163/1996 Sb. o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Irskem o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku

Schválený:
163/1996 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Změna: 32/2020 Sb.m.s.
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 14. listopadu 1995 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Irskem o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva na základě svého článku 29 odst. 1 vstoupila v platnost dnem 21. dubna 1996.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Irskem o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku
Česká republika a Irsko,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu a z majetku ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a majetku se považují všechny daně vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z části příjmu nebo majetku včetně daní ze zisku ze zcizení movitého nebo nemovitého majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v Irsku:
(i) daň z příjmů;
(ii) daň korporací; a
(iii) daň z kapitálových zisků; (dále nazývané "irská daň");
b) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí; (dále nazývané "česká daň").
4. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
5. Pokud bude v Irsku zavedena daň z majetku, bude se tato smlouva vztahovat i na tuto daň.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Irsko" zahrnuje i každou oblast mimo území výsostných vod Irska, která v souladu s mezinárodním právem byla nebo může být podle zákonů Irska týkajících se kontinentálního šelfu označena jako území, na němž mohou být vykonávána práva Irska týkající se mořského dna a podloží a jejich přírodních zdrojů;
b) výraz "Česká republika" znamená území České republiky, na kterém jsou podle českých právních předpisů a v souladu s mezinárodním právem vykonávána svrchovaná práva České republiky;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují podle případu Českou republiku nebo Irsko;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje právnickou osobu nebo nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého smluvního státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu uskutečňovanou lodí nebo letadlem, která je provozována podnikem, jehož místo skutečného vedení je umístěno v jednom smluvním státě, pokud taková doprava není uskutečňována jen mezi místy v druhém smluvním státě;
h) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) v případě Irska každého irského občana a každou právnickou osobu, sdružení nebo jiný subjekt zřízený podle práva platného v Irsku;
(ii) v případě České republiky
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem České republiky;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení zřízené podle práva platného v České republice;
i) výraz "příslušný úřad" označuje
(i) v případě Irska komisaře daňového úřadu nebo jejich zmocněného zástupce; a
(ii) v případě České republiky ministra financí České republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který zde není definován, bude mít pro aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jež mu náleží podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku v tomto státě umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba středisko svých životních zájmů nebo jestliže nemá stálý byt v žádném z obou států, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním občanem;
d) jestliže je tato osoba státním občanem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, v němž se nachází místo jejího skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje trvalé zařízení pro podnikání, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště nebo stavbu, montáž nebo instalační projekt, nebo dozor nad nimi, avšak pouze trvá- -li tato stavba, projekt nebo dozor déle než 12 měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tyto účely, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na území druhého smluvního státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu více než šest měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období a poskytování služeb vyžaduje užití zařízení umístěných ve druhém smluvním státě.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku předpokládá se, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) -- e), pokud celková činnost trvalého zařízení pro podnikání, vyplývající z tohoto spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba -- jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -- jedná ve smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle používá plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které, kdyby byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení, by z tohoto trvalého zařízení nečinily stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním státě, jestliže v tomto státě vykonává svoji činnost pouze prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která v tomto druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, budovy, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platby za těžbu nebo povolení těžby nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s přihlédnutím k ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku vynaložené na účely této stálé provozovny včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů nebo zisků, o nichž se pojednává odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém se nachází domovský přístav této lodi, nebo není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi rezidentem.
3. Pro účely tohoto článku zisky pobírané z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě zahrnují i zisky plynoucí z nájemného z lodí nebo letadel, pokud jsou tyto lodě nebo letadla provozovány v mezinárodní dopravě nebo pokud jsou takové zisky z nájemného spojeny s ostatními zisky uvedenými v odstavci 1 tohoto článku.
4. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu, nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.
