203/1999 Sb.
SDĚLENÍ
Ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 9. dubna 1998
byla v Sofii podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Bulharskou
republikou o zamezení dvojího zdanění a zabránění daňovému úniku
v oboru daní z příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovil souhlas Parlament České republiky
a prezident republiky Smlouvu ratifikoval.
Smlouva vstoupila v platnost na základě svého článku 28 odst.
2 dne 2. července 1999. Její ustanovení se budou provádět
v souladu se zněním odstavce 2 písm. a) a b). Podle odstavce 3
téhož článku dnem, kdy se začne provádět tato smlouva, se ve
vztazích mezi Českou republikou a Bulharskou republikou přestanou
provádět:
Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku fyzických
osob, podepsaná v Miškovci dne 27. května 1977, vyhlášená pod č.
30/1979 Sb.,
a
Smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku právnických
osob, podepsaná v Ulánbátaru dne 19. května 1978, vyhlášená pod č.
49/1979 Sb.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně. Do anglického znění
Smlouvy, jež je pro její výklad rozhodné, lze nahlédnout na
Ministerstvu zahraničních věcí a Ministerstvu financí.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Bulharskou republikou o zamezení dvojího
zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní
z příjmu a z majetku
Česká republika a Bulharská republika,
přejíce si uzavřít smlouvu o zamezení dvojího zdanění
a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které jsou rezidenty jednoho
nebo obou smluvních států.
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se vztahuje na daně z příjmu a z majetku
ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho místních
úřadů, ať je způsob vybírání jakýkoli.
2. Za daně z příjmu a z majetku se považují všechny daně
vybírané z celkového příjmu, z celkového majetku nebo z částí
příjmu nebo majetku, včetně daní ze zisků ze zcizení movitého nebo
nemovitého majetku, daní z celkového objemu mezd či platů
vyplácených podniky a rovněž daní z přírůstku majetku.
3. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou zejména:
a) v České republice:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů právnických osob;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "česká daň");
b) v Bulharsku:
(i) daň z příjmů fyzických osob;
(ii) daň z příjmů společností;
(iii) daň z nemovitostí;
(dále nazývané "bulharská daň").
4. Smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv podobné daně,
které budou ukládány po podpisu Smlouvy vedle nebo místo
současných daní. Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí
veškeré podstatné změny, které budou provedeny v jejich
příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný
výklad:
a) výrazy "jeden smluvní stát" a "druhý smluvní stát" označují,
podle souvislosti, Českou republiku nebo Bulharsko;
b) výraz "Česká republika" označuje území České republiky, na
kterém jsou, podle českých právních předpisů a v souladu
s mezinárodním právem, vykonávána svrchovaná práva České
republiky;
c) výraz "Bulharsko" označuje Bulharskou republiku, a pokud je
použit v zeměpisném významu, označuje území a výsostné vody,
kde Bulharsko vykonává svou státní suverenitu, a rovněž tak
kontinentální šelf a výlučnou ekonomickou zónu, kde Bulharsko
podle mezinárodního práva vykonává svrchovaná práva
a jurisdikci;
d) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob;
e) výraz "společnost" označuje jakoukoliv právnickou osobu nebo
jakéhokoliv nositele práv považovaného pro účely zdanění za
právnickou osobu;
f) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují, podle souvislosti, podnik
provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik
provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;
g) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení
zřízené podle právních předpisů platných v některém
smluvním státě;
h) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí,
letadlem, železničním nebo silničním vozidlem provozovanou
podnikem jednoho smluvního státu, vyjma případů, kdy je loď,
letadlo, železniční nebo silniční vozidlo provozováno pouze
mezi místy v druhém smluvním státě;
i) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky ministra financí nebo jeho
zmocněného zástupce;
(ii) v případě Bulharska ministra financí nebo jeho zmocněného
zástupce.
