108/1998 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 23. května 1997
byla v Praze podepsána Smlouva mezi vládou České republiky
a vládou Vietnamské socialistické republiky o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu
a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky ji ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst.
1 dnem 3. února 1998.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění
Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na
Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi vládou České republiky a vládou Vietnamské socialistické
republiky o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu a z majetku
Vláda České republiky a vláda Vietnamské socialistické
republiky,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty v jednom
nebo obou smluvních státech.
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku
ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších
správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně
vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí
příjmu nebo majetku včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo
nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů
vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
(dále nazývané "vietnamská daň");
(dále nazývané "česká daň").
a) ve Vietnamu:
(i) osobní daň z příjmu;
(ii) daň ze zisku; a
(iii) daň z převodu zisku;
b) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob; a
(iii) daň z nemovitostí;
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv daně stejného
nebo v zásadě podobného druhu, které budou ukládány po podpisu
této smlouvy vedle nebo místo současných daní. Příslušné úřady
smluvních států si vzájemně sdělí důležité změny, které budou
provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad:
a) výraz "Vietnam" označuje Vietnamskou socialistickou republiku;
pokud je použit v zeměpisném významu, označuje celé jeho státní
území včetně jeho teritoriálního moře a jakékoliv přilehlé
oblasti mimo jeho teritoriálního moře, kde má Vietnam podle
vietnamských právních předpisů a v souladu s mezinárodním
právem svrchovaná práva průzkumu a využití přírodních zdrojů
mořského dna a jeho podloží a vod nad tímto dnem;
b) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na
kterém mohou být podle českých právních předpisů a v souladu
s mezinárodním právem vykonávána svrchovaná práva České
republiky;
c) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují,
podle souvislosti, Vietnam nebo Českou republiku;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo
nositele práv považovaného pro účely zdanění za právnickou
osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik
provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některéhosmluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení
zřízené podle právních předpisů platných v některém
smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí
nebo letadlem, která je provozována podnikem, který má místo
svého skutečného vedení v jednom smluvním státě, vyjma případů,
kdy je loď nebo letadlo provozováno jen mezi místy v druhém
smluvním státě; a
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě Vietnamu ministra financí nebo jeho zmocněnéhozástupce; a
(ii) v případě České republiky ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy smluvním státem, bude mít každý
výraz, který v ní není definován, takový význam, jenž mu náleží
podle práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se Smlouva
vztahuje, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního
státu" označuje každou osobu, která je podle právních předpisů
tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého
bydliště, stálého pobytu, místa vedení, místa registrace nebo
jakéhokoli jiného podobného kritéria. Tento výraz však nezahrnuje
žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě pouze
z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku v tomto státě
umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno
následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom státě, ve
kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech,
předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má
užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt
v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě,
ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě,
jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo
žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto
otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že
je rezidentem v tom státě, v němž se nachází místo jejího
skutečného vedení.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje
trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo
zčásti vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo
těžby nebo průzkumu přírodních zdrojů.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, montáž nebo instalační projekt nebo dozor
s tím spojený, avšak pouze trvá-li tato stavba, projekt nebo
dozor déle než šest měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských
služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím
zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento
účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na
území druhého smluvního státu po jedno nebo více období
přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se
předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění nebo
vystavení zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění nebo vystavení;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
reklamy, poskytování informací, vědeckého výzkumu nebo
podobných činností, které mají pro podnik přípravný nebo
pomocný charakter;
f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e),
pokud celková činnost trvalého místa pro podnikání vyplývající
z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba - jiná
než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 - jedná
v jednom smluvním státě na účet podniku druhého smluvního státu,
má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v prvně zmíněném
smluvním státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba
provádí pro podnik, pokud taková osoba:
a) má k dispozici a obvykle používá v tomto státě oprávnění, které
jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud činnosti
této osoby ne-jsou omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4,
které, pokud by byly uskutečňovány prostřednictvím trvalého
místa pro podnikání, by nezakládaly z tohoto trvalého místa pro
podnikání stálou provozovnu podle ustanovení tohoto odstavce;
nebo
b) nemá takové oprávnění, ale obvykle udržuje v prvně zmíněném
státě zásobu zboží, ze které pravidelně dodává zboží jménem
podniku.
6. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku se
předpokládá, že pojišťovací podnik jednoho smluvního státu má,
s výjimkou zajistného, stálou provozovnu ve druhém smluvním státě,
pokud vybírá pojistné na území tohoto druhého státu nebo pojišťuje
rizika tam umístěná prostřednictvím osoby jiné než nezávislý
zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7.
7. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním
státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv
jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své
řádné činnosti. Avšak pokud činnosti takového zástupce jsou zcela
nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku, nebude tento
zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která v tomto
druhém státě vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé
provozovny, nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této
společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví)
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle
zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz
zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý
a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro
která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky,
právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné
platby za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek,
pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se
nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého
užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého
majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen
v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v druhém státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce
3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by
byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala
stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek
a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou
provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady vynaložené pro účely podnikání stálé provozovny, včetně
výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať
vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či
jinde. Avšak takový odpočet se nepovolí u částek, pokud nějaké
budou, placených (jinak než proti proplacení skutečných výdajů)
stálou provozovnou ústředí podniku nebo některé jiné jeho
kanceláři ve formě licenčních poplatků, náhrad nebo jiných
podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv nebo
ve formě provize za zvlášť poskytnuté služby nebo za řídicí služby
nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků z peněz
půjčených stálé provozovně. Podobně se nezohlední při výpočtu
zisků stálé provozovny částky účtované (jinak než proti proplacení
skutečných výdajů) stálou provozovnou ústředí podniku nebo některé
jiné jeho kanceláři ve formě licenčních poplatků, náhrad nebo
jiných podobných plateb náhradou za užití patentů nebo jiných práv
nebo ve formě provize za zvlášť poskytnuté služby nebo za řídicí
služby nebo, vyjma případu bankovního podniku, ve formě úroků
z peněz půjčených ústředí podniku nebo některé jiné jeho
kanceláři.
4. Nic v tomto článku se nedotýká uplatnění jakéhokoli zákona
smluvního státu, pokud jde o stanovení daňové povinnosti osoby
v případech, kdy jsou informace, které má příslušný úřad tohoto
státu k dispozici, nedostatečné pro výpočet zisků, které mají být
přičteny stálé provozovně, za předpokladu, že tento zákon bude
uplatněn, pokud to informace, které má příslušný úřad k dispozici,
dovolí, v souladu se zásadami tohoto článku.
5. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky,
které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení
celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2
nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být
zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí
být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami
stanovenými v tomto článku.
6. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
7. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
8. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává
odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch
článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Lodní a letecká doprava
1. Zisky z provozování lodí, člunů nebo letadel v mezinárodní
dopravě podléhají zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém se
nachází místo skutečného vedení podniku.
2. Jestliže místo skutečného vedení podniku lodní dopravy je na
palubě lodi nebo člunu, považuje se za umístěné ve smluvním státě,
ve kterém se nachází domovský přístav lodi nebo člunu, nebo,
není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je
provozovatel lodi nebo člunu rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky plynoucí z účasti
na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu
nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim
byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt
těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem
k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto
podniku a následně zdaněny.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním
státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je
skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne 10%
hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze kterých
jsou dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na
zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou
podrobeny stejnému daňovému režimu jako příjmy z akcií podle
právních předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk,
rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14
podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se
skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je
umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když
vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo
zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém
státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,
avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem úroků, daň takto
stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky úroků. Příslušné úřady
smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto
omezení.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2
a) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě budou osvobozeny od
zdanění v tomto státě, pokud jsou pobírány a skutečně
vlastněny:
(i) vládou, nižším správním útvarem nebo místním úřademdruhého smluvního státu; nebo
(ii) centrální bankou druhého smluvního státu;
b) úroky mající zdroj v jednom smluvním státě budou osvobozeny od
zdanění v tomto státě do výše schválené vládou tohoto státu,
pokud jsou pobírány a skutečně vlastněny jakoukoliv osobou
[jinou než uvedenou v písmenu a)], která je rezidentem druhého
smluvního státu, pokud transakce, na jejímž základě pohledávka
vznikla, byla v tomto smyslu schválena vládou prvně zmíněného
smluvního státu.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných, či nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících právo
účasti na zisku dlužníka a zvláště příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a odměn
spojených s těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy.