2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu - a následně zdaní - zisky, které podniku druhého smluvního státu byly zdaněny v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi oběma podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, může druhý stát upravit přiměřeně částku daně jím uložené z těchto zisků. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže příjemce je společnost, která přímo vlastní nejméně 25 % podílů s hlasovacím právem společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace těchto omezení. Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, a zahrnuje jakýkoli příjem nebo rozdělení zisku, které jsou podle daňových předpisů toho smluvního státu, v němž je společnost, která vyplácí dividendy nebo rozdílí zisk, rezidentem, postaveny na roveň příjmů z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, podnikatelskou činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, budou zdaněny pouze v tomto druhém státě, pokud je tento rezident skutečným vlastníkem úroků.
2. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti nebo doložkou o účasti na zisku dlužníka a obzvláště příjmy z vládních cenných papírů a příjem z obligací a dluhopisů včetně prémií a výher spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy a rovněž veškerými dalšími příjmy, které patří mezi příjmy z půjčených peněz podle práva toho státu, v němž je jejich zdroj, avšak nezahrnuje jakýkoli příjem, který je považován za dividendu podle článku 10.
3. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, v němž mají úroky zdroj, podnikatelskou činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle případu.
4. Jestliže částka úroků, posuzováno se zřetelem k pohledávce, ze které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo které jeden i druhý udržují s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, může být v tomto případě zdaněna podle práva každého smluvního státu a s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže je příjemce skutečným vlastníkem licenčních poplatků, nepřesáhne daň takto stanovená 10 % z hrubé částky licenčních poplatků. Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje platby jakéhokoli druhu obdržené jako náhrada za užití nebo právo na užití jakéhokoli autorského práva k literárnímu, uměleckému nebo vědeckému dílu (včetně kinematografických filmů nebo filmů a pásek nebo jiných prostředků užívaných pro rozhlasové a televizní vysílání), jakéhokoli patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na užití, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě podléhat zdanění podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení podílů, práv nebo účastí na společnosti, jiné právnické osobě nebo osobní společnosti, jejíž majetek pozůstává hlavně z nemovitého majetku nebo z práv na takovémto majetku, který je umístěn v jednom smluvním státě, nebo z podílů na společnosti, jejíž majetek pozůstává hlavně z nemovitého majetku nebo práv na takovémto majetku, který je umístěn v jednom smluvním státě, mohou být zdaněny ve státě, ve kterém je nemovitý majetek umístěn, jestliže podle práva tohoto státu podléhají takovéto zisky stejným daňovým pravidlům jako zisky ze zcizení nemovitého majetku.
3. Zisky jiné než uvedené v odstavci 2 tohoto článku ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
4. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží provozu těchto lodí nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoli jiného majetku, než který je uveden v předcházejících odstavcích tohoto článku, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobného charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy mohou být příjmy zdaněny také v druhém smluvním státě:
a) jestliže má pravidelně k dispozici stálou základnu ve druhém smluvním státě pro účely provozování svých činností; v takovém případě jen taková část příjmů, kterou lze přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém státě; nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě po jedno nebo více období přesahuje v úhrnu 183 dnů v jakémkoli dvanáctiměsíčním období v příslušném daňovém roce tohoto druhého státu; v takovém případě jen taková část příjmů, které plynou z jeho činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé činnosti vědecké, literární, umělecké, vzdělávací nebo učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů, architektů, dentistů a účetních.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 16, 18, 19 a 21 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období, která nepřesáhnou v úhrnu 183 dnů v příslušném daňovém roce tohoto druhého státu, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně, které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být odměny pobírané ze zaměstnání vykonávaného na palubě lodi nebo letadla v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost.
Čl.18
Penze a anuity
1. Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího zaměstnání rezidentu některého smluvního státu a jakékoli anuity vyplácené tomuto rezidentu podléhají s přihlédnutím k ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění pouze v tomto státě.
