257/1993 Sb.
SDĚLENÍ
ministerstva zahraničních věcí
Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 23. listopadu
1992 byla v Bratislavě podepsána Smlouva mezi Českou republikou a
Slovenskou republikou o zamezení dvojího zdanění v oboru daní z
příjmu a z majetku.
Se Smlouvou vyslovila souhlas Česká národní rada a prezident
České republiky ji ratifikoval. Ratifikační listiny byly vyměněny
v Praze dne 1. července 1993.
Smlouva se na základě Ujednání mezi ministerstvem financí
České republiky a ministerstvem financí Slovenské republiky
uplatňuje od 1. ledna 1993 a v souladu se zněním svého článku 29
odst. 2 vstoupila v platnost dnem 1. července 1993.
České znění Smlouvy se vyhlašuje současně.
SMLOUVA
mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o zamezení dvojího
zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku
Česká republika a Slovenská republika
přejíce si podporovat vzájemné ekonomické vztahy odstraněním
fiskálních překážek a rozhodnuty uzavřít smlouvu o zamezení
dvojího zdanění v oboru daní z příjmu a z majetku,
se dohodly takto:
Čl.1
Osoby, na které se Smlouva vztahuje
Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či
sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti).
Čl.2
Daně, na které se Smlouva vztahuje
1. Tato smlouva se uplatňuje na daně z příjmu a z majetku,
ukládané jménem každého ze smluvních států nebo jeho nižších
správních útvarů nebo místních úřadů, ať je způsob vybírání
jakýkoli.
2. Současné daně, na které se Smlouva vztahuje, jsou:
a) v České republice:
(dále nazývané "česká daň");
(i) daně z příjmů,
(ii) daň z nemovitostí,
b) ve Slovenské republice:
(dále nazývané "slovenská daň").
(i) daně z příjmů,
(ii) daň z nemovitostí,
3. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na daně stejného
nebo podobného druhu, které budou ukládány některým ze smluvních
států po podpisu této smlouvy vedle nebo místo současných daní.
Příslušné úřady smluvních států si vzájemně sdělí podstatné změny,
které budou provedeny v jejich příslušných daňových zákonech.
Čl.3
Všeobecné definice
1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje
odlišný výklad:
a) výrazy "jeden smluvní stát" a " druhý smluvní stát" označují
podle případu Českou republiku nebo Slovenskou republiku;
b) výraz "osoba" zahrnuje fyzickou osobu, společnost a všechna
jiná sdružení osob;
c) výraz "společnost" označuje právnickou osobu nebo nositele
práv, považovaného pro účely zdanění za právnickou osobu;
d) výrazy "podnik jednoho smluvního státu" a "podnik druhého
smluvního státu" označují podnik provozovaný rezidentem jednoho
smluvního státu nebo podnik provozovaný rezidentem druhého
smluvního státu;
e) výraz "státní příslušník" označuje:
(i) každou fyzickou osobu, která je státním občanem některého
smluvního státu;
(ii) každou právnickou osobu, osobní společnost nebo sdružení
zřízené podle práva platného v některém smluvním státě;
f) výraz "mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu
uskutečňovanou lodí, letadlem, železničním nebo silničním
vozidlem, která je provozována podnikem, jehož místo skutečného
vedení je umístěno v jednom smluvním státě, pokud taková
doprava není uskutečňována jen mezi místy v druhém smluvním
státě;
g) výraz "příslušný úřad" označuje:
(i) v případě České republiky ministra financí České republiky
nebo jeho zmocněného zástupce;
(ii) v případě Slovenské republiky ministra financí Slovenské
republiky nebo jeho zmocněného zástupce.
2. Každý výraz, který není jinak definován, bude mít pro
aplikaci této smlouvy smluvním státem význam, jež mu náleží podle
práva tohoto státu, které upravuje daně, na něž se vztahuje tato
smlouva, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad.
Čl.4
Rezident
1. Pro účely této smlouvy výraz "rezident jednoho smluvního
státu" označuje každou osobu, která je podle práva tohoto státu
podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého
pobytu, místa vedení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.
Tento výraz však nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v
tomto smluvním státě pouze z důvodů příjmu ze zdrojů v tomto státě
nebo majetku v tomto státě umístěného.
2. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1
rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno
následujícím způsobem:
a) předpokládá se, že tato osoba je rezidentem v tom smluvním
státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou
smluvních státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom
smluvním státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy
(středisko životních zájmů);
b) jestliže nemůže být určeno, ve kterém smluvním státě má tato
osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý
byt v žádném smluvním státě, předpokládá se, že je rezidentem v
tom smluvním státě, ve kterém se obvykle zdržuje;
c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou smluvních státech
nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom
smluvním státě, jehož je státním příslušníkem;
d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou smluvních
států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních
států tuto otázku vzájemnou dohodou.
3. Jestliže osoba jiná než osoba fyzická je podle ustanovení
odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, předpokládá se, že
je rezidentem v tom státě, v němž se nachází místo jejího
skutečného vedení. V případě pochybností upraví příslušné úřady
smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.
Čl.5
Stálá provozovna
1. Pro účely této smlouvy výraz "stálá provozovna" označuje
trvalé zařízení pro podnikání, ve kterém podnik vykonává zcela
nebo zčásti svoji činnost.
2. Výraz "stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:
a) místo vedení;
b) závod;
c) kancelář;
d) továrnu;
e) dílnu;
f) důl, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se
těží přírodní zdroje.
3. Staveniště nebo stavba nebo montáž nebo instalační projekt
se považují za stálou provozovnu, trvají-li déle než 12 měsíců.
4. Bez ohledu na předcházející ustanovení tohoto článku
předpokládá se, že výraz "stálá provozovna" nezahrnuje:
a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo
dodání zboží patřícího podniku;
b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;
c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za
účelem zpracování jiným podnikem;
d) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem
nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;
e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pro podnik
pouze za účelem reklamy, poskytování informací, vědeckého
výzkumu nebo podobných činností, které mají pro podnik
přípravný nebo pomocný charakter;
f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze k výkonu
jakéhokoliv spojení činností uvedených v pododstavcích a) - e),
pokud celková činnost trvalého zařízení, vyplývající z tohoto
spojení, má přípravný nebo pomocný charakter.
5. Jestliže, bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, osoba -
jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6 -
jedná ve smluvním státě na účet podniku a má k dispozici a obvykle
používá plnou moc, která ji dovoluje uzavírat smlouvy jménem
podniku, má se za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto
státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro
podnik, pokud činnosti této osoby nejsou omezeny na činnosti
uvedené v odstavci 4, které, pokud by byly uskutečňovány
prostřednictvím trvalého zařízení, by nezakládaly existenci stálé
provozovny podle ustanovení tohoto odstavce.
6. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu ve smluvním
státě jenom proto, že v tomto státě vykonává svoji činnost
prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného
nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné
činnosti.
7. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom
smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností,
která je rezidentem v druhém smluvním státě nebo která tam
vykonává svoji činnost (a prostřednictvím stálé provozovny nebo
jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou
provozovnu druhé společnosti.
Čl.6
Příjmy z nemovitého majetku
1. Příjmy, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z
nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví)
umístěného ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Výraz "nemovitý majetek" má takový význam, jaký má podle
zákonů smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Výraz
zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a
mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která
platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky,
budovy, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé
nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných
ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla
se nepovažují za nemovitý majetek.
3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání,
nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.
4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z
nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku
užívaného k výkonu svobodného povolání.
Čl.7
Zisky podniků
1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění
jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává svoji činnost v druhém
smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam
umístěna. Jestliže podnik vykonává svoji činnost tímto způsobem,
mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze
v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.
2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává svoji
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny,
která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce
3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by
mohla docílit, kdyby byla jako samostatný podnik vykonávala stejné
nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek a byla
zcela nezávislá ve styku s podnikem, jehož je stálou provozovnou.
3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst
náklady podniku, vynaložené na cíle sledované touto stálou
provozovnou včetně výloh vedení a všeobecných správních výloh
takto vynaložených, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá
provozovna umístěna, či jinde.
4. Jestliže je v některém smluvním státě obvyklé stanovit
zisky, které mají být přičteny stálé provozovně, na základě
rozdělení celkových zisků podniku jeho různým částem, nevylučuje
ustanovení odstavce 2, aby tento smluvní stát stanovil zisky, jež
mají být zdaněny, tímto obvyklým rozdělením; použitý způsob
rozdělení zisků musí být však takový, aby výsledek byl v souladu
se zásadami stanovenými v tomto článku.
5. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky na základě
skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.
6. Zisky, které se mají přičíst stálé provozovně, se pro
účely předchozích odstavců stanoví každý rok stejným způsobem,
pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.
7. Jestliže zisky zahrnují příjmy, o nichž se pojednává
odděleně v jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch
článků dotčena ustanoveními tohoto článku.
Čl.8
Mezinárodní doprava
1. Zisky z provozování lodí, člunů nebo letadel nebo
železničních a silničních vozidel v mezinárodní dopravě podléhají
zdanění jen ve smluvním státě, ve kterém je umístěno sídlo
skutečného vedení podniku.
2. Jestliže sídlo skutečného vedení podniku lodní dopravy je
na palubě lodi nebo člunu, považuje se za umístěné ve smluvním
státě, ve kterém se nachází domovský přístav této lodi nebo člunu,
nebo není-li takový domovský přístav, ve smluvním státě, v němž je
provozovatel lodi nebo člunu rezidentem.
3. Ustanovení odstavce 1 platí také pro zisky z účasti na
poolu, společném provozu nebo mezinárodní provozní organizaci.
Čl.9
Sdružené podniky
Jestliže
a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na
řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu,
nebo
b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole
nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého
smluvního státu,
a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních
nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které dohodly nebo jim
byly uloženy a které se liší od podmínek, které by byly sjednány
mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt
těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k
těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto
podniku a následně zdaněny.
Čl.10
Dividendy
1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v
jednom smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém smluvním státě.
2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním
státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to
podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce je
skutečným vlastníkem dividend, daň takto stanovená nepřesáhne:
a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže příjemce je společnost
(jiná než osobní společnost), která přímo vlastní nejméně 25 %
majetku společnosti vyplácejí dividendy;
b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech.
Tento odstavec se nedotýká zdanění zisků společnosti, ze
kterých jsou dividendy vypláceny.
Úřady obou států upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace
tohoto odstavce.
3. Výraz "dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy
z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na
zisku, jakož i příjmy z práv na společnosti, které jsou podle
daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk,
rezidentem, postaveny na roveň příjmů z akcií.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost
vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává v tomto druhém státě nezávislé povolání prostřednictvím
stálé základny tam umístěné, a jestliže účast, pro kterou se
dividendy vyplácejí, se skutečně váže k této stálé provozovně nebo
k této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení
článku 7 nebo článku 14 podle toho, o jaký případ jde.
5. Jestliže společnost, která je rezidentem v jednom smluvním
státě, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu,
nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností,
ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého
státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, skutečně
patří ke stálé provozovně nebo stálé základně, která je umístěna v
tomto druhém státě, ani podrobit nerozdělené zisky společnosti
dani z nerozdělených zisků, i když vyplácené dividendy nebo
nerozdělené zisky pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z
příjmů docílených v tomto druhém státě.
Čl.11
Úroky
1. Úroky mající zdroj v jednom smluvním státě, které pobírá
rezident druhého smluvního státu, mohou být zdaněny pouze v tomto
druhém státě. Příslušné úřady obou států upraví vzájemnou dohodou
způsob aplikace tohoto odstavce.
2. Výraz "úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z
pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných
zástavním právem na nemovitosti nebo majících nebo ne právo účasti
na zisku dlužníka, a zvláště, příjmy z vládních cenných papírů a
příjmy z obligací nebo dluhopisů včetně prémií a odměn spojených s
těmito cennými papíry, obligacemi nebo dluhopisy. Penále za pozdní
platbu se nepovažují za úroky pro účely tohoto článku.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě,
vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj,
průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé
provozovny, která je tam umístěna, nebo nezávislé povolání
prostřednictvím stálé základny tam umístěné a jestliže pohledávka,
ze které jsou úroky placeny, se skutečně váže k této stálé
provozovně nebo k této stálé základně. V takovém případě se
použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14, podle toho, o jaký
případ jde.
4. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z
níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů
existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které
jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl
smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových
vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně
zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto
případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu
s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.
Čl.12
Licenční poplatky
1. Licenční poplatky, mající zdroj v jednom smluvním státě,
vyplácené rezidentu druhého smluvního státu, mohou být zdaněny v
tomto druhém státě.
