102/1995 Sb.
VYHLÁŠKA
Ministerstva dopravy
ze dne 31. května 1995
o schvalování technické způsobilosti a technických podmínkách
provozu silničních vozidel na pozemních komunikacích
Změna: 299/1996 Sb.
Změna: 4/1998 Sb.
Změna: 244/1999 Sb.
Změna: 160/2001 Sb.
Ministerstvo dopravy podle § 16 zákona č. 38/1995 Sb.,
o technických podmínkách provozu silničních vozidel na pozemních
komunikacích, stanoví:
ČÁST PRVNÍ
Silniční vozidla a jiná než silniční vozidla
§ 1
Podmínky, které musí silniční vozidlo (dále jen "vozidlo") nebo
jiné než silniční vozidlo (dále jen "jiné vozidlo") splňovat
z hlediska konstrukce, provedení a výbavy, jsou uvedeny v částích
III. až VIII. této vyhlášky. Přitom není rozhodující, zda je
vozidlo zapsáno v evidenci vozidel a opatřeno státní poznávací
značkou, či nikoliv.
§ 2
Kategorie vozidel
Vozidla se dělí pro účely stanovení technických podmínek do
těchto kategorií1)
a) kategorie L - motorová vozidla, která mají dvě nebo tři kola,
b) kategorie M - motorová vozidla určená pro přepravu osob, která
mají nejméně čtyři kola,
c) kategorie N - motorová vozidla určená pro přepravu věcí, která
mají nejméně čtyři kola,
d) kategorie T - traktory,
e) kategorie O - přípojná vozidla,
f) kategorie R - ostatní vozidla.
§ 3
Vozidla kategorie L
(1) Do kategorie L patří motorová vozidla
a) kategorie L1 se dvěma koly (dále jen "dvoukolová") a s motorem
se zdvihovým objemem válců nepřevyšujícím 50 cm3 v případě
pohonu spalovacím motorem a s maximální konstrukční rychlostí
nepřevyšující 50 km.h-1 při jakémkoli druhu pohonu,
b) kategorie L2 se třemi koly s motorem se zdvihovým objemem válců
nepřevyšujícím 50 cm3 v případě pohonu spalovacím motorem
a s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 50 km.h-1 při
jakémkoli druhu pohonu,
c) kategorie L3 se dvěma koly (dále jen "dvoukolová") s motorem se
zdvihovým objemem válců převyšujícím 50 cm3 v případě pohonu
spalovacím motorem nebo s maximální konstrukční rychlostí
převyšující 50 km.h-1 při jakémkoli druhu pohonu,
d) kategorie L4 se třemi koly umístěnými nesouměrně k podélné
střední rovině vozidla a s motorem se zdvihovým objemem válců
převyšujícím 50 cm3 v případě pohonu spalovacím motorem nebo
s maximální konstrukční rychlostí převyšující 50 km.h-1 při
jakémkoli druhu pohonu (motocykl s postranním vozíkem),
e) kategorie L5 se třemi koly umístěnými souměrně k podélné
střední rovině vozidla a s motorem se zdvihovým objemem válců
převyšujícím 50 cm3 v případě pohonu spalovacím motorem nebo
s maximální konstrukční rychlostí převyšující 50 km.h-1 při
jakémkoli druhu pohonu.
(2) Do kategorie L se zahrnuje též jízdní kolo s trvale
zabudovaným hnacím motorem (motokolo) s objemem válců motoru
nepřevyšujícím 50 cm3 v případě pohonu spalovacím motorem
a s maximální konstrukční rychlostí nepřevyšující 20 km.h-1 při
jakémkoli druhu pohonu a patřící do kategorie LM.
§ 4
Vozidla kategorie M
(1) Do kategorie M patří motorová vozidla
a) kategorie M1 - jsou určena pro přepravu jen sedících osob
a jejich zavazadel a která mají nejvýše devět míst k sezení
včetně místa řidiče; celková hmotnost nesmí převýšit 3,5
t a prostor pro zavazadla nesmí být větší než prostor pro
přepravu osob; do tohoto prostoru se nezapočítává prostor
získaný sklopením nebo přechodnou demontáží sedadel,
b) kategorie M2 - mají devět a více míst pro cestující, jejichž
celková hmotnost nepřevyšuje 5 t,
c) kategorie M3 - mají devět a více míst pro cestující, jejichž
celková hmotnost převyšuje 5 t.
(2) Vozidla kategorií M2 a M3 se dále dělí do následujících tříd
a) třída I - městský autobus se sedadly a místy pro stojící
cestující,
b) třída II - meziměstský autobus se sedadly a místy pro stojící
cestující jen v uličce,
c) třída III - dálkový autobus pouze se sedadly pro cestující
(není zařízen pro přepravu stojících cestujících).
§ 5
Vozidla kategorie N
(1) Do kategorie N patří motorová vozidla
a) kategorie N1 - jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 t,
b) kategorie N2 - jejichž celková hmotnost převyšuje 3,5 t, avšak
nepřevyšuje 12 t,
c) kategorie N3 - jejichž celková hmotnost převyšuje 12 t.
(2) Do této kategorie se zahrnují též
a) speciální automobily určené pro vykonávání určitých prací,
b) tahače určené k tažení návěsů nebo přívěsů.
(3) U tahače určeného ke spojení s návěsem (tahače návěsu), se
za hmotnost uvažovanou pro klasifikaci vozidla považuje hmotnost
tahače v pohotovostním stavu, zvětšená o hmotnost odpovídající
maximálnímu statickému svislému zatížení, kterým působí návěs na
tahač a tam, kde to přichází v úvahu, zvětšená dále o maximální
hmotnost vlastního nákladu tahače.
§ 6
Vozidla kategorie T
Do kategorie T patří traktor s koly nebo pásy, nejméně se dvěma
nápravami, jehož funkce je dána tažnou silou, konstrukčně určené
pro tažení, tlačení, nesení nebo pohon určitých nářadí, strojů
nebo přípojných vozidel určených pro užívání v zemědělském, lesním
nebo jiném hospodářství; může být proveden pro přepravu nákladu
a doprovodné obsluhy.
§ 7
Vozidla kategorie O
(1) Přípojné vozidlo je vozidlo používané pro přepravu věcí,
případně osob, nemá vlastní zdroj pohonu a zpravidla nemá hnací
nápravy. Je určeno k tažení motorovým vozidlem nebo tahačem,
případně traktorem.
(2) Do kategorie O patří přípojná vozidla
a) kategorie O1 - s jednou nápravou, jejichž celková hmotnost
nepřevyšuje 0,75 t,
b) kategorie O2 - jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 t,
pokud nepatří do kategorie O1,
c) kategorie O3 - jejichž celková hmotnost převyšuje 3,5 t, avšak
nepřevyšuje 10 t,
d) kategorie O4 - jejichž celková hmotnost převyšuje 10 t.
(3) Návěs je tažené vozidlo, jehož náprava nebo nápravy jsou
umístěny za těžištěm vozidla (při rovnoměrném rozložení nákladu)
a které je vybaveno spojovacím zařízením, umožňujícím přenášet
vodorovné a svislé síly na tažné vozidlo. Jedna nebo více náprav
může být poháněna tažným vozidlem. Pro klasifikaci návěsů pro
zařazení do příslušné kategorie je určující součet jeho povoleného
zatížení náprav.
(4) Přívěs je tažené vozidlo nejméně s jednou nápravou, vybavené
spojovacím zařízením, které se může pohybovat svisle (vzhledem
k přívěsu) a řídí směr přední nápravy nebo náprav a nepůsobí
významným zatížením na tažné vozidlo. Jedna nebo více náprav může
být poháněna tažným vozidlem.
(5) Přívěs s centrální nápravou je tažené vozidlo vybavené
tažným zařízením, které se nemůže pohybovat svisle vzhledem
k přívěsu a mající nápravu nebo nápravy umístěny v blízkosti
těžiště vozidla (při rovnoměrném rozložení nákladu) tak, aby na
tažné vozidlo působilo jen malé statické svislé zatížení (buď
nepřevyšující 10 % zatížení odpovídajícího celkové hmotnosti
přívěsu, nebo zatížení maximálně 10 kN, a to podle toho, která
hodnota je menší).
(6) Přípojná vozidla traktorů se dělí do těchto kategorií:
a) kategorie OT1 - jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 1,5 t,
b) kategorie OT2 - jejichž celková hmotnost převyšuje 1,5 t, avšak
nepřevyšuje 3,5 t,
c) kategorie OT3 - jejichž celková hmotnost převyšuje 3,5 t, avšak
nepřevyšuje 6,0 t,
d) kategorie OT4 - jejichž celková hmotnost převyšuje 6,0 t.
§ 8
Vozidla kategorie R
Do kategorie R patří ostatní vozidla, která nelze zařadit do
kategorií L, M, N, T a O.
§ 9
Terénní vozidlo
(1) Terénní vozidlo je motorové vozidlo patřící do vozidel
kategorie M nebo N se zvýšenou průjezdností, splňující další
technické podmínky podle § 80.
(2) Vozidla podle odstavce 1 se označují doplňkovým písmenem
G (např. M3G , N3G).
§ 10
Druhy vozidel
(1) Vozidla se podle druhů dělí na
a) motocykly,
b) tříkolky a čtyřkolky,
c) osobní automobily,
d) autobusy,
e) nákladní automobily,
f) speciální automobily,
g) tahače,
h) přípojná vozidla,
i) traktory,
j) ostatní vozidla.
(2) Motocykl je motorové vozidlo kategorie L1, L3 nebo L4
používané obvykle pro přepravu osob (dále jen "dvoukolové
vozidlo").
(3) Tříkolka je motorové vozidlo kategorie L2 nebo L5 používané
pro přepravu osob nebo věcí.
(4) Čtyřkolka je motorové vozidlo se čtyřmi koly mající
charakter konstrukce motocyklu a následujících parametrů a které
je pro účely této vyhlášky zařazeno do kategorie L
a) lehká čtyřkolka - její hmotnost v nenaloženém stavu
(pohotovostní hmotnost plus hmotnost řidiče) nepřevyšuje 0,35
t (u elektrických vozidel se nezapočítává hmotnost
akumulátorů), její nejvyšší konstrukční rychlost nepřevyšuje
50 km.h-1 a zdvihový objem motoru nepřevyšuje 50 cm3 v případě
spalovacího motoru (u jiných druhů motoru nepřevyšuje
maximální čistý výkon 4 kW); tato vozidla se pokládají za
vozidla kategorie L2,
b) čtyřkolka - její hmotnost v nenaloženém stavu (pohotovostní
hmotnost plus hmotnost řidiče) nepřevyšuje 0,4 t nebo 0,55
t u vozidel určených k přepravě zboží (u elektrických vozidel
se nezapočítává hmotnost akumulátorů) a maximální čistý výkon
motoru nepřevyšuje 15 kW; tato vozidla se pokládají za vozidla
kategorie L5.
(5) Osobní automobil je motorové vozidlo kategorie M1.
(6) Autobus je motorové vozidlo kategorie M2 nebo M3; může být
jednopodlažní nebo dvoupodlažní, a to i v kloubovém provedení
a konstrukčně a svým vybavením určen pro některý druh přepravy
cestujících (např. městskou, meziměstskou, dálkovou).
(7) Nákladní automobil je motorové vozidlo kategorie N.
(8) Speciální automobil je motorové vozidlo kategorie N určené
pro vykonávání určitých prací; není určeno pro přepravní činnost.
(9) Tahač je motorové vozidlo kategorie N určené k tažení návěsu
nebo přívěsu.
(10) Traktor je motorové vozidlo kategorie T.
(11) Přípojné vozidlo je vozidlo kategorie O.
(12) Ostatní vozidlo je vozidlo kategorie R a zahrnuje zejména
jízdní kolo, potahové vozidlo, jednonápravový traktor s přívěsem,
vozík pro invalidy motorový, pokud nepatří do jiných vozidel
(§ 11 odst. 6) apod.
(13) Bližší popis a dělení kategorií a druhů vozidel a používání
zkratek při vyplňování průkazů a schvalovacích dokladů je uveden
v příloze č. 1 této vyhlášky.
§ 11
Druhy jiných vozidel
(1) Jiná vozidla se podle druhů dělí na
a) pracovní stroje (kategorie S),
b) vozidla uvedená v odstavci 6 tohoto paragrafu,
c) vojenská vozidla.
Jiným vozidlem není vozidlo, které je postaveno na kompletním
podvozku automobilu, traktoru nebo přívěsu a návěsu.(2) Pracovní stroj samojízdný je jiné vozidlo s vlastním zdrojem
pohonu připuštěné k provozu na pozemních komunikacích
a konstrukčně a svým vybavením určené pouze pro vykonávání
určitých pracovních činností; není určeno pro přepravní činnost.
Zařazuje se do kategorie SS.
(3) Pracovní stroj přípojný je jiné vozidlo bez vlastního zdroje
pohonu, připojované k motorovému vozidlu přizpůsobenému pro jeho
připojení a konstrukčně a svým vybavením určené pouze pro
vykonávání určitých pracovních činností; není určeno pro přepravní
činnost. Zařazuje se do kategorie SP .
(4) Pracovní stroj nesený je závěsné pracovní zařízení bez
vlastního zdroje pohonu, které v přepravní poloze není v přímém
styku s pozemní komunikací. Zařazuje se do kategorie SN.
(5) Pracovní stroje přípojné pro zemědělskou činnost se dělí do
těchto kategorií
a) kategorie SP1 - jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3 t,
b) kategorie SP2 - jejichž celková hmotnost převyšuje 3 t, avšak
nepřevyšuje 6 t,
c) kategorie SP3 - jejichž celková hmotnost převyšuje 6 t.
(6) Mezi jiná vozidla dále patří
a) nemotorové vozidlo nebo nemotorový pracovní stroj, tažené nebo
tlačené pěšky jdoucí osobou,
b) vozík pro invalidy s ručním nebo elektrickým pohonem, pokud
jeho šířka nebo délka nepřesahují 1 m nebo jeho konstrukční
rychlost nepřevyšuje 6 km.h-1 nebo jeho celková hmotnost
nepřevyšuje 0,45 t.
(7) Vojenské vozidlo je jiné vozidlo určené pro plnění bojových
úkolů Armády České republiky, jehož technická způsobilost se
schvaluje podle zvláštního předpisu.2)
(8) Bližší popis a dělení kategorií a druhů jiných vozidel
a používání zkratek při vyplňování průkazů a schvalovacích dokladů
je uveden v příloze č. 1 této vyhlášky.
ČÁST DRUHÁ
Schvalování technické způsobilosti
§ 12
Schvalování technické způsobilosti typu vozidla
(1) Typem vozidla se rozumí vozidla shodného provedení, vyrobená
týmž výrobcem, která jsou výrobcem oficiálně shodně označena
(výrobní značkou, výrobcem, typem, kódem vozidla VIN, obchodním
označením apod.). Typovému schválení podléhají vozidla, jejichž
celkový počet určený pro obchodní účely (pro cizí potřebu)
v průběhu po sobě následujících 12 kalendářních měsíců činí šest
a více kusů; výroba nebo dovoz takových vozidel se považuje za
hromadnou výrobu (dále jen "výroba").
(2) Schválení technické způsobilosti typu vozidla provede
Ministerstvo dopravy (dále jen "ministerstvo") podle konečného
provedení prototypu nebo vozidla z ověřovací série nebo dovezených
vzorků vozidel a příslušné technické dokumentace a žádosti výrobce
nebo zahraničním výrobcem pověřeného zástupce se sídlem v České
republice (dále jen "výrobce").
(3) Výrobce k žádosti o schválení technické způsobilosti
hromadně vyráběného vozidla obsahující základní údaje o výrobci
a o vozidle přikládá dále, pokud není pro jednotlivé kategorie
vozidel uvedených v části I. stanoveno jinak
a) celkový technický popis vozidla s podklady pro zpracování
základního technického popisu schvalovaného typu vozidla,
b) výkres s uvedením vnějších a vnitřních rozměrů vozidla, údaje
o pohotovostní a celkové hmotnosti a jejich rozdělení na
jednotlivé nápravy,
c) situační výkres vnějšího osvětlení a světelné signalizace,
d) výkres s uvedením specifikace výhledu řidiče,
e) schéma řízení vozidla s uvedením geometrie, schéma zavěšení
kol,
f) schéma brzdových zařízení s popisem činnosti,
g) základní schéma elektrické instalace,
h) specifikaci použitelných pneumatik a ráfků (rozměry, huštění,
nosnosti, rychlostní kategorie apod.),
i) seznam výbavy vozidla s uvedením její hmotnosti,
j) návod k obsluze a údržbě v českém jazyce, popřípadě další
obchodně technickou dokumentaci dodávanou s vozidlem,
k) protokoly o kontrole vozidla pro schválení technické
způsobilosti,
l) homologační protokoly (homologační osvědčení a technický
protokol) emisí škodlivin, hluku, odrušení, brzd, vnějšího
osvětlení a světelné signalizace, pokud jsou pro příslušnou
kategorii vozidel předepsány, a seznam dalších předepsaných
homologačních protokolů; v dalším řízení může ministerstvo
v odůvodněných případech prominout předložení některého
homologačního protokolu a jako rovnocenný doklad uznat
technický protokol o zkoušce podle příslušného předpisu EHK
s prohlášením o shodě výroby,
m) zvláštní technické údaje, pokud jsou jím stanoveny,
s upozorněními pro případnou potřebu stanic technické kontroly
a stanic měření emisí,
n) prohlášení o tom, že vozidlo splňuje technické podmínky
stanovené touto vyhláškou, a pokud žádá z některých ustanovení
výjimku, pak její specifikaci se zdůvodněním.
Ministerstvo může předepsat předložení další technické
dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů, stanoviska
orgánů hygienické služby, protipožární ochrany, bezpečnosti práce,
v případě dovozu vozidla doklad výrobce o shodnosti se schváleným
typem vozidla (osvědčení shody) vydaný ve státě výroby daného typu
vozidla apod., uložit provedení provozních zkoušek typu vozidla,
popřípadě dalších zkoušek vozidla a stanovit podmínky pro tyto
zkoušky.(4) Před zahájením výroby prototypové, nulté nebo zahajovací
série vozidel výrobce k žádosti o schválení technické způsobilosti
typu těchto sérií vozidla přikládá
a) základní informace o způsobu výroby vozidel této série,
rozsahu a doby její výroby a další potřebné informace po
vzájemné dohodě,
b) technické podklady podle odstavce 3 tohoto paragrafu
s výjimkou údajů, které vyplývají nebo jsou podmíněny výsledky
dlouhodobých zkoušek a definitivním výrobním provedením
hromadné výroby.
Schválení technické způsobilosti typu takového vozidla se uděluje
nejvýše na dobu 12 kalendářních měsíců po sobě následujících.
(5) Při schvalování se ověřuje shodnost vozidla s předloženou
dokumentací.
(6) Výrobce je povinen na požádání poskytnout ministerstvu na
přiměřenou dobu vozidlo, jehož typ má být nebo již byl schválen,
k ověření technicko provozních parametrů, a to včetně soupravy
dílů nutných k zabezpečení dobrého technického stavu
a provozuschopnosti během provozních zkoušek.
§ 13
(1) Technická způsobilost typu vozidla k provozu na pozemních
komunikacích bude schválena za předpokladu
a) splnění technických podmínek stanovených v částích III. až
VIII. této vyhlášky,
b) splnění podmínek stanovených pro tyto účely mezinárodními
předpisy o homologaci,3)
c) podmínek, jejichž plnění pro určité druhy přepravy vyžaduje
zvláštní předpis, např. Dohoda o přepravě nebezpečných věcí
(ADR); nové typy vozidel kategorie N a O musí při schvalování
technické způsobilosti splňovat podmínky stanovené zvláštním
předpisem3a) a musí být podle něho homologovány.
d) kladného výsledku zkoušek typu vozidla u právnické osoby
pověřené ministerstvem k provádění homologačních
a schvalovacích zkoušek vozidel (dále jen "pověřená zkušebna")
nebo u výrobce za účasti schvalujícího orgánu; není-li
stanoven způsob a rozsah těchto zkoušek mezinárodními předpisy
o homologaci, provádějí se zkoušky podle jednotných podmínek
a postupů schválených ministerstvem,
e) zajištění servisu a náhradních dílů na území České republiky
po celou dobu výroby a dovozu a dále nejméně po dobu pěti let
po ukončení výroby nebo dovozu.
(2) Pro hromadnou výrobu vozidla, jehož technickou způsobilost
schválí, vystaví ministerstvo osvědčení o technické způsobilosti
typu vozidla, jehož přílohou je základní technický popis
schváleného typu vozidla s omezenou platností. Výrobce (držitel
osvědčení) je povinen vystavit pro vozidla, která budou evidována
a opatřena státní poznávací značkou, technický průkaz vozidla nebo
pro vozidla, která nebudou evidována a opatřena státní poznávací
značkou, technické osvědčení. Tyto doklady vyplní výrobce podle
základního technického popisu. Podrobnosti jsou uvedeny
v přílohách č. 1 a 2 této vyhlášky.
(3) Výrobce je povinen předložit před zavedením do výroby
ministerstvu ke schválení každou změnu, kterou hodlá provést na
typu již schváleném a která by se odlišovala od údajů v podkladech
žádosti o schválení typu vozidla nebo údajů v základním technickém
popisu schváleného typu vozidla. V případě dovozu je výrobce
povinen předložit ke schválení tyto změny ještě před dovozem
upravených vozidel, které se svým provedením liší od vozidel již
schválených jako typ.
(4) Schválení technické způsobilosti typu vozidla platí pro
všechna hromadně vyráběná vozidla, která svým provedením a výbavou
plně odpovídají schválenému typu a byla vyrobena nebo dovezena
v době platnosti základního technického popisu schváleného typu
vozidla. Kontrola schválení technické způsobilosti typu vozidla se
provádí nejméně jednou za tři roky, přičemž je výrobce povinen
poskytnout vozidlo k jejímu provedení.
(5) Nestanoví-li mezinárodní předpis pro homologaci povinnost
a podmínky pro kontrolu plnění podmínek souvisejících s udělením
homologace pro daný výrobek, pak pověřená zkušebna, která
předmětnou homologaci udělila, musí takové kontroly provádět
v přiměřených intervalech. Tyto kontroly podle povahy výrobku,
objemu výroby a stability kvality výroby se provádějí zpravidla
v intervalu 12 kalendářních měsíců po sobě následujících, nejdéle
však v intervalu tří roků.
(6) Zjistí-li ministerstvo po schválení technické způsobilosti
hromadně vyráběného vozidla, že není shodné se schváleným typem,
nebo zjistí-li konstrukční nebo výrobní závady ohrožující
bezpečnost silničního provozu nebo poškozující životní prostředí
nad stanovenou míru touto vyhláškou, může nařídit provedení
technicko provozních zkoušek, přičemž je výrobce povinen
poskytnout vozidlo k jejich provedení.
(7) Při hromadné výrobě vozidla ve více stupních postupuje
výrobce obdobně jako při schvalování technické způsobilosti
hromadně vyráběného vozidla, přičemž výrobce vozidla určeného
k postupné výrobě ve více stupních vystavuje technický průkaz
vozidla nebo technické osvědčení vozidla s příslušnými údaji
a další výrobci postupně doplňují technický průkaz vozidla nebo
technické osvědčení vozidla dalšími schválenými údaji podle stupně
výroby daného vozidla.
(8) Vozidlo, jehož technická způsobilost má být typově schválena
a je vyrobené nebo upravené pro ověření konstrukčních, provozních
nebo přepravních vlastností, může být provozováno na pozemních
komunikacích se zvláštní státní poznávací značkou pro zkušební
účely4) přidělovanou pověřené zkušebně nebo výrobci jen se
souhlasem ministerstva.
(9) Vyžaduje-li to konstrukce nebo předpokládaný způsob
používání vozidla, ministerstvo stanoví další zvláštní podmínky
provozu.
(10) Zkoušky podle § 12 odst. 3 a 6 a § 13 odst. 1 písm. d),
odst. 5 a 6 této vyhlášky se provádějí na náklady výrobce.
§ 14
(1) U hromadně vyráběných jiných vozidel uvedených v § 11 této
vyhlášky se ověřuje (osvědčuje) plnění technických podmínek
stanovených touto vyhláškou. Na základě ministerstvem schváleného
a vydaného osvědčení o technické shodnosti jiného vozidla
vystavuje výrobce typu jiného vozidla osvědčení o plnění
stanovených technických podmínek tohoto vozidla.
(2) Při ověřování a vystavování osvědčení o plnění stanovených
technických podmínek typu jiných vozidel uvedených v odstavci 1
tohoto paragrafu postupuje ministerstvo obdobně jako při
schvalování technické způsobilosti typu vozidla.
§ 15
Technické podmínky pro stavbu jednotlivého vozidla
(1) Stavbou jednotlivého vozidla se rozumí výroba vozidla podle
vlastní konstrukce s možností použití ústrojí, výstroje a dílů
vozidel, jejichž technická způsobilost k provozu na pozemních
komunikacích byla schválena jako typ vozidla. Za stavbu vozidla se
považuje i sestavba vozidla z náhradních dílů nebo výměna
(popřípadě změna) dvou a více podstatných částí vozidla.
(2) Ústrojí, výstroj a díly použité při stavbě vozidla musí být
homologovány podle mezinárodních předpisů, pokud takovéto
homologaci podléhají. V odůvodněných případech lze příslušný
homologační protokol nahradit technickým protokolem vydaným
pověřenou zkušebnou, kterým se prokáže, že příslušné ústrojí,
výstroj nebo díly splňují technické podmínky příslušných
mezinárodních předpisů.
(3) Výrobce jednotlivého vozidla k žádosti o povolení jeho
stavby předkládá zejména
a) technický popis vozidla nejméně v rozsahu údajů uváděných
v technickém průkazu nebo technickém osvědčení vozidla,
b) výkres celkové sestavy vozidla s uvedením příslušných rozměrů
a hmotností,
c) údaje o předpokládaných provozních, jízdních a dynamických
vlastnostech,
d) přehled použití schválených (homologovaných) ústrojí, výstroje
a dílů použitých z jiných typů vozidel.
(4) Při stavbě vozidla musí být dodrženy technické podmínky
stanovené v částích III. až VIII. této vyhlášky. Plnění podmínek
stanovených pro vnější hluk, emise škodlivin, odrušení, brzdy,
vnější osvětlení a světelnou signalizaci, výhled a dosahy musí být
doloženo technickým protokolem pověřené zkušebny. Plnění podmínek
pasivní bezpečnosti vozidla se dokládá posouzením příslušné
pověřené zkušebny. Rozsah této dokumentace se stanoví při povolení
stavby podle konkrétní kategorie vozidla a použití schválených
(homologovaných) ústrojí, výstroje a dílů. Předloženou dokumentaci
správní orgán označí otiskem úředního razítka nebo jiným vhodným
způsobem, aby v průběhu prováděné přestavby nemohla být nahrazena
(vyměněna) jinou.
(5) Ustanovení tohoto paragrafu se nevztahuje na právnické
a fyzické osoby, v jejichž náplni činnosti je výzkum, vývoj
a výroba silničních vozidel včetně jejich příslušenství a výbavy
podléhající typovému schválení.
§ 16
Schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla
(1) Jednotlivé vozidlo je vozidlo jednotlivě vyrobené (§ 15)
nebo jednotlivě dovezené (ojeté nebo nové), které se neshoduje
s typem vozidla schváleným v České republice, fyzickou nebo
právnickou osobou pro vlastní potřebu a jejichž celkový počet
shodného typu vyrobených týmž výrobcem nebo dovezených týmž
dovozcem činí nejvýše pět kusů v průběhu po sobě následujících 12
kalendářních měsíců; tato jednotlivá vozidla podléhají
individuálnímu schválení jejich technické způsobilosti. Doklad
o shodnosti vozidla s typem schváleným v České republice vystavuje
výrobce vozidla.
(2) K žádosti o schválení technické způsobilosti jednotlivého
vozidla musí být přiloženy
a) technické údaje vozidla alespoň v rozsahu údajů zapisovaných do
technického průkazu vozidla,
b) doklad o výsledku technické kontroly pro schválení technické
způsobilosti jednotlivě vyrobeného nebo dovezeného vozidla
a doklad o výsledku měření emisí ve stanici měření emisí
[nenahrazuje doklad podle odstavce 8 písm. c) tohoto
paragrafu], přičemž doba od vystavení těchto dokladů ke dni
podání žádosti o schválení technické způsobilosti daného
vozidla nesmí být delší než tři kalendářní měsíce; rozsah
technické kontroly a měření emisí pro schválení technické
způsobilosti jednotlivě vyrobeného nebo dovezeného vozidla je
stanoven v odstavcích 8 až 10 tohoto paragrafu,
c) návod k údržbě a obsluze vozidla (k nahlédnutí),
d) u stavby vozidla dále technická dokumentace předepsaná při
jejím povolení, prohlášení výrobce o tom, že splňuje technické
podmínky stanovené touto vyhláškou, s případným doložením
povolených výjimek.
(3) Pro posouzení technické způsobilosti jednotlivého vozidla
může být vyžadována jen další dokumentace nebo doklady nebo
provedení provozních zkoušek vozidla v rozsahu stanoveném touto
vyhláškou. Životnostní a destrukční zkoušky nesmí být požadovány.
(4) Předpokladem schválení technické způsobilosti jednotlivého
vozidla k provozu na pozemních komunikacích je
a) řízení automobilu na levé straně (kromě automobilu určeného ke
zvláštnímu určení vyžadujícího řízení na pravé straně),
b) řádný technický stav vozidla,
c) splnění technických podmínek stanovených v částích III. až
VI. s případnými povolenými úlevami podle § 21 odst. 2 této
vyhlášky.
(5) Ojetým vozidlem se pro účely schvalování technické
způsobilosti dovezených jednotlivých vozidel rozumí vozidlo, které
již bylo provozováno nebo evidováno v jiném státě a ode dne jeho
první evidence uplynulo nejméně šest kalendářních měsíců (183
kalendářní dny).
(6) Schválení technické způsobilosti jednotlivého vozidla nebo
osvědčování plnění technických podmínek jednotlivého jiného
vozidla se potvrzuje vydáním technického průkazu vozidla nebo
technického osvědčení vozidla. Při osvědčování plnění technických
podmínek jiných vozidel se přiměřeně postupuje podle tohoto
paragrafu.
(7) Ověření plnění stanovených technických podmínek nepodléhají
ostatní vozidla [§ 2 písm. f) této vyhlášky] a jiná vozidla
uvedená v § 11 odst. 6 této vyhlášky a pracovní stroje samojízdné,
které je možno ovládat jen pěšky jdoucí osobou, jejichž
konstrukční rychlost nepřevyšuje 6 km.h-1, a jednonápravové
traktory, které nejsou konstrukčně přizpůsobeny k připojení
přívěsu a které je možno ovládat jen pěšky jdoucí osobou, jejichž
konstrukční rychlost nepřevyšuje 6 km.h-1, která jsou jednotlivě
vyrobena nebo dovezena pro vlastní potřebu fyzické nebo právnické
osoby. Při provozu na pozemních komunikacích však musí splňovat
podmínky stanovené pro ně touto vyhláškou.
(8) Rozsah technické kontroly jednotlivého ojetého vozidla
a) kontrola dokumentace předkládané ke schválení technické
způsobilosti,
b) kontrola vozidla, zda svým provedením a vybavením odpovídá
požadavkům částí III. až VIII. této vyhlášky s případným
uplatněním úlev uvedených v § 21 této vyhlášky,
c) kontrola plnění podmínek § 25 až 30 a 51 této vyhlášky buď
kontrolou vozidla, nebo doložením dokladů, že dané vozidlo
stanovené požadavky plní (homologační protokol, prohlášení
výrobce nebo technický protokol vypracovaný pověřenou
zkušebnou),
d) v případě zjištění zásahu do původního provedení vozidla
nedoloženého dokladem o jeho schválení (např. zápisem
v původním technickém průkazu při přestavbě), či zjevný zásah
do konstrukce vozidla - kontrola dokladu o posouzení nebo
schválení této změny (homologační protokol, technický protokol
pověřené zkušebny, stanovisko výrobce),
e) měření emisí [pokud již není provedeno v rámci řízení podle
písmene c) tohoto odstavce] a technická prohlídka.
(9) Rozsah technické kontroly jednotlivě dovezeného nového
vozidla (typově schváleného v jiném státě)
a) kontrola dokumentace předkládané ke schválení technické
způsobilosti,
b) kontrola vozidla, zda svým provedením a vybavením odpovídá
požadavkům částí III. až VII. této vyhlášky s případným
uplatněním výjimek povolených pro danou typovou řadu vozidel,
pokud byla v České republice typově schválena,
c) kontrola plnění podmínek stanovených v § 25 až 30, 51, 52
a 69, případně v § 56 až 64 této vyhlášky podle dokladů
(homologace EHK nebo EU, doklad výrobce o plnění daných
předpisů),
d) v případě zjištění zásahu do původního provedení vozidla
nedoloženého dokladem o jeho schválení (např. zápisem
v původním technickém průkazu nebo jiném úředním dokladu
k vozidlu při přestavbě), či zjevný zásah do konstrukce
vozidla - kontrola dokladu o posouzení nebo schválení této
změny (homologační protokol, technický protokol pověřené
zkušebny, stanovisko výrobce),
e) technická prohlídka, pokud jsou zjištěny okolnosti uvedené
v písmenu d) tohoto odstavce.
(10) Rozsah technické kontroly jednotlivě vyrobeného vozidla
podle § 15 této vyhlášky
a) kontrola dokumentace předkládané ke schválení technické
způsobilosti,
b) kontrola vozidla, zda svým provedením a vybavením odpovídá
požadavkům částí III. až VIII. této vyhlášky,
c) kontrola technických protokolů a posouzení vozidla
předepsaných příslušným dopravním inspektorátem Policie České
republiky při povolení stavby,
d) technická prohlídka.
§ 17
Technické podmínky přestavby vozidla
(1) Přestavbou vozidla, které je již provozováno, se rozumí
změna některé jeho podstatné části mechanismu nebo konstrukce nebo
taková úprava vozidla, při níž došlo ke změně
a) podvozkové části, hmotnosti, kategorie vozidla, rozměrů
a obsaditelnosti, druhu a užití vozidla, řízení vozidla nebo
brzd,
b) druhu pohonu motoru (změna druhu pohonných hmot),
c) typu motoru,
d) druhu karosérie nebo nástavby.
(2) Při přestavbě vozidla podle odstavce 1 tohoto paragrafu
výměnou motoru, u něhož jsou hodnoty parametrů vnější výkonové
charakteristiky nově instalovaného motoru vyšší nejméně o 20 %,
lze přestavbu povolit pouze se souhlasem výrobce vozidla.
(3) Celkovou hmotnost vozidla lze snížit jen při přestavbě na
speciální vozidlo jednoúčelového využití za podmínky, že nedojde
ke změně kategorie vozidla. Změna kategorie se připouští jen
v případě přestavby kategorie M3 na N3 (M3 do 12 t na N2), M2 na
N2 do 5 t a M1 na N1.
(4) Při přestavbě vozidla nesmí být celková hmotnost a dovolené
zatížení jednotlivých náprav (kol) přestavěného vozidla vyšší než
u vozidla před přestavbou podle údajů uvedených v technickém
průkazu nebo technickém osvědčení přestavovaného vozidla.
(5) Při přestavbě vozidel kategorie M nebo N musí být zachována
jejich původní hmotnostní kategorie.
(6) Vozidla kategorií N2 a N3 nelze přestavovat na vozidla
kategorie M.
(7) Vozidla kategorií N2 a N3 s pevnou nástavbou lze přestavovat
na použití výměnných nástaveb na základě kladného vyjádření
výrobce přestavovaného vozidla nebo odborného posudku pověřené
zkušebny.
(8) Přestavbu vozidla výměnou karosérie lze povolit jen v rámci
jedné typové řady vozidla.
(9) Při přestavbě vozidla musí být dodrženy technické podmínky
stanovené v částích III. až VIII. této vyhlášky. Pokud při
přestavbě vozidla jsou změněny části ovlivňující vnější hluk,
emise, odrušení, brzdy, vnější osvětlení a světelnou signalizaci,
výhled a dosahy a není-li daná část homologována podle příslušného
zvláštního předpisu, musí být tyto změny doloženy technickým
protokolem pověřené zkušebny. Rozsah předkládané dokumentace
stanoví příslušný správní orgán podle kategorie vozidla a rozsahu
přestavby při jejím povolování. Pokud je vyžadováno vyjádření
výrobce vozidla jako jediný doklad pro držitele vozidla, je
výrobce povinen takovýto doklad vydat.
(10) Opakovaná změna jedné a téže podstatné části vozidla podle
odstavce 1 tohoto paragrafu se pokládá vždy za přestavbu.
§ 18
Schvalování technické způsobilosti přestavby vozidla
(1) K žádosti o povolení přestavby vozidla podle § 17 této
vyhlášky se zejména předkládají
a) popis uvažované přestavby,
b) změny, jimiž se mění údaje v technickém průkazu nebo
technickém osvědčení vozidla,
c) v případě použití nehomologovaných nebo neschválených ústrojí,
výstroje a dílů, jejich technický popis a výkresová
dokumentace.
Předloženou dokumentaci správní orgán označí otiskem úředního
razítka nebo jiným vhodným způsobem, aby v průběhu prováděné
přestavby nemohla být nahrazena (vyměněna) jinou.(2) Jestliže u vozidla byla provedena přestavba podle § 17 této
vyhlášky, musí být před jeho uvedením do provozu po této změně
opět schválena jeho technická způsobilost. Hromadná přestavba
vozidel podléhá typovému schválení technické způsobilosti
a přestavba jednotlivého vozidla podléhá individuálnímu schválení
technické způsobilosti. Typovému schválení podléhají přestavby
vozidel, jejichž celkový počet určený pro obchodní účely (pro cizí
potřebu) v průběhu po sobě následujících 12 kalendářních měsíců
činí šest a více kusů; přestavba takového počtu vozidel se
považuje za hromadnou přestavbu. Individuálnímu schválení
podléhají přestavby jednotlivých vozidel, jejichž celkový počet
shodného typu a provedení činí v průběhu po sobě následujících 12
kalendářních měsíců nejvýše pět kusů.
(3) Při schvalování technické způsobilosti hromadné přestavby
vozidla postupuje ministerstvo shodně jako při schvalování
technické způsobilosti typu vozidla. Při schvalování technické
způsobilosti přestavby jednotlivého vozidla nebo osvědčování
plnění technických podmínek jednotlivého jiného vozidla postupuje
dopravní inspektorát Policie České republiky přiměřeně jako při
schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla nebo
osvědčování jednotlivého vozidla.
(4) Ověření plnění stanovených technických podmínek nepodléhají
ostatní vozidla [§ 2 písm. f)] a jiná vozidla uvedená v § 11 odst.
6 této vyhlášky a pracovní stroje samojízdné, které je možno
ovládat jen pěšky jdoucí osobou, jejichž konstrukční rychlost
nepřevyšuje 6 km.h-1, a jednonápravové traktory, které nejsou
konstrukčně přizpůsobeny k připojení přívěsu a které je možno
ovládat jen pěšky jdoucí osobou, jejichž konstrukční rychlost
nepřevyšuje 6 km.h-1, která jsou jednotlivě přestavěna pro vlastní
potřebu fyzické nebo právnické osoby. Při provozu na pozemních
komunikacích však musí splňovat podmínky stanovené pro ně touto
vyhláškou.
(5) Po provedené přestavbě jednotlivého vozidla podléhá toto
vozidlo technické kontrole v rozsahu stanoveném pro schvalování
technické způsobilosti jednotlivého ojetého vozidla. Toto
ustanovení se netýká hromadných přestaveb schválených
ministerstvem. K technické kontrole je držitel nebo majitel
vozidla, který přestavbu provedl, povinen předložit dokumentaci
předepsanou při jejím povolení.
§ 19
Schvalování technické způsobilosti pevné nástavby
vozidla, výměnné nástavby vozidla nebo pracovního stroje neseného
(1) Pevná nástavba (dále jen "nástavba") může být nákladní
všeobecného účelu nebo nákladní speciální nebo speciální a je
určena pro vícestupňovou výrobu automobilů nebo přípojných
vozidel.
(2) Výměnná nástavba může být nákladní všeobecného účelu nebo
nákladní speciální nebo speciální a je určena pro použití na
vozidlech k tomu účelu přizpůsobených.
(3) Pracovní stroj nesený je určen pro provádění specifikovaných
prací nebo činností a lze jej namontovat na vozidlo k tomu určené
a uzpůsobené.
(4) Schvalování technické způsobilosti typu nástavby, výměnné
nástavby nebo osvědčování typu pracovního stroje neseného se
provádí obdobným způsobem jako schvalování technické způsobilosti
hromadně vyráběného vozidla. Při schvalování technické
způsobilosti jednotlivé nástavby, výměnné nástavby nebo
osvědčování plnění technických podmínek jednotlivého pracovního
stroje neseného postupuje dopravní inspektorát Policie České
republiky jako při schvalování technické způsobilosti jednotlivého
vozidla nebo osvědčování jednotlivého jiného vozidla.
(5) Při montáži schválené nástavby na silniční vozidlo výrobce
dané nástavby doplní potřebné údaje do technického průkazu vozidla
vystaveného výrobcem strojového podvozku daného vozidla.
(6) Výměnná nástavba podle odstavce 2 tohoto paragrafu nebo
pracovní stroj nesený podle odstavce 3 tohoto paragrafu, jejichž
technická způsobilost byla samostatně schválena podle odstavce 4
tohoto paragrafu, mohou být použity na vozidle k tomuto účelu
upravenému a schválenému a jako celek musí splňovat technické
podmínky stanovené touto vyhláškou.
(7) Výrobce typu výměnné nástavby a výrobce typu pracovního
stroje neseného vystavuje ke každému výrobku osvědčení o technické
způsobilosti na základě ministerstvem schváleného základního
technického popisu dané nástavby nebo daného pracovního stroje
neseného.
§ 20
Schvalování technické způsobilosti
součástí a příslušenství vozidla
(1) Schválení technické způsobilosti podle této vyhlášky
podléhají v rámci schvalování typu vozidla součásti
a příslušenství uvedené v částích III. až VIII. a podle tohoto
paragrafu pak dále typ doplňkového příslušenství a výbava. Rozsah
a podmínky jsou uvedeny v příloze č. 3 této vyhlášky. Doplňkovým
příslušenstvím a výbavou se rozumí technický celek, ústrojí nebo
díl vozidla, kterým je vozidlo opatřeno nad rámec jeho schváleného
typu a provedení a jehož použití na vozidle není povinně
předepsáno mezinárodními předpisy nebo touto vyhláškou a které při
provozu vozidla ovlivňují jeho aktivní a pasivní bezpečnost
a životní prostředí. U doplňkového příslušenství a výbavy, které
jsou samostatně homologovány podle mezinárodních předpisů
(EHK-OSN) ministerstvo schválí jejich užití (umístění
a zabudování) na vozidle.
(2) Ministerstvo schvaluje typ doplňkového příslušenství
a výbavy vozidla podle odstavce 1 tohoto paragrafu na žádost
výrobce z hlediska jeho funkce, tvaru, zapojení a zástavby apod.
do vozidla podle předložených vzorků a příslušné dokumentace.
(3) K žádosti o schválení technické způsobilosti výrobce musí
předložit zejména
a) celkový technický popis výrobku včetně jeho vyobrazení,
b) výkresovou dokumentaci (sestava s kusovníkem),
c) další technickou dokumentaci podle povahy a účelu výrobku
(funkční schéma, elektrické schéma apod.),
d) dokumentaci dodávanou s každým výrobkem, která musí obsahovat
zejména účel použití výrobku, návod k jeho montáži na vozidle,
schéma elektrického zapojení vlastního výrobku a jeho připojení
k elektrickému systému vozidla, návod na obsluhu a údržbu,
seznam záručních a pozáručních opraven (servisů) apod.,
e) protokoly o technických zkouškách pro schválení technické
způsobilosti provedených pověřenou zkušebnou,
f) homologační protokol pověřené homologační zkušebny, pokud
výrobek podléhá homologaci podle příslušných zvláštních
předpisů,3)
g) prohlášení o tom, že výrobek splňuje technické podmínky
stanovené touto vyhláškou, a pokud žádá výjimku z některých
podmínek, pak její specifikaci se zdůvodněním,
h) v případě dováženého výrobku doklad výrobce o shodnosti výrobku
se schváleným (homologovaným) typem výrobku (osvědčení shody)
vystavený ve státě výroby daného typu výrobku,
i) návrh umístění schvalovací značky a štítku nebo dalšího značení
výrobku.
Ministerstvo může předepsat předložení další technické
dokumentace, zejména podrobných výkresů a výpočtů, stanoviska
orgánů hygienické služby, protipožární ochrany, bezpečnosti práce
apod., uložit provedení provozních zkoušek a stanovit podmínky pro
tyto zkoušky.
(4) Výrobce doplňkového příslušenství a výbavy vozidla podle
odstavce 1 tohoto paragrafu je povinen poskytnout ministerstvu
výrobek s požadovanou dokumentací k provedení schvalovacích
i kontrolních zkoušek u pověřené zkušebny. Tyto zkoušky se
provádějí na náklady výrobce.
(5) Každý výrobek podle odstavce 1 tohoto paragrafu, jehož
technická způsobilost byla schválena jako typ a který se shoduje
se schváleným typem, musí být opatřen minimálně znakem výrobce,
označením výrobku a schvalovací značkou.
(6) Ke každému výrobku, pokud to jeho povaha a určení vyžaduje,
musí být přiložen v českém jazyce návod pro obsluhu a údržbu
výrobku, návod k jeho montáži na vozidlo a schéma připojení
k elektrickému systému vozidla, případně jiné podmínky stanovené
při schvalování jeho technické způsobilosti, včetně potvrzení
shodnosti se schváleným typem.
(7) Výrobce je povinen předložit před uvedením na trh
ministerstvu ke schválení každou změnu, kterou hodlá provést na
typu již schváleném a která by se odlišovala od údajů v podkladech
žádosti o schválení typu doplňkového příslušenství a výbavy.
V případě dovozu je výrobce povinen předložit ke schválení tyto
změny ještě před dovozem upravených výrobků.
(8) Zjistí-li ministerstvo po schválení technické způsobilosti
daného výrobku podle odstavce 1 tohoto paragrafu jeho konstrukční
nebo výrobní závady negativně ovlivňující bezpečnost silničního
provozu nebo negativně působící na životní prostředí nad míru
stanovenou touto vyhláškou nebo mezinárodními předpisy, uloží
výrobci nebo dovozci jejich odstranění a určí k tomu přiměřenou
lhůtu. Za tím účelem může uložit provedení kontrolních provozních
zkoušek na náklady výrobce. Při zjištění nedostatků ministerstvo
může v odůvodněných případech pozastavit platnost nebo odebrat
schválení technické způsobilosti, zakázat jejich prodej nebo
použití.
§ 21
Výjimky a úlevy
(1) Žádost o povolení výjimky z technických podmínek vozidla,
pokud je zákon nezakazuje, musí obsahovat základní údaje
o žadateli, údaje o vozidle, pro které se povolení výjimky žádá,
z jaké technické podmínky se výjimka požaduje a odůvodnění
požadované výjimky.
(2) U ojetých vozidel dovezených do České republiky se oproti
stanoveným technickým podmínkám připouštějí tyto úlevy
a) symboly ovladačů a sdělovačů nemusí odpovídat stanoveným podmínkám,
b) zajištění uzávěru (zámku) dveří nemusí mít dvě jednoznačně
rozlišitelné polohy (zajištěno - odjištěno),
c) nouzová zásoba paliva nemusí být signalizována kontrolním
světlem,
d) elektrická instalace nemusí odpovídat stanoveným podmínkám,
e) nemusí být zásuvka pro přenosnou svítilnu,
f) nemusí být nastavování sklonu světlometů s potkávacím světlem
z místa řidiče, je-li touto vyhláškou vyžadováno, pokud lze
světlomety seřídit bez použití nářadí alespoň ve dvou stupních
v závislosti na zatížení vozidla,
g) vozidla kategorií M1 a N1 nemusí mít boční (třetí) směrové
světlo,
h) nemusí být zpětný světlomet,
ch) nemusí být elektricky vyhřívané zadní sklo,
i) větrák vytápěcího a větracího systému může být
jednorychlostní,
j) zakončení ovládací páky motorových vozidel kategorie L musí
být zakončeno koulí o průměru nejméně 15 mm,
k) výrobní štítek vozidla nemusí obsahovat všechny předepsané
údaje,
l) vozidlo nemusí mít štítek s uvedením udělených homologací,
m) vozidla kategorie M1 nemusí mít hlavové opěrky u sedadel
umístěných ve druhé a dalších řadách, pokud bez nich byla
schválena jejich technická způsobilost při původním uvedení
těchto vozidel do provozu.
(3) Výjimky platné pro typ vozidla schválený v České republice
platí i pro vozidla schvalovaná nebo schválená jednotlivě.
(4) Každá povolená odchylka nebo výjimka musí být stručně
a výstižně vyznačena v technickém průkazu vozidla nebo
v technickém osvědčení vozidla, pokud není v povolení výjimky
stanoveno jinak.
(5) Pro historická vozidla, u nichž skončila platnost technické
způsobilosti, může ministerstvo povolit jejich omezený provoz; pro
sportovní vozidla může ministerstvo povolit výjimky plynoucí
z jejich charakteru, a to pouze u těch vozidel, která jsou
vybavena průkazem historického nebo sportovního vozidla vydaným
příslušným národním orgánem Mezinárodní federace FIA, FIVA nebo
FIM a pouze pro provoz uskutečňovaný v rámci podniků
organizovaných těmito organizacemi.
ČÁST TŘETÍ
Technické podmínky, konstrukce a provedení vozidel
§ 22
Rozměry vozidel a jízdních souprav
(1) Největší přípustné rozměry bez plusové tolerance vozidel
a jízdních souprav (dále jen "souprava") včetně nákladu jsou
Při stanovení dalších parametrů se vychází z doporučené technické
normy.5)
a) celková šířka ........................................ 2,55 m,
- vozidla s tepelně izolovanou nástavbou, jejichž tloušťka stěn
je větší než 45 mm ................................... 2,60 m,
- přípojného vozidla kategorie O1 nebo O2 vybaveného spojovacím
zařízením s koulí ISO 50 ............................. 2,30 m,
- přívěsného vozíku za dvoukolové motorové vozidlo ......1,00 m,
- samojízdných a přípojných pracovních strojů .......... 3,00 m,
- tramvají ............................................. 2,65 m, b) celková výška (včetně sběračů tramvají a trolejbusů v nejnižší
pracovní poloze) ..................................... 4,00 m,
- přípojného vozidla kategorie O1 nebo O2 vybaveného spojovacím
zařízením s koulí ISO 50 ne větší než 1,8násobek rozchodu jeho
kol, nejvýše však .................................... 3,00 m, c) celková délka
- jednotlivého vozidla s výjimkou návěsu ...............12,00 m,
- autobusu se všemi řiditelnými nápravami ..............15,00 m,
- kloubového dvoučlánkového autobusu a trolejbusu ......18,00 m,
- kloubového tříčlánkového autobusu a trolejbusu .......22,00 m,
- soupravy tahače s návěsem ............................15,50 m,
- soupravy tahače s návěsem za podmínek, že vodorovná vzdálenost
jakéhokoliv bodu přídě návěsu od osy návěsového čepu
nepřekročí hodnotu 2,04 m a současně maximální vzdálenost osy
návěsového čepu od zadního obrysu návěsu nepřekročí hodnotu
12,00 m ..............................................16,50 m,
- soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem ........18,00 m,
- soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem za podmínek, že
maximální vzdálenost měřená rovnoběžně s podélnou osou
přívěsové soupravy mezi nejpřednějším vnějším obrysem ložné
plochy za kabinou motorového vozidla a nejzadnějším vnějším
obrysem přívěsu nepřekročí hodnotu 16,00 m a současně součet
délek vnějšího obrysu ložných ploch motorového vozidla
a přívěsu nepřekročí hodnotu 15,65 m .................18,35 m,
- soupravy motorového vozidla se dvěma přívěsy nebo s návěsem
a jedním přívěsem ....................................22,00 m,
- přípojného vozidla kategorie O1 nebo O2 vybaveného spojovacím
zařízením s koulí ISO 50 (včetně oje) .................8,00 m,
- tramvaje (sólo) včetně spřáhel .......................18,00 m,
- soupravy tramvají a kloubové tramvaje včetně spřáhel..40,00 m, d) délka přívěsného vozíku za dvoukolové motorové vozidlo nesmí
být větší než délka tažného vozidla, nejvýše však smí činit
2,50 m, e) délka zadního převisu nesmí být větší než 1/3 celkové délky,
nejvýše však smí činit 3,50 m, f) vzdálenost předního obrysu vozidla kategorie M nebo N (včetně
nástaveb) nesmí být větší než 3,0 m od bodu H sedadla řidiče
a u vozidel kategorií T a SS (včetně nástaveb a pracovních
strojů nesených) nejvýše 4,0 m.(1) Největší přípustné rozměry bez plusové tolerance vozidel
a jízdních souprav (dále jen "souprava") včetně nákladu jsou
Při stanovení dalších parametrů se vychází z doporučené technické
normy.5)
a) celková šířka ........................................ 2,55 m,
- vozidla s tepelně izolovanou nástavbou, jejichž tloušťka stěn
je větší než 45 mm ................................... 2,60 m,
- přívěsného vozíku za dvoukolové motorové vozidlo ......1,00 m,
- samojízdných a přípojných pracovních strojů a nesených
pracovních strojů v soupravě s nosičem ............... 3,00 m,
- tramvají ............................................. 2,65 m, b) celková výška (včetně sběračů tramvají a trolejbusů v nejnižší
pracovní poloze) ..................................... 4,00 m,
- přípojného vozidla kategorie O1 nebo O2 vybaveného spojovacím
zařízením s koulí ISO 50 ne větší než 1,8násobek rozchodu jeho
kol, nejvýše však .................................... 3,00 m, c) celková délka
- jednotlivého vozidla s výjimkou návěsu ...............12,00 m,
- autobusu za podmínky plnění ustanovení odstavce 4 ..15,00 m,
- kloubového dvoučlánkového autobusu a trolejbusu ......18,00 m,
- kloubového tříčlánkového autobusu a trolejbusu .......22,00 m,
- soupravy tahače s návěsem ............................15,50 m,
- soupravy tahače s návěsem za podmínek, že vodorovná vzdálenost
jakéhokoliv bodu přídě návěsu od osy návěsového čepu
nepřekročí hodnotu 2,04 m a současně maximální vzdálenost osy
návěsového čepu od zadního obrysu návěsu nepřekročí hodnotu
12,00 m ..............................................16,50 m,
- soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem ........18,00 m,
- soupravy motorového vozidla s jedním přívěsem za podmínek, že
maximální vzdálenost měřená rovnoběžně s podélnou osou
přívěsové soupravy mezi nejpřednějším vnějším obrysem ložné
plochy za kabinou motorového vozidla a nejzadnějším vnějším
obrysem přívěsu nepřekročí hodnotu 16,00 m a současně součet
délek vnějšího obrysu ložných ploch motorového vozidla
a přívěsu nepřekročí hodnotu 15,65 m .................18,75 m,
- soupravy motorového vozidla se dvěma přívěsy nebo s návěsem
a jedním přívěsem ....................................22,00 m,
- přípojného vozidla kategorie O1 nebo O2 vybaveného spojovacím
zařízením s koulí ISO 50 (včetně oje) .................8,00 m,
- tramvaje (sólo) včetně spřáhel .......................18,00 m,
- soupravy tramvají a kloubové tramvaje včetně spřáhel..40,00 m, d) délka přívěsného vozíku za dvoukolové motorové vozidlo nesmí
být větší než délka tažného vozidla, nejvýše však smí činit
2,50 m, e) délka zadního převisu vozidla, s výjimkou přívěsu s nápravou
(nápravami) uprostřed, nesmí být větší než 1/3 celkové délky
vozidla, nejvíce však smí být 3,50 m, f) vzdálenost předního obrysu vozidla kategorie M nebo N (včetně
nástaveb) nesmí být větší než 3,0 m od bodu H sedadla řidiče
a u vozidel kategorií T a SS (včetně nástaveb a pracovních
strojů nesených) nejvýše 4,0 m.(2) Pevné části vozidla (s výjimkou vozidel se skříňovou
karosérií a autobusů) nesmějí překročit obrys ložné míry uváděné
v doporučené technické normě pro přepravu po železnici.6)
(3) Největší šířku vozidla smějí přesahovat dopředu i dozadu
sklopné nebo snadno poddajné části vnějších zpětných zrcátek,
pneumatiky v blízkosti styku s vozovkou, protiskluzové řetězy nebo
jim podobná zařízení namontovaná na kolech vozidla; světelná
zařízení na bocích vozidla nesmějí největší šířku vozidla
přesahovat více než o několik málo centimetrů.
(4) Vozidla a soupravy (s výjimkou tramvají a jejich souprav)
smějí při projíždění kruhové zatáčky o 360 stupňů s vnějším
obrysovým poloměrem 12,5 m zabírat obrysově nejvýše 7,2 m šířky
vozovky; při nájezdu z přímé jízdy do uvedené zatáčky nesmí žádná
část vozidla nebo soupravy přesahovat o více než 0,8 m,
u kloubových autobusů, kloubových trolejbusů a souprav trolejbusů
se speciálním spojovacím zařízením o více než 1,2 m tečnu vnějšího
kruhu zatáčky. Hodnota vnějšího stopového průměru zatáčení
jednotlivého vozidla při maximálním natočení řídicích kol vlevo
nebo vpravo smí být nejvýše 20 m, přičemž se vychází z doporučené
technické normy.7)
(5) Pro používání vozidel, která včetně nákladu přesahují
stanovené rozměry, na pozemních komunikacích platí zvláštní
předpisy.8)
(6) Ustanovení odstavce 4 neplatí pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
§ 23
Vyznačení obrysů vozidel a jejich souprav
(1) Nákladní automobily a autobusy kapotového nebo
polokapotového provedení o celkové hmotnosti nejméně 5,5 t musí
mít vpředu v zorném poli řidiče zařízení (tykadla) pro vyznačení
největší šířky vozidla nebo soupravy. Toto zařízení musí být
alespoň ve směru jízdy vozidla snadno poddajné nebo poddajně
upevněné na vozidle. (Poddajností se rozumí možnost vychýlení
zařízení silou 45 N působící na volný konec tykadla). Ustanovení
tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost
byla schválena před 1. 7. 1972.
(2) Vozidla a pracovní stroje samojízdné, jejichž šířka je větší
než 2,55 m, u vozidel s tepelně izolovanou nástavbou větší než
2,60 m, u tramvají větší než 2,65 m, pracovní stroje přípojné
a speciální automobily kategorie N vykonávající práci za jízdy
nebo za stání v jízdní dráze musí být na předních a zadních
čelních plochách co nejblíže k dolním a bočním obrysům vozidla
označena červenými a bílými pruhy, stejně širokými, směřujícími od
podélné střední roviny vozidla pod úhlem 45 stupňů dolů. Šířka
barevného pruhu musí být 70 až 80 mm. Minimální plocha tohoto
označení musí být 0,10 m2, přičemž tato plocha musí mít tvar
pravoúhelníka o délce strany nejméně 250 mm. V případech, kdy
konstrukce vozidla nedovoluje vyznačení výstražných barevných
pruhů na pevné části vozidla, je možno označení provést na
odnímatelných štítech, které musí být při přepravě na pozemních
komunikacích na vozidle připevněny.
(3) Volný konec antény, která je delší než 1,40 m (s výjimkou
výsuvných antén), musí být připevněn k vozidlu tak, aby anténa
nepřesahovala půdorysný obrys vozidla. Nosiče zavazadel apod.,
reklamní tabule, směrové tabulky, označení vozidel taxislužby
a jiná zařízení dodatečně montovaná na vozidlo musí být spolehlivě
přichyceny k vozidlu, nesmějí s výjimkou jejich uchycení,
přesahovat půdorysný obrys střechy vozidla a nesmějí mít žádné
hroty ani ostré hrany; vnější části včetně připevňovacích částí
musí mít poloměr zakřivení nejméně 2,5 mm. Nosiče zavazadel apod.
musí umožňovat spolehlivé upevnění přepravovaných předmětů.
Upevnění nosiče a zavazadel musí spolehlivě odolávat zrychlení
všemi směry nejméně o hodnotě 5 g.
§ 24
Hmotnost připadající na nápravu, celková hmotnost
vozidla a hmotnost připadající na kladku u pásového vozidla
(1) U vozidel v provozu se připouští nerovnoměrnost rozložení
okamžité hmotnosti vozidla na kola jednotlivých náprav mezi pravou
a levou polovinou, pokud to dovoluje únosnost pneumatiky, nejvýše
však 15 % hmotnosti připadající na nápravu. Hmotnost připadající
na jednotlivé řízené nápravy motorového vozidla (včetně kloubového
autobusu) - měřeno při stání na vodorovné vozovce - nesmí
poklesnout pod 20 % a u ostatních autobusů pod 25 % okamžité
hmotnosti. Pro traktory platí ustanovení § 81 této vyhlášky.
