36/2000 Sb.
ZÁKON
ze dne 10. února 2000,
kterým se mění zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších
předpisů
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
Čl.I
Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.
a zákona č. 125/1998 Sb., se mění takto:
1. V § 12 odstavec 1 zní:
"(1) Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci za podmínek dále
stanovených stravné v cizí měně. Výši stravného v cizí měně určí zaměstnavatel ze
základní sazby stravného stanovené pro stát, ve kterém zaměstnanec stráví v kalendářním
dni nejvíce času.".
2. V § 12 odstavec 4 zní:
"(4) Stravné v cizí měně ve výši základní sazby stravného v cizí měně přísluší
zaměstnanci, pokud doba zahraniční pracovní cesty strávená mimo území České republiky
trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin. Trvá-li tato doba 12 a méně hodin, přísluší
zaměstnanci stravné v cizí měně ve výši, která se určí násobkem dvanáctiny poloviční
výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu celých hodin zahraniční pracovní
cesty strávených mimo území České republiky. Za dobu zahraniční pracovní cesty strávenou
mimo území České republiky, která trvá méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně nepřísluší.".
3. V § 15 se na konci odstavce 2 doplňuje tato věta:
"Pokud za dobu zahraniční pracovní cesty strávenou mimo území České republiky
nevznikne zaměstnanci nárok na stravné v cizí měně (§ 12 odst. 4), připočte se tato
doba k době trvání pracovní cesty na území České republiky podle odstavce 1.".
4. V § 21 odstavec 2 zní:
"(2) Zaměstnavatel je povinen poskytnout zaměstnanci při zahraniční pracovní
cestě zálohu v cizí měně v rozsahu a ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek
zahraniční pracovní cesty. Zálohu v cizí měně nebo její část může zaměstnavatel po
dohodě se zaměstnancem poskytnout též cestovním šekem nebo zapůjčením platební karty
zaměstnavatele. Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí zálohy
na stravné v cizí měně i v jiné měně než stanovené vyhláškou Ministerstva financí
(§ 12 odst. 2) pro příslušný stát, pokud je k této měně Českou národní bankou vyhlašován
kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr. Při určení výše stravného v dohodnuté
měně se zjistí korunová hodnota stravného ve stanovené měně, která se přepočítá na
dohodnutou měnu. Pro určení korunové hodnoty stravného a částky stravného v dohodnuté
měně se použijí kurzy devizového trhu a přepočítací poměry vyhlášené Českou národní
bankou a platné v den určení výše zálohy.".
5. V § 21 odstavec 5 zní:
"(5) Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční pracovní cestě
vyšší, než činí nároky zaměstnance, vrací zaměstnanec zaměstnavateli ve měně, kterou
mu zaměstnavatel poskytl, nebo ve měně, na kterou zaměstnanec tuto měnu v zahraničí
směnil, nebo v české měně. Částku, o kterou byla poskytnutá záloha při zahraniční
pracovní cestě nižší, než činí nároky zaměstnance, doplácí zaměstnavatel zaměstnanci
vždy v české měně. Při vyúčtování zálohy použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený
kurz, kterým byla poskytnutá měna v zahraničí směněna na jinou měnu, a kurzy devizového
trhu a přepočítací poměry uvedené v odstavci 2.".
Čl.II
Přechodné ustanovení
Při zahraniční pracovní cestě, na kterou byl zaměstnanec vyslán přede dnem
účinnosti tohoto zákona, se postupuje podle dosavadní právní úpravy.
Čl.III
Účinnost
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Klaus v. r.
Havel v. r.
Zeman v. r.