2. Takové licenční poplatky však mohou být rovněž zdaněny ve
smluvním státě, ve kterém je jejich zdroj, a to podle právních
předpisů tohoto státu, avšak je-li příjemce skutečným vlastníkem
licenčních poplatků, částka daně takto stanovená nepřesáhne 5 %
hrubé částky licenčních poplatků. Příslušné úřady obou států
upraví vzájemnou dohodou způsob aplikace tohoto odstavce.
3. Výraz "licenční poplatky" použitý v tomto článku označuje
platby jakéhokoliv druhu obdržené jako náhrada za užití nebo právo
na užití jakéhokoli autorského práva k literárnímu, uměleckému
nebo vědeckému dílu včetně kinematografických filmů nebo filmů a
pásek pro rozhlasové a televizní vysílání, jakéhokoli patentu,
ochranné známky, návrhu nebo modelu, plánu, tajného vzorce nebo
výrobního postupu, nebo za užití nebo právo na užití průmyslového,
obchodního nebo vědeckého zařízení, nebo za informace, které se
vztahují na zkušenosti nabyté v oblasti průmyslové, obchodní nebo
vědecké.
4. Ustanovení odstavců 1 a 2 se nepoužijí, jestliže skutečný
vlastník licenčních poplatků, který je rezidentem v jednom
smluvním státě, vykonává v druhém smluvním státě, ve kterém mají
licenční poplatky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost
prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo
vykonává nezávislé povolání prostřednictvím stálé základny tam
umístěné a jestliže právo nebo majetek, které dávají vznik
licenčním poplatkům, se skutečně vážou k této stálé provozovně
nebo stálé základně. V tomto případě se použijí ustanovení článku
7 nebo článku 14, podle toho, o jaký případ jde.
5. Předpokládá se, že licenční poplatky mají zdroj ve
smluvním státě, jestliže plátcem je tento stát sám, jeho správní
útvar, místní orgán nebo rezident tohoto státu. Jestliže však
plátce licenčních poplatků, ať je nebo není rezidentem v některém
smluvním státě, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou
základnu, ve spojení s níž vznikla povinnost platit licenční
poplatky, které jdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
předpokládá se, že tyto licenční poplatky mají zdroj v tom
smluvním státě, ve kterém je stálá provozovna nebo stálá základna
umístěna.
6. Jestliže částka licenčních poplatků, které se vztahují na
užití, právo nebo informaci, za které jsou placeny, přesahuje
v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným
vlastníkem nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou,
částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem,
kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku
jen na tuto naposledy zmíněnou částku. Částka platů, která ji
přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů
každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této
smlouvy.
Čl.13
Zisky ze zcizení majetku
1. Zisky, které plynou rezidentu jednoho smluvního státu ze
zcizení nemovitého majetku uvedeného v článku 6, který je umístěn
ve druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
2. Zisky ze zcizení movitého majetku, který je částí aktiv
stálé provozovny, jež má podnik jednoho smluvního státu v druhém
smluvním státě, nebo movitého majetku, který patří ke stálé
základně, kterou rezident jednoho smluvního státu má v druhém
smluvním státě k výkonu nezávislého povolání, včetně takových
zisků docílených ze zcizení takové stálé provozovny (samotné nebo
spolu s celým podnikem) nebo takové stálé základny, mohou být
zdaněny v tomto druhém státě.
3. Zisky ze zcizení lodí, člunů nebo letadel provozovaných v
mezinárodní dopravě nebo movitého majetku, který slouží provozu
těchto lodí, člunů nebo letadel, podléhají zdanění jen ve smluvním
státě, v němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
4. Zisky ze zcizení jiného majetku, než který je uveden v
odstavcích 1, 2 a 3, podléhají zdanění jen ve smluvním státě, v
němž je zcizitel rezidentem.
Čl.14
Nezávislá povolání
1. Příjmy, které rezident jednoho smluvního státu pobírá ze
svobodného povolání nebo jiné nezávislé činnosti podobného
charakteru, podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud příjemce
nemá obvykle k dispozici v druhém smluvním státě stálou základnu
k výkonu svých činností. Jestliže má k dispozici takovou stálou
základnu, mohou být příjmy zdaněny v druhém smluvním státě, avšak
pouze v rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé základně.