(2) Měrný tlak mezi vozovkou a otiskem dezénu pneumatiky
u nápravy se statickým zatížením do 10 t včetně nesmí překročit
hodnotu 1000 kPa a u nápravy se statickým zatížením přesahujícím
10 t nesmí překročit hodnotu 800 kPa. Podíl statického zatížení
z celkové hmotnosti vozidla připadající na jeho jednotlivé nápravy
nesmí překročit
Dvojnápravou se rozumí dvě za sebou umístěné nápravy, jejichž
středy jsou při přípustné hmotnosti od sebe vzdáleny (dílčí
rozvor) více než 1 m, nejvýše však 1,8 m; je-li dílčí rozvor
dvojnápravy menší než 1 m, je považována za jednotlivou nápravu.
a) u jednotlivé nápravy .................................10,00 t,
b) u jednotlivé hnací nápravy ...........................11,50 t,
c) u dvojnápravy motorových vozidel součet zatížení obou náprav
dvojnápravy nesmí překročit při jejich dílčím rozvoru
- do 1,0 m .............................................11,00 t,
- od 1,0 m a méně než 1,3 m ............................16,00 t,
- od 1,3 m a méně než 1,8 m ............................18,00 t,
- od 1,3 m a méně než 1,8 m, je-li hnací náprava vybavena
dvojitou montáží pneumatik a vzduchovým pérováním nebo
pérováním uznaným za rovnocenné nebo pokud je každá hnací
náprava opatřena dvojitou montáží pneumatik a maximální
zatížení na nápravu nepřekročí 9,5 t .................19,00 t,d) u dvojnápravy přípojných vozidel součet
zatížení obou náprav dvojnápravy nesmí
překročit při jejím dílčím rozvoru
- od 1,0 m a méně než 1,3 m ............................16,00 t,
- od 1,3 m do 1,8 m včetně .............................18,00 t,
e) u trojnápravy přípojných vozidel součet
zatížení tří náprav trojnápravy nesmí
překročit při jejich dílčím rozvoru
jednotlivých náprav
- do 1,3 m včetně ......................................21,00 t,
- nad 1,3 m do 1,4 m včetně ............................24,00 t.
Trojnápravou se rozumí tři za sebou umístěné nápravy, jejichž
součet dílčích rozvorů činí nejvýše 2,8 m.
(3) Celková hmotnost smí být nejvýše
Celková hmotnost vozidla v provozu může být z důvodů znečištění
(bláto, sníh, voda apod.) překročena nejvýše o 3 %.
a) u motorových vozidel se dvěma nápravami ..............18,00 t,
b) u motorových vozidel se třemi nápravami ..............25,00 t,
je-li hnací náprava vybavena dvojitou
montáží pneumatik a vzduchovým pérováním
nebo pérováním uznaným za
rovnocenné nebo pokud je každá hnací náprava
opatřena dvojitou montáží pneumatik
a maximální zatížení na nápravu
nepřekročí 9,5 t, pak ...............................26,00 t,c) u motorových vozidel se čtyřmi a více
nápravami ...........................................32,00 t,d) u přívěsů se dvěma nápravami .........................18,00 t,
e) u přívěsů se třemi nápravami .........................24,00 t,
f) u přívěsů se čtyřmi a více nápravami .................32,00 t,
g) u dvoučlánkových kloubových autobusů .................28,00 t,
h) u tříčlánkových kloubových autobusů ..................32,00 t,
i) u jízdních souprav ...................................48,00 t,
j) u pásových vozidel ...................................18,00 t.
(4) Jestliže má vozidlo kola, která nejsou opatřena pneumatikami
(např. plné pryžové obruče nebo obruče pružností jim rovnocenné),
nesmí být hmotnost vozidla připadající na jednu nápravu větší než
4,00 t.
(5) Pro používání vozidel a souprav, jejichž okamžitá hmotnost
přesahuje přípustnou celkovou hmotnost stanovenou v odstavci 3
nebo u nichž hmotnost připadající na nápravu přesahuje hmotnost
uvedenou v odstavci 2 tohoto paragrafu, platí zvláštní předpisy.9)
(6) Celková hmotnost vozidla je součet pohotovostní a užitečné
hmotnosti. U návěsových jízdních souprav se celkovou hmotností
soupravy rozumí numerický součet hmotností připadajících na
jednotlivé nápravy vozidel této soupravy.
(7) Pohotovostní hmotností vozidla se rozumí hmotnost kompletně
vybaveného vozidla, tj. s předepsaným nářadím a předepsanou
výbavou, s plnou zásobou provozních hmot; do pohotovostní
hmotnosti se zahrnuje i hmotnost pomocných nebo pracovních
zařízení k vozidlu trvale (pevně) připojených (např. navijáky,
nakládací jeřáby apod.).
(8) Užitečnou hmotností vozidla se rozumí hmotnost nákladu, osob
a pomocného nebo pracovního zařízení přechodně i nepevně
připojeného (např. snímatelná sněhová radlice u upravených běžných
silničních vozidel pro dopravu po pozemních komunikacích,
demontovatelné nástavné díly výložníků a protizávaží těžkých
kolových samojízdných jeřábů, rýpadel, automobilových jeřábů,
automobilových rýpadel apod.).
(9) Okamžitou hmotností vozidla se rozumí hmotnost vozidla
zjištěná v daném okamžiku při provozu.
(10) Obsaditelností vozidla se pro účely této vyhlášky u vozidel
kategorií M1 a N rozumí celkový počet míst k sezení a lůžek včetně
řidiče vozidla. U vozidel kategorií M2 a M3 celkový počet míst
určených pro sedící, ležící a stojící cestující ve vozidle.
(11) U kategorií vozidel L, M1 a N1 se uvažuje s jmenovitou
hmotností osob 75 kg, u kategorií N2, N3, SS a T - 80 kg
a u kategorií M2 a M3 třídy I - 68 kg a tříd II a III - 71 kg
včetně 3 kg (počítáno na zavazadla) u každé osoby. Do této
hmotnosti se nezapočítávají zavazadla umístěná v zavazadlovém
prostoru vozidla, který je přístupný z vnějšku.
(12) U vozidel, pohybujících se zčásti nebo zcela na pryžových
pásech, nesmí hmotnost připadající na jednu vodicí kladku, na
rovné vozovce překročit 1,5 t. U vozidel o celkové hmotnosti vyšší
než 8 t musí být vodicí kladky umístěny tak, aby u stojícího
vozidla hmotnost připadající na vodicí kladku zvednutou o 60 mm
nebyla vyšší než dvojnásobek hmotnosti přípustné pro vodicí kladku
na rovné vozovce.
(13) Pásové vozidlo smí působit svou hmotností na vozovku mezi
první a poslední vodicí kladkou nejvýše 4 t na 1 m vozovky. Je-li
hmotnost rozdělena na dva za sebou běžící páry pásů nebo na jednu
nápravu a jeden pár pásů a je-li vzdálenost mezi středy přední
a zadní dosedací plochy alespoň 3 m, může dosahovat 6 t na 1
m vozovky.
(14) Zapojení vozidel a provoz souprav je dovolen jen za těchto
podmínek:
- okamžitá hmotnost přívěsu nebo návěsu, popřípadě dvou přívěsů
nebo návěsu s přívěsem činí u souprav s nejvyšší konstrukční
rychlostí do 40 km.h-1 nejvýše 2,5násobku okamžité hmotnosti
tahače; celková hmotnost jednonápravového přívěsu (určeného pro
práce v zemědělství, lesnictví a stavebnictví;
- okamžitá hmotnost přívěsu nebo návěsu, popřípadě dvou přívěsů
nebo návěsu s přívěsem činí u souprav s nejvyšší konstrukční
rychlostí vyšší než 40 km.h-1 nejvýše 1,5násobku okamžité
hmotnosti tahače,
- prostřední vozidlo soupravy musí mít vyšší nebo stejnou
okamžitou hmotnost jako poslední vozidlo soupravy,
- náklad v jednotlivých vozidlech soupravy musí být rovnoměrně
rozložen a řádně zajištěn,
- vozidla kategorie O1 mohou být zapojována jen za vozidla,
jejichž pohotovostní hmotnost je nejméně dvojnásobkem okamžité
hmotnosti připojovaného vozidla, pokud při schválení technické
způsobilosti tažného vozidla nebylo stanoveno jinak,
- vzdálenost mezi poslední nápravou motorového vozidla, jehož
celková hmotnost převyšuje 3 500 kg, a první nápravou přívěsu,
jehož celková hmotnost převyšuje 3 500 kg, musí být nejméně
3,00 m.
§ 25
Brzdy vozidel kategorií L, M, N a O
(1) Všechna vozidla kategorií L, M, N a O s konstrukční
rychlostí nad 25 km.h-1, s výjimkou vozidel kategorie O1 (která
nejsou vybavena brzdami), musí z hlediska brzdového zařízení
a brzdění splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy10),10a)
a přílohy č. 7 k této vyhlášce a musí být podle nich schválena.
U vozidel kategorie O může ministerstvo v odůvodněných případech
uznat technický protokol podle tohoto zvláštního předpisu.
Pro schválení technické způsobilosti ojetého silničního vozidla
platí technické podmínky z hlediska jeho brzdění:
a) pro vozidla kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4 podle
homologačního předpisu EHK č. 13.06 do 30. září 1997,
b) pro vozidla kategorií M1, N1, O1 a O2 podle homologačního
předpisu EHK č. 13.06 do 31. prosince 1999,
c) pro vozidla kategorie L podle homologačního předpisu EHK č.
78.01 do 31. prosince 1999.
(2) Každé vozidlo (s výjimkou vozidel kategorie O1) musí mít
zařízení pro provozní brzdění. Vozidla, jak je stanoveno dále
a podle kategorií, musí nebo mohou mít zařízení pro nouzové
brzdění a zařízení pro parkovací brzdění. Výše uvedená brzdová
zařízení mohou být stanovenými způsoby kombinována. Vozidla
kategorií M, N a O mohou mít zařízení pro odlehčovací brzdění
a v případech, kdy bez něho nemohou splnit určité požadované
brzdné účinky, toto zařízení mít musejí. U přípojných vozidel,
která mají zařízení pro provozní brzdění, s výjimkou vozidel,
u nichž je to dále stanoveno jinak, musí tato zařízení být schopná
vykonat samočinné brzdění. Jízdní soupravy s přípojnými vozidly
kategorií O2, O3 a O4 musí mít soustavu pro provozní brzdění
s průběžným nebo poloprůběžným brzděním. Vozidla kategorií O1
a O2 s výjimkou návěsů mohou mít tuto soustavu alternativně
s nájezdovým brzděním (§ 28 odst. 1).
(3) Provozní brzdění musí umožnit ovládání pohybu vozidla a jeho
spolehlivé, rychlé a účinné zastavení při jakékoli rychlosti a při
každé okamžité hmotnosti a na všech svazích (ve stoupání
i klesání), které při provozu vozidla přicházejí v úvahu. Účinek
provozního brzdění musí být odstupňovatelný. Řidič musí mít
možnost ovládat orgán pro provozní brzdění beze změny polohy trupu
ze svého sedadla, aniž by sejmul ruce z řízení vozidla. (Brzdění
se pokládá za odstupňovatelné, pokud v normálním rozsahu činnosti
zařízení, a to jak při brzdění, tak i při odbrzďování
- řidič může v každém okamžiku plynule zvětšit nebo zmenšit
brzdnou sílu působením na ovládací orgán;
- brzdná síla se mění ve stejném smyslu jako působení na
ovládací orgán;
- je možné snadno regulovat dostatečně jemně brzdnou sílu.
Termín "ovládat beze změny polohy trupu" vychází z podmínky,
že řidič je v sedadle upoután tříbodovým bezpečnostním pásem.
U dvoukolových motorových vozidel a u vozidel, při jejichž
řízení řidič stojí, se tímto termínem rozumí, že jednotlivé
orgány jsou řidiči snadno dosažitelné a že při jejich ovládání
nemusí odvracet pozornost od jízdní dráhy ani sejmout ruce
z řízení vozidla).(4) Nouzové brzdění musí umožnit zastavit vozidlo na přiměřené
vzdálenosti při poruše provozního brzdění. Musí být
odstupňovatelné. Řidič musí mít možnost ovládat nouzové brzdění ze
svého sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení
vozidla nejméně jednou rukou. Pro účely tohoto ustanovení se
předpokládá, že současně se nemůže vyskytnout více než jedna
porucha v soustavě provozního brzdění (viz též odstavec 12 tohoto
paragrafu).
(5) Parkovací brzdění musí umožnit udržení stojícího vozidla
nebo jízdní soupravy nebo přípojného vozidla odpojeného od tažného
vozidla na svahu (ve stoupání i klesání) i za nepřítomnosti
řidiče. Činné elementy vlastního brzdového ústrojí pro parkovací
brzdění musí být přitom udržovány v zabrzděné poloze výhradně
mechanickými částmi. Brzdění musí působit nejméně na jedno kolo
z každé strany vozidla podél jeho podélné střední roviny. Řidič
musí mít možnost ovládat parkovací brzdění ze svého sedadla beze
změny polohy trupu, u přípojných vozidel musí být možnost je
ovládat osobou stojící na zemi. U přípojných vozidel určených pro
dopravu osob musí být ovládání parkovacího brzdění uvnitř vozidla.
Je přípustné ovládat zároveň vzduchovou brzdu přípojného vozidla
a parkovací brzdu tažného vozidla za podmínky, že řidič je schopen
kdykoli se ujistit, že účinek parkovacího brzdění jízdní soupravy,
který se zajišťuje zařízením pro parkovací brzdění výhradně
mechanickými částmi, je dostatečný. Na tuto skutečnost musí být
řidič upozorněn v návodu k obsluze.
(6) Pro nájezdové brzdění se využívá sil, které vyvolává
přiblížení přívěsu k tažnému vozidlu.
(7) Odlehčovací brzdění musí umožnit omezení rychlosti vozidla
nebo její udržení při sjíždění svahu, aniž se použije provozního,
nouzového nebo parkovacího brzdění. Jeho úkolem není zastavit
vozidlo. Řidič musí mít možnost ovládat toto brzdění ze svého
sedadla beze změny polohy trupu, přičemž musí ovládat řízení
vozidla nejméně jednou rukou. K odlehčovacímu brzdění slouží
zejména brzdný účinek motoru samého, výfuková brzda, motorová
brzda a retardér nebo kombinace některých těchto zařízení.
S výjimkou brzdného účinku motoru samého se odlehčovací brzdou
rozumí její úplný systém včetně ovládacího orgánu. Odlehčovací
brzda může mít tyto vazby s jinými brzdovými zařízeními
- "nezávislá odlehčovací brzda" znamená odlehčovací brzdu, její
ovládací orgán je oddělený od ovládacího orgánu provozního
brzdění a od ovládacích orgánů ostatních brzdových soustav,
- "integrovaná odlehčovací brzda" znamená odlehčovací brzdu, jejíž
ovládací orgán je integrován s ovládacím orgánem provozního
brzdění, a to tak, že jak odlehčovací brzda, tak soustavy pro
provozní brzdění obou vozidel soupravy se uvádějí v činnost
zároveň nebo s vhodným odstupem při působení na kombinovaný
ovládací orgán, přičemž provozní brzdy musí být ovládány shodným
ovládacím tlakem u tažného a přípojného vozidla,
- "kombinovaná odlehčovací brzda" znamená integrovanou odlehčovací
brzdu, která má navíc zařízení ke svému vyřazení z činnosti
a toto zařízení umožňuje ovládat kombinovaným ovládacím orgánem
samotnou soustavu pro provozní brzdění.
(8) Průběžné brzdění je brzdění vozidel spojených do jízdní
soupravy, při kterém
a) brzdové zařízení má jediný ovládací orgán, kterým může řidič
jediným pohybem ze svého místa odstupňovatelně ovládat brzdění
soupravy,
b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána jedním a týmž
zdrojem, kterým může být i svalová síla řidiče,
c) je zajištěno současné nebo přiměřeně časově odstupňované
brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném
umístění v soupravě.
(9) Poloprůběžné brzdění je brzdění vozidel spojených do jízdní
soupravy, při kterém
a) brzdové zařízení má jediný ovládací orgán, kterým může řidič
jediným pohybem ze svého místa odstupňovatelně ovládat brzdění
soupravy,
b) energie, kterou se brzdí souprava, je dodávána dvěma různými
zdroji, z nichž jedním může být svalová síla řidiče,
c) je zajištěno současné nebo přiměřeně časově odstupňované
brzdění jednotlivých vozidel nezávisle na jejich vzájemném
umístění v soupravě.
(10) Samočinné brzdění je brzdění, které musí automaticky
zastavit přípojné vozidlo (vozidla), při oddělení vozidel, která
byla spřažena do jízdní soupravy, včetně přetržení spojovacího
zařízení, aniž by zbytek jízdní soupravy přestal být brzděn.
(11) Předepsaného brzdného účinku se musí dosáhnout bez
blokování kol, aniž by vozidlo vybočovalo ze směru jízdy a bez
abnormálních vibrací. Účinek provozního brzdění musí působit na
kola téže nápravy souměrně k podélné střední rovině vozidla.
U vozidel kategorií M, N, O3 a O4 musí být účinek provozního
brzdění rozdělen na jednotlivé nápravy v mezích předepsaných
z hlediska bezpečnosti při jakékoliv okamžité hmotnosti vozidla
a za různých adhezních podmínek.11) U provozního brzdění, jehož
soustava závisí úplně nebo částečně na jiném zdroji energie, než
je svalová síla řidiče, musí při nejrychlejším působení na
ovládací orgán dosáhnout zpomalení vozidla nebo tlak v brzdovém
válci nejnepříznivěji umístěném z hlediska náběhu tlaku, které
odpovídají předepsanému brzdnému účinku za nejdéle 0,6 sekund od
okamžiku začátku působení na ovládací ústrojí. Pro vozidla se
vzduchovým brzdovým zařízením stanoví zvláštní předpis10) další
podmínky a způsob zkoušení. Všechna vozidla vybavená vzduchovým
brzdovým systémem musí splňovat podmínku na rychlost poklesu
tlaku, kdy při rychlém uvolnění ovládacího orgánu provozní brzdy
(do 0,2 s) nesmí být čas poklesu tlaku v kterémkoliv brzdovém
válci a na spojkové hlavici ovládací větve delší jak 0,8 s. Tento
čas se měří v rozmezí 75 až 10 % hodnoty měřeného tlaku.
(12) Mechanické části brzdového zařízení, zejména pedál a jeho
uchycení, hlavní válce a jejich písty (pro kapalinové soustavy),
brzdič (pro kapalinové nebo vzduchové soustavy), spojení mezi
pedálem a hlavním válcem nebo brzdičem, brzdové válce a jejich
písty (pro kapalinové nebo vzduchové soustavy) a klíče brzdového
ústrojí s pákami klíčů, musí být dostatečně dimenzovány, snadno
přístupné pro údržbu a musí dávat nejméně takové záruky
bezpečnosti, jako se požadují na ostatních podstatných částech
vozidla (například mechanismu řízení); za těchto podmínek se
mechanické části brzdového zařízení považují za neporušitelné.
Pokud by porucha jediné z těchto částí znemožnila brzdění vozidla
s účinkem předepsaným pro nouzové brzdění, musí být tato část
z kovu nebo z materiálu ekvivalentních vlastností a nesmí se
deformovat při normální činnosti brzdové soustavy.
(13) Vůle brzd vzniklá jejich opotřebením musí být snadno
vymezitelná ručně nebo spolehlivým samočinným zařízením; kromě
toho musí ovládací orgán, převod a vlastní brzdy vykazovat takovou
rezervu zdvihu, aby po ohřátí brzd nebo po určitém opotřebení
brzdového obložení, až do hodnoty odpovídající hodnotě seřízení
předepsané výrobcem vozidla, byl zajištěn brzdný účinek, aniž by
bylo nutno provést ihned seřízení.
(14) Bez souhlasu výrobce vozidla nebo ministerstva nesmějí být
u vozidel v provozu prováděny zásahy do brzdových systémů, včetně
případného odebírání energie pro vedlejší spotřebiče. V žádném
případě nesmějí ostatní spotřebiče pro svou činnost odebírat
energii z okruhů pružinové brzdy a dále nesmějí odebírat energii
ani z ostatních částí brzdového systému tak, aby hladina energie
v něm poklesla pod předepsanou hodnotu.
(15) Na všech zásobnících energie vzduchových
a vzduchokapalinových brzd musí být zařízení pro vypouštění
kondenzátu. Vypouštěcí zařízení musí být na nejnižším místě
zásobníků a musí směřovat dolů k vozovce. Pokud zařízení není
automatické, musí být provedeno tak, aby vypouštěný kondenzát
nepotřísnil obsluhu. U autobusů a osobních autobusových přívěsů
musí být toto zařízení, pokud není automatické, konstruováno tak,
aby bylo snadno ovladatelné z boku vozidla nebo z místa řidiče bez
jakéhokoli nářadí. Na štítcích zátěžových regulátorů, pokud jsou
jimi vozidla vybavena, musí být uvedeno, pro kterou nápravu platí.
(16) Brzdové soustavy musí být těsné. Vzduchotlakové brzdové
soustavy musí být opatřeny přípojkami podle doporučené technické
normy12) pro kontrolní měření tlaku v soustavě. Přípojky musí být
snadno přístupné.
(17) Tahače návěsů a přívěsy musí být vybaveny držáky hlavic
spojkových hadic.
(18) Ustanovení odstavce 5 čtvrté věty tohoto paragrafu neplatí
pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1.
7. 1972.
§ 26
Brzdy vozidel kategorií M a N
(1) U vozidel kategorií M a N musí brzdové zařízení splňovat
požadavky na provozní, nouzové a parkovací brzdění. Soustavy
zajišťující provozní, nouzové a parkovací, popřípadě odlehčovací
brzdění mohou mít společné části, přičemž musí mít nejméně dva na
sobě nezávislé ovládací orgány. Ovládací orgány provozního
a parkovacího brzdění musí být vždy nezávislé. Jestliže mají
soustavy provozního a nouzového brzdění tentýž ovládací orgán,
musí být soustava parkovacího brzdění konstruována tak, aby mohla
být uvedena v činnost, je-li vozidlo v pohybu. Toto ustanovení
neplatí, pokud je možno uvést v činnost, třeba částečně, provozní
brzdu vozidla pomocným ovládacím orgánem.
(2) Jestliže se provozní brzdění zajišťuje účinkem svalové
energie řidiče posilované z jednoho nebo více zásobníků energie,
musí se nouzové brzdění v případě selhání tohoto posílení zajistit
svalovou energií řidiče, posilovanou popřípadě ze zásobníků
energie, které nejsou dotčeny selháním, přičemž síla na ovládací
orgán nesmí přesáhnout předepsané meze. Jestliže brzdná síla
a převod při provozním brzdění se zajišťují výhradně energií ze
zásobníku ovládanou řidičem, musí být na vozidle nejméně dva
zásobníky energie zcela nezávislé a opatřené vlastními převody
rovněž nezávislými; každý z nich smí působit jen na brzdy dvou
nebo více kol, zvolených tak, aby mohla sama zajistit nouzové
brzdění za předepsaných podmínek a aniž by tím byla porušena
stabilita vozidla při brzdění; kromě toho každý z těchto zásobníků
energie musí být opatřen výstražným zařízením.
(3) V případě poruchy části zařízení pro provozní brzdění,
s výjimkou částí, které se pokládají za neporušitelné, musí být
schopna soustava pro nouzové brzdění nebo neporušená část soustavy
pro provozní brzdění zastavit vozidlo s účinkem předepsaným pro
nouzové brzdění, přičemž síla na ovládacím orgánu nesmí překročit
předepsanou mezní hodnotu. Vedle toho soustava pro provozní
brzdění musí, ať již má či nikoli společné části se soustavou pro
nouzové brzdění, být taková, aby v případě poruchy v některé části
jejího převodu, při působení na ovládací orgán provozního brzdění,
byl brzděn ještě dostatečný počet kol tak, aby zbývající účinek
soustavy provozního brzdění splňoval stanovené hodnoty. Toto
poslední ustanovení neplatí však pro tahače návěsů, pokud převod
soustavy pro provozní brzdění návěsu je nezávislý na převodu
soustavy pro provozní brzdění tahače. V případě poruchy v části
brzdového zařízení musí být zajištěno doplňování energie do
neporušených částí, pokud je to nutné k dosažení účinku
předepsaného pro nouzové brzdění nebo pro zbývající brzdný účinek.
(4) Vyrovnávání opotřebení obložení musí být automatické pro
provozní brzdy. Avšak montáž automatických seřizovacích zařízení
je volitelná pro terénní vozidla kategorií N2 a N3 a pro zadní
brzdy vozidel kategorií M1 a N1. Automatická seřizovací zařízení
musí být taková, aby po zahřátí, po němž následuje ochlazení brzd,
zůstalo stále zajištěno účinné brzdění. Vozidlo zejména musí
zůstat schopno normálního provozu po zkouškách typů I a II.
(5) Musí být možné snadno zkontrolovat opotřebení obložení
provozních brzd, zvnějšku nebo zespodu vozidla, s použitím pouze
nářadí nebo prostředků dodávaných normálně s vozidlem, například
vhodnými kontrolními otvory nebo jinými opatřeními. Jako
alternativa jsou přijatelná akustická nebo optická zařízení
signalizující řidiči, který je na svém místě pro řízení vozidla,
že je nutno vyměnit obložení. Demontáž předních a zadních kol
k tomuto účelu je přípustná pouze pro vozidla kategorií M1 a N1.
(6) U vozidel určených k tažení přípojných vozidel, jejichž
brzdy ovládá řidič motorového vozidla, musí být zajištěno, aby
motorové vozidlo mohlo být zabrzděno ještě s účinkem předepsaným
pro nouzové brzdění, jestliže brzdy přípojného vozidla selžou nebo
se přeruší spojení mezi vozidly. Brzdové zařízení vozidel určených
k tažení přípojných vozidel kategorie O3 nebo O4 musí splňovat
následující podmínky
- soustava přípojného vozidla pro provozní brzdění smí být uváděna
v činnost jen zároveň se soustavou pro provozní, nouzové nebo
parkovací brzdění tažného vozidla,
- jestliže soustava nouzového brzdění tažného vozidla vstoupí
v činnost, musí být zajištěno rovněž odstupňovatelné brzdění
přípojného vozidla,
- v případě poruchy soustavy provozního brzdění tažného vozidla,
jestliže je tato soustava tvořena nejméně dvěma nezávislými
okruhy, okruh nebo okruhy, které nejsou dotčeny touto poruchou,
musí být schopny uvést plně nebo částečně v činnost brzdy
přípojného vozidla; tato činnost musí být odstupňovatelná,
- v případě přetržení nebo netěsnosti jednoho z potrubí
vzduchového spojení (nebo jiného typu použitého spojení) musí
přesto řidič mít možnost uvést plně nebo částečně v činnost
brzdy přípojného vozidla, a to buď ovládacím orgánem provozního
brzdění, nebo ovládacím orgánem nouzového brzdění nebo ovládacím
orgánem parkovacího brzdění, pokud toto přetržení nebo
netěsnosti nevyvolají samočinné brzdění přípojného vozidla
s předepsaným účinkem.
(7) Motorová vozidla se soustavami provozního brzdění
s kapalinovým převodem a motorová vozidla se soustavami provozního
brzdění uváděnými v činnost energií ze zásobníku musí být vybavena
výstražným zařízením. Poruchu některé části kapalinového převodu
signalizuje optické výstražné zařízení, jež vstupuje v činnost
nejpozději při sešlapování brzdového pedálu a zůstává rozsvíceno,
dokud porucha trvá a spínač zapalování nebo spouštění motoru je
v zapnuté poloze. Je přípustné, aby místo tohoto požadavku optické
zařízení signalizovalo, že hladina v nádržce brzdové kapaliny
poklesla pod předepsanou hodnotu. U soustav uváděných v činnost
energií ze zásobníku musí optické nebo akustické výstražné
zařízení signalizovat, že hladina energie v kterékoli části
soustavy poklesla pod předepsanou hodnotu. Optické výstražné
zařízení musí být umístěno v zorném poli řidiče a musí vydávat
signální světlo červené barvy viditelné i za denního světla; musí
být provedeno tak, aby řidič mohl snadno zkontrolovat ze svého
sedadla, zda žárovka signálního světla je schopna provozu.
Akustický signál musí jednoznačně a výrazně změnit spektrum
vnitřního hluku ve vozidle v místě řidiče při jinak nejvyšší
hladině tohoto hluku.
(8) Autobusy třídy II a třídy III, v obou případech kategorie
M3 a s maximální hmotností přesahující 12 t, musí být vybaveny
protiblokovacím zařízením kategorie 1 splňujícím požadavky
zvláštního předpisu.13) ("Maximální hmotnost" znamená hmotnost,
kterou výrobce vozidla prohlásil za technicky maximálně
přípustnou. Tato hmotnost může být větší než celková hmotnost dle
§ 25 této vyhlášky. Pokud je v této vyhlášce uvedena "maximální
hmotnost", neznamená to, že se vozidlo schvaluje dle vyhlášky
s touto hmotností, ale znamená to, že vozidlo musí splňovat
stanovené požadavky i s touto hmotností. To je podmínkou pro
udělení homologací s mezinárodní platností dle předpisů EHK, jež
jsou zároveň podmínkou pro schválení technické způsobilosti dle
této vyhlášky).
(9) Automobily kategorie N3 s celkovou hmotností 16 t a více
a současně určené k tažení přípojných vozidel kategorie O4 musí
být vybaveny protiblokovacím zařízením kategorie 1 splňujícím
požadavky zvláštního předpisu.13)
(10) Pokud jsou protiblokovacím zařízením vybavena vozidla
kategorií M a N jiná, než jsou uvedena v odstavcích 8 a 9, musí
tato zařízení a vozidla sama splňovat požadavky zvláštního
předpisu.13)
(11) Motorová vozidla s provozní brzdou zásobovanou energií ze
zásobníku musí být kromě výstražného zařízení vybavena manometrem
pro každý brzdový okruh.
(12) Ustanovení odstavců 3, 4 a 7 tohoto paragrafu neplatí pro
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7.
1972. Ustanovení odstavců 8 a 9 tohoto paragrafu neplatí pro
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 10.
1992.
§ 27
Brzdy vozidel kategorie O
(1) Přípojná vozidla kategorie O1, pokud jsou vybavena soustavou
pro provozní brzdění, mohou mít tuto soustavu průběžného,
poloprůběžného nebo nájezdového typu. Přípojná vozidla kategorie
O2 musí mít soustavu pro provozní brzdění, a to průběžného,
poloprůběžného nebo nájezdového typu. Obě tyto kategorie vozidel
mohou mít provozní brzdění s elektrickým převodem, splňující
požadavky zvláštního předpisu.14) Přípojná vozidla kategorií O3
a O4 musí mít soustavu pro provozní brzdění průběžného nebo
poloprůběžného typu. Nájezdové brzdění není přípustné pro přívěsy
kategorií O3 a O4 a návěsy všech kategorií.
(2) Soustava pro provozní brzdění musí působit na všechna kola
přípojného vozidla. Účinek soustavy pro provozní brzdění musí být
správně rozdělen mezi nápravy.
(3) Účinek každé brzdové soustavy musí být rozdělen mezi kola
jedné a téže nápravy symetricky vzhledem k podélné střední rovině
vozidla.
(4) Brzdné plochy potřebné k dosažení předepsaného účinku musí
být trvale připojeny ke kolům, a to tuhým způsobem, nebo
součástmi, které nejsou náchylné k poruše.
(5) Přípojná vozidla, která mají soustavu pro provozní brzdění,
musí mít také soustavu, která zajišťuje parkovací brzdění.
(6) Brzdové soustavy průběžného a poloprůběžného typu musí být
vybaveny zařízením, které zajišťuje za jízdy samočinné zastavení
přípojných vozidel v případě jejich odpojení nebo utržení od
motorového vozidla. Přívěsy, uvedené do provozu ode dne účinnosti
této vyhlášky, opatřené nájezdovou brzdou musí být vybaveny
pojistným lanem, které v případě samovolného rozpojení soupravy za
jízdy nebo přetržení spojovacího zařízení uvede v činnost
parkovací brzdu přívěsu, nebo musí být vybaveny jiným zařízením,
jež uvede v činnost samočinné brzdění přívěsu. Předcházející
ustanovení tohoto odstavce se však nevztahují na jednonápravové
přívěsy o maximální hmotnosti nepřevyšující 1,5 t za podmínky, že
přívěsy budou vybaveny kromě spojovacího zařízení ještě pomocným
spojovacím zařízením (řetězem, lanem atd.), jež by v případě
přetržení hlavního spojovacího zařízení mohlo zabránit, aby se oj
dotkla země a zajistilo určité zbytkové řízení přívěsu.
(7) Jestliže je na přípojném vozidle zařízení dovolující vyřadit
z činnosti vzduchové ovládání brzdové soustavy jiné než pro
parkovací brzdění, musí být toto zařízení konstruováno a vyrobeno
tak, aby bylo nuceně uvedeno do klidové polohy nejpozději při
opětném plnění zásobníku energie přípojného vozidla tlakovým
vzduchem.
(8) Vyrovnávání opotřebení obložení musí být automatické pro
provozní brzdy. Avšak montáž automatických seřizovacích zařízení
je volitelná pro vozidla kategorií O1 a O2. Automatická seřizovací
zařízení musí být taková, aby po zahřátí, po němž následuje
ochlazení brzd, zůstalo stále zajištěno účinné brzdění. Vozidlo
musí zůstat schopno normálního provozu zejména po zkouškách typů
I a II.
(9) Musí být možné snadno zkontrolovat opotřebení obložení
provozních brzd, zvnějšku nebo zespodu vozidla, s použitím pouze
nářadí nebo prostředků dodávaných normálně s vozidlem, například
vhodnými kontrolními otvory nebo jinými opatřeními.
(10) Přípojná vozidla kategorie O4 musí být vybavena
protiblokovacím zařízením splňujícím požadavky zvláštního
předpisu.13) Toto neplatí pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1. 10. 1992.
(11) Pokud jsou protiblokovacím zařízením vybavena vozidla
kategorií O jiná, než jsou uvedena v odstavci 10, musí
zařízení a vozidla sama splňovat požadavky zvláštního předpisu.11)
§ 28
Podmínky pro spojitelnost vozidel kategorií M, N a O
do jízdních souprav z hlediska brzdění
(1) K vozidlu kategorie M1 nebo vozidlu kategorie N1 odvozeného
od vozidla kategorie M1 smí být připojen jen takový nebrzděný
přívěs, s nímž je tažné vozidlo schopno zajistit pro tuto jízdní
soupravu brzdné účinky předepsané pro provozní i nouzové brzdění
daného tažného vozidla.
(2) Spojení vzduchových nebo smíšených brzdových systémů vozidel
v jízdních soupravách musí být pro zajištění vzájemné
zaměnitelnosti v soupravách provedeno vzduchovým dvouhadicovým
propojovacím systémem s předepsanými spojkovými hlavicemi podle
mezinárodního předpisu "Přípojky vzduchotlakých brzd mezi
motorovým vozidlem a přípojným vozidlem a jejich zaměnitelnost".
Hadice musí být opleteny měkkým pozinkovaným drátem nebo musí být
provedeny ve dvou různobarevných vrstvách a musí být vyřazeny,
jsou-li tak poškozeny, že je přerušena souvislost opletení nebo
odkryta spodní vrstva. Jsou přípustné hadice z jednobarevných
plastických materiálů určených pro tento účel (například ve tvaru
šroubovice).
(3) Vozidla kategorií M, N, O2, O3 a O4 se vzduchovými brzdovými
soustavami se smějí spojit do jízdních souprav, jen pokud splňují
následující podmínky tohoto odstavce. Ustanovení tohoto odstavce
týkající se vozidel v nenaloženém stavu však neplatí pro vozidla,
která jsou vybavena protiblokovacím zařízením splňujícím
ustanovení zvláštního předpisu.13)
a) U motorových vozidel
- jestliže se zkouší se zastaveným zdrojem energie, s uzavřenou
plnicí větví spojovacího potrubí a se zásobníkem o objemu 0,5
litru připojeným k ovládací větvi spojovacího potrubí, s tlaky
v systému, při nichž zapíná a vypíná regulátor tlaku, musí
tlak ve spojkových hlavicích plnicí větve a ovládací větve
spojovacího potrubí, při plném zdvihu ovládacího orgánu
brzdění, být mezi 0,65 až 0,85 MPa, při jakémkoli stavu
naložení vozidla. Tyto tlaky musí být prokazatelné na tažném
vozidle při odpojení od přípojného vozidla;
- musí být zajištěno, že ve spojkové hlavici plnicí větve
spojovacího potrubí je tlak nejméně 0,7 MPa, když v systému je
tlak, při kterém zapíná regulátor. Tento tlak se musí ověřit
bez užití provozní brzdy.
b) U motorových vozidel se vzduchovým převodem brzd určených
tažení přípojných vozidel kategorií O2, O3 a O4 musí přípustný
poměr mezi poměrnými brzdnými silami TM/PM motorového vozidla
a tlakem Pm ve spojkové hlavici ovládací větve spojovacího
potrubí ležet v pásmech znázorněných na diagramu 1 (viz
příloha č. 4 této vyhlášky).
c) U tahačů návěsů určených k tažení návěsů kategorie O2, O3 nebo
O4 musí přípustný poměr mezi poměrnými brzdnými silami TM/PM
tahače a tlakem Pm ve spojkové hlavici ovládací větve
spojovacího potrubí ležet v pásmech znázorněných na diagramu
2 (viz příloha č. 4 této vyhlášky).
d) U přívěsů s dvěma nebo více nápravami musí přípustný poměr
mezi poměrnými brzdnými silami TR/PR přívěsu a tlakem PM ve
spojkové hlavici ovládací větve spojovacího potrubí ležet
v pásmech znázorněných na diagramu 1 (viz příloha č. 4 této
vyhlášky).
e) U přívěsů s centrální nápravou musí přípustný poměr mezi
poměrnými brzdnými silami TR/PR přívěsu a tlakem Pm ve
spojkové hlavici ovládací větve spojovacího potrubí ležet
v pásmech odvozených z pásem na diagramu 1 tak, že se svislá
stupnice vynásobí hodnotou 0,95, a to jak pro naložený, tak
nenaložený stav.
("Naložené vozidlo" znamená vozidlo, které má "maximální
hmotnost" podle definice uvedené v § 26 odst. 8 této vyhlášky.
"Nenaložené vozidlo" znamená vozidlo, které má pohotovostní
hmotnost, včetně řidiče a případně navíc hmotnost další osoby
na předním sedadle, která zaznamenává výsledky zkoušek,
a hmotnost měřicích přístrojů. Celkovou hmotnost, která se
uvažuje pro klasifikaci přívěsu, odpovídá statickému svislému
zatížení, kterým působí na vozovku náprava nebo nápravy
přívěsu s nápravou uprostřed, když je připojen k tažnému
vozidlu a je zatížen na celkovou hmotnost).
f) U návěsů musí přípustná závislost poměrné brzdné síly TR/PR
návěsu na tlaku Pm ve spojkové hlavici ovládací větve
spojovacího potrubí ležet v pásmech odvozených z diagramů 3A
a 3B pro naložený i nenaložený stav. Tento požadavek musí být
splněn pro všechny přípustné hmotnosti připadající na nápravy
návěsu.
Pokud předchozí požadavky tohoto písmene nelze splnit zároveň
s požadavky na účinek provozního brzdění, uvedené v § 31 této
vyhlášky pro návěsy, se součinitelem "KC" menším než 0,8, pak
návěs musí splnit požadavek na minimální brzdný účinek podle
§ 30 odst. 2 písm. b) této vyhlášky a musí být vybaven
protiblokovacím zařízením splňujícím ustanovení zvláštního
předpisu13) s tím, že nemusí splňovat ostatní ustanovení
tohoto odstavce.
(4) Vozidla vybavená protiblokovacím systémem brzd (dále jen
"ABS") musí mít za jízdy tento systém v činnosti s výjimkou
nouzového dojetí.
(5) Zapojení vozidel do souprav s ohledem na ABS je možné
v těchto kombinacích:
- tažné vozidlo s ABS a přípojné vozidlo s ABS,
- tažné vozidlo bez ABS a přípojné vozidlo bez ABS,
- tažné vozidlo bez ABS a přípojné vozidlo s ABS za podmínky, že
tažné vozidlo je vybaveno zařízením umožňujícím napájet
a kontrolovat bezchybnou funkci ABS přípojného vozidla.
§ 29
Brzdy vozidel kategorie L
(1) Vozidla kategorií L1 a L3 musí být vybavena dvěma
nezávislými provozními brzdovými soustavami, s nezávislými
ovládacími orgány a převody, z nichž jedna působí nejméně na
přední kolo a druhá nejméně na zadní kolo. Tyto dvě provozní
brzdové soustavy mohou mít společnou brzdu, pokud porucha v jedné
brzdové soustavě neovlivní účinek druhé soustavy. Soustava pro
parkovací brzdění není povinná.
(2) Vozidla kategorie L4 musí být vybavena brzdovými soustavami,
které by byly požadovány, kdyby byla bez postranního vozíku.
Jestliže tyto soustavy dovolují dosáhnout při zkouškách vozidla
s postranním vozíkem stanoveného účinku, není požadována brzda
působící na kolo postranního vozíku. Soustava pro parkovací
brzdění není povinná.
(3) Vozidla kategorie L2 musí být vybavena
a) buď dvěma nezávislými soustavami pro provozní brzdění, které
dohromady působí na brzdy všech kol, nebo
b) soustavou pro provozní brzdění, která působí na brzdy všech
kol, a soustavou pro nouzové brzdění, kterou může být parkovací
brzda.
(4) Vozidla kategorie L5 musí být vybavena soustavou pro
provozní brzdění, která působí na brzdy všech kol, a soustavou pro
nouzové brzdění, kterou může být parkovací brzda. Mimo to každé
vozidlo kategorie L5 musí být vybaveno soustavou pro parkovací
brzdění působící na kolo nebo kola nejméně jedné nápravy. Soustava
pro parkovací brzdění, kterou může být jedna ze dvou soustav
specifikovaných v odstavci 3 písm. a) tohoto paragrafu, musí být
nezávislá na soustavě působící na další nápravu nebo na ostatní
nápravy.
(5) Součásti všech brzdových soustav v místech, kde jsou
připevněny k vozidlu, musí být uchyceny tak spolehlivě, aby
nedošlo k selhání funkce brzdových soustav za normálních
provozních podmínek.
(6) Ovládací orgán, části brzdového převodu a brzdy musí mít
rezervu zdvihu takovou, aby po zahřátí brzd a při dosažení
maximálního přípustného stupně opotřebení brzdového obložení bylo
možné účinné brzdění, aniž by bylo nutno ihned provést seřízení.
(7) Součásti brzdové soustavy, pokud jsou správně seřízeny,
nesmějí se dotýkat žádných jiných částí než těch, které jsou
k tomu určeny.
(8) V brzdových soustavách s kapalinovým převodem musí být
zásobní nádržky na kapalinu konstruovány a provedeny tak, aby bylo
možno snadno kontrolovat výšku hladiny brzdové kapaliny.
(9) Pokud jsou vozidla kategorie L vybavena protiblokovacím
zařízením, musí toto zařízení a vozidla jím vybavená splňovat
požadavky zvláštního předpisu.10)
§ 30
Účinek brzd
(1) Vozidla kategorií M a N musí mít brzdné účinky nejméně
takové, jak jsou uvedeny dále v tomto odstavci. Jsou zde stanoveny
rovněž typy zkoušek, kterými se tyto účinky zjišťují.
a) Typy zkoušek:
- zkouška typu "0"
tato zkouška je základní zkouškou, kterou se zjišťují dále
předepsané brzdné účinky, pokud u nich není stanoveno jinak.
Na začátku této zkoušky musí být brzdy studené (brzda se
pokládá za studenou, pokud teplota měřena na kotouči nebo na
vnějšku bubnu je nižší než 100 stupňů C). Při zkoušce typu
"0" s odpojeným motorem musí být spojení motoru s koly
přerušeno. Při zkoušce typu "0" se zapojeným motorem zůstává
toto spojení nepřerušeno;
- zkouška typu "I"
tato zkouška je zkouškou slábnutí brzdného účinku. Vykoná se
za podmínek stanovených zvláštním předpisem;10)
- zkouška typu "II"
tato zkouška je zkouškou chování vozidla na dlouhých
klesáních. Vykoná se za podmínek stanovených zvláštním
předpisem;10)
- zkouška typu "II A"
tato zkouška je zkouškou brzdných vlastností při sjíždění
dlouhého svahu bez užití brzdění provozního, nouzového
a parkovacího. Vykoná se za podmínek stanovených zvláštním
předpisem.10) Vyžaduje se jen pro stanovené druhy vozidel.
b) Provozní brzdění:
soustava pro provozní brzdění se zkouší za podmínek uvedených
v následující tabulce (u zkoušek typu "0" s naloženým
i nenaloženým vozidlem)
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
Kategorie M1 M2 M3 N1 N2 N3
vozidla
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
Typ zkoušky 0, I 0, I 0, I, II 0, I 0, I 0, I, II
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
Zkouška vj 80 60 60 80 60 60
typu 0 s ------------------------------------------------------------------------------- ------------------------------
odpojeným s menší v2 v2
motorem nebo 0,1v + --- 0,15 + ---
rovná se 150 130
------------------------------------------------------------------------------- ------------------------------
sj 50,7 36,7 61,2 36,7 36,7
------------------------------------------------------------------------------- ------------------------------
dm
větší 5,8 5,0
nebo
rovná se
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
Zkouška v=
typu 0 se 0,8 vmax
zapojeným ale
motorem menší
nebo
rovná se 160 100 90 120 100 90
------------------------------------------------------------------------------- ------------------------------
s menší v2 v2
nebo 0,1v + --- 0,15v + ---
rovná se 130 103,5
------------------------------------------------------------------------------- ------------------------------
sj 212,9 111,6 91,8 157,1 111,6 91,8
------------------------------------------------------------------------------- ------------------------------
dm
větší
nebo
rovná se 5,0 4,0
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
F menší
nebo
rovná se 50 70
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
V těchto tabulkách znamená:
v = skutečná počáteční rychlost změřená při zkoušce, která
musí být velmi blízká jmenovité počáteční rychlosti
[km.h-1],
vj = jmenovitá počáteční rychlost při zkoušce [km.h-1],
s = brzdná dráha [m]
(při zkoušce se změří přesně skutečná počáteční rychlost
a jejím dosazením do uvedených vzorců se vypočítá mezní
hodnota brzdné dráhy pro každý konkrétní případ),
sj = jmenovitá brzdná dráha [m]
(platí jen pro hodnoty jmenovité počáteční rychlosti;
u zkoušek se zapojeným motorem je hodnotou brzdné dráhy
jen pro uvedené nejvyšší přípustné počáteční rychlosti
a pro daný případ se vždy musí vypočítat z příslušného
vzorce),
dm = střední hodnota plného brzdného zpomalení [m.s-2],
F = síla působící na ovládací ústrojí [daN],
vmax = maximální (nejvyšší) konstrukční rychlost vozidla
[km.h-1].
(Nejvyšší konstrukční rychlost vozidla je nejvyšší rychlost
určená výrobcem vozidla. Zkouškou zjišťovaná skutečná nejvyšší
rychlost vozidla se nesmí za předepsaných podmínek lišit od
nejvyšší konstrukční rychlosti o více než + 10 % u vozidel
s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 30 km.h-1 a o + 5
% u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 30
km.h-1. Nejvyšší povolená rychlost je rychlost, která byla
stanovena při schválení technické způsobilosti vozidla. Tato
rychlost nesmí být v provozu vozidla překročena).
Případné další podrobnosti zkoušek a podmínky pro zkoušky typů
"I", "II" a "II A" stanoví zvláštní předpis.10) Zbývající brzdný
účinek soustavy pro provozní brzdění (§ 26 odst. 3), v případě
poruchy v části jejího převodu, musí dávat brzdnou dráhu
nepřesahující následující hodnoty a dále střední plné brzdné
zpomalení nejméně jako následující hodnoty, při působení síly na
ovládací orgán nepřesahující 700 N, při zkoušce typu "0"
s odpojeným motorem a z následujících počátečních rychlostí pro
příslušnou kategorii vozidla
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
Kategorie vj Naložené vozidlo dm Nenaložené vozidlo dm
s menší nebo rovná se s menší nebo rovná se
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
M1 80 100 v2 1,7 1,5
0,1v + --- . --- 100 v2
30 150 0,1v + --- . ---
25 150
sj = 150,2
sj = 178,7
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
M2 1,5 100 v2 1,3
0,1v + --- . ---
25 130
100 v2 sj = 119,8
----- 60 0,15v + --- . --- ----------------------------------------------------------------------------
M3 30 130 1,5 100 v2 1,5
0,15v + --- . ---
sj = 101,3 30 130
sj = 101,3
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
N1 70 sj = 152,5 1,3 sj = 180,9 1,1
100 v2
------------- --------- 0,15v + --- . --- ------------
N2 50 sj = 80,0 1,3 25 115 1,1
100 v2 sj = 94,5
------------- 0,15v + --- . --- ----------------------------------------------------------------------------
N3 40 30 115 1,3 100 v2 1,3
0,15v + --- . ---
sj = 52,4 30 115
sj = 52,4
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
Význam označení a jednotky jsou stejné jako v předcházející
tabulce.
c) Nouzové brzdění:
nouzové brzdění, i když orgán, který je ovládá, slouží také
k jiným funkcím brzdění, musí dávat brzdnou dráhu
nepřesahující dále uvedené hodnoty a střední plné brzdné
zpomalení mající nejméně dále uvedené hodnoty, při zkoušce
typu "0" s odpojeným motorem, s vozidlem naloženým
i nenaloženým, při síle působící na ovládací orgán
nepřesahující při ručním ovládání 400 N u vozidel kategorie
M1 a 600 N u vozidel ostatních kategorií, a dále
nepřesahující při nožním ovládání 500 N u vozidel kategorie
M1 a 700 N u vozidel ostatních kategorií. Při zkoušce se musí
simulovat skutečné podmínky poruchy v soustavě provozního
brzdění.
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
Kategorie vj s menší nebo rovná se dm sj
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
M1 80 v2 2,9 93,3
0,1v + 2 ---
150
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
M2, M3 60 v2 2,5 64,4
0,15v + 2 ---
130
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
N1 70 95,7
--------------------- v2 -------------
N2 50 0,15v + 2 --- 2,2 51,0
--------------------- 115 -------------
N3 40 33,8
------------------------------------------------------------------------------- -----------------------------------------
Význam označení a jednotky jsou stejné jako v písmenu b)
tohoto odstavce.
d) Parkovací brzdění:
- soustava pro parkovací brzdění, i když je kombinována
s některou z ostatních brzdových soustav, musí udržet stojící
naložené vozidlo na stoupajícím nebo klesajícím svahu 18 %,
- u vozidel určených ke spojení s přípojným vozidlem, soustava
parkovacího brzdění tažného vozidla musí udržet stojící jízdní
soupravu na svahu 12 %,
- jestliže je ovládání ruční, síla působící na ovládací orgán
nesmí přesáhnout 400 N u vozidel kategorie M1 a u všech
ostatních kategorií vozidel 600 N,
- jestliže je ovládání nožní, síla působící na ovládací orgán
nesmí přesáhnout 500 N u vozidel kategorie M1 a u všech
ostatních kategorií vozidel 700 N,
- v případech, kdy musí být možno ovládat soustavu pro parkovací
brzdění i za jízdy vozidla (viz § 26 odst. 1), musí se vykonat
zkouška brzdného účinku typu "0" s odpojeným motorem,
z počáteční rychlosti stanovené v odstavci 1 písm. b) tohoto
paragrafu pro kategorii, do které vozidlo patří. Při brzdění
nesmí střední plné brzdné zpomalení a brzdné zpomalení těsně
před zastavením vozidla být nižší než 1,5 m.s-2. Zkouška se
vykoná s naloženým vozidlem a požadavek se pokládá za
splněný, pokud se brzdného účinku dosáhne jednou. Síla, kterou
se působí na ovládací orgán, nesmí překročit předepsané
hodnoty. Pro vozidla kategorií M1 a N1, která mají parkovací
brzdu s brzdovými obloženími jinými, než slouží pro provozní
brzdění, je možno vykonat zkoušku na žádost výrobce,
z počáteční rychlosti 60 km.h-1. V tomto případě střední plné
brzdné zpomalení nesmí být nižší než 2,0 m.s-2; zpomalení
bezprostředně před zastavením vozidla nesmí být nižší než 1,5
m.s-2.
e) Brzdné účinky vozidel s protiblokovacím zařízením v činnosti.
Vozidla s protiblokovacím zařízením v činnosti musí splnit
podmínky pro brzdné účinky stanovené zvláštním předpisem.13)
(2) Vozidla kategorie O musí mít nejméně brzdné účinky uvedené
dále v tomto odstavci. Jsou zde stanoveny rovněž typy zkoušek,
kterými se tyto účinky zjišťují.
a) Typy zkoušek:
- zkouška typu "0"
zkouška typu "0", definovaná v odstavci 1 písm. a) tohoto
paragrafu, je základní zkouškou také pro vozidla kategorie O.
U vozidel se vzduchovými brzdami nebo s elektrickým brzděním,
které splňuje podmínky zvláštního předpisu,14) brzdný účinek
přípojného vozidla se může vypočítat buď z poměrné brzdné síly
jízdní soupravy a síly měřené ve spoji vozidel, nebo,
v určitých případech, z poměrné brzdné síly jízdní soupravy
brzděné pouze přípojným vozidlem. Při zkoušce brzdění musí být
motor tažného vozidla odpojen. Podmínky zkoušek a jejich
vyhodnocení určuje zvláštní předpis;10)
- zkoušky typů "I" a "II"
platí definice odstavce 1 písm. a) tohoto paragrafu.
b) Provozní brzdění (pro vozidla kategorie O1 následující
ustanovení platí, pokud tato vozidla mají zařízení pro
provozní brzdění),
- je-li soustava pro provozní brzdění průběžná nebo
poloprůběžná, součet brzdných sil na obvodu brzděných kol se
musí rovnat nejméně X % síly odpovídající maximální hmotnosti
nesené koly při stojícím vozidle. Přitom X má následující
hodnoty
přívěs naložený a nenaložený - 50
návěs naložený a nenaložený - 45
přívěs s nápravou uprostřed naložený a nenaložený - 50;- má-li přípojné vozidlo vzduchové brzdy, tlak v ovládací větvi
spojovacího potrubí nesmí při zkoušce brzdění přesáhnout 0,65
MPa a tlak v plnicí větvi spojovacího potrubí nesmí přesáhnout
0,7 MPa. Zkušební rychlost je 60 km.h-1. S naloženým přípojným
vozidlem se musí vykonat doplňková zkouška při rychlosti 40
km.h-1 pro porovnání s výsledkem zkoušky typu "I";
- je-li brzdové zařízení nájezdového typu, musí splňovat
požadavky zvláštního předpisu;15)
- je-li brzdové zařízení s elektrickým převodem, musí splňovat
požadavky zvláštního předpisu;14)
- brzdné účinky vozidel, která jsou vybavena protiblokovacím
zařízením, musí splňovat, pokud je toto zařízení v činnosti,
požadavky zvláštního předpisu;13)
- mimo výše uvedené požadavky vozidla musí splnit podmínky
zkoušky typu "I" a vozidla kategorie O4 navíc zkoušky typu
"II". Podmínky těchto zkoušek stanoví zvláštní předpis.10)
c) Parkovací brzdění:
parkovací brzda, kterou je vybaven přívěs nebo návěs, musí
udržet stojící, naložený a od tažného vozidla odpojený přívěs
nebo návěs na stoupajícím nebo klesajícím svahu 18 %. Síla
působící na ovládací orgán nesmí přesahovat 600 N.
d) Automatické brzdění vozidel se vzduchovým brzdovým zařízením:
brzdný účinek při automatickém brzdění v případě úplné ztráty
tlaku v plnicí větvi spojovacího potrubí, při zkoušce
naloženého vozidla z rychlosti 40 km.h-1 nesmí být menší než
13,5 % síly odpovídající maximální hmotnosti nesené koly při
stojícím vozidle. Blokování kol při účincích větších než 13,5
% je přípustné.
e) Brzdné účinky vozidel s protiblokovacím zařízením v činnosti:
vozidla s protiblokovacím zařízením v činnosti musí mít brzdné
účinky stanovené zvláštním předpisem.13)
(3) Vozidla kategorie L musí mít nejméně brzdné účinky uvedené
dále v tomto odstavci. Dále jsou stanoveny rovněž typy zkoušek,
kterými se tyto účinky zjišťují.
a) Typy zkoušek:
- zkouška typu "0" s odpojeným motorem
tato zkouška je základní zkouškou, kterou se zjišťují dále
předepsané brzdné účinky, pokud u nich není stanoveno jinak.
Na začátku této zkoušky musí být brzdy studené (brzda se
pokládá za studenou, pokud teplota měřena na kotouči nebo na
vnějšku bubnu je nižší než 100 stupňů C). U vozidel s ručně
řazenou převodovkou nebo s automatickou převodovkou, u níž lze
ručně zařadit neutrál, se zkoušky vykonají s převodovkou
v neutrálu nebo s motorem odpojeným vypnutím spojky nebo
s oběma rozpojeními zároveň. U vozidel s jiným druhem
automatické převodovky se zkoušky vykonají v normálních
provozních podmínkách;
- zkouška typu "0" se zapojeným motorem
tato zkouška se vykoná jen s vozidly kategorií L3, L4
a L5. Zkoušky se musí vykonat s nenaloženým vozidlem
a z různých rychlostí, z nichž nejnižší je rovna 30 %
maximální konstrukční rychlosti vozidla a nejvyšší se rovná
80 % maximální konstrukční rychlosti vozidla nebo 160 km.h-1,
podle toho, která hodnota je nižší. Měří se hodnoty
maximálních brzdných účinků, které zároveň se záznamem
o chování vozidla se uvedou ve zkušebním protokolu. V případě,
kdy dvě soustavy pro provozní brzdění mohou být ovládány každá
zvlášť, obě tyto brzdové soustavy se zkouší jako celek
zároveň;
- zkouška typu "0" s odpojeným motorem a s mokrými brzdami
tato zkouška se musí vykonat s vozidly kategorií L1, L2, L3
a L4, s výjimkou vozidel s bubnovými brzdami obvyklé
konstrukce nebo se zcela uzavřenými kotoučovými brzdami.
Průběh zkoušky je totožný s průběhem zkoušky typu "0"
s odpojeným motorem, avšak navíc platí zvláštní ustanovení pro
namáčení brzd stanovená zvláštním předpisem;10)
- zkouška typu "I"
tato zkouška je zkouškou slábnutí brzdného účinku a musí se
vykonat s provozními brzdami vozidel kategorií L3, L4 a L5 za
podmínek stanovených zvláštním předpisem.10)
b) Ustanovení platící pro zkoušky vozidel s brzdovými soustavami
působícími pouze na přední nebo na zadní kolo nebo kola
- počáteční rychlost při zkoušce:
v = 40 km.h-1 pro kategorie L1 a L2,
v = 60 km.h-1 pro kategorie L3, L4 a L5
(Vozidla kategorií L1 a L2 mající maximální konstrukční
rychlost (vmax) nižší než 45 km.h-1a kategorií L3, L4 a L5
mající maximální konstrukční rychlost (vmax) nižší než 67
km.h-1 se zkoušejí z rychlosti 0,9 vmax);
- brzdný účinek s naloženým vozidlem:
Brzdění jen přední brzdou
------------------------------------------------------------------------------- -----
Kategorie vj s menší nebo rovná se dm sj
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L1 40 0,1v + --- 3,4 21,8
90
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L2 40 0,1v + --- 2,7 *) 26,9
70
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L3 60 0,1v + --- 4,4 *) 37,3
115
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L4 60 0,1v + --- 3,6 43,9
95
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L5 60 0,1v + --- 2,9*) 54,0
75
------------------------------------------------------------------------------- -----
Brzdění jen zadní brzdou
------------------------------------------------------------------------------- -----
Kategorie vj s menší nebo rovná se dm sj
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L1 40 0,1v + --- 2,7 26,9
70
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L2 40 0,1v + --- 2,7 *) 26,9
70
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L3 60 0,1v + --- 2,9 *) 54,0
75
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L4 60 0,1v + --- 3,6 43,9
95
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L5 60 0,1v + --- 2,9*) 54,0
75
------------------------------------------------------------------------------- -----
V těchto tabulkách znamená:
v = skutečná počáteční rychlost změřená při zkoušce, která
musí být velmi blízká jmenovité počáteční rychlosti
[km.h-1],
vj = jmenovitá počáteční rychlost při zkoušce
[km.h-1],
s = brzdná dráha [m]
(při zkoušce se změří přesně skutečná počáteční rychlost
a jejím dosazením do uvedených vzorců se vypočítá mezní
hodnota brzdné dráhy pro každý konkrétní případ),
sj = jmenovitá brzdná dráha [m]
(platí jen pro hodnoty jmenovité počáteční rychlosti),
dm = střední plné brzdné zpomalení [m.s-2],
*) = Pokud nelze dosáhnout pro jednotlivé brzdové soustavy
tyto hodnoty z důvodu omezení adhezí, nahradí se
následujícími hodnotami pro zkoušku s naloženým vozidlem
a při užití obou brzdových soustav zároveň
- L2 : 4,4 m.s-2,
- L3 : 5,8 m.s-2,
- L5 : 5,0 m.s-2;- brzdný účinek s nenaloženým vozidlem:
Praktická zkouška vozidla se samotným řidičem se nevyžaduje,
pokud lze výpočtem prokázat, že rozdělení hmotnosti na brzděná
kola umožňuje dosáhnout střední plné zpomalení nejméně 2,5 m.s-2
nebo brzdnou dráhu s ú 0,1 v + (v2/65) pro každou z brzdových
soustav působících buď na přední, nebo na zadní kolo (kola).
c) Ustanovení pro zkoušky vozidel majících (nejméně) jednu
z brzdových soustav, která je kombinovaným brzdovým
systémem.