2. Pokud jde o provádění Smlouvy v jakémkoliv čase některým ze
smluvních států, bude mít každý výraz, který v ní není definován,
pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad, takový význam, jenž mu
náleží v tomto čase podle právních předpisů tohoto státu pro účely
daní, na které se Smlouva vztahuje, přičemž jakýkoliv význam podle
používaných daňových zákonů tohoto státu bude převažovat nad
významem daným výrazu podle jiných právních předpisů tohoto
státu.
Čl.4
Rezident
1. Výraz "rezident jednoho smluvního státu" označuje pro účely
této smlouvy každou osobu, která je podle právních předpisů tohoto
státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště,
stálého pobytu, státní příslušnosti, místa vedení, místa založení
nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria, a rovněž zahrnuje tento
stát a jakýkoliv místní úřad tohoto státu. Tento výraz však
nezahrnuje žádnou osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě
pouze z důvodu příjmu ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam
umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem obou smluvních států, bude její postavení určeno
následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem pouze toho státu,
ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech,
předpokládá se, že je rezidentem pouze toho státu, ke kterému
má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních
zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém státě má tato osoba
středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt
v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho
státu, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo
v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem pouze toho
státu, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo
žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto
otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem obou smluvních států, předpokládá se, že je
rezidentem pouze toho státu, na základě jehož právních předpisů
byla zřízena.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Výraz "stálá provozovna" označuje pro účely této smlouvy
trvalé místo pro podnikání, jehož prostřednictvím je zcela nebo
zčásti vykonávána činnost podniku.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu; a
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jakékoliv jiné místo,
kde se těží přírodní zdroje.
3. Výraz "stálá provozovna" rovněž zahrnuje:
a) staveniště, stavbu, instalační projekt nebo dozor s tím
spojený, avšak pouze pokud taková stavba, projekt nebo dozor
trvá déle než dvanáct měsíců;
b) poskytování služeb, včetně poradenských nebo manažerských
služeb, podnikem jednoho smluvního státu prostřednictvím
zaměstnanců nebo jiných pracovníků najatých podnikem pro tento
účel, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají na
území druhého smluvního státu po jedno nebo více období
přesahující v úhrnu šest měsíců v jakémkoliv dvanáctiměsíčním
období.
4. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se
předpokládá, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze za účelem uskladnění,
vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
vykonávání jakékoliv jiné činnosti, která má pro podnik
přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé místo pro podnikání, které se udržuje pouze k vykonávání
jakéhokoliv spojení činností uvedených v písmenech a) až e),
pokud celková činnost trvalého místa pro podnikání vyplývající
z tohoto spojení je přípravného nebo pomocného charakteru.
5. Jestliže bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2 osoba -
jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7 -
jedná ve smluvním státě na účet podniku a má a obvykle používá
oprávnění, které jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, má
se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve
vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik,
pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti uvedené
v odstavci 4, které, pokud by byly vykonávány prostřednictvím
trvalého místa pro podnikání, by nezakládaly z tohoto trvalého
místa pro podnikání stálou provozovnu podle ustanovení tohoto
odstavce.
6. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku se
předpokládá, že pojišťovna jednoho smluvního státu, s výjimkou
zajistného, má stálou provozovnu v druhém smluvním státě, pokud
vybírá pojistné na území tohoto druhého státu nebo pojišťuje
rizika, která se tam nacházejí, prostřednictvím osoby jiné než
nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 7.
7. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním
státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jakéhokoliv
jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své
řádné činnosti. Avšak jestliže činnosti takového zástupce jsou
zcela nebo téměř zcela věnovány zájmům tohoto podniku, nebude
tento zástupce považován za nezávislého ve smyslu tohoto odstavce.
8. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, ovládá nebo je ovládána společností, která je
rezidentem druhého smluvního státu nebo která v tomto druhém státě
vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny, nebo
jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství nebo lesnictví)
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jenž mu náleží
podle právních předpisů smluvního státu, v němž je tento majetek
umístěn. Výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého
majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví,
práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se
na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na
proměnlivé nebo pevné platby za těžení nebo za přivolení k těžení
nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě
a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy pobírané z přímého
užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého
majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy
z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k vykonávání nezávislého povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen
v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v druhém státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se, s výhradou ustanovení
odstavce 3, v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky,
které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik
vykonávala stejné nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných
podmínek a byla zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je
stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady vynaložené na cíle sledované stálou provozovnou, včetně
výloh vedení a všeobecných správních výloh takto vynaložených, ať
vznikly ve státě, v němž je stálá provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit zisky,
které mají být přičteny stálé provozovně, na základě rozdělení
celkových zisků podniku jeho různým částem, nic v odstavci 2
nevylučuje, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež mají být
zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob rozdělení musí
být však takový, aby výsledek byl v souladu se zásadami
stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, se pro účely
předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem, pokud
neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují části příjmů, o nichž se pojednává
odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch
článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky, které pobírá podnik smluvního státu z provozování
lodí, letadel, železničních nebo silničních vozidel v mezinárodní
dopravě, podléhají zdanění jen v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 platí rovněž pro zisky pobírané
z účasti na poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní
organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se podílejí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které sjednaly nebo
jim byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly
sjednány mezi nezávislými podniky, mohou jakékoliv zisky, které
by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale
vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků
tohoto podniku a následně zdaněny.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem jednoho
smluvního státu, rezidentu druhého smluvního státu mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, jehož je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže skutečný
vlastník dividend je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto
uložená nepřesáhne 10 procent hrubé částky dividend.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, z nichž jsou
dividendy vypláceny.
3. Výraz "dividendy" použitý v tomto článku označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na
zisku, jakož i jiné příjmy, které jsou podrobeny stejnému daňovému
režimu jako příjmy z akcií podle právních předpisů státu, jehož je
společnost, která rozdílí zisk, rezidentem.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, jehož je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné a jestliže účast, pro kterou se dividendy vyplácejí,
se skutečně váže k této stálé provozovně nebo stálé základně.
V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14
podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního
státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, se
skutečně váže ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je
umístěna v tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky
společnosti dani z nerozdělených zisků společnosti, i když
vyplácené dividendy nebo nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo
zčásti ze zisků nebo z příjmů majících zdroj v tomto druhém
státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě a vyplácené
rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny v tomto druhém
státě.
2. Tyto úroky však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě,
v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů tohoto státu,
avšak jestliže skutečný vlastník úroků je rezidentem druhého
smluvního státu, daň takto uložená nepřesáhne 10 procent hrubé
částky úroků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení a omezení uvedených v odstavci 3.
3. Bez ohledu na ustanovení odstavce 2 jsou úroky osvobozeny od
zdanění ve smluvním státě, ve kterém mají zdroj, jestliže jsou:
a) pobírané a skutečně vlastněné:
(i) vládou druhého smluvního státu, včetně jakéhokoliv
místního úřadu tohoto státu, centrální banky nebo
jakékoliv finanční instituce, kterou zcela vlastní tato
vláda; nebo
(ii) rezidentem druhého smluvního státu v souvislosti
s půjčkou nebo úvěrem garantovanými vládou tohoto druhého
státu;
b) placené v souvislosti s prodejem jakéhokoliv zařízení či zboží
na obchodní úvěr
.
4. Výraz "úroky" použitý v tomto článku označuje příjmy
z pohledávek jakéhokoliv druhu, ať zajištěných, či nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících či nemajících právo
účasti na zisku dlužníka, a zvláště příjmy z vládních cenných
papírů a příjmy z obligací nebo dluhopisů, včetně prémií a výher,
které se vážou k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům.
Penále ukládané za pozdní platbu se nepovažuje za úroky pro účely
tohoto článku.
5. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem jednoho smluvního státu,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává v tomto druhém
státě nezávislé povolání ze stálé základny tam umístěné a jestliže
pohledávka, ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této
stálé provozovně nebo stálé základně. V takovém případě se použijí
ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
6. Předpokládá se, že úroky mají zdroj ve smluvním státě,
jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však plátce
úroků, ať je, nebo není rezidentem některého smluvního státu, má
ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, ve
spojení s níž došlo k zadlužení, z něhož jsou úroky placeny,
a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé
základny, předpokládá se, že tyto úroky mají zdroj v tom státě, ve
kterém je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.
7. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž
jsou placeny, přesahuje, v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem
a skutečným vlastníkem nebo mezi oběma z nich a nějakou další
osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným
vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení
tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka plateb,
která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna v souladu
s právními předpisy každého smluvního státu, s přihlédnutím
k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky mající zdroj v jednom smluvním státě
a vyplácené rezidentu druhého smluvního státu mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Tyto licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve
smluvním státě, v němž mají zdroj, a to podle právních předpisů
tohoto státu, avšak jestliže skutečný vlastník licenčních poplatků
je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto uložená
nepřesáhne 10 procent hrubé částky licenčních poplatků.
Příslušné úřady smluvních států upraví vzájemnou dohodou způsob
aplikace tohoto omezení.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo za
právo na užití jakéhokoliv autorského práva k dílu literárnímu,
uměleckému nebo vědeckému, včetně kinematografických filmů
a filmů, nahrávek nebo disků pro televizní nebo rozhlasové
vysílání, jakéhokoliv patentu, ochranné známky, návrhu nebo
modelu, plánu, tajného vzorce nebo výrobního postupu nebo
jakéhokoliv průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení nebo
za informace, které se vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti
průmyslové, obchodní nebo vědecké (know-how).
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem jednoho
smluvního státu, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání ze stálé základny
tam umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve smluvním
státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Jestliže však
plátce licenčních poplatků, ať je, nebo není rezidentem některého
smluvního státu, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo
stálou základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit
licenční poplatky, a tyto licenční poplatky jdou k tíži takové
stálé provozovny nebo stálé základny, předpokládá se, že tyto
licenční poplatky mají zdroj v tom státě, ve kterém je stálá
provozovna nebo stálá základna umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují
k užití, právu nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje,
v důsledku zvláštních vztahů mezi plátcem a skutečným vlastníkem
nebo mezi oběma z nich a nějakou další osobou, částku, kterou by
byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně
zmíněnou částku. Částka plateb, která ji přesahuje, bude v tomto
případě zdaněna v souladu s právními předpisy každého smluvního
státu, s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze
zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn
ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí provozního
majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu ve
druhém smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé
základně, kterou má rezident jednoho smluvního státu ve druhém
smluvním státě za účelem vykonávání nezávislého povolání, včetně
zisků ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo spolu
s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být zdaněny
v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení majetku vlastněného podnikem smluvního státu
a pozůstávajícího z lodí, letadel, železničních nebo silničních
vozidel provozovaných tímto podnikem v mezinárodní dopravě nebo ze
zcizení movitého majetku vlastněného tímto podnikem a sloužícího
k provozování těchto lodí, letadel, železničních nebo silničních
vozidel podléhají zdanění jen v tomto smluvním státě.
4. Zisky ze zcizení jakéhokoliv jiného majetku, než který je
uveden v odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním
státě, jehož je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Svobodná a jiná nezávislá povolání
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu ze
svobodného povolání nebo z jiných činností nezávislého charakteru,
podléhají zdanění jen v tomto státě, vyjma následujících případů,
kdy takové příjmy mohou být rovněž zdaněny ve druhém smluvním
státě:
a) jestliže má tento rezident pravidelně k dispozici ve druhém
smluvním státě stálou základnu za účelem vykonávání svých
činností; v takovém případě jen taková část příjmů, jakou lze
přičíst této stálé základně, může být zdaněna v tomto druhém
státě; nebo
b) jestliže jeho pobyt ve druhém státě po jedno nebo více období
přesahuje v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním období
začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce; v takovém
případě jen taková část příjmů, která je pobírána z jeho
činností vykonávaných v tomto druhém státě, může být zdaněna
v tomto druhém státě.