2. Výraz "svobodné povolání" zahrnuje obzvláště nezávislé
činnosti vědecké, literární, umělecké, vychovatelské nebo
učitelské, jakož i samostatné činnosti lékařů, právníků, inženýrů,
architektů, dentistů a účetních znalců.
Čl.15
Zaměstnání
1. Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které rezident jednoho
smluvního státu pobírá z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou
ustanovení článků 16, 18, 19 a 20 zdanění jen v tomto státě, pokud
zaměstnání není vykonáváno v druhém smluvním státě. Je-li tam
zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny přijaté za ně zdaněny v
tomto druhém státě.
2. Odměny, které rezident jednoho smluvního státu pobírá z
důvodu zaměstnání vykonávaného v druhém smluvním státě, podléhají
bez ohledu na ustanovení odstavce 1 zdanění jen v prvně zmíněném
státě, jestliže všechny následující podmínky jsou splněny:
a) příjemce se zdržuje v druhém státě po jedno nebo více období,
která nepřesáhnou v úhrnu 183 dny v jakémkoli dvanáctiměsíčním
období, a
b) odměny jsou vypláceny zaměstnavatelem, nebo za zaměstnavatele,
který není rezidentem v druhém státě, a
c) odměny nejdou k tíži stálé provozovně nebo stálé základně,
které má zaměstnavatel v druhém státě.
3. Nehledě na předchozí ustanovení tohoto článku mohou být
odměny pobírané z důvodu zaměstnání vykonávaného na palubě lodi
nebo letadla v mezinárodní dopravě zdaněny ve smluvním státě, v
němž je umístěno sídlo skutečného vedení podniku.
Čl.16
Tantiémy
Tantiémy a jiné podobné odměny, jež rezident jednoho
smluvního státu pobírá jako člen správní rady nebo jiného
obdobného orgánu společnosti, která je rezidentem v druhém
smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.
Čl.17
Umělci a sportovci
1. Příjmy, které pobírá rezident smluvního státu jako na
veřejnosti vystupující umělec, jako divadelní, filmový, rozhlasový
nebo televizní umělec, nebo hudebník, nebo jako sportovec z
takovýchto osobně vykonávaných činností ve druhém smluvním státě,
mohou být bez ohledu na ustanovení článků 14 a 15 zdaněny v tomto
druhém státě.
2. Jestliže příjmy z činností osobně vykonávaných umělcem
nebo sportovcem neplynou tomuto umělci nebo sportovci samému,
nýbrž jiné osobě, mohou být tyto příjmy bez ohledu na ustanovení
článků 7, 14 a 15 zdaněny ve smluvním státě, ve kterém umělec nebo
sportovec vykonává svoji činnost.
3. Příjmy, o nichž se zmiňuje tento článek, budou bez ohledu
na ustanovení odstavců 1 a 2 vyjmuty ze zdanění ve smluvním státě,
v němž umělec nebo sportovec vykonává svoji činnost, za
předpokladu, že tato činnost je hrazena z podstatné části z
veřejných fondů tohoto státu nebo druhého státu nebo je tato
činnost vykonávána na základě kulturní dohody nebo ujednání mezi
smluvními státy.
Čl.18
Penze
Penze a jiné podobné platy vyplácené z důvodu dřívějšího
zaměstnání rezidentu některého smluvního státu podléhají s
výhradou ustanovení odstavce 2 článku 19 zdanění pouze ve smluvním
státě, v němž je příjemce penze rezidentem.
Čl.19
Veřejné funkce
1.
a) Odměny, jiné než penze, vyplácené jedním smluvním státem
nebo správním útvarem nebo místním orgánem tohoto státu
fyzické osobě za služby prokazované tomuto státu nebo
správnímu útvaru nebo místnímu orgánu, podléhají zdanění
pouze v tomto státě.
b) Takové odměny však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním
státě, jestliže služby jsou prokazovány v tomto státě a
fyzická osoba, která je rezidentem tohoto státu:
(i) je státním příslušníkem tohoto státu nebo
(ii) se nestala rezidentem v tomto státě jen z důvodu
poskytování těchto služeb.