("Kombinovaný brzdový systém" znamená:
- u vozidel kategorií L1 a L3 systém, v němž nejméně dvě
brzdy na různých kolech jsou ovládány společně působením
na jeden ovládací orgán. Tento způsob ovládání vyžaduje
ovládací orgán nezávislý na druhém brzdovém systému,
který působí jen na jedno kolo,
- u vozidel kategorií L2 a L5 brzdovou soustavu, která
působí na všechna kola,
- u vozidel kategorie L4 brzdovou soustavu, která působí
nejméně na přední a na zadní kolo. Proto brzdová
soustava, která působí zároveň na zadní kolo a na kolo
postranního vozíku, se pokládá za zadní brzdu).
Vozidlo se musí zkoušet ve stavu nenaloženém a naloženém:
- Brzdění pouze kombinovaným brzdovým systémem
------------------------------------------------------------------------------- -----
Kategorie vj s menší nebo rovná se dm sj
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L1, L2 40 0,1v + --- 4,4 17,9
115
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L3 60 0,1v + --- 5,1 33,3
132
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L4 60 0,1v + --- 5,4 31,7
140
------------------------------------------------------------------------------- -----
v2
L5 60 0,1v + --- 5,0 33,7
130
------------------------------------------------------------------------------- ------ Brzdění s další provozní brzdovou soustavou nebo s nouzovou
brzdovou soustavou, pro všechny kategorie:
------------------------------------------------------------------------------- -----
Kategorie vj s menší nebo rovná se dm sj
------------------------------------------------------------------------------- -----
L1, L2 40 28,6
v2
----------------- 0,1v + --- 2,5
65
L3 60 61,4
------------------------------------------------------------------------------- -----
Význam označení a jednotky jsou stejné jako v předcházejících
tabulkách.
(Vozidla kategorií L1 a L2 mající maximální konstrukční rychlost
(vmax) nižší než 45 km.h-1a kategorií L3, L4 a L5 mající maximální
konstrukční rychlost (vmax) nižší než 67 km.h-1 se zkoušejí
z rychlosti 0,9 vmax).
d) Parkovací brzdění:
Soustava pro parkovací brzdění, pokud je na vozidle, i když je
kombinována s jednou z ostatních brzdových soustav, musí být
schopna udržet naložené vozidlo na stoupání nebo klesání se
sklonem nejméně 18 %.
e) Síly působící na ovládací orgány:
provozní brzdění
- ruční ovládací orgán menší nebo rovná se 200 N
- nožní ovládací orgán menší nebo rovná se 350 N (L1, L2, L3,
L4)
menší nebo rovná se 500 N (L5)
parkovací brzdění
- ruční ovládací orgán menší nebo rovná se 400 N
- nožní ovládací orgán menší nebo rovná se 500 N
U ručních ovládacích pák brzdění se předpokládá, že působiště
ruční síly je ve vzdálenosti 50 mm od vnějšího konce páky.
f) Brzdné účinky (minimální a maximální), kterých musí být
dosaženo s mokrými brzdami:
- střední zpomalení, které se dosáhne s mokrými brzdami za 0,5
až 1,0 sekundy po tom, co brzdy byly uvedeny v činnost, musí
být nejméně 60 % hodnot dosažených se suchými brzdami, při
působení stejné síly na ovládací orgán,
- na ovládací orgán se působí silou, jež se aplikuje co možno
nejrychleji a která se rovná síle potřebné pro dosažení
zpomalení 2,5 m.s-2 se suchými brzdami,
- v žádném okamžiku při zkoušce typu "0" s mokrými brzdami
zpomalení nesmí přesáhnout 120 % zpomalení dosaženého se
suchými brzdami.
g) Brzdné účinky vozidel s protiblokovacím zařízením v činnosti:
Vozidla s protiblokovacím zařízením v činnosti musí mít brzdné
účinky stanovené zvláštním předpisem.10)
§ 31
Motor a výkon motoru
(1) Motor musí být pro každý typ vozidla konstruován tak, aby
při výkonu potřebném pro dosažení předepsaných jízdních vlastností
vozidla nebo soupravy byl jeho chod v celém pracovním režimu
rovnoměrný, klidný a zajišťoval hospodárný provoz.
(2) Motor musí být konstrukčně proveden a sestaven tak, aby při
jeho zástavbě do vozidla byl umožněn snadný přístup ke všem místům
běžné obsluhy a údržby.
(3) Motory vozidel kategorií M, N, T a L5 musí být konstruovány
a provedeny tak, aby bez pomoci cizího zdroje energie byly snadno,
spolehlivě a v době co nejkratší uvedeny do chodu po stání vozidla
s motorem v klidu trvajícím nejméně 14 hodin, při teplotě oleje,
elektrolytu akumulátorů (§ 54 odst. 3) a nasávaného vzduchu -15
stupňů C, za podmínek a postupů stanovených výrobcem vozidla a za
použití výrobcem předepsaných provozních hmot běžné obchodní
jakosti a běžně dosažitelných na tuzemském trhu.
(4) Výkon motoru vozidel16) musí činit nejméně 5,9 kW na 1
t celkové hmotnosti jednotlivého vozidla nebo soupravy s výjimkou
speciálních vozidel (např. těžkých silničních tahačů apod.). Výkon
motoru vozidel kategorií T a SS, při jehož stanovení se vychází
z doporučené technické normy16) musí činit nejméně 4,4 kW na 1
t celkové hmotnosti jednotlivého vozidla nebo soupravy.
K motorovému (tažnému) vozidlu mohou být připojena jen taková
přípojná vozidla, aby jízdní souprava složená z těchto vozidel při
jejich celkových hmotnostech měla stoupavost nejméně 12 %.
(Těžkými silničními tahači se rozumějí speciální automobily
zpravidla s tzv. mrtvou zátěží, uzpůsobené pro tažení těžkých
nadlimitních přípojných vozidel, jako např. podvalníků,
nízkoložných návěsů apod., kdy celková hmotnost soupravy je větší
než 48 t).
(5) Motor vozidel kategorie L1 musí být na snadno přístupném
místě označen znakem sestávajícím z písmen CM a číslic
vyjadřujících zdvihový objem válců. Označení musí být lehce
čitelné, nesnímatelné, odlité nebo vyražené (např. CM - 48).
(6) Ustanovení odstavců 3 a 4 se nevztahují na vozidla poháněná
elektrickou energií.
(7) Zážehové benzínové motory vozidel vyrobených nebo dovezených
po 1. 1. 1992 musí umožňovat provoz vozidla na bezolovnatý benzín.
(8) Zážehové motory vozidel kategorie L5 s pohotovostní
hmotností vyšší než 400 kg a vozidel kategorií M a N uváděných do
provozu ode dne účinnosti této vyhlášky nesmí být mazány na
principu směsi paliva s mazacím olejem.
§ 32
Řízení vozidel
(1) Motorová a přípojná vozidla s výjimkou vozidel kategorie
L musí z hlediska řízení splňovat podmínky stanovené zvláštními
předpisy nebo vycházet z doporučených technických norem17) a musí
být podle nich homologována nebo schválena. Řízení musí být
konstruováno tak, aby byla stále zaručena snadná, rychlá
a bezpečná ovladatelnost vozidla. U vozidel kategorií M a N musí
být řízení na levé straně vozidla, kromě vozidla určeného ke
zvláštnímu určení vyžadujícího řízení na pravé straně nebo
uprostřed. Mechanismus řiditelné nápravy (náprav) a geometrie
řízení musí být konstruovány a provedeny tak, aby nevznikaly kmity
(shimmy) a rázy v řízení. Šroubové spoje musí být bezpečně
zajištěny. (V závislosti na zdroji energie nezbytné pro nastavení
řízených kol rozlišuje se řídicí ústrojí na
a) ruční řízení - síla pro změnu pohybu řídicího ústrojí je
zabezpečována pouze svalovou silou řidiče,
b) řízení s posilovačem - síla pro změnu pohybu řídicího ústrojí
je zabezpečována jak svalovou silou řidiče, tak speciálním
zařízením s mechanickou zpětnou vazbou,
c) strojní řízení - síla pro změnu pohybu řídicího ústrojí je
zabezpečována pouze speciálním zařízením bez mechanické zpětné
vazby. Speciální zařízení zabezpečuje doplňující nebo
nezávislou energii. Tato energie může být získávána
prostřednictvím mechanických, hydraulických, pneumatických
nebo elektrických systémů nebo jejich kombinací).
(2) Motorová vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než
30 km.h-1 (s výjimkou vozidel kategorie L) musí mít konstruováno
řízení tak, aby se řízená kola po projetí zatáčky samočinně
vracela do přímého směru nebo aby k vrácení kol do přímého směru
byla potřebná podstatně menší síla než pro jejich pohyb do
zatáčky. Tato podmínka neplatí pro vozidla se strojním řízením.
(3) V řídicím ústrojí se nepřipouští vůle, které by zhoršovaly
ovladatelnost vozidla, plynulost přenosu ovládací síly na řízená
kola a stabilitu v přímém směru jízdy. Řídicí ústrojí musí
vykazovat dostatečnou tuhost. Řídicí ústrojí motorových vozidel
při nastavení kol do přímého směru nesmí mít mechanickou vůli na
volantu větší než 36 stupňů u vozidel s nejvyšší konstrukční
rychlostí nepřesahující 30 km.h-1, větší než 27 stupňů u vozidel
s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřesahující 100 km.h-1 a větší
než 18 stupňů u vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí
převyšující 100 km.h-1. (Hodnoty vůle řízení se měří při umístění
řídicích kol vozidla na točnách s valivým uložením. Měří se při
pohotovostní i celkové hmotnosti vozidla).
(4) Řízení motorových vozidel, pokud není vybaveno posilovacím
zařízením, musí být konstruováno tak, aby počet otáček volantu
nepřesáhl 5 z polohy odpovídající vychýlení vnitřního řízeného
kola vozidla o 35 stupňů zprava do stejné polohy vlevo nebo
z jedné krajní polohy do druhé, pokud není docíleno úhlu vychýlení
řízeného kola 35 stupňů. Krajní vychýlení řídicích kol musí být
omezeno dorazy.
(5) Motorová vozidla, u nichž podíl celkové hmotnosti
připadající na řízenou nápravu (nápravy) činí 3,5 t a více, musí
mít řízení vybaveno posilovacím zařízením. Posilovacím zařízením
musí být vybavena i motorová vozidla kategorie M1 o celkové
hmotnosti vyšší než 2 t, která budou
- schvalovaná jako typ počínaje dnem účinnosti této vyhlášky,
- prvně evidovaná v České republice od 1. 1. 1997.
Při selhání funkce posilovacího zařízení musí být možné řídit
vozidlo (jízdní soupravu) svalovou silou řidiče, i když se značně
vyšší ovládací silou stanovenou zvláštním předpisem nebo
doporučenými technickými normami.17)
(6) Mechanismus řízení vozidel kategorií M1 a N1 musí z hlediska
ochrany řidiče splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy18)
a musí být podle nich homologován.
(7) Vozidla určená k provozu na pozemních komunikacích nesmějí
být vybavena strojním řízením. Traktory a pracovní stroje
samojízdné, opatřené koly s pneumatikami, mohou být vybaveny
strojním řízením podle doporučených technických norem,17) jestliže
a) v případě poruchy speciálního zařízení (zdroje energie) je
zajištěno ovládání vozidla nejméně dvakrát z přímého směru do
plného pravého a levého krajního vychýlení řídicích kol,
b) porucha speciálního zařízení je opticky nebo akusticky
signalizována řidiči,
c) potrubí (hadice) odolává čtyřnásobku nejvyššího provozního
tlaku udávaného výrobcem,
d) hadice jsou označeny údajem o nejvyšším provozním tlaku
s datem výroby. V technických podmínkách stroje musí být
uveden časový rozvrh kontrol řízení a výměny hadic.
(8) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972. První věta
odstavce 1 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.
§ 33
Ovládací a kontrolní zařízení
(1) Zařízení, která slouží k ovládání motorového vozidla za
jízdy, a ostatní zařízení obsluhovaná řidičem za jízdy musí být ve
všech vozidlech umístěna v operačním dosahu řidiče tak, aby je
řidič mohl snadno a bez nebezpečí záměny i ve tmě ze svého místa
ovládat, aniž by musel měnit polohu trupu. Jedná se zejména o:
- řízení,
- brzdění provozní, nouzové, parkovací a odlehčovací,
- zařízení pro zvukovou signalizaci,
- akcelerační zařízení (plynový pedál, rukojeť),
- řazení,
- vypínání a zapínání spojky,
- zapalování,
- spouštěcí a zastavovací zařízení motoru (včetně žhavení
a ovládání sytiče - pokud je jím vozidlo vybaveno),
- obrysová, dálková, potkávací a směrová světla, zvláštní
výstražná světla a světla do mlhy,
- světelné výstražné zařízení,
- vnitřní zpětné zrcátko,
- systém stírání a ostřikování čelního, popřípadě i zadního skla
a světlometů,
- systém topení a větrání, zapínání, vypínání a regulace,
- systém odmlžování a odmrazování skel,
- clona proti slunci u řidiče,
- systém ovládání bočních oken na straně řidiče,
- zapalovač cigaret pro řidiče,
- otevírání a zavírání dveří řidiče automobilu,
- rozhlasový přístroj apod. (nevztahuje se na autobusy třídy III
s vícečlennou obsluhou vozidla),
- popelníček pro řidiče,
- osvětlení interiéru vozidla,
- seřizování sklonu světlometů s potkávacím světlem z místa
řidiče, pokud je jím vozidlo vybaveno.
(Operační dosažitelnost ovladačů se zjišťuje podle SAP-ONA 30
0731. Jestliže volný prostor kolem ovladačů umožňuje bezpečné
uchopení a ovládání ovladačů bez nebezpečí jejich záměny nebo
neúmyslné změny polohy, nemusí být požadavky stanovené touto
normou v tomto případě plně dodrženy).
(2) Pedály brzdy, spojky a akcelerace musí být provedeny tak,
aby z nich noha při jejich ovládání nesklouzávala a nebyla
nadměrně unavována. Pedál akcelerace musí být umístěn tak, aby při
jeho ovládání byla pata nohy podepřena.
(3) Motorové vozidlo musí mít ovladače zařízení obsluhovaných za
jízdy řidičem a sdělovače (optické kontrolní světelné zařízení)
označeny symboly stanovenými zvláštními předpisy19) a podle nich
homologovanými (schválenými). U motorových vozidel (kromě vozidel
kategorií L a T) schvalovaných jako typ ode dne účinnosti této
vyhlášky a u nových vozidel při jejich první evidenci počínaje
dnem účinnosti této vyhlášky musí být při zapnutém vnějším
osvětlení vozidla důležité ovladače (zejména ovladače umístěné na
přístrojové desce a na pomocných panelech v zorném poli řidiče)
osvětleny nebo prosvětleny tak, aby při snížené viditelnosti mohly
být řidičem za jízdy jednoznačně identifikovatelné. (V případě
použití označení ovladačů, sdělovačů a indikátorů jiných, než pro
které jsou stanoveny symboly v uvedených dokumentech EHK, platí
ČSN 30 0110. Ovladače parkovacího brzdění a manuálního ovládání
přípusti paliva nemusí být označeny symboly podle zvláštního
předpisu. Sdělovač činnosti žhavení vznětového motoru se
připouští, kromě zelené také oranžové barvy).
(4) Ovládání řazení (řadicí páka) musí být konstrukčně upraveno
tak, aby bylo zabráněno neúmyslnému vyřazení nebo přeřazení
zvoleného rychlostního stupně. U automatických převodovek musí být
navíc poloha zpětného chodu a parkování zajištěna mechanicky
ovládaným zařízením. Vozidla vybavená automatickými převodovkami
musí mít polohy voliče označeny písmenným nebo číselným kódem
(dále jen "symbol"). Výrobce (dovozce) musí v návodu k obsluze
vozidla určit význam symbolů. Z použitých symbolů musí vždy
znamenat P - parkování, R - zpětný chod, N - neutrál ve smyslu
doporučené technické normy.20)
(5) Vozidlo vybavené automatickou převodovkou, která má více než
jeden rychlostní stupeň pro jízdu vpřed, musí při poloze páky
označené L, popřípadě 1 a 2 mít zajištěno větší účinek brzdění
motorem.
(6) U motorových vozidel, mimo dvoukolových, musí mít řidič ve
svém zorném poli nebo na řadicí páce trvale vyznačeno schéma
řazení.
(7) Vozidla musí být vybavena kontrolními přístroji buď
stupnicovými, které ukazují vzrůstající hodnoty stupnic stejným
směrem (doprava nebo nahoru), nebo bezstupnicovými. Hodnoty
stupnic musí být vyznačeny zřetelnými symboly (písmeny, číslicemi,
znaky, barevnými poli nebo jejich vzájemnými kombinacemi)
provedenými výraznými kontrastními barvami; zásady pro čitelnost
číslicových údajů platí i pro bezstupnicové tlačítkové kontrolní
přístroje. (U sdružených kruhových přístrojů, to znamená
u kruhových stupnic, u nichž vertikální složka rozsahu stupnice
převažuje nad horizontální nebo je jí rovna, platí pohyb směrem
nahoru).
(8) Motorová vozidla kategorií M, N a T musí být vybavena
sdělovačem signalizujícím uvedení parkovací brzdy do činnosti.
(9) Nejvyšší přípustné síly na ovládacím orgánu spojky nesmějí
přesahovat u vozidel kategorie M1 hodnotu 150 N, u vozidel
kategorie L hodnotu 80 N a u ostatních vozidel hodnotu 200 N.
(10) Sdělovače a symboly dodatečně montovaného zařízení musí
odpovídat požadavkům tohoto paragrafu.
(11) Vozidlo nesmí být vybaveno zařízením identifikujícím nebo
znemožňujícím činnost technických prostředků pro kontrolu
silničního provozu používaných orgány pověřenými dohledem na
bezpečnost a plynulost silničního provozu.
(12) Ustanovení odstavců 1, 2, 5, 6, 7 a 9 tohoto paragrafu
neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena
před 1. 7. 1972; ustanovení odstavců 3 a 8 tohoto paragrafu
neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena
před 1. 1. 1985.
§ 34
Výhled z místa řidiče a zpětná zrcátka
(1) Každé motorové vozidlo musí být konstruováno a vybaveno tak,
aby byl zajištěn za všech provozních a povětrnostních podmínek
největší možný výhled z místa řidiče všemi směry. Vozidla
kategorií M, N, T a SS musí z hlediska výhledu z místa řidiče
splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy nebo vycházející
z doporučené technické normy21) a musí být podle nich homologována
(schválena). Podmínky stanovené zvláštním předpisem pro výhled
z místa řidiče autobusu platí přiměřeně i pro trolejbusy
a tramvaje. Pokud konstrukce pracovního stroje samojízdného
a speciálního traktoru s pracovním zařízením umístěným v přední
části stroje v přepravní poloze neumožňuje dostatečný výhled
z místa řidiče, musí být výhled umožněn pomocí zrcátek tak, aby
byl zajištěn bezpečný provoz vozidla.
(2) Na zasklené plochy vozidel lze připevňovat mimo vztažné
plochy výhledu pouze průhledné barevné fólie, které nemění ani
nepohlcují barvu předmětů, návěstních světel a světelných signálů
a jsou schváleny podle § 20 této vyhlášky. V zorném poli řidiče
nesmí být umístěny žádné předměty (např. okrasné a upomínkové),
které by omezovaly výhled řidiče všemi směry, s výjimkou
schválených označení určených k umístění na skla vozidla. Tato
podmínka neplatí pro zadní skla vozidel kategorie M3. Výhled
zadním sklem vozidla kategorie M1 může být částečně snížen
schváleným příslušenstvím nebo přepravovanými předměty, avšak jen
za podmínky, že je vozidlo vybaveno pravým vnějším zpětným
zrcátkem schváleného typu. Výhled předním sklem u vozidel
kategorie M3 může být částečně snížen vedle schválených označení
určených k umístění na skla jen směrovou tabulkou. Provedení
a umístění tabulek na vozidle musí být schváleno podle § 20 této
vyhlášky.
(3) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno zpětnými zrcátky
pro sledování vozovky za vozidlem a vedle vozidla, a to
a) vozidla kategorií L1, L3, L4, T a SS uvedená do provozu po dni
účinnosti této vyhlášky nejméně jedním vnějším zpětným
zrcátkem na levé i pravé straně vozidla,
b) vozidla kategorií L2, a L5 v provedení s karosérií a kategorie
M1 jedním vnitřním zpětným zrcátkem a nejméně jedním vnějším
zpětným zrcátkem na levé i pravé straně vozidla. Pravým
vnějším zpětným zrcátkem nemusí být tato vozidla vybavena,
jestliže byla uvedena do provozu před 1. 1. 1986,
c) vozidla kategorií M2, M3 a N nejméně jedním vnějším zpětným
zrcátkem na levé i pravé straně vozidla, vozidla kategorie
N3, jejichž technická způsobilost bude schválena počínaje
dnem účinnosti této vyhlášky, musí být dále vybavena jedním
širokoúhlým vnějším a jedním blízkopohledovým vnějším zrcátkem
na pravé straně vozidla,
d) jiná vozidla (mimo vozidel kategorie SS a ručního vozíku)
nejméně jedním vnějším zpětným zrcátkem na levé straně
vozidla.
(4) Vnější zpětná zrcátka nových vozidel kategorie M1 uváděných
do provozu počínaje dnem účinnosti této vyhlášky musí být
seřizovatelná zevnitř karosérie bez otevírání bočních oken dveří.
Motorová vozidla níže uvedených kategorií musí mít vnější zpětná
zrcátka na levé i pravé straně vozidla dálkově seřizovatelná
z místa řidiče, a to
- při schvalování technické způsobilosti typu vozidel kategorií
M3 a N3 dnem účinnosti této vyhlášky,
- při první evidenci nových vozidel kategorií M3 a N3 počínaje
dnem 1. 7. 1997,
Podmínka dálkové seřizovatelnosti vnějších zpětných zrcátek se
nevztahuje na zrcátka tzv. "blízkopohledová" a zrcátka
"širokoúhlá".
(5) Zpětná zrcátka musí:
a) být pro vozidla kategorií M a N plochá nebo sféricky vypouklá,
opticky klidná, nezkreslující a se sníženou odrazivostí, pro
vozidla kategorie L pouze sféricky vypouklá, opticky klidná,
nezkreslující a se sníženou odrazivostí,
b) mít barevnou reprodukci obrazu takovou, aby byly jasně
rozlišitelné dopravní světelné signály,
c) mít povrch činné plochy odolný proti odírání a narušování
vlivem čištění.
(6) Konstrukce, provedení a umístění vnějších zpětných zrcátek
u jízdních souprav musí zajistit řidiči tažného vozidla stejný
výhled jako u jednotlivého vozidla, bez ohledu na šířku přípojných
vozidel; pro stanovení výhledu se vychází z nejzazších vnějších
okrajů nejširšího vozidla soupravy.
(7) Zpětná zrcátka musí být na vozidle, popřípadě ve vozidle
umístěna tak, aby
- co nejméně bránila ve výhledu z místa řidiče,
- výhled řidiče byl zajištěn vnějšími zpětnými zrcátky buď bočními
okny, nebo plochou čelního skla očišťovanou stěrači,
- při provozu byla co nejméně znečišťována.
(8) Zpětná zrcátka určená pro vozidla kategorií M, N, L, T a Ss
musí z hlediska vlastností a provedení a z hlediska umístění na
vozidle splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy nebo se
vychází z doporučené technické normy22) a musí být podle nich
homologována nebo schválena.
(9) Hodnota koeficientu odrazivosti nesmí být:
a) u jednopolohového zpětného zrcátka menší než 40 %,
b) u dvoupolohového zpětného zrcátka (denní a noční poloha)
menší než 40 % v denní poloze a menší než 4 % v noční
poloze.
(10) Při montáži doplňkových zpětných zrcátek musí zůstat
předepsané parametry zpětných zrcátek a výhledu zachovány.
(11) Vozidla kategorií M2, M3 a N3 schvalovaná jako typ počínaje
dnem účinnosti této vyhlášky musí být vybavena vnějšími zpětnými
zrcátky s vyhřívacím zařízením.
(12) Ustanovení odstavce 1 s výjimkou první věty a ustanovení
odstavce 8 tohoto paragrafu neplatí pro zpětná zrcátka a vozidla,
jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 10. 1984.
§ 35
Zařízení pro zpětnou jízdu a zajištění vozidel
proti samovolnému pohybu
(1) Každé motorové vozidlo (s výjimkou tříkolových motorových
vozidel s koly souměrně umístěnými k podélné střední rovině
vozidla, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 400 kg,
a dvoukolových motorových vozidel) musí být opatřeno zařízením pro
zpětnou jízdu (couvání), které je ovladatelné z místa řidiče.
(2) Motorová vozidla o celkové hmotnosti větší než 3,5
t a přípojná vozidla o celkové hmotnosti větší než 750 kg musí být
vybavena nejméně jedním zakládacím klínem. Motorová a přípojná
vozidla se třemi a více nápravami, jednonápravové přívěsy
o celkové hmotnosti větší než 750 kg a návěsy musí být vybaveny
nejméně dvěma zakládacími klíny. Tyto klíny musí být schopny
účinně zajistit vozidlo proti samovolnému pohybu, musí být lehce
přístupné obsluze a bezpečně uchopitelné.
(3) Ustanovení odstavce 1 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla,
jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
Ustanovení odstavce 2 tohoto paragrafu se nevztahuje na traktory,
pásová vozidla, pracovní stroje samojízdné a pracovní stroje
přípojné, které je možno zajistit proti samovolnému pohybu vlastní
součástí stroje.
§ 36
Kryty kol a protiskluzové řetězy
(1) Vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí vyšší než
20 km.h-1 musí mít všechna kola opatřena účinnými kryty (blatníky,
podběhy) a kromě vozidel kategorií L1, L3, T a Ss a sportovních
modifikací vozidel kategorie M1 alespoň u kol poslední nápravy
i účinnými lapači nečistot, které v dostatečné míře zabraňují
rozstřiku nečistot dozadu za jedoucím vozidlem. Povinná instalace
krytů kol a lapačů nečistot se nevztahuje na vozidla uvedená
v tomto odstavci, pokud tvar a provedení daného vozidla
(karosérie, nástavba apod.) splňují požadavky uvedené v odstavcích 2 až 5.
(2) Blatníky, podběhy a lapače nečistot vozidel uvedených
v odstavci 1 tohoto paragrafu musí překrývat šířku běhounu
pneumatiky a vnější boční okraje blatníků musí být zaobleny;
u předních řízených kol přívěsu může být za tyto kryty považována
nástavba (karosérie přívěsu); u náprav umístěných bezprostředně za
sebou postačí společný kryt kol. U vozidel se sklápěcí karosérií
postačí, jsou-li zadními kryty opatřena kola poslední nápravy na
jejich zadní straně.
(3) Kryty kol a lapače nečistot musí splňovat tyto další
podmínky
a) při pohotovostní hmotnosti automobilů, přívěsů a návěsů
musí kryty kol (s výjimkou zadních blatníků vozidel se
sklápěcí karosérií) zakrývat kola tak, aby přední i zadní
hrana krytu kola byla nejvýše 150 mm nad vodorovnou
rovinou procházející středem kola,
b) zadní kryt na zadní straně u vozidel se sklápěcí
karosérií musí být svou horní hranou nejméně tak vysoko,
jako je nejvyšší bod pneumatiky při celkové hmotnosti
vozidla, a spodní hranou níže, než je střed kola vozidla
při jeho pohotovostní hmotnosti,
c) při pohotovostní hmotnosti vozidel kategorie L a jejich
přípojných vozidel musí být kryty kol provedeny tak, aby
přední hrana byla před svislou rovinou procházející
středem kola,
d) při pohotovostní hmotnosti traktoru a pracovního stroje
samojízdného (určeného pro zemědělskou činnost) musí
kryty kol zakrývat kola tak, aby přední hrana u kol
přední nápravy byla před svislou rovinou procházející
středem tohoto kola a aby zadní hrana u kol přední
nápravy byla pod vodorovnou rovinou procházející středem
tohoto kola a přední i zadní hrana u kol zadní nápravy
byla nejvýše jednu čtvrtinu průměru kola nad vodorovnou
rovinou procházející středem tohoto kola. Při měnitelném
rozchodu kol, případně při dvojité montáži pneumatik, kdy
blatníky nepřekrývají šířku běhounu pneumatik, musí být
nejvyšší dovolená rychlost snížena pod 20 km.h-1.
Vzdálenost mezi běhounem pneumatiky a krytem musí být
nejméně 60 mm a mezi bokem pneumatiky a krytem nejméně
50 mm,
e) při pohotovostní hmotnosti pracovního stroje samojízdného
(určeného pro stavební a obdobnou činnost) musí kryty kol
splňovat požadavky, které se hodnotí podle doporučené
technické normy,23)
f) lapače nečistot musí být spodní hranou tak nízko, aby
rovina proložená teoretickým bodem styku pneumatiky při
celkové hmotnosti vozidla a spodní hranou lapače svírala
s rovinou vozovky úhel nejvýše 20o, u dvoukolových
motorových vozidel a u traktorů nejvýše 30o. Ustanovení
tohoto písmene se nevztahuje na vozidla kategorie SS,
g) u vozidel kategorií N3 a O4, které budou typově
schvalovány počínaje dnem 1. 10. 1996, musí kryty kol
splňovat podmínky stanovené ministerstvem.
(4) U vozidel kategorií M a N musí být možné namontovat
protiskluzové řetězy na kola hnací nápravy (náprav). Pro případ
použití protiskluzového řetězu ve dvoumontáži musí být zaručena
taková konstrukce vozidla a řetězu, aby nedocházelo při jeho
použití k přetěžování vnějších pneumatik ve dvoumontáži. Prostor
mezi koly a podběhy, karosérií, rámem vozidla apod. musí být tak
velký, aby při pohotovostní i celkové hmotnosti vozidla byla
dostatečná vůle mezi pevnými částmi vozidla a koly
s protiskluzovými řetězy.
(5) Protiskluzové řetězy nebo obdobná zařízení musí být
schváleného typu a musí být dodávány s návodem k montáži
s uvedením rozměrů pneumatik, na které mohou být namontovány.
(6) Ustanovení odstavce 2, odstavce 3 písm. a) až d) a odstavce 4 tohoto paragrafu
neplatí pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
§ 37
Kola, pneumatiky a plné pryžové obruče
(1) Kola vozidel musí být opatřena pneumatikami, jejichž
definice jsou uvedeny v doporučené technické normě,24) pokud při
schválení technické způsobilosti typu není stanoveno jinak, a jim
odpovídajícími ráfky. Pneumatiky musí být pro každý typ vozidla
voleny tak, aby jejich konstrukce, provedení, rozměry a huštění
odpovídaly podmínkám provozu, zejména celkové hmotnosti vozidla
(povoleným zatížením připadajícím na nápravy) a jeho nejvyšší
konstrukční rychlosti a přitom dosahovaly co největší životnosti
a hospodárnosti provozu vozidla. Na celém obvodu a v celé šířce
běhounu musí být pneumatiky opatřeny profilovými drážkami nebo
zářezy. Pneumatiky pro vozidla kategorie M1 a jejich přípojná
vozidla vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 a pneumatiky pro
vozidla kategorií M2, M3 a N a jejich přípojná vozidla vyrobená
nebo dovezená po 1. 1. 1985 a pneumatiky pro vozidla kategorie
L počínaje dnem účinnosti této vyhlášky musí splňovat podmínky
stanovené zvláštními předpisy25) a musí být podle nich
homologovány. Pláště pneumatik pro vozidla kategorií T a OT včetně
plášťů namontovaných na nových vozidlech uvedených kategorií musí
splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem25a) a musí být
podle něho homologovány; pokud tyto pláště nejsou homologovány,
musí být schváleny a opatřeny schvalovací značkou. (Homologace
pneumatik pro vozidla kategorie L mohou být nahrazeny technickým
protokolem podle tohoto předpisu). U vozidel kategorií M2 a M3
musí být použito pneumatik nejméně o jeden stupeň vyšší rychlostní
kategorie,25) než je nejvyšší konstrukční rychlost daného vozidla.
Vozidla kategorie M1 vybavená náhradními koly s pneumatikami pro
dočasné použití musí splňovat podmínky stanovené zvláštním
předpisem26) a musí být podle něj homologovány.
(2) Na vozidle, pokud při schválení technické způsobilosti typu
není stanoveno jinak, smí být používány pouze pneumatiky určené
pro daný typ vozidla výrobcem vozidla a výrobcem pneumatik.
Nosnost pneumatik nesmí být nižší než povolené zatížení
připadající na kolo (nápravu) vozidla. Jako náhradního kola
s pneumatikou smí být použito pro nouzové dojetí kolo
s pneumatikou jiné nebo zvláštní konstrukce určené pro tento účel
výrobcem vozidla a výrobcem pneumatiky.26)
(3) Na vozidle nesmějí být, s výjimkou nouzového dojetí,27)
současně použity pneumatiky různých rozměrů a konstrukcí, pokud
při schválení technické způsobilosti není stanoveno jinak. Na téže
nápravě musí být používány pouze shodné pneumatiky. [Konstrukcí
pneumatiky se pro účely této vyhlášky rozumí konstrukce
diagonální, radiální, smíšená (BIAS.BEL-TED). Shodnou pneumatikou
se rozumí pneumatika stejného rozměru, konstrukce, druhu dezénu
a značky. Druhem dezénu pneumatiky se rozumí dezén letní, zimní
(na bočnici pneumatiky musí být označení M+S nebo M.S nebo M/S
nebo MS), terénní a univerzální].
(4) Pneumatiky musí být vždy řádně nahuštěny na tlak předepsaný
výrobcem vozidla, avšak nesmí být překročeno huštění předepsané
výrobcem pneumatik. U dvojité montáže kol musí být pro huštění
vnitřní pneumatiky ventily uspořádány a kola provedena tak, aby
tlak vzduchu v pneumatice se dal kdykoliv snadno upravit nebo
měřit, a to ze strany vnějšího kola, bez demontáže kol nebo jiné
obtížné manipulace. Náhradní pneumatiky musí být nahuštěny nejméně
na tlak odpovídající nejvyššímu předepsanému huštění pneumatik na
vozidle.
(5) Pláště pneumatik nesmějí mít na svém vnějším obvodu (oblast
koruny, ramene, boku a patky pláště) trhliny nebo poškození, které
obnažují kostru nebo ji narušují. Činná plocha pláště pneumatiky
v provozu musí mít po celém obvodu a celé šíři vrchního běhounu
jasně viditelný dezén s hloubkou hlavních dezénových drážek nebo
zářezů u vozidel kategorií L1 a L2 nejméně 1 mm a u vozidel
ostatních kategorií nejméně 1,6 mm.
(6) Vzájemný rozdíl vnějších průměrů jednotlivých nezatížených
pneumatik na téže nápravě nebo ve dvojité montáži nesmí být větší
než 1,5 % vnějšího průměru.
(7) Obnovené pláště pneumatik pro vozidla kategorií
M a N a jejich přípojná vozidla (včetně plášťů namontovaných na
nových vozidlech) musí splňovat podmínky stanovené zvláštním
předpisem28a) a musí být podle něj homologovány; pokud tyto pláště
nejsou homologovány, musí být schváleny a opatřeny schvalovací
značkou, přičemž index nosnosti a rychlostní kategorie obnovených
plášťů nesmí být vyšší než původní údaje pláště před jeho
obnovením. Obnovené pláště pneumatik nesmí být použity na přední
nápravě autobusů třídy II a třídy III (vozidla kategorií M2 a M3)
a dále nesmí být použity na vozidlech pro přepravu nebezpečných
nákladů definovaných v bodě 220 301 Přílohy B Dohody ADR.
(8) Pneumatiky pro vozidla kategorií M a N a jejich přípojná
vozidla mohou být opraveny pouze odborně, přičemž se vychází
z doporučené technické normy.28) Pro nouzové dojetí mohou být
provedeny opravy pomocí schválených přípravků aplikovaných
vstřiknutím roztoku do pneumatiky nebo předvulkanizovanými
opravnými materiály bez demontáže pláště. Na plášti musí být
všechna poškození trvale opravena. Je nepřípustné použití duše do
neopraveného bezdušového pláště. Opravené pláště mohou být použity
ve stejné nebo nižší kategorii rychlosti a nosnosti. Při změně
rychlostní nebo nosnostní kategorie musí být původní označení
odstraněno a nahrazeno novým trvalým označením. Není-li možno po
opravě použít plášť jako bezdušový, musí být označení TUBELESS na
obou bočnicích odstraněno. Připouští se použití duší v případě
drobných průpichů či drobných poškození patek s následnou ztrátou
těsnosti bezdušového pláště.
(9) Drážky dezénu plášťů pneumatik určených pro vozidla
kategorií M2, M3, N a jejich přípojná vozidla označených výrobcem
smějí být dodatečně prohloubeny jen způsobem předepsaným výrobcem
pneumatik. (Na obou stranách bočnice pneumatiky musí být vyznačen
symbol vlnovka v kroužku - průměr kroužku je nejméně 20 mm nebo
nápis "REGROOVABLE"). Prohlubování drážek dezénu plášťů pneumatik
osobních automobilů je zakázáno.
(10) Používání pneumatik s protiskluzovými hroty je pro všechna
vozidla, s výjimkou vozidel záchranné služby, zakázáno; tento
zákaz platí i pro vozidla v mezinárodním provozu.
Použití protiskluzových řetězů nebo obdobných zařízení a jejich
umístění na vozidle je přípustné takto
- minimálně na kola poháněné nápravy (náprav),
- u motorových vozidel se stálým pohonem všech náprav minimálně na
kola zadní nápravy (náprav),
- u motorových vozidel s volitelným pohonem náprav minimálně na
kola nápravy (náprav), jejichž pohon nelze vyřadit.
(11) Speciální vozidla s nejvyšší konstrukční rychlostí do 30
km.h-1 mohou být výjimečně opatřena plnými pryžovými obručemi;
hmotnost vozidla připadající na 10 mm šířky základní plochy obruče
nesmí překročit hodnotu 100 kg a u vozidel s nejvyšší konstrukční
rychlostí do 8 km.h-1 hodnotu 125 kg.
(12) Do prodeje mohou být samostatně uváděny pouze pláště
s minimální hloubkou dezénové drážky 3 mm pro dvoukolová
a tříkolová vozidla a 4 mm pro čtyřkolová a vícekolová vozidla.
§ 38
Pérování vozidel
Každé vozidlo a jiné vozidlo (s výjimkou jiných motorových
vozidel uvedených v částích III., IV. a VII. této vyhlášky
s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 30 km.h-1
a traktorů) musí být dostatečně odpruženo, s případným použitím
tlumičů pérování a stabilizátorů. Pérování a jeho tlumení musí být
voleno tak, aby vozidlo vyvolávalo co nejmenší dynamické síly do
vozovky a karosérie; zároveň musí být zajištěn co nejmenší úhel
klopení (kolébání) vozidla. Toto ustanovení neplatí pro vozidla,
jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
§ 39
Karosérie vozidel a kabina řidiče
(1) Karosérie vozidel a kabina řidiče musí být konstruovány tak,
aby zajišťovaly co největší míru bezpečnosti jak při nárazech, tak
i při převrácení vozidla. Vozidla kategorií M a N musí z tohoto
hlediska splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.29)
(Homologace vozidel kategorií M1 a N1 podle předpisů EHK č. 32,
33, 94 a 95 vozidel kategorií N2 a N3 podle Předpisu EHK č. 29
a vozidel kategorií M2 a M3 podle Předpisu EHK č. 66 lze považovat
za splněné, pokud výrobce vozidla doloží splnění ekvivalentních
podmínek stanovených obdobným národním nebo mezinárodně uznávaným
předpisem).
(2) Karosérie vozidel kategorie M a kabina řidiče musí být
těsněny proti vnikání prachu, vody, výfukových plynů a jiných
nečistot. Spojení s hnacími i hnanými ústrojími vozidla, popřípadě
s podvozkem musí být provedeno tak, aby se hluk a vibrace od
jejich zdrojů přenášely do karosérie, kabiny řidiče a na ovládací
ústrojí vozidla v co nejmenší míře. Hodnoty vibrací nesmějí
přesáhnout hodnoty uvedené ve zvláštních předpisech.30)
(3) Motorový prostor a prostor s jakýmkoli jiným zdrojem tepla
(např. nezávislé topení) musí být oddělen od prostoru pro
cestující a pro náklad buď pevnou stěnou, která tvoří nedílnou
součást karosérie, nebo víkem, které je s konstrukcí karosérie
spolehlivě spojeno. Stěny a víka, která oddělují prostor motoru od
prostoru pro cestující a pro náklad, musí být konstruovány
a provedeny tak, aby nemohlo dojít k jejich nasáknutí palivem,
mazivem ani mycími prostředky a aby jejich hořlavost nepřekročila
limit 125 mm.min-1; při měření se vychází z doporučené technické
normy.31) Na vnějších stěnách motoru ani v motorovém prostoru se
nesmí shromažďovat olej, palivo ani jiné hořlavé materiály.
Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na dvoukolová motorová
vozidla a na ložné prostory automobilů, u nichž je dostatečná
vzdálenost mezi dřevěnou podlahou ložného prostoru a motorem.
(4) Jsou-li v podlaze vozidel otvory pro přístup k obsluze
a údržbě podvozkových a hnacích ústrojí, musí být jejich kryty
upraveny tak, aby jimi byl vyloučen jakýkoli nežádoucí zásah
zvenčí do vnitřku karosérie.
(5) Vozidla podléhající evidenci musí mít vpředu a vzadu
vymezený prostor pro umístění tabulky státní poznávací značky;
rozměry tabulek stanovuje Ministerstvo vnitra. Motorová vozidla
musí mít tento prostor vpředu uprostřed, vzadu uprostřed nebo
s výjimkou kategorie M1 vlevo. Přípojná vozidla vzadu uprostřed
nebo vlevo.
(6) Ustanovení odstavců 2 a 3 tohoto paragrafu neplatí pro
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7.
1972.
§ 40
(1) Vnitřek vozidla určený pro řidiče a cestující musí být
uspořádán tak, aby nemohlo dojít k poranění osob při obvyklé
manipulaci s vozidlem a aby případná poranění při neočekávaném
prudkém zastavení nebo nárazu byla vhodným vybavením a provedením
omezena na nejmenší míru. Vozidla kategorie M1 musí z tohoto
hlediska splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem32) a musí
být podle něj homologována. Podmínky stanovené v těchto předpisech
platí přiměřeně i pro ostatní kategorie motorových vozidel.
Hořlavost materiálů použitých v interiéru vozidla nesmí být větší
než 100 mm.min-1, při měření se vychází z doporučené technické
normy.31)
(2) Vnější povrch vozidel nesmí mít špičaté nebo ostré výčnělky
směřující ven, které by svým tvarem, rozměry nebo tvrdostí
zvětšovaly nebezpečí poranění osob. Části směřující ven, které by
mohly zachytit ostatní účastníky silničního provozu, musí být
opatřeny ochrannými lištami nebo podobným zařízením tvořícím
dostatečný náběh nebo vedení přibližně rovnoběžné s podélnou
střední rovinou vozidla. Používání křídlových matic nábojů kol
a jejich okrasných napodobenin není dovoleno.
(3) Vozidla kategorií M1, N, O1 a O2 musí z hlediska vnějších
výčnělků splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy33) a musí
být podle nich homologována. Podmínky stanovené v předpisech pro
kabinu vozidel kategorie N platí přiměřeně i pro vozidla kategorií
M2 a M3.
(4) Při dodatečné montáži schváleného příslušenství musí být
splněny podmínky stanovené v odstavcích 1 a 2 a přiměřeně
i v odstavci 3 tohoto paragrafu.
(5) Ustanovení odstavce 1 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla,
jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
Ustanovení odstavce 3 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla
kategorie M1, jejichž technická způsobilost byla schválena před
1. 7. 1972, a pro vozidla kategorií N, O, M2 a M3, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.
§ 41
(1) Kabina řidiče vozidel kategorií N a M musí mít vnitřní
světlou šířku nejméně
(Počtem míst k sezení ve vztahu k šířce vozidla se rozumí počet
míst v jedné příčné řadě. Vnitřní světlá šířka se měří ve výšce
490 mm nad bodem H, kterým se rozumí střed kyčelního kloubu
zkušební trojrozměrné figuríny, přičemž se vychází z doporučené
technické normy).34)
jednomístná 750 mm, dvoumístná 1250 mm, třímístná 1700 mm, třímístná a dvoumístná s lůžkem (lůžky) 1900 mm.
(2) U vozidel rychlé zdravotnické pomoci světlá výška prostoru
určeného pro přepravu pacienta musí být nejméně 1700 mm s výjimkou
vozidel zvláštního určení (např. terénní apod.).
(3) U vozidel kategorií N a O s valníkovou, skříňovou nebo
sklápěcí karosérií musí být odjištění a zajištění, otvírání
a zavírání bočnic, zadních čel nebo dveří a jejich sklápění
umožněno takovým konstrukčním provedením kování, závěsů a závěrů,
aby jakákoli ruční (svalová) manipulace byla snadná, bez nadměrné
fyzické námahy a pokud možno bez jiných pomůcek. U vozidel se
sklápěcí karosérií může být otevírání a zavírání zadního čela nebo
bočnic, popřípadě zadního čela a bočnic automatické nebo ovládané
z místa řidiče. Sklápěcí karosérie musí být konstrukčně provedena
tak, aby byla zajištěna proti samovolnému pohybu. Bočnice musí být
konstrukčně provedeny tak, aby byly zajištěny proti samovolnému
otevírání a odolné proti bočním deformacím způsobujícím změnu
vnějšího obrysu vozidla. Při ruční manipulaci se zadním čelem
a s bočnicemi nesmí ovládací síla (svalová) přesahovat 245 N.
(4) Každé vozidlo určené nebo použité k přepravě dlouhého
neděleného materiálu (tyče, sloupy, roury, klády apod.) s výjimkou
deskového nebo hraněného řeziva, který posunem při náhlém prudkém
zabrzdění nebo nárazu může ohrozit bezpečnost osob v kabině
řidiče, musí být konstruováno nebo vybaveno tak, aby samo nebo
jeho ochranné zařízení odpovídalo těmto podmínkám
a) musí udržet rovnoměrně rozloženou sílu 7850 N z každé
započaté tuny nákladu vozidla,
b) zabránit alespoň v rozsahu celé šířky a celé výšky kabiny
řidiče posunu nákladu vozidla.
Při přepravě tyčového nebo trubkového železného materiálu je
dovoleno použít pro vnitřní stěnu čela nákladního prostoru vozidla
nebo pro ochranné zařízení ocelový plech s minimální tloušťkou 5
mm.(5) U vozidel kategorie N se sklápěcí karosérií musí být
ochranným zařízením chráněn prostor mezi kabinou řidiče a korbou;
u vozidel kategorie N3 určených pro práci pod bagrem a k nakládání
balvanů, kamení apod. musí být chráněna také kabina řidiče. Toto
ustanovení neplatí pro vozidla, která mají v tomto prostoru
umístěno zařízení pro zvedání břemene.
(6) U vozidel kategorie N s nedělenou skříňovou karosérií musí
být za poslední řadou sedadel pevná přepážka oddělující prostor
pro cestující od prostoru pro náklad. Tato přepážka musí být do
výšky nejméně 500 mm nad bodem H a od podlahy prostoru pro náklad
v provedení z plného materiálu a nad tuto výšku musí být
v provedení zabraňujícím vniknutí velkých předmětů (50 x 50 mm) do
prostoru pro cestující. V nákladních motorových a přípojných
vozidlech s uzavřeným prostorem pro náklad a opatřených ve stěnách
a ve dveřích okny mohou být tato okna zasklena bezpečnostními skly
nebo zasklívacím materiálem, který musí splňovat podmínky
stanovené zvláštním předpisem31) a musí být podle něho
homologovány (schváleny). Tato okna ze strany prostoru pro náklad
musí být chráněna dostatečně tuhou a pevnou zábranou (např. mříží
s maximálním rozměrem otvorů 50 x 50 mm) proti náhodnému poškození
přepravovaným nákladem. Instalace takové zábrany nemusí být
u posuvných dveří vozidla, pokud to konstrukční řešení těchto
dveří neumožňuje.
(7) Ustanovení odstavců 3 a 4 tohoto paragrafu neplatí pro
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7.
1972.
§ 42
(1) Minibusy a midibusy musí z hlediska konstrukce, provedení
a vybavení, s výjimkou samoobslužného otevírání dveří, splňovat
podmínky stanovené zvláštním předpisem35) a musí být podle něj
schváleny. Obdobně se postupuje u autobusů,36) které při první
evidenci počínaje dnem 1. 7. 1997 musí splňovat i podmínky
stanovené zvláštním předpisem37) a musí být podle něj schváleny.
Obdobně se postupuje i u autobusů dvoupodlažních,36a) které při
první registraci musí splňovat i podmínky stanovené zvláštním
přepisem37) a musí být podle něj schváleny. (Homologaci těchto
vozidel lze považovat za splněnou, pokud výrobce při schvalování
technické způsobilosti doloží splnění podmínek stanovených jiným
ekvivalentním národním nebo mezinárodně uznávaným předpisem).
(2) V autobusech třídy II a třídy III vyrobených po 1. 1. 1985
musí být možno snadno vytvořit prostor pro bezpečnou přepravu
dětského kočárku nebo invalidního vozíku (v neskládacím provedení)
včetně vhodného zařízení zabraňujícího jejich samovolnému pohybu.
(3) Vozidla kategorií M2 a M3 musí být podle obsaditelnosti
opatřena nouzovými východy tak, aby jejich celkový počet byl
nejméně
- tři při obsaditelnosti od 9 do 22 cestujících,
- čtyři při obsaditelnosti od 23 do 30 cestujících,
- pět při obsaditelnosti od 31 do 45 cestujících,
- šest při obsaditelnosti od 46 do 60 cestujících,
- sedm při obsaditelnosti od 61 do 75 cestujících,
- osm při obsaditelnosti od 76 do 90 cestujících,
- devět při obsaditelnosti nad 90 cestujících.
Při obsaditelnosti nad 22 cestujících může existence únikových
průchodů nahradit jeden z požadovaného počtu nouzových východů.
Nouzové východy musí být rozmístěny tak, aby (kromě případných
dveří v zadní stěně vozidla) na každém boku vozidla byl v podstatě
stejný počet nouzových východů. Na pravém boku vozidla může být
o jeden nouzový východ méně, je-li již nouzový východ v zadní
stěně vozidla. Každý nouzový východ musí být opatřen zřetelným
nápisem "Nouzový východ" umístěným na dobře viditelném místě
uvnitř i vně karosérie; u každého ovladače nouzového východu musí
být stručný a jasný návod k jeho otevření. U kloubového autobusu
se jeho části posuzují jako samostatné vozidlo. Na dobře
viditelném místě uvnitř vozidla musí být vyznačen počet míst
k sezení a stání.
(4) Ustanovení odstavce 3 platí i pro autobusové přívěsy
a návěsy.
(5) Ustanovení odstavců 3 a 4 tohoto paragrafu neplatí pro
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7.
1972, a odstavce 1 tohoto paragrafu pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.
§ 43
Sedadla a lůžka vozidel
(1) Sedadlo řidiče motorového vozidla musí být konstruováno tak,
aby řidič při jízdě byl podle zvláštního předpisu,38) co nejméně
psychicky a fyzicky unavován; to platí obdobně i pro sedadla
cestujících. Každé sedadlo vozidel kategorie M (včetně zařízení
pro jeho uchycení k vozidlu) musí splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy39) a musí být podle nich homologováno.
Podmínky stanovené těmito předpisy se vztahují přiměřeně i na
sedadla ostatních motorových vozidel. Pevnost sedadel pro
cestující a jejich upevnění k vozidlu u vozidel kategorií M2 a M3
s obsaditelností 17 a více cestujících musí pro schválení
technické způsobilosti daného vozidla splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy39) a musí být podle nich homologována.
(2) Sedadlo řidiče musí mít šířku činných ploch nejméně 450 mm
a jeho sedák musí mít hloubku nejméně 400 mm. Sedadla cestujících
musí mít šířku a hloubku činných ploch sedáku pro jednu osobu
nejméně 400 mm. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro sportovní
modifikace osobních automobilů, dvoukolová motorová vozidla
a jejich modifikace.
(3) Sedadlo řidiče u vozidel o celkové hmotnosti větší než 3,5
t musí být samostatné a podle míry odpružení vozidla jako celku
též samostatně odpruženo se seřiditelnou tuhostí podle hmotnosti
řidiče. Sedadlo musí být seřiditelné v podélném směru v rozmezí
nejméně 100 mm, ve svislé rovině musí být seřiditelné v rozmezí
nejméně 80 mm, s výjimkou sedadel, jejichž posuv v podélném směru
je větší než 100 mm, a musí být zajištěno dosažení
nejpříznivějších úhlů tělesných částí řidiče. U vozidel o užitečné
hmotnosti nepřevyšující 3,4 t (s výjimkou vozidel kategorie
L a jejich modifikací), pokud není zajištěna seřiditelnost sedadla
řidiče ve svislém směru 80 mm a v podélném směru 100 mm, musí být
sedadlo řidiče samostatné a seřiditelné v podélném směru alespoň
v rozmezí 150 mm.
(4) Sklon opěradla sedadla řidiče a sedadla vedle sedících
spolujezdců musí být (s ohledem na nejpříznivější fyziologickou
polohu sedící osoby) konstruován a proveden nebo seřiditelný - od
1. 1. 1986 konstruován, proveden a seřiditelný směrem dozadu od
vertikály
a) u vozidel kategorie M1 v rozmezí 19 stupňů až 25 stupňů,
b) u vozidel kategorií M2, M3 a N v rozmezí 14 stupňů až 25
stupňů.
Při sklonu opěradla 22 stupňů nesmí být úhel mezi sedákem
a opěradlem sedadla menší než 95 stupňů. Sedák sedadla
musí být pro dosažení potřebné stability sezení skloněn
dozadu pod úhlem nejméně 2 stupně od horizontály. (Měření
úhlů se provádí pomocí zkušební trojrozměrné
figuríny).40)
(5) Sklopná sedadla a sklopná opěradla sedadel musí být vybavena
automaticky blokovaným přídržným mechanismem konstruovaným tak,
aby zamezil uvolnění opěradla nebo sedadla při zpoždění 20 g ve
směru podélné osy vozidla. Stejně musí být konstruováno ovládací
zařízení tohoto mechanismu a musí být snadno přístupné osobě
sedící na tomto sedadle nebo osobě sedící za tímto sedadlem.
(6) Vozidla kategorie M1 musí z hlediska vztahu mezi sedadlem,
volantem a nožními pedály splňovat podmínky stanovené zvláštním
předpisem40) a musí být podle něj homologována. Pedály pro
provozní brzdění a spojky vozidel kategorií M2, M3 a N musí být
umístěny tak, aby
- mezi nimi procházela podélná střední svislá rovina sedadla;
vzdálenosti středů nášlapných ploch těchto pedálů od uvedené
roviny nepřekročily 180 mm a součet vzdáleností zmíněných
středů od uvedené roviny nepřekročil 320 mm,
- mezi vnitřní částí karosérie nebo kabiny řidiče přiléhající ke
spojkovému pedálu a odvrácenou hranou nášlapné plochy tohoto
pedálu byl alespoň v rozsahu plného zdvihu pedálu a nejméně
100 mm nad ním volný prostor široký nejméně 130 mm,
- mezi vnitřní částí karosérie nebo kabiny řidiče přiléhající
k brzdovému a akceleračnímu pedálu (např. kryt motoru,
převodovky) a k ní přivrácenou hranou nášlapné plochy brzdového
pedálu byl alespoň v rozsahu plného zdvihu pedálu a nejméně
100 mm nad ním volný prostor široký nejméně 140 mm,
- mezi sousedními hranami nášlapných ploch pedálů spojky a brzdy
nebyla vzdálenost menší než 50 mm, pedálů brzdy a akcelerace
menší než 60 mm a pedálů spojky a akcelerace menší než 150 mm,
- osa věnce volantu nesmí být vyosena oproti podélné rovině
souměrnosti sedáku sedadla řidiče o více než 30 mm.
U vozidel kategorií M a N musí být dostatečný prostor pro
odpočinek levé nohy řidiče sedícího na sedadle v uvolněné poloze.
(7) Vnitřek kabiny řidiče nebo karosérie vozidla musí být
konstruován takto
a) vzdálenost mezi bodem H podle doporučené technické
normy34) a stropem měřena v podélné střední svislé rovině
sedadla na přímce jdoucí tímto bodem a skloněné o 8
stupňů od vertikály směrem dozadu musí být nejméně 1000
mm u kabiny řidiče při nejnižší poloze výškově
seřiditelného sedadla a současně v zadní krajní poloze
určené výrobcem k sezení a nejméně 820 mm u vozidel
kategorií M1 a N1 s výjimkou jejich sportovních
modifikací,
b) kolem volantu musí být volný prostor široký nejméně 100
mm, měřeno v rovině věnce volantu,
c) ve výši loktů řidiče podle doporučené technické normy34)
musí být volný ovládací prostor řidiče široký nejméně
640 mm, symetricky k sedadlu řidiče, a to v celém rozsahu
poloh sedadla určených výrobcem k sezení. (Měřeno ve
vzdálenosti 175 mm od bodu H na ose trupu figuríny),
d) minimální vzdálenost povrchu zatíženého opěradla sedadla
od věnce volantu musí být u vozidel kategorie M1 nejméně
380 mm a u vozidel ostatních kategorií 350 mm, přičemž se
vychází z doporučené technické normy.34) (Kontrola tohoto
ustanovení se provádí v poloze sedadla odpovídající
figuríně 50 % velikostní skupiny při výškovém nastavení
sedadla do poloviny rozsahů seřízení),
e) spodní okraj volantu musí být vzdálen od povrchu
nezatíženého sedáku sedadla při všech polohách nastavení
sedadla u vozidel kategorie M1 nejméně 120 mm a u vozidel
ostatních kategorií (s výjimkou sedáků sedadel, jejichž
konstrukce a odpružení umožňuje snadné posazení na
sedadlo a odchod z něj) nejméně 180 mm,
f) rukojeť řadicí páky převodovky nesmí být svým horním
okrajem v jednotlivých pracovních polohách níže než
povrch řidičova sedadla zatíženého figurínou o hmotnosti
75 kg a seřízeného do nejvyšší a krajní zadní polohy
určené výrobcem k sezení,
g) kolem rukojetí ovládacích pák (páky převodových ústrojí,
závěru diferenciálu, parkovací, nouzové a odlehčovací
brzdy) ve všech pracovních polohách musí být volný
prostor nejméně 70 mm; toto ustanovení se nevztahuje na
ovladače vzduchových a hydraulických rozvaděčů
a u vozidel kategorie M1 na rukojeti ovládacích pák za
podmínky, že je umožněno jejich rychlé a bezpečné
uchopení.
(8) Sedadla vozidel kategorií M1 a N a sedadla řidiče
a spolujezdce vozidel kategorií M2 a M3 třídy II a třídy III
a sedadla cestujících v autobusech třídy III uvedených do provozu
po dni účinnosti této vyhlášky musí být vybavena opěrkami hlavy.
Opěrky hlavy musí splňovat podmínky stanovené zvláštním
předpisem41) a musí být podle něj homologovány. Pokud opěrka hlavy
je integrální částí sedadla homologovaného jako celek podle
zvláštního předpisu,39) nemusí být opatřena štítkem výrobce
s vyznačením homologace. To platí i pro vyjímatelné nebo výsuvné
provedení opěrek hlavy. U zadních sedadel vozidel kategorie M1
s výškou opěradel nejméně 700 mm se opěrky hlavy při schvalování
technické způsobilosti typů vozidla do 1. 7. 1997 a u vozidla
uváděného poprvé do provozu do 1. 7. 1998 nevyžadují. Ustanovení
tohoto odstavce neplatí pro nesamostatná střední sedadla vozidel
kategorií M1 a N1 a pro nouzová sedadla, která svými rozměry
nesplňují stanovené požadavky a mohou být využita pro
příležitostnou přepravu osob.