2. Do počítání období zmíněných v odstavci 1 písm. b) se
zahrnují následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů,
a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle,
národní svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené
s vykonáváním činnosti příjemce v tomto státě, po kterých bylo
v činnosti na území tohoto státu pokračováno.
3. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i nezávislé činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident
jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu
z důvodu zaměstnání vykonávaného ve druhém smluvním státě,
podléhají bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně
zmíněném státě, jestliže všechny následující podmínky jsou
splněny:
a) příjemce je zaměstnán v druhém státě po jedno nebo více období
nepřesahující v úhrnu 183 dny v jakémkoliv dvanáctiměsíčním
období začínajícím nebo končícím v příslušném daňovém roce, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem druhého státu, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovny nebo stálé základny,
kterou má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Do počítání období zmíněných v odstavci 2 písm. a) se
zahrnují následující dny:
a) všechny dny fyzické přítomnosti včetně dní příjezdů a odjezdů,
a
b) dny strávené mimo stát činnosti, jako jsou soboty a neděle,
národní svátky, dovolené a služební cesty přímo spojené se
zaměstnáním příjemce v tomto státě, po kterých bylo v činnosti
na území tohoto státu pokračováno.
4. Výraz "zaměstnavatel" zmíněný v odstavci 2 písm. b) označuje
osobu, která má právo na vykonanou práci a která nese odpovědnost
a riziko spojené s vykonáváním práce.
5. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být
odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi,
letadla, v železničním nebo silničním vozidle provozovaném
v mezinárodní dopravě podnikem smluvního státu zdaněny v tomto
státě.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné platby, které pobírá rezident jednoho
smluvního státu jako člen správní rady nebo jakéhokoliv jiného
obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem druhého
smluvního státu, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu jako na
veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový
nebo televizní umělec nebo hudebník nebo jako sportovec
z takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním
státě, mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny
v tomto druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem nebo
sportovcem neplynou umělci nebo sportovci samému, nýbrž jiné
osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení článků 7,
14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém jsou činnosti umělce
nebo sportovce vykonávány.
Čl.18
Penze
1. Penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu smluvního
státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou
ustanovení článku 19 odst. 2 zdanění jen v tomto státě.
2. Bez ohledu na ustanovení odstavce 1 podléhají vyplácené penze
a jiné podobné platy prováděné na základě veřejného plánu, který
je částí systému sociálního zabezpečení smluvního státu, zdanění
jen v tomto státě.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Platy, mzdy a jiné podobné odměny jiné než penze vyplácené
jedním smluvním státem nebo místním úřadem toho státu
fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo
úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové platy, mzdy a jiné podobné odměny však podléhají
zdanění jen ve druhém smluvním státě, jestliže služby jsou
prokazovány v tomto státě a fyzická osoba, která je
rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu; nebo
(ii) se nestala rezidentem tohoto státu jen z důvodu
prokazování těchto služeb.
2.
a) Jakékoli penze vyplácené jedním smluvním státem nebo
místním úřadem tohoto státu nebo vyplácené z fondů, které
zřídily, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu
nebo úřadu podléhají zdanění jen v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění jen ve druhém
smluvním státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem
a státním příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16, 17 a 18 se použijí na platy, mzdy
a jiné podobné odměny a penze za služby prokázané v souvislosti
s průmyslovou nebo obchodní činností prováděnou některým smluvním
státem nebo místním úřadem tohoto státu.
Čl.20
Studenti
1. Platby, které dostává za účelem úhrady nákladů své výživy,
vzdělávání nebo výcviku student nebo učeň, který je nebo
bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu byl
rezidentem druhého smluvního státu a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem svého vzdělávání nebo výcviku,
nepodléhají zdanění v tomto státě za předpokladu, že takovéto
platby plynou ze zdrojů mimo tento stát.
2. Pokud jde o podpory, stipendia a odměny ze zaměstnání, které
nejsou předmětem odstavce 1, bude mít student nebo učeň uvedený
v odstavci 1, kromě toho, právo v průběhu takového vzdělávání nebo
výcviku na stejná daňová osvobození, slevy nebo snížení, která
přísluší rezidentům státu, v němž se zdržuje.
Čl.21
Ostatní příjmy
Části příjmů rezidenta jednoho smluvního státu, které nejsou
výslovně uvedeny v předchozích článcích této smlouvy, podléhají
zdanění jen v tomto státě, vyjma případů, kdy jsou takové příjmy
pobírány ze zdrojů ve druhém smluvním státě. V takovém případě
mohou být takové příjmy rovněž zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku
6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je
umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, jež má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem,
který patří ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě za účelem vykonávání
nezávislého povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loděmi, letadly, železničními
a silničním vozidly provozovanými v mezinárodní dopravě podnikem
smluvního státu a movitým majetkem, který slouží k provozování
těchto lodí, železničních a silničních vozidel, podléhá zdanění
jen v tomto státě.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu
podléhají zdanění jen v tomto státě.
Čl.23
Vyloučení dvojího zdanění
1. Jestliže rezident jednoho smluvního státu pobírá příjem nebo
vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této
smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě, prvně zmíněný stát
povolí:
a) snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani
z příjmů zaplacené v tomto druhém státě;
b) snížit daň z majetku tohoto rezidenta o částku rovnající se
dani z majetku zaplacené v tomto druhém státě.
Částka, o kterou se daň sníží, však v žádném případě nepřesáhne tu
část daně z příjmů nebo daně z majetku, podle toho, o jaký případ
jde, vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na
příjmy nebo majetek, které mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Jestliže, v souladu s jakýmkoliv ustanovením Smlouvy, příjem
pobíraný nebo majetek vlastněný rezidentem jednoho smluvního státu
je osvobozen od zdanění v tomto státě, tento stát může přesto při
výpočtu částky daně ze zbývajících příjmů nebo majetku tohoto
rezidenta vzít v úvahu osvobozený příjem nebo majetek.
Čl.24
Zákaz diskriminace
1. Rezidenti jednoho smluvního státu nebudou podrobeni ve druhém
smluvním státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni rezidenti
tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci.
2. Zdanění stálé provozovny nebo stálé základny, jež má rezident
jednoho smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebude v tomto
druhém státě nepříznivější než zdanění rezidentů tohoto druhého
státu, kteří vykonávají tytéž činnosti.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 nebudou vykládána jako závazek
jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého smluvního
státu jakékoliv osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu
osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým
vlastním rezidentům.
4. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, článku 11
odst. 7 nebo článku 12 odst. 6, budou úroky, licenční poplatky
a jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu rezidentu
druhého smluvního státu odčitatelné pro účely stanovení
zdanitelných zisků takového podniku za stejných podmínek, jako
kdyby byly placeny rezidentu prvně zmíněného státu. Podobně
jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního státu vůči rezidentu
druhého smluvního státu budou pro účely stanovení zdanitelného
majetku takového podniku odčitatelné za stejných podmínek, jako
kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně zmíněného státu.
5. Podniky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela nebo
zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno jedním nebo
více rezidenty druhého smluvního státu, nebudou podrobeny v prvně
zmíněném státě žádnému zdanění nebo jakýmkoliv povinnostem s ním
spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeny ostatní
podobné podniky prvně zmíněného státu.
Čl.25
Řešení případů dohodou
1. Jestliže se osoba domnívá, že opatření jednoho nebo obou
smluvních států vedou nebo povedou u ní ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními této smlouvy, může bez ohledu na opravné
prostředky, které poskytují vnitrostátní právní předpisy těchto
států, předložit svůj případ příslušnému úřadu smluvního státu,
jehož je rezidentem. Případ musí být předložen do tří let od
prvního oznámení opatření vedoucího ke zdanění, které není
v souladu s ustanoveními Smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za oprávněnou
a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude se snažit,
aby případ vyřešil vzájemnou dohodou s příslušným úřadem druhého
smluvního státu tak, aby se zamezilo zdanění, které není v souladu
se Smlouvou. Jakákoliv dosažená dohoda bude uskutečněna bez ohledu
na jakékoliv časové lhůty ve vnitrostátních právních předpisech
smluvních států.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
vzájemnou dohodou jakékoliv obtíže nebo pochybnosti, které mohou
vzniknout při výkladu nebo provádění Smlouvy. Mohou rovněž spolu
konzultovat za účelem vyloučení dvojího zdanění v případech
neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk za
účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat takové
informace, jaké jsou nutné pro provádění ustanovení této smlouvy
nebo vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se
vztahují na daně, jež jsou předmětem Smlouvy, pokud zdanění, které
upravují, není v rozporu se Smlouvou a zvláště pak za účelem
zabraňování podvodům nebo únikům ve vztahu k těmto daním. Výměna
informací není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené
smluvním státem budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako
informace získané podle vnitrostátních právních předpisů tohoto
státu a budou zpřístupněny pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů
a správních úřadů), které se zabývají vyměřováním nebo vybíráním
daní, na něž se Smlouva vztahuje, vymáháním nebo trestním stíháním
ve věci těchto daní nebo rozhodováním o odvoláních ve vztahu
k těmto daním. Tyto osoby nebo úřady použijí tyto informace jen
k těmto účelům. Mohou sdělit tyto informace při veřejných
soudních řízeních nebo v právních rozhodnutích.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána tak,
že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
a správní praxi tohoto nebo druhého smluvního státu;
b) poskytnout informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v běžném správním řízení tohoto nebo
druhého smluvního státu;
c) poskytnout informace, které by odhalily jakékoliv obchodní,
podnikové, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo
obchodní postup, nebo informace, jejichž sdělení by bylo
v rozporu s veřejným pořádkem.
Čl.27
Členové diplomatických misí a konzulární úředníci
Nic v této smlouvě se nedotýká daňových výsad členů
diplomatických misí nebo konzulárních úředníků, které jim přísluší
na základě obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě
ustanovení zvláštních dohod.
Čl.28
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a smluvní státy si vzájemně
písemně oznámí, že jejich ústavní požadavky pro vstup této smlouvy
v platnost byly splněny.
2. Smlouva vstoupí v platnost dnem pozdějšího z oznámení
uvedených v odstavci 1 a její ustanovení se budou provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy
nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo
později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž Smlouva
vstoupí v platnost.
3. Od vstupu v účinnost této smlouvy se ve vztazích mezi Českou
republikou a Bulharskou republikou přestane uplatňovat a provádět
mnohostranná smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku
fyzických osob, podepsaná v Miškovci 27. května 1977,
a mnohostranná smlouva o zamezení dvojího zdanění příjmu a majetku
právnických osob, podepsaná v Ulánbátaru 19. května 1978.
Čl.29
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může diplomatickou
cestou, podáním písemné výpovědi Smlouvu vypovědět, nejméně šest
měsíců před koncem každého kalendářního roku následujícího po
období pěti let ode dne vstupu Smlouvy v platnost. V takovém
případě se Smlouva přestane provádět:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na příjmy vyplácené
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmů a daně z majetku, na příjmy
nebo majetek za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo
později v kalendářním roce následujícím po roce, v němž byla
dána výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto
smlouvu.
Dáno v Sofii dne 9. dubna 1998 ve dvou původních vyhotoveních,
každé v jazyce českém, bulharském a anglickém, přičemž všechny
texty jsou autentické. V případě jakéhokoliv rozdílu bude
rozhodujícím anglický text.
Za Českou republiku: Za Bulharskou republiku: PhDr. Jaroslav Šedivý v. r. Naděžda Michajlovová v. r. místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ministryně zahraničních věcí