2.
a) Penze vyplácené buď přímo, nebo z fondů, které zřídil
některý smluvní stát, správní útvar nebo místní orgán tohoto
státu, fyzické osobě za služby prokázané tomuto státu,
správnímu útvaru nebo místnímu orgánu, podléhají zdanění jen
v tomto státě.
b) Takové penze však podléhají zdanění pouze v druhém smluvním
státě, jestliže fyzická osoba je rezidentem a státním
příslušníkem tohoto státu.
3. Ustanovení článků 15, 16 a 18 se použijí na odměny a penze
za služby prokázané v souvislosti s průmyslovou nebo obchodní
činností prováděnou některým smluvním státem, správním útvarem
nebo místním orgánem tohoto státu.
Čl.20
Studenti, profesoři a výzkumní pracovníci
1. Platy, které student nebo učeň, který je nebo byl
bezprostředně před svým příjezdem do jednoho smluvního státu
rezidentem v druhém smluvním státě a který se zdržuje v prvně
zmíněném státě pouze za účelem studia nebo výcviku, dostává na
úhradu nákladů výživy, studia nebo výcviku, nebudou zdaněny v
tomto státě za předpokladu, že takovéto platy jsou mu vypláceny ze
zdrojů mimo tento stát.
2. Student na univerzitě nebo jiném ústavu vysokého školství
v jednom smluvním státě nebo učeň, který se zdržuje ve druhém
smluvním státě po jedno nebo více období nepřesahujících 183 dnů v
rámci jakéhokoliv dvanáctiměsíčního období a který je nebo
bezprostředně před takovou návštěvou byl rezidentem v prvně
zmíněném státě, nebude zdaněn v druhém smluvním státě z odměn za
služby poskytované v tomto druhém státě, za předpokladu, že tyto
služby jsou vykonávány v souvislosti s jeho studiem nebo výcvikem
a tato odměna tvoří výdělek nutný pro jeho nezbytnou výživu.
3. Odměna, kterou pobírá rezident jednoho smluvního státu za
provádění výzkumu nebo za výuku během období dočasného pobytu
nepřesahujícího 2 roky na univerzitě, výzkumném ústavu nebo jiné
instituci pro vyšší vzdělání uznané vládou ve druhém smluvním
státě, nebude podléhat zdanění v tomto smluvním státě.
4. Ustanovení odstavce 3 se neuplatní na příjmy z výzkumu,
pokud je takový výzkum prováděn nikoliv pro veřejný zájem, nýbrž v
prvé řadě pro soukromý prospěch určité osoby nebo osob.
Čl.21
Jiné příjmy
1. Příjmy osoby, která je rezidentem v jednom smluvním státě,
a mají zdroj kdekoliv, o nichž se nepojednává v předcházejících
článcích této smlouvy, podléhají zdanění pouze v tomto státě.
2. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije na příjmy jiné než
příjmy z nemovitého majetku, který je definován v odstavci 2
článku 6, jestliže příjemce takových příjmů, který je rezidentem v
některém smluvním státě, vykonává průmyslovou nebo obchodní
činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny
tam umístěné, nebo vykonává v tomto druhém státě nezávislé
povolání ze stálé základny tam umístěné, a jestliže právo nebo
majetek, pro které se příjmy platí, jsou skutečně spojeny s
takovou stálou provozovnou nebo stálou základnou. V takovém
případě se použijí ustanovení článku 7 nebo článku 14 podle toho,
o jaký případ jde.
Čl.22
Majetek
1. Majetek představovaný nemovitým majetkem uvedeným v článku
6, který vlastní rezident jednoho smluvního státu a který je
umístěn ve druhém smluvním státě, může být zdaněn v tomto druhém
státě.
2. Majetek představovaný movitým majetkem, který je částí
provozního majetku stálé provozovny, kterou má podnik jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě, nebo movitým majetkem,
který přísluší ke stálé základně, kterou má rezident jednoho
smluvního státu ve druhém smluvním státě k výkonu nezávislého
povolání, může být zdaněn v tomto druhém státě.
3. Majetek představovaný loďmi, čluny, letadly nebo
železničními a silničními vozidly, které jsou používány v
mezinárodní dopravě, a movitým majetkem sloužícím k provozování
takovýchto lodí, člunů, letadel nebo železničních a silničních
vozidel podléhá zdanění pouze ve smluvním státě, ve kterém je
umístěno skutečné vedení podniku.
4. Všechny ostatní části majetku rezidenta smluvního státu
podléhají zdanění pouze v tomto státě.
Čl.23
Zamezení dvojího zdanění
1. Dvojímu zdanění bude zamezeno následovně: Smluvní stát
může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do základu, ze
kterého se takové daně ukládají, příjmy, které mohou být podle
ustanovení článků této smlouvy rovněž zdaněny ve druhém smluvním
státě, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového
základu o částku rovnající se dani zaplacené v tomto druhém státě.
Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne takovou část daně
smluvního státu vypočtené před jejím snížením, která poměrně
připadá na příjmy, které mohou být podle ustanovení této smlouvy
zdaněny v tomto státě.
2. Pro účely odstavce 1 se bude mít za to, že výraz "daň
zaplacená ve druhém státě" zahrnuje jakoukoliv částku, která by
byla splatná jako daň, kdyby nebyla poskytnuta úleva formou
povoleného odpočtu při výpočtu zdanitelného příjmu nebo vynětí
nebo snížení daně, případně jinak v souladu se zákony o zdanění
příjmů platnými ve druhém smluvním státě.
Čl.24
Zásada rovného nakládání
1. Státní příslušníci jednoho smluvního státu nebudou
podrobeni v druhém smluvním státě žádnému zdanění nebo povinnostem
s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější než zdanění a s ním
spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být podrobeni státní
příslušníci tohoto druhého státu, kteří jsou ve stejné situaci.
Toto ustanovení se bez ohledu na ustanovení článku 1 uplatní
rovněž na osoby, které nejsou rezidenty jednoho nebo obou
smluvních států.
2. Zdanění stálé provozovny, kterou podnik jednoho smluvního
státu má v druhém smluvním státě, nebude v tomto druhém státě
nepříznivější než zdanění podniků tohoto druhého státu, které
vykonávají tytéž činnosti. Toto ustanovení nebude vykládáno jako
závazek jednoho smluvního státu, aby přiznal rezidentům druhého
smluvního státu osobní úlevy, slevy a snížení daně z důvodu
osobního stavu nebo povinností k rodině, které přiznává svým
vlastním rezidentům.
3. Pokud se nebudou aplikovat ustanovení článku 9, odstavce 4
článku 11 a odstavce 6 článku 12, budou úroky, licenční poplatky a
jiné výlohy placené podnikem jednoho smluvního státu osobě, která
je rezidentem v druhém smluvním státě, odčitatelné pro účely
stanovení zdanitelných zisků tohoto podniku za stejných podmínek,
jako kdyby byly placeny osobě, která je rezidentem v prvně
zmíněném státě. Podobně jakékoliv dluhy podniku jednoho smluvního
státu vůči rezidentu druhého smluvního státu budou pro účely
stanovení zdanitelného majetku takového podniku odčitatelné za
stejných podmínek, jako kdyby byly smluveny vůči rezidentu prvně
zmíněného státu.
4. Podmínky jednoho smluvního státu, jejichž jmění je zcela
nebo zčásti, přímo nebo nepřímo vlastněno nebo kontrolováno osobou
nebo osobami, které jsou rezidenty v druhém smluvním státě,
nebudou podrobeny v prvně zmíněném smluvním státě žádnému zdanění
nebo povinnostem s ním spojeným, které jsou jiné nebo tíživější
než zdanění a s ním spojené povinnosti, kterým jsou nebo mohou být
podrobeny jiné podobné podniky prvně zmíněného státu.
Čl.25
Řešení případů cestou dohody
1. Jestliže se rezident jednoho smluvního státu domnívá, že
opatření jednoho nebo obou smluvních států vedou nebo povedou u
něj ke zdanění, které není v souladu s ustanoveními této smlouvy,
může nezávisle na opravných prostředcích, které poskytuje
vnitrostátní právo těchto států, předložit svůj případ příslušnému
úřadu smluvního státu, jehož je rezidentem, nebo jestliže případ
spadá pod odstavec 1 článku 24 úřadu smluvního státu, jehož je
státním příslušníkem. Případ musí být předložen do tří let od
prvého oznámení opatření, které vede ke zdanění, jež není v
souladu s ustanoveními této smlouvy.
2. Jestliže bude příslušný úřad považovat námitku za
oprávněnou a nebude-li sám schopen najít uspokojivé řešení, bude
se snažit, aby případ rozhodl dohodou s příslušným úřadem druhého
smluvního státu tak, aby se vyloučilo zdanění, které není ve shodě
s touto smlouvou.