(9) Sedadla vozidel, za nimiž se nacházejí další místa k sezení,
musí být provedena, zejména v horní části opěradla, tak, aby
nemohla zvýšit nebezpečí nebo vážnost zranění cestujících; tato
sedadla vozidel kategorie M1 musí splňovat podmínky stanovené
zvláštním předpisem32) a musí být podle něj homologována.
(10) V autobusech a osobních autobusových přívěsech a návěsech
vyrobených po 1. 1. 1985 musí sedadla vyhrazená pro osoby tělesně
postižené splňovat tyto podmínky:
- před každým z těchto sedadel musí být volný prostor nejméně
600 mm ve směru sezení,
- v případě umístění sedadel proti sobě musí být tento prostor
nejméně 1200 mm.
(11) Čalounění a potahové materiály použité v interiéru vozidla
v ploše styku s tělem člověka musí být hygienicky nezávadné
a prodyšné. Prodyšnost těchto materiálů vodní párou musí být
- na sedadlech vozidla kategorie M1 nejméně 140 g.m-2.h-1,
- na sedadlech řidičů a ostatních členů osádky vozidel kategorií
M2, M3 a N nejméně 150 g.m-2.h-1,
- na sedadlech pro cestující ve vozidlech kategorií M2 a M3
s výjimkou autobusů třídy II a třídy III nejméně 120 g.m-2.
h-1.
Čalounění a potahové materiály musí odolávat běžným desinfekčním
prostředkům, krátkodobě i palivům a mazivům. Potahy sedadel
a jejich opěradel přímo vystavených povětrnostním vlivům musí být
provedeny z materiálů, které nesají vodu.
(12) Pevná lůžka v kabině řidiče vozidel kategorie N a ve
vozidlech kategorií M2 a M3 nesmí mít menší rozměry než 550
x 1900 mm a světlá výška nad nezatíženým lůžkem nesmí být menší
než 550 mm. Lůžko musí být vybaveno zábranou proti možnému
vypadnutí ležící osoby.
(13) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro jiná motorová
vozidla uvedená v části VI. této vyhlášky, pro vozidla kategorie
T a pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před
1. 7. 1972. Ustanovení odstavců 6, 7 a 11 tohoto paragrafu neplatí
pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1.
1. 1985.
§ 44
Podlaha a bočnice karosérií vozidel
(1) Bočnice, podlahy a podlahové krytiny, pokud jsou ze dřeva
nebo jiného hořlavého materiálu, musí být v místech, která mohou
být vystavena vysokým teplotám při poruše funkčních částí vozidla
(nezávislé topení, pneumatiky apod.), chráněny ohnivzdorným
materiálem. Materiál bočnic, podlah a podlahových krytin musí též
krátkodobě vzdorovat palivům, mazivům, vodě a běžným dezinfekčním
prostředkům.
(2) Víka v podlaze i bočnicích musí dobře přiléhat a pohyblivá
ústrojí procházející podlahou musí být řádně utěsněny proti
vnikání prachu, nečistot a hluku; musí být upraveny podle § 40 odst. 3 této
vyhlášky. (Pohyblivými ústrojími se rozumějí např.
pedály, sloupek řízení, páka řazení, páka parkovací brzdy apod.).
(3) Podlahy a bočnice karosérií vozidel a jejich případné
krytiny, potahy a rohože musí být řešeny tak, aby se daly snadno
čistit. Podlahy karosérií vozidel kategorií M2 a M3 musí být
potaženy vhodnou krytinou nebo rohoží zabraňující uklouznutí.
Přechody u kloubových autobusů musí být provedeny tak, aby je
mohli cestující za jízdy bezpečně přecházet a na nich stát.
(4) Dřevěné podlahy a bočnice karosérií vozidel musí být
zhotoveny beze spár. Podlahy vozidel se sklápěcí karosérií,
není-li karosérie celokovová, musí být oplechovány.
§ 45
Dveře, dveřní závěsy a závěry
(1) Dveře vozidel musí být při zavření zajištěny tak, aby se za
jízdy samovolně neotevřely a ani nemohly být neúmyslně otevřeny.
U bočních jednokřídlových dveří musí být dveřní závěsy vpředu ve
směru jízdy; tato podmínka se nevztahuje na automobily, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1960, a vozidla
kategorií T a SS , u nichž je kabina řidiče nebo obsluhy z každé
strany nejméně o 200 mm užší, než je největší šířka vlastního
vozidla. Systémy dveřních závěsů a závěrů u bočních dveří osobních
automobilů musí splňovat podmínky stanovené zvláštním
předpisem42) a musí být podle něj homologovány.
(2) Zavřené dveře vozidel nesmějí být příčinou zvýšeného hluku
při jízdě; dveře, dveřní závěsy a závěry musí být provedeny tak,
aby při jejich zavírání nevznikaly rušivé zvuky.
(3) Dveře určené pro nastupování do prostoru a vystupování
z prostoru pro řidiče nebo cestující musí mít zajištění proti
otevření zvenčí se dvěma jasně rozlišitelnými polohami ovladatelné
zevnitř vozidla. Toto ustanovení neplatí pro nouzové dveřní
východy vozidel kategorií M2 a M3 a pro dveře těchto vozidel,
které jsou ovládány dálkově z místa řidiče a které musí mít
automatické zajištění proti otevření.
(4) Vstupní dveře k místům řidiče a cestujících musí mít světlou
šířku nástupního prostoru nejméně 650 mm podle doporučené
technické normy;35) toto ustanovení neplatí pro sportovní
modifikace vozidel kategorie M1 a vozidla kategorie T i pro jiná
motorová vozidla uvedená v části IV. této vyhlášky.
U bezkapotových automobilů musí mít dveřní otvor na úrovni podlahy
světlou šířku nejméně 250 mm. V autobusech musí být z vnější
strany vozidla na dobře viditelném místě označeny dveře určené pro
nástup osob s omezenou schopností pohybu a orientace k sedadlům
pro ně vyhrazeným (§ 43 odst. 10) a dveře určené pro nástup osob
na vozíku pro invalidy a s dětskými kočárky do prostoru pro ně
vyhrazeného (§ 42 odst. 2). (Tato šířka se měří ve výši ramen
zkušební trojrozměrné figuríny. U vozidel kategorií M2 a M3 se
světlá šířka provozních dveří měří po celé výšce dveří).
(5) Dělené dveře autobusů musí být uspořádány tak, aby cestující
při nastupování nebo vystupování nepřišli do styku s jejich vnější
stranou; pokud jsou přidržovací tyče pro usnadnění vystupování
a nastupování upevněny na dveřích, musí být na jejich vnitřní
stěně. U autobusů a osobních autobusových přívěsů vyrobených po
1. 1. 1985 nesmějí být přidržovací tyče umístěny dále než 200 mm
od roviny vymezující největší šířku vozidla ve výšce 1000 mm nad
povrchem vozovky.
(6) Jsou-li dveře autobusů dálkově ovládány z místa řidiče, musí
zařízení pro dálkové ovládání dveří spolehlivě pracovat i za
nepříznivých povětrnostních podmínek a za teplot až -15 stupňů C.
V případě potřeby musí být možno dveře otevřít i ručně, pokud
nejsou zajištěny. Jsou-li dveře v pohybu, musí být možno je
zastavit silou nejvýše 147 N.
(7) Dálkově ovládané dveře autobusů třídy I a třídy II musí mít
spáru mezi uzavíracími díly provedenou tak, aby nemohlo při
přivření dojít ke zranění prstů ruky cestujícího a aby současně
byla zaručena potřebná těsnost.
(8) Stav otevření či zavření dveří u autobusů musí být řidiči
spolehlivě oznámen zřetelným optickým znamením. Toto ustanovení
neplatí pro autobusy, které jsou vybaveny zařízením zamezujícím
rozjezd autobusu při otevřených dveřích.
(9) U skříňových karosérií nesmějí zadní a boční dveře ve zcela
otevřeném stavu přesahovat šířku vozidla o více než o vlastní
tloušťku dveří.
(10) Ustanovení platná pro autobusy se vztahují i na autobusové
přívěsy a návěsy. Ustanovení odstavce 1 poslední věty a odstavců 3, 4, 6 a
9 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
§ 46
Zařízení pro nastupování a vystupování
(1) Do kabiny řidiče a do karosérie vozidel kategorie M musí být
umožněn pohodlný a bezpečný nástup a výstup. Nejnižší nástupní
a výstupní schůdek do prostoru místa řidiče a spolujezdce
u vozidel kategorie N nesmí být u nezatíženého vozidla výše než
650 mm nad vozovkou; u vozidel, jejichž technická způsobilost byla
schválena po 1. 1. 1973, s výjimkou vozidel terénních a se
sklápěcí karosérií, nesmí být výše než 500 mm nad vozovkou.
Schůdky musí být provedeny tak, aby zabraňovaly v co největší míře
uklouznutí při nastupování a vystupování. (Náboje kol a ráfky kol
se nepovažují za zařízení pro nastupování a vystupování).
(2) Madla pro usnadnění nastupování a vystupování u vozidel
kategorie N musí být umístěna tak, aby jejich spodní okraj nebyl
výše než 1650 mm nad povrchem vozovky.
(3) U trolejbusů a jiných vozidel s elektrickým pohonem musí být
nástupní a výstupní schůdky a madla elektricky odizolovány od
skříně karosérie.
(4) Vozidla kategorie N a jejich přípojná vozidla, s výjimkou
vozidel se sklápěcí karosérií, musí mít zařízení pro bezpečný
vstup na ložnou plochu nebo do ložného prostoru a výstup z nich,
jestliže výška jejich podlahy nad vozovkou převyšuje 650 mm při
pohotovostní hmotnosti vozidla. Tato vozidla v provedení pro
použití plachty pro ochranu přepravovaného nákladu musí umožňovat
přiměřeně bezpečnou manipulaci s touto plachtou a s nosnou
konstrukcí pro tuto plachtu.
(5) Vstupní dveře vozidel kategorií N a O se skříňovou karosérií
musí být vybaveny pevným nebo snímatelným zařízením pro bezpečný
a pohodlný vstup a výstup.
(6) Je-li autobus vybaven žebříkem pro výstup na střechu
a sestup z ní, musí být žebřík na pravém boku nebo zádi autobusu,
je-li žebřík umístěn na boku autobusu, musí být odnímací.
(7) Ustanovení odstavce 2 tohoto paragrafu se nevztahuje na
vozidla uvedená do provozu před 1. 1. 1985.
§ 47
Nádrž na paliva
(1) Nádrž na kapalná paliva (automobilový benzín nebo motorová
nafta) musí být těsná a odolávat přetlaku nejméně 30 kPa; musí
vzdorovat vnější i vnitřní korozi a spolehlivě odolávat namáháním
vznikajícím za všech provozních podmínek vozidla. Musí být
provedena a umístěna tak, aby z ní palivo nevytékalo při šikmé
poloze vozidla, při jízdě v zatáčce nebo při nárazu, při kterém
nedošlo k převrácení vozidla nebo porušení (roztržení) vlastní
nádrže. Měkce připájené díly na nádrži musí být současně
přinýtovány, přišroubovány nebo jinak bezpečně připevněny. Na
vozidle smějí být instalovány jen nádrže schváleného provedení.
(2) Přetlak v nádrži, který přesahuje hodnotu provozního tlaku,
musí být snižován vhodným samočinným zařízením (otvory,
bezpečnostními ventily apod.). Plnicí a odvětrávací otvory musí
být vyvedeny mimo uzavřené prostory vozidla tak, aby se výpary
nemohly shromažďovat v uzavřených prostorech (např. v zavazadlovém
prostoru). Odvzdušňovací otvory musí být snadno přístupné pro
čištění a nesmí jimi vnikat nečistota a při údržbě a mytí vozidla
i voda do nádrže.
(3) Vozidla kategorie M1, jejichž technická způsobilost byla
schválena po 1. 1. 1985, musí z hlediska ochrany proti vzniku
požáru splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem43) a musí
být podle něj homologována a schválena. Tento předpis se vztahuje
přiměřeně i na ostatní kategorie vozidel a na palivové nádrže
nezávislých topení.
(4) Plnicí otvor palivové nádrže musí být snadno přístupný
a dimenzován tak, aby bylo možné bez obtíží ručně plnit nádrž
z nádoby se záložním palivem. Při plnění nádrže palivem nesmí
(s výjimkou dvoukolových motorových vozidel) ani při jejím přelití
dojít k polití horkých částí vozidla, výfukového potrubí nebo
elektrického příslušenství. Plnicí otvor palivové nádrže u vozidel
kategorií L3, L4, L5, M a N musí být opatřen zajišťovacím
zařízením proti odcizení nebo znehodnocení jejího obsahu
nepovolanou osobou.
(5) Plnicí potrubí palivové nádrže (s výjimkou palivových nádrží
pro nezávislé topení a nádrže dvoukolových motorových vozidel)
musí být provedeno tak, aby nedocházelo ke zpětnému vystřikování
paliva při rychloplnění u čerpací stanice u vozidel,
a) jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1.
1976
- rychlostí nejméně 60 l.min-1 u vozidel kategorií M1
a N1,
- rychlostí nejméně 100 l.min-1 u vozidel ostatních
kategorií,
b) jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1.
1976
- rychlostí nejméně 75 l.min-1 u vozidel kategorií M1
a N1,
- rychlostí nejméně 150 l.min-1 u vozidel ostatních
kategorií.
(6) Palivová nádrž nesmí být umístěna v kabině řidiče a obsluhy,
v prostoru pro cestující, pro náklad, popřípadě pro zavazadla
a v motorovém prostoru. Oddělení nádrže včetně potrubí od těchto
prostorů (s výjimkou prostorů pro náklad u vozidel kategorie
N, u nichž je dostatečná vzdálenost mezi dřevěnou podlahou ložného
prostoru a palivovou nádrží) musí být provedeno pevnou stěnou
z nehořlavého materiálu, která tvoří nedílnou součást konstrukce
karosérie nebo je s touto konstrukcí pevně a vodotěsně spojena.
U vozidel kategorie M1 nemusí být nádrž oddělena od zavazadlového
prostoru pevnou stěnou za předpokladu, že při poruše nádrže (po
nárazu apod.) nemůže palivo vytéci do zavazadlového prostoru.
(7) U motorových vozidel kategorií M1 a N1 musí být v palivové
nádrži nouzová zásoba paliva, která umožní ujetí nejméně 50 km
a nejméně 100 km u vozidel kategorií N2, N3, M2 a M3. Vozidla
kategorií M a N musí být vybavena palivoměrem a nouzová zásoba
paliva musí být řidiči jednoznačně a zřetelně signalizována
optickým sdělovačem umístěným v zorném poli řidiče. Různobarevné
provedení ukazatele palivoměru se nepovažuje za optické světelné
zařízení. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.
(8) Palivová nádrž dvoukolových motorových vozidel musí mít
zařízení pro nouzovou zásobu paliva, která umožní ujetí nejméně
30 km. Po spotřebování hlavní zásoby paliva musí být tato nouzová
zásoba paliva jednoznačně a zřetelně signalizována řidiči alespoň
uspořádáním přepouštěcích kohoutů nebo polohou jejich ovládacích
prvků.
(9) Nádoby na záložní palivo musí být provedeny tak, aby palivo
při jakékoli poloze nádoby nemohlo vytékat. Nádoby ve vozidle musí
být umístěny tak, aby nepřesahovaly nebo netvořily obrys vozidla
a aby byly od rovin vymezujících největší šířku vozidla vzdáleny
nejméně 150 mm a od roviny vymezující délku vozidla vpředu nebo
vzadu nejméně 250 mm.
(10) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
§ 48
Palivové potrubí
(1) Celistvost a těsnost palivového potrubí nesmí být
porušitelná vibracemi, krutovým nebo ohybovým namáháním přenášeným
z vozidla v normálních provozních podmínkách; potrubí musí být
chráněno zároveň před mechanickým poškozením. Trubkové spoje musí
být šroubené nebo spájené natvrdo; přípustné jsou též přesuvné
spoje s pružnými, palivuvzdornými hadicemi z těžko hořlavých
materiálů zajišťujících těsnost při všech provozních teplotách.
(2) Palivové potrubí a všechny orgány, kterými prochází palivo,
musí být chráněny před nadměrným teplem; je nepřípustné, aby
palivo z potrubí, popřípadě ze zařízení namontovaných v jeho
obvodu odkapávalo a odpařovalo se na horké části vozidla, výfukové
potrubí a na elektrické zařízení vozidla.
(3) Motorová vozidla, u nichž se palivo dopravuje z nádrže ke
karburátoru nebo vstřikovacímu čerpadlu vlastním spádem, musí mít
u nádrže uzavírací zařízení pro přerušení dodávky paliva.
(4) U vozidel kategorií M2 a M3 nesmí být palivové potrubí
v prostoru pro cestující ani v prostoru řidiče; palivo nesmí být
dopravováno vlastním spádem nebo přetlakem v palivové nádrži.
§ 49
Provozní hmoty
(1) K pohonu motorů vozidel a k plnění mazacích, chladicích
a jiných systémů a zařízení vozidel se smí používat pouze
provozních hmot předepsaných výrobcem takových systémů nebo
zařízení. Pohonné hmoty prodávané pro jejich přímou spotřebu
a používané v provozu silničních motorových vozidel musí svými
kvalitativními parametry splňovat požadavky stanovené platnými
vnitrostátními technickými normami nebo příslušnými mezinárodními
normativy s přihlédnutím k daným nebo předpokládaným klimatickým
podmínkám.
(2) Automobilové benzíny a motorové nafty dodávané pro jejich
přímou spotřebu k provozu silničních motorových vozidel musí
splňovat, kromě příslušných technických norem, také následující
podmínky:
a) automobilový benzín olovnatý musí obsahovat nejméně 0,03 g.l-1
a nejvíce 0,15 g.l-1 olova,
b) automobilový benzín bezolovnatý může obsahovat nejvíce
0,005 g.l-1 olova,
c) motorová nafta může obsahovat nejvíce 0,50 g.kg-1 síry.
(3) Počínaje dnem ukončení prodeje olovnatého automobilového
benzínu musí být u čerpacích stanic zařízených na výdej benzínu
pro motory starších vozidel používajících olovnaté benzíny
k dispozici kromě benzínu bezolovnatého také buď bezolovnatý
automobilový benzín s přísadami dodanými výrobcem, které umožní
spolehlivý provoz těchto motorů, nebo v prodeji přísady, jejichž
přidání ve stanoveném množství k určitému druhu bezolovnatého
benzínu zabezpečí palivo potřebné pro zážehové motory, pro které
výrobce stanovil olovnatý benzín.
(4) Automobilový benzín určený k pohonu spalovacího motoru
vozidla musí odpovídat příslušné české technické normě, a to
automobilový benzín bezolovnatý ČSN EN 228 (65 6505)
a automobilový benzín olovnatý ČSN 65 6505.
(5) Motorová nafta určená k pohonu spalovacího motoru vozidla
musí odpovídat české technické normě ČSN EN 590 (65 6506).
(6) K pohonu vznětových motorů lze použít také metylestery
řepkového oleje (tzv. biopalivo), a to buď samostatně podle české
technické normy ČSN 65 6507 nebo ve směsi s ropnými složkami
v množství nad 30 % hm. metylesterů podle české technické normy
ČSN 65 6508 anebo ve směsi s ropnými složkami v množství do 5 %
hm. metylesterů podle české technické normy ČSN 65 6509. Pro
použití směsí s ropnými složkami v množství nad 5 % hm.
metylesterů musí výrobce daného motoru vyjádřit souhlas s jejich
použitím.
(7) Zkapalněný ropný plyn (LPG) určený k pohonu spalovacího
motoru musí odpovídat české technické normě ČSN EN 589.
(8) Stlačený zemní plyn (CNG) určený k pohonu spalovacího motoru
musí odpovídat české technické normě ČSN 38 6110.
(9) Při vzorkování uvedených pohonných hmot se musí postupovat
pro automobilové benzíny, motorovou naftu a biopalivo podle české
technické normy ČSN 65 6005, pro LPG podle české technické normy
ČSN EN ISO 4257 (65 6480) a pro CNG dle české technické normy ČSN
38 6110.
(10) Analýzy odebraných vzorků pohonných hmot pro účely ověření
jejich kvality ze strany kontrolních orgánů se provádějí
v akreditovaných laboratořích.
(11) Shodnost výsledků kontrolních analýz odebraných vzorků
provozních hmot ve vztahu k mezím jejich specifikací musí
odpovídat příslušné české technické normě ČSN EN ISO 4259 (65
6003).
(12) Používání paliv a maziv podle odstavců 1 až 11 neplatí pro
provoz vojenských vozidel.
§ 50
Výfukový systém
(1) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno výfukovým potrubím
k odvedení výfukových plynů do atmosféry a účinným tlumičem
k tlumení hluku vycházejících plynů; tlumič výfuku musí být trvale
zapojen do výfukového potrubí.
(2) Výfukové potrubí musí být od podlahy a jiných hořlavých
částí vozidla odděleno a k dílům spodku vozidla nebo karosérie
připevněno tak, aby tyto díly byly zvukově i tepelně od výfukového
systému izolovány.
(3) Je-li vozidlo vybaveno výfukovou odlehčovací brzdou, musí
být výfukové potrubí včetně těsnění až k ovládacímu ventilu brzdy
dimenzováno pro příslušný tlak a teplotu. Spojovací šrouby
a matice výfukového potrubí musí být dostatečně chráněny proti
korozi.
(4) Koncová část výfukového potrubí musí být směrována vzhůru
nad vozidlo nebo dozadu anebo vlevo. U tahačů návěsů nesmí
docházet k přímému ofukování návěsu výfukovými plyny. Koncová část
výfukového potrubí musí být vyústěna v blízkosti obrysu vozidla,
avšak nesmí jej přesahovat, s výjimkou dvoukolových motorových
vozidel. Osa vyústění koncové části výfukového potrubí, s výjimkou
potrubí směrovaného vzhůru a vyústěného nad vozidlem, musí být buď
rovnoběžná s vodorovnou rovinou, nebo skloněná k rovině vozovky.
Vyústění výfukového potrubí musí být vedeno tak, aby bylo co
nejvíce omezeno vnikání výfukových plynů dovnitř karosérie a aby
výfukové plyny neznehodnocovaly náklad.
(5) Pokud je výfukové potrubí vozidel vyvedeno svisle vzhůru,
pak musí být u vozidel uváděných do provozu po dni účinnosti této
vyhlášky opatřeno nahoře klapkou nebo odvodňovacím ventilem
v nejnižším místě. Jeho vyústění musí být nejméně 100 mm nad
střechou kabiny řidiče nebo karosérie motorového vozidla, kromě
vozidel kategorií T a SS.
(6) Náhradní výfukové systémy musí splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy46) a musí být podle nich homologovány.
U náhradních výfukových systémů pro vozidla, jejichž výroba byla
ukončena k 31. 12. 1992, lze homologaci nahradit technickým
protokolem podle zvláštních předpisů.46)
(7) Tento paragraf platí i pro dodatečně montované nástavce
výfuku. Ustanovení odstavce 4 tohoto paragrafu neplatí pro
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7.
1972.
§ 51
Emise škodlivin ve výfukových plynech
(1) Motorové vozidlo se zážehovým motorem musí z hlediska emisí
škodlivin ve výfukových plynech splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy47) a musí být podle nich homologováno. Pro
schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla lze
připustit technický protokol podle zvláštních předpisů.47) (Pro
mopedy Předpis EHK č. 47. Pro motocykly Předpis EHK č. 40. Pro
vozidla kategorií M1 a N1 uvedená do provozu v České republice do
30. 9. 1985 platí Předpis EHK č. 15.03. Pro vozidla uvedená do
provozu po 1. 10. 1985 platí Předpis EHK č. 15.04 a pro vozidla
uvedená do provozu po 1. 12. 1989 platí Předpis EHK č. 83.00. Pro
vozidla těchto kategorií typově schválená po 1. 10. 1993 a při
schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla počínaje
dnem 1. 10. 1994 včetně evidence nových vozidel platí Předpis EHK
č. 83.01-B. Limity Předpisu EHK č. 83.02-B platí pro vozidla,
jejichž technická způsobilost jako typu vozidla byla schválena po
1. 7. 1994, pro nová vozidla prvně evidovaná po 1. 1. 1995 a pro
vozidla jednotlivě schvalovaná po 1. 7. 1995. V těchto předpisech
jsou uvedeny přípustné hodnoty sledovaných složek škodlivých
exhalací).
Pro schválení technické způsobilosti ojetého silničního vozidla
platí limity:
a) pro vozidla kategorie M1 nebo N1 podle homologačního předpisu
EHK č. 83.02 B do 31. prosince 1999,
b) pro vozidla kategorií L1 a L2 podle homologačního předpisu EHK
č. 47.00 do 31. prosince 1999,
c) pro vozidla kategorií L3, L4 a L5 podle homologačního předpisu
EHK č. 40.01 do 31. prosince 1999.
(2) Motorové vozidlo se vznětovým motorem musí z hlediska emisí
škodlivin ve výfukových plynech splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy48) a musí být podle nich homologováno. Pro
schvalování technické způsobilosti jednotlivého vozidla lze
připustit technický protokol podle zvláštních předpisů.48)
(Předpisy EHK č. 24.03 a č. 49.02. Pokud vozidla kategorií M1
a N1 se vznětovým motorem nejsou homologována podle předpisu EHK
č. 49, musí být homologována podle předpisu EHK č. 83.01-C. Tyto
předpisy platí pro vozidla typově schvalovaná po 1. 10. 1993 a pro
jednotlivá vozidla schvalovaná po 1. 10. 1994, včetně evidence
nových vozidel. Limity předpisu EHK č. 83.02-C platí pro vozidla,
jejichž technická způsobilost jako typu vozidla byla schválena po
1. 7. 1994, pro nová vozidla prvně evidovaná po 1. 1. 1995 a pro
vozidla jednotlivě schvalovaná po 1. 7. 1995. V uvedených
předpisech jsou přípustné hodnoty sledovaných složek škodlivých
exhalací).
Pro schválení technické způsobilosti ojetého silničního vozidla
platí limity:
a) pro vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3 podle homologačního
předpisu EHK č. 49.02 A do 30. září 1997,
b) pro vozidla kategorií M1 a N1 platí limity podle homologačního
předpisu EHK č. 83.02 C nebo EHK č. 49.02 A do 31. prosince
1999.
(3) Vozidla uvedená v § 81, 82 a 84 této vyhlášky poháněná
vznětovým motorem musí splňovat podmínky stanovené zvláštními
předpisy49) a musí být podle nich homologována.
(4) Provozovatel nebo uživatel vozidla nesmí na motoru (vozidle)
provádět takové zásahy (např. montáž neschváleného zařízení),
které by zvyšovaly emise škodlivin ve výfukových plynech. Při
výměně katalyzátoru ve výfukovém systému vozidla může být místo
katalyzátoru určeného pro prvovýrobu vozidla (motoru) použito též
katalyzátoru vyrobeného pro náhradní potřebu, který musí splňovat
podmínky stanovené zvláštním předpisem a musí být podle něho
homologován.49a)
(5) Vstřikovací zařízení palivové soustavy smí seřizovat
a opravovat jen osoba pověřená výrobcem daného vstřikovacího
zařízení nebo motorového vozidla. Seřizovací prvky ovlivňující
množství škodlivých exhalací ve výfukových plynech musí být
zajištěny (zaplombovány) proti neoprávněnému zásahu, pokud takové
zajištění (plombování) umožňují.
(6) Přípustné limity škodlivých exhalací ve výfukových plynech
při kontrolách motorových vozidel v provozu po schválení jejich
technické způsobilosti jsou uvedeny v odstavcích 7 a 8 tohoto
paragrafu.
(7) U vozidla v provozu se zážehovým motorem se ověřuje
přítomnost a množství škodlivých složek ve výfukových plynech
(spalinách) po záběhu motoru. (Záběhem vozidla se pro tyto účely
rozumí kilometrický proběh vozidla v záruční době do výrobcem
určené prohlídky, při které se seřizuje vozidlo z hlediska emisí
škodlivin ve výfukových plynech, nejvýše však do 3000 km).
Koncentrace oxidu uhelnatého (CO) a koncentrace nespálených
uhlovodíků (HC) při tomto ověřování nesmí překročit dále uvedené
hodnoty
a) 6,0 % CO a 2000 ppm HC při volnoběžných otáčkách motoru
u vozidel vyrobených do konce roku 1972,
b) 4,5 % CO a 1200 ppm HC při volnoběžných otáčkách motoru
u vozidel vyrobených od roku 1973 do konce roku 1986,
c) u vozidel vyrobených od 1. 1. 1987 bez katalytického
systému nebo s neřízeným katalytickým systémem hodnoty
stanovené výrobcem vozidla (motoru) zvýšené max. o 50 %
oproti těmto hodnotám, avšak nesmí překročit 3,5 % CO
a 800 ppm HC,
d) u vozidel (motoru) s řízeným třícestným katalytickým
systémem hodnoty stanovené výrobcem vozidla (motoru)
zvýšené max. o 50 % oproti těmto hodnotám, avšak nesmí
překročit 0,5 % CO při volnoběžných otáčkách a 0,3 % CO
při zvýšených otáčkách nezatíženého motoru, při nichž
hodnota lambda (hmotnostní poměr kyslíku a paliva) musí
být 1,0 s tolerancí plus minus 0,03. Zvýšené otáčky
nezatíženého motoru jsou otáčky odpovídající přibližně
1/2 otáček při jmenovitém výkonu motoru a musí být vyšší
než 2000 min-1, pokud výrobcem není stanoven jiný počet
otáček.
U motoru mazaného směsí paliva a mazacího oleje se HC
nekontrolují.
Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na vozidla kategorie
L s pohotovostní hmotností nižší než 400 kg.
(8) U vozidel v provozu poháněných vznětovým motorem se ověřuje
jeho kouřivost metodou volné akcelerace po záběhu motoru. (Záběhem
vozidla se pro tyto účely rozumí kilometrický proběh vozidla
v záruční době do výrobcem určené prohlídky, při které se seřizuje
vozidlo z hlediska emisí škodlivin ve výfukových plynech, nejvýše
však do 3000 km);
a) u vozidel (motorů) vyrobených do konce roku 1980
poháněných nepřeplňovaným nebo přeplňovaným vznětovým
motorem naměřená hodnota součinitele absorpce přípustné
kouřivosti (XP) nesmí překročit 4,0 m-1,
b) u vozidel (motorů) vyrobených počínaje rokem 1981
naměřená hodnota součinitele absorpce přípustné
kouřivosti (XP) může být vyšší nejvíce o 0,5 m-1 oproti
hodnotě korigovaného součinitele absorpce (XL) uvedené na
štítku vozidla (motoru) nebo v dokumentaci výrobce
vozidla (motoru), nesmí však u motoru nepřeplňovaného
překročit hodnotu 2,5 m-1 a u motoru přeplňovaného
překročit hodnotu 3,0 m-1. Pokud štítek nebo údaj hodnoty
korigovaného součinitele absorpce (XL) na vozidle nebo
motoru chybí a není uveden v dokumentaci výrobce vozidla
(motoru) a při měření součinitele absorpce přípustné
kouřivosti (XP) u vozidla (motoru) v řádném technickém
stavu změřený součinitel u nepřeplňovaného motoru je
vyšší než 2,5 m-1 a u přeplňovaného motoru je vyšší než
3,0 m-1, pak hodnotu součinitele absorpce kouřivosti (XP)
pro daný motor stanoví jeho výrobce podle vlastní
dokumentace nebo výpočtem podle odstavce 9 tohoto
paragrafu, případně pověřená zkušebna, pokud není výrobce
znám.
(9) Součinitel absorpce přípustné kouřivosti (XP) vznětových
motorů se výpočtem pro případy uvedené v odstavci 8 písm. b)
tohoto paragrafu stanoví následovně
a) u motoru nepřeplňovaného nesmí být vyšší než 3,2 m-1,
b) u motoru přeplňovaného nesmí být vyšší než hodnoty
stanovené v závislosti na velikosti motoru vyjádřené jeho
vztažným průtokem plynu Vp:
---------------------------------------------------------
Vztažný průtok plynu Přípustná kouřivost
Vp [dm3 . s-1] Xp [m-1]
---------------------------------------------------------
do 50 3,7
nad 50 do 100 3,3
nad 100 do 130 3,0
nad 130 do 200 2,8
nad 200 2,6
---------------------------------------------------------
Vztažný průtok plynu čtyřdobého motoru se stanoví podle vztahu
Vp = 0,45 . Vh.nj/120 [dm3.s-1],
kde Vh - zdvihový objem motoru [dm3]
nj - otáčky motoru při jmenovitém výkonu [min-1].(10) Zážehové a vznětové motory upravené na pohon stlačeným
zemním plynem (CNG) nebo na pohon zkapalněným ropným plynem (LPG)
musí z hlediska škodlivých emisí ve výfukových plynech splňovat
přípustné limity stanovené pro dané vozidlo (motor) před jeho
úpravou. Tyto limity musí být u dvoupalivových systémů splněny při
spalování každého z paliv.
(11) Při namátkových kontrolách motorových vozidel v silničním
provozu z hlediska emisí škodlivin ve výfukových plynech podle
odstavců 7 a 8 tohoto paragrafu se neprovádí kontrola a seřízení
palivové a zapalovací soustavy vozidla podle dokumentace výrobce.
Součástí kontroly u vznětového motoru je ověření neporušenosti
zaplombování vstřikovacího čerpadla.
§ 52
Hluk vozidel
(1) Vozidla, jejich motory, díly a všechna ústrojí, ve kterých
dochází k pohybu částí, větrací a vytápěcí zařízení, sací
a výfukové potrubí s tlumiči, výfuková odlehčovací brzda, brzdová
zařízení, spojení nástavby s konstrukcí vozidla a vnitřní vybavení
vozidla musí být konstruovány a provedeny tak, aby hluk vně
i uvnitř vozidla byl co nejmenší.
(2) Z hlediska hladiny vnějšího hluku musí nová vozidla při
schvalování jejich technické způsobilosti, při výrobě a při
uvádění do provozu splňovat podmínky stanovené zvláštními
předpisy.50) Hladina vnějšího hluku vozidel kategorií T, SS
a jednonápravových traktorů s přívěsy nesmí přesahovat za podmínek
měření, které stanovuje zvláštní předpis pro vozidla kategorií
M a N50) hodnotu
- 85 dB(A) u vozidel s pohotovostní hmotností do 1,5 t,
- 89 dB(A) u vozidel s pohotovostní hmotností převyšující 1,5 t.
Vozidla kategorie SS musí být při měření v přepravní poloze podle
návodu k obsluze a s připojeným vybraným pracovním ústrojím.
Hladina vnějšího hluku vozidla v provozu a po jeho opravě nebo
jakémkoli zásahu do výfukového nebo tlumicího systému (zařízení)
nesmí být vyšší, než byla při schválení jeho technické
způsobilosti.
Pro schválení technické způsobilosti ojetého silničního
motorového vozidla platí limity vnějšího hluku:
a) pro vozidla kategorie L1 podle homologačního předpisu EHK č.
63.00 a pro vozidla kategorií L3 a L4 podle homologačního
předpisu EHK č. 41.01 do 31. prosince 1999,
b) pro vozidla kategorií L2 a L5 podle homologačního předpisu EHK
č. 9.04 do 31. prosince 1999,
c) pro vozidla kategorií M1 a N1 podle homologačního předpisu EHK
č. 51.01 do 31. prosince 1999,
d) pro vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3 podle homologačního
předpisu EHK č. 51.01 do 30. září 1997.
(3) U vozidel uváděných do provozu po 31. 12. 1982 se zapisuje
do technického průkazu vozidla referenční hodnota hladiny vnějšího
hluku výfukového systému stojícího vozidla zjištěná zkušebnou
provádějící homologační zkoušky vozidel z hlediska hluku.
[Referenční hodnota se vyčíslí ze zjištěné hladiny hluku stojícího
vozidla při homologačním testu přičtením 5 dB(A)]. U vozidel
uvedených do provozu do 31. 12. 1982 musí výfukový systém
stojícího vozidla splňovat tyto referenční hodnoty hladiny
vnějšího hluku v dB(A):
------------------------------------------------------------------
Kategorie vozidla schválení technické způsobilosti
------------------------------------------------------------------
před od 1.1.1972 od 1.1.1976
r. 1972 do 31.12.1975 do 31.12.1982
------------------------------------------------------------------
Kategorie vozidla L
s motorem zdvihového
objemu do 50 cm3
včetně 105 103 103
nad 50 cm3 do 125 cm3 107 105 105
nad 125 cm3 do 500 cm3 109 107 107
nad 500 cm3 110 108 108
------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------
Kategorie vozidla schválení technické způsobilosti
------------------------------------------------------------------
před od 1.1.1972 od 1.1.1976
r. 1972 do 31.12.1975 do 31.12.1982
------------------------------------------------------------------
před od 1.1.1972 od 1.1.1976
r. 1972 do 31.12.1975 do 31.12.1982
------------------------------------------------------------------
Kategorie vozidla M1 102 100 98
Vozidla kategorie M2
a M3 celkové hmotnosti
- do 3,5 t včetně 112 110 108
- nad 3,5 t 116 114 112
------------------------------------------------------------------
Vozidla kategorie
N1 112 110 108
N2 a N3 116 114 112
------------------------------------------------------------------
Referenční hodnota hladiny vnějšího hluku stojícího vozidla nesmí
být během provozu vozidla překročena. Způsob a zjišťování
referenční hodnoty hladiny vnějšího hluku výfukového systému
stojícího vozidla v provozu stanoví zvláštní předpis.50)
(4) V konstrukci a provedení ústrojí vozidla nesmějí být
prováděny takové zásahy (např. montáž neschváleného zařízení),
které by zvyšovaly hluk nad stanovené meze.
(5) U vozidel kategorií L3 a L4 smí být pro náhradní potřebu
použito tlumicího systému výfuku, který splňuje podmínky stanovené
zvláštním předpisem 50a) a který musí být podle něj homologován.".
Dosavadní odstavce 5 a 6 se označují jako odstavce 6 a 7.
(6) Ustanovení tohoto paragrafu se vztahuje i na vozidla s nástavbami
s motory užívanými k provozu zvláštních zařízení trvale nebo přechodně
připojených na vozidlo.
(7) Ustanovení odstavce 5 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla,
jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
§ 53
Třecí a těsnicí materiály
U dílů, součástí, celků a skupin používaných nebo určených pro
motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, včetně jiných vozidel
a jejich přípojných vozidel, nesmí být použito materiálů
obsahujících azbest, a to
a) u třecích materiálů podléhajících opotřebení při provozu
vozidla při první evidenci (uvedení do provozu) nových
vozidel kategorií L, M, N, O, T a SS včetně náhradních
dílů pro tato vozidla ode dne účinnosti této vyhlášky,
b) u těsnicích a izolačních materiálů používaných nebo
určených pro vozidla kategorií L, M, N, O, T a SS včetně
náhradních dílů při první evidenci (uvedení do provozu)
nových vozidel ode dne účinnosti této vyhlášky,
c) u všech třecích, těsnicích a izolačních materiálů pro
náhradní potřebu od 1. 7. 1997.
§ 54
Zdrojové soupravy elektrické energie
(1) Akumulátor musí být na vozidlo upevněn a jeho uchycení
upraveno tak, aby jeho poloha na vozidle byla zachována i při
zpoždění nebo zrychlení nejméně 5 g všemi směry. Akumulátor musí
být umístěn tak, aby nemohlo dojít k samovolnému zkratu s vodivými
díly vozidla, a nejde-li o bezúdržbový akumulátor, aby k němu byl
snadný přístup a aby byla snadná jeho montáž a demontáž.
(2) Akumulátor smí být umístěn jen v takovém prostoru, kde je
zaručeno dostačující odvětrávání. Vyústění odvětrávání akumulátoru
nesmí být vedeno do prostoru pro cestující, obsluhu, náklad ani do
jiného uzavřeného prostoru vozidla ani do blízkosti palivové
nádrže a jejího odvětrávání.
(3) Akumulátor musí při stavu nabití na 66 % jmenovité kapacity
umožnit spolehlivé spuštění motoru vozidla za podmínek stanovených
v § 31 této vyhlášky. Toto ustanovení se netýká dvoukolových
motorových vozidel a jejich modifikací a jiných motorových
vozidel.
(4) Zařízení vyrábějící elektrickou energii na motorovém vozidle
musí mít takový výkon, aby krylo (i na přípojných vozidlech, pokud
jsou motorová vozidla k jejich tažení určena) s dostatečnou
rezervou spotřebu všech elektrických spotřebičů vozidla včetně
doplňků, které výrobce na přání odběratele montuje nebo běžně
povoluje dodatečně montovat, a přitom zajistilo řádné dobíjení
akumulátoru.
(5) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
§ 55
Elektrická instalace vozidla
(1) Elektrická instalace vozidla musí být izolována a vedena
tak, aby bylo zamezeno samovolnému poškození vodičů nebo vzniku
zkratu. Izolaci jednotlivých vodičů nutno volit podle prostředí,
druhu a způsobu uložení. Vozidla kategorie M1, jejichž technická
způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985, musí splňovat podmínky
stanovené zvláštním předpisem43) a musí být podle něj
homologována.
(2) Motorová vozidla s výjimkou dvoukolových a vozidel kategorií
T a SS musí být opatřena zásuvkou pro přenosnou elektrickou
svítilnu. Pokud jsou vozidla kategorií M a N vybavena elektrickým
zapalovačem cigaret, jehož zásuvku lze použít též jako zásuvku pro
připojení přenosné elektrické svítilny, nemusí být vystrojena
zvláštní zásuvkou podle první věty tohoto odstavce.
(3) Připojení elektrické instalace pro předepsané osvětlení
návěsu a přívěsu k tažnému vozidlu musí být provedeno podle
mezinárodního předpisu sedmipólovým elektrickým vedením se
sedmipólovou zásuvkou a jí odpovídající vidlicí černé (tmavé)
barvy; zásuvka a vidlice pro jiné účely (doplňkové) musí být pro
rozlišení bílé (světlé) barvy. Zásuvky a vidlice co do provedení,
barvy a umístění musí od 1. 1. 1985 splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy51) a musí být podle nich schváleny. Vozidla
s elektrickou instalací 24 V určená k tažení přípojných vozidel,
vyrobená do 31. 12. 1990 musí být ode dne 1. 7. 1985 vybavena
vhodným zařízením (přechodovým dílem) umožňujícím vzájemné
propojení zásuvek a vidlic 24 V se zásuvkami a vidlicemi 12
V dříve používaných i pro napětí 24 V. Propojení elektrické
instalace mezi traktorem a jeho přípojným vozidlem může být
provedeno pětižilovým elektrickým vodičem, avšak sedmipólovou
zásuvkou a jí odpovídající vidlicí, přičemž zapojení jednotlivých
vodičů musí být shodné se zapojením jako u vozidel kategorie N.
(4) U vozidel kategorií M, N a O je možné nahradit sedmipólové
zásuvky a vidlice pro propojení elektrické instalace zásuvkou
a vidlicí třináctipólovou (nebo patnáctipólovou), jejichž
provedení musí odpovídat mezinárodním předpisům "Osobní automobily
a nákladní automobily s 12 V systémem a 13 kolíkové elektrické
spojení mezi tažným a přípojným vozidlem; Nákladní vozidla s 24
V systémem a 15 kolíkové elektrické spojení mezi tažným
a přípojným vozidlem". Je-li tažné vozidlo vybaveno
třináctipólovou (nebo patnáctipólovou) zásuvkou a přípojné vozidlo
sedmipólovou vidlicí, pak musí být k propojení těchto vozidel
použita "redukce" ze 13, resp. 15 na 7 pólů, jejíž provedení musí
být schváleno.
(5) Vozidla kategorií N2, N3, M2, M3, T a SS musí mít elektrické
zařízení opatřeno snadno přístupným odpojovačem akumulátoru.
(6) Ustanovení odstavce 1 třetí věty, odstavce 2, odstavce 3
poslední věty a odstavce 5 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla,
jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
Ustanovení odstavce 5 platná pro vozidla kategorií T a SS neplatí
pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena přede
dnem účinnosti této vyhlášky.
§ 56
Světelná zařízení vozidel
(1) Na vozidle se smí používat jen takových světelných zdrojů
a zařízení (i co do počtu), která jsou pro daný druh a kategorii
vozidla předepsána nebo povolena. Světelná zařízení na vozidlech,
jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 7. 1972,
světelná zařízení vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 a světelné
zdroje a zařízení vyrobené nebo dovezené po 1. 1. 1985 musí
splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy52) a musí být
podle nich homologovány. Jiná světelná zařízení, než jsou povolena
nebo dále předepsána, nesmí být na vozidle použita. Dodatečně lze
na vozidlo montovat povolená světelná zařízení jen za předpokladů,
že nebudou v úhlu 15o směrem ven od obrysu vozidla vyzařovat
dopředu červené světlo a dozadu světlo bílé (s výjimkou světla
svítilen určených k osvětlení vnitřního prostoru). Na vozidla je
možno dodatečně montovat světelná zařízení k označení určitých
vozidel, jako jsou vozidla taxislužby, vozidla hromadné veřejné
dopravy (prosvětlené směrové a číselné tabule), sanitní vozidla
(u sanitních vozidel v provozu se připouští užití označení
červeným křížem v bílém poli směrem dopředu i dozadu) apod. Tato
zařízení musí vyzařovat nepřerušované světlo neproměnné barvy.
(2) Poloha světelných zařízení a jejich geometrická viditelnost
u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 10. 1985 musí splňovat
podmínky stanovené zvláštními předpisy53) nebo se vychází
z doporučené technické normy53) a musí být podle nich homologována
(schválena).
(3) Světelná zařízení musí být na vozidle umístěna tak, aby se
jejich poloha a referenční osy samovolně neměnily. Poloha
světelných zařízení se stanoví při pohotovostní hmotnosti vozidla
a zatížení sedadla řidiče hmotností 75 kg. Dodatečně montovaná
světelná zařízení musí být na vozidle umístěna tak, aby byly
splněny požadavky na umístění a aby nebyl narušen výhled z místa
řidiče ani stanovená geometrická viditelnost ostatních světelných
zařízení.
(4) Vertikální nastavení sklonu světlometů s potkávacím
světlem, s výjimkou jiných motorových vozidel uvedených v § 11
této vyhlášky, měřeno při stání v rozsahu od pohotovostní do
celkové hmotnosti vozidla, musí zůstat v rozsahu sklonů -0,5 % až
-2,5 %. Pro zajištění tohoto rozmezí sklonu musí být u vozidel
vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1985, pokud není splněn výše
uvedený rozsah nastavení, použito zařízení upravující sklon
světlometů vzhledem ke karosérii podle zatížení vozidla, které
musí být ovladatelné z místa řidiče (ručně) nebo musí pracovat
samočinně. Pro každý typ vozidla musí výrobce stanovit základní
nastavení, které musí být nejméně v rozmezí -1 % až -1,5 %, a od
1. 10. 1984 musí být tato hodnota základního nastavení
s příslušným symbolem uvedena v blízkosti světlometů nebo na
štítku výrobce a v návodu k obsluze včetně schéma správného
nastavení (seřízení) potkávacích světel.
(5) Každá dvojice téhož druhu vnějšího světelného zařízení musí
být na vozidle umístěna souměrně k podélné střední rovině vozidla,
ve stejné výši nad vozovkou a musí vykazovat stejné světelné
a barevné parametry.
(6) Všechna vnější světelná zařízení, pokud jsou v činnosti,
musí svítit stálým a nepřerušovaným světlem, s výjimkou směrových
světel (§ 61) a zvláštních výstražných světelných zařízení (§ 65).
(7) Motorová vozidla mohou být vybavena jedním hledacím
světlometem se světlem bílé barvy, který nesmí být uveden do
činnosti na jedoucím vozidle.
(8) Všechna vnější světelná zařízení musí vyzařovat světlo té
barvy, která je pro jednotlivé druhy světel v příslušných
ustanoveních uvedena. Vozidla, jejichž technická způsobilost byla
schválena před 1. 7. 1972, mohou mít barvu světla vyzařovaného
- světlomety s dálkovým
a potkávacím světlem - žlutou
- předními ukazateli směru - bílou
- zadními ukazateli směru - červenou.
(9) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro světelná zařízení
vyzařující světlo bílé barvy určená
a) k osvětlení ložné plochy vozidla,
b) k osvětlení spojovacího zařízení pro přípojná vozidla,
c) na zádi tahačů návěsů k osvětlení návěsů při zapojování
vozidel do souprav,
d) k osvětlení přívěsného nářadí pro práce výlučně mimo
veřejné pozemní komunikace.
Činnost těchto světelných zařízení však musí být signalizována
dalším nepřerušovaně svítícím sdělovačem žluté barvy v zorném poli
řidiče, s výjimkou traktorů, jejichž technická způsobilost byla
schválena do 1. 1. 1985.
(10) Vozidla, která nejsou vybavena vlastním vnějším světelným
zařízením (pracovní stroje atd.), musí být v provozu na pozemních
komunikacích vybavena soupravou přenosných světelných zařízení
(obrysová, brzdová a směrová světla) podle zvláštních předpisů
nebo se vychází z doporučené technické normy.53) Souprava musí být
opatřena propojovacím kabelem o délce nejméně 10 m s vidlicí
umožňující propojení s tažným vozidlem (sedmipólová nebo
třináctipólová a nebo patnáctipólová). Držáky této soupravy musí
být umístěny tak, aby po nasazení soupravy byly splněny požadavky
na umístění světelných zařízení na vozidle.
§ 57
Světlomety vozidel
(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou ostatních motorových
vozidel uvedených v části VII. této vyhlášky, musí být vybaveno
světlomety s potkávacími a dálkovými světly. Potkávací i dálková
světla musí být bílé barvy a mohou být sloučena do jednoho
světlometu s jinými světly svítícími dopředu. Činnost dálkového
světla musí být signalizována nepřerušovaně svítícím sdělovačem
modré barvy v zorném poli řidiče. Dálkovými světly musí být
vybavena vozidla, jejichž nejvyšší konstrukční rychlost je vyšší
než 40 km.h-1.
(2) Vozidla kategorií M, N a motorová vozidla kategorií L2 a L5
širší než 1,3 m musí být vybavena dvěma světlomety s potkávacím
světlem a dvěma nebo čtyřmi světlomety s dálkovým světlem.
Nejvyšší souhrnná svítivost dálkových světel nesmí být větší než
225 000 cd (odpovídá vztažné hodnotě 75) podle zvláštních
předpisů.53) Světlomety s potkávacím světlem musí být umístěny
tak, aby bod jejich činné svítící plochy nejbližší rovině
vymezující největší šířku vozidla nebyl vzdálen více než 400 mm od
této roviny a aby vzájemná vzdálenost jejich nejbližších bodů
činné svítící plochy nebyla menší než 600 mm. Světlomety
s dálkovým světlem nesmějí být svým vnějším okrajem činné svítící
plochy blíže rovině vymezující největší šířku vozidla než vnější
okraj činné svítící plochy světlometu s potkávacím světlem.
(3) Dvoukolová motorová vozidla a motorová vozidla se třemi koly
uspořádanými souměrně k podélné střední rovině vozidla, jejichž
šířka je nejvýše 1,3 m, musí být vybavena jedním nebo dvěma
světlomety s potkávacím světlem a jedním nebo dvěma světlomety
s dálkovým světlem. Světlomet s potkávacím světlem a světlomet
s dálkovým světlem musí být umístěny tak, aby jejich vztažné osy
byly v podélné střední rovině vozidla. Je-li vozidlo vybaveno
dvojicí shodných světlometů, musí být umístěny symetricky k této
rovině. Mopedy musí být vybaveny jedním světlometem s potkávacím
světlem a mohou být vybaveny jedním světlometem s dálkovým světlem
podle zvláštních předpisů.53)
(4) Světlomety s potkávacím světlem nesmějí být svým nejnižším
bodem činné svítící plochy níže než 500 mm a nejvyšším bodem činné
svítící plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky.
(5) Přepínání potkávacích a dálkových světel musí být provedeno
tak, že nesmí dojít k jejich současnému vypnutí. Dálková světla
mohou být zapnuta buď všechna současně, nebo ve dvojicích. Po
přepnutí z potkávacích světel na dálková musí být zapnuta alespoň
jedna dvojice dálkových světel. Potkávací světla mohou svítit
současně s dálkovými. Po přepnutí z dálkových světel na potkávací
musí být vypnuta všechna dálková světla.
(6) Motorová vozidla kategorií M, N, L2 a L5 vybavená více než
jednou dvojicí dálkových světel mohou mít jednu dvojici dálkových
světel pohyblivou v závislosti na řízení vozidla. Vozidla
kategorií L1, L3 a L4 mohou mít potkávací a dálková světla
pohyblivá v závislosti na řízení vozidla.
(7) Rozsvícení potkávacích světel nebo dálkových světel nesmí
být možné, nejsou-li současně v činnosti obrysová světla vozidla
a osvětlení zadní státní poznávací značky. Tato podmínka neplatí
pro použití potkávacích nebo dálkových světel jako světelného
výstražného zařízení.
§ 58
Obrysová a parkovací světla
(1) Každé motorové vozidlo, které má nejméně čtyři kola, a každé
motorové vozidlo se třemi koly uspořádanými symetricky k podélné
střední rovině vozidla musí být vybaveno k vyznačení vnějších
obrysů dvěma předními obrysovými světly bílé barvy a dvěma zadními
obrysovými světly červené barvy. Zadní obrysová světla červené
barvy jsou světly koncovými. Všechna motorová vozidla schvalovaná
po 9. 2. 1998 s délkou překračující 6 m, s výjimkou podvozků
určených k dostavbě, musí být na obou stranách vybavena bočními
obrysovými světly oranžové barvy. Boční obrysové svítilny typu
SM1 se užívají na všech kategoriích vozidel, na vozidlech
kategorie M1 a od nich odvozených N1 však mohou být užity boční
obrysové svítilny typu SM2.
(2) Přípojná vozidla schvalovaná po 9. 2. 1998, s výjimkou
postranního vozíku k dvoukolovému motorovému vozidlu, jehož boční
obrys přesahuje boční obrys tažného vozidla o více než 100 mm
anebo jehož šířka je větší než 1,6 m, musí být vybavena dvěma
předními obrysovými světly bílé barvy a každé přípojné vozidlo,
s výjimkou přípojných vozidel k dvoukolovému motorovému vozidlu,
musí být vybaveno dvěma zadními obrysovými světly červené barvy.
Všechna přípojná vozidla s délkou překračující 6 m (včetně tažné
oje) musí být na obou stranách vybavena bočními obrysovými
svítilnami typu SM1 vyzařujícími světlo oranžové barvy.
(3) Svítilny obrysového světla vozidla nesmějí být svým
nejnižším bodem činné svítící plochy níže než 350 mm a nejvyšším
bodem činné svítící plochy výše než 1500 mm nad rovinou vozovky.
Jestliže tvar karosérie neumožňuje dodržet výšku 1500 mm, může být
až 2100 mm nad rovinou vozovky. Bod činné svítící plochy přední
obrysové svítilny nejbližší rovině vymezující největší šířku
vozidla nesmí být u motorového vozidla dále než 400 mm
a u přípojného vozidla dále než 150 mm od této roviny; u zadní
obrysové svítilny nesmí být tato vzdálenost větší než 400 mm.
Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné svítící plochy předních
obrysových svítilen i zadních obrysových svítilen nesmí být menší
než 600 mm. Boční obrysové svítilny nesmějí být svým nejnižším
bodem činné svítící plochy níže než 250 mm a nejvyšším bodem činné
svítící plochy výše než 1500 mm nad rovinou vozovky. Jestliže tvar
karosérie neumožňuje dodržet výšku 1500 mm, může být až 2100 mm
nad rovinou vozovky. První boční obrysové svítilny nesmějí být
dále než 3 m od předku vozidla (u vozidel kategorie O včetně délky
oje); alespoň jedna boční obrysová svítilna musí být umístěna ve
střední třetině vozidla. Vzdálenost mezi dvěma sousedními bočními
obrysovými svítilnami nesmí přesáhnout 3 m, pokud konstrukce
vozidla neumožňuje splnění tohoto požadavku, může být tato
vzdálenost zvětšena na 4 m. Vzdálenost od roviny vymezující
největší délku vozidla vzadu nesmí být větší než 1 m.
(4) Dvoukolová motorová vozidla, s výjimkou mopedů, musí být
vybavena jednou přední obrysovou svítilnou vyzařující světlo bílé
barvy a jednou zadní obrysovou svítilnou vyzařující světlo červené
barvy. Mopedy musí být vybaveny jednou zadní obrysovou svítilnou
vyzařující světlo červené barvy a mohou být vybaveny jednou přední
obrysovou svítilnou vyzařující světlo bílé barvy. Přívěsný vozík
za dvoukolové motorové vozidlo musí být vybaven jednou zadní
obrysovou svítilnou červené barvy. Obrysová svítilna musí být
umístěna v podélné střední rovině vozidla. Nejnižší bod činné
svítící plochy obrysové svítilny nesmí být níže než 350 mm
a nejvyšší bod činné svítící plochy nesmí být výše než 1200 mm nad
rovinou vozovky.
(5) Postranní vozík k dvoukolovému motorovému vozidlu musí být
vybaven jednou svítilnou vyzařující dopředu světlo bílé barvy
a jednou svítilnou vyzařující světlo červené barvy dozadu. Bod
činné svítící plochy každé svítilny nejbližší rovině vymezující
největší šířku vozidla nesmí být dále než 150 mm od této roviny.
Nejnižší bod činné svítící plochy těchto svítilen nesmí být níže
než 350 mm a jejich nejvyšší bod činné svítící plochy nesmí být
výše než 1200 mm nad rovinou vozovky.
(6) Všechna obrysová světla musí při zapnutí svítit současně.
U vozidel, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1.
1977, musí být činnost obrysových světel signalizována
nepřerušovaně svítícím sdělovačem zelené barvy v zorném poli
řidiče; sdělovač se nevyžaduje, je-li možné osvětlení přístrojové
desky zapnout i vypnout jen současně s obrysovými světly.
(7) Při stání a parkování se k světelnému vyznačení vnějších
obrysů vozidla používá parkovacích nebo obrysových světel.
U motorových vozidel, jejichž délka nepřesahuje 6 m a šířka 2 m,
(s výjimkou dvoukolových) mohou být parkovací světla v činnosti
pouze na straně přivrácené ke středu vozovky. Dvoukolová motorová
vozidla mohou mít k světelnému vyznačení vnějších obrysů při stání
jedno parkovací světlo v podélné střední rovině vozidla, viditelné
zepředu i zezadu. Parkovací světlo musí vyzařovat dopředu světlo
bílé a dozadu světlo červené barvy. Parkovací svítilna musí být
umístěna podle odstavce 3 tohoto paragrafu, u dvoukolových
motorových vozidel podle odstavce 4 tohoto paragrafu
a u postranního vozíku k dvoukolovému motorovému vozidlu podle
odstavce 5 tohoto paragrafu. Se samostatným parkovacím světlem
(světly) nemusí svítit žádná jiná světelná zařízení pro vnější
osvětlení a světelnou signalizaci.
(8) Vozidla kategorií M, N a O vyrobená nebo dovezená po 1. 10.
1985
a) se šířkou větší než 2,1 m musí být vybavena doplňkovými
svítilnami s obrysovými světly. Jejich umístění je
upraveno zvláštním předpisem,53)
b) vozidla kategorií M2, M3, N2, N3, O3 a O4 mohou být
vybavena dalšími schválenými zadními svítilnami
s obrysovými, brzdovými a směrovými světly pouze
v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy53) (svítilny
kategorie D).
Doplňková obrysová světla musí svítit dopředu světlem bílé barvy,
dozadu světlem červené barvy a současně s obrysovými světly.
U doplňkových svítilen s obrysovými světly umístěných na střeše
vozidla se smí vztažná osa těchto svítilen odchýlit od podélné
střední roviny vozidla s tolerancí plus minus 3 stupně.§ 59
Zařízení pro osvětlení zadní tabulky státní
poznávací značky a osvětlení směrových tabulek
(1) Každé vozidlo musí mít zařízení pro osvětlení zadní tabulky
státní poznávací značky, pokud jí bude vozidlo vybaveno.52)
Zařízení pro toto osvětlení musí být konstruováno a provedeno tak,
aby bylo možno přečíst údaje na tabulce ze vzdálenosti nejméně 25
m od zadního obrysu vozidla. Barva světla tohoto osvětlení musí
být bílá. Dodatečnou montáží jakéhokoliv zařízení na vozidlo nesmí
být tato čitelnost omezena nebo snížena.
(2) Přední a postranní směrové tabulky na autobusech určených
pro veřejnou dopravu musí být osvětleny dopadajícím nebo průchozím
světlem bílé nebo slabě žluté barvy tak, aby hlavní údaj byl
čitelný zepředu nebo ze strany alespoň ze vzdálenosti 20 m od
vozidla; světlo nesmí oslňovat řidiče vozidla ani ostatní
účastníky provozu na pozemních komunikacích. Osvětlení směrových
tabulek musí mít zvláštní spínač a jeho zapínání nesmí být vázáno
na ostatní světla vozidla. Jas směrových tabulek vzniklý jejich
osvětlením musí být v každém místě jejich osvětlené plochy nejméně
2 cd.m-2.
