71/1998 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. března 1996
byla v Kuala Lumpur podepsána Smlouva mezi vládou České republiky
a vládou Malajsie o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému
úniku v oboru daní z příjmu.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly
vyměněny v Praze dne 9. března 1998.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 29 odst.
2 dnem 9. března 1998.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění
Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na
Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi vládou České republiky a vládou Malajsie o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
Vláda České republiky a vláda Malajsie,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo
v jednom nebo obou smluvních státech, (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu ukládané jménem
Malajsie a jménem České republiky nebo jejich nižších správních
útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob; a
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(dále nazývané "česká daň");
b) v Malajsii:
(i) daň z příjmů;
(ii) doplňková daň z příjmů, tj. rozvojová daň; a
(iii) daň z příjmů z těžby nafty;
(dále nazývané "malajsijská daň").
3. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně
z příjmu stejného nebo v zásadě podobného druhu, které budou
ukládány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo
nich. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí veškeré
podstatné změny, které budou provedeny v jejich příslušných
daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. V této smlouvě, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:
a) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na
kterém mohou být podle českého zákonodárství a v souladu
s mezinárodními právními předpisy vykonávána svrchovaná práva
České republiky;
b) výraz "Malajsie" označuje území Federace Malajsie, výsostné
vody Malajsie a mořské dno a podloží výsostných vod a zahrnuje
jakékoli oblasti za hranicemi výsostných vod Malajsie a mořské
dno a podloží takové oblasti, která byla nebo může být označena
podle zákonů Malajsie a v souladu s mezinárodním právem jako
území, na němž mohou být vykonávána svrchovaná práva Malajsie
týkající se průzkumu a využívání přírodních zdrojů, ať živých
nebo neživých;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují
podle souvislosti Českou republiku a Malajsii;
d) výraz "osoba" označuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob považovaná pro daňové účely za osobu;
e) výraz "společnost" označuje jakékoliv právnické osoby nebo
jakéhokoliv nositele práv, považované pro účely zdanění za
právnické osoby;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují podle okolností podnik provozovaný
rezidentem jednoho smluvního státu nebo podnik provozovaný
rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "daň" označuje podle souvislostí malajsijskou daň nebo
českou daň;
h) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost, sdružení nebo
jakéhokoliv jiného nositele práv, zřízené podle zákonů
platných v některém smluvním státě;
i) "mezinárodní doprava" označuje jakoukoliv dopravu
uskutečňovanou lodí nebo letadlem, které jsou provozovány
podnikem jednoho smluvního státu, pokud loď nebo letadlo
nejsou provozovány pouze mezi místy v druhém smluvním
státě;
j) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky ministra financí České republiky
nebo jeho zmocněného zástupce; a
(ii) v případě Malajsie ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro
aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jenž mu náleží podle
práva tohoto smluvního státu, které upravuje daně, jež jsou
předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad.
Čl.4
Daňový domicil
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely
této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno
v souladu s následujícími pravidly:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve
kterém má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou státech,
předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má
užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt
v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě,
ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě,
jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo
žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto
otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že
je rezidentem v tom státě, v němž se nachází místo jejího
skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy
trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela
nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se
těží přírodní zdroje včetně dřeva nebo jiných lesních produktů;
g) farmu nebo plantáž;
h) staveniště nebo stavbu, montáž, instalaci nebo dozor s tím
spojený, trvají-li déle než 12 měsíců.
3. Předpokládá se, že výraz "stálá provozovna" nebude zahrnovat:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění nebo vystavení
zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo
podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo
pomocný charakter.
4. Osoba jednající v jednom smluvním státě na účet podniku
druhého smluvního státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého
se vztahuje odstavec 5 - se považuje za stálou provozovnu v prvně
zmíněném státě, jestliže je v prvně zmíněném státě vybavena plnou
mocí, kterou tam obvykle využívá a která jí dovoluje uzavírat
smlouvy jménem podniku, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny
na nákup zboží pro podnik nebo jestliže tato osoba udržuje v prvně
zmíněném státě zásobu zboží patřícího podniku, ze které pravidelně
plní objednávky jménem podniku.
5. Nemá se za to, že podnik jednoho smluvního státu má stálou
provozovnu ve druhém smluvním státě jenom proto, že vykonává
v tomto druhém státě svoji činnost prostřednictvím makléře,
generálního komisionáře nebo jakéhokoliv jiného nezávislého
zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.
Avšak pokud činnost takového agenta je vykonávána zcela nebo téměř
zcela na účet tohoto podniku, nebude tento agent považován za
nezávislého agenta, pokud transakce mezi tímto agentem a podnikem
neodpovídají zásadě tržních cen.
6. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která vykonává
svoji činnost v tomto druhém státě (ať prostřednictvím stálé
provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této
společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku umístěného ve druhém smluvním státě mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Pro účely této smlouvy výraz "nemovitý majetek" je definován
ve shodě s právem toho smluvního státu, v němž je tento majetek
umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého
majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví,
práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se
na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na
proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení
nerostných ložisek, nalezišť nafty nebo plynu, lomů a jiných míst
těžby přírodních zdrojů včetně dřeva nebo ostatních lesních
produktů. Lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy plynoucí z přímého
užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého
majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k výkonu nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu budou podléhat zdanění
jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost výše uvedeným
způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě,
avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé
provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce
3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by
byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek
a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou
provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady podniku včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh,
které by byly odečítatelné, kdyby stálá provozovna byla
samostatným podnikem, pokud je lze v rozumné míře přičíst stálé
provozovně, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna
umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky,
které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení
celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2
nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být
zdaněny, tímto obvyklým rozdělením. Použitý způsob rozdělení zisků
musí být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami
stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmu, o nichž se pojednává
odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch
článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky, které vznikly podniku jednoho smluvního státu
z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě, budou
podléhat zdanění jen v tomto smluvním státě.
2. Odstavec 1 platí také pro podíly na zisku z provozování lodí
nebo letadel, které vznikly rezidentu jednoho smluvního státu
z účasti na poolu, na společném podniku nebo mezinárodní provozní
agentuře.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu
nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim
byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt
těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem
k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto
podniku a následně zdaněny.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, rezidentu druhého smluvního státu mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak daň takto stanovená
nepřesáhne 10 procent hrubé částky dividend.
3. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem
v Malajsii, rezidentu České republiky, který je skutečným
vlastníkem dividend, jsou osvobozeny od jakékoliv daně v Malajsii,
která se ukládá z dividend vedle daně ukládané z příjmů
společnosti. Tento odstavec se nedotkne ustanovení malajsijských
zákonů, podle kterých daň z dividend vyplácených společností,
která je rezidentem Malajsie, z nichž byla nebo měla být
malajsijská daň odečtena, může být upravena s odkazem na sazbu
daně příslušné malajsijskému roku, v němž se vyměřuje daň,
následujícímu ihned po roce, v němž byly dividendy vyplaceny.
4. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv - s výjimkou pohledávek - s podílem na
zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou
podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových
předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk,
rezidentem.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
nezávislé povolání a jestliže účast, pro kterou se dividendy
vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k tomuto
povolání. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo
článku 15 podle toho, o jaký případ jde.
6. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se
skutečně váže ke stálé provozovně, která je umístěna v tomto
druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti dani
z nerozdělených zisků společnosti, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo
z příjmů docílených v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Avšak takové úroky mohou být zdaněny rovněž ve smluvním
státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto
státu, ale pokud příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto
uložená nepřesáhne 12 procent hrubé částky úroků.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 úroky, jejichž skutečným
vlastníkem je rezident České republiky, budou vyňaty ze zdanění
v Malajsii, pokud půjčka nebo jiný dluh, v jejichž souvislosti
jsou úroky placeny, je schválenou půjčkou definovanou podle sekce
2 (1) malajsijského Zákona o dani z příjmu z roku 1967.
4. Bez ohledu na ustanovení odstavců 2 a 3 bude vláda jednoho
smluvního státu osvobozena od daně ve druhém smluvním státě
z úroků získávaných touto vládou z tohoto druhého státu. Pro účely
tohoto odstavce výraz "vláda":
a) znamená v případě Malajsie vládu Malajsie a zahrnuje:
(i) vlády států;
(ii) místní úřady;
(iii) Banku Negara Malajsie;
(iv) takové instituce, jejichž kapitál zcela vlastní vláda
Malajsie nebo vlády států nebo místní úřady, na nichž se
příležitostně dohodnou příslušné úřady smluvních států;
b) znamená v případě České republiky vládu České republiky
a zahrnuje:
(i) vlády států;
(ii) místní úřady;
(iii) Českou národní banku;
(iv) takové instituce, jejichž kapitál zcela vlastní vláda
České republiky nebo vlády států nebo místní úřady, na
nichž se příležitostně dohodnou příslušné úřady smluvních
států.
5. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných či nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících
doložku o účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních
cenných papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů.
6. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny
nebo nezávislé povolání a jestliže pohledávka, ze které jsou úroky
placeny, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo k tomuto
povolání. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo
článku 15 podle toho, o jaký případ jde.
7. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní
úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však plátce úroků, ať je
rezidentem některého smluvního státu, nebo ne, má ve smluvním
státě stálou provozovnu, v jejíž souvislosti došlo k zadlužení,
z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé
provozovny, má se za to, že zdroj úroků je ve státě, v němž je
stálá provozovna umístěna.
8. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž
jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících
mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků nebo které jeden i druhý
udržuje s další osobou, z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl
smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně
zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto
případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu
s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě
a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem
licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 12
procent hrubé částky licenčních poplatků.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo právo
na užití jakéhokoli patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu,
plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo jakéhokoli
autorského práva k vědeckému dílu nebo za užití nebo právo na
užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za
informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti
průmyslové, obchodní nebo vědecké, a jakéhokoliv autorského práva
k dílu literárnímu a uměleckému.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom
smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
nezávislé povolání a jestliže právo nebo majetek, které dávají
vznik licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé
provozovně nebo k tomuto povolání. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 15 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním
státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, nižší správní
útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však plátce
licenčních poplatků, ať je rezidentem některého smluvního státu,
nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu, ve spojení s níž
vznikla povinnost platit licenční poplatky, a tyto licenční
poplatky jdou k tíži takové stálé provozovny, má se za to, že tyto
licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují
k užití, právu nebo informaci, pro něž jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným
vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou,
z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se
ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna
podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
7. Licenční poplatky, které pobírá rezident České republiky
a které jakožto platby za pronájem filmů v Malajsii podléhají
poplatku za pronájem kinematografických filmů, nebudou předmětem
malajsijské daně.
Čl.13
Poplatky za technické služby
1. Poplatky za technické služby, které mají zdroj v jednom
smluvním státě a které pobírá rezident druhého smluvního státu,
jenž je jejich skutečným vlastníkem, a tyto poplatky podléhají
zdanění v tomto druhém státě, mohou být zdaněny v prvně zmíněném
smluvním státě sazbou nepřesahující 10 procent hrubé částky
poplatků za technické služby.
2. Výraz "poplatky za technické služby" použitý v tomto článku
označuje platby jakéhokoliv druhu kterékoliv osobě, jiné než
zaměstnanci osoby vyplácející poplatky, v souvislosti se službami
technické, řídicí nebo poradenské povahy.
3. Ustanovení odstavce 1 tohoto článku se nepoužijí, jestliže
skutečný vlastník poplatků za technické služby, který je
rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává v druhém smluvním
státě, ve kterém mají poplatky za technické služby zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
a jestliže tyto poplatky za technické služby se skutečně vážou
k této stálé provozovně nebo k tomuto povolání. V takovém případě
se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 15 podle toho, o jaký
případ jde.
4. Předpokládá se, že poplatky za technické služby mají zdroj ve
smluvním státě, jestliže plátcem je tento smluvní stát sám, nižší
správní útvar, místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však
plátce poplatků za technické služby, ať je rezidentem některého
smluvního státu, nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu,
ve spojení s níž vznikla povinnost platit poplatky za technické
služby, a tyto poplatky za technické služby jdou k tíži takové
stálé provozovny, má se za to, že tyto poplatky za technické
služby mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá provozovna
umístěna.
5. Jestliže částka poplatků za technické služby přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným
vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou,
z jakéhokoliv důvodu částku, kterou by byl smluvil plátce se
skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se
ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku.
Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna
podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.14
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky ze zcizení nemovitého majetku definovaného v článku 6
odst. 2 mohou být zdaněny v tom smluvním státě, v němž je takový
nemovitý majetek umístěn.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv stálé
provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém
smluvním státě, nebo movitého majetku, jenž má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě k výkonu nezávislého
povolání, včetně zisků docílených ze zcizení takové stálé
provozovny (samotné nebo spolu s celým podnikem), mohou být
zdaněny v tomto druhém státě. Zisky ze zcizení lodí nebo letadel
provozovaných podnikem jednoho smluvního státu v mezinárodní
dopravě a movitého majetku, který slouží k provozu těchto lodí
nebo letadel, mohou však být zdaněny jen ve smluvním státě, v němž
je podnik rezidentem.
3. Zisky ze zcizení jakéhokoliv majetku nebo aktiv jiného, než
který je uveden v odstavcích 1 a 2, podléhají zdanění jen ve
smluvním státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.15
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze
svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobného
charakteru, budou zdaněny jen v tomto státě. Pokud je však
nezávislá činnost vykonávána ve druhém smluvním státě, mohou být
takové příjmy zdaněny v tomto druhém státě za následujících
okolností:
a) pokud je jeho pobyt v druhém státě po jedno nebo více období
roven nebo přesahuje v úhrnu 183 dny v příslušném kalendářním
roce; nebo
b) pokud odměny za jeho služby ve druhém státě jsou buď pobírané
od rezidentů tohoto státu, nebo jdou k tíži stálé provozovny,
kterou má osoba, jež není rezidentem tohoto státu, v tomto
státě, a které v obou případech přesahují 4000 USD v příslušném
kalendářním roce, bez ohledu na to, že jeho pobyt v tomto státě
po jedno nebo více období nepřesahuje v úhrnu 183 dny v tomto
kalendářním roce.
2. Výraz "svobodná povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.16
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho
smluvního státu pobírá z důvodu placeného zaměstnání, podléhají
s výhradou ustanovení článků 17, 19 a 20 zdanění jen v tomto
státě, pokud zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě.
Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, budou
bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdaněny jen v prvně zmíněném
státě, jestliže:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období,
která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v příslušném kalendářním
roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny, kterou má zaměstnavatel
v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku, mohou být
odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi
nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě podnikem jednoho
smluvního státu zdaněny v tomto státě.
Čl.17
Tantiémy
Tantiémy a podobné platy, jež rezident jednoho smluvního státu
pobírá jako člen správní rady společnosti, která je rezidentem
v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.18
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírají na veřejnosti vystupující umělci, jako
divadelní, filmoví, rozhlasoví nebo televizní umělci a hudebníci,
nebo sportovci z takovýchto osobně vykonávaných činností, mohou
být bez ohledu na ustanovení článků 15 a 16 zdaněny ve smluvním
státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
2. Jestliže příjmy z uměleckých nebo sportovních činností, které
osobně vykonává umělec nebo sportovec, neplynou tomuto umělci nebo
sportovci samému, nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez
ohledu na ustanovení článků 7, 15 a 16 zdaněny ve smluvním státě,
ve kterém umělec nebo sportovec vykonává své činnosti.
3. Příjmy pobírané z činností definovaných v odstavci 1,
vykonávaných v rámci kulturní výměny mezi vládami obou států budou
bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osvobozeny od zdanění ve
smluvním státě, ve kterém jsou tyto činnosti vykonávány.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
(a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto
státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu
nebo nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
(b) Takové odměny však budou zdaněny pouze v druhém smluvním
státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto druhém
státě a příjemce, který je rezidentem tohoto druhého
státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto druhého státu, nebo
(ii) se nestal rezidentem tohoto druhého státu jen
z důvodu poskytování těchto služeb.
2. Jakékoliv penze vyplácené jedním smluvním státem, nižším
správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu buď přímo, nebo
z fondů, které zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto
státu, nižšímu správnímu útvaru nebo místnímu úřadu podléhají
zdanění jen v tomto státě.
3. Ustanovení článků 15, 17 a 20 se použijí na odměny nebo penze
za služby prokázané v souvislosti s jakoukoliv průmyslovou nebo
obchodní činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším
správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.20
Penze a renty
1. Jakékoliv penze a jiné podobné platy za předchozí zaměstnání
nebo jakákoliv renta mající zdroj v jednom smluvním státě
a vyplácená rezidentu druhého smluvního státu podléhá s výhradou
ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění pouze v tomto druhém státě.
2. Výraz "renta" označuje stanovené částky vyplácené opakovaně
v určených termínech po dobu života nebo během přesně určeného
nebo určitelného časového období na základě závazku uskutečnit
toto plnění náhradou za plně odpovídající hodnotu v penězích nebo
penězi ocenitelnou.
Čl.21
Studenti a stážisté
Fyzická osoba, která je rezidentem v jednom smluvním státě
bezprostředně před svým příjezdem do druhého smluvního státu
a která se dočasně zdržuje v tomto druhém státě pouze:
a) jako student na úředně uznané univerzitě, vysoké škole, škole
nebo jiném podobném úředně uznaném vzdělávacím ústavu v tomto
druhém státě;
b) jako obchodní nebo technický učeň; nebo
c) jako příjemce peněžních darů, příspěvků a prémií obdržených
především za účelem studia, výzkumu nebo výcviku od vlády
jednoho ze států nebo od vědeckých, vzdělávacích, církevních
a dobročinných organizací nebo v rámci programu technické
pomoci, který uzavřela vláda jednoho ze států,
bude osvobozena od zdanění v tomto druhém státě z:
(i) všech úhrad poukázaných z ciziny za účelem její nezbytné
výživy, vzdělávání, studia, výzkumu nebo výcviku;
(ii) částky takového peněžního daru, příspěvku nebo prémie; a
(iii) jakékoliv odměny obdržené z důvodu služeb v tomto druhém
státě za předpokladu, že tyto služby jsou vykonávány
v souvislosti s jejím studiem, výzkumem nebo výcvikem
nebo jsou nezbytné pro účely její výživy a délka jejího
pobytu v tomto druhém státě nepřesáhne 183 dny v žádném
kalendářním roce.
Čl.22
Profesoři a výzkumní pracovníci
1. Fyzická osoba, která je rezidentem jednoho smluvního státu
bezprostředně před příjezdem do druhého smluvního státu a která
navštíví tento druhý stát na pozvání jakékoliv univerzity, vysoké
školy nebo jiného podobného vzdělávacího ústavu na období
nepřesahující dva roky výhradně za účelem výuky nebo výzkumu nebo
obojího na takovém vzdělávacím ústavu, bude osvobozena od zdanění
v tomto druhém státě z jakýchkoliv odměn za takovou výuku nebo
výzkum, které budou zdaněny v prvně zmíněném smluvním státě.
2. Tento článek se nepoužije na příjmy z výzkumu, jestliže je
takový výzkum prováděn především pro soukromý prospěch určité
osoby nebo osob.
Čl.23
Příjmy výslovně neuvedené
Příjmy rezidenta jednoho smluvního státu, které nejsou výslovně
uvedeny v předchozích článcích této smlouvy, podléhají zdanění
pouze v tomto smluvním státě, avšak jestliže jsou tyto příjmy
pobírány ze zdrojů ve druhém smluvním státě, mohou být rovněž
zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.24
Zamezení dvojího zdanění
1. V souladu s malajsijskými právními předpisy, které upravují
zápočet daně splatné v jiné zemi než v Malajsii na daň v Malajsii,
bude česká daň splatná na základě českých právních předpisů
a v souladu s touto smlouvou rezidentem Malajsie z příjmů ze
zdrojů v České republice započtena na daň Malajsie splatnou
z těchto příjmů. Pokud je takovým příjmem dividenda placená
společností, která je rezidentem v České republice, společnosti,
která je rezidentem v Malajsii a která vlastní nejméně 15 procent
podílů s hlasovacím právem na společnosti vyplácející dividendu,
při zápočtu se bude brát v úvahu česká daň splatná z příjmů
společnosti, z nichž je dividenda vyplácena. Zápočet však
nepřesáhne tu část malajsijské daně vypočítané před poskytnutím
zápočtu, která přísluší takovému příjmu.
2. Pro účely odstavce 1 se bude mít za to, že výraz "česká daň
splatná" zahrnuje jakoukoliv částku české daně, která by podle
českých právních předpisů a v souladu s touto smlouvou byla
splatná z jakéhokoliv příjmu plynoucího ze zdrojů v České
republice, kdyby tento příjem nebyl částečně nebo zcela osvobozen
od české daně v důsledku:
(i) stimulačních zákonů na podporu ekonomického rozvoje
v České republice, pokud byly v účinnosti v den podpisu
této smlouvy a nebyly pozměněny od data podpisu této
smlouvy nebo došlo pouze k nepatrným změnám, které
neovlivnily jejich obecný charakter; nebo
(ii) jiných ustanovení, která mohou být následně zavedena
v České republice jako změny nebo dodatky k těmto zákonům,
pokud se příslušné úřady smluvních států shodnou na tom,
že jde o opatření zásadně podobného charakteru.
3. V případě rezidenta České republiky bude dvojímu zdanění
zabráněno následujícím způsobem:
Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do
základu, ze kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou
být podle ustanovení této smlouvy také zdaněny v Malajsii, avšak
povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku
rovnající se dani zaplacené v Malajsii. Pokud je takovým příjmem
dividenda placená společností, která je rezidentem v Malajsii,
společnosti, která je rezidentem v České republice a která vlastní
nejméně 15 procent podílů s hlasovacím právem na společnosti
vyplácející dividendu, při zápočtu se bude brát v úvahu
malajsijská daň splatná z příjmů společnosti, z nichž je dividenda
vyplácena. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou
část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně
připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy
zdaněny v Malajsii.
4. Pro účely odstavce 3 se bude mít za to, že výraz "daň
zaplacená v Malajsii" zahrnuje malajsijskou daň, která by podle
právních předpisů Malajsie a v souladu s touto smlouvou byla
splatná:
a) z jakéhokoliv příjmu plynoucího ze zdrojů v Malajsii, kdyby
tento příjem nebyl zdaněn sníženou sazbou nebo osvobozen od
malajsijské daně v důsledku:
(i) Oddělení 54A, 60A, 60B a Tabulky 7A malajsijského Zákona
o dani z příjmu z roku 1967; nebo
(ii) stimulačních zákonů na podporu ekonomického rozvoje
v Malajsii, pokud byly v účinnosti v den podpisu této
smlouvy a nebyly pozměněny od data podpisu této smlouvy
nebo došlo pouze k nepatrným změnám, které neovlivnily
jejich obecný charakter; nebo
(iii) jiných ustanovení, která mohou být následně zavedena
v Malajsii jako změny nebo dodatky k těmto zákonům, pokud
se příslušné úřady smluvních států shodnou na tom, že jde
o opatření zásadně podobného charakteru;
b) z úroků, na něž se vztahuje článek 11 odst. 3, pokud tyto úroky
nebyly osvobozeny od malajsijské daně v souladu s tímto
odstavcem.
5. Pokud licenční poplatky, které pobírá rezident České
republiky, podléhají v Malajsii jakožto nájemné za filmy poplatku
z pronájmu kinematografických filmů, bude tento poplatek pro účely
odstavce 3 považován za malajsijskou daň.
Čl.25
Zásada rovného nakládání
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni
v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být za stejných
podmínek podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou má podnik jednoho smluvního
státu v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které
vykonávají tutéž činnost.
Toto ustanovení nebude vykládáno jako závazek jednoho smluvního
státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního státu osobní
úlevy, srážky a snížení daně z důvodů osobního stavu nebo
rodinných závazků, které přiznává svým vlastním rezidentům.
3. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo
zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním či
více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně
zmíněném smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní
podobné podniky prvně zmíněného státu.
4. Výraz "zdanění" použitý v tomto článku znamená daně, na něž
se vztahuje tato smlouva.
Čl.26
Řešení případů cestou dohody
1. Jestliže se rezident jednoho smluvního státu domnívá, že
opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou
u něj ke zdanění, které není v souladu s touto smlouvou, může bez
ohledu na opravné prostředky, které poskytuje právo těchto států,
předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je
rezidentem.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou
a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit,
aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého
smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě
s touto smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
vzájemnou dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout
při výkladu nebo aplikaci této smlouvy. Mohou také spolu
konzultovat zamezení dvojího zdanění u případů, o kterých tato
smlouva nepojednává.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za
účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.27
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace
nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních
právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež
jsou předmětem této smlouvy, zvláště za účelem předcházení nebo
zjišťování daňových úniků nebo vyhýbání se daním, jichž se týká
tato smlouva. Informace takto vyměněné budou udržovány v tajnosti
a mohou být zpřístupněny jen osobám nebo úřadům (včetně soudů
a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním, vybíráním,
vymáháním nebo trestním stíháním nebo rozhodováním o opravných
prostředcích ve věci daní, na něž se vztahuje tato smlouva.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají některému ze smluvních států povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
nebo správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo
druhého smluvního státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, průmyslové,
hospodářské nebo profesní tajemství nebo obchodní postup nebo
jejichž sdělení by bylo v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.28
Diplomatičtí a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad,
které přísluší diplomatickým a konzulárním úředníkům podle
obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě zvláštních
dohod.
Čl.29
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou
vyměněny v Praze co nejdříve.
2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin a její
ustanovení nabudou účinnosti:
a) v Malajsii:
pokud jde o malajsijskou daň, za každý rok, v němž se provádí
vyměření daně, počínající 1. ledna nebo později druhého
kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí
v platnost;
b) v České republice:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky
pobírané od 1. ledna včetně, kalendářního roku
následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu, na daně ukládané za
každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva
vstoupí v platnost.
Čl.30
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně
vypovědět diplomatickou cestou ve lhůtě nejméně šest měsíců před
koncem každého kalendářního roku následujícího po období pěti let
od data, kdy Smlouva vstoupila v platnost.
V takovém případě se Smlouva přestane uplatňovat:
(a) v České republice:
(i) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky
pobírané od 1. ledna včetně, kalendářního roku
následujícího po roce, v němž byla dána výpověď;
(ii) pokud jde o ostatní daně z příjmu na daně ukládané za
každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána
výpověď;
(b) v Malajsii:
pokud jde o malajsijskou daň, za každý rok, v němž se
provádí vyměření daně, počínající 1. ledna nebo později
druhého kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla
dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni svými vládami,
podepsali tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Kuala Lumpur dne 8. března 1996
v českém, malajsijském a anglickém jazyce, přičemž všechny tři
texty mají stejnou platnost. V případě jakýchkoliv rozdílností
výkladu bude rozhodující anglický text.
Za vládu České republiky:
Ing. Ivan Hotěk v. r.
Za vládu Malajsie:
Tan Sri Dato Clifford F. Herbert v. r.