3. Příslušné úřady smluvních států se budou snažit vyřešit
dohodou obtíže nebo pochybnosti, které mohou vzniknout při výkladu
nebo aplikaci této smlouvy. Mohou rovněž konzultovat za účelem
zamezení dvojímu zdanění v případech neupravených ve Smlouvě.
4. Příslušné úřady smluvních států mohou vejít v přímý styk
za účelem dosažení dohody ve smyslu předchozích odstavců.
Čl.26
Výměna informací
1. Příslušné úřady smluvních států si budou vyměňovat
informace nutné pro aplikaci ustanovení této smlouvy nebo
vnitrostátních právních předpisů smluvních států, které se
vztahují na daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud zdanění,
které upravují, není v rozporu s touto smlouvou. Výměna informací
není omezena článkem 1. Veškeré informace obdržené smluvním státem
budou udržovány v tajnosti stejným způsobem jako informace
obdržené podle vnitrostátních zákonů tohoto státu a budou sděleny
pouze osobám nebo úřadům (včetně soudů a správních úřadů), které
se zabývají vyměřováním nebo vybíráním daní, na něž se vztahuje
tato smlouva, trestním stíháním ve věci těchto daní nebo
rozhodováním o opravných prostředcích. Tyto osoby nebo úřady
použijí takovéto informace jen k těmto účelům. Mohou uplatnit tyto
informace při veřejných soudních řízeních nebo v právních
rozhodnutích. Obdržené informace budou udržovány v tajnosti na
požádání smluvního státu, který informace poskytl.
2. Ustanovení odstavce 1 nebudou v žádném případě vykládána
tak, že ukládají některému smluvnímu státu povinnost:
a) provést správní opatření, která by porušovala právní předpisy
nebo správní praxi některého smluvního státu;
b) sdělit informace, které by nemohly být získány na základě
právních předpisů nebo v normálním správním řízení tohoto nebo
druhého státu;
c) sdělit informace, které by odhalily obchodní, hospodářské,
úřední, průmyslové, komerční nebo profesní tajemství nebo
obchodní postup, nebo jejichž sdělení by bylo v rozporu s
veřejným pořádkem.
Čl.27
K provedení této smlouvy mohou příslušné úřady smluvních
stran přijmout odpovídající ujednání.
Čl.28
Diplomaté a konzulární úředníci
Žádná ustanovení této smlouvy se nedotýkají daňových výsad,
které přísluší diplomatům nebo konzulárním úředníkům podle
obecných pravidel mezinárodního práva nebo na základě ustanovení
zvláštních dohod.
Čl.29
Vstup v platnost
1. Tato smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny
budou vyměněny v Praze, co nejdříve.
2. Smlouva nabude platnosti výměnou ratifikačních listin a
její ustanovení se budou uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž Smlouva vstoupí v platnost;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně
ukládané za každý daňový rok začínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího po roce, v němž Smlouva vstoupí
v platnost.
Čl.30
Výpověď
Tato smlouva zůstane v platnosti, dokud nebude vypovězena
některým smluvním státem. Každý smluvní stát může Smlouvu písemně
vypovědět diplomatickou cestou nejméně šest měsíců před koncem
každého kalendářního roku začínajícího po uplynutí pěti let od
data vstupu v platnost této smlouvy. V tomto případě se Smlouva
přestane uplatňovat:
a) pokud jde o daně vybírané srážkou u zdroje, na částky vyplácené
k 1. lednu nebo později v kalendářním roce následujícím po
roce, v němž byla dána výpověď;
b) pokud jde o ostatní daně z příjmu a daně z majetku, na daně
ukládané za každý daňový rok počínající 1. ledna nebo později
kalendářního roku následujícího po roce, v němž byla dána
výpověď.
Na důkaz toho podepsaní, k tomu řádně zmocněni, podepsali
tuto smlouvu.
Dáno ve dvojím vyhotovení v Bratislavě dne 23. listopadu 1992
v českém a slovenském jazyce, přičemž oba texty mají stejnou
platnost.
Za Českou republiku:
Ivan Kočárník v.r.
Za Slovenskou republiku:
Vladimír Mečiar v.r.