§ 60
Brzdová světla
(1) Každé vozidlo kategorií M, N, O, T, L2, L5 a jiná vozidla,
jejichž nejvyšší konstrukční rychlost je vyšší než 6 km.h-1, musí
být opatřena vzadu dvěma brzdovými světly červené barvy.
(2) Nejnižší bod činné svítící plochy brzdové svítilny nesmí být
níže než 350 mm a jeho nejvyšší bod činné svítící plochy nesmí být
výše než 1500 mm nad rovinou vozovky. Jestliže tvar karosérie
neumožňuje dodržet výšku do 1500 mm, může být tato výška až 2100
mm nad rovinou vozovky. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné
svítící plochy brzdových svítilen nesmí být menší než 600 mm. Tato
vzdálenost se může zmenšit až na 400 mm, je-li celková šířka
vozidla menší než 1300 mm.
(3) Při schvalování technické způsobilosti typu vozidla
kategorie M1 musí být tato vozidla vybavena také střední
homologovanou svítilnou brzdového světla kategorie S3, jejíž
umístění na vozidle musí být schváleno podle zvláštního
předpisu.53) Připouští se dodatečná montáž střední brzdové
svítilny kategorie S3, která musí být homologovaného provedení
a může být umístěna buď vně, nebo uvnitř vozidla, přičemž svým
vyzařovaným světlem nesmí obtěžovat řidiče daného vozidla.
Umístění svítilny na vozidle musí splňovat následující podmínky:
a) vlastní brzdová svítilna musí splňovat podmínky stanovené
zvláštním předpisem52) a musí být podle něj homologována,
b) na vozidle smí být montováno pouze jedno zařízení kategorie
S3. Neprochází-li střední podélná rovina vozidla pevným panelem
karosérie, ale odděluje-li jednu nebo dvě části vozidla (např.
dveře) tak, že chybí dostatek prostoru k montáži jediného
zařízení kategorie S3 ve střední podélné rovině na takových
pohyblivých částech, mohou být buď montována dvě zařízení
kategorie S3 typu "D" nebo jediné zařízení kategorie S3
vysunuté vlevo nebo vpravo od střední podélné roviny,
c) vztažný střed brzdové svítilny kategorie S3 musí být umístěn ve
střední podélné rovině vozidla. V případě, kdy jsou podle
předchozího odstavce montována dvě zařízení kategorie S3, musí
být umístěna po jednom co nejblíže střední podélné rovině na
jejích obou stranách. Tam, kde je podle předchozího odstavce
přípustné vysunutí jediné svítilny kategorie S3 mimo střední
podélnou rovinu, nesmí při tomto vysunutí překročit vzdálenost
vztažného středu svítilny od střední podélné roviny vozidla
hodnotu 150 mm,
d) na výšku nesmí horizontální rovina, která se dotýká spodního
okraje přivrácené plochy brzdové svítilny kategorie S3, být buď
více než 150 mm pod horizontální rovinou, tečnou k činnému
povrchu skla nebo zasklení zadního okna, nebo být níže než 850
mm nad vozovkou. Horizontální rovina, která se dotýká spodního
okraje přivrácené plochy zařízení kategorie S3, však musí
procházet nejméně nad horizontální rovinou, tečnou k horním
okrajům přivrácené plochy standardních původních brzdových
svítilen (kategorie S1 nebo S2),
e) brzdová svítilna kategorie S3 může být montována na vnějšku
vozidla nebo ve vozidle, ale v případě, kdy je namontována ve
vozidle, nesmí vyzařované světlo obtěžovat řidiče zpětnými
zrcátky ani jinými povrchy vozidla (například zadním sklem).
Zařízení kategorie S3 nemůže být sloučeno s kteroukoliv jinou
svítilnou,
f) brzdová svítilna kategorie S3 musí být uváděna v činnost pouze
zároveň s ostatními brzdovými svítilnami a musí vydávat
nepřerušované světlo červené barvy,
g) u vozidel kategorií M2 a M3 se připouští doplňkový pár
brzdových světel umístěný symetricky vzadu v horní třetině
celkové výšky vozidla.
(4) Dvoukolové motorové vozidlo s nejvyšší konstrukční rychlostí
nejméně 50 km.h-1 nebo s objemem válců motoru větším než 50 cm3
a jeho přípojné vozidlo musí být vybaveno vzadu jedním brzdovým
světlem vyzařujícím světlo červené barvy. Brzdová svítilna musí
být umístěna v podélné střední rovině vozidla. Nejnižší bod činné
svítící plochy nesmí být níže než 350 mm a nejvyšší bod činné
svítící plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky. Svítilna
brzdového světla postranního vozíku musí být umístěna podle § 58 odst. 5 této vyhlášky.
(5) Jsou-li zapojena zařízení předepsaná pro jízdu, musí se
brzdová světla jednotlivého vozidla i všech přípojných vozidel
jízdní soupravy rozsvítit současně při působení řidiče na ovládací
ústrojí provozního brzdění. Brzdová světla se mohou rozsvítit
i při použití retardéru nebo podobného zařízení.
(6) Ustanovení odstavce 4 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla,
jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1972.
§ 61
Směrová světla
(1) Všechna motorová a jejich přípojná vozidla (s výjimkou
dvoukolových motorových vozidel s konstrukční rychlostí nižší než
50 km.h-1 a s objemem válců motoru nejvýše 50 cm3 a vozidel
uvedených v části VII. této vyhlášky) musí být vybavena směrovými
světly. Používání vysouvacích ramen je zakázáno. Mopedy mohou být
vybaveny směrovými světly, které musí splňovat podmínky tohoto
paragrafu.
(2) Směrová světla musí být umístěna co nejblíže k rovině
vymezující největší šířku vozidla. Nejnižší bod činné svítící
plochy směrových svítilen nesmí být níže než 350 mm (u bočních
směrových svítilen 500 mm) nad rovinou vozovky a nejvyšší bod
jejich činné svítící plochy nesmí být nad rovinou vozovky výše než
- 1200 mm u dvoukolových motorových vozidel, jejich postranních
vozíků a jejich přípojných vozidel,
- 1500 mm u ostatních vozidel; jestliže provedení karosérie
neumožňuje dodržení této výšky, mohou být až ve výšce 2100 mm
nad rovinou vozovky.
U vozidel kategorií M26 M3 se připouští doplňkový pár směrových
svítilen umístěných symetricky vzadu v horní třetině celkové výšky
vozidla.(3) Směrové svítilny musí být uspořádány
a) u dvoukolových motorových vozidel
- buď symetricky po jedné na levé i pravé straně k podélné
střední rovině vozidla, pokud je zajištěna jejich viditelnost
zezadu i z příslušné strany; vzájemná vzdálenost nejbližších
bodů činných svítících ploch směrových svítilen nesmí být
menší než 560 mm,
- nebo symetricky po dvou na levé i pravé straně k podélné
střední rovině vozidla. Tyto svítilny musí být na každé straně
vozidla umístěny tak, aby jedna byla v první třetině délky
vozidla a druhá co nejvíce vzadu; vzájemná vzdálenost
nejbližších bodů činných svítících ploch směrové svítilny
a světlometu nesmí být menší než 100 mm; vzdálenost činné
svítící plochy směrové svítilny od roviny vymezující vzadu
největší délku vozidla nesmí být větší než 200 mm; jestliže
konstrukce vozidla neumožňuje dodržet uvedenou vzdálenost,
smí být tato vzdálenost nejvýše 400 mm,
b) u motorových vozidel, která mají čtyři a více kol, nebo
motorových vozidel se třemi koly uspořádanými symetricky
k podélné střední rovině vozidla, symetricky po třech na levé
i pravé straně k podélné střední rovině vozidla, z nichž
jedna musí být umístěna co nejvíce vpředu, druhá na boku
vozidla a třetí co nejvíce vzadu; boční svítilna musí být
umístěna v přední třetině délky vozidla, ne více jak 1,8 m od
roviny vymezující vpředu největší délku vozidla; není-li
zaručena geometrická viditelnost vlivem provedení karosérie,
může být boční svítilna umístěna až do vzdálenosti 2,5 m od
roviny vymezující vpředu největší délku vozidla,
c) u přívěsů a návěsů na zádi symetricky k podélné střední rovině
vozidla po jedné svítilně na levé straně a pravé straně, co
nejblíže rovině vymezující vzadu největší délku vozidla.
(4) U všech motorových vozidel, s výjimkou dvoukolových, nesmí
být vzdálenost mezi předními směrovými světly a světly světlometů
s potkávacím světlem a předním světlem do mlhy menší než 40 mm.
Menší vzdálenost je dovolena jen tehdy, není-li intenzita
směrového světla ve vztažné ose menší než 400 cd.
(5) Směrová světla musí svítit přerušovaným světlem oranžové
barvy. Přerušování směrového světla musí mít kmitočet 1,5 plus
minus 0,5 Hz (90 plus minus 30 kmitů za minutu); poprvé se musí
rozsvítit nejpozději za 1 s po zapnutí a poprvé zhasnout
nejpozději za 1,5 s. Doba svícení musí být mezi 40 % až 80 % doby
cyklu, aby účinek směrového světla byl zřetelně a dostatečně
vnímatelný (ověřuje se při zkušebním napětí žárovek).
(6) Směrová světla musí být možno uvést do činnosti nezávisle na
ostatních světelných zařízeních vozidla. Činnost směrových světel
musí být řidiči jasně a zřetelně signalizována opticky, akusticky
nebo jejich kombinací. Je-li uvedené kontrolní zařízení optické,
musí být světlo přerušované s kmitočtem odpovídajícím kmitočtu
směrových světel a musí být zelené barvy. Akustické kontrolní
zařízení musí být umístěno ve vozidle tak, aby zaručovalo řidiči
bezpečnou slyšitelnost signálů. Při poruše funkce některého
světelného zdroje soustavy směrových světel, s výjimkou
doplňkových bočních, musí být řidiči tato porucha zřetelně
signalizována (výraznou změnou kmitočtu, zhasnutím, trvalým
svícením bez přerušování kontrolního optického signálu, obdobnými
změnami akustického signálu apod.). Tyto podmínky se vztahují na
motorové vozidlo i jízdní soupravu.
(7) Motorové vozidlo, s výjimkou dvoukolového, musí být vybaveno
zvláštním zařízením (spínačem) umožňujícím výstražnou funkci všech
směrových světel motorového i přípojného vozidla; přitom směrová
světla musí svítit za podmínek stanovených v odstavcích 5 a 6
tohoto paragrafu. Výstražná činnost směrových světel musí být
signalizována zvláštním sdělovačem s přerušovaným světlem červené
barvy, které může být v činnosti s optickým kontrolním zařízením
podle odstavce 6 tohoto paragrafu. Dvoukolové motorové vozidlo
může být vybaveno také tímto zařízením. U vozidel uvedených do
provozu přede dnem účinnosti této vyhlášky pro kontrolu výstražné
činnosti směrových světel se připouští optické kontrolní zařízení
podle odstavce 6 tohoto paragrafu.
(8) Ustanovení odstavců 1 až 7 tohoto paragrafu neplatí pro
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7.
1984 (u vozidel kategorie T před 1. 7. 1985), a pro vozidla, která
nemusí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.52), 53)
§ 62
Odrazky a odrazové desky zvláštního značení
(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou dvoukolových motorových
vozidel, musí být vybaveno dvěma zadními odrazkami červené barvy
netrojúhelníkového tvaru, stejného typu, popřípadě může být
vybaveno dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového
tvaru a stejného typu. Pokud jsou tato vozidla vybavena
zakrývatelnými světlomety nebo světlomety, které jsou ve vypnutém
stavu v poloze neodpovídající podmínkám stanoveným zvláštním
předpisem, jsou přední odrazky povinné. Bod činné plochy přední
a zadní odrazky nejbližší rovině vymezující největší šířku
motorového vozidla nesmí být dále než 400 mm od této roviny.
(2) Každé přípojné vozidlo, s výjimkou přívěsného nebo
postranního vozíku k dvoukolovému motorovému vozidlu, musí být
vybaveno dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového
tvaru a stejného typu a dvěma zadními odrazkami červené barvy
tvaru rovnostranného trojúhelníku o délce strany nejméně 150 mm
a stejného typu upevněnými tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl
nahoře a protilehlá strana byla vodorovná. Bod činné plochy zadní
odrazky nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nesmí
být dále než 400 mm od této roviny; bod činné plochy přední
odrazky nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nesmí
být u vozidel vyrobených nebo dovezených před 1. 1. 1985 dále než
400 mm, u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1985 dále
než 150 mm od této roviny.
(3) Umístění odrazek musí být takové, aby nejnižší bod jejich
činné plochy nebyl níže než 250 mm a nejvyšší bod výše než 900 mm
nad rovinou vozovky; v případě, že konstrukce a tvar karosérie
neumožňuje dodržet nejvyšší výšku 900 mm, smějí být přední odrazky
bílé barvy svým nejvyšším bodem činné plochy nejvýše 1500 mm nad
rovinou vozovky. Vzájemná vzdálenost nejbližších bodů činné plochy
předních nebo zadních odrazek nesmí být menší než 600 mm; tato
vzdálenost může být zmenšena až na 400 mm u vozidel, jejichž
celková šířka je nejvýše 1,3 m.
(4) Vozidla kategorií M2, M3, N a SP, jejichž celková délka je
větší než 6 m, a vozidla kategorie O musí být vybavena na každé
straně vozidla nejméně jednou boční odrazkou oranžové barvy
netrojúhelníkového tvaru umístěnou v prostřední třetině vozidla.
Odrazky nesmějí být svým nejnižším bodem činné plochy níže než
250 mm a nejvyšším bodem činné plochy výše než 900 mm nad rovinou
vozovky; neumožňuje-li konstrukce a tvar karosérie dodržet
nejvyšší výšku 900 mm, smějí být odrazky svým nejvyšším bodem
činné plochy nejvýše 1500 mm nad rovinou vozovky. Odrazky nesmějí
být vzdáleny více než 3 m od roviny vymezující největší délku
vozidla vpředu (u vozidel kategorií O a SP včetně oje) a 1 m od
roviny vymezující největší délku vozidla vzadu. Vzájemná
vzdálenost nejbližších bodů činné plochy bočních odrazek nesmí být
větší než 3 m. Pokud konstrukce vozidla neumožňuje splnění tohoto
požadavku, může být tato vzdálenost zvětšena až na 4 m.
(5) Dvoukolová motorová vozidla musí být vybavena jednou zadní
odrazkou červené barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnou tak, aby
střed odrazky byl v podélné střední rovině vozidla a její nejnižší
bod činné plochy nebyl níže než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy
výše než 900 mm nad rovinou vozovky. Mopedy vyrobené nebo dovezené
po 1. 1. 1986 musí být vybaveny ještě
- přední odrazkou netrojúhelníkového tvaru bílé barvy umístěnou
v podélné střední rovině vozidla; její nejnižší bod činné
plochy nesmí být níže než 400 mm a nejvyšší bod činné plochy
výše než 1200 mm nad rovinou vozovky,
- na každé straně jednou nebo dvěma odrazkami netrojúhelníkového
tvaru oranžové barvy, jejichž nejnižší bod činné plochy nesmí
být níže než 300 mm nad rovinou vozovky a které musí být
umístěny tak, aby nemohly být zakryty řidičem nebo spolujezdcem
nebo jejich oděvem.
V případě, že je moped opatřen pedály, musí být každý pedál
vybaven odrazkami oranžové barvy viditelnými zepředu i zezadu.
(6) Přívěsný vozík k dvoukolovému motorovému vozidlu musí být
vybaven dvěma předními odrazkami bílé barvy netrojúhelníkového
tvaru a stejného typu umístěnými tak, aby bod činné plochy
nejbližší rovině vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než
100 mm od této roviny, a jednou zadní odrazkou červené barvy tvaru
rovnostranného trojúhelníku o délce strany nejméně 150 mm
upevněnou tak, aby jeden vrchol trojúhelníku byl nahoře
a protilehlá strana byla vodorovná, umístěnou v podélné střední
rovině vozidla. Nejnižší bod činné plochy odrazek nesmí být níže
než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 900 mm nad rovinou
vozovky.
(7) Postranní vozík k dvoukolovému motorovému vozidlu musí být
vybaven jednou přední odrazkou bílé barvy a jednou zadní odrazkou
červené barvy netrojúhelníkového tvaru umístěnými tak, aby bod
činné plochy odrazek nejbližší rovině vymezující největší šířku
vozidla nebyl dále než 150 mm od této roviny, nejnižší bod činné
plochy níže než 350 mm a nejvyšší bod činné plochy výše než 900 mm
nad rovinou vozovky.
(8) Odrazky, s výjimkou předních, nesmějí být umístěny na
závěsech za jízdy volně pohyblivých. Odrazky musí být na vozidle
upevněny tak, aby jejich referenční osy byly vodorovné
a u předních a zadních odrazek rovnoběžné s podélnou střední
rovinou vozidla, u bočních odrazek kolmé k podélné střední rovině
vozidla s tolerancí ve vodorovné i svislé rovině plus minus 3
stupně. Za pohyblivý závěs se nepovažují např. dostatečně tuhé
pryžové závěsy, které jsou pro daný účel speciálně určeny.
(9) Čtyřkolová a vícekolová motorová vozidla, jejichž nejvyšší
konstrukční rychlost nepřevyšuje 30 km.h-1, a jejich přípojná
vozidla (tzv. "pomalá vozidla") nově uváděná do provozu počínaje
dnem 1. října 1997 a vozidla v provozu počínaje dnem 1. října
1999 musí být při provozu na pozemních komunikacích na zádi
opatřena zvláštním označením. Toto označení musí splňovat podmínky
stanovené zvláštním předpisem53a) a musí být podle něj
homologováno.
(10) Vozidla kategorie N3 (tzv. "těžká vozidla") při provozu na
pozemních komunikacích musí být na zádi opatřena zvláštním
označením podle odstavce 12, a to:
- vozidla v mezinárodním silničním provozu počínaje dnem
účinnosti této vyhlášky,
- vozidla nově uváděná do provozu počínaje dnem 1. října 1997,
- ostatní vozidla v provozu nejpozději počínaje dnem 1. října
1998.
(11) Přípojná vozidla kategorie O4, přívěsy kategorií O1, O2
a O3 celkové délky větší než 6 m a návěsy kategorií O1, O2 a O3
celkové délky větší než 8 m (tzv. "dlouhá vozidla") při provozu na
pozemních komunikacích musí být na zádi opatřena zvláštním
označením podle odstavce 12, a to:
- vozidla v mezinárodním silničním provozu počínaje dnem
účinnosti této vyhlášky,
- vozidla nově uváděná do provozu počínaje dnem 1. října 1997,
- ostatní vozidla v provozu nejpozději počínaje dnem 1. října
1998.
(12) Zvláštní označení těžkých vozidel ve smyslu odstavce 10
a dlouhých vozidel ve smyslu odstavce 11 musí splňovat podmínky
stanovené zvláštním předpisem53b) a musí být podle něj
homologováno.
§ 62a
Obrysové značení
(1) Pro zvýraznění viditelnosti vozidel a jejich jízdních
souprav při snížené viditelnosti53c) se připouští jejich
zvýrazňovací nebo obrysové značení pásy pro vratný odraz světla.
Tyto pásy a jejich umístění musí splňovat podmínky stanovené
zvláštním předpisem53d) a musí být podle něho homologovány.
§ 63
Světlomety a svítilny se světly do mlhy,
zpětnými světly a s hledacím světlem
(1) Motorová vozidla, která mají nejméně čtyři kola, a motorová
vozidla se třemi koly uspořádanými souměrně k podélné střední
rovině vozidla mohou být vybavena dvěma předními světlomety
shodného provedení se světlem do mlhy bílé nebo žluté selektivní
barvy. Vozidla, která mají nejméně čtyři kola, a motorová vozidla
se třemi koly uspořádanými souměrně k podélné střední rovině
vozidla mohou být vybavena jednou nebo dvěma zadními svítilnami se
světlem do mlhy červené barvy, jedním nebo dvěma světlomety se
zpětným světlem bílé barvy a jedním hledacím světlometem se
světlem bílé barvy. Jednou nebo dvěma zadními svítilnami se
světlem červené barvy do mlhy a jedním nebo dvěma světlomety se
zpětným světlem bílé barvy musí být vybavena vozidla kategorie M1
vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1985 a motorová vozidla kategorií
M2, M3 a N vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1986. Vozidla
kategorie O vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1986 musí být
vybavena jednou nebo dvěma zadními svítilnami se světlem červené
barvy do mlhy. V případě použití jedné svítilny se světlem červené
barvy do mlhy musí být tato svítilna umístěna v levé polovině
vozidla. Výrobce v návodu k obsluze stanoví způsob dodatečné
montáže a umístění předních světlometů se světlem do mlhy.
U vozidel kategorií M, N a jejich přípojných vozidel, která nejsou
dosud vybavena zadní svítilnou se světlem do mlhy červené barvy,
musí být nejpozději od 1. 10. 1997 tímto světlem dovybavena.
(2) Dvoukolové motorové vozidlo smí být vybaveno jedním předním
světlometem se světlem do mlhy bílé nebo žluté selektivní barvy
a jednou zadní svítilnou se světlem do mlhy červené barvy .
(3) Přední světlomety se světlem do mlhy musí být na vozidle
umístěny tak, aby bod jejich činné svítící plochy nejbližší rovině
vymezující největší šířku vozidla nebyl dále než 400 mm od této
roviny, nejvyšší bod jejich činné svítící plochy výše než nejvyšší
bod činné svítící plochy potkávacího světla a nejnižší bod činné
svítící plochy níže než 250 mm nad rovinou vozovky. Přední
světlomety se světlem do mlhy musí být na vozidle umístěny
a nastaveny tak, aby neoslňovaly a neobtěžovaly protijedoucí
řidiče a ostatní účastníky silničního provozu, přičemž jejich
sklon nesmí přesáhnout -0,5 % v rozsahu od pohotovostní do celkové
hmotnosti vozidla. Zadní svítilny se světlem do mlhy musí být na
vozidle umístěny tak, aby nejnižší bod jejich činné svítící plochy
nebyl níže než 250 mm a nejvyšší bod jejich činné svítící plochy
výše než 1000 mm nad rovinou vozovky; vzájemná vzdálenost
nejbližších bodů činné svítící plochy zadní svítilny se světlem do
mlhy a brzdové svítilny nesmí být menší než 100 mm. Vztažné osy
zadních svítilen se světlem do mlhy musí být v rovinách
rovnoběžných s podélnou střední rovinou vozidla a rovinou vozovky.
Na dvoukolových motorových vozidlech musí být přední světlomet se
světlem do mlhy i zadní svítilna se světlem do mlhy umístěny ve
stejných výškách nad rovinou vozovky jako u ostatních kategorií
vozidel, ale v podélné střední rovině vozidla. Světlomet se
zpětným světlem musí být na vozidle umístěn tak, aby nejnižší bod
jeho činné svítící plochy nebyl níže než 250 mm a nejvyšší bod
jeho činné svítící plochy výše než 1200 mm nad rovinou vozovky.
(4) Současně se světlomety se světlem do mlhy a svítilnami se
světlem do mlhy musí svítit obrysová světla a osvětlení zadní
tabulky státní poznávací značky. Přední světlomety se světlem do
mlhy musí být možné zapnout nebo vypnout nezávisle na dálkových
a potkávacích světlech a jejich činnost musí být signalizována
v zorném poli řidiče sdělovačem zelené barvy. Rozsvícení zadních
svítilen se světlem do mlhy musí být možné, pouze svítí-li
potkávací světla nebo dálková světla nebo i přední světlomety se
světlem do mlhy. Zadní svítilny se světlem do mlhy musí být možno
vypnout nezávisle na jakýchkoliv jiných světelných zařízeních
vnějšího osvětlení vozidla. Zapnutí zadních svítilen se světlem do
mlhy musí být signalizováno v zorném poli řidiče sdělovačem
oranžové barvy. U vozidel, jejichž technická způsobilost bude
schvalována jako typ po 9. 2. 1998, musí být zapojení zadních
svítilen do mlhy takové, aby byl splněn jeden z následujících
požadavků
- zadní svítilny se světlem do mlhy mohou svítit do doby vypnutí
obrysových světel a musí zůstat vypnuty do doby, kdy jsou
vědomě znovu (opětovně) zapnuty,
- vozidlo musí být vybaveno zařízením nad rámec povinného
sdělovače, které při vypnutí zapalování nebo vyjmutí klíčku pro
spouštění motoru a otevření dveří řidiče bez ohledu na to,
jestli jsou zapnuta nebo vypnuta další předepsaná světelná
zařízení vnějšího osvětlení, upozorní akusticky, že je spínač
zadních svítilen se světlem do mlhy v zapnuté poloze.
(5) Světlomet se zpětným světlem může být v činnosti pouze při
zařazeném zpětném chodu a jsou-li zapojena zařízení pro jízdu.
§ 64
Výstražné světelné zařízení
(1) Každé motorové vozidlo, s výjimkou vozidel kategorií L1,
L2, LM a T a vozidel uvedených v § 11 odst. 1 písm. a) a c) této
vyhlášky, jehož technická způsobilost byla schválena po 1. 1.
1985, musí být vybaveno výstražným světelným zařízením.
(2) Zapojení výstražného světelného zařízení musí být uspořádáno
tak, aby i při vypnutých světelných zařízeních vnějšího osvětlení
vozidla umožňovalo zapínání světel dálkových nebo potkávacích.
(3) Výstražné světelné zařízení musí být zapojeno tak, aby
nemohlo být v činnosti, pokud řidič nepůsobí na jeho ovládací
ústrojí a nesmí umožňovat ani rozsvícení ani zhasnutí ostatních
světelných zařízení vnějšího osvětlení vozidla.
§ 65
Zvláštní výstražná světelná zařízení
(1) Jedním nebo více zvláštními světelnými zařízeními
vyzařujícími světlo oranžové barvy schváleného typu (provedení)
musí být kromě předepsaných světelných zařízení vnějšího osvětlení
vybaveny
a) pracovní stroje samojízdné a speciální automobily, pohybující
se v provozu na pozemních komunikacích nebo vykonávající práci
za jízdy nebo při stojícím vozidle na vozovce nebo krajnici,
b) motorová a přípojná vozidla, která svými rozměry nebo hmotností
přesahují hodnoty stanovené v § 22 a 24, pokud to stanoví orgán
schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo
jednotlivého vozidla,
c) motorová a přípojná vozidla, která svým nákladem přesahují
hodnoty stanovené v § 22 a 24, pokud to stanoví orgán, který
vydal povolení k zvláštnímu užívání pozemní komunikace podle
zvláštního právního předpisu,9)
d) motorová a přípojná vozidla, pro která to stanoví orgán
schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo
jednotlivého vozidla,
e) pracovní stroje samojízdné a přípojné, jejichž šířka přesahuje
hodnotu 3,00 m,
f) pracovní stroje samojízdné a přípojné, pro které to stanoví
orgán schvalující technickou způsobilost typu vozidla nebo
jednotlivého vozidla.
(2) Činnost zvláštního výstražného světelného zařízení
vyzařující světlo modré nebo oranžové barvy a činnost doplňkových
zvláštních výstražných svítilen vyzařujících přerušovaný tok
světla modré nebo oranžové barvy musí být nezávislá na ostatních
světelných zařízeních vnějšího osvětlení vozidla a musí být snadno
a spolehlivě kontrolovatelná z místa řidiče sdělovačem žluté
barvy, kromě světel tohoto druhu upevněných na karoserii vozidla
pomocí magnetu nebo vakuové přísavky bez samostatného vypínače.
(3) Barvou zvláštního výstražného světla modré nebo oranžové
barvy se vyjadřuje zvláštní povaha vozidel a jejich postavení vůči
všem účastníkům provozu na pozemních komunikacích.27)
(4) Zvláštní výstražné světelné zařízení musí být umístěno na
nejvyšším místě karoserie nebo nástavby, a to přibližně v podélné
střední rovině vozidla nebo přibližně symetricky po obou stranách
této roviny.
(5) Zvláštní výstražná světelná zařízení musí být na vozidle
umístěna tak, aby vždy alespoň jedno bylo přímo viditelné
z kteréhokoliv místa na vodorovné rovině 1 m nad vozovkou,
vzdáleného 20 m od tohoto světelného zdroje.
(6) Zvláštní výstražné světelné zařízení vyzařující modrou barvu
může být na vozidle doplněno nejvíce jedním párem doplňkových
zvláštních výstražných svítilen vyzařujících přerušovaný tok
světla modré barvy schváleného typu vpředu a vzadu svítících
a umístěných symetricky k podélné svislé rovině, které musí být
umístěny svým nejnižším bodem činné svítící plochy ne níže než
400 mm a svým nejvyšším bodem činné svítící plochy ne výše než
1500 mm nad rovinou vozovky. Zvláštní výstražné světelné zařízení
vyzařující světlo modré barvy musí být doplněno zvláštním zvukovým
výstražným zařízením vydávajícím zvukové znamení se spojitě
proměnnou výškou tónu (sirénou). Frekvence změn výšky tónu může
být proměnná.
(7) Zvláštní výstražné světelné zařízení vyzařující světlo
oranžové barvy může být doplněno nejvíce pěti kusy doplňkových
zvláštních výstražných svítilen vyzařujících přerušovaný tok
světla oranžové barvy schváleného typu vpředu a vzadu svítících
a umístěných symetricky k podélné svislé rovině, které musí být
umístěny svým nejnižším bodem činné svítící plochy ne níže než
400 mm nad rovinou vozovky. Uspořádání svítilen musí být provedeno
v jedné řadě a na vozidle musí být umístěny horizontálně tak, že
horní hrana činné svítící plochy svítilen nesmí přesahovat horní
obrys vozidla nebo nejvíce třinácti kusy doplňkových zvláštních
výstražných svítilen vyzařujících přerušovaný tok světla oranžové
barvy schváleného typu vpředu a vzadu svítících a umístěných
symetricky k podélné svislé rovině, které musí být umístěny svým
nejnižším bodem činné svítící plochy ne níže než 400 mm nad
rovinou vozovky a uspořádání svítilen musí být do čtverce s boční
a spodní hranou nejvíce se čtyřmi svítilnami. Čtverec musí být na
vozidle umístěn tak, že horní hrana činné svítící plochy horních
svítilen nesmí přesahovat horní obrys vozidla. Zvláštní výstražné
světelné zařízení vyzařující světlo oranžové barvy nesmí být
doplněno zvláštním zvukovým výstražným zařízením.
(8) Zvláštní výstražná světelná zařízení musí splňovat podmínky
stanovené zvláštním právním předpisem54) a musí být podle něj
homologována. Doplňkové výstražné svítilny musí být podle části
druhé této vyhlášky schváleny.
§ 66
Vnitřní osvětlení vozidel
(1) Karosérie nebo kabina řidiče motorových vozidel kategorií
M a N a osobních autobusových přívěsů nebo návěsů musí být uvnitř
osvětlena tak, aby za snížené viditelnosti byl řidiči
a spolujezdcům (cestujícím) osvětlen vstup a výstup; stanoviště
řidiče musí být vybaveno osvětlením
- u vozidel kategorie M1 nejméně 6 lx, měřeno 500 mm od svítilny,
- u vozidel kategorií M2, M3 a N nejméně 40 lx, měřeno alespoň na
jednom místě na obvodu věnce volantu.
Osvětlení musí mít zvláštní ovladač, aby se dalo zapnout i bez
světelných zařízení pro vnější osvětlení vozidla.(2) Kontrolní přístroje v pracovním prostoru řidiče musí být
osvětleny při zapnutí světelných zařízení vnějšího osvětlení
vozidla; osvětlení přístrojů nesmí řidiče oslňovat ani působit
rušivě při řízení vozidla a přístroje se nesmějí zrcadlit v čelním
skle.
(3) Vozidla kategorií M2 a M3 a osobní autobusové přívěsy
a návěsy musí mít dostatečné osvětlení uvnitř prostoru pro
cestující. Osvětlení nesmí působit rušivě na řidiče při řízení
vozidla; musí je být možno ztlumit z místa řidiče bez ohledu na
ostatní světla ve vozidle. Osvětlení vnitřku karosérie autobusů
a jejich osobních přívěsů a návěsů (s výjimkou autobusů třídy III,
které jsou vybaveny bodovým osvětlením nad každým sedadlem) musí
mít ve výši 1 m nad podlahou alespoň 60 lx, při tlumeném osvětlení
nejméně 5 lx v kterémkoliv přímo osvětleném místě vnitřku
karosérie. Při otevření dveří musí být vstupní a výstupní schůdky
dostatečně osvětleny pro bezpečný vstup a výstup a toto osvětlení
nesmí být ovlivňováno tlumením vnitřních světel.
(4) Vozidla se skříňovou karosérií musí být vybavena vnitřním
osvětlením a osvětlením vstupních a výstupních schůdků.
(5) Kabina řidiče vozidel kategorie T musí splňovat z hlediska
vnitřního osvětlení podmínky stanovené zvláštním předpisem.55)
(6) Ustanovení tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž
technická způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
§ 67
Zvuková výstražná zařízení
(1) Motorová vozidla (s výjimkou vozidel, pásových vozidel
a jiných vozidel s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující
6 km.h-1) musí mít alespoň jedno zařízení pro dostatečně hlasitou
zvukovou výstrahu. Tato motorová vozidla, pokud jejich technická
způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985, musí z hlediska
zvukových výstražných zařízení a jejich signálů splňovat podmínky
stanovené zvláštním předpisem56) a musí být podle nich
homologována. Podle tohoto předpisu se schvalují i vozidla
kategorií T a SS. Vozidla kategorie L1 mohou být vybavena
výstražnými zvonky.
(2) Každé zvukové výstražné zařízení vyrobené nebo dovezené po
1. 1. 1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštním
předpisem,56) musí být podle něj homologováno a musí být na
vozidle umístěno tak, aby při provozu za jakýchkoliv podmínek
nedocházelo k jeho poškození nebo změně zvukových vlastností.
Je-li zařízení uvedeno v činnost, musí vydávat nepřetržitý
rovnoměrný tón stejné výše nebo v harmonickém akordu. Zařízení,
která vydávají pronikavé zvuky, rozložené akordy nebo skřeky, jako
píšťaly, sirény, gongy apod., nejsou přípustná.
(3) Zvláštní zvukové výstražné zařízení vyrobené nebo dovezené
ode dne účinnosti této vyhlášky musí být schváleno. Na vozidle
musí být umístěno tak, aby při provozu za jakýchkoliv podmínek
nedocházelo k jeho poškození nebo změně zvukových vlastností.
Spodní úroveň hladiny zvuku těchto zařízení musí být nejméně 105
dB(A).
(4) Motorová vozidla s celkovou hmotností překračující 3,5
t mohou být vybavena doplňkovým zvukovým výstražným zařízením
umístěným na zádi vozidla, které při zařazeném zpětném chodu a při
chodu motoru vydává přerušované výstražné zvukové znamení. Hladina
zvuku tohoto zařízení měřená 2 m za zádí vozidla musí být vyšší
než vnější hluk za zádí vozidla při otáčkách motoru odpovídajících
3/4 otáček maximálního výkonu motoru, nejvýše však 85 dB(A).
Kmitočet (f) přerušování zvukového znamení musí být v rozmezí 2 až
4 Hz a jeho trvání nesmí být delší než 0,6 : f.
(5) Toto ustanovení se nevztahuje na posuzování zvuku vydávaného
doplňkovým zabezpečovacím zařízením vozidla (alarmy apod.).
§ 68
Stěrače a ostřikovače čelních a zadních skel,
odmrazování a odmlžování skel, zařízení k čištění světlometů
(1) Motorová vozidla s kabinou řidiče nebo s uzavřenou karosérií
musí být opatřena nejméně jedním motoricky poháněným stěračem
a ostřikovacím zařízením s motorickým pohonem pro čištění vnějšího
povrchu čelního skla a odmrazovacím a odmlžovacím systémem.
Motorová vozidla kategorie M1, jejichž technická způsobilost byla
schválena po 1. 1. 1985, musí z hlediska vybavení systémem čištění
a ostřikování čelních skel a systémem odmrazování a odmlžování
a z hlediska výhledu z vozidla splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy57) a musí být podle nich homologována. Tyto
předpisy se z hlediska systému čištění a ostřikování čelních skel
a z hlediska výhledu z vozidla přiměřeně vztahují na vozidla
ostatních kategorií a na uvedená zařízení použitá na zadní skla
vozidel. Vozidla kategorie M1 s karosérií v provedení kombi
a fastback musí být při první registraci vozidla, počínaje dnem
účinnosti této vyhlášky, vybavena stěračem a ostřikovačem zadního
okna k zabezpečení výhledu za vozidlo vnitřním zpětným zrcátkem
z místa řidiče. Tato povinnost neplatí u vozidel vybavených
zadními dveřmi dělenými symetricky ve svislé rovině.
(2) Stěrač musí být řešen tak, aby se jeho raménko po vypnutí
stěracího zařízení samočinně vracelo do základní polohy. Stěrací
raménko musí být odklopitelné od povrchu skla za účelem ručního
čištění skla.
(3) Ostřikovací zařízení čelního skla musí být vyrobeno
z materiálů, které se nepoškodí při zamrzání kapaliny a současně
odolávají účinku teplot až do 80 stupňů C. Činnost ostřikovacího
zařízení se nesmí zhoršit, je-li použito nemrznoucí směsi. Nádržka
na kapalinu musí být umístěna ve vozidle tak, aby byl snadný
přístup k nalévacímu hrdlu; tato podmínka je splněna i v případě,
že je nádržka snadno a bez odpojování vyjímatelná. Nádržka na
kapalinu u vozidel kategorií M2, M3 a N musí mít objem nejméně
2,8 dm3, u ostatních kategorií vozidel musí mít objem nejméně 1,4
dm3.
(4) Motorová vozidla mohou být vybavena zařízením k čištění
světlometů s potkávacím světlem, které musí splňovat podmínky
stanovené zvláštním předpisem58) a musí být podle něj
homologováno.
(5) Ustanovení odstavců 2 a 3 tohoto paragrafu neplatí pro
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7.
1972. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 tohoto paragrafu neplatí pro
vozidla kategorie T a jiná vozidla, jejichž technická způsobilost
byla schválena před 1. 10. 1985.
§ 69
Odrušení vozidel
(1) Každé vozidlo musí být konstrukčně provedeno, vyrobeno
a vybaveno tak, aby rušivé vyzařování elektromagnetické energie
(dále jen "rušení") vznikající při provozu vozidel nepřesáhlo
mezní hodnoty rušení stanovené zvláštním předpisem nebo se vychází
z doporučené technické normy.59) Vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena po 1. 7. 1972, musí z hlediska odrušení
splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem60) a musí být
podle něj homologována.
(2) Každé vozidlo musí být konstrukčně provedeno, vyrobeno
a vybaveno tak, aby rušivé vyzařování elektromagnetické energie
nebylo příčinou ovlivnění činnosti funkce jiných vozidel, jejich
výstroje a výbavy nebo jiných elektronických zařízení v jejich
dosahu. Současně musí veškerá elektrická a elektronická zařízení
vozidel být schopna bezpečné funkce v elektromagnetickém
prostředí, v němž se vozidla nacházejí. Hodnocení provádějí
pověřené zkušebny podle zvláštního předpisu.60)
(3) U vozidel v provozu nesmí být v konstrukci a provedení
ústrojí vozidla prováděny takové zásahy, které by zvyšovaly rušení
nad stanovenou mez.
§ 70
Zasklení vozidel a clona proti slunci
(1) Výplně oken (i střešních) a mezistěn motorových a jejich
přípojných vozidel musí být zhotoveny z bezpečnostního skla
(Bezpečnostní skla jsou z vrstveného nebo tvrzeného skla nebo
z plastického materiálu. Vrstvené sklo je zasklívací materiál ze
dvou nebo více vrstev skla spojených jednou nebo více mezivrstvami
z plastické hmoty (např. polyvinylbutyralu). Tvrzené sklo je
homogenní zasklívací materiál zpracovaný tak, že je vysoce odolný
vůči nárazu deformovatelného předmětu a po nárazu se rozpadne
v nesčetné malé úlomky. Plastickým materiálem k zasklení je míněno
např. akrylické sklo nebo jiné rovnocenné materiály); od 1. 1.
1985 musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem61)
a musí být podle něj homologovány. Vozidla kategorie M1 vyrobená
nebo dovezená po 1. 1. 1987 musí být vybavena zařízením pro
elektrické vyhřívání zadních oken.
(2) Bezpečnostní skla z plastických materiálů smějí být použita
jen pro zasklení
- vnitřních mezistěn a přepážek,
- otvíracích střešních oken vozidel určených pro přepravu osob
mimo kategorie M1,
- oken skládacích dveří (např. u autobusů),
- oken přípojných vozidel kategorií O1 a O2,
- ochranných čelních krytů dvoukolových vozidel a jejich
modifikací bez kabiny řidiče,
- oken obytných (spacích) nástaveb, pokud v nich není povolena
přeprava osob,
- vnějších "protiprůvanových" krytů bočních skel vozidla.
(3) Nekryté hrany zasklení (např. vyklápěcích větracích okének,
spouštěcích dveřních oken, mezistěn) musí být dostatečně zaobleny.
U vozidel určených výlučně pro dopravu dětí musí být tyto hrany
vhodně olemovány.
(4) U autobusů a osobních autobusových přívěsů a návěsů nesmějí
být nouzové dveřní a okenní východy zaskleny vrstveným sklem.
(5) Dodatečně použité fólie na skla vozidel musí splňovat tyto
podmínky
a) ztemňovací pásy na čelní sklo smějí být použity pouze
mimo vztažné plochy čelního skla
- s plynulým přechodem ze 75 % na nejméně 40 %
propustnosti světla včetně skla,
- bez plynulého přechodu minimálně 50 % propustnosti
světla včetně skla,
b) fólie na ostatní skla vozidel musí zajistit nejméně 70%
propustnost světla včetně skla. Na sklech vozidla mohou
být provedeny pouze takové zásahy, které jsou schváleny.
(6) Karosérie nebo kabina řidiče motorového vozidla a jiných
motorových vozidel musí mít u čelního skla dvě clony (rolety)
proti slunci, z nichž jedna musí být před řidičem. Připouští se
použití jedné sloučené clony proti slunci, pokud v plném rozsahu
funkčně nahradí dvě samostatné clony. Kabina řidiče traktorů
a každá jednomístná kabina řidiče musí mít alespoň jednu clonu
proti slunci.
(7) Clona proti slunci32) musí být provedena buď z materiálu,
který pohlcuje nárazovou energii, nebo musí být tímto materiálem
úplně pokryta; jsou-li clona a její držák provedeny z tuhého
materiálu, nesmějí mít nebezpečné ostré hrany a jejich zaoblení
nesmí mít poloměr menší než 3,5 mm.
(8) Náhradní zasklívací materiály, které jsou vlepovány do
karosérií a tvoří tak nedílnou část pevnostní charakteristiky
karosérie musí i svými mechanickými vlastnostmi odpovídat
materiálu původnímu, tzn. i tloušťkou a pevností.
(9) Ustanovení odstavců 2, 6, odstavce 7 první věty a odstavce 8 tohoto paragrafu
neplatí pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.
§ 71
Rychloměry, tachografy, počítače ujeté vzdálenosti
a omezovače rychlosti
(1) Každé motorové vozidlo, jehož nejvyšší konstrukční rychlost
je vyšší než 50 km.h-1 a které nemá tachograf s ukazatelem
rychlosti, musí být v zorném poli řidiče vybaveno rychloměrem
s počítačem ujeté vzdálenosti. Motorová vozidla vyrobená nebo
dovezená po 1. 1. 1985 musí být z tohoto hlediska homologována
podle zvláštního předpisu.62) Přípojná vozidla kategorie O4,
jejichž technická způsobilost typu bude schvalována počínaje dnem
účinnosti této vyhlášky, musí být vybavena počítadlem ujeté
vzdálenosti. Počítadlo ujeté vzdálenosti přípojných vozidel musí
svým provedením znemožnit neoprávněný zásah do tohoto zařízení.
(2) Vozidla kategorií M2, M3, N2 a N3 musí mít zabudované
kontrolní zařízení, kterým je přístroj určený k zabudování do
silničního motorového vozidla pro automatickou nebo
poloautomatickou indikaci a záznam údajů o provozu těchto vozidel
a o některých pracovních časech řidičů těchto vozidel (dále jen
"tachograf"). Tachograf musí mít vizuální ukazatele ujeté
vzdálenosti, rychlosti jízdy a času a záznamové zařízení pro
registraci ujeté vzdálenosti, rychlosti jízdy, doby řízení
a pracovní činnosti řidiče (řidičů) a každého otevření přístroje.
Tachograf musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem63)
a musí být podle něho homologován (např. tachograf EEC/EC).
Vozidla uvedených kategorií v mezinárodní silniční dopravě musí
mít instalovaný homologovaný tachograf podle zvláštního
předpisu,63) přičemž tato povinnost se vztahuje i na vozidla
kategorie N1 s připojeným přípojným vozidlem, pokud celková
hmotnost takové jízdní soupravy přesahuje 3,5 t.
(3) Ustanovení odstavce 2 se nevztahují na:
a) vozidla určená pro přepravu nákladu, jejichž celková hmotnost
včetně celkové hmotnosti přívěsu nebo návěsu nepřekračuje 3,5
t,
b) vozidla pro přepravu cestujících, která podle druhu své
konstrukce a svého vybavení jsou určena pro přepravu nejvýše
9 osob včetně řidiče,
c) vozidla používaná pro přepravu cestujících na pravidelných
linkách, kde délka tratě této linky nepřesahuje 50 km,
d) vozidla, jejichž nejvyšší dovolená rychlost nepřesahuje
30 km.h-1,
e) vozidla používaná nebo řízená ozbrojenými silami, civilní
obranou, požárními sbory a Policií České republiky,
f) vozidla používaná pro zvláštní účely, tj. údržbu a opravy
kanalizací, vody, plynu a elektřiny, údržbu a kontrolu silnic,
odvoz a likvidaci odpadků, telegrafní a telefonní služby,
přepravu poštovních zásilek, rozhlasové a televizní vysílání
a detekce rozhlasových a televizních vysílačů a přijímačů,
g) vozidla používaná za mimořádných okolností nebo při záchranných
akcích,
h) specializovaná vozidla používaná pro lékařské účely,
i) vozidla přepravující cirkus a lunapark,
j) speciální havarijní vozidla,
k) vozidla používaná při silničních jízdních zkouškách pro účely
vývoje, opravy nebo údržby a nová nebo přestavěná vozidla,
která ještě nebyla uvedena do provozu,
l) vozidla používaná pro nekomerční přepravu nákladů pro osobní
užití,
m) vozidla používaná pro svoz mléka z farem a zpětnou přepravu
kontejnerů na mléko nebo mléčných výrobků určených pro krmení
dobytka na farmy.
(4) Počítače ujeté vzdálenosti a tachografy namontované na
vozidlech musí splňovat tyto podmínky:
a) počítač ujeté vzdálenosti musí spolehlivě a zřetelně
udávat vozidlem ujetou vzdálenost s přesností nejméně
plus minus 5 % z měřené hodnoty stupnice při jízdě
dopředu; počítače ujeté vzdálenosti v tachografech musí
mimoto při změně směru jízdy (dopředu-dozadu) ujetou
vzdálenost plynule připočítávat,
b) počítače ujeté vzdálenosti ve vozidlech, u nichž podíl
jízdy dopředu a dozadu je méně než 80:20, musí být
vybaveny takovým zařízením, které ujetou vzdálenost
plynule připočítává a snižuje mrtvý chod počítače na
délku ujeté vzdálenosti 1 m,
c) tachografový záznam musí odpovídat svými průběhy údajům
počítače ujeté vzdálenosti, rychloměru a času jízdy
i stání při spolehlivé čitelnosti bez pomocných
přístrojů,
d) tachograf s ukazatelem rychlosti musí být umístěn
v zorném poli řidiče.
Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972.(5) Vozidla kategorie M3 celkové hmotnosti přes 10 t,
a kategorie N3, jejichž technická způsobilost typu byla
schvalována po 1. 1. 1994 a při první evidenci nových vozidel
uvedených kategorií, počínaje dnem účinnosti této vyhlášky musí
být vybavena zařízením pro omezení nejvyšší rychlosti jízdy
vozidla podle zvláštního předpisu64) a musí být podle něj
homologována. Vozidla výše uvedených kategorií vyrobená po 1. 1.
1988, která jsou provozována v mezinárodní silniční dopravě, musí
být tímto zařízením dodatečně vybavena počínaje dnem účinnosti
této vyhlášky.
Omezovač rychlosti jízdy musí zajistit, aby rychlost vozidla
nepřekročila
a) u vozidel kategorie M3 s celkovou hmotností nad 10 t 100 km.h-1,
b) u vozidel kategorie N3 90 km.h-1.
Požadavek na vybavení omezovačem rychlosti jízdy se nevztahuje na
vozidla
- jejichž konstrukční rychlost nepřekračuje 100 km.h-1 (M3),
- jejichž konstrukční rychlost nepřekračuje 90 km.h-1 (N3),
- s právem přednostní jízdy podle zvláštního předpisu,28)
- zkušební vozidla opatřená zvláštní státní poznávací značkou
- pro zkušební účely.65)
Výše uvedené omezovače rychlosti jízdy musí být zaplombovány a při
provozu vozidla nesmí být vyřazeny z činnosti.§ 72
Vytápěcí, větrací a klimatizační systém
(1) Vozidla s kabinou pro řidiče nebo s uzavřenou karosérií musí
mít zařízení pro vytápění a větrání prostoru pro řidiče
a cestující. Vytápěcí a větrací systém nesmí svou konstrukcí,
provedením ani činností ohrožovat zdraví nebo zvyšovat únavu
řidiče a cestujících, a není-li možno proudění vzduchu regulovat
co do množství a směru, musí zajistit bezprůvanový pohyb vzduchu.
(Bezprůvanovým pohybem vzduchu se rozumí proudění vzduchu
o střední rychlosti v prostoru hlav cestujících nejvýše 0,5 m/s).
Pokud je vozidlo vybaveno klimatizačním systémem musí mít zařízení
zabraňující namrzání vlhkosti na výparníku a ochranu proti
nebezpečnému zvýšení tlaku chladiva. Náplň chladiva nesmí ohrozit
cestující při náhlém úniku a musí být ekologicky neškodná.66)
(2) U vozidel vyrobených nebo dovezených po 1. 1. 1973 musí být
vytápěcí a větrací systém snadno obsluhovatelný a jeho výkon
regulovatelný nejméně ve dvou stupních (Rozumějí se jiné dva
stupně než stupeň, kdy je systém mimo činnost); toto ustanovení
neplatí pro ovládací orgány k individuální obsluze cestujícími ve
vozidle. Při schválení se ověřují podmínky, které musí splňovat
zařízení pro vytápění a větrání vozidel kategorií M a N.
(3) K vytápění je zakázáno používat přímo horkých potrubí
výfukového systému motoru. Tepelné energie výfukových plynů může
být využito pouze prostřednictvím výměníku tepla; v prostorech
výměníku, v nichž se předává teplo vytápěcímu vzduchu, nesmí být
žádné uvolnitelné spoje; tloušťka stěn ocelových trubek nebo
plechů předávajících teplo nesmí být menší než 2 mm; je-li použito
jiných materiálů, musí mít tyto materiály stejnou odolnost proti
korozi a odpovídající nejmenší tloušťku stěn. Je-li pro vytápění
použito chladicího vzduchu z kapalinového systému chlazení motoru,
musí být ve vedení vytápěcího vzduchu přetlak vůči motorovému
prostoru a nesmí v něm být žádné nezajištěné spoje. Vzduch pro
vytápění a větrání nesmí obsahovat škodlivé látky a pachy vzniklé
provozem vozidla a jeho zařízením a musí být filtrován od hrubých
nečistot. Vzduch potřebný ke spalování ve vytápěcích zařízeních
(s výjimkou zařízení podle odstavce 4 tohoto paragrafu), nesmí být
odebírán z vnitřku vozidla, v němž jsou přepravovány osoby včetně
řidiče. Vstupní kanály přívodu vzduchu pro větrání a topení musí
být umístěny tak, aby s ohledem na provoz ostatních vozidel byl
omezen na nejmenší míru přívod vzduchu znečištěného těmito
vozidly. (Ve vzduchu pro větrání a topení nesmí koncentrace CO
překročit 300 mg.m-3).
(4) Vytápěcí zařízení na tuhá paliva jsou povolena jen
u nákladních automobilů se skříňovou karosérií a jejich přívěsů
a návěsů se skříňovou karosérií určených jako pracoviště nebo
ubytovny; tato zařízení a kouřové trubky musí být izolovány
nehořlavým materiálem.
(5) Vytápěcí systém musí teplo rozdělovat rovnoměrně po celém
prostoru pro cestující za těchto podmínek:
a) u všech automobilů, s výjimkou autobusů třídy I, musí
vytápěcí systém za jízdy zajišťovat v uzavřeném vytápěném
prostoru karosérie (To znamená při uzavřených oknech,
ventilačních klapkách apod.) při okolní teplotě -15
stupňů C výslednou teplotu nejméně + 18 stupňů C;
u vozidel s největší konstrukční rychlostí vyšší než 80
km.h-1 musí být tato výsledná teplota zajištěna za jízdy
rychlostí odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční
rychlosti, avšak ne nižší než 80 km.h-1 a ne vyšší než
140 km.h-1,
b) u autobusů třídy I musí vytápěcí systém za jízdy
zajišťovat v uzavřeném vytápěném prostoru karosérie (To
znamená při uzavřených oknech, ventilačních klapkách
apod.) při okolní teplotě - 15 stupňů C výslednou teplotu
nejméně + 14 stupňů C; na schodech se za mrazivého počasí
nesmí tvořit námraza,
c) povrchová teplota v bezprostředně přístupných místech
a výstupech rozváděcích kanálů nesmí překročit + 40
stupňů C. Nejvyšší přípustný vzájemný rozdíl teplot mezi
jednotlivými místy k sezení nebo stání je 6 stupňů C;
u autobusů a osobních autobusových přívěsů, s výjimkou
autobusů třídy I, u nichž se rozdíl nelimituje, je 8
stupňů C. Výsledná teplota v místech hlav může být až
o 9 stupňů C nižší, popřípadě až o 3 stupně C vyšší než
v místech chodidel; tato podmínka nemusí být splněna
u autobusů třídy I a nevztahuje se na přídavná topení,
která mají regulovatelný výstup nebo odklon proudění
vzduchu.
(6) Vytápěcí a větrací systém prostoru karosérie musí být
a) u osobních automobilů, v prostoru kabiny řidiče
nákladních automobilů a silničních tahačů přetlakový
a musí zajišťovat při zavřených oknech a dveřích dodávku
čerstvého vzduchu nejméně 45 m3.h-1 na každé místo
k sezení za jízdy i při stání vozidla. U vozidel
uvedených kategorií s klimatizačním zařízením musí být
zajištěna dodávka nejméně 15 m3.h-1 čerstvého vzduchu na
každé místo k sezení. Podmínky platí i pro dodatečnou
montáž klimatizačního zařízení,
b) u autobusů a osobních autobusových přívěsů a návěsů
přetlakový a v prostoru pro cestující při zavřených
oknech a dveřích musí zajišťovat nejméně dvacetinásobnou
výměnu vzduchu za jednu hodinu při stání vozidla (ve
vztahu k objemu větraného prostoru) a nejméně 35 m3.h-1
čerstvého vzduchu u autobusů třídy II a třídy III bez
klimatizačního zařízení a nejméně 15 m3.h-1 čerstvého
vzduchu u autobusů třídy II a třídy III s klimatizačním
zařízením na každé místo k sezení za jízdy vozidla
rychlostí odpovídající 80 % nejvyšší konstrukční
rychlosti vozidla. Podmínky platí i pro dodatečnou montáž
klimatizačního zařízení.
U autobusů třídy I nemusí být vytápěcí a větrací systém
přetlakový.
(7) Pokud je k vytápění vozidla použito nezávislého vytápěcího
zařízení, tj. systému, který vyrábí teplo pro vytápění samostatně
vlastním palivem, musí (s výjimkou zařízení podle odstavce 4
tohoto paragrafu) splňovat tyto podmínky:
a) zařízení musí být jištěno proti přehřátí, např. tepelnou
pojistkou,
b) spalovací komora a výměník tepla musí být zkoušeny pod
dvojnásobným provozním tlakem, nejméně však při přetlaku
50 kPa (zkouška na těsnost),
c) u teplovzdušných systémů musí být vyloučeno spolehlivým
způsobem pronikání spalin plynů do topného vzduchu,
d) ve spalinách nesmí být obsah CO větší než 0,2 objemového
procenta, měřeno u výstupu ze zařízení,
e) nespálené palivo musí být bezpečně odvedeno ze
spalovacího prostoru a při zhasnutí plamene ve spalovací
komoře se musí automaticky zastavit dodávka paliva,
f) instalace nezávislého vytápěcího zařízení musí být
provedena tak, aby při jakýchkoli podmínkách (jízdních
i atmosférických), tedy i při stání vozidla, bylo
zamezeno pronikání spalin tohoto zařízení do vnitřního
prostoru karosérie,
g) podléhá pravidelným kontrolám v intervalech a v rozsahu
podle předpisu výrobce tohoto zařízení.
(8) Ustanovení odstavců 1, 3, 5 až 7 tohoto paragrafu neplatí
pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1.
7. 1972; ustanovení odstavce 2 tohoto paragrafu neplatí pro
vozidla vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973.
§ 73
Zařízení proti neoprávněnému použití vozidla
(1) Motorová vozidla, vozidla kategorie SS a přípojná vozidla se
skříňovou karosérií musí mít zajištění dveří, jakož i vík
zavazadlového a motorového prostoru proti neoprávněnému otevření
zvenku; přitom nejméně jedny dveře musí být zvenku uzamykatelné.
U vozidel kategorií T a SS se tato podmínka vztahuje jen na
zajištění dveří kabiny. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje
na vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1.
1. 1973.
(2) Motorová vozidla musí být vybavena kromě zajištění podle
odstavce 1 tohoto paragrafu ještě dostatečně účinným zajišťovacím
zařízením konstruovaným a provedeným tak, aby zabránilo jejich
neoprávněnému použití. Z tohoto hlediska musí vozidla kategorií
M a N splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem67) a musí
být podle něj homologována. Ustanovení tohoto odstavce platí pro
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1.
1973. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro vozidla kategorií
T a SS.
(3) Vozidla kategorie L musí mít zajišťovací zařízení působící
na jedno z těchto ústrojí:
- řízení,
- převodovku,
- řadicí páku nebo ovládání řazení převodů,
- zařízení zabraňující běhu motoru,
- paprsky nebo ramena kol.
Zajišťující zařízení působící na řízení se nesmí porušit při
působení momentem nejméně 200 Nm., musí splňovat další podmínky
stanovené zvláštním předpisem68) a musí být podle něj
homologováno. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na vozidla,
jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.
(4) Vozidla mohou být vybavena doplňkovým zabezpečovacím
elektronickým nebo mechanickým zařízením. Vozidla kategorií M1
a N1, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 2 t, musí splňovat
podmínky stanovené zvláštním předpisem69) a musí být podle něj
homologována; vozidla ostatních kategorií, která takové zařízení
mají instalováno, musí být homologována nebo musí být schválena
jejich technická způsobilost ve smyslu uvedeného zvláštního
předpisu. Mechanické zabezpečovací zařízení musí splňovat podmínky
stanovené touto vyhláškou.
§ 74
Zařízení ke spojování vozidel
(1) Vozidla, která jsou určena ke spojování do soupravy, musí
být vybavena spojovacím zařízením, které musí být provozně
bezpečné, lehce a rychle ovladatelné. Spojovací zařízení musí
přípojné vozidlo zajišťovat proti samovolnému uvolnění dvojitou
mechanickou pojistkou a musí působit samočinně nebo polosamočinně
(druhá pojistka působí až po ručním ovládání); zařízení působící
samočinně však musí mít mechanické dvojité zajištění a zajištěnou
polohu zřetelně viditelnou. Nesamočinným zařízením mohou být
vybavena pouze dvoukolová motorová vozidla, vozidla kategorií M1
a N1 pro tažení jednonápravového přípojného vozidla kategorie O1
nebo O2 a tažná vozidla určená ke spojování s jednonápravovým
přívěsem o celkové hmotnosti do 3,5 t. Spojovacím zařízením na
zádi nesmějí být vybaveny jednonápravové přívěsy.