Penále ukládaná za pozdní platbu se nepovažují za úroky pro účely
tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této
stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar, místní
úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však plátce úroků, ať je,
nebo není rezidentem některého smluvního státu, má ve smluvním
státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve spojení s níž
došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny, a tyto úroky jdou
k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá
se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, v němž je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž
jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem
a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další
osobou částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení
tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb,
která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu
s právními předpisy každého smluvního státu s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě
a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny
v tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve
smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže příjemce je skutečným vlastníkem
licenčních poplatků a je rezidentem druhého smluvního státu, daň
takto stanovená nepřesáhne 10 % hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoli druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za
právo na užití jakéhokoli autorského práva k dílu literárnímu,
uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů nebo
filmů nebo nahrávek pro rozhlasové nebo televizní vysílání,
jakéhokoli patentu, ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu,
tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo za užití nebo za právo
na užití průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo za
informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti
průmyslové, obchodní nebo vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom
smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním
státě, jestliže plátcem je tento stát sám, nižší správní útvar,
místní úřad nebo rezident tohoto státu. Pokud však plátce
licenčních poplatků, ať je, nebo není rezidentem některého
smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo
stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit
licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové
stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto
licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují
k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem
nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou částku, kterou by
byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně
zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto
případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního
státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze
zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn
ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního
majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu
v druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke
stálé základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má
v druhém smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání,
včetně takových zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné
nebo spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, člunů nebo letadel provozovaných
v mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží
k provozování těchto lodí, člunů nebo letadel, podléhají zdanění
jen ve smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení
podniku.
4. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze
zcizení podílů nebo srovnatelných účastí na společnosti, jejíž
jmění pozůstává zcela nebo hlavně z nemovitého majetku umístěného
ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
5. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je
uveden v odstavcích 1, 2, 3 a 4, podléhají zdanění jen ve smluvním
státě, v němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze
svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru,
podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů,
kdy mohou být takové příjmy zdaněny také v druhém smluvním státě:
a) jestliže má pravidelně k dispozici stálou základnu ve druhém
smluvním státě za účelem vykonávání svých činností; v takovém
případě může být v tomto druhém smluvním státě zdaněna jen
taková část příjmů, kterou lze přičíst této stálé základně;
nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém smluvním státě po jedno nebo více
období přesahuje v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období; v takovém případě může být zdaněna v tomto státě jen
taková část příjmů, která plyne z jeho činností vykonávaných
v tomto druhém státě.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho
smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá
z důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně
zmíněném státě, jestliže jsou splněny všechny následující
podmínky:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období,
která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny,
kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být
odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi,
člunu nebo letadla provozovaného v mezinárodní dopravě zdaněny ve
smluvním státě, v němž se nachází místo skutečného vedení
podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, jež rezident jednoho smluvního
státu pobírá jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného
obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na
veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový
nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec
z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním
státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo
sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné
osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7,
14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce
nebo sportovce vykonávány.
3. Příjmy zmíněné v tomto článku budou bez ohledu na ustanovení
odstavců 1 a 2 tohoto článku osvobozeny od zdanění ve smluvním
státě, v němž umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost, za
předpokladu, že tato činnost je hrazena z podstatné části
z veřejných fondů tohoto státu nebo druhého státu nebo je tato
činnost vykonávána na základě kulturní dohody nebo ujednání mezi
smluvními státy.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího
zaměstnání rezidentu jednoho smluvního státu podléhají s výhradou
ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění pouze v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny jiné než penze vyplácené jedním smluvním státem
nebo nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto
státu fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu
nebo správnímu útvaru nebo úřadu podléhají zdanění pouze
v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém
smluvním státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto
státě a fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo
nižším správním útvarem nebo místním úřadem tohoto státu
nebo vyplácené z fondů, které zřídily, fyzické osobě za
služby prokázané tomuto státu nebo správnímu útvaru nebo
úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém
smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem
a státním příslušníkem tohoto druhého státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze za
služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností prováděnou některým smluvním státem nebo nižším správním
útvarem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.20
Studenti a učni
1. Platby, které student nebo učeň, který je nebo byl
bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu
rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku,
dostává za účelem úhrady nákladů své výživy, vzdělávání nebo
výcviku, nebudou zdaněny v tomto státě za předpokladu, že takovéto
platby mu jsou vypláceny ze zdrojů mimo tento stát.
2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, na
které se nevztahuje odstavec 1, bude mít student nebo učeň uvedený
v odstavci 1 mimo to nárok v průběhu tohoto vzdělávání nebo
výcviku na stejná daňová osvobození, úlevy nebo snížení, které
přísluší rezidentům státu, který navštěvuje.
Čl.21
Jiné příjmy
1. Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, ať mají zdroj
kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících článcích této
smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než příjmy
z nemovitého majetku, který je definován v článku 6 odst. 2,
jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem v jednom
smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě průmyslovou nebo
obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze
stálé základny tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, pro
které se příjmy platí, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku
6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je
umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. M ajetek představovaný movitým majetkem, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem,
který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání
nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, čluny a letadly, které jsou
provozovány v mezinárodní dopravě, a movitým majetkem sloužícím
k provozování takovýchto lodí, člunů a letadel podléhá zdanění
pouze ve smluvním státě, ve kterém se nachází místo skutečného
vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
Čl.23
Metody vyloučení dvojího zdanění
1. Ve Vietnamu bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
Jestliže rezident Vietnamu pobírá příjmy nebo zisky nebo vlastní
majetek, který může být podle práva České republiky a v souladu
s touto smlouvou zdaněn v České republice, povolí Vietnam zápočet
na jeho daň z těchto příjmů nebo zisků nebo z tohoto majetku
rovnající se dani zaplacené v České republice. Částka zápočtu však
nepřesáhne částku vietnamské daně z těchto příjmů nebo zisků nebo
z tohoto majetku vypočtenou před tím, než byl zápočet poskytnut
v souladu s daňovými předpisy a pravidly Vietnamu.
2. V České republice bude dvojí zdanění vyloučeno následovně:
a) Česká republika může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout
do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části
příjmu nebo majetku, které mohou být podle ustanovení této
smlouvy rovněž zdaněny ve Vietnamu, avšak povolí snížit částku
daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani
zaplacené ve Vietnamu. Částka, o kterou se daň sníží, však
nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením,
která poměrně připadá na příjmy nebo majetek, které mohou být
podle ustanovení této smlouvy zdaněny ve Vietnamu.
b) Pro účely odstavce 2 písm. a) tohoto článku se bude mít za to,
že daň z příjmů zaplacená ve Vietnamu rezidentem České
republiky ze zisků podniku dosažených prostřednictvím stálé
provozovny umístěné ve Vietnamu zahrnuje jakoukoli částku daně,
která by byla splatná jako vietnamská daň pro jakýkoli rok,
nebýt osvobození nebo snížení daně poskytnutého pro tento rok
nebo jakoukoliv jeho část podle ustanovení vietnamského zákona
určeného pro poskytování časově omezených daňových úlev
k podpoře zahraničních investic za účelem rozvoje.
c) Pro účely odstavce 2 písm. a) tohoto článku se bude mít za to,
že daň zaplacená ve Vietnamu z dividend, na které se vztahuje
článek 10 odst. 2, z úroků, na které se vztahuje článek 11
odst. 2, a z licenčních poplatků, na které se vztahuje článek
12 odst. 2, je 10 % hrubé částky těchto dividend, 10 % hrubé
částky těchto úroků a 10 % hrubé částky těchto licenčních
poplatků.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou podrobeni
v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv
povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než
zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být
podrobeni státní příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou,
zejména s ohledem na rezidenci, ve stejné situaci. Toto ustanovení
se bez ohledu na ustanovení článku 1 uplatní rovněž na osoby,
které nejsou rezidenty jednoho nebo obou smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního
státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které
vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako
závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého
smluvního státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně
z důvodu osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává
svým vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11
odst. 7 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky
a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu
druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek, jako kdyby
byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně jakékoliv
dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu druhého
smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného majetku
takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako kdyby byly
smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
4. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo
zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo
více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně
zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny jiné
podobné podniky prvně zmíněného státu.
5. Ustanovení odstavců 2 a 3 tohoto článku se nevztahuje na
vietnamskou daň z převodu zisku a vietnamské zdanění zemědělských
výrobních činností.
6. Ustanovení tohoto článku se vztahují pouze na daně, na které
se vztahuje tato smlouva.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může nezávisle na opravných
prostředcích, které poskytuje vnitrostátní právo těchto států,
předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu, jehož je
rezidentem, nebo jestliže její případ spadá pod článek 24 odst.
1, úřadu smluvního státu, jehož je státním příslušníkem. Případ
musí být předložen do tří let od prvého oznámení opatření, které
vede ke zdanění, jež není v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou
a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit,
aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého
smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu
s touto smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude provedena bez
ohledu na jakákoli časová omezení ve vnitrostátních právních
předpisech smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou společně snažit
vyřešit jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout
při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu konzultovat
za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech neupravených ve
Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za
účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců. Jestliže se
ústní výměna názorů jeví pro dosažení dohody účelnou, může se
taková výměna názorů uskutečnit prostřednictvím komise složené ze
zástupců příslušných úřadů smluvních států.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat informace
nutné pro provádění ustanovení této smlouvy nebo vnitrostátních
právních předpisů smluvních států, které se vztahují na daně, jež
jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které upravují, není
v rozporu se Smlouvou. Výměna informací není omezena článkem 1.
Veškeré informace obdržené smluvním státem budou udržovány
v tajnosti stejným způsobem jako informace obdržené podle
vnitrostátních právních předpisů tohoto státu a budou zpřístupněny
pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které
se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, vymáháním nebo
trestním stíháním ve věci daní nebo rozhodováním o odvoláních ve
vztahu k daním, na něž se Smlouva vztahuje. Tyto osoby nebo úřady
použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou sdělit tyto
informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních
rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo
druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,
podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo
obchodní postup nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu
s veřejným pořádkem.
Čl.27
Diplomaté a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad, které přísluší
diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle obecných pravidel
mezinárodního práva nebo na základě ustanovení zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Smluvní státy si navzájem písemně oznámí diplomatickou
cestou, že byly splněny postupy požadované jejich právním řádem
pro vstup této smlouvy v platnost. Tato smlouva vstoupí v platnost
datem pozdějšího z těchto oznámení.
2. Tato smlouva bude prováděna:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na daně
ukládané za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí
v platnost.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu
vypovědět diplomatickou cestou podáním druhému smluvnímu státu
písemné nóty o vypovězení nejméně šest měsíců před koncem každého
kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let od data vstupu
v platnost Smlouvy. V tomto případě se Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky pobírané
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na daně
ukládané za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána
výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto
smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Praze dne 23. května 1997 v českém,
vietnamském a anglickém jazyce, přičemž všechny texty jsou
autentické. V případě rozdílností výkladu bude rozhodující
anglický text.
Za vládu České republiky:
Ing. Ivan Kočárník, CSc. v. r.
místopředseda vlády a ministr financí
Za vládu Vietnamské socialistické
republiky:
Nguyen Sinh Hung v. r.
ministr financí