2. Výraz "anuita" znamená stanovenou částku placenou opakovaně ve stanovených lhůtách po dobu života nebo během určitého nebo zjistitelného časového období na základě závazku platit náhradou za odpovídající a plnou úhradu v penězích nebo penězi vyjádřitelnou.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem nebo správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo místnímu orgánu při výkonu funkcí vládní povahy podléhají zdanění pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu, nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen za účelem poskytování těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil některý smluvní stát, správní útvar nebo místní úřad tohoto státu, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu, správnímu útvaru nebo místnímu úřadu při výkonu funkcí vládní povahy podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za služby prokázané v souvislosti s podnikatelskou činností prováděnou některým smluvním státem, správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.20
Studenti
Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává na úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že takovéto platy jsou mu vypláceny ze zdrojů mimo tento stát.
Čl.21
Profesoři a učitelé
1. Profesor nebo učitel, který navštíví jeden ze smluvních států na dobu nepřesahující dva roky pouze za účelem výuky nebo provádění pokročilého studia (včetně výzkumu) na universitě, vysoké škole nebo jiné uznávané výzkumné instituci nebo zařízení pro vyšší vzdělávání v tomto smluvním státě a který byl bezprostředně před takovou návštěvou rezidentem druhého smluvního státu, bude osvobozen od zdanění v prvně zmíněném smluvním státě z odměn za takovou výuku nebo výzkum na období nepřesahující dva roky ode dne, kdy poprvé navštíví tento smluvní stát za takovým účelem. Fyzická osoba bude oprávněna k výhodám podle tohoto článku pouze jednou.
2. Předchozí ustanovení tohoto článku se neuplatní na odměny, které profesor nebo učitel obdrží za provádění výzkumu, pokud je takový výzkum prováděn v prvé řadě pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.
Čl.22
Jiné příjmy
1. Části příjmů osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ať mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2, jestliže skutečný vlastník takových příjmů, který je rezidentem v některém smluvním státě, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, s ohledem na které se příjmy platí, jsou skutečně spojeny s takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.23
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku 6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem, který přísluší stálé základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loďmi a letadly, které jsou používány v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem souvisejícím s provozováním takovýchto lodí a letadel podléhá zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém je umístěno skutečné vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu podléhají zdanění pouze v tomto státě.
Čl.24
Vyloučení dvojího zdanění
1. S přihlédnutím k ustanovením právních předpisů Irska, které upravují zápočet daně zaplacené mimo území Irska na daň v Irsku (které se nedotknou celkového smyslu Smlouvy):
a) bude česká daň placená na základě právních předpisů České republiky a v souladu s touto smlouvou, ať přímo nebo srážkou ze zisků, příjmů nebo zdanitelných výnosů ze zdrojů v České republice (s výjimkou v případě dividend daně zaplacené ze zisků, z nichž se vyplácejí dividendy) započtena na irskou daň připadající na tytéž zisky, příjmy nebo zdanitelné výnosy, z nichž byla vypočtena česká daň;
b) v případě dividend placených společností, která je rezidentem v České republice, společnosti, která je rezidentem v Irsku a která kontroluje přímo či nepřímo nejméně 10 % podílů s hlasovacím právem na společnosti vyplácející dividendy, bude zápočet (vedle české daně, která může být započtena podle ustanovení písmene a) tohoto odstavce) brát v úvahu i českou daň zaplacenou společností ze zisků, z nichž se dividendy vyplácejí.
2. V případě rezidenta České republiky bude dvojímu zdanění zamezeno následovně: Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmů nebo majetku, které mohou být podle ustanovení této smlouvy rovněž zdaněny v Irsku, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené v Irsku. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být podle ustanovení této smlouvy zdaněny v Irsku.
3. Pro účely odstavců 1 a 2 tohoto článku se bude mít za to, že zisky, příjmy, zisky z majetku a majetek vlastněné rezidentem jednoho smluvního státu, které mohou být zdaněny v druhém smluvním státě v souladu s touto smlouvou, mají zdroj v tomto druhém smluvním státě.
4. Pokud bude v souladu s ustanoveními této smlouvy příjem obdržený nebo majetek vlastněný rezidentem smluvního státu osvobozen ze zdanění v tomto státě, může tento stát při výpočtu daně z ostatního příjmu nebo majetku takovéhoto rezidenta vzít v úvahu tento osvobozený příjem nebo majetek.
5. Pokud jsou příjmy nebo zisky zcela nebo zčásti osvobozeny podle jakéhokoli ustanovení této smlouvy ze zdanění v jednom smluvním státě a fyzická osoba podle platných zákonů v druhém smluvním státě podléhá zdanění z uvedeného příjmu nebo zisku s přihlédnutím k částce takového příjmu nebo zisku, která je poukázána do tohoto druhého státu nebo je v něm přijata, a nikoli s přihlédnutím k celkové částce tohoto příjmu nebo zisku, pak se daňové osvobození podle této smlouvy v prvně zmíněném státě uplatní pouze na tu část příjmu nebo zisku poukazovanou do druhého státu nebo v něm přijatou.
6. Jestliže po podpisu této smlouvy poskytne Česká republika úlevu ze zdanění dividend mezi společnostmi, oznámí to neprodleně Irsku a vstoupí v jednání v zájmu stanovit nová ustanovení k poskytnutí zápočtu na daň z dividend povoleného Českou republikou.
Čl.25
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu za stejných okolností. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 uplatní rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9 odst. 1, článku 11 odst. 4 a článku 12 odst. 5, budou úroky, licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně zmíněném státě. Podobně jakékoli dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
Čl.26
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu. Případ musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jež není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit, aby případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě s touto smlouvou. Každá dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na jakákoli časová omezení obsažená ve vnitrostátních právních předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.27
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1. Veškeré informace takto vyměněné budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle vnitrostátních zákonů tohoto státu a budou sděleny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje tato smlouva, trestním stíháním ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních. Tyto osoby nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo druhého smluvního státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem (ordre public).
Čl.28
Diplomaté a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad, které přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.29
Vstup v platnost
Smluvní státy si navzájem písemně oznámí diplomatickou cestou, že byly splněny postupy požadované jejich právním řádem pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost datem pozdějšího oznámení a bude se uplatňovat:
(a) v Irsku:
(i) pokud jde o daň z příjmu a daň ze zisků z majetku, na každý daňový rok začínající 6. dubna nebo později v roce následujícím po datu, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
(ii) pokud jde o daň společností, na každý finanční rok začínající 1. ledna nebo později v roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
(b) v České republice:
(i) jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky přijaté k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně ukládané za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost.
Čl.30
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu vypovědět kdykoli po pěti letech od data, kdy Smlouva vstoupila v platnost, za předpokladu, že nejméně šestiměsíční písemná nóta byla dána diplomatickou cestou. V takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat:
(a) v Irsku:
(i) pokud jde o daň z příjmu a daň ze zisků z majetku, na každý daňový rok začínající 6. dubna nebo později v roce následujícím po datu, v němž uplyne období stanovené v uvedené nótě;
(ii) pokud jde o daň společností, na každý finanční rok začínající 1. ledna nebo později v roce následujícím po datu, v němž uplyne období stanovené v uvedené nótě;
(b) v České republice:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy přijaté k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla dána výpověď;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na příjem a majetek zdanitelný za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Praze dne 14. listopadu 1995 v českém a anglickém jazyce, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za Českou republiku:
Ivan Kočárník v. r.
místopředseda vlády a ministr financí
Za Irsko:
Marie Cross v. r.
mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně
Příloha
Sdělení Ministerstva financí České republiky č. j. MF-5860/2017/15-82
ke Smlouvě mezi Českou republikou a Irskem o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku1) (dále jen "Smlouva") v návaznosti na Mnohostrannou úmluvu o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám2) (dále jen "Úmluva")
Zpracovatel: Ing. Martin Boreš
Telefon: 257 044 467
Článek 1
Ministerstvo financí České republiky sděluje, že se Smlouva na základě výhrad a notifikací učiněných Českou republikou a Irskem ve vztahu k Úmluvě mění následovně:
1) Text preambule Smlouvy se nahrazuje následujícím textem: "Česká republika a Irsko,
zamýšlejíce vylučovat dvojí zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku, a to aniž by byly vytvářeny příležitosti k nezdanění nebo ke sníženému zdanění skrze daňové úniky či prostřednictvím vyhýbání se daňové povinnosti (včetně prostřednictvím uspořádání, která se nazývají "treaty-shopping" a která jsou zacílena na získání úlev stanovených ve Smlouvě, a to v nepřímý prospěch rezidentů třetích jurisdikcí),
se dohodly takto:".
2)
a) První věta článku 26 odstavce 1 Smlouvy se nahrazuje následující větou:
"Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními Smlouvy, může, bez ohledu na opravné prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto států, předložit případ příslušnému úřadu kteréhokoliv smluvního státu.".
b) Do článku 26 odstavce 3 Smlouvy se doplňuje druhá věta, která zní následovně:
"Mohou rovněž spolu konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.".
3) Pro účely Smlouvy se rozumí, že následující ustanovení jsou její nedílnou součástí:
"a) Jestliže se dá usuzovat s ohledem na všechny relevantní skutečnosti a okolnosti, že získání výhody plynoucí ze Smlouvy bylo jedním z hlavních cílů jakéhokoliv opatření nebo jakékoliv transakce přímo nebo nepřímo vedoucích k této výhodě, tato výhoda, bez ohledu na jiná ustanovení Smlouvy, nebude poskytnuta ve vztahu k části příjmu nebo majetku, pokud není prokázáno, že poskytnutí této výhody v dané situaci by bylo v souladu s účelem a cílem příslušných ustanovení Smlouvy.
b) Jestliže výhoda plynoucí ze Smlouvy je osobě odepřena podle ustanovení písmene a), příslušný úřad smluvního státu, který by jinak poskytl tuto výhodu, bude nicméně považovat tuto osobu za osobu, která je oprávněna k této výhodě nebo k jiným výhodám s ohledem na specifickou část příjmu nebo majetku, jestliže takový příslušný úřad na základě žádosti od této osoby a po zvážení relevantních skutečností a okolností dojde k závěru, že takové výhody by byly poskytnuty této osobě v případě neexistence takové transakce nebo opatření. Příslušný úřad smluvního státu, kterému byla žádost podána podle tohoto odstavce rezidentem druhého smluvního státu, se poradí s příslušným úřadem tohoto druhého státu před tím, než tuto žádost zamítne.".
Článek 2
Výše uvedené změny Smlouvy se v obou smluvních státech provádějí následovně:
1) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje z částek vyplácených nebo připisovaných nerezidentům, jestliže skutečnost dávající vzniknout takovým daním nastala k 1. lednu 2021 nebo později;
2) pokud jde o všechny ostatní daně, na daně ukládané za zdaňovací období začínající 1. března 2021 nebo později; a
3) změny uvedené v odstavci 2) článku 1 se bez ohledu na ustanovení odstavců 1) a 2) tohoto článku provádí v obou smluvních státech na případ předložený příslušnému úřadu smluvního státu k 1. září 2020 nebo později, s výjimkou případů, které nebyly způsobilé k předložení k tomuto datu podle Smlouvy před tím, než byla modifikována Úmluvou, a to bez ohledu na zdaňovací období, ke kterému se případ vztahuje.
Ing. Václav Zíka, v. r.
pověřený řízením odboru Daně z příjmů a účetnictví
1) Smlouva mezi Českou republikou a Irskem o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku byla vyhlášena pod č. 163/1996 Sb.
2) Mnohostranná úmluva o implementaci opatření k boji proti snižování daňového základu a přesouvání zisků ve vztahu k daňovým smlouvám byla vyhlášena pod č. 32/2020 Sb.m.s.