(2) Spojovací zařízení musí být provedeno
a) u dvoukolových motorových vozidel pro tažení
jednokolových přívěsů křížovým kloubem,
b) u vozidel kategorií M1 a N1 pro tažení jednonápravového
přípojného vozidla kategorie O1 nebo O2 zařízením s koulí
ISO 50, přičemž největší přípustné statické zatížení od
přívěsu na kouli nesmí být větší než 980 N ve svislém
směru; celý spoj, tj. koule ISO 50 včetně jejího upevnění
na tažném vozidle a závěs přípojného vozidla musí být
schválen podle zvláštního předpisu,70)
c) u ostatních kategorií vozidel pro tažení přívěsů nebo
návěsů systémem válcový čep-oko nebo čep-návěsová
točnice; u vozidel, jejichž technická způsobilost byla
schválena před 1. 7. 1972, u speciálních terénních
vozidel je přípustný též systém hák-oko, má-li tažené
přípojné vozidlo odpovídající oko oje. U vozidel
kategorie T se při hodnocení spojovacího zařízení vychází
z doporučené technické normy71) a musí být schváleno.
Spojovací tažná zařízení, určená pro provoz vozidel kategorií M1
a N1 podle písmene b) tohoto paragrafu, jejichž technická
způsobilost jako typ bude schvalována ode dne účinnosti této
vyhlášky, musí mít odnímatelnou spojovací kouli ISO 50, jejíž
upevnění k nosné části spojovacího zařízení může být provedeno
s nejvýše dvěma rozebíratelnými spoji. Při provozu automobilu bez
přívěsu tato spojovací koule musí být demontována a nosná část
spojovacího zařízení bez spojovací koule nesmí přesahovat obrys
vozidla. Použití spojovacího zařízení s koulí ISO 50 se připouští
i u motorových vozidel ostatních kategorií M a N k připojení
jednonápravových přívěsů kategorií O1 nebo O2. Pokud spojovací
koule u vozidel těchto kategorií přesahuje vnější obrys vozidla,
pak tato koule musí být demontovatelného provedení a při provozu
tohoto vozidla bez přívěsu musí být demontována.(3) Spojovací zařízení na tažném vozidle pro připojení přívěsu
musí umožnit pohyb jeho oje nejméně
- ve svislé rovině plus minus 20 stupňů,
- ve vodorovné rovině plus minus 90 stupňů, (u traktorů) plus minus 60 stupňů,
- okolo podélné osy závěsného zařízení plus minus 25 stupňů, (u traktorů) plus minus 20 stupňů.
(4) Vozidla kategorie N3 určená k tažení přípojných vozidel
kategorie O4 musí být vybavena schváleným spojovacím zařízením
systému čep-oko podle zvláštního předpisu nebo doporučené
technické normy72) o jmenovitém průměru 50 mm. U všech vozidel se
připouští spojovací zařízení uvedeného systému i jmenovitého
průměru 40 mm, pokud je schváleno podle mezinárodně uznávaných
předpisů. Závěs tažného vozidla musí být odpružený, celý spoj, tj.
závěs-oj, smí vykazovat jen kmity velmi nízké amplitudy.
(5) Spojovací zařízení motorových vozidel systému čep-oko smí
mít osu čepu vzdálenou od zadního obrysu vozidla (směrem k jeho
přídi) nejvýše 300 mm. U vozidel se sklápěcí karosérií a vozidel
terénních může být tato vzdálenost nejvýše 420 mm.
(6) U jízdních souprav tvořených vozidly kategorií N2, N3, O3
a O4 se připouští jejich vzájemné spojení systémem "krátké
spojení" (CCD). Spojovací zařízení a jeho montáž na vozidle musí
být homologována podle zvláštního předpisu.73)
(7) Vozidla, s výjimkou dvoukolových, která jsou určena k tažení
přívěsů a nejsou vybavena homologovaným nebo schváleným typem
spojovacího zařízení, musí být kromě hlavního spojovacího zařízení
vybavena též závěsy pro pojistné spojovací zařízení (lana,
řetězy), a to
a) vozidla se závěsným zařízením vybaveným koulí ISO 50
podle odstavce 2 písm. b) určená pro tažení přívěsů
o hmotnosti větší než 350 kg závěsy pro křížové nebo
vidlicové zavěšení,
b) ostatní vozidla závěsy pro křížové zavěšení.
(8) Oko oje, s výjimkou přípojných vozidel k jiným motorovým
vozidlům kategorie SP , musí být upevněno k oji tak, že jeho
otáčení kolem podélné osy oje je vyloučeno. Oka ojí přívěsů
k automobilům uvedeným v odstavci 4 musí být schválena podle
zvláštního předpisu nebo se vychází z doporučené technické
normy.72)
(9) Přívěsy, s výjimkou přívěsů za dvoukolová motorová vozidla,
musí být vybaveny pojistným spojovacím zařízením (lana, řetězy),
která musí při poruše hlavního spoje a následném přerušení spojení
brzdové a elektrické soustavy mezi tažným vozidlem a přívěsem
zajistit ještě částečnou řiditelnost přívěsu, popřípadě zabránit
padnutí oje na vozovku. Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro
vozidla vybavená schváleným spojovacím zařízením podle zvláštního
předpisu nebo doporučené technické normy.72)
(10) Dvou- a více nápravové přívěsy musí mít oj vyváženou tak,
aby se po odpojení nemohla dotknout vozovky, a aby spojování
přívěsu s tažným vozidlem mohlo být prováděno s nejmenší možnou
námahou. Oko oje těchto přívěsů musí být přibližně ve stejné výšce
nad vozovkou, jako je závěs tažného vozidla, nebo musí být oj na
tuto výšku seřiditelná.
(11) V případě, že síla pro ruční zvedání oje u návěsů
a jednonápravových přívěsů o celkové hmotnosti větší než 100 kg
přesahuje 245 N, musí mít návěs, popřípadě přívěs přední převislou
část před nápravou nebo oj vybavenou podpěrným zařízením, které
a) zabrání převrácení vozidla při odpojení od tažného
vozidla v rozsahu provozních zatížení i při nerovnoměrném
rozdělení nákladu a při ložných manipulacích připuštěných
v návodu k obsluze vozidla,
b) umožní, že přípojné vozidlo může být v podepřeném stavu
samočinně nebo u závěsů s koulí ISO 50 s nejmenší námahou
spojeno s tažným vozidlem.
(12) U dvou- a vícenápravových přívěsů s točnicovým řízením musí
být oj tak dlouhá, aby vzdálenost mezi osou oka oje a osou točnice
byla nejméně o 1,2 m větší, než je obrysový poloměr přední části
karosérie opsaný z osy točnice.
(13) Tahače návěsů musí mít pro spojovací čep návěsu buď
polosamočinnou, nebo samočinnou točnici odpovídající nejvyššímu
povolenému zatížení tahače. Točnice musí umožnit vzájemné
vychýlení tahače a návěsu
- ve vodorovné rovině v rozsahu plus minus 90 stupňů, tj. 180
stupňů celkově,
- ve svislé podélné rovině nejméně plus minus 12 stupňů,
- v příčné svislé rovině nejvýše dopředu plus minus 6 stupňů a
dozadu plus minus 7 stupňů.
Ovládání točnice musí být umístěno na pravé straně tahače,
pokud není provedeno z místa řidiče.(14) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti větší
než 10 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být homologována
podle zvláštního předpisu nebo doporučených technických norem72)
a musí mít spojovací systém uzpůsoben pro uchycení spojovacího
čepu návěsu o průměru 50,8 mm.
(15) Točnice tahačů pro tažení návěsů o celkové hmotnosti větší
než 15 t a pro svislé zatížení nejvýše 20 t musí být schválena
i co do umístění podle zvláštního předpisu nebo doporučené
technické normy,72) které musí splňovat zejména tyto požadavky:
a) části tahače nad rovinou točnice a před svislou osou
otáčení spojovacího čepu v točnici musí být vně rotačního
kužele, jehož osa je totožná s osou otáčení spojovacího
čepu v točnici, jehož vrchol s polovičním vrcholovým
úhlem 6 stupňů je pod rovinou točnice a jehož poloměr
průseku s rovinou točnice je 2,09 m,
b) části tahače pod rovinou točnice, za svislou osou otáčení
spojovacího čepu v točnici musí být uvnitř rotačního,
zhruba válcového tělesa, jehož osa je totožná s osou
spojovacího čepu a má poloměr nejvýše 2,2 m.
(16) Spojovací čep návěsu musí odpovídat největšímu povolenému
zatížení návěsem.
(17) Návěsný čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 10 t a pro
svislé zatížení nejvýše 20 t musí být homologován podle zvláštního
předpisu nebo schválen ve smyslu doporučené technické normy,72)
a musí mít průměr činné části 50,8 mm podle doporučené technické
normy.74)
(18) Spojovací čep návěsu o celkové hmotnosti větší než 15
t a pro svislé zatížení na spojovací čep nejvýše 20 t musí být
homologován (schválen) i co do umístění podle zvláštního předpisu
nebo ve smyslu doporučené technické normy,72) které musí splňovat
zejména tyto požadavky:
a) i nejvzdálenější části návěsu, s výjimkou pružných spojů
brzdových a elektrických systémů, před svislou osou čepu
a nad myšlenou rovinou točnice musí ležet uvnitř
válcového tělesa o poloměru 2,04 m, jehož osa je totožná
se svislou osou čepu,
b) spodní části návěsu - tzv. labutí krk - za svislou osou
čepu a pod myšlenou rovinou točnice musí být vně
rotačního, zhruba válcového tělesa o poloměru nejméně
2,3 m, jehož osa je totožná se svislou osou čepu.
(19) Motorová vozidla s pohotovostní hmotností převyšující 400
kg musí být vpředu a od 1. 1. 1985 i vzadu konstrukčně upravena
a provedena tak, aby je bylo možné tyčí nebo lanem vléci jinými
vozidly (vyproštění, odtažení) ve smyslu doporučené technické
normy;74) motorová vozidla o celkové hmotnosti větší než 3,5
t musí být možno vléci tyčí. U pracovních strojů, např. s čelně
umístěným nářadím apod., lze takové zařízení umístit vzadu.
(20) Tyče nebo lana k vlečení vozidel uvedených v odstavci 19
tohoto paragrafu musí být zřetelně viditelné; tyče musí být
opatřeny po celé délce příčnými červenobílými pruhy o šířce 75 mm,
lana červeným praporkem nebo štítkem o rozměru nejméně 200 x 200
mm.27)
(21) Ustanovení odstavce 1 druhé věty, odstavce 2 písm. a) a b),
odstavce 4, odstavce 8 druhé věty a odstavců 11 až 15 a 17 až 19
tohoto paragrafu neplatí pro vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1. 7. 1972; ustanovení odstavce 2 písm. b) tohoto
paragrafu však platí i pro tato vozidla,
jestliže se za ně připojí jednonápravový přívěs uvedený do provozu
po 1. 1. 1976.
§ 75
Nárazníky automobilů a zadní ochranné zařízení
proti podjetí a boční ochranná zařízení
(1) Vozidla kategorií M a N1 musí být opatřena předním a zadním
nárazníkem, pokud karosérie není provedena tak, že přejímá funkci
nárazníků. Vozidla kategorií N2 a N3 musí být opatřena předním
nárazníkem.
(2) Nárazník nesmí mít ostré okraje nebo výstupky, které mohou
zranit chodce. Boční letmé konce nárazníku musí být zahnuty co
nejblíže ke karosérii vozidla směrem k jeho podélné ose tak, aby
bylo vyloučeno nebezpečí zaháknutí, zaklesnutí nebo zachycení
s jiným vozidlem, chodcem nebo cyklistou apod. Tuhé vnější hrany
nárazníku, pokud nejsou zakryty pryží nebo jiným měkkým materiálem
(60 Shore), musí být zaobleny s poloměrem nejméně 5 mm. Pokud jsou
nárazníky vozidla nebo části karosérie plnící funkci nárazníků
vyrobeny z plastů a splňují podmínky stanovené pro nárazníky, pak
nemusí být pokryty pryží nebo jiným podobným materiálem.
(3) Nárazníky vozidel kategorií M1 a N1 v celé šířce rozchodu
kol a při pohotovostní hmotnosti vozidla musí být svými horními
okraji výše než 420 mm od roviny vozovky. Povrch nárazníku
nejčastěji vstupující ve styk s jiným vozidlem nebo jinou
překážkou musí být souvislý a rovný nebo zaoblený s poloměrem
nejméně 500 mm, měřeno ve svislé rovině řezu. Ustanovení tohoto
odstavce se nevztahuje na velmi nízké sportovní modifikace
8automobilů.
(4) Vozidla kategorie M1 vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1986
musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem75) a musí být
podle něj homologována. Podmínky stanovené tímto předpisem se
vztahují přiměřeně i na vozidla kategorie N1.
(5) U vozidel ostatních kategorií (kromě vozidel uvedených
v odstavci 4 tohoto paragrafu) musí být nárazník a jeho držáky
včetně upevnění konstruovány tak, aby po stránce pevnosti vyhověly
při odtlačení vozidla o přibližně stejné hmotnosti, nezabrzděného,
s nezařazeným rychlostním stupněm na vodorovné rovině bez
poškození vozidel v rozmezí zrychlení od 1 m.s-2 do 2 m.s-2.
(6) Pro schválení technické způsobilosti typu silničního vozidla
počínaje dnem 1. října 1997 musí být vozidla kategorií N2 a N3
opatřena předním ochranným zařízením proti podjetí. Toto zařízení
i jeho montáž na vozidle musí splňovat podmínky stanovené
zvláštním předpisem 75a) a musí být podle něj homologovány.
Vozidla kategorie N2 celkové hmotnosti nepřesahující 7,5 t musí
splňovat pouze podmínku světlé výšky spodního obrysu ochranného
zařízení nad vozovkou maximálně 400 mm, uvedené v tomto předpisu.
Uvedený požadavek se nevztahuje na terénní vozidla (kategorie
G) a taková vozidla, u nichž použití takového zařízení je
neslučitelné s účelem použití daného vozidla.
(7) Vozidla kategorií N2 a N3 a přípojná vozidla kategorií O3
a O4 musí být vzadu vybavena zadním ochranným zařízením proti
podjetí, které dostatečným způsobem chrání automobily kategorií
M1 a N1 v případě jejich nárazu zezadu do vozidel výše uvedených
kategorií. Vozidla kategorií N2, N3, O3 a O4 a zadní ochranná
zařízení musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem76)
a musí být podle něj homologována. Ustanovení tohoto odstavce se
nevztahují na
- tahače návěsů,
- přívěsy speciálního provedení pro přepravu velmi dlouhých
nedělitelných nákladů,
- , u nichž jakékoliv zadní ochranné zařízení je neslučitelné
s účelem použití daného vozidla,
- vozidla s právem přednostní jízdy.28)
(8) Vozidla kategorií N2, N3, O3 a O4 uváděná do provozu
počínaje dnem účinnosti této vyhlášky musí být vybavena bočním
ochranným zařízením, které musí splňovat podmínky stanovené
zvláštním předpisem77) a musí být podle něj homologována.
Ustanovení tohoto odstavce se nevztahují na
- tahače návěsů,
- přívěsy speciálního provedení pro přepravu velmi dlouhých
nedělitelných nákladů,
- vozidla, u nichž jakékoliv boční ochranné zařízení je
neslučitelné s účelem použití daného vozidla,
- vozidla, jejichž karosérie plní funkci tohoto zařízení.
(9) Nárazníkem a zařízením proti podjetí nemusí být opatřena
vozidla, jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 7.
1972 a vozidla kategorie T; pokud však takové vozidlo je jimi
opatřeno, musí být splněny podmínky platné při jeho schválení.
Ustanovení odstavce 5 tohoto paragrafu neplatí pro vozidla,
jejichž technická způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.
§ 76
Bezpečnostní pásy a jejich kotevní úchyty
(1) Vozidla kategorie M1
a) uvedená do provozu před 1. 1. 1969 musí být vybavena na
předních sedadlech bezpečnostními pásy, jen pokud jsou
vybavena předepsanými kotevními úchyty,
b) uvedená do provozu po 1. 1. 1969 musí být vybavena na
předních místech k sezení bezpečnostními pásy
a příslušnými kotevními úchyty v karosérii; bezpečnostní
pásy musí být u vozidel vyrobených nebo dovezených po 1.
10. 1986, s výjimkou provedení "Standard", samonavíjecí,
c) vyrobená nebo dovezená po 1. 1. 1976 musí být vybavena
předepsanými kotevními úchyty v karosérii i na zadních
sedadlech,
d) vyrobená nebo dovezená po 1. 10. 1986 musí být vybavena
bezpečnostními pásy i na zadních sedadlech,
e) vozidla kategorie M1 a od nich odvozená vozidla
kategorie N1, jejichž technická způsobilost byla
schválena po 1. 10. 1992, musí být na všech sedadlech
vybavena samonavíjecími tříbodovými bezpečnostními pásy,
kromě sedadel nouzových, středních a sedadel v poloze
zády ke směru jízdy, která musí být vybavena
bezpečnostními pásy alespoň dvoubodovými,
f) u vozidel této kategorie se připouští použití
bezpečnostních pásů se čtyřbodovým uchycením, pokud splní
podmínky stanovené zvláštními předpisy78) a byly
homologovány.
(2) Vozidla kategorií M2, M3 a N
a) sedadlo řidiče, průvodce (spolujezdce řidiče) a první
řada sedadel pro cestující v nových vozidlech kategorií
M2 a M3 třídy III při jejich první evidenci počínaje dnem
účinnosti této vyhlášky musí být vybaveny tříbodovými
bezpečnostními pásy, přičemž alespoň sedadlo řidiče musí
být vybaveno pásem se samonavíjecím zařízením,
b) sedadlo řidiče a první řada sedadel v kabině nových
vozidel u kategorií N2 a N3 a u kategorie N1 v případě,
že vozidlo není odvozeno od kategorie M1, musí být při
první evidenci počínaje dnem účinnosti této vyhlášky
vybaveny tříbodovými bezpečnostními pásy se samonavíjecím
zařízením, kromě sedadla středního a sedadla nouzového,
která mohou být vybavena bezpečnostními pásy
s dvoubodovým uchycením.
(3) Dosud neevidovaná a provozovaná vozidla kategorií M a N pod
zvláštní státní poznávací značkou (trvale manipulační a pro
zkušební účely) nemusí být bezpečnostními pásy vybavena.
(4) Přední řada sedadel pro cestující a sedadla vyhrazená pro
osoby tělesně postižené v autobusech třídy III musí být od 1. 1.
1985 vybavena bezpečnostními pásy.
(5) Bezpečnostní pásy a jejich kotevní úchyty musí splňovat
podmínky stanovené zvláštními předpisy78) a musí být podle nich
homologovány.
(6) Osobní automobily mohou být vybaveny zadržovacími systémy
pro děti do 12 let (bezpečnostní pásy, sedačky atd.). Tyto systémy
vyrobené nebo dovezené po nabytí účinnosti této vyhlášky musí
splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem79) a musí být
podle něj homologovány. Dětská zádržná zařízení kategorií 0, 1
a 2 určená a schválená k přepravě dětí zády ke směru jízdy podle
zvláštního předpisu79) nesmí být umístěna na sedadle, pokud toto
sedadlo je opatřeno bezpečnostním nafukovacím vakem.
(7) Vozidla mohou být vybavena zádržným systémem
a bezpečnostními pásy pro osoby sedící na vozíku pro invalidy.
§ 77
Další podmínky pro přípojná vozidla
(1) Za vozidla kategorií M1 a N1 lze připojit brzděný přívěs
kategorie O1, jehož okamžitá hmotnost, a O2, jehož celková
hmotnost nesmí být větší než celková hmotnost tažného vozidla.
K vozidlům kategorií M1G a N1G lze připojit i přívěs kategorií O1
a O2, jehož celková hmotnost může být až 1,5 násobek celkové
hmotnosti tažného automobilu. V žádném případě celková hmotnost
přívěsu nesmí být větší, než stanoví výrobce daného tažného
automobilu.
(2) Pokud ministerstvo při schvalování technické způsobilosti
typu přívěsu kategorií O1 a O2 nestanoví jinak, nesmí být nejvyšší
rychlost přívěsu vyšší než 80 km.h-1. Přívěsy nesmí být používány
k přepravě osob.
(3) Obytné přívěsy (caravany) kategorií O1 a O2, jejichž
technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985, musí splňovat
podmínky stanovené zvláštními předpisy a musí být podle nich
homologovány.70) Zvláštní předpisy pro obytné přívěsy70) platí
přiměřeně i pro ostatní přívěsy kategorií O1 a O2 se spojovacím
zařízením s koulí ISO 50, s výjimkou přívěsů, jejichž technická
způsobilost byla schválena před 1. 1. 1985.
§ 78
Dvoukolová motorová vozidla kategorie L
(1) Dvoukolové motorové vozidlo musí být opatřeno stojánkem nebo
jiným zařízením umožňujícím jeho bezpečné postavení. Vozidla,
jejichž technická způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985
a jejichž pohotovostní hmotnost je větší než 150 kg, musí být
opatřena ještě pohotovostním stojánkem.
(2) Pohyblivé části pohonů (řetěz, hřídele apod.) musí mít
bezpečnostní kryt.
(3) Ochranné kryty (kryt před řidičem, kryt kolen apod.) nesmějí
přesahovat největší šířku vozidla měřenou přes řídítka, snižovat
manévrovací schopnost a ovládání vozidla, snižovat výhled ani být
příčinou zranění řidiče.
(4) Mezi ovládacími orgány vozidla a pevnými částmi vozidla musí
být ve směru obvyklého přístupu k těmto orgánům a jejich pohybu
dostatečně velký, nejméně 70 mm široký volný prostor; u pedálů se
tato hodnota posuzuje od středu nášlapných ploch na obě strany.
(5) Všechny ovládací orgány vozidla, které mohou při dopravní
nehodě zvětšit vážnost zranění jak řidiče, tak osob střetnuvších
se s vozidlem, musí být zakončeny tak, aby bylo možno do této
části vepsat kouli o průměru nejméně 19 mm. Ustanovení tohoto
odstavce neplatí pro vozidla, jejichž technická způsobilost byla
schválena před 1. 7. 1972.
(6) Pokud bylo při schválení technické způsobilosti typu
dvoukolového motorového vozidla dovoleno přepravovat na vozidle
spolujezdce, musí být vozidlo vybaveno dalším sedadlem umístěným
za sedadlem řidiče nebo dvousedlem; v tomto případě po obou
stranách vozidla na jeho pevných částech musí být namontovány
opěry pro nohy spolujezdce. Sedlo musí být upevněno bezpečně
a pevně a musí být odpovídajícím způsobem odpruženo.
§ 79
Přípojná vozidla dvoukolových motorových vozidel kategorie L
(1) Postranní vozíky jsou určeny pro přepravu buď jedné dospělé
osoby, nebo nákladu; postranní vozíky smějí být připojeny jen na
pravé straně dvoukolového motorového vozidla kategorie L3, u něhož
objem válců motoru je nejméně 170 cm3 a jehož konstrukce toto
připojení umožňuje.
(2) Celková hmotnost postranního vozíku nesmí být větší než
60 % celkové hmotnosti dvoukolového motorového vozidla kategorie
L3.
(3) Rozvor mezi kolem postranního vozíku a předním kolem
dvoukolového motorového vozidla kategorie L3 nesmí být větší než
rozvor kol vlastního dvoukolového vozidla.
(4) Přívěsný vozík za dvoukolové motorové vozidlo je určen pouze
pro přepravu nákladů; smí být připojen k dvoukolovému motorovému
vozidlu, jehož konstrukce připojení umožňuje.
(5) Celková hmotnost přívěsného vozíku nesmí být větší než 50
% pohotovostní hmotnosti dvoukolového motorového vozidla; přívěsný
vozík nemusí být vybaven brzdou.
(6) Vzdálenost nápravy nebo osy kol přívěsného vozíku od osy
zadního kola tažného vozidla nesmí být větší, než je rozvor kol
tažného vozidla.
§ 80
Terénní vozidlo
(1) Za terénní vozidla se pokládají vozidla, pokud splňují dále
uvedené podmínky.
(2) Vozidlo kategorie N1 celkové hmotnosti nepřesahující 2 tuny
a vozidlo kategorie M1, u kterého
- nejméně jedna přední náprava a nejméně jedna zadní náprava
jsou současně poháněny, včetně vozidla, u kterého může být
pohon jedné nápravy odpojen,
- je vybaveno nejméně jedním uzávěrem diferenciálu nebo nejméně
jedním zařízením, kterým se dosáhne podobného účinku, a
- stoupavost sólo vozidla, stanovená jednoduchým kinematickým
výpočtem, je nejméně 30 %.
Výše uvedené vozidlo musí dále z uvedených šesti podmínek splnit
nejméně pět
- přední nájezdový úhel musí být nejméně 25 o,
- zadní nájezdový úhel musí být nejméně 20 o,
- přechodový úhel musí být nejméně 20 o,
- světlá výška pod přední nápravou musí být nejméně 180 mm,
- světlá výška pod zadní nápravou musí být nejméně 180 mm,
- světlá výška mezi nápravami musí být nejméně 200 mm.
Podmínky stanovené v tomto odstavci musí vozidlo splnit při
pohotovostní hmotnosti a musí být obsazeno řidičem, jehož hmotnost
se uvažuje jednotně 75 kg. Pro plnění podmínek předního a zadního
nájezdového úhlu se neuvažuje se zařízením proti vklínění
(podjetí) vozidel.(3) Vozidlo kategorie N1 celkové hmotnosti přesahující 2 tuny
nebo vozidlo kategorie N2, M2 nebo M3 celkové hmotnosti
nepřesahující 12 tun se pokládá za terénní vozidlo, pokud buď má
současně poháněna všechna kola, včetně vozidla, u něhož může být
odpojen pohon jedné nápravy, nebo pokud jsou splněny následující
tři podmínky
- nejméně jedna přední náprava a nejméně jedna zadní náprava
jsou současně poháněny, včetně těch vozidel, u kterých může
být pohon jedné nápravy odpojen,
- je vybaveno nejméně jedním uzávěrem diferenciálu nebo nejméně
zařízením s podobným účinkem,
- stoupavost sólo vozidla, stanovená jednoduchým kinematickým
výpočtem, je nejméně 25 %.
Výše uvedené vozidlo musí dále z uvedených šesti podmínek splnit
nejméně pět
- přední nájezdový úhel musí být nejméně 25 o,
- zadní nájezdový úhel musí být nejméně 20 o,
- přechodový úhel musí být nejméně 20 o,
- světlá výška pod přední nápravou musí být nejméně 180 mm,
- světlá výška pod zadní nápravou musí být nejméně 180 mm,
- světlá výška mezi nápravami musí být nejméně 200 mm.
Podmínky stanovené v tomto odstavci musí vozidlo splnit při
celkové hmotnosti. Pro plnění podmínek předního a zadního
nájezdového úhlu se neuvažuje se zařízením proti vklínění
(podjetí) vozidel.(4) Vozidlo kategorie M3 celkové hmotnosti přesahující 12 tun
nebo vozidlo kategorie N3 se pokládá za terénní vozidlo, pokud buď
má poháněna všechna kola, včetně vozidla, u něhož může být odpojen
pohon jedné nápravy, nebo pokud jsou splněny následující tři
podmínky
- nejméně polovina kol je poháněna,
- vozidlo má nejméně jeden uzávěr diferenciálu nebo nejméně
jedno zařízení, kterým se dosáhne podobného účinku, a
- stoupavost sólo vozidla, stanovená jednoduchým kinematickým
výpočtem, je nejméně 25 %.
Toto vozidlo musí dále z uvedených šesti podmínek splnit nejméně
čtyři
- přední nájezdový úhel musí být nejméně 25 stupňů,
- zadní nájezdový úhel musí být nejméně 25 stupňů,
- přechodový úhel musí být nejméně 25 stupňů,
- světlá výška pod přední nápravou musí být nejméně 250 mm,
- světlá výška pod zadní nápravou musí být nejméně 250 mm,
- světlá výška mezi nápravami musí být nejméně 300 mm.
Podmínky stanovené v tomto odstavci musí vozidlo splnit při
8celkové hmotnosti. Pro plnění podmínek předního a zadního
nájezdového úhlu se neuvažuje se zařízením proti vklínění
(podjetí) vozidel.§ 81
Traktory
(1) Traktory jsou dvou nebo vícenápravová vozidla opatřená
pneumatikami (§ 6), jejichž nejvyšší konstrukční rychlost
nepřevyšuje 40 km.h-1. Přesahuje-li konstrukční rychlost hodnotu
nejvýše 40 km.h-1, považují se tyto traktory za silniční vozidla
kategorie N (§ 5).
(2) Traktor může být vybaven sedadly pro spolujezdce za těchto
podmínek:
a) sedadla pro spolujezdce mohou být nejvýše dvě,
b) jsou-li tato sedadla umístěna na blatnících (krytech
kol), smí být na jednom blatníku pouze jedno sedadlo,
c) každé sedadlo pro spolujezdce musí být spolehlivě
připevněno k traktoru, musí mít opěradlo nejméně s jednou
loketní opěrou nebo madlem pro držení a odpovídající
opěru pro nohy,
d) sedadlo pro spolujezdce musí mít šířku nejméně 400 mm
a hloubku nejméně 300 mm,
e) žádné sedadlo pro spolujezdce včetně opěry pro nohy nesmí
přesahovat vnější obrys traktoru, s výjimkou traktorů
o celkové šířce nejvýše 1,4 m, u nichž sedadlo
spolujezdce smí přesahovat obrys nejvýše o 50 mm na každé
straně vozidla.
(3) V rozsahu od pohotovostní až po celkovou hmotnost traktoru
nesmí být hmotnost připadající na řízenou nápravu (měřeno při
stání na vodorovné vozovce) menší než 25 % okamžité hmotnosti
traktoru. Připouští se však nižší hmotnost připadající na řízenou
nápravu po namontování různých pracovních nářadí a nákladních
plošin při současném snížení nejvyšší rychlosti na 15 km.h-1;
přitom hmotnost připadající na řízenou nápravu nesmí být menší než
- 20 % u traktorů o okamžité hmotnosti nejvýše 3,2 t,
- 19 % u traktorů o okamžité hmotnost vyšší než 3,2 t, avšak
nejvýše 4,5 t,
- 18 % u traktorů o okamžité hmotnosti vyšší než 4,5 t.
(4) Na traktoru může být upevněna nákladní plošina za těchto
podmínek:
a) plošina musí být upevněna souměrně k jeho podélné
střední rovině a nesmí být výše než 1,5 m nad rovinou
vozovky,
b) plošina nesmí omezovat výhled řidiče, omezovat
ovladatelnost traktoru a narušovat předepsanou
geometrickou viditelnost jeho vnějšího osvětlení,
c) šířka plošiny nesmí přesahovat jeho celkovou šířku.
(5) Traktorem nesené nářadí (pracovní stroj nesený) a jeho
upevnění musí v přepravní poloze na pozemní komunikaci odpovídat
požadavkům na plošinu [odstavec 4 písm. b) tohoto paragrafu];
šířka nesmí být větší než 3 m.
(6) Traktory, kromě traktorů, jejichž technická způsobilost byla
schválena před 1. 7. 1972, musí být vybaveny schválenou ochrannou
konstrukcí nebo kabinou řidiče se stejnými vlastnostmi z hlediska
bezpečnosti jako ochranná konstrukce. Pracovní místo řidiče
a kabina řidiče musí splňovat podmínky stanovené zvláštními
předpisy nebo vycházet z doporučených technických norem.80)
Ustanovení § 40 až 43 této vyhlášky pro traktory neplatí.
(7) Zařízení pro osvětlení a světelnou signalizaci na traktoru
musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy.81)
(8) Vertikální nastavení světlometů traktorů s potkávacím
světlem, měřeno při stání a v rozsahu od pohotovostní do celkové
hmotnosti vozidla, u světlometů, jejichž výška je
a) 500 mm až 1200 mm, musí být v rozsahu sklonů - 0,5 % až
- 4 %, přičemž žádný bod osvětlené plochy ležící v rovině
vozovky vlevo od podélné svislé roviny procházející
středem zdroje potkávacího světla nesmí být dále než 115
m od předního obrysu vozidla,
b) 1200 mm až 1500 mm, musí být v rozsahu sklonů - 4 % až
- 6 %, přičemž žádný bod osvětlené plochy ležící v rovině
vozovky vlevo od podélné svislé roviny procházející
středem zdroje potkávacího světla nesmí být dále než 115
m od předního obrysu vozidla,
c) nad 1500 mm, musí být pod sklonem nejvíce - 6 %, přičemž
nesmí být žádný bod osvětlené plochy ležící v rovině
vozovky vlevo od podélné svislé roviny procházející
středem zdroje potkávacího světla dále než 115 m od
předního obrysu vozidla.
(9) Zařízení, která zajišťují brzdění provozní, parkovací
a nouzové, mohou mít společné části za těchto podmínek:
a) musí mít nejméně dva na sobě nezávislé a oddělené
ovládací orgány a převody,
b) je-li společný orgán pro provozní a nouzové brzdění, musí
být soustava parkovacího brzdění provedena tak, aby mohla
působit i při pohybujícím se vozidle,
c) činné elementy vlastního brzdového ústrojí pro parkovací
brzdění musí být udržovány v zabrzděné poloze výhradně
mechanickými částmi.
V případě, že je traktor vybaven zařízením pro brzdění přípojných
vozidel, musí být soustava pro parkovací brzdění traktoru
provedena tak, že při jejím použití uvede do činnosti soustavu pro
provozní brzdění přípojného vozidla nebo pracovního stroje
přípojného.(10) Soubor brzdových zařízení traktoru nebo jeho jízdní
soupravy musí splňovat podmínky stanovené zvláštními předpisy,82)
s výjimkou hodnot brzdných účinků při zkoušce typu 0 a musí být
podle nich schváleny. Při provozním brzdění nesmí traktor nadměrně
vybočovat ze směru jízdy a nesmí docházet k blokování kol.
Jestliže brzdové zařízení působí pouze na kola jedné nápravy,
nesmí působit přes vypínatelná převodová ústrojí. Účinek
parkovacího brzdění musí spolehlivě zabránit protáčení kol
traktoru zatíženého na celkovou hmotnost na svahu (ve stoupání
i klesání) nejméně 18 % bez použití vypojitelného pohonu náprav.
(Účinky brzdění se hodnotí při pohotovostní i celkové hmotnosti
traktoru (jízdní soupravy) a rozložení hmotností připadajících na
jednotlivé nápravy, které jsou pro provoz na pozemních
komunikacích schváleny).
Hodnoty brzdných účinků traktoru při zkoušce typu 0
-------------------------------------------------------------------------
Max. konstrukční Brzdná dráha Jmenovitá
rychlost (vj) (s) brzdná dráha (sj)
[km.h-1] [m] [m]
--------------------------------------------------------
provozní brzdění zbývající brzdný
(A) účinek (B) (A) (B)
-------------------------------------------------------------------------
v2 v2
25 0,1 . v + --- 0,1 . v + --- 9,85 16,39
85 45
-------------------------------------------------------------------------
v2 v2
30 0,1 . v + --- 0,1 . v + --- 13,00 23,00
90 45
-------------------------------------------------------------------------
v2 2v2
40 0,1 . v + --- 0,15 . v + --- 18,30 33,83
130 115
-------------------------------------------------------------------------
Význam označení a jednotky jsou stejné jako v § 30 této vyhlášky.
Brzdné účinky musí být splněny i při spojení traktoru do soupravy
s nebrzděným přípojným vozidlem.
(11) Traktory mohou být vybaveny pro brzdění přípojných vozidel
spojením vzduchotlakovým nebo hydraulickým. Traktory vybavené
spojením pro vzduchotlakové brzdění, u nichž technická způsobilost
bude schválena po dni účinnosti této vyhlášky a které budou poprvé
uváděny do provozu počínaje dnem 1. 7. 1997, musí mít jak
jednohadicový inverzní, tak i dvouhadicový systém. Požadavek pro
dvouhadicový systém musí splňovat traktor, který je určen k tažení
přípojného vozidla kategorie OT4. U dvouhadicového systému musí
doba náběhu tlaku vzduchu ve spojkové hlavici splňovat podmínky
stanovené zvláštním předpisem.83)
(12) Traktor může být trvale uzpůsoben jako speciální. V tomto
případě není určen k tažení, tlačení, nesení nebo pohonu určitých
nářadí, strojů nebo přípojných vozidel, ale k trvalému provádění
specifických prací nebo činností s trvale namontovaným speciálním
zařízením. Speciální traktor musí plnit ustanovení této vyhlášky
týkající se traktoru.
(13) Výrobce traktoru s ohledem na podmínky uvedené v odstavci 10 tohoto paragrafu
stanoví nejvyšší hodnotu celkové hmotnosti
brzděného a nebrzděného přípojného vozidla, která nesmí překročit
limity stanovené zvláštním předpisem.82) Oba údaje musí být
uvedeny v dokumentaci a u traktorů uvedených do provozu po 1. 7.
1984 musí být na zádi traktoru vyznačena nejvyšší přípustná
hodnota celkové hmotnosti přípojného vozidla.
(14) Nádrž na motorovou naftu u traktoru může být umístěna nad
motorem nebo vedle něj za podmínky, že při plnění nádrže nesmí ani
při jejím přelití dojít k polití horkých částí motoru, výfukového
potrubí nebo elektrického zařízení. Oddělení takové nádrže
a motoru dělicí stěnou z nehořlavého materiálu se nevyžaduje.
(15) Před, za nebo na traktor smí být připojována pouze vozidla
nebo stroje, po jejichž připojení traktor nebo jeho jízdní
souprava splňuje podmínky této vyhlášky.
§ 82
Pásová vozidla
(1) Pásová vozidla jsou vozidla, jejichž pojezdové ústrojí se
stýká s vozovkou prostřednictvím kovových nebo pryžových elementů.
(2) Na pozemních komunikacích se smí používat pásových vozidel,
jen jsou-li opatřena pryžovými pásy nebo kovovými pásy s pryžovými
bloky na opěrných plochách. Nosné kladky musí být samostatně
odpruženy a opatřeny pryžovými obručemi o výšce nejméně 40 mm.
Pryžové bloky nebo obruče nesmí být tvrdší než 70 Shore. Připouští
se použití i jiných materiálů s ekvivalentními vlastnostmi.
(3) Ustanovení platná pro traktory platí přiměřeně i pro pásové
traktory určené ke stejným pracím s výjimkou pevnosti ochranné
konstrukce, na které se vztahují mezinárodní předpisy.
§ 83
Traktorové přívěsy
(1) Traktorové přívěsy jsou jednonápravová nebo dvounápravová
přípojná vozidla kategorií OT1, OT2, OT3, OT4, určená k přepravě
nákladů. Jejich nejvyšší konstrukční rychlost nesmí převyšovat 40
km.h-1.
(2) Pro traktorové přívěsy platí ustanovení části III. této
vyhlášky, pokud z nich nevyplývá jinak s odchylkami stanovenými
v odstavcích 3 až 8 tohoto paragrafu.
(3) Soubor brzdových zařízení musí splňovat podmínky stanovené
zvláštními předpisy82) s výjimkou hodnot účinku brzdění při
zkoušce typu 0.
(4) Traktorové přívěsy s celkovou hmotností vyšší než 6,0 t,
u nichž technická způsobilost bude schválena ode dne účinnosti
této vyhlášky a které budou poprvé evidovány po dni 1. 7. 1997,
musí mít dvouhadicový vzduchový propojovací systém brzdové
soustavy.
(5) Dvounápravové traktorové přívěsy s celkovou hmotností vyšší
než 6,0 t, u nichž technická způsobilost bude schválena ode dne
účinnosti této vyhlášky a které budou poprvé evidovány po 1. 7.
1997, musí mít brzdovou soustavu pro provozní brzdění takovou, aby
v případě poruchy v jejím převodu bylo možno brzdit část kol
s účinkem rovnajícím se nejméně 30 % účinku předepsaného pro
provozní brzdění; do neporušené části se musí i nadále dodávat
energie pro brzdění.
(6) U traktorových přívěsů se vzduchotlakovou brzdovou soustavou
musí doba náběhu tlaku a zásobníky energie splňovat podmínky
stanovené zvláštním předpisem.83)
(7) Nájezdovou brzdovou soustavou mohou být vybaveny traktorové
přívěsy, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3,5 t. Takový přívěs
může být připojen jen k traktoru, jehož pohotovostní hmotnost je
shodná nebo vyšší, než celková hmotnost přívěsu.
Hodnoty účinků provozního brzdění traktorových přívěsů při zkoušce typu 0
-------------------------------------------------------------------------
Max. konstrukční Brzdná dráha Jmenovitá
rychlost (vj) (s) brzdná dráha (sj)
[km.h-1] [m] [m]
-------------------------------------------------------------------------
v2
25 0,1 . v + ---- 9,85
85
-------------------------------------------------------------------------
v2
30 0,1 . v + ---- 13,00
90
-------------------------------------------------------------------------
v
40 0,15 . v + --- 18,31
130
-------------------------------------------------------------------------
Význam označení a jednotky jsou stejné jako v § 30 vyhlášky.
Uvedené podmínky neplatí pro traktorové přívěsy s konstrukční
rychlostí nejvýše 25 km.h-1, jejichž technická způsobilost byla
schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky.
(8) Vnější osvětlení a světelná signalizace traktorových přívěsů
musí splňovat podmínky stanovené touto vyhláškou, kromě požadavku
na vybavení svítilnou pro zadní mlhové světlo.
ČÁST ČTVRTÁ
Technické podmínky, konstrukce a provedení jiných vozidel
§ 84
Pracovní stroje samojízdné
(1) Pracovní stroje samojízdné (včetně zemědělských
a lesnických) jsou jiná vozidla, která podle svého účelu a podle
svých zvláštních, s jiným vozidlem pevně spojených zařízení, jsou
zejména určena a vhodná k vykonávání práce. (K pracovním strojům
patří např. rýpadla, nakladače, válce, frézy, jeřáby a podobná
zdvihací zařízení, úklidové stroje, dozéry, skrejpry, sklízecí
mlátičky, sklízecí řezačky, grejdry a dále motorové vozíky ve
smyslu ČSN 26 8805 apod.).
(2) Pro pracovní stroje samojízdné platí tento paragraf a dále
ustanovení této vyhlášky platná pro vozidla, pokud v nich není
stanoveno jinak.
(3) Soubor brzdových zařízení pracovních strojů samojízdných
s nejvyšší konstrukční rychlostí převyšující 30 km.h-1 musí
splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem pro brzdění
provozní, nouzové a parkovací.10) (Účinky brzdění se hodnotí při
pohotovostní i celkové hmotnosti stroje (jízdní soupravy)
a rozložení hmotností na jednotlivé nápravy, které jsou pro provoz
na pozemních komunikacích schváleny). Pro výpočet brzdné dráhy
platí tyto vzorce:
provozní brzdění: s menší nebo rovná se 0,15 v + v na druhou/115
nouzové brzdění: s menší nebo rovná se 0,15 v + 2 . v n
druhou/115
s tím, že zkušební rychlost vozidla se stanoví na hodnotu v =
40 km.h-1. U strojů, které této rychlosti nedosahují, v =
nejvyšší konstrukční rychlosti. Význam označení a jednotky jsou
stejné jako v § 30 této vyhlášky.
(4) Soubor brzdových zařízení pracovních strojů samojízdných
s nejvyšší konstrukční rychlostí nepřevyšující 30 km.h-1 musí
splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem nebo vycházející
z doporučené technické normy.84)
(5) Účinek parkovacího brzdění pracovních strojů samojízdných
musí spolehlivě zabránit protáčení kol vozidla zatíženého na
celkovou hmotnost na svahu (ve stoupání i klesání) o sklonu
nejméně 18 % bez použití vypojitelného pohonu náprav.
(6) Zařízení pro vnější osvětlení a světelnou signalizaci
pracovních strojů samojízdných musí splňovat podmínky stanovené
v části III. této vyhlášky. V odůvodněných případech mohou být
umístěna odchylně, a to
a) světlomety s potkávacím světlem ve výši až 1500 mm; další
dva doplňkové světlomety s potkávacím světlem v případě,
že je tento stroj vybaven zařízením pro čelně nesené
nářadí, ve výši až 2800 mm, přičemž zapojení musí být
provedeno tak, že nesmí svítit oba páry současně,
b) svítilny s obrysovými světly ve výši až 2100 mm nad
rovinou vozovky, přičemž vzájemná vzdálenost vnitřních
okrajů činných svítících ploch nesmí být menší než 500
mm,
c) svítilny s brzdovými světly ve výši až 2100 mm nad
rovinou vozovky,
d) svítilny se směrovými světly ve výši až 2100 mm, přičemž
spodním okrajem činné svítící plochy nesmí být níže než
500 mm nad rovinou vozovky,
e) zadní odrazky spodním okrajem činné plochy ve výši
nejméně 500 mm a horním okrajem činné plochy nejvýše
1200 mm nad rovinou vozovky, přičemž vzájemná vzdálenost
vnitřních okrajů jejich činných ploch nesmí být menší než
500 mm.
(7) Při provozu na pozemních komunikacích musí být stroj ve
schválené přepravní poloze. Za stroj nesmí být na pozemních
komunikacích zapojována přípojná vozidla, s výjimkou pracovního
zařízení stroje, které je přepravováno na podvozku. Podvozek
s pracovním zařízením musí splňovat podmínky stanovené v § 85.
(8) Nádrž na motorovou naftu u pracovního stroje samojízdného
může být umístěna nad motorem nebo vedle něj za podmínky, že při
plnění nádrže nesmí ani při jejím přelití dojít k polití horkých
částí motoru, výfukového potrubí nebo elektrického zařízení.
Oddělení takové nádrže a motoru dělicí stěnou z nehořlavého
materiálu se nevyžaduje.
(9) Pracovní místo řidiče a kabina řidiče musí splňovat podmínky
stanovené zvláštními předpisy nebo vycházející z doporučených
technických norem.85) Stroj, z něhož není vzhledem k jeho
technickému uspořádání zajištěn potřebný výhled dopředu z místa
řidiče, musí být opatřen zvláštním sedadlem pro pomocníka řidiče,
s vhodnými podmínkami pro výhled dopředu. Ustanovení § 40 až 43
této vyhlášky pro pracovní stroje samojízdné neplatí.
§ 85
Pracovní stroje přípojné
(1) Pracovní stroje přípojné jsou jiná vozidla určená pouze pro
vykonávání určitých pracovních činností, která se na pozemních
komunikacích pohybují pouze při přemístění na pracoviště a zpět
v jízdní soupravě s traktorem. Jejich nejvyšší konstrukční
rychlost nesmí převyšovat 30 km.h-1. Je-li takovýto stroj určen
k zapojení do soupravy s vozidly kategorie M nebo N, platí pro něj
podmínky stanovené pro vozidla kategorie O.
(2) Pro pracovní stroje přípojné platí tento paragraf a dále
ustanovení této vyhlášky platná pro vozidla, pokud v nich není
stanoveno jinak.
(3) Při provozu na pozemních komunikacích musí být pracovní
stroj přípojný ve schválené přepravní poloze. Za takový stroj
nesmí být na pozemních komunikacích zapojována přípojná vozidla.
Pracovní stroj přípojný může být zapojen pouze za traktor, nikoliv
za přípojné vozidlo.
(4) Soubor brzdových zařízení stroje musí splňovat podmínky
stanovené zvláštním předpisem.82) Brzdovým zařízením nemusí být
vybaveny pracovní stroje přípojné, jejichž celková hmotnost
nepřevyšuje 3,0 t; u jednonápravových pracovních strojů
přípojných, u nichž dovolené zatížení nápravy nepřevyšuje 3,0
t; v tomto případě musí být jejich konstrukční rychlost nejvýše
20 km.h-1. Takový stroj může být připojen k traktoru, jehož
pohotovostní hmotnost je shodná nebo vyšší než celková hmotnost
připojeného stroje.
(5) Nájezdovým brzdovým zařízením mohou být vybaveny pracovní
stroje přípojné, jejichž celková hmotnost nepřevyšuje 3,0
t a smějí být připojovány za traktory, jejichž pohotovostní
hmotnost je shodná nebo vyšší než celková hmotnost tohoto stroje.
(6) Zařízení vnějšího osvětlení a světelné signalizace stroje
musí splňovat podmínky stanovené v části III. této vyhlášky.
V odůvodněných případech mohou být umístěna odchylně, a to podle
§ 84 odst. 6 této vyhlášky. Stroje, které z důvodu svého
pracovního nasazení nemohou být vybaveny světelnými zařízeními,
musí mít pro provoz na pozemních komunikacích namontovány držáky
pro přenosnou soupravu zařízení vnějšího osvětlení a světelnou
signalizaci vycházející z doporučené technické normy.86) Umístění
držáků musí být provedeno tak, aby byly splněny podmínky pro
osvětlení vozidel, uvedené v první větě tohoto odstavce.
(7) Pracovní stroje přípojné, jejichž šířka nepřesahuje 2,0 m,
nemusí mít přední část opatřenu vyznačením obrysu, předními
obrysovými světly a předními odrazkami.
§ 86
Pracovní stroje nesené
(1) Pracovní stroj nesený je stroj určený pouze pro vykonávání
určitých pracovních činností, který se na pozemních komunikacích
pohybuje pouze zavěšen na vozidle nebo jiném vozidle a tvoří s ním
jeden celek. Jeho pojezdové ústrojí (pokud je jím vybaven) není
v přepravní poloze ve styku s vozovkou.
(2) Pracovní stroj nesený nesmí při provozu na pozemních
komunikacích výrazně snižovat výhled z místa řidiče, omezovat
ovladatelnost vozidla a omezovat viditelnost jeho vnějšího
osvětlení.
(3) Pracovní stroj nesený nemusí být vybaven vlastním zařízením
vnějšího osvětlení a světelné signalizace a odrazkami nebo držáky
pro přenosnou soupravu těchto světelných zařízení za těchto
podmínek
- není-li narušena geometrická viditelnost světelných zařízení
vozidla,
- není-li překročena stanovená vzdálenost světelných zařízení
vnějšího osvětlení a světelné signalizace vozidla od bočních
obrysů pracovního stroje neseného,
- délka pracovního stroje neseného nezvýší rozměr vozidla o více
než 1,5 m.
(4) Bočně nesený pracovní stroj může být připojován pouze na
pravou stranu vozidla.
(5) Pracovní stroj nesený musí být na zádi vybaven jednou nebo
dvěma (podle druhu stroje) červenými odrazkami třídy IIIa52) tvaru
rovnostranného trojúhelníku.
(6) Pro pracovní stroje nesené platí tento paragraf a dále
přiměřeně ustanovení této vyhlášky platná pro vozidla, pokud
v nich není stanoveno jinak.
§ 87
Ruční vozíky
(1) Každý ruční vozík s celkovou šířkou větší než 0,6 m,
používaný v provozu na pozemních komunikacích (s výjimkou dětských
kočárků), musí být vybaven schválenými odrazkami52) takto
a) dvounápravový vozík na přední straně (na straně oje)
dvěma bílými odrazkami a na zadní straně dvěma červenými
odrazkami; odrazky musí být netrojúhelníkového tvaru,
umístěné symetricky co nejblíže k bočním obrysům vozíku
ve stejné výši nad vozovkou, avšak ne níže než 250 mm
a ne výše než 900 mm,
b) jednonápravový vozík na přední i zadní straně po dvou
červených odrazkách netrojúhelníkového tvaru, umístěných
symetricky co nejblíže k bočním obrysům vozíku ve stejné
výši nad vozovkou, avšak ne níže než 250 mm a ne výše než
900 mm.
(2) Každý ruční vozík s celkovou hmotností větší než 400 kg musí
být vybaven alespoň jednou brzdou.
(3) Pro ruční vozíky platí tento paragraf a dále přiměřeně
ustanovení této vyhlášky platná pro vozidla, pokud v nich není
stanoveno jinak.
ČÁST PÁTÁ
Technické podmínky vozidel poháněných
stlačeným nebo zkapalněným plynem
§ 88
Rozsah platnosti ustanovení pro vozidla
poháněná stlačeným nebo zkapalněným plynem
Tato část vyhlášky stanoví podmínky pro konstrukci a provoz
motorových vozidel, u nichž jako palivo pro hnací motor je použit
stlačený zemní plyn nebo bioplyn (§ 49 odst. 5) (dále jen "vozidla
poháněná stlačeným plynem CNG") nebo zkapalněný ropný plyn (§ 49 odst. 6) (dále
jen "vozidla poháněná LPG").
§ 89
Vozidla poháněná stlačeným plynem
(1) Zařízení pro pohon stlačeným plynem znamená soubor všech
částí na vozidle, které slouží k funkci pohonu motoru stlačeným
plynem, zejména části pro plnění, zásobníky, potrubí, armatury,
všechny ventily, regulační a zajišťovací orgány a směšovací
zařízení.
(2) Všechny části zařízení pro pohon stlačeným plynem musí být
konstruovány, vyrobeny a namontovány tak, aby splňovaly technické
podmínky a jejich použití a zástavba ve vozidle musí být
schválena.
(3) Emise škodlivin výfukových plynů u vozidel poháněných
stlačeným plynem nesmí překročit hodnoty stanovené v § 51 této
vyhlášky. U vozidel s přestavěným pohonem motoru na jiný druh
paliva platí hodnoty stanovené těmito předpisy pro motor před jeho
přestavbou.
(4) Pro schválení způsobilosti typu vozidla poháněného motorem
s pohonem stlačeným plynem musí být splněny podmínky podle
odstavce 2 tohoto paragrafu a dále podmínky stanovené pro
schválení typu dané kategorie vozidla podle příslušného ustanovení
této vyhlášky.
§ 90
Vozidla poháněná zkapalněným ropným plynem
(1) Zařízení pro pohon zkapalněnými ropnými plyny znamená soubor
všech částí na vozidle, které slouží k funkci pohonu motoru
zkapalněnými ropnými plyny, zejména části pro plnění LPG,
zásobníky, potrubí, armatury, všechny ventily, regulační
a zajišťovací orgány a směšovací zařízení.
(2) Všechny části zařízení pro pohon zkapalněnými ropnými plyny
musí být konstruovány, vyrobeny a namontovány tak, aby splňovaly
podmínky stanovené zvláštním předpisem,87) musí být podle něho
homologovány a označeny a z hlediska použití a zástavby ve vozidle
schváleny.
(3) Emise škodlivin výfukových plynů u vozidel poháněných
zkapalněným plynem nesmí překročit hodnoty stanovené v § 51 této
vyhlášky. U vozidel s přestavěným pohonem motoru platí hodnoty
stanovené těmito předpisy pro motor před jeho přestavbou.
(4) Pro schválení technické způsobilosti typu vozidla s pohonem
zkapalněnými ropnými plyny musí být splněny podmínky podle
odstavce 2 tohoto paragrafu a dále podmínky stanovené pro
schválení typu dané kategorie vozidla podle příslušného ustanovení
této vyhlášky.
§ 91
Schvalování technické způsobilosti plynového zařízení
V dokumentaci pro schválení technické způsobilosti plynového
zařízení podle této vyhlášky musí být předložena technická
dokumentace plynového zařízení, návod k obsluze a údržbě,
bezpečnostní pokyny, údaje o maximálním tlaku, doklad o ověření
vhodnosti pro daný plyn a doklady o tom, že prvky plynového
zařízení, které nejsou homologovány podle zvláštního předpisu,87)
avšak podléhají schválení podle předpisů o státním zkušebnictví,
byly schváleny příslušnou autorizovanou zkušebnou. Toto schválení
slouží výhradně jako podklad pro schválení hromadné přestavby typu
vozidla na pohon stlačeným nebo zkapalněným plynem.
§ 92
Provoz vozidel poháněných stlačeným nebo zkapalněným plynem
(1) Při provozu a obsluze vozidel poháněných stlačeným plynem
nebo zkapalněným plynem musí být dodrženy tyto podmínky:
a) při úniku plynu a poruše plynového zařízení musí být
neprodleně uzavřeny uzavírací ventily tlakových nádob;
uzavírací ventily musí být uzavřeny i po ukončení
pracovní směny vozidla,
b) v kabině vozidla při plnění tlakových nádob, ošetřování
a údržbě vozidla je zakázáno kouřit a zacházet
s otevřeným ohněm, u vozidel vybavených nezávislým
topením musí být toto mimo provoz,
c) obsah plynových nádob je dovoleno vypouštět jen do
volného prostoru, kde nehrozí vznícení vypouštěného
plynu, nebo do nádob k tomu určených,
d) je zakázáno vjíždět do uzavřených skladovacích, garážních
a obdobných prostorů, u nichž není výslovně vjezd vozidel
poháněných stlačeným plynem dovolen,
e) před vjezdem do opravny nebo do společné garáže musí být
odpovědný pracovník tohoto objektu informován o tom, že
vozidlo je poháněno stlačeným plynem,
f) tlakové nádoby na vozidle nesmí být vystaveny působení
vnějších zdrojů tepla,
g) v případě, že v průběhu jízdy (provozu) vozidla vznikne
závada uvedená v § 93 odst. 2 písm. a) až e) této
vyhlášky, musí být vozidlo ihned odstaveno a učiněna
bezpečnostní opatření.
(2) Provozovatel vozidla poháněného stlačeným nebo zkapalněným
plynem je povinen zajistit, aby řidiči a jiné osoby obsluhující
vozidlo byli seznámeni s podmínkami uvedenými v odstavci 1 tohoto
paragrafu, s bezpečnostními pokyny a s návodem postupu v případě
dopravní nehody.
§ 93
Technická nezpůsobilost plynového zařízení
(1) Při zjištění závady plynového zařízení musí být toto ihned
vyřazeno z provozu.
(2) Za závady podle odstavce 1 se pokládají zejména
a) unikání plynu z kterékoli části plynového zařízení
a porucha odvětrávacího systému,
b) trvalé odpouštění plynu pojistnými ventily,
c) trhlina nebo poškození, které by mohly způsobit unikání
plynu,
d) porucha redukčního zařízení, regulátoru tlaku, směšovače,
tlakoměru, uzavíracích ventilů a upevnění nádob,
e) dochází-li k průtoku plynu do směšovače při vypnutém
motoru,
f) překročení přípustných limitů škodlivých exhalací ve
výfukových plynech.
(3) Pohon stlačeným plynem musí být vyřazen z provozu také
tehdy, jestliže nebude provedena periodická zkouška tlakových
nádob nebo technická kontrola plynového zařízení v předepsané
lhůtě.
ČÁST ŠESTÁ
Technické podmínky vozidel poháněných
elektrickou energií z vlastních zdrojů (elektromobily)
§ 94
Elektromobily
(1) Elektromobil je motorové vozidlo kategorie L, M nebo
N poháněné trakčním elektromotorem (nebo více elektromotory)
napájeným ze zásobníku elektrické energie umístěného na vozidle
nebo na jeho přívěsu. Tento přívěs se pak pokládá za část
elektromobilu.
(2) Pro účely této vyhlášky se za elektromobil nepokládá
vozidlo, u něhož se energie pro jeho pohon akumuluje
v setrvačníku, i když se přenos akumulované energie
zprostředkovává elektrickými točivými stroji. Rovněž se zde za
elektromobil nepovažuje vozidlo s akumulací tepelné energie
(využívané k pohonu vozidla, např. Stirlingovým motorem), i když
se k nabíjení zásobníku užije elektrický proud.
§ 95
(1) Elektromobily musí splňovat podmínky, které stanoví tato
vyhláška pro příslušnou kategorii vozidel, s výjimkou ustanovení,
která nejsou slučitelná s elektrickým pohonem. Elektromobily
kategorie M a N, jejichž maximální konstrukční rychlost je vyšší
než 25 km.h-1 a u nichž jsou použity baterie jako zdroj elektrické
energie, musí splňovat podmínky stanovené zvláštním předpisem87a)
a musí být podle něho homologovány.
(2) Elektromobily musí mít, z hlediska charakteru elektrického
pohonu, takové provozní vlastnosti, které zajišťují
a) bezpečné ovládání vozidla způsobem obvyklým při ovládání
vozidel kategorií L, M a N poháněných spalovacími motory,
b) spolehlivý provoz v podmínkách okolního prostředí daných
obvyklým střídáním klimatických poměrů,
c) dostatečné jízdní výkony, aby elektromobily nenarušily
plynulost silničního provozu,
d) plynulý přechod ze směru jízdy vpřed do směru jízdy vzad
a naopak.
(3) Elektromobily musí splňovat přiměřeně technické podmínky
konstrukce a provedení vozidel stanovené v částích III. až VIII.
této vyhlášky a musí být schváleny podle části II. této vyhlášky
a dále základní konstrukční podmínky z těchto hledisek
a) ochrana proti nebezpečnému dotyku,
b) izolační odpor a jištění proti zkratu,
c) umístění a uchycení zásobníků elektrické energie,
d) nabíjení zásobníků energie a příslušná jištění,
e) napájení palubní sítě elektromobilů.
ČÁST SEDMÁ
Technické podmínky ostatních vozidel
§ 96
Jednonápravové traktory s přívěsy
(1) Jednonápravový traktor je vozidlo s poháněnou nápravou,
řiditelné pomocí řídítek řidičem, sedícím na sedadle přívěsu,
s nímž tvoří jízdní soupravu. Při řízení nesmí být možná taková
poloha řídítek traktoru, která by znemožňovala současné držení
obou rukojetí. Podmínky provozu jednonápravových traktorů
s přívěsy na pozemních komunikacích jsou upraveny zvláštním
předpisem.28) Provoz jednonápravového traktoru s konstrukční
rychlostí vyšší než 6 km.h-1 bez přívěsu je na pozemní komunikaci
zakázán.
