270/1996 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 22. června 1995
byla v Tiraně podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Albánskou
republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly
vyměněny v Praze dne 10. září 1996.
Smlouva na základě svého článku 29 odst. 2 vstoupila v platnost
dnem 10. září 1996.
Český překlad Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění
Smlouvy lze nahlédnout na Ministerstvu zahraničních věcí
a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Albánskou republikou
o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru
daní z příjmu a z majetku
Vláda České republiky a vláda Albánské republiky,
přejíce si, za účelem dalšího rozvíjení a usnadnění svých
ekonomických vztahů, uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo
v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku,
ukládané jménem některého ze smluvních států nebo jeho místních
úřadů, bez ohledu na způsob, jakým jsou vybírány.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně
vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí
příjmu nebo majetku včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo
nemovitého majetku a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se smlouva vztahuje, jsou:
a) v Albánii:
(i) daň ze zisků právnických osob;
(ii) daně z malých podnikatelských a obchodních činností;
(iii) daně z příjmů fyzických osob;
(iv) daně z majetku;
(dále nazývané "albánská daň");
b) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň").
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného
nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu
smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady
smluvních států si vzájemně sdělí veškeré podstatné změny, které
budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad:
a) výraz "Albánie" označuje Albánskou republiku, a je-li použit
v zeměpisném významu, označuje území Albánské republiky včetně
teritoriálních vod a jakékoliv oblasti za teritoriálními moři
Albánské republiky, která v souladu s mezinárodním právem
a právními předpisy Albánské republiky je oblastí, na které
může Albánská republika vykonávat práva, pokud jde o mořské dno
a podloží a jejich přírodní zdroje;
b) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na
kterém mohou být podle českých právních předpisů a v souladu
s mezinárodním právem vykonávána svrchovaná práva České
republiky;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují
podle souvislosti Albánii nebo Českou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo
nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou
osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho
smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého
smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení
zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí,
letadlem nebo silničním vozidlem, která je provozována
podnikem, který má místo svého skutečného vedení v jednom
smluvním státě, pokud loď, letadlo nebo silniční vozidlo není
provozováno jen mezi místy ve druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Albánie ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce;
(ii) v případě České republiky ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o aplikaci smlouvy smluvním státem, bude mít každý
výraz, který zde není definován, takový význam, jenž mu náleží
podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se smlouva
vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního
státu" označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno
následujícím způsobem:
a) bude považována za rezidenta toho státu, ve kterém má stálý
byt; jestliže má stálý byt v obou státech, bude považována za
rezidenta toho státu, ke kterému má užší osobní a hospodářské
vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určen stát, ve kterém má tato osoba
středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt
v žádném státě, bude považována za rezidenta toho státu, ve
kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném
z nich, bude považována za rezidenta toho státu, jehož je
státním příslušníkem;
d) jestliže je státním příslušníkem obou států nebo žádného
z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku
vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická, je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, bude považována za
rezidenta toho státu, v němž se nachází místo jejího skutečného
vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje
trvalé zařízení pro podnikání, prostřednictvím kterého podnik
vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo
těžby přírodních zdrojů; a
g) farmu, plantáž, sad nebo vinici.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt, nebo s nimi
spojený dozor, avšak pouze trvá-li tato stavba, projekt nebo
dozor déle než devět měsíců v jakémkoliv 12měsíčním období
začínajícím nebo končícím v příslušném kalendářním roce; a
b) poskytování služeb, včetně poradenských služeb, podnikem
prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých
podnikem pro takový účel, avšak pouze pokud činnosti takového
druhu trvají (pro stejný nebo s tím spojený projekt) v zemi po
jedno nebo více období přesahující v úhrnu šest měsíců
v jakémkoliv 12měsíčním období začínajícím nebo končícím
v příslušném kalendářním roce.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se
předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se používá pouze za účelem uskladnění,
vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo
podobných činností, které mají přípravný nebo pomocný
charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba --
jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 --
jedná v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního
státu a má k dispozici a obvykle používá v tomto státě plnou moc
k uzavírání smluv jménem podniku, má se za to, že tento podnik má
stálou provozovnu v prvně zmíněném státě ve vztahu ke všem
činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud činnosti
této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, které,
pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého zařízení pro
podnikání, by nezakládaly existenci stálé provozovny podle
ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou
provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že v tomto druhém
státě vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního
komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby
jednají v rámci své řádné činnosti. Avšak jestliže činnosti
takového zástupce jsou věnovány zcela nebo téměř zcela zájmům
tohoto podniku, nebude tento zástupce považován za nezávislého ve
smyslu tohoto odstavce.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává
svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé
provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této
společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví)
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle
zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz
zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý
a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro
která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky,
právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné
platby za těžbu nebo za přivolení k těžbě nerostných ložisek,
pramenů a jiných přírodních zdrojů. Lodě, letadla a silniční
vozidla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého
užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého
majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen
v tomto státě, pokud podnik nevykonává činnost v druhém smluvním
státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna.
Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem, mohou být
zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém
rozsahu, v jakém je lze přičítat:
a) této stálé provozovně;
b) prodeji zboží v tomto druhém státě, které je stejného nebo
podobného druhu, jako je zboží prodávané prostřednictvím této
stálé provozovny.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny
tam umístěné, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3
v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla
mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné
nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla
zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady podniku vynaložené pro účely podnikání této stálé
provozovny, včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh
takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je stálá
provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky,
které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení
celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2
nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být
zdaněny tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení zisků
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami
obsaženými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává
odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch
článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky z provozování lodí, letadel nebo silničních vozidel
v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě,
v němž se nachází místo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže místo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na
palubě lodi, považuje se za umístěné ve smluvním státě, ve kterém
se nachází domovský přístav této lodi, nebo není-li takový
domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je provozovatel lodi
rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na poolu,
společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
1. Jestliže:
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo
jim byly uloženy, a které se liší od podmínek, které by byly
sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které
by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale
vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků
tohoto podniku a následně zdaněny.2. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto
státu a následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého
smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto
zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně
zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi těmito dvěma
podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými
podniky, upraví druhý stát vhodně částku daně uložené z těchto
zisků v tomto státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý
zřetel na jiná ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné,
příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.
3. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu, hrubé
nedbalosti nebo vědomého zanedbání.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž je společnost, která tyto dividendy vyplácí,
rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak
jestliže příjemce je skutečným vlastníkem dividend, daň takto
uložená nepřesáhne:
a) 5 procent hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem
je společnost (jiná než osobní společnost), která přímo vlastní
nejméně 25 procent majetku společnosti vyplácející dividendy;
b) 15 procent hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace těchto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých
jsou dividendy vypláceny. 3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na
zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou
podle právních předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí
zisk, rezidentem, podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává
v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy
vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé
základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo
článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se
skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně umístěné
v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti
dani z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy
nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo
z příjmů majících zdroj v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu podléhají zdanění v tomto druhém
státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,
avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto
uložená nepřesáhne 5 procent hrubé částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2, budou úroky mající zdroj
v jednom smluvním státě osvobozeny od zdanění v tomto státě,
jestliže:
a) plátcem úroků je vláda tohoto smluvního státu; nebo
b) úroky jsou vypláceny vládě druhého smluvního státu nebo
jakékoliv organizaci včetně bank a finančních institucí, kterou
zcela vlastní tento druhý smluvní stát.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných či nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících právo
účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn
spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy.
Penále za pozdní platbu se nepovažují za úroky pro účely tohoto
článku.
5. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže příjemce
úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává
v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou
nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny tam
umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka,
ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám, místní úřad nebo rezident
tohoto státu. Jestliže však plátce úroků, ať je nebo není
rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním státě stálou
provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž došlo
k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži
takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že
tyto úroky mají zdroj v tom státě, v němž je stálá provozovna nebo
stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž
jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden
i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil
plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů,
použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou
částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě
zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu
s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě
a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém mají zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem
licenčních poplatků, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé
částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za
právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu,
uměleckému nebo vědeckému včetně kinematografických filmů a filmů
nebo nahrávek pro rozhlasové nebo televizní vysílání, jakéhokoliv
patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného
vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo za právo na užití
průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za
informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti
průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom
smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné nebo vykonává
v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím stálé
základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají
vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé
provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním
státě, jestliže plátcem je tento stát sám, místní úřad nebo
rezident tohoto státu. Jestliže však plátce licenčních poplatků,
ať je nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve
smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení
s níž vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční
poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny,
předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom státě,
ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují
k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným
vlastníkem, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou,
částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem,
kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku
jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji
přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této
smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze
zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn
ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního
majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu
v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke
stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má
v druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání,
včetně zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo
spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, letadel nebo silničních vozidel
provozovaných v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který
slouží k provozu těchto lodí, letadel nebo silničních vozidel,
podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo
skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv majetku jiného, než který je
uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním
státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které pobírá fyzická osoba, která je rezidentem
jednoho smluvního státu, ze svobodného povolání nebo jiných
podobných činností nezávislého charakteru, podléhají zdanění jen
v tomto státě, vyjma následujících případů, kdy mohou být takové
příjmy zdaněny také v druhém smluvním státě:
a) jestliže tato osoba má pravidelně k dispozici stálou základnu
ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání svých činností;
v takovém případě jen taková část příjmů, kterou lze přičíst
této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém státě;
nebo
b) jestliže pobyt této osoby ve druhém smluvním státě trvá nebo
přesahuje, po jedno nebo více období, v úhrnu 183 dny
v jakémkoli 12měsíčním období začínajícím nebo končícím
v příslušném kalendářním roce; v takovém případě jen taková
část příjmů, jakou pobírá ze svých činností vykonávaných
v tomto druhém státě, může být zdaněna v tomto druhém státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, dentistů, právníků,
inženýrů, architektů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho
smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18, 19, 20 a 21 zdanění jen v tomto státě,
pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li
tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně
zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období,
která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli 12měsíčním období
začínajícím nebo končícím v příslušném kalendářním roce; a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo jménem
zaměstnavatele, který není rezidentem v druhém státě; a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny,
kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být
odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi,
letadla nebo silničního vozidla provozovaného v mezinárodní
dopravě zdaněny ve smluvním státě, v němž se nachází místo
skutečného vedení podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního
státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného obdobného orgánu
společnosti, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou
být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na
veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový
nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec
z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním
státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo
sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné
osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7,
14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce
nebo sportovce vykonávány.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné odměny vyplácené rezidentu jednoho
smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají,
s výhradou ustanovení článku 19 odst. 2, zdanění pouze v tomto
státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem
nebo jeho místním úřadem fyzické osobě za služby
prokazované tomuto státu nebo úřadu podléhají zdanění
pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto
státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu
prokazování těchto služeb.
2.
a) Jakékoliv penze vyplácené jedním smluvním státem nebo
místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které
zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu
nebo místnímu úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém
smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem
a státním příslušníkem tohoto druhého státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za
služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností prováděnou některým smluvním státem nebo jeho místním
úřadem.
Čl.20
Studenti a učni
1. Jestliže dostává student nebo učeň, který je nebo byl
bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu
rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku,
platby na úhradu nákladů výživy, vzdělávání nebo výcviku, nebudou
takovéto platby zdaněny v tomto státě za předpokladu, že tyto
platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2. Pokud jde o studijní podpory, stipendia a odměny ze
zaměstnání, které nejsou předmětem odstavce 1, bude mít student
nebo učeň uvedený v odstavci 1, kromě toho, v průběhu takového
studia nebo výcviku nárok na stejná osvobození, úlevy nebo snížení
daní, jaká náleží studentům nebo učňům, kteří jsou rezidenty v tom
státě, ve kterém se zdržuje.
Čl.21
Profesoři a výzkumní pracovníci
1. Jestliže obdrží profesor, učitel nebo výzkumný pracovník,
který je nebo byl bezprostředně před svým příjezdem do jednoho
smluvního státu rezidentem v druhém smluvním státě a který se
zdržuje v prvně zmíněném státě po období nepřesahující dva roky za
účelem provádění pokročilého studia nebo výzkumu nebo výuky na
univerzitě, fakultě, škole nebo jiné vzdělávací instituci,
jakékoliv odměny za takovou práci, nebudou takovéto odměny zdaněny
v prvně zmíněném státě za předpokladu, že tyto odměny plynou ze
zdrojů mimo tento stát.
2. Předchozí ustanovení tohoto článku se nepoužijí na příjmy
z výzkumu v případech, kdy je takový výzkum prováděn především pro
soukromý prospěch určité osoby nebo osob.
Čl.22
Jiné příjmy
1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj
kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této
smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy, jiné než příjmy
z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2,
jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává průmyslovou nebo obchodní činnost
v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny tam
umístěné nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze
stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, pro
které se příjmy platí, se skutečně vážou k takové stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.23
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku
6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je
umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem,
který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání
nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, letadly a silničními vozidly
provozovanými v mezinárodní dopravě a movitým majetkem sloužícím
k provozování takovýchto lodí, letadel a silničních vozidel
podléhá zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém se nachází
místo skutečného vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
Čl.24
Vyloučení dvojího zdanění
Dvojí zdanění bude vyloučeno následovně:
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo
vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této
smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát
povolí:
a) snížit částku daně z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající
se dani z příjmů zaplacené v tomto druhém státě;
b) snížit částku daně z majetku tohoto rezidenta o částku
rovnající se dani z majetku zaplacené v tomto druhém státě.
Taková částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část daně
z příjmů nebo daně z majetku vypočtené před jejím snížením, která
poměrně připadá na příjmy nebo majetek, podle toho, o jaký případ
jde, které mohou být zdaněny v tomto druhém státě. 2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením smlouvy, příjem
pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu
je osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto, při
výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku takového
rezidenta, vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.
3. Jestliže jakákoliv daň, na kterou se vztahuje tato smlouva,
byla podle právních předpisů jednoho ze smluvních států na omezené
časové období prominuta nebo snížena, bude taková daň pro účely
odstavce 1 tohoto článku pokládána za zaplacenou.
Čl.25
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni
v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být
podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve
stejné situaci. Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku
1 použije rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo
obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního
státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které
vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako
závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého
smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně
z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává
svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení odstavce 1 článku 9,
odstavce 7 článku 11 nebo odstavce 6 článku 12, budou úroky,
licenční poplatky a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního
státu osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě,
odčitatelné pro účely stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku
za stejných podmínek, jako kdyby byly placeny osobě, která je
rezidentem v prvně zmíněném státě. Podobně, jakékoliv dluhy
podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého smluvního
státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku takového
podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny
vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo
zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou nebo
osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě, nebudou
podrobeny v prvně zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být
podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
Čl.26
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných
prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států,
předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je
rezidentem, nebo jestliže její případ spadá pod článek 25 odst.
1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ
musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které
vede ke zdanění, jenž není v souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou
a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit,
aby případ vyřešil dohodou s příslušným úřadem druhého smluvního
státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není ve shodě s touto
smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez ohledu na
časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech smluvních
států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou
vzniknout při výkladu nebo provádění této smlouvy. Mohou rovněž
konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech
neupravených ve smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za
účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.27
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace
nutné k provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních
právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež
jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není
v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací není omezena článkem
1. Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle
vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny
pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které
se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje
tato smlouva, vymáháním nebo trestním stíháním ve věci těchto daní
nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu k těmto daním. Tyto osoby
nebo úřady použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou
sdělit tyto informace při veřejných soudních řízeních nebo
v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
a správní praxi tohoto či druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto či
druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,
podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo
obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo
v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.28
Diplomaté a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nebude dotýkat daňových výsad, které
přísluší diplomatům a konzulárním úředníkům podle obecných
pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních
dohod.
Čl.29
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou
vyměněny v Praze co nejdříve.
2. Smlouva vstoupí v platnost výměnou ratifikačních listin
a její ustanovení, pokud jde o pobírané příjmy nebo vlastněný
majetek, se budou uplatňovat k prvnímu lednu nebo později
kalendářního roku následujícího po roce, v němž smlouva vstoupí
v platnost.
Pro účely článku 27 (Výměna informací) se budou ustanovení
uplatňovat ke dni, kterým smlouva vstoupí v platnost, nebo
později.
Čl.30
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může písemnou nótou,
diplomatickou cestou smlouvu vypovědět po uplynutí pěti let ode
dne vstupu v platnost, nejméně šest měsíců před koncem každého
kalendářního roku; v takovém případě, pokud jde o pobírané příjmy
nebo vlastněný majetek, se smlouva přestane uplatňovat k prvnímu
lednu nebo později kalendářního roku následujícího po roce, v němž
byla dána výpověď.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Tiraně dne 22. června 1995
v anglickém jazyce.
Za vládu České republiky:
Josef Zieleniec v. r.
ministr zahraničních věcí
Za vládu Albánské republiky:
Alfred Serreqi v. r.
ministr zahraničních věcí