(2) Pro jednonápravové traktory s přívěsy platí přiměřeně
ustanovení příslušných ustanovení této vyhlášky, pokud není
stanoveno jinak.
(3) Nejvyšší konstrukční rychlost jednonápravového traktoru
s přívěsem nesmí být vyšší než 20 km.h-1.
(4) Jízdní souprava jednonápravového traktoru s přívěsem musí
být vybavena zařízeními pro provozní a parkovací brzdění nejméně
na jednom vozidle soupravy. Uvedená zařízení mohou mít společné
části. Zařízení pro parkovací brzdění musí být výhradně
mechanické.
(5) Hodnota účinku provozního brzdění jízdní soupravy nesmí být
menší než 2,0 m.s-2 při plném středním brzdném zpomalení. Účinek
parkovacího brzdění musí spolehlivě udržet stojící jízdní soupravu
na svahu (ve stoupání i klesání) o sklonu nejméně 12 %. Účinky
brzdění se hodnotí při pohotovostní i celkové hmotnosti jízdní
soupravy. Nejvyšší přípustné síly na ovládací ústrojí pro
parkovací i provozní brzdění nesmí být vyšší než
60 N - na páce na řídítkách, ovládané prsty 250 N - na páce ovládané jednou rukou 400 N - na pedálu.
(6) Provedení a umístění zařízení vnějšího osvětlení a světelné
signalizace jednonápravového traktoru s přívěsem musí odpovídat
požadavkům příslušných ustanovení § 55 až 62 této vyhlášky.
V případě, že souprava není vybavena zařízením pro vnější
osvětlení a světelnou signalizaci, není povolen její provoz za
snížené viditelnosti. Souprava musí být vybavena odrazkami podle
§ 62 této vyhlášky.
(7) Hladina vnějšího hluku musí odpovídat požadavkům stanoveným
pro vozidla kategorie T. Vibrace na pracovním místě řidiče musí
splňovat požadavky zvláštního předpisu nebo doporučenými
technickými normami.85)
(8) Sedadlo řidiče a ovládací ústrojí musí splňovat požadavky
stanovené zvláštním předpisem nebo vycházející z doporučených
technických norem.85)
(9) Vyústění výfukového potrubí musí být směrováno tak, aby bylo
zabráněno vdechování výfukových plynů řidičem.
(10) Jednonápravový traktor nemusí být vybaven zpětnými zrcátky.
(11) Celková šířka jízdní soupravy nesmí překročit 1,6 m.
(12) Celková délka jízdní soupravy nesmí překročit 4,0 m.
§ 97
Motorové ruční vozíky
(1) Motorový ruční vozík je vozidlo určené pro přepravu nákladu
ovládané pěšky jdoucí osobou. Toto vozidlo nepodléhá osvědčování
plnění podmínek k provozu na pozemních komunikacích podle této
vyhlášky, avšak musí při provozu na nich plnit podmínky tohoto
ustanovení.
(2) Motorové ruční vozíky smějí mít nejvýše
- celkovou délku (bez vodicí oje) 3,0 m,
- celkovou šířku 1,8 m,
- celkovou hmotnost 3,0 t,
- konstrukční rychlost 6 km.h-1.
(3) Motorové ruční vozíky musí být vybaveny svítilnami
s obrysovými světly podle § 58 této vyhlášky a vpředu dvěma bílými
a vzadu dvěma červenými odrazkami netrojúhelníkového tvaru podle
§ 62 této vyhlášky.
(4) Motorové ruční vozíky musí být vybaveny brzdovým zařízením
umožňujícím odstupňovatelné ovládání brzdného účinku, aniž by
řidič vozíku při jeho ovládání musel sejmout ruce z řízení (vodicí
oje), a umožňující udržení stojícího vozidla na svahu o skonu
nejméně 18 % (ve stoupání i klesání) za nepřítomnosti řidiče;
je-li zaručen předepsaný brzdný účinek, je přípustné brzdové
zařízení působící prostřednictvím ovládání akcelerace nebo
u elektricky poháněných vozíků přerušením dodávky elektrického
proudu.
(5) Motorové ruční vozíky musí být provedeny tak, aby bylo
zabráněno jejich neoprávněnému použití. Řídicí a ovládací zařízení
se musí automaticky vypojit z funkce, jestliže z nich řidič sejme
ruce; přitom současně musí vstoupit v činnost brzdové zařízení
vozíku.
(6) Podmínky provozu motorového ručního vozíku na pozemních
komunikacích jsou upraveny zvláštním předpisem.27)
§ 98
Potahová vozidla
(1) Potahová vozidla musí mít alespoň jednu brzdu snadno, rychle
a bezpečně ovladatelnou z místa vozky beze změny jeho polohy na
sedadle. Není-li vozidlo vybaveno sedadlem pro vozku, musí být
uzpůsobeno pro řízení a ovládání brzdy z pravé strany pěšky jdoucí
osobou (vozkou). Účinnost brzdy musí být taková, aby u plně
zatíženého vozidla spolehlivě zabránila protáčení kol na svahu (ve
stoupání i klesání) o sklonu nejméně 18 %.
(2) Vozidlo musí být vybaveno vpředu dvěma bílými a vzadu dvěma
červenými odrazkami shodnými a shodně umístěnými jako odrazky
předepsané pro přívěsy (§ 62).
(3) Za snížené viditelnosti musí být vozidlo vybaveno
- na přídi buď jednou svítilnou s bílým světlem na straně
přivrácené ke středu vozovky, nebo dvěma svítilnami s bílým
světlem na každé straně vozidla vyznačujícími jeho největší
obrysovou šířku,
- na zádi dvěma svítilnami s červeným světlem na každé straně
vozidla vyznačujícími jeho největší obrysovou šířku.
Tato světla musí být viditelná v noci bez atmosférických poruch na
vzdálenost nejméně 150 m zepředu a zezadu.(4) Pokud kola vozidla nejsou vybavena pneumatikami nebo plnými
pryžovými obručemi, musí být šířka kovových obručí nejméně 70 mm.
Kovové obruče nesmějí mít na svém povrchu ostré výstupy, výčnělky,
hroty a ostré hrany, které by mohly poškozovat vozovku. Potahová
vozidla určená výhradně k provozu na pozemních komunikacích
(kočáry apod.), musí mít vždy kola opatřena pneumatikami nebo
pryžovými obručemi.
(5) Místo pro vozku, je-li jím vozidlo vybaveno, musí být
opatřeno oporou pro nohy a zábradlím vysokým nejméně 800 mm
a umístěným před sedadlem vozky. Sedadlo, je-li jím vozidlo také
vybaveno, musí být opatřeno zadním a postranními opěradly.
V případě, že je nutné ke stanovišti vozky vystupovat, musí být
vozidlo vybaveno schůdky.
§ 99
Jízdní kola
(1) Jízdní kola musí být vybavena
a) účinnými blatníky, které musí překrývat šířku běhounu
nezatížené pneumatiky; toto ustanovení neplatí pro
závodní silniční kola opatřená galuskami,
b) dvěma na sobě nezávislými účinnými brzdami
s odstupňovatelným ovládáním brzdného účinku; jízdní
kola pro děti předškolního věku vybavená volnoběžným
nábojem s protišlapací brzdou nemusí být vybavena přední
brzdou,
c) světlometem schváleného typu svítícím dopředu bílým
světlem; světlomet musí být seřízen a nastaven tak, aby
referenční osa světelného toku protínala rovinu vozovky
ve vzdálenosti nejdále 20 m od světlometu a aby se toto
seřízení nemohlo samovolně nebo neúmyslným zásahem řidiče
měnit; (Svítivost tohoto světla se hodnotí na zkušební
stěně ve vzdálenosti 10 m od činné svítící plochy
a přitom se požaduje u světla světlometu ve světelném
středu osvětlení nejméně 3 lx a v rozsahu plus minus 4
stupně v horizontální rovině nejméně 50 % hodnoty
naměřené ve světelném středu). Světlomet musí být zapojen
tak, aby svítil současně se zadním obrysovým světlem
červené barvy,
d) svítilnou se zadním obrysovým světlem červené barvy
schváleného typu svítící trvale nebo přerušovaně ;
podmínky pro umístění této svítilny jsou shodné
s podmínkami pro umístění a upevnění zadní odrazky podle
písmene f) tohoto paragrafu. (Svítivost zadního
obrysového světla červené barvy se požaduje nejméně 0,1
cd a jeho vyzařování v rozmezí horizontálních
a vertikálních úhlů nejméně plus minus 10 stupňů),
e) zdrojem elektrického proudu; jde-li o zdroj se zásobou
energie, musí svou kapacitou zajistit svítivost světel
podle písmen c) a d) tohoto paragrafu po dobu nejméně
1,5 hodiny bez přerušení,
f) zadní odrazkou červené barvy podle zvláštního
předpisu;88) tato odrazka může být kombinována se
svítilnou se zadním obrysovým červeným světlem; odrazka
musí být pevně umístěna v podélné střední rovině jízdního
kola nebo po levé straně co nejblíže k ní ve výšce 250 až
900 mm nad rovinou vozovky; činná plocha odrazky musí být
kolmá k rovině vozovky v toleranci plus minus 10 stupňů
a kolmá k podélné střední rovině jízdního kola
s tolerancí plus minus 3 stupně,
g) odrazkami oranžové barvy podle zvláštního předpisu88)
(autožluť) na obou stranách šlapátek (pedálů),
h) jasně znějícím zvonkem slyšitelným na dostatečnou
vzdálenost; jízdní kola pro děti předškolního věku mohou
být vybavena zvukovým signálním zařízením jiným než
zvonkem,
i) volné konce trubky řídítek musí být spolehlivě zaslepeny
(zátkami, rukojeťmi apod.),
j) zakončení ovládacích páček brzd a volné konce řídítek
musí mít hrany buď obaleny materiálem pohlcujícím
energii, nebo (jsou-li použity tuhé materiály) musí mít
hrany o poloměru zakřivení nejméně 3,2 mm; páčky měničů
převodů, křídlové matice, rychloupínače nábojů kol,
držáky a konce blatníků musí mít hrany buď obaleny
materiálem pohlcujícím energii, nebo (jsou-li použity
tuhé materiály) musí mít hrany o poloměru nejméně 3,2 mm
v jedné rovině a v druhé rovině na ni kolmé nejméně 2 mm,
k) matice nábojů kol, pokud nejsou křídlové, rychloupínací
nebo v kombinaci s krytkou konce náboje, musí být
uzavřené,
l) jízdní kola vyrobená po 1. 1. 1985 musí být vybavena
- přední odrazkou bílé barvy umístěnou v podélné střední
rovině nejméně 100 mm nad povrchem pneumatiky předního
kola u stojícího kola. Plocha odrazky nesmí být menší
než 2000 mm2, přičemž vepsaný čtyřúhelník musí mít
jednu stranu dlouhou nejméně 40 mm, činná plocha
odrazky musí být kolmá k rovině vozovky s tolerancí
plus minus 10 stupňů a kolmá k podélné střední rovině
jízdního kola s tolerancí plus minus 3 stupně,
- na paprscích předního a zadního kola nejméně jednou
boční odrazkou oranžové barvy88) (autožluť) na každé
straně kola; plocha odrazky nesmí být menší než 2000
mm2, přičemž vepsaný čtyřúhelník musí mít jednu stranu
dlouhou nejméně 20 mm; ke zvýraznění bočního obrysu
jízdního kola může být použito ještě jiných odrazových
materiálů na bocích kola nebo na bocích plášťů
pneumatik a na koncích blatníků,
m) účinným krytem řetězu.
(2) Je-li jízdní kolo vybaveno pomocným sedadlem pro dopravu
dítěte, musí být toto sedadlo pevně připevněno a opatřeno pevnými
podpěrami pro nohy dítěte. Sedadlo a podpěry musí být provedeny
a umístěny tak, aby nemohlo dojít ke zranění dítěte při jízdě ani
k ohrožení bezpečnosti jízdy.
(3) Jízdní kola určená pro děti ve věku do deseti let vybavená
pro silniční provoz podle ustanovení odstavce 1 písm. a), b) a f) až m) tohoto
paragrafu jsou způsobilá k provozu na pozemních
komunikacích pouze za nesnížené viditelnosti. Jinak musí být tato
kola plně vybavena podle odstavce 1 tohoto paragrafu.
(4) Ustanovení odstavce 1 písm. j) a k) tohoto paragrafu neplatí
pro jízdní kola vyrobená nebo dovezená před 1. 1. 1973.
(5) Závodní kola nemusí být vybavena podle ustanovení odstavce 1 písm. c) až
m) tohoto paragrafu; v tom případě jich však smí být
používáno pouze za nesnížené viditelnosti nebo na uzavřených
tratích nebo po dobu závodů na pozemní komunikaci. Při dojezdu za
snížené viditelnosti musí být vybavena nejméně přenosnou
doplňkovou svítilnou alespoň se zadním světlem červené barvy
svítícím trvale nebo přerušovaně. Tato kola jsou určena k použití
sportovci s cyklistickou licencí a nepodléhají schválení technické
způsobilosti podle této vyhlášky.
(6) Sportovní kola nemusí být vybavena podle ustanovení odstavce 1 písm. c) až
e) a m) tohoto paragrafu; v tom případě jich však
smí být používáno pouze za nesnížené viditelnosti. Při dojezdu za
snížené viditelnosti musí být vybavena nejméně přenosnou
doplňkovou svítilnou alespoň se zadním světlem červené barvy
svítícím trvale nebo přerušovaně.
(7) Jízdní kola mohou být vybavena dodatečně pomocným motorkem;
přitom však musí být zachován původní charakter jízdního kola
(podle odstavců 1 až 6 tohoto paragrafu) a jízdní kolo
a) musí vyhovovat svým provedením a vybavením § 31, 34, 47,
51, 52, 55 a 69 této vyhlášky,
b) nesmí mít motor o objemu válců větším než 50 cm3
v případě spalovacího motoru,
c) přenos výkonu pomocného motoru musí být proveden třecím
převodem,
d) maximální konstrukční rychlost nesmí být vyšší než 20
km.h-1.
(8) Postup a náležitosti schvalování jízdních kol, jízdních kol
s pomocným motorkem a motokol stanoví ministerstvo.
ČÁST OSMÁ
Doplňková výstroj a vybavení vozidel
§ 100
Ochranné přilby
(1) Ochranné přilby řidiče a spolujezdců vozidel kategorie
L a jejich doplňkové příslušenství vyrobené po 1. 1. 1986 musí být
homologovány podle zvláštního předpisu nebo doporučené technické
normy.89)
(2) Ochranné přilby pro cyklisty a jejich doplňkové
příslušenství musí ode dne účinnosti této vyhlášky splňovat
ustanovení zvláštního předpisu nebo doporučené technické
normy89)a musí být schváleny ministerstvem.
§ 101
Výrobní (tovární) štítky, výrobní čísla a homologační čísla
(1) Motorová a jejich přípojná vozidla, jejichž technická
způsobilost byla schválena po 1. 1. 1985, musí mít na snadno
přístupném místě v přední části vozidla dobře čitelný a trvanlivý
výrobní (tovární) štítek s kódovým číselným a písmenným označením
výrobce a typu vozidla VIN, který nesmí být snadno odstranitelný;
dále musí být na štítku uvedeny zejména tyto údaje:
- celková hmotnost,
- celková hmotnost jízdní soupravy (u tažných vozidel),
- nejvyšší přípustná hmotnost připadající na jednotlivé nápravy
(mimo vozidel kategorií L1, L3 a L4),
- u vozidel kategorie M1 celková hmotnost nebrzděného přípojného
vozidla,
- číslo typového schválení technické způsobilosti k provozu
v České republice.
Pokud ve výrobním čísle VIN není zakódován rok výroby nebo
modelový rok, musí být rok výroby nebo modelový rok uveden na
výrobním štítku. Některé údaje mohou být uvedeny i na zvláštním
samostatném štítku.(2) Na snadno přístupném místě vozidla musí být čitelně vyraženo
výrobní číslo podvozku; na karosérii osobních automobilů a vozidel
bez samostatného podvozku výrobní číslo karosérie; na motoru
výrobní číslo motoru.
(3) Není-li výrobní číslo podvozku, karosérie nebo motoru
čitelné nebo vůbec zjistitelné, nebo nelze-li je bezpečně určit,
musí být vyraženo nové číslo přidělené orgánem, u něhož je vozidlo
evidováno.
(4) Každé vozidlo, jeho součásti a příslušenství vyrobené nebo
dovezené po 1. 1. 1985 schválené podle zvláštních předpisů,3) musí
být opatřeno štítkem s vyznačeným schvalovacím znakem homologace.
Schvalovací znak homologace musí obsahovat tyto údaje: země
schválení, číslo zvláštního předpisu,3) série změn zvláštního
předpisu, číslo homologace. Vozidlo, jeho součásti a příslušenství
musí být opatřeny shodným homologačním znakem se znakem uvedeným
v protokolu o homologaci. (Příklad schvalovacího znaku homologace:
E8 10R-01 0047 (E8 musí být v kruhu) E8 = země schválení (ČR),
10R = Předpis EHK č. 10, 01 = série změn 01 Předpisu EHK č. 10,
0047 = číslo homologace podle předpisu EHK).
Pokud je vozidlo opatřeno výrobním štítkem výrobce, na němž je
uvedeno číslo národního typového schválení v České republice, pak
toto vozidlo určené k registraci v České republice nemusí být
vybaveno zvláštním či integrovaným štítkem s vyznačením všech
provedených dílčích homologací. Štítky s vyznačením homologací
podle příslušných předpisů OSN EHK a směrnic EU/EHS se považují za
vzájemně ekvivalentní.
§ 102
Značení některých údajů na vozidle
(1) Vozidla kategorií M2, M3, N2 ,N3 a O a vozidla uvedená
v částích III., IV. a VII. této vyhlášky (s výjimkou traktorů)
musí mít na zádi karosérie, a to pokud to konstrukce vozidla
dovoluje, v levé polovině vyznačenu nejvyšší povolenou rychlost
zaokrouhlenou
- u vozidel s konstrukční rychlostí nepřevyšující 30 km.h-1 na
nejbližší nižší celé číslo,
- u ostatních vozidel na nejblíže nižší celé číslo dělitelné
pěti.
Označení se provede kruhem bílé barvy lemovaným červenou barvou
o vnějším průměru 200 mm; písmena v kruhu musí mít výšku "k" 35
mm, "m" 24 mm, číslice 75 až 80 mm, tloušťku písmen 6 mm, číslic
12 mm, barvu nápisu černou. Kruh nesmí být zakryt.(2) Není-li možno u přípojných vozidel opatřených závěsným
zařízením s koulí ISO 50 a u pracovních strojů umístit značku
o průměru 200 mm, je přípustné použít značky o průměru 150 mm.
(3) Vozidla (s výjimkou dvoukolových a jejich přípojných
vozidel, přívěsů kategorií O1 a O2 a vozidel kategorie T) musí mít
na vhodném místě vyznačen předepsaný tlak v pneumatikách (§ 37).
(4) Vozidla [s výjimkou vozidel uvedených v § 74 odst. 2 písm. a) a b) této
vyhlášky], jež jsou vybavena spojovacím zařízením,
musí mít v blízkosti tohoto zařízení zřetelně a kontrastně
vyznačenu celkovou hmotnost přípojného (přípojných) vozidla, které
je možno bezpečně táhnout za všech provozních podmínek.
(5) Vozidla se vznětovým motorem musí mít na štítku vyznačenu
hodnotu korigovaného součinitele absorpce.
(6) Ostatní nápisy, které musí být vyznačeny na vnějším povrchu
karosérie vozidla podle této vyhlášky, musí mít rozměry písmen
a číslic alespoň výšky 24 mm (popř. 35 mm), tloušťku 6 mm; barva
nápisu musí být bílá. Není-li nápis dostatečně kontrastní, je
třeba zvýraznit jeho kontury.
(7) Informativní štítky umístěné na vozidle, které jsou nezbytné
pro obsluhu vozidla a cestující, pokud nejsou v provedení
piktogramovém, musí být v českém jazyce.
§ 103
Hasicí přístroje
(1) Autobusy s obsaditelností do 22 cestujících mimo řidiče,
autobusy třídy I, osobní autobusové přívěsy a návěsy a pracovní
stroje samojízdné určené pro sklizeň obilí musí být vybaveny
jedním nebo několika hasicími přístroji s celkovou náplní nejméně
6 kg; ostatní autobusy musí být vybaveny hasicími přístroji
s celkovou náplní nejméně 12 kg. Sanitní vozidla musí být vybavena
hasicím přístrojem s náplní nejméně 2 kg. Vozidla taxislužby musí
být vybavena hasicími přístroji podle zvláštních předpisů.90)
(2) Hasicí přístroje musí být schváleného typu podle zvláštního
předpisu,91) ve vozidle musí být v pohotovostním stavu, umístěny
na dobře viditelném a snadno přístupném místě, přičemž jeden
přístroj musí být v bezprostřední blízkosti řidiče vozidla.
§ 104
Přenosný výstražný trojúhelník
Pro vyznačení nouzového stání vozidla na pozemní komunikaci musí
být motorová vozidla, s výjimkou dvoukolových motorových vozidel,
jednonápravových traktorů s přívěsem, motorových ručních vozíků
vybavena přenosným výstražným trojúhelníkem schváleného typu podle
zvláštního předpisu.92)
§ 105
Další výbava motorových a přípojných vozidel
(1) Každé motorové vozidlo musí být vybaveno prostředky
a pomůckami, s jejichž pomocí je možno opravit běžné závady
vzniklé na vozidle.
(2) Vozidla kategorií M a N musí mít tuto minimální výbavu:
a) náhradní elektrické pojistky, pokud jsou v elektrické
instalaci používány, po jedné od každého užitého druhu,
b) po jedné náhradní žárovce od každého druhu žárovky
používané pro vnější osvětlení a světelnou signalizaci
vozidla,
c) příruční zvedák schváleného typu o nosnosti rovnající se
alespoň zatížení nejvíce zatížené nápravy vozidla nebo
rovnající se hmotnosti zvedané části z celkové hmotnosti
vozidla při zvedání této části způsobem stanoveným
výrobcem pro použití zvedáku,
d) klíč na matice (šrouby) kol,
e) náhradní kolo (ráfek s pneumatikou) s takovým upevněním
držáku, které zajišťuje, že síla při snímání kola
z držáku nebo vkládání do držáku nepřesáhne 490 N; tato
povinnost se nevztahuje na vozidla, která mají opatřena
všechna kola pneumatikami zvláštní konstrukce umožňující
nouzové dojetí po defektu; tahač návěsu může mít náhradní
kolo umístěno na připojeném návěsu.
Pro traktory a pro pracovní stroje samojízdné platí ustanovení
tohoto odstavce, s výjimkou písmene e) tohoto paragrafu, pro
jednonápravové kultivační traktory tento odstavec neplatí.(3) Přívěsy o celkové hmotnosti větší než 750 kg a návěsy musí
mít náhradní kolo s ráfkem a s pneumatikou předepsaného druhu
a rozměru upevněné v držáku, který zajišťuje, že síla při snímání
kola z držáku nebo vkládání do držáku nepřesáhne 490 N; souprava
tahače s návěsem může v případě stejných rozměrů pneumatik
a stejného provedení kola mít jedno společné náhradní kolo.
Ustanovení tohoto odstavce neplatí pro jednoúčelové zemědělské
a lesnické pracovní stroje přípojné; výrobce k nim dodá náhradní
kolo s ráfkem a s pneumatikou volně ložené na zvláštní přání.
(4) Vozidla kategorií L3, L4 a L5 musí mít tuto minimální
výbavu:
a) jednu náhradní pojistku,
b) po jedné náhradní žárovce od každého druhu žárovky
používané pro vnější osvětlení a světelnou signalizaci
vozidla.
(5) Každé motorové vozidlo poháněné vlastní motorickou silou,
kromě vozidel kategorií L1, L2 a LM, jednonápravového traktoru
s přívěsem, ručního motorového vozíku a jízdního kola s pomocným
motorkem, musí být vybaveno příslušným druhem lékárničky (druhy
lékárniček a jejich obsah je uveden v příloze č. 6 této vyhlášky),
podle druhu vozidla pro poskytnutí předlékařské dočasné první
pomoci. Obsah lékárničky musí být uložen v samostatném pouzdře
s charakteristickým označením. Lékárnička musí být ve vozidle
uložena v takovém prostoru, aby na ni nemohlo dopadat přímé
sluneční světlo (záření). Úložný prostor pro lékárničku musí být
suchý a čistý a musí být snadno přístupný. U vozidel pro hromadnou
přepravu cestujících musí být lékárnička umístěna na označeném
a přístupném místě v prostoru vozidla pro cestující. Provozovatel
vozidla je povinen lékárničku udržovat v řádném stavu, přičemž
doba použitelnosti jednotlivých druhů zdravotnických potřeb je
omezena
a) dezinfekční roztoky a sterilní obvazové materiály dobou
jejich expirace (životnosti),
b) ostatní obvazové materiály nejdéle pět let od data jejich
expirace, pokud nemají porušený obal.
Lékárničkou pro dvoukolová a tříkolová vozidla (motolékárničkou)
musí být vybaveno každé dvoukolové a tříkolové motorové vozidlo,
kromě vozidel uvedených výše. Všechna motorová vozidla s nejméně
čtyřmi koly musí být vybavena lékárničkou (autolékárničkou)
následujících velikostí
a) vozidla pro hromadnou přepravu osob s obsaditelností více
než 80 cestujících velikosti III,
b) vozidla pro hromadnou přepravu osob s obsaditelností do
80 cestujících včetně, velikosti II,
c) ostatní motorová vozidla velikosti I.
Pro vozidla městské hromadné přepravy osob je dostačující
autolékárnička velikosti II bez ohledu na jejich obsaditelnost.
Motorová vozidla nově uváděná do provozu počínaje dnem 1. 1. 1997
musí být vybavena lékárničkou podle přílohy č. 6 k této vyhlášce.
U motorových vozidel uvedených do provozu do 31. 12. 1996 včetně
se připouští výbava lékárničkou podle původních předpisů (ON 84
6635).(6) Je-li vozidlo kategorie N a O vybaveno vázací soupravou pro
upevnění nákladu, musí být souprava schválena. Postup
a náležitosti schvalování stanoví ministerstvo.
(7) Nové vozidlo musí být vybaveno při jeho předávání prodejní
organizací minimální výbavou podle odstavců 2 až 6 tohoto
paragrafu.
ČÁST DEVÁTÁ
Závěrečná ustanovení
§ 106
Přechodná ustanovení
(1) Ustanovení této vyhlášky platí i pro vozidla, která byla
uvedena do provozu, vyrobena nebo dovezena nebo jejichž technická
způsobilost byla schválena přede dnem účinnosti této vyhlášky,
pokud není v jednotlivých ustanoveních stanoveno jinak; v těchto
případech musí vozidla splňovat podmínky stanovené dřívějšími
předpisy.93)
(2) Nahrazuje-li se nebo doplňuje-li se na vozidle nějaká
součást nebo příslušenství, musí nová součást nebo příslušenství,
pokud se nejedná o původní součást nebo příslušenství nebo
výrobcem vozidla prohlášenou za záměnnou, splňovat podmínky
stanovené pro ně touto vyhláškou. To platí i tehdy, jestliže
původní součást nebo příslušenství vozidla tyto podmínky nemusely
splňovat, protože vozidlo bylo uvedeno do provozu, vyrobeno nebo
jeho technická způsobilost byla schválena přede dnem stanoveným
pro platnost příslušného ustanovení.
(3) Změní-li se zvláštní předpis3) a není-li v něm stanoveno
jinak (přechodná ustanovení nebo jiná ustanovení), postupuje se
u vozidel, součástí a příslušenství takto:
a) předměty podléhající homologování, které dosud nebyly
homologovány, se posuzují podle znění zvláštního předpisu
platného v době začátku homologačního procesu,
b) předměty podléhající homologování mohou být homologovány
i podle předchozího znění zvláštního předpisu, nejdéle však
365 dnů po dni, kdy nové znění daného předpisu vstoupilo
v platnost,
c) homologace udělené podle podmínek stanovených v předchozím
znění zvláštního předpisu zůstávají v platnosti i nadále, pokud
v nyní platném znění zvláštního předpisu není stanoveno
jinak.
(4) Pro schválení technické způsobilosti typu silničního vozidla
musí být na tomto vozidle použito částí, celků, zařízení i výbavy
splňujících poslední znění daného homologačního předpisu, pokud
takovému homologování podléhají. Tyto podmínky musí splňovat
i vozidlo z hlediska celého svého provedení a všech svých funkcí.
(5) Technickou způsobilost typu vozidla kategorie M1 lze
schválit na základě a v provedení podle Směrnice EU pro typovou
homologaci, za předpokladu, že na výrobním štítku vozidla je
vyznačeno číslo této homologace. Toto číslo musí být uvedeno také
v technickém průkazu vozidla.
(6) Za ekvivalentní k homologacím vozidel, jejich součástí
a příslušenství podle předpisů EHK nebo technických protokolů
podle nich se považují homologace podle směrnic EU nebo shodné
technické protokoly podle nich anebo jiných odpovídajících,
mezinárodně všeobecně uznávaných technických normativů.
(7) Technická způsobilost typů a jednotlivých vozidel, jejich
součástí a příslušenství schválená ústředními orgány státní správy
ve věcech dopravy České republiky nebo Slovenské republiky nebo
jinými příslušnými orgány České republiky nebo Slovenské republiky
do dne 31. 12. 1992 včetně a uvedená do provozu do 30. 6. 1993
včetně, zůstávají i nadále v platnosti.
(8) Je-li v jednotlivých ustanoveních vyhlášky uveden odkaz na
jiný předpis technického charakteru (např. ČSN), postupuje se
podle podmínek v nich uvedených.
(9) Znění homologačních předpisů EHK v českém jazyce je
k dispozici (nahlédnutí) v Ústavu pro výzkum motorových vozidel,
a. s., v Praze, kde je možné si tyto předpisy zároveň objednat.
Výklady těchto dokumentů provádí Ministerstvo dopravy.
§ 106a
Není-li termín nabytí účinnosti nebo termín ukončení
platnosti určitých ustanovení této vyhlášky shodný s datem nabytí
její účinnosti, platí termíny následující:
a) platnost technických popisů typu vozidla, které byly
schvalovacím orgánem vydány s neomezenou dobou platnosti podle
§ 13 odst. 2, končí dne 30. června 2000,
b) platnost typových schválení, které byly schvalovacím orgánem
vydány s neomezenou dobou platnosti podle § 20 odst. 2, končí
dne 30. června 2000,
c) pláště pneumatik pro vozidla kategorií T a OT musí splňovat
náležitosti stanovené podle § 37 odst. 1, pokud byly vyrobeny
nebo dovezeny počínaje dnem 1. ledna 2001,
d) dvoupodlažní autobusy musí splňovat náležitosti stanovené podle
§ 42 odst. 1, počíná-li datum jejich první registrace dnem 1.
července 2001,
e) prodej automobilového benzínu olovnatého přímým spotřebitelům
podle § 49 odst. 2 písm. a) musí být ukončen nejpozději do dne
1. ledna 2001,
f) vozidla kategorií M2, M3, N2, N3 podle § 71 odst. 2 uvedená
do provozu počínaje dnem 1. července 1995 musí mít instalovaný
homologovaný tachograf a tato vozidla uvedená do provozu
počínaje dnem 1. ledna 1990 musí mít takový tachograf
instalovaný nejpozději do dne 1. července 2000; u vozidel
uvedených kategorií uvedených do provozu přede dnem 1. ledna
1990 není nutné provádět výměnu instalovaných tachografů jiných
provedení za tachografy homologované podle zvláštního předpisu,
pokud původní tachograf splňuje podmínky pro něj stanovené,
g) vozidla kategorií M1 a N1 podle § 73 odst. 4 musí splňovat
podmínky stanovené zvláštním předpisem tehdy, bude-li jejich
technická způsobilost jako typ schvalována ode dne nabytí
účinnosti této vyhlášky,
h) elektromobily podle § 95 odst. 1 musí při schvalování technické
způsobilosti jejich typu splňovat podmínky stanovené zvláštním
předpisem počínaje dnem 1. ledna 2001.
§ 107
Vozidla v mezinárodním silničním provozu
(1) Vozidlem v mezinárodním silničním provozu se rozumí vozidlo,
které
a) náleží fyzické nebo právnické osobě, která má trvalý
pobyt mimo území České republiky a nemá přechodný pobyt
včetně provozu vozidla v České republice delší jednoho
roku,
b) není evidováno v České republice,
c) je na území České republiky dočasně dovezeno.
Za dočasně dovezené se nepovažuje vozidlo, které je na území České
republiky déle než jeden rok (365 kalendářních dnů) bez přerušení
trvajícího déle než tři měsíce (92 kalendářních dnů).
(2) Za jízdní soupravu v mezinárodním silničním provozu se
považuje jízdní souprava, splňuje-li alespoň jedno vozidlo této
soupravy podmínky uvedené v odstavci 1 tohoto paragrafu.
(3) Pro vozidla v mezinárodním silničním provozu se použije
ustanovení této vyhlášky, jen pokud nestanoví něco jiného
mezinárodní smluvní dokument, kterým je Česká republika vázána.94)
§ 108
Technická nezpůsobilost vozidel k provozu
(1) Neodpovídá-li schválené vozidlo technickým podmínkám
stanoveným pro jeho provoz v takové míře, že ohrožuje bezpečnost
a plynulost provozu nebo bezpečnost osob a majetku nebo poškozuje
pozemní komunikaci a znehodnocuje životní prostředí, nesmí být
použito v provozu po dobu, pokud závady nejsou odstraněny.27)
(2) Za závady podle odstavce 1 se pokládají zejména
a) nedosahuje-li účinek brzd stanoveného limitu nebo rozdíl
brzdných sil na obvodu jednotlivých kol téže nápravy je
větší než 30 % z vyšší hodnoty,
b) je-li nutné opětovné sešlápnutí pedálu provozní brzdy
před vyvoláním brzdného účinku,
c) vůle řízení převyšující povolenou maximální hodnotu nebo
deformace řídicího ústrojí,
d) zjevné deformace náprav,
e) podstatné poškození čelního skla (např. poškrábání
stěrátky, u vrstveného skla popraskání),
f) převyšuje-li opotřebení nebo poškození pneumatik
přípustnou mez,
g) poškozené pérování a tlumiče pérování,
h) zjevné unikání paliva nebo oleje,
ch) nesvítí-li potkávací, obrysové nebo brzdové světlo
u vozidla alespoň na straně přivrácené ke středu vozovky
nebo směrová světla nebo nesplňují-li předepsanou
svítivost,
i) nemožnost přepnutí dálkových světel na potkávací,
j) chybně seřízené nebo poškozené světlomety s potkávacími
světly a světlomety a svítilny se světly do mlhy
způsobující oslnění a chybně zapojená jednotlivá světla,
k) použití jiného než schváleného bezpečnostního skla,
l) poškození nebo deformace podvozku nebo karosérie, která
mohou bezprostředně ohrozit bezpečnost provozu,
m) převyšuje-li objemový obsah oxidu uhelnatého (CO) nebo
koncentrace nespálených uhlovodíků (HC) ve výfukových
plynech zážehového motoru anebo přípustná kouřivost
vznětového motoru nebo vnější hluk vozidla povolenou
hodnotu,
n) pevně zabudované neschválené příslušenství ovlivňující
aktivní bezpečnost vozidla a životní prostředí,
o) u vozidel poháněných stlačeným nebo zkapalněným plynem
závady podle § 93 této vyhlášky,
p) u přestavěných vozidel, pokud přestavba není zapsána
v dokladech vozidla nebo přestavěné vozidlo svým
provedením neodpovídá technickým podmínkám stanoveným
v povolení pro danou přestavbu, zejména pokud provedená
přestavba daného vozidla může bezprostředně ohrozit
zdraví a bezpečnost přepravovaných osob nebo může
bezprostředně ohrozit bezpečnou přepravu nákladu.
§ 109
Přehled homologačních předpisů EHK OSN
Úplný přehled homologačních předpisů EHK OSN, které tvoří
přílohy k Dohodě o přijetí jednotných podmínek pro homologaci
a o vzájemném uznávání homologace výstroje a součástí motorových
vozidel (Ženeva 1958)3) uplatňovaných při schvalování technické
způsobilosti typů vozidel je uveden v příloze č. 5 této vyhlášky
a ve Věstníku dopravy a spojů.
§ 110
Zrušovací ustanovení
Zrušují se
1. vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb.,
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění
vyhlášky č. 248/1991 Sb.,
2. vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 10/1991 Sb.,
o podmínkách provozu silničních motorových vozidel poháněných
stlačeným plynem,
3. ve vyhlášce Ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú.l.,
o provozu na silnicích, ve znění pozdějších předpisů, ta
ustanovení, která stanovují technické podmínky provozu vozidel
a jsou upravena touto vyhláškou,
4. rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 25. května 1992
č.j. 511 970/92-512, ve znění pozdějších doplňků,
5. směrnice Ministerstva dopravy ze dne 23. listopadu 1994
č.j. 25 150/94-222, č.j. 25 151/94-222 a č.j. 25 152/94-222.
Ministr:
PhDr. Stráský v. r.
Příl.1
Podrobnější rozdělení druhů vozidel a používání
názvů a zkratek druhů vozidel při vyplňování
technických průkazů, technických osvědčení a
schvalovacích dokumentů k vozidlům
Tato příloha podrobněji definuje jednotlivé druhy silničních
vozidel (§ 10) a jiných vozidel (§ 11), jejich jednotné zařazování
podle druhů, kategorií a jejich dalšího provedení. Slouží pro
orgány provádějící schvalování a osvědčování technické
způsobilosti vozidel k provozu na pozemních komunikacích, pro
orgány připravující podklady pro toto schválení a osvědčování, pro
výrobce a dovozce vozidel při tvorbě podkladových materiálů pro
schválení a osvědčování vozidel k provozu na pozemních
komunikacích. Dále dává ucelený přehled o současném názvosloví
vozidel.
Při zavádění výpočetní techniky je pak nutné dodržovat toto
jednotné názvosloví a tím umožnit celostátně pracovat
s jednotlivými soubory pomocí výpočetní techniky.
Pro účely této přílohy se rozumí schvalovacím dokumentem
zejména
a) základní technický popis schváleného typu vozidla,
b) základní technický popis osvědčeného typu jiného vozidla,
c) základní technický popis schváleného typu nástavby nebo výměnné
nástavby vozidla,
d) základní technický popis osvědčeného typu pracovního stroje
neseného.
Základní technický popis schváleného typu vozidla, nástavby,
výměnné nástavby a základní technický popis osvědčeného pracovního
stroje - neseného (dále jen "základní technický popis" nebo také
"ZTP" je tiskopis, na kterém jsou soustředěny veškeré technické
údaje, které slouží jako podklad k vyplňování technického průkazu
nebo technického osvědčení vozidla nebo jiného vozidla a jako
základ k tvorbě a vedení celostátní evidence základních
technických údajů ke schváleným a osvědčeným typům vozidel.
1. Při vyplňování kolonky 1 - řádek "Druh vozidla" v základním
technickém popisu se používají dále uvedené názvy.
2. U druhů vozidel se zavádí zkratky, kterými se rozlišují
jednotlivá vozidla pomocí písmen.
Tím se usnadní vyhledávání souborů určitých skupin, druhů a
provedení vozidel pomocí výpočetní techniky.
3. V kolonce 1 - řádek "Druh vozidla" v ZTP se uvádí název druhu
vozidla, který je shodný s názvem vozidla nebo je
v něm alespoň obsažen.
např. - osobní automobil, (OA)
- nákladní automobil, (NA)
nebo - nákladní automobil speciální, (NA)
přičemž druhem silničního vozidla se rozumí
a) motocykl - (M) , (kategorie L),
b) tříkolka a čtyřkolka - (M) , (kategorie L),
c) osobní automobil - (OA) , (kategorie M1),
d) autobus - (AB) , (kategorie M2 a M3),
e) nákladní automobil - (NA) , (kategorie N),
f) speciální automobil - (SA) , (kategorie N),
g) tahač - (T) , (kategorie N),
h) přípojné vozidlo - (PV) , (kategorie O),
i) přípojná vozidla traktorů - (PVT) , (kategorie OT),
j) traktor - (TR) , (kategorie T),
k) ostatní vozidla - (OV) , (kategorie R),
- jízdní kolo,
- potahové vozidlo,
a druhem jiného vozidla se rozumí
a) pracovní stroj - (S) , (kategorie SS, Sp, SPT, SN),
b) nemotorové vozidlo nebo nemotorový
pracovní stroj tažený nebo tlačený
pěšky jdoucí osobou,
c) vozík pro invalidy s ručním nebo
elektrickým pohonem, pokud jeho
šířka nebo délka nepřesahuje 1 m
nebo jeho konstrukční rychlost
nepřevyšuje 6 km.h-1 nebo jeho
celková hmotnost nepřevyšuje 0,45 t.,
d) vojenská vozidla,4. Upřesnění názvu vozidla v pravé části druhé řádky "Druh
vozidla", uváděné níže, představují vzory nejčastěji se
vyskytujících provedení vozidel.
5. Zkratka tvořena z názvu druhu vozidla, kategorie a bližší
specifikace názvu se uvede do levé části druhého řádku kolonky
1 - řádky "Druh vozidla". V zápisu jsou za zkratkou druhu
vozidla uvedeny příslušné kategorie těchto vozidel. Zápis se
provádí zásadně bez mezer.
Příklad: OA-M1-KA nebo S-SP
Jedná-li se o terénní vozidlo (kategorie G), připojí se
bezprostředně za označení jeho kategorie ještě písmeno "G".
Příklad: NA-N1G
6. V této příloze jsou VERZÁLKAMI (= písmeny velké abecedy) dále
uvedeny názvy druhů vozidel a doposud používané zkratky těchto
druhů.
a) M - MOTOCYKL
kategorie: L1, L3, L4 a LM
MT - Motocykl (kategorie L3)
- pro dopravu jedné nebo dvou osob sedících za sebou,
s oporou pro kolena řidiče, bez šlapadel,
- se dvěma koly a pevnými stupačkami.
S - Skútr (kategorie L1 a L3)
- pro dopravu jedné nebo dvou osob sedících za sebou, bez
opory pro kolena řidiče při jízdě a s prostorem pro jeho
nohy v nosné části vozidla, bez šlapadel. Má obvykle
ochranu dopravovaných osob zepředu a zespodu.
MK - Mokik (dříve též : malý motocykl) (kategorie L1)
- jeho nejvyšší konstrukční rychlost není větší než
50 km.hod-1. Je-li poháněn spalovacím motorem, nesmí být
jeho zdvihový nebo jemu rovnocenný, objem větší než
50 cm3,
- se stupačkami a nožním spouštěním motoru.
MP - Moped (kategorie L1)
- jeho nejvyšší konstrukční rychlost není větší než
50 km.hod-1. Je-li poháněn spalovacím motorem, nesmí být
jeho zdvihový nebo jemu rovnocenný objem větší než
50 cm3,
- se šlapadly,
- pro dopravu jen jedné osoby.
TS - Motocykl sportovní (soutěžní) (kategorie L1 nebo L3)
- určen pro sportovní účely,
- zpravidla není kompletně vybaven jako MT nebo MK a jeho
provoz na komunikacích je podmíněn zvláštním omezujícím
nebo upraveným režimem (sportovní licence apod.).
ML - Jízdní kolo opatřené trvale připojeným hnacím motorem
(motokolo), jehož výkon (hnací točivý moment) je přenášen
zpravidla mechanickým převodem.
Příklad zkratky: M-L1-S
Poznámka:
Pokud je jízdní kolo dodatečně vybaveno pomocným
motorkem a přitom se nemění jeho původní charakter, jde
o "jízdní kolo s pomocným motorkem", které se zařazuje do druhu
"ostatní vozidla".b) M - TŘÍKOLKA A ČTYŘKOLKA
kategorie: L2 a L5
TR - Tříkolka (kategorie L2 nebo L5)
- tříkolová motorová vozidla.
Příklad zápisu: M-L2-TR
CT - Čtyřkolka (kategorie L2 nebo L5)
- čtyřkolové motorové vozidlo splňující podmínky
ustanovení § 10, odst. 4 vyhlášky.
a) lehká čtyřkolka CTL
b) čtyřkolka CT
Příklad zápisu: M-L5-CT
nebo M-L2-CTL
c) OA - OSOBNÍ AUTOMOBIL
kategorie: M1
Do kolonky 1) - první řádek "Druh vozidla" se zapisuje:
OSOBNÍ AUTOMOBIL
- druhý řádek "Druh vozidla" se pak zapíše
níže uvedené označení, popřípadě za toto
označení dále po pomlčce bližší určení
vozidla.
Příklad: ----------------------+--------------------------+
Druh vozidla | OSOBNÍ AUTOMOBIL |
| |
OA-M1-SP-S | speciální - sanitní RZP|
----------------------+--------------------------+
SE - sedan
- karosérie - uzavřená, se stupňovitou zádí,
- střecha - pevná, tuhá - část střechy může být
otvíratelná,
- 2 nebo 4 boční dveře, v zádi automobilu může být víko
(dveře), zasahující až ke střeše,
- dvě řady plnohodnotných sedadel, každá z nich po dvou
popř. třech místech k sezení,
- oddělený zavazadlový prostor.
Do kolonky 4 - "Karosérie" - řádek "Druh" pak její provedení:
- 3, 4 nebo 5 (= počet dveří)
- H - hatchback
- tvar zadní části karosérie se vyznačuje
splývavou zádí, otvíratelnou v celé nebo
téměř celé ploše, závěsy zadních
(pátých, resp. třetích) dveří jsou
umístěny u střechy vozidla.
- L - liftback
- tvar zadní části karosérie se vyznačuje
tím, že za spodní hranou okna zadních
dveří je vodorovná nebo téměř vodorovná
plocha (odsazení). Záď je otevíratelná v
celé nebo téměř celé ploše, závěsy
zadních (pátých, resp. třetích) dveří
jsou umístěny u střechy vozidla.
Příklad zápisu - kolonka 4: sedan-samonosná-5dv.-hatchback
LI - Limusina
- karosérie - prostornější než sedan, uzavřená
- může mít dělicí stěnu mezi předními a zadními sedadly,
- střecha - pevná, tuhá - část střechy může být
otevíratelná,
- počet míst k sezení - 4 nebo více nejméně ve dvou
řadách, případná další sedadla mohou být sklápěcí,
- počet bočních dveří - 4 nebo 6,
- minimální délka vozidla je 5400 mm.
KU - Kupé
- karosérie - uzavřená, s obvykle omezeným možným zadním
prostorem pro cestující,
- střecha - pevná, tuhá - část střechy může být
otvíratelná,
- počet míst k sezení - 2 až 3 vpředu - případná zadní
sedadla pevná nebo sklopná,
- počet bočních dveří - 2, v zádi automobilu může být víko
(dveře), zasahující až ke střeše,
- oddělený zavazadlový prostor,
- střecha karosérie se zpravidla snižuje v zadní části pro
cestující
KA - Kabriolet
- karosérie proměnlivá zpravidla bez pevného rámu bočních
dveří, s pevnými sloupky čelního skla a nebo s ochranným
zařízením pro cestující při převrácení vozidla,
- střecha poddajná, stahovací, popř. tuhá, odnímatelná
nebo sklápěcí,
- počet míst k sezení - 4 nebo více nejméně ve dvou
řadách,
- počet bočních dveří - 2 nebo 4.
RO - roadster
- karosérie proměnlivá, bez pevných rámů bočních dveří, s
pevnými sloupky čelního skla, a nebo s ochranným
zařízením pro cestující při převrácení vozidla, s
omezeným možným zadním prostorem pro cestující,
- střecha poddajná, stahovací, popř. tuhá, odnímatelná
nebo sklápěcí,
- počet míst k sezení - 2 až 3 vpředu - případná zadní
sedadla pevná nebo sklopná,
- počet bočních dveří - 2,
- střecha karosérie se zpravidla snižuje v zadní části pro
cestující
KO - osobní kombi
- karosérie uzavřená - zadní část je konstruována tak, že
vnitřní prostor je proti vnitřnímu prostoru sedanu
zvětšen,
- střecha pevná, tuhá - část střechy může být otvíratelná,
- počet míst k sezení - 4 nebo více nejméně ve dvou
řadách,
- zadní sedadla se sklopnými opěradly nebo vyjímatelná ke
zvětšení ložné plochy,
- počet bočních dveří - 2 až 4 a jedny zadní dveře (víko),
- střecha rovná, zadní stěna v celé ploše mírně šikmá (do
15 stupňů) nebo kolmá.
K - kombi (dříve také mikrobus)
- karosérie uzavřená,
- střecha pevná, tuhá - část střechy může být otvíratelná,
- počet míst k sezení - 4 nebo více nejméně ve dvou
řadách,
- zadní sedadla vyjímatelná nebo se sklopnými opěradly ke
zvětšení ložné plochy,
- počet bočních dveří - 2 až 4 a jedny zadní dveře (víko),
- výška sedadel - vztažný bod R sedadla řidiče je
minimálně 750 mm nad vozovkou, měřeno při pohotovostní
hmotnosti vozidla. Pokud je sedadlo výškově seříditelné,
měří se při jeho spodní poloze,
- může být odvozen od malého nákladního, zpravidla
skříňového, automobilu. U každé řady sedadel musí být na
obou stranách boční okno (popřípadě společné okno pro
druhou a třetí řadu sedadel).
SP - speciální
Toto vozidlo vychází z výše uvedených provedení
osobních automobilů. Pro účely zápisu v kolonce 1) - "Druh
vozidla" a zkratky se však provedení, z kterého vychází,
neuvádí.
Příklad: OA-M1-SP-S
- karosérie uzavřená, otevřená nebo otvíratelná,
- střecha pevná, stahovací nebo odnímatelná,
- počet míst k sezení - 1 nebo více sedadel,
- tento automobil je konstruován k usnadnění příležitostné
dopravy zboží, upravené pro přepravu různých zařízení, nářadí
apod.,
- může být upraven jako obytný automobil,
- může být proveden jako "speciální" vozidlo pro různé účely
např. záchranářské, sanitní, pohřební, vyprošťovací,
sportovní apod.
Tuto skupinu je možno dělit dále na podskupiny
S - sanitní
- vozidlo pro dopravu nemocných a raněných - DNR,
- vozidlo rychlé zdravotnické pomoci - RZP,
- vozidlo lékařské služby - VLS
- vozidlo pro speciální zdravotnickou potřebu - SZP,
PO - pohřební,
O - obytné,
P - požárnické,
ZS - záchranářské,
MV - montážní,
SR - sportovní,
TZ - technický zásahový,
TV - technický vyprošťovací,
TP - technické pomoci apod.
Tuto podskupinu lze dále rozšiřovat o další provedení,
je možno však použít pouze označení, která nejsou v této
skupině již použita a nedojde-li, vzhledem k podobnosti,
k záměně.
Příklad zápisu - kolonka 1): OA-M1-SE-5H
Osobní automobil může být také vyroben v provedení
"vozidlo určené k dostavbě".
V tomto případě se provede zápis do ZTP takto:
Příklad: -------------------------+--------------------------+
Druh vozidla | OSOBNÍ AUTOMOBIL |
| |
OA-M1- | (vozidlo určené |
| k dostavbě) |
-------------------------+--------------------------+
Poznámka:
Pokud bude schváleno vozidlo jako samostatný typ určený
k dostavbě nebo i v rámci již schváleného typu vozidla,
postupuje se tak, že kolonka 1, první řádek "Druh vozidla"
v ZTP bude opatřen zápisem "vozidlo určené k dostavbě", tento
zápis bude opatřen závorkami. V druhé řádce nebude zápis žádný.
Technický průkaz pak nebude v této kolonce opatřen žádným
zápisem. Zápis v kolonce 1, oba řádky "druh vozidla" doplní až
finální výrobce podle skutečného provedení vozidla, včetně
zkratky určení druhu vozidla, kategorie a bližšího určení.
Příklad zápisu v ZTP:
----------------------+-----------------------------+
Druh vozidla | (vozidlo určené k dostavbě)|
| |
----------------------+-----------------------------+
Zápis v technickém průkazu:
----------------------+-----------------------------+
Druh vozidla | |
| |
----------------------+-----------------------------+d) AB - AUTOBUS
kategorie: M2 a M3
Autobusy se dělí dále podle velikosti na
- velký autobus (obsaditelnost 23 a více cestujících),
- malý autobus (obsaditelnost 9 až 22 cestujících),
- minibus (obsaditelnost 9 až 16 cestujících),
- midibus (obsaditelnost 17 až 22 cestujících),
dělí se do tříd
Třída I. - městský,
Třída II. - meziměstský,
Třída III. - dálkový,
mohou být v provedení
- jednopodlažní,
- dvoupodlažní,
- kloubový,
pro zvláštní skupiny přepravovaných cestujících je zařazen do
skupiny "speciální", např. - vězeňský,
- k přepravě tělesně postižených
osob apod.
Do kolonky 1 - řádek "Druh vozidla" se zapisuje:
1. ME - autobus městský (příklad zápisu : AB-M3-ME)
2. MM - autobus meziměstský (příklad zápisu : AB-M3-MM)
3. DA - autobus dálkový (příklad zápisu : AB-M3-DA)
4. SP - autobus speciální (příklad zápisu : AB-M3-SP)
5. T - trolejbus (příklad zápisu : AB-M3-T)
Výše uvedené druhy autobusů mohou být v provedení
- "kloubový"
KL - kloubový autobus (příklad zápisu : AB-M3-ME-KL)
- a "dvoupodlažní" :
DP - dvoupodlažní autobus (příklad zápisu :
AB-M3-ME-DP
nebo AB-M3-ME-KL-DP)
6. MI - minibus,
MD - midibus,
Malé autobusy mohou být v provedení
- městský (příklad zápisu : AB-M3-MI-ME)
- meziměstský (příklad zápisu : AB-M3-MD-MM)
- dálkový (příklad zápisu : AB-M3-MI-DA)
e) NA - NÁKLADNÍ AUTOMOBIL
kategorie : N1 až N3
Nákladní automobil je určen pro přepravu nákladu.
Do kolonky 1) - první řádek "Druh vozidla" se zapisuje :
NÁKLADNÍ AUTOMOBIL
- druhý řádek "Druh vozidla" se pak zapíše
níže uvedené označení, popřípadě za toto
označení dále po pomlčce bližší určení
vozidla.
Příklad : -----------------+--------------------------------+
Druh vozidla | NÁKLADNÍ AUTOMOBIL |
| |
| valníkový - s navijákem |
-----------------+--------------------------------+
Nákladní automobil může být také vyroben v provedení "podvozek
určený k dostavbě".
V tomto případě se provede zápis do ZTP takto
Příklad: --------------------+-------------------------------+
Druh vozidla | NÁKLADNÍ AUTOMOBIL |
| |
| (podvozek určený k dostavbě) |
---------------------+-------------------------------+
Poznámka:
Pokud bude schválen strojový spodek (podvozek) jako
samostatný typ určený k dostavbě (nevychází z typového čísla NA
nebo SA, postupuje se tak, že kolonka 1, první řádek "Druh
vozidla" v ZTP bude opatřen zápisem "podvozek určený k
dostavbě", tento zápis bude opatřen závorkami. V druhé řádce
nebude zápis žádný. Na levé straně tohoto řádku však bude zápis
např. "-N2- apod.".
Technický průkaz pak nebude v této kolonce opatřen
žádným zápisem, vyjma levé části druhého řádku. Zápis v kolonce
1, oba řádky "druh vozidla" doplní až finální výrobce podle
skutečného provedení vozidla.
Příklad: --------------------+-------------------------------+
Druh vozidla | (podvozek určený k dostavbě) |
| |
-N2- | |
--------------------+-------------------------------+
Zápis v technickém průkazu
--------------------+-------------------------------+
Druh vozidla | |
| |
-N2- | |
--------------------+-------------------------------+
Provedení nákladních automobilů
I - pikap
- nákladní automobil s otevřeným nákladním prostorem (ložný
prostor může být kryt plachtou, přetaženou přes
odnímatelné oblouky nebo laminátovou, kovovou skořepinou)
ohraničeným pevnými stěnami (zpravidla o střední výšce),
s uzavřenou budkou pro obsluhu.
Příklad zápisu: NA-N1-I
V - valníkový
- nákladní automobil, svým provedením je určen zejména pro
dopravu nákladu, který je opatřen valníkovou karosérií a
s uzavřenou kabinou,
- ložný prostor může být kryt plachtou, přetaženou přes
odnímatelnou nosnou konstrukci
Příklad zápisu: NA-N3-V
Nákladní automobil valníkový může být dále vybaven
- navijákem,
- hydraulickou rukou,
- zvedacím čelem apod.
K - sklápěčkový
- nákladní automobil, svým provedením je určen zejména pro
dopravu sypkého nákladu, který je opatřen sklápěcí
karosérií a s uzavřenou kabinou,
- má tyto varianty provedení
a) se sklápěním do strany (dvoustranný)
b) se sklápěním dozadu (jednostranný)
c) se sklápěním do strany a dozadu (třístranný)
Příklad zápisu: NA-N3-K
Nákladní automobil sklápěčkový může být dále vybaven
-navijákem apod.
S - skříňový
- nákladní automobil, který je opatřen skříňovou karosérií,
- jde o prostou skříň bez jakéhokoliv účelového zařízení,
- má tyto varianty provedení
SS - samostatná skříň
- samostatná kabina řidiče a samostatná oddělená skříň
SF - furgon
- kabina řidiče a prostor pro náklad tvoří jeden nedílný
konstrukční celek,
- mezi kabinou řidiče a ložným prostorem skříně je v
přepážce proveden průlez (dveře) v místě za sedačkou
spolujezdce nebo mezi sedačkou řidiče a spolujezdce.
Průlez musí být opatřen dveřmi. Šířka průlezu nesmí
být širší než 60 cm a musí mít výšku nejméně 130 cm
SD - dodávkový
- kabina řidiče a prostor pro náklad tvoří jeden nedílný
konstrukční celek; přičemž prostor pro náklad je oddělen
od prostoru pro osádku přepážkou (§ 41, odst. 6
vyhlášky).
Příklad zápisu: NA-N2-SS
nebo NA N2-SF
nebo NA-N1-SD
Nákladní automobil skříňový může být dále vybaven:
- navijákem,
- zvedacím čelem apod.
P - speciální
- nákladní automobil, svou konstrukcí a vybavením je určen
pouze pro dopravu určitých druhů nebo skupin nákladů, pro
které jsou nutné zvláštní úpravy.
Toto vozidlo vychází z výše uvedených provedení
nákladních automobilů. Pro účely zápisu v kolonce 1) - "Druh
vozidla" a zkratky se však provedení, z kterého vychází,
neuvádí.
Příklad: NA-N1-P
Nákladní automobil speciální může být v provedení
- chladírenský,
- fekální,
- pro dopravu betonu (domíchávač betonu),
- pro přepravu osobních automobilů,
- pro odvoz odpadu,
- pro dopravu živých zvířat,
- pro přepravu dřeva,
- stěhovací,
- pojízdná prodejna,
- cisternový na vodu,
- cisternový na mléko,
- cisternový na mouku,
- cisternový na cement,
- cisternový na pohonné hmoty,
- kabelový,
- letištní palivový,
- pro přepravu dlouhého kmenového dříví atd.
Nákladní automobil speciální může být dále vybaven
- navijákem,
- hydraulickou rukou,
- zvedacím čelem apod.
Příklad zápisu:
V kolonce 1) - první řádek "Druh vozidla"
NÁKLADNÍ AUTOMOBIL
- druhý řádek - levá část
NA-N2-P
- druhý řádek - pravá část
speciální - cisternový na vodu
f) SA - SPECIÁLNÍ AUTOMOBIL
kategorie: N1 až N3
Speciální automobil je motorové vozidlo, které je svou
konstrukcí a vybavením určeno pouze pro vykonávání určitých
pracovních úkonů. Není určen pro přepravní činnost.
Do kolonky 1) - první řádek "Druh vozidla" se zapisuje:
SPECIÁLNÍ AUTOMOBIL
- druhý řádek "Druh vozidla" se pak zapíše níže
uvedené označení, popřípadě za toto označení
dále po pomlčce bližší určení vozidla.
Příklad: -------------------------+---------------------------+
Druh vozidla | SPECIÁLNÍ AUTOMOBIL |
| |
SA-N2- | zametací |
-------------------------+---------------------------+
nebo
-------------------------+---------------------------+
Druh vozidla | SPECIÁLNÍ AUTOMOBIL |
| |
SA-N2- | požární - s výsuvným |
| žebříkem |
-------------------------+---------------------------+
Speciální automobil může být také vyroben v provedení "podvozek
určený k dostavbě".
V tomto případě se provede zápis do ZTP takto
Příklad: -------------------------+---------------------------+
Druh vozidla | SPECIÁLNÍ AUTOMOBIL |
| |
-N2- | (podvozek určený |
| k dostavbě) |
-------------------------+---------------------------+
Do technického průkazu pak držitel osvědčení údaje
v kolonce 1, řádek "Druh vozidla" a údaj v závorce z druhého
řádku neuvádí. Na levé straně druhý řádek zapíše však kategorii
vozidla (např. takto: -N2-). Řádky kolonky 1) doplní až finální
výrobce, který vozidlo dostavěl.
Poznámka:
Pokud bude schválen strojový spodek (podvozek) jako
samostatný typ určený k dostavbě (nevychází z typového čísla NA
nebo SA, postupuje se tak, že kolonka 1, první řádek "Druh
vozidla" v ZTP bude opatřen zápisem "Podvozek určený
k dostavbě", tento zápis bude opatřen závorkami. V druhé řádce
nebude zápis žádný. Na levé straně tohoto řádku však bude zápis
např. "-N2- apod.". Technický průkaz pak nebude v této kolonce
opatřen žádným zápisem, vyjma levé části druhého řádku. Zápis
v kolonce 1, oba řádky "druh vozidla" doplní až finální výrobce
podle skutečného provedení vozidla.
Příklad: -----------------------------------------------------+
Druh vozidla (podvozek určený k dostavbě) |
|
-N2- |
-----------------------------------------------------+
Zápis v technickém průkazu:
-----------------------------------------------------+
Druh vozidla |
|
-N2- |
-----------------------------------------------------+
Příklady provedení speciálních automobilů:
A - autojeřáb,
B - autorýpadlo,
K - kropicí,
Z - zametací,
P - požární,
D - dílenský,
PD - pojízdná dílna,
O - obytný,
L - laboratorní,
M - mycí,
KN - na čištění kanálů,
PO - pohřební,
PC - policejní,
SA - zdravotnický (sanitní),
R - rozhlasový,
TE - televizní,
V - vyprošťovací atd.
Příklad zápisu: SA-N3-P nebo SA-M1-PO
Speciální automobil může být dále opatřen
- vysokozdvižnou plošinou,
- výsuvným žebříkem,
- vodním dělem,
- navijákem,
- hydraulickou rukou,
- zvedacím čelem apod.g) T - TAHAČ
kategorie: N1 až N3
Tahač je motorové vozidlo, které svou konstrukcí a
vybavením je určeno výlučně k tažení návěsu nebo přívěsu.
U tažného vozidla určeného ke spojení s návěsem, (tahač
návěsu), hmotnost, která se uvažuje pro klasifikaci vozidla,
je hmotnost tahače v pohotovostním stavu, zvětšena o hmotnost
odpovídající maximálnímu statickému svislému zatížení, kterým
působí návěs na tahač a tam, kde to přichází v úvahu, zvětšená
dále o maximální hmotnost vlastního nákladu tahače.
Tahače jsou v provedení
1. TN - TAHAČ NÁVĚSŮ
Tahač návěsů je motorové vozidlo, které je svou
konstrukcí a vybavením určeno k tažení návěsů.
Příklad zkratky: T-N3-TN
2. TP - TAHAČ PŘÍVĚSŮ
Tahač přívěsů je motorové vozidlo, které je svou
konstrukcí a vybavením určeno výlučně k tažení přívěsů. Může
být vybaven pomocným ložným prostorem.
Příklad zkratky: T-N3-TP
Tahač přívěsů může být dále vybaven
- navijákem,
- hydraulickou rukou atd.h) TR - TRAKTOR
kategorie: T
V kolonce 1) řádek "Druh vozidla" se k názvu "TRAKTOR"
připojí níže uvedené provedení:
V zápisu zkratky vozidla v první části druhého řádku
kolonky 1) - "Druh vozidla" se kategorie vozidla neuvádí.
KO - kolový (příklad zápisu: TR-KO)
PA - pásový (příklad zápisu: TR-PA)
MA - malotraktor
Malotraktor je traktor, který má nejméně dvě nápravy a
je vybaven motorem menšího výkonu (do 30 kW) a jeho rozměry
jsou menší a zpravidla nebývá opatřen kabinou.
Příklad zápisu: TR-MA
Malotraktor může být zcela výjimečně v provedení:
JE - jednonápravový
- jednonápravový malotraktor vybavený pouze řídítky
(obsluha sedí na připojeném přívěsu nebo jde pěšky).
Příklad zápisu: TR-MA-JE
Traktor může být v provedení "Speciální". V tomto
případě je určen k výkonu určitých speciálních činností.
V tomto případě se k druhu vozidla v zápisu připojí písmeno
"S".
Příklad zápisu: TRS-KO
ch) PV - PŘÍPOJNÁ VOZIDLA
kategorie: O1 až O4
Do přípojných vozidel jsou zařazeny přívěsy a návěsy.
1. PN - PŘÍVĚS NÁKLADNÍ
Přívěs nákladní je přípojné vozidlo určené k provozu na
pozemních komunikacích, používané jen pro dopravu nákladu,
které nemá vlastní zdroj pohonu a zpravidla nemá hnací
nápravy a je určeno k tomu, aby bylo taženo některým druhem
motorového vozidla, u něhož jen nepodstatná část jeho
celkové hmotnosti je přenášena na tažné vozidlo.
Brzděný přívěs nákladní (mimo kategorie O1) může být
také vyroben v provedení "podvozek určený k dostavbě".
V tomto případě se provede zápis do ZTP takto:
Příklad: ----------------------+--------------------------+
Druh vozidla | PŘÍVĚS |
| |
PV-02- | (podvozek určený |
| k dostavbě) |
----------------------+--------------------------+
Do technického průkazu pak držitel osvědčení uvede do
kolonky 1, řádek "Druh vozidla" jen "PŘÍVĚS" a další údaj
v této řádce a v závorce z druhého řádku neuvádí. Na levé
straně druhé řádky zapíše však druh vozidla a kategorii
vozidla (např. takto: PV-02). Oba řádky první kolonky
doplní až finální výrobce, který vozidlo dostavěl.
Nákladní přívěsy mohou být také v provedení
"jednonápravový", v tomto případě se zápis doplní o tento
název a zkratka o písmeno "J".
Příklad zkratky: PV-02-PN-J
Přívěs nákladní může být podle řešení ložného prostoru
proveden obdobně jako nákladní automobily.
V kolonce 1) řádky vyhrazené pro zápis "Druh vozidla"
se k názvu "PŘÍVĚS NÁKLADNÍ" připojí níže uvedené provedení
V - valníkový
- svou konstrukcí je určen jen pro dopravu nákladu,
který je opatřen valníkovou karosérií,
- ložný prostor může být kryt plachtou, přetaženou
přes odnímatelnou nosnou konstrukci
Příklad zápisu: PV-02-PN-V
K - sklápěčkový
- svou konstrukcí je určen pro dopravu nákladu,
který je opatřen sklápěcí karosérií,
- má tyto varianty provedení
a) se sklápěním do strany (dvoustranný),
b) se sklápěním dozadu (jednostranný),
c) se sklápěním do strany a dozadu (třístranný)
Příklad zápisu: PV-03-PN-K
S - skříňový
- svou konstrukcí je určen pro dopravu nákladu a je
opatřen skříňovou karosérií,
- jde o prostou skříň bez jakéhokoliv účelového
zařízení.
Příklad zápisu: PV-02-PN-S
P - speciální
- svou konstrukcí a vybavením je určen pouze pro
dopravu určitých druhů nebo skupin nákladů, pro
které jsou nutné zvláštní úpravy.
Toto vozidlo vychází z výše uvedených provedení
přívěsů nákladních. Pro účely zápisu v kolonce 1)
- "Druh vozidla" a zkratky se však provedení,
z kterého vychází, neuvádí.
Příklad zápisu: PV-02-PN-P
Nákladní přívěs speciální může být v provedení
- chladírenský,
- fekální,
- pro dopravu živých zvířat,
- pro přepravu dřeva,
- stěhovací,
- cisternový na vodu,
- cisternový na mléko,
- cisternový na mouku,
- cisternový na cement,
- cisternový na pohonné hmoty,
- kabelový,
- zavazadlový,
- odtahový,
- podvalník,
- oplenový,
- pro přepravu sypkých substrátů apod.
Doplnění názvu se uvádí v druhém řádku kolonky 1) -
řádek "Druh vozidla".
2. PS - PŘÍVĚS SPECIÁLNÍ
Přívěs speciální je přípojné vozidlo určené k provozu
na pozemních komunikacích, které svou konstrukcí
a vybavením je určeno pouze pro vykonávání určitých
pracovních úkonů, které nemá vlastní zdroj pohonu
a zpravidla nemá hnací nápravy a je určeno k tomu, aby bylo
taženo motorovým vozidlem, u něhož jen nepodstatná část
jeho celkové hmotnosti je přenášena na tažné vozidlo.
Speciální přívěs není určen pro přepravní činnost.
Brzděný přívěs speciální může být také vyroben
v provedení "podvozek určený k dostavbě".
V tomto případě se provede zápis do ZTP takto
Příklad: -----------------------+-------------------------+
Druh vozidla | PŘÍVĚS SPECIÁLNÍ |
| |
PV-02 | (podvozek určený |
| k dostavbě) |
-----------------------+-------------------------+
Do technického průkazu pak držitel osvědčení uvede do
kolonky 1, řádek "Druh vozidla" jen "PŘÍVĚS" a další údaj
v této řádce a v závorce z druhého řádku neuvádí. Na levé
straně druhé řádky zapíše však druh vozidla a kategorii
vozidla (např. takto: PV-02). Oba řádky první kolonky
doplní až finální výrobce, který vozidlo dostavěl.
Přívěsy speciální mohou být také v provedení
"jednonápravový", v tomto případě se zápis doplní o tento
název a zkratka o písmeno "J".
Příklad zkratky: PV-02-PS-J
V kolonce 1) řádek "Druh vozidla" se k názvu "PŘÍVĚS
SPECIÁLNÍ" připojí níže uvedené provedení
- vrtná souprava,
- polní kuchyň,
- požárnický,
- obytný (tzv. maringotka) apod.
Doplnění názvu se uvádí v druhém řádku kolonky 1) -
řádek "Druh vozidla".
3. PŘÍVĚSNÝ VOZÍK
Přívěsný vozík je přípojné vozidlo upravené pro
připojení za motocykl a určené výlučně pro přepravu
zavazadel.
Do kolonky 1) - řádek "Druh vozidla" se zapíše
"PŘÍVĚSNÝ VOZÍK ZA MOTOCYKL".
4. NN - NÁVĚS NÁKLADNÍ
Návěs nákladní je přípojné vozidlo určené k provozu na
pozemních komunikacích, používané jen pro dopravu nákladu,
které nemá vlastní zdroj pohonu a zpravidla nemá hnací
nápravy, u něhož se podstatná část jeho celkové hmotnosti
přenáší na tahač návěsů.
Návěs s pomocným předním kolovým podvozkem se považuje
za přívěs.
Návěs nákladní může být také vyroben v provedení
"podvozek určený k dostavbě".
V tomto případě se provede zápis do ZTP takto
Příklad: ----------------------+--------------------------+
Druh vozidla | NÁVĚS NÁKLADNÍ |
| |
PV-02- | (podvozek určený |
| k dostavbě) |
----------------------+--------------------------+
Do technického průkazu pak držitel osvědčení uvede do
kolonky 1, řádek "Druh vozidla" jen "NÁVĚS" a další údaj
v této řádce a v závorce z druhého řádku neuvádí. Na levé
straně druhé řádky zapíše však druh vozidla a kategorii
vozidla (např. takto: PV-02). Oba řádky první kolonky
doplní až finální výrobce, který vozidlo dostavěl.
Návěsy nákladní mohou být také v provedení
"jednonápravový", v tomto případě se zápis doplní o tento
název a zkratka o písmeno "J".
Příklad zkratky: PV-02-NNV-J
Návěs nákladní může být podle řešení ložného prostoru
proveden obdobně jako nákladní automobily.
V kolonce 1) řádek "Druh vozidla" se k názvu "NÁVĚS
NÁKLADNÍ" připojí níže uvedené provedení:
V - valníkový
- svou konstrukcí je určen jen pro dopravu nákladu,
který je opatřen valníkovou karosérií,
- ložný prostor může být kryt plachtou, přetaženou
přes odnímatelnou nosnou konstrukci.
Příklad zápisu: PV-02-NNV
K - sklápěčkový
- svou konstrukcí je určen pro dopravu nákladu,
který je opatřen sklápěcí karosérií,
- má tyto varianty provedení:
a) se sklápěním na stranu (dvoustranný),
b) se sklápěním dozadu (jednostranný),
c) se sklápěním na stranu a dozadu (třístranný)
Příklad zápisu: PV-02-NNK
S - skříňový
- svou konstrukcí je určen pro dopravu nákladu,
který je opatřen skříňovou karosérií,
- jde o prostou skříň bez jakéhokoliv účelového
zařízení.
Příklad zápisu: PV-02-NNS
P - speciální
- svou konstrukcí a vybavením je určen pouze pro
dopravu určitých druhů nebo skupin nákladů, pro
které jsou nutné zvláštní úpravy.
Toto vozidlo vychází z výše uvedených provedení
návěsů nákladních. Pro účely zápisu v kolonce 1)
- "Druh vozidla" a zkratky se však provedení,
z kterého vychází, neuvádí.
Příklad zápisu: PV-02-NNP
Návěs nákladní - speciální může být v provedení
- chladírenský,
- přepravník osob,
- pro dopravu živých zvířat,
- pro přepravu dřeva,
- stěhovací,
- pro přepravu sypkých substrátů,
- cisternový na vodu,
- cisternový na mléko,
- cisternový na mouku,
- cisternový na cement,
- cisternový na pohonné hmoty,
- zavazadlový,
- pro přepravu osobních automobilů,
- pro přepravu sypkých substrátů apod.
Doplnění názvu se uvádí v druhém řádku kolonky 1)
- řádek "Druh vozidla".
5. NS - NÁVĚS SPECIÁLNÍ
Návěs speciální je přípojné vozidlo určené k provozu na
pozemních komunikacích, které svou konstrukcí a vybavením
je určeno pouze pro vykonávání určitých pracovních úkonů,
které nemá vlastní zdroj pohonu a zpravidla nemá vlastní
hnací nápravy, u něhož se podstatná část jeho celkové
hmotnosti přenáší na tahač návěsů. Návěs speciální není
určen pro přepravní činnost.
Návěs s pomocným předním kolovým podvozkem se považuje
za přívěs.
Návěs speciální může být také vyroben v provedení
"podvozek určený k dostavbě".
V tomto případě se provede zápis do ZTP takto
Příklad: ---------------------+---------------------------+
Druh vozidla | NÁVĚS SPECIÁLNÍ |
| |
PV-02- | (podvozek určený |
| k dostavbě) |
---------------------+---------------------------+
Do technického průkazu pak držitel osvědčení uvede do
kolonky 1, řádek "Druh vozidla" jen "NÁVĚS" a další údaj
v této řádce a v závorce z druhého řádku neuvádí. Na levé
straně druhé řádky zapíše však druh vozidla a kategorii
vozidla (např. takto: PV-02). Oba řádky první kolonky
doplní až finální výrobce, který vozidlo dostavěl.
Návěsy speciální mohou být také v provedení
"jednonápravový", v tomto případě se zápis doplní o tento
název a zkratka o písmeno "J".
Příklad zkratky: PV-02-NSJ
V kolonce 1) řádek "Druh vozidla" se k názvu "NÁVĚS
SPECIÁLNÍ" připojí níže uvedené provedení:
- požárnický,
- návěs s kompresorem vzduchu apod.
Doplnění názvu se uvádí v druhém řádku kolonky 1) -
řádek "Druh vozidla".
6. POSTRANNÍ VOZÍK
Postranní vozík je přípojné vozidlo s jedním kolem na
jedné straně a na druhé straně upravené pro připevnění na
bok motocyklu, určené k provozu na pozemních komunikacích,
používané pro dopravu jedné sedící osoby a zavazadel nebo
nákladu.
Do kolonky 1) - řádek "Druh vozidla" se zapíše
"POSTRANNÍ VOZÍK K MOTOCYKLU". i) PVT - PŘÍPOJNÁ VOZIDLA TRAKTORŮ
1.) PNT - PŘÍVĚS NÁKLADNÍ TRAKTOROVÝ
kategorie: OT1 až OT4
Přívěs nákladní traktorový je přípojné vozidlo za
traktor, určené k provozu na pozemních komunikacích,
používané jen pro dopravu nákladu, které nemá vlastní zdroj
pohonu a zpravidla nemá hnací nápravy a je určeno k tomu,
aby bylo taženo traktorem, u něhož jen nepodstatná část
jeho celkové hmotnosti je přenášena na tažné vozidlo.
Přívěs nákladní traktorový může být také vyroben
v provedení "podvozek určený k dostavbě".
V tomto případě se provede zápis do ZTP takto
Příklad: -----------------+-------------------------------+
Druh vozidla | PŘÍVĚS NÁKLADNÍ TRAKTOROVÝ |
| |
PVT- | (podvozek určený k dostavbě) |
-----------------+-------------------------------+
Do technického průkazu pak držitel osvědčení uvede do
kolonky 1, řádek "Druh vozidla" jen "PŘÍVĚS" a další údaj
v této řádce a v závorce z druhého řádku neuvádí. Na levé
straně druhé řádky zapíše však druh vozidla a kategorii
vozidla (např. takto: (PVT- ). Oba řádky první kolonky
doplní až finální výrobce, který vozidlo dostavěl.
Nákladní přívěsy traktorové mohou být také v provedení
"jednonápravový", v tomto případě se zápis doplní o tento
název a zkratka o písmeno "J".
Příklad zkratky: PVT-OT3-PNT-J
Přívěs nákladní traktorový může být podle řešení
ložného prostoru proveden obdobně jako nákladní automobily.
V kolonce 1) řádky vyhrazené pro zápis "Druh vozidla"
se k názvu "PŘÍVĚS NÁKLADNÍ TRAKTOROVÝ" připojí níže
uvedené provedení:
V - valníkový
- svou konstrukcí je určen jen pro dopravu nákladu,
který je opatřen valníkovou karosérií,
- ložný prostor může být kryt plachtou, přetaženou
přes odnímatelnou nosnou konstrukci
Příklad zápisu: PVT-OT3-PNT-V
K - sklápěčkový
- svou konstrukcí je určen pro dopravu nákladu,
který je opatřen sklápěcí karosérií,
- má tyto varianty provedení
a) se sklápěním do strany (dvoustranný),
b) se sklápěním dozadu (jednostranný),
c) se sklápěním do strany a dozadu (třístranný)
Příklad zápisu: PVT-0T3-PNT-K
S - skříňový
- svou konstrukcí je určen pro dopravu nákladu a je
opatřen skříňovou karosérií,
- jde o prostou skříň bez jakéhokoliv účelového
zařízení.
Příklad zápisu: PVT-OT3-PNT-S
P - speciální
- svou konstrukcí a vybavením je určen pouze pro
dopravu určitých druhů nebo skupin nákladů, pro
které jsou nutné zvláštní úpravy.
Toto vozidlo vychází z výše uvedených provedení
přívěsů nákladních traktorových. Pro účely zápisu
v kolonce 1) - "Druh vozidla" a zkratky se však
provedení, z kterého vychází, neuvádí.
Příklad zápisu: PVT-OT3-PNT-P
Nákladní přívěs traktorový speciální může být
v provedení:
- fekální,
- pro dopravu živých zvířat,
- pro přepravu dřeva,
- cisternový na vodu,
- cisternový na mléko,
- cisternový na pohonné hmoty,
- kabelový,
- podvalník,
- oplenový apod.
Doplnění názvu se uvádí v druhém řádku kolonky 1)
- řádek "Druh vozidla".
2. PST - PŘÍVĚS SPECIÁLNÍ TRAKTOROVÝ
Kategorie: OT1 až OT4
Přívěs speciální traktorový je přípojné vozidlo za
traktor určené k provozu na pozemních komunikacích, které
svou konstrukcí a vybavením je určeno pouze pro vykonávání
určitých pracovních úkonů, které nemá vlastní zdroj pohonu
a zpravidla nemá hnací nápravy a u něhož jen nepodstatná
část jeho celkové hmotnosti je přenášena na tažné vozidlo.
Přívěs speciální traktorový není určen pro přepravu nákladu.
Přívěs speciální traktorový může být také vyroben
v provedení "podvozek určený k dostavbě".
V tomto případě se provede zápis do ZTP takto
Příklad: ------------------+-------------------------------+
Druh vozidla | PŘÍVĚS SPECIÁLNÍ TRAKTOROVÝ |
| |
PVT- | (podvozek určený k dostavbě) |
------------------+-------------------------------+
Do technického průkazu pak držitel osvědčení uvede do
kolonky 1, řádek "Druh vozidla" jen "PŘÍVĚS" a další údaj
v této řádce a v závorce z druhého řádku neuvádí. Na levé
straně druhé řádky zapíše však druh vozidla (např. takto:
PVT- ). Oba řádky první kolonky doplní až finální výrobce,
který vozidlo dostavěl.
Přívěsy speciální traktorové mohou být také provedení
"jednonápravový", v tomto případě se zápis doplní o tento
název a zkratka o písmeno "J".
Příklad zkratky: PVT-OT3-PST-J
V kolonce 1) řádek "Druh vozidla" se k názvu "PŘÍVĚS
SPECIÁLNÍ TRAKTOROVÝ" připojí níže uvedené provedení
- vrtná souprava,
- polní kuchyň,
- požárnický,
- obytný (tzv. maringotka) apod.
Doplnění názvu se uvádí v druhém řádku kolonky 1) řádek
"Druh vozidla".
3. NNT - NÁVĚS NÁKLADNÍ TRAKTOROVÝ
Kategorie: OT1 až OT4
Návěs nákladní traktorový je přípojné vozidlo za
traktor určené k provozu na pozemních komunikacích,
používané jen pro dopravu nákladu, které nemá vlastní zdroj
pohonu a zpravidla nemá hnací nápravy, u něhož se podstatná
část jeho celkové hmotnosti přenáší na závěs traktoru.
Návěs traktorový s pomocným předním kolovým podvozkem
se považuje za přívěs traktorový.
Návěs nákladní traktorový může být také vyroben
v provedení "podvozek určený k dostavbě".
V tomto případě se provede zápis do ZTP takto
Příklad: -----------------+--------------------------------+
Druh vozidla | NÁVĚS NÁKLADNÍ TRAKTOROVÝ |
| |
PVT-NNT- | (podvozek určený k dostavbě) |
-----------------+--------------------------------+
Do technického průkazu pak držitel osvědčení uvede do
kolonky 1, řádek "Druh vozidla" jen "NÁVĚS" a další údaj
v této řádce a v závorce z druhého řádku neuvádí. Na levé
straně druhé řádky zapíše však druh vozidla a kategorii
vozidla (např. takto: PVT-NNT- ). Oba řádky první kolonky
doplní až finální výrobce, který vozidlo dostavěl.
Návěsy nákladní traktorové mohou být také v provedení
"jednonápravový", v tomto případě se zápis doplní o tento
název a zkratka o písmeno "J".
Příklad zkratky: PVT-OT3-NNT-J
Návěs nákladní traktorový může být podle řešení ložného
prostoru proveden obdobně jako nákladní automobily.
V kolonce 1) řádek "Druh vozidla" se k názvu "NÁVĚS
NÁKLADNÍ TRAKTOROVÝ" připojí níže uvedené provedení
V - valníkový
- svou konstrukcí je určen jen pro dopravu nákladu,
který je opatřen valníkovou karosérií,
- ložný prostor může být kryt plachtou, přetaženou
přes odnímatelnou nosnou konstrukci
Příklad zápisu: PVT-OT3-NNT-V
K - sklápěčkový
- svou konstrukcí je určen pro dopravu nákladu,
který je opatřen sklápěcí karosérií,
- má tyto varianty provedení
a) se sklápěním na stranu (dvoustranný),
b) se sklápěním dozadu (jednostranný),
c) se sklápěním na stranu a dozadu (třístranný)
Příklad zápisu: PVT-OT3-NNT-K
S - skříňový
- svou konstrukcí je určen pro dopravu nákladu,
který je opatřen skříňovou karosérií,
- jde o prostou skříň bez jakéhokoliv účelového
zařízení
Příklad zápisu: PVT-OT3-NNT-S
P - speciální
- svou konstrukcí a vybavením je určen pouze pro
dopravu určitých druhů nebo skupin nákladů, pro
které jsou nutné zvláštní úpravy.
Toto vozidlo vychází z výše uvedených provedení
návěsů nákladních traktorových. Pro účely zápisu
v kolonce 1) - "Druh vozidla" a zkratky se však
provedení, z kterého vychází, neuvádí.
Příklad zápisu: PVT-OT3-NNT-P
Návěs nákladní traktorový - speciální může být
v provedení
- pro dopravu živých zvířat,
- pro přepravu dřeva,
- pro přepravu sypkých substrátů,
- cisternový na vodu,
- cisternový na mléko,
- cisternový na pohonné hmoty,
- zavazadlový
Doplnění názvu se uvádí v druhém řádku kolonky 1)
- řádek "Druh vozidla".
4. NST - NÁVĚS SPECIÁLNÍ TRAKTOROVÝ
Kategorie: OT1 až OT4
Návěs speciální traktorový je přípojné vozidlo za
traktor určené k provozu na pozemních komunikacích, které
svou konstrukcí a vybavením je určeno pouze pro vykonávání
určitých pracovních úkonů, které nemá vlastní zdroj pohonu
a zpravidla nemá vlastní hnací nápravy, u něhož se podstatná
část jeho celkové hmotnosti přenáší na tahač. Návěs
speciální traktorový není určen pro přepravní činnost.
Návěs traktorový s pomocným předním kolovým podvozkem
se považuje za přívěs.
Návěs speciální traktorový může být také vyroben
v provedení "podvozek určený k dostavbě".
V tomto případě se provede zápis do ZTP takto
Příklad: ------------------+------------------------------+
Druh vozidla | NÁVĚS SPECIÁLNÍ TRAKTOROVÝ |
| |
PVT- | (podvozek určený k dostavbě) |
------------------+------------------------------+
Do technického průkazu pak držitel osvědčení uvede do
kolonky 1, řádek "Druh vozidla" jen "NÁVĚS" a další údaj
v této řádce a v závorce z druhého řádku neuvádí. Na levé
straně druhé řádky zapíše však druh vozidla a kategorii
vozidla (např. takto: PVT- ). Oba řádky první kolonky doplní
až finální výrobce, který vozidlo dostavěl.
Návěs speciální traktorový mohou být také v provedení
"jednonápravový", v tomto případě se zápis doplní o tento
název a zkratka o písmeno "J".
Příklad zkratky: PVT-OT3-NST-J
V kolonce 1) řádek "Druh vozidla" se k názvu "NÁVĚS
SPECIÁLNÍ TRAKTOROVÝ" připojí níže uvedené provedení
- požárnický,
- návěs s kompresorem vzduchu apod.
Doplnění názvu se uvádí v druhém řádku kolonky 1) -
řádek "Druh vozidla".
j) S - PRACOVNÍ STROJE
1. PRACOVNÍ STROJ SAMOJÍZDNÝ
Kategorie: SS
Pracovní stroj samojízdný je jiné vozidlo určené též
k provozu na pozemních komunikacích, které je svou konstrukcí
a vybavením určeno pouze pro vykonávání určitých pracovních
činností, a které má vlastní zdroj pohonu. Není určen pro
přepravu nákladu.
Příklad zápisu: S-SS
Provedení pracovních strojů samojízdných je
- rýpadlo,
- lopatkový nakladač,
- silniční válec,
- půdní fréza,
- jeřáb,
- odklízecí stroj,
- sklízecí mlátička (kombajn),
- sklízecí řezačka,
- buldozer,
- grejdr,
- vysokozdvižný vozík,
- hydraulický nakladač apod.
Do kolonky 1) - první řádek "Druh vozidla" se zapíše
"PRACOVNÍ STROJ SAMOJÍZDNÝ",
- druhý řádek pak provedení.
Příklad zápisu: ------------------+---------------------------+
Druh vozidla | PRACOVNÍ STROJ SAMOJÍZDNÝ |
| |
S-SS | vysokozdvižný vozík |
------------------+---------------------------+
2. PRACOVNÍ STROJ PŘÍPOJNÝ
Kategorie: SP
Pracovní stroj přípojný je jiné vozidlo určené též
k provozu na pozemních komunikacích, které je svou
konstrukcí a vybavením určeno pouze pro vykonávání určitých
pracovních činností, nemá vlastní zdroj pohonu a připojuje
se k motorovému vozidlu, které je pro tento účel
přizpůsobeno. Není určen pro přepravu nákladu.
Příklad zápisu: S-SP
Pokud je pracovní stroj přípojný schvalován k připojení
za traktor, zařazuje se do těchto kategorií podle hmotností
(1 až 3) a ke zkratce kategorie se přidává index "T".
Příklad zápisu:
S-PPT1 (pracovní stroj
přípojný
traktorový, jehož
celková hmotnost
nepřevyšuje 1,5 t)
Provedení pracovních strojů přípojných je
- kompresor,
- secí stroj,
- rozmetadlo hnojiv,
- postřikovač apod.
Do kolonky 1) - první řádek "Druh vozidla" se zapíše
"PRACOVNÍ STROJ PŘÍPOJNÝ",
- druhý řádek pak provedení.
Příklad zápisu: -----------------+-------------------------+
Druh vozidla | PRACOVNÍ STROJ PŘÍPOJNÝ |
| |
S-Sp | minirýpadlo |
-----------------+-------------------------+
U pracovních strojů přípojných traktorových se zápis
provede takto
Příklad zápisu: -----------------+-------------------------+
Druh vozidla | PRACOVNÍ STROJ PŘÍPOJNÝ |
| TRAKTOROVÝ |
| |
S-Spt1 | secí stroj |
------------------+-------------------------+
3. PRACOVNÍ STROJ NESENÝ
Kategorie: Sn
Pracovní stroj nesený je jiné vozidlo (závěsné pracovní
zařízení bez vlastního zdroje pohonu), které při transportní
poloze není v přímém styku s pozemní komunikací a není
určeno k přepravní činnosti. Je určeno pro provádění
specifických prací nebo činností a lze je namontovat jen na
vozidla k tomu určená a uzpůsobená.
Příklad zápisu: S-SN
Zápis do ZTP a technického osvědčení je následující
V kolonce 1, řádek "Druh vozidla" se uvede v prvním
řádku "PRACOVNÍ STROJ NESENÝ", v druhém řádku na levé straně
zkratka vozidla a na pravé straně tohoto řádku pak bližší
určení vozidla.
Příklad zápisu: --------------+----------------------------+
Druh vozidla | PRACOVNÍ STROJ NESENÝ |
| |
S-Sn | sekačka trávních porostů |
--------------+----------------------------+i) OV - OSTATNÍ VOZIDLA
Kategorie: R
Ostatní vozidla jsou vozidla, která nelze zařadit do
druhů vozidel uvedených pod písmeny a) až i) tohoto odstavce.
Patří mezi ně například:
- jízdní kolo,
- jízdní kolo s pomocným motorkem,
- potahové vozidlo,
- sportovní koloběžka apod. ROZDĚLENÍ SILNIČNÍCH VOZIDEL a JINÝCH NEŽ
SILNIČNÍCH VOZIDEL
+---------+ +-----------------+
| VOZIDLO +-+ SILNIČNÍ VOZIDLO|
+---------+ +-------+---------+
| +----+----+
|+-------------+automobil+---------------------+------------------------------- ---+
|| ++--------+ | |
|| +----------+-----+ +---+---+ +--------+----------+
|| +-+OSOBNÍ AUTOMOBIL| |AUTOBUS| |SPECIÁLNÍ AUTOMOBIL|
|| | +----------------+ +-------+ +-------------------+
|| | | | |
|| | +-sedan -+ +-velký autobus-+ +-autojeřáb
|| | +-limusina -+ +-malý autobus -+ +-autorýpadlo atd.
|| | +-kupé -+ | |
|| | +-kabriolet -+- speciální | +-městský -+
|| | +-roadster -+ | +-minibus +-meziměstský -+
|| | +-osobní kombi -+ +- sanitní +-midibus +-dálkový -+-dvoupodlažní - kloboukový
|| | +-kombi -+ +- pohřební atd. +-speciální -+
|| | +-trolejbus -+
|| |
|| |
|| |
|| +----+------------------------------------+
|| +---+--------------+ +--+--+
|| |NÁKLADNÍ AUTOMOBIL| |TAHAČ|
|| +------------------+ +--+--+
|| | |
|| +-pikap -+ +-tahač přívěsu
|| +-valníkový -+-speciální +-tahač návěsu
|| +-sklápěčkový -+ |
|| +-skříňový -+ +-chladírenský
|| | +-fekální
|| +-oddělená skříň +-stěhovací
|| +-furgon +-cisternový na mléko
|| +-dodávkový +-pro odvoz odpadu
|| +-pro přepravu dřeva atd.
||
|| +----------------+
|+-+PŘÍPOJNÉ VOZIDLO|
|| +-----+----------+
|| | |
|| | +---+--+ +-----------------+
|| | |přívěs+-----------------------------------+přívěs traktorový|
|| | ++-----+ +-+---------------+
|| | | |
|| | +-nákladní---------speciální +-nákladní--------speciální
|| | | | | | | |
|| | | +-valníkový +-fekální | +-valníkový +-fekální
|| | | +-sklápěčkový +-cisternový na vodu | +-sklápěčkový +-cisternový na vodu
|| | | +-skříňový +-kabelový | +-skříňový +-podvalník
|| | | +-odtahový | +-oplenový atd.
|| | | +-podvalník |
|| | | +-oplenový atd. +-speciální
|| | |
|| | +-karavan
|| | +-speciální
|| | +-přívěsný vozík
|| |
|| |
|| | +-----+ +----------------+
|| +-+návěs+--------------------------------------+návěs traktorový|
|| ++----+ +-+--------------+
|| | |
|| +-nákladní----------speciální +-nákladní--------speciální
|| | | | | | |
|| | +-valníkový +-pro přepravu dřeva | +-valníkový +-pro přepravu dřeva
|| | +-sklápěčkový +-stěhovací | +-sklápěčkový +-cisternový na vodu
|| | +-skříňový +-cisternový na mléko | +-skříňový +-fekální atd.
|| | +-chladírenský atd. |
|| | |
|| +-speciální +-speciální
|| +-postranní vozík
||
||
||
|+-----------------------------+
||+--------+ |+--------------------+
|++MOTOCYKL| ++TŘÍKOLKY a ČTYŘKOLKY|
||++-------+ |+--------------------+
|| | |
|| +-motocykl |+---------------+
|| +-skútr ++OSTATNÍ VOZIDLA|
|| +-mokik ++--------------+
|| +-moped |
|| +-motokolo +-potahové vozidlo
|| +-motocykl sportovní |
|| +-tříkolka +-jízdní kolo
|| | |
|| | +-s pomocným motorkem
||+-------+ | +-sportovní
|++TRAKTOR| |
| ++------+ +-sportovní koloběžka apod.
| |
| +-kolový
| +-pásový
| +-malotraktor
| | |
| | +-jednonápravový
| |
| |
| +-speciální
|
| +-------------------------+
+-+JINÁ NEŽ SILNIČNÍ VOZIDLA|
+-+-----------------------+
| +---------------+
+-+PRACOVNÍ STROJE|
| ++--------------+
| |
| +-pracovní stroj samojízdný
| +-pracovní stroj přípojný
| | |
| | +-pracovní stroj přípojný traktorový
| |
| |
| +-pracovní stroj nesený
|
| +------------------------------------+
+-+NEMOTOROVÉ VOZIDLO NEBO NEMOTOROVÝ |
| |PRACOVNÍ STROJ, TAŽENÉ NEBO TLAČENÉ |
| |PĚŠKY JDOUCÍ OSOBOU |
| +------------------------------------+
|
| +-----------------------------------+
| |VOZÍKY PRO INVALIDY S RUČNÍM NEBO |
| |ELEKTRICKÝM POHONEM, POKUD JEHO |
+-+ŠÍŘKA NEBO DÉLKA NEPŘESAHUJÍ 1 m |
| |NEBO JEHO KONSTRUKČNÍ RYCHLOST |
| |NEPŘEVYŠUJE 6 km.h-1 NEBO JEHO |
| |CELKOVÁ HMOTNOST NEPŘEVYŠUJE 0,45 t|
| +-----------------------------------+
|
| +----------------+
+-+VOJENSKÁ VOZIDLA|
+----------------+
Příl.2
POSTUP
pro vyplňování schvalovacích dokumentů a dokladů k vozidlům,
zásady nakládání s těmito tiskopisy a vedení jejich evidence.
ČÁST A
Pro účely této přílohy se rozumí schvalovacím dokumentem
a) osvědčení o technické způsobilosti typu vozidla,
b) osvědčení o technické shodnosti typu jiného vozidla,
c) osvědčení o technické způsobilosti typu nástavby vozidla,
d) osvědčení o technické způsobilosti typu výměnné nástavby
vozidla,
e) osvědčení o technické shodnosti typu pracovního stroje
neseného,
f) základní technický popis schváleného typu vozidla,
g) základní technický popis osvědčeného typu jiného vozidla,
h) základní technický popis schváleného typu nástavby a výměnné
nástavby vozidla,
ch) základní technický popis osvědčeného typu pracovního stroje
neseného,
Dokladem k vozidlu se pro účely této přílohy rozumí
a) technický průkaz motorového - přípojného vozidla,
b) technické osvědčení vozidla,
c) výpis technického osvědčení vozidla,
d) technické osvědčení jiného vozidla,
e) výpis technického osvědčení jiného vozidla,
f) osvědčení pracovního stroje neseného,
g) osvědčení o výměnné nástavbě vozidla.
ODDÍL I.
Vyplňování Základních technických popisů schválených
a osvědčených typů vozidel, nástaveb nebo výměnných
nástaveb a pracovních strojů nesených.
1. Základní technické popisy schváleného typu vozidla, Základní
technické popisy osvědčeného typu jiného vozidla, Základní
technické popisy schváleného typu nástavby nebo výměnné
nástavby vozidla, Základní technické popisy osvědčeného typu
pracovního stroje neseného (dále jen "ZTP"), se vydávají jako
příloha k osvědčení o technické způsobilosti typu vozidla
a osvědčení o technické shodnosti typu jiného vozidla, (dále
jen osvědčení), k osvědčení o technické způsobilosti typu
nástavby vozidla (dále jen osvědčení výměnné nástavby),
osvědčení o technické způsobilosti typu výměnné nástavby (dále
jen osvědčení výměnné nástavby) a k osvědčení o technické
shodnosti typu pracovního stroje neseného (dále jen osvědčení
S-SN). Tyto jsou v současné době změněny tak, aby bylo možno je
zpracovávat výpočetní technikou. K úspěšnému využití této
techniky při zpracovávání výběrů určitých údajů pro potřebu
resortu, policie apod. je nezbytné přesně dodržovat formy
zápisů jednotlivých údajů uvedené níže. Není-li tato podmínka
splněna, počítač při prohledávání databáze vynechá údaje
zapsané v jiné formě (např. zápis čísel 2200 a 2 200 jsou pro
strojové zpracování dva rozdílné údaje). Ministerstvo může,
s ohledem na výše uvedené důvody, provádět úpravy nejednotných
zápisů v příslušných schvalovacích dokladech.
2. Při vyplňování ZTP počet alfanumerických znaků v jednotlivých
řádcích formuláře nesmí překročit jejich maximální počty (tzv.
délky pole). Za znak se počítají i mezery mezi slovy nebo čísly
a interpunkce (tečky, čárky, pomlčky atd.).
V některých řádcích je údaj délky pole doplněn ještě dalším
údajem v závorce (např. "ev. + 22"), ten znamená počet znaků,
který je v příslušném poli ještě k dispozici pro eventuální
doplňující údaje.
3. Číslo jednací (Č. j.) musí být vždy psáno jednotnou formou.
Vzor: 23 233/94-222
4. Pro formu čísla ZTP platí zásady uvedené v Části B této
přílohy.
5. Platnost ZTP se obvykle stanoví na 3 roky od data jeho
schválení, přitom jako den ukončení platnosti se uvede nejblíže
následující datum 30. 6. nebo 31. 12. příslušného roku.
Je-li k tomu důvod, může být stanovena jakákoliv kratší doba platnosti ZTP, výjimečně i doba platnosti delší. U vozidel kategorie L, M, N, O se nepřipouští neomezená doba platnosti.
6. Všechny zápisy v ZTP, vyjma poznámky se píší zásadně písmeny
velké abecedy (VERZÁLKAMI), a to i tehdy, jestliže v předložené
dokumentaci výrobce používá jiný druh písma.
Vzor: FORD TRANSIT ....
7. Kolonka 1 - řádek "Druh vozidla":
V prvním řádku se uvádí obecný název druhu vozidla, který se
podle potřeby ve druhém řádku (jeho pravé části) upřesní.
V levé části druhého řádku se vyznačí dohodnutá zkratka druhu.
Pro zápis názvů a zkratek je závazná "Příloha
č. 1 k této vyhlášce".
8. Kolonka 1 - řádek "Tovární značka, typ":
Použije se přesně stejné uspořádání jaké uvádí výrobce
v oficiální dokumentaci, není dovoleno zvětšovat mezery mezi
slovy nebo čísly ani měnit interpunkční znaménka.
9. Kolonka 2 - "Podvozek", 3 - "Motor" a 4 - "Karosérie" - řádky
"Výrobce":
Za jménem výrobce následuje název města oficiálního sídla
(oddělený čárkou) a název státu (oficiální zkratka nebo pokud
možno jednoslovný název).
Vzor: MERCEDES-BENZ AG, STUTTGART, SRN
Vyrábí-li vozidlo pobočný závod v jiném státě, uvede se tento
stát. Pokud by pro takový úplný zápis nebyl dostatek místa, lze
vypustit název města.
Přesně stejná forma musí být zachována i v budoucnu při
vyplňování ZTP pro další typy vozidel stejného výrobce.
10. Kolonka 2 - "Podvozek" - řádek "Výrobní číslo (VIN) a dále /
rok výroby":
V ZTP se uvádí číslo VIN (Vehicle Identification Number =
Identifikační číslo vozidla) u všech vozidel v této kolonce
a to ta jeho část, která platí pro daný typ vozidla (zpravidla
prvních 6 až 9 pozic čísla VIN), jestliže však vozidlo má
samonosnou karosérii, uvádí se číslo VIN zásadně v kolonce
4 - "Karosérie".
Číslo VIN se píše bez mezer a oddělovacích znaků (písmena I,
O a Q se nesmějí používat).
Vzor: TMBS120GP.... /19..
V kolonce 4 - "Karosérie" - řádka "Výrobní číslo (VIN)
a /rok výroby" se číslo VIN neuvádí, vyjma vozidel, která mají
samonosnou karosérii.
V kolonce 2 a 4 - řádek "Výrobní číslo (VIN) a /rok výroby"
se v ZTP "/rok výroby" neuvádí, avšak v technickém průkazu
vozidla se musí vždy za lomítkem uvést.
Položka "/rok výroby" je vždy samostatnou položkou uvedenou
na řádku za číslem VIN.
U motoru se v ZTP výrobní číslo neuvádí.
11. Kolonka 3 - "Motor" - řádek "Typ":
Použije se přesně stejné uspořádání jako uvádí výrobce
v oficiální dokumentaci.
12. Kolonka 3 - "Motor" - řádek "Max. výkon (kW) při ot. (min.
-1)"
Uvádí se ve tvaru zlomku.
Vzor: 65/4 800
13. Kolonka 3 - "Motor" - řádek "palivo":
Předepsaný druh paliva se uvádí pouze příslušnou zkratkou
BA - benzín automobilový
Za touto zkratkou následuje hodnota oktanové číslo, které
jako minimální připouští výrobce pro dané vozidlo. Je-li
předepsán pouze bezolovnatý benzín, následuje ještě
písmeno "B".
Vzor: BA 91 nebo BA 91 B
NM - nafta motorová
PB - propan-butan
ZP - zemní plyn stlačený
ZK - zemní plyn zkapalněný
EP - elektrický pohon
14. Kolonka 4 - "Karosérie" - řádek "Druh":
V označení druhu se mohou opakovat údaje, které jsou již
obsaženy v Kolonce 1 - řádku "Druh vozidla".
Vzor zápisu: SAMONOSNÁ-SEDAN-5DV.-HATCHBACK
Není-li uvedeno "SAMONOSNÁ" nebo "POLONOSNÁ", rozumí se vždy
rámová konstrukce, která se však zde slovně neuvádí.15. Kolonka 4 - "Karosérie" - řádek "počet míst ....":
Uvádí se vždy všechny tři údaje i když vozidlo má jen
sedadla.
Vzor: 5 - 0 - 0
nebo 3(2) - 1 - 0
V počtu sedadel je vždy zahrnuto i sedadlo řidiče, popřípadě
u některých autobusů třídy III. apod. i sedadlo pro průvodce.
Počet sedadel nouzových, popřípadě sedadel s omezenou
použitelností se uvádí odděleně se znaménkem plus.
Vzor: 2+2 - 0 - 0
16. Kolonka 4 - "Karosérie" - řádek "objem cisterny-skříně (m3)
Uvádí se vždy jako desetinné číslo.
Vzor: 7.0
17. Údaje rozměrů a hmotností (Kolonky 5 a 6):
Píší se zásadně s mezerou za číslicí (číslicemi) uvádějícími
tisíce.
V kolonce 6 - "Hmotnosti" - řádek "povolené zatížení náprav"
se u návěsů a jednonápravových přívěsů vždy uvede před zápis
údajů zatížení náprav (na pozici údaje 1 nápravy) údaj
o svislé síle na spojovací zařízení. Před vlastní údaj se
napíše velké písmeno Z (na závěs) nebo T (na točnici).
Vzor: 5 750
nebo Z 45 700
anebo T 3 500 1200 120018. Kolonka 7 - "Kola" - řádek "Druh kol":
U vozidel s jednoduchými koly na všech nápravách se uvede jen
samotný druh kol, např. DISKOVÁ (HVĚZDICOVÁ, PAPRSKOVÁ apod.).
Jestliže má vozidlo zdvojená zadní kola, uvede se např.
DISKOVÁ - ZADNÍ ZDVOJENÁ. Podobně má-li třínápravové vozidlo
zdvojená pouze kola druhé (střední) nápravy, uvede se zde
např. DISKOVÁ -STŘEDNÍ ZDVOJENÁ.
19. Kolonka 7 - "Kola - řádek "Pneumatiky....":
Vzor zápisu : 11.00-20 PR16
10.00 R20 146/143 K
165 R13 82 T
135/70 R13 68 T
295/80 R22 152/148 K
Doplňkové označení "BEZDUŠOVÉ" ("TUBELESS") se uvádí jen
výjimečně, je-li to z nějakých důvodů nezbytně nutné.
U jednonápravových vozidel a u návěsů se rozměr pneumatik
uvede v tomto řádku na místě "STŘEDNÍ A ZADNÍ"
Jestliže jsou pro dané vozidlo povoleny jen pneumatiky určité
značky a typu, uvede se tento údaj za údaji rozměru, např.
295/80 R 22.5 152/148 M MICHELIN XZA
20. Kolonka 7 - "Kola" - řádek "Ráfky ....":
Vzor zápisu: 4 1/2 J x 13 H
5 J x 14 H2
22.5 x 8.25
5.50 x 16 DC
7.5 - 20
U vozidel vybavených pouze diskovými koly z lehkých slitin se
údaje o ráfcích doplní pomlčkou a písmeny LS.
Vzor: 5 J x 14 H2 - LS
Je-li vozidlo vybaveno kolem pro nouzové dojetí jiného
rozměru, než kola montována na vozidlo, uvede se rozměr do
rubriky "Poznámka".
V případě potřeby může být údaj o ráfcích doplněn ještě údaji
o diskových kolech:
ZÁLIS ET45 apod.
Takové doplnění bude vhodné zejména u vozidel, která jsou
dodávána s více provedeními diskových kol.
U jednonápravových vozidel a u návěsů se rozměr a druh ráfků
uvede v tomto řádku na místě "střední - zadní".
Připouští-li se použití jiných rozměrů pneumatik a ráfků, v
kolonce "Poznámka" se uvede např. takto:
- Alternativně lze použít pneumatiky .... na ráfcích ...."
21. Kolonka 7 - "Kola" - řádek "Počet náprav - z toho
poháněných":
Vzor zápisu: 2 - 1 ZADNÍ
22. Kolonka 7 - "Kola" - řádek "rozvor (mm)":
U dvou- a více nápravových vozidel se uvádějí všechny dílčí
rozvory v pořadí od přední nápravy vozidla, oddělené znaménkem
plus.
Vzor: dvounápravové vozidlo - 5 000
třínápravové vozidlo - 5 000 + 1 320
U návěsů a jednonápravových přívěsů se uvádí též vzdálenost
od čepu nebo závěsu k první nápravě se značkou T pro
vzdálenost čepu návěsu od první nápravy a Z pro vzdálenost od
závěsu k nápravě.
Vzor: návěs T 3 500 + 1 200 + 1 200
jednonápravový přívěs Z 1 800
23. Kolonka 9 - řádek "Brzdy....":
K předtištěným druhům brzd se doplňují pouze slova:
"ANO"-"NE".
Je-li vozidlo vybaveno ABS, uvede se to stejným způsobem
v kolonce 15 - "Výbava....".
24. Kolonka 15 - "Výbava....":
K předtištěné výbavě se doplňují pouze slova : "ANO"-"NE".
U Airbagů-počet a u nezávislého topení-typ.
Je-li ABS součástí doplňkové výbavy nebo montováno na přání
zákazníka, bude též uvedeno v této kolonce, zápis bude opatřen
závorkami.
V případě, že ABS bude montováno na přání zákazníka, uvede se
v kolonce "Poznámka" do závorky např. "ABS lze namontovat na
přání", u konkrétního vozidla, které má ABS namontováno, musí
být pak údaj vždy vepsán v technickém průkazu v kolonce 15".
Do technického průkazu bez kolonek č. 15 a 16 se údaje v nich
zapsané uvedou v rubrice "Poznámka".
25. Kolonka 16 - "Emise" - řádek "Vozidlo je homologováno...." :
Uvede se předpis, který je plněn. Za tímto zápisem se uvede
i stupeň čistoty výfukových plynů (S1, S2).
U vznětových (naftových) motorů se uvede na dalším řádku
"Korigovaný součinitel absorpce".
26. Rubrika "Poznámka" :
Do této rubriky se zapisují v dále uvedeném pořadí takto:
1) údaj o omezené platnosti ZTP (např. jen pro určitý počet
vozidel, pro vozidla od určitého výrobního čísla apod.),
2) doplňující poznámky k některým údajům v předešlých
řádcích ZTP, označené tam (*) apod., v pořadí doplnění
kolonky 1 až 16.
3) doplňková výbava:.......
V této části poznámky se uvádí výbava, která není u vozidla
ve standardním provedení dodávána, avšak je s vozidlem
schválena. Např. u závěsného zařízení, které je schváleno
s konkrétním typem a verzí popř. i variantou vozidla, jako
doplňková výbava, (nemontuje se na vozidlo standardně),
zapíše se do poznámky vždy i jeho typ. Do technického průkazu,
(je-li na konkrétní vozidlo v rámci doplňkové výbavy před
prodejem vozidla namontováno), se vždy zapíše do kolonky 10)
- "Spojovací zařízení- druh (typ)" technického průkazu vedle
druhu a typu i výrobní číslo.
4) zvláštní podmínky provozu:.....
5) povolené výjimky z ustanovení vyhlášky MD ČR (§/odst.), i
když není výjimek třeba, musí být uvedena věta, že
vozidlo je schváleno ve smyslu vyhlášky MD ČR a tuto
vyhlášku plní.
Pokud se do rubriky "Poznámka" na formuláři ZTP nevejdou
všechny záznamy při řádkování "1" mohou pak následovat na
příloze 1 popřípadě ještě na příloze 2.
V případě, že půjde o vozidlo určené k dostavbě, kde doplňuje
některé údaje finální výrobce, uvede se do ZTP i do
technického průkazu vždy poznámka: "Vozidlo určeno k dostavbě.
Chybějící údaje doplní finalista schválené dostavby, při
individuální dostavbě příslušný dopravní inspektorát P ČR. Po
doplnění údajů schválené dostavby se tato poznámka ruší".
Pokud se užije k zápisu čísel s desetinným místem, používá se
k oddělení celého čísla a desetinného čísla zásadně tečky.
Údaje uváděné v ZTP v závorce se do technického průkazu
nepíší. V případě, že v závorce je uveden alternativní údaj,
zapíše se do technického průkazu ten údaj, který ke
konkrétnímu vozidlu náleží.
ODDÍL II.
Vyplňování technických průkazů motorových -
přípojných vozidel.
1. Technický průkaz motorového - přípojného vozidla (dále jen
"technický průkaz") je tiskopis Ministerstva vnitra ČR, které
stanovuje jeho vzor.
2. Výrobce nebo dovozce vozidla, kterému bylo vydáno Ministerstvem
dopravy ČR osvědčení a jeho příloha ZTP, žádá o vydání
technických průkazů na tato vozidla Policejní prezídium ČR,
ředitelství služby dopravní policie. Svou žádost s uvedením
počtů kusů musí mít odsouhlasenou Ministerstvem dopravy ČR. Bez
tohoto souhlasu mu nebudou technické průkazy vydány.
3. Tiskopis technického průkazu se vyrábí ve dvojím provedení, a
to
a) bianco
b) s dotiskem
Technický průkaz bianco vypisuje držitel osvědčení podle ZTP
přesně podle oddílu I. této přílohy. Vypisování musí být
provedeno vždy psacím strojem nebo tiskárnou výpočetní techniky
(dále jen výpočetní technikou).
Technický průkaz s dotiskem (vtištěné technické údaje
k vozidlu) si objednává držitel osvědčení v Ministerstvem
vnitra ČR určené tiskárně, zásadně cestou Policejního prezídia
ČR, ředitelství služby dopravní policie. Žádost o výrobu
dotisku s uvedením počtů kusů technických průkazů musí mít
žadatel potvrzenou Ministerstvem dopravy ČR. Korektury tisku
provádí zásadně Ministerstvo dopravy ČR na žádost tiskárny.
4. Držitel osvědčení je povinen pro každé vyrobené nebo dovezené
vozidlo, odpovídající schválenému typu a modelu, vystavit podle
ZTP technický průkaz a předat jej s vozidlem odběrateli.
V technickém průkazu je povinen, na místě k tomu určeném,
potvrdit správnost popisu vozidla a jeho shodnost se schváleným
typem a modelem (zápisem čísla schválení a datem schválení)
a zápis potvrdit otiskem razítka, uvedením datumu vypsání
a podpisem oprávněné osoby.
Držitel osvědčení, z něhož je patrno, že má schválenou výrobu
nebo dovoz pouze strojového spodku určeného k dostavbě, potvrdí
shodnost pouze v kolonce "výrobce podvozku" a majitel
osvědčení, z něhož je patrno, že má schválenou výrobu nebo
dovoz nástavby, po provedení montáže, potvrdí shodnost
v kolonce "výrobce karosérie".
Oba však musí vepsat datum a číslo schválení v této kolonce
tak, že výrobce (dovozce) strojového spodku vepíše údaje do
předtištěných řádků a výrobce (dovozce) nástavby pak pod tyto
řádky. U nových vzorů technických průkazů jsou kolonky pro
tento zápis již zavedeny.
5. Držitel osvědčení nástavby je povinen po namontování nástavby
na schválený strojový spodek vozidla, které není dosud v
evidenci dopravního inspektorátu Policie ČR, vepsat do
technického průkazu podvozku, na místo k tomu určené, údaje,
jimiž se doplňují údaje o vozidle:
a) Kolonka 1 - "Druh vozidla"
"Tovární značka, typ"
b) Kolonka 4 - "Karosérie"
- "Výrobce"
- "Druh"
- "Výrobní číslo (VIN)" a "/rok výroby"
- "Barva"
- "Počet míst ..."
- "Rozměry ložné plochy ..."
c) Kolonka 5 - "Celkové rozměry ..."
d) Kolonka 6 - "Hmotnosti" - "Pohotovostní"
- "Užitečná ...",
současně na místě k tomu určeném v technickém průkazu potvrdí
shodnost nástavby se schváleným typem podle bodu 4) a dále
zapíše další údaje (udělené výjimky, podmínky provozu, výstroj
apod.) uvedené v ZTP v kolonce "Poznámka" a určené pro zápis do
technického průkazu.
U vozidel, která jsou již v evidenci dopravního inspektorátu
Policie ČR a mají přidělené tabulky státní poznávací značky,
zapíše držitel osvědčení nástavby po namontování této nástavby
do technického průkazu na stranu 6 a násl. (místo pro další
úřední záznamy), text tohoto znění:
"Provedena přestavba vozidla namontováním nástavby č. N .....,
schválené MD ČR dne ...... . Současně se mění a doplňují údaje
vozidla takto
a) Kolonka 1 - "Druh vozidla"
"Tovární značka, typ"
b) Kolonka 4 - "Karosérie"
- "Výrobce"
- "Druh"
- "Výrobní číslo (VIN)" a "/rok výroby"
- "Barva"
- "Počet míst ..."
- "Rozměry ložné plochy ..."
c) Kolonka 5 - "Celkové rozměry ..."
d) Kolonka 6 - "Hmotnosti" - "Pohotovostní"
- "Užitečná ...".
Dále zapíše do technického průkazu další údaje (udělené
výjimky, podmínky provozu, výstroj apod.) uvedené v ZTP
v kolonce "Poznámka" a určené pro zápis do technického průkazu.
Tento zápis potvrdí otiskem razítka, uvedením datumu vypsání
a podpisem oprávněné osoby k provedení zápisu. Poučí
držitele (majitele) vozidla, které přestavěl, že je povinen do
5-ti dnů nahlásit dopravnímu inspektorátu Policie ČR, kde je
vozidlo registrováno, provedené změny v technických údajích
vozidla. Současně zašle příslušnému dopravnímu inspektorátu
Policie ČR stručné hlášení o tom, že vozidlo přestavěl. V tomto
hlášení musí být uvedeno
- Název a sídlo organizace, - datum provedení přestavby, - číslo nástavby a č. j. schválení nástavby, - druh a typ vozidla, které bylo přestavěno, - státní poznávací značka vozidla, - razítko a podpis odpovědného pracovníka organizace.
Dále je nutno v hlášení uvést, že technické údaje byly
zapsány do technického průkazu v místě vyhrazeném pro "úřední
záznamy" a o skutečnosti oznámit přestavbu vozidla do 5-ti dnů
na DI PČR byl držitel (majitel) vozidla poučen.
6. Údaje do technického průkazu musí být psány výhradně dotiskem
nebo psacím strojem nebo výpočetní technikou. Zápisy do
technického průkazu může držitel osvědčení nebo osvědčení
nástavby provádět jen v rozsahu zmocnění dané mu osvědčením,
osvědčením nástavby nebo příslušným ZTP.
ODDÍL III.
Vyplňování technického osvědčení vozidla, výpisu technického
osvědčení vozidla, technického osvědčení jiného vozidla,
výpisu technického osvědčení jiného vozidla, osvědčení
pracovního stroje neseného a osvědčení o výměnné nástavbě.
1. Technické osvědčení vozidla a technické osvědčení jiného
vozidla (dále jen "technické osvědčení") je tiskopis
Ministerstva dopravy ČR, který se vydává k vozidlům a jiným
vozidlům, která nepodléhají evidenci dopravního inspektorátu
Policie ČR a nemají přidělenou státní poznávací značku (dále
jen "nepodléhají evidenci").
2. Výrobce nebo dovozce vozidla, kterému bylo vydáno Ministerstvem
dopravy ČR osvědčení o technické způsobilosti typu vozidla,
osvědčení o technické shodnosti jiného vozidla (dále jen
"osvědčení") kupuje technická osvědčení pro tato vozidla u
Ministerstvem dopravy ČR pověřené tiskárny. Tato tiskárna vede
evidenci vydaných technických osvědčení podle série a výrobního
čísla a podle odběratele. Tiskárna neprodá technické osvědčení
tomu, kdo nepředloží platné osvědčení.
3. Tiskopis technického osvědčení se vyrábí ve dvojím provedení, a
to
a) bianco,
b) s dotiskem.
Technické osvědčení bianco vypisuje držitel osvědčení podle
ZTP přesně podle oddílu I. této přílohy. Vypisování musí být
provedeno vždy psacím strojem nebo výpočetní technikou.
Technické osvědčení s dotiskem (vtištěné technické údaje
k vozidlu) si objednává a kupuje držitel osvědčení
v Ministerstvem dopravy ČR určené tiskárně. Objednávka resp.
text dotisku musí být schválen Ministerstvem dopravy ČR.
Korektury tisku provádí držitel osvědčení v tiskárně sám.
4. Držitel osvědčení je povinen pro každé vyrobené nebo dovezené
vozidlo, odpovídající schválenému typu a modelu, vystavit podle
osvědčení a ZTP technické osvědčení a výpis technického
osvědčení vozidla a výpis technického osvědčení jiného vozidla
(dále jen výpis technického osvědčení) a předat je při prodeji
zákazníkovi. Výpis technického osvědčení se vydává pro ostatní
vozidla uvedená v § 10, odst. 1, písmeno j) a jiná vozidla
uvedená v § 12, odst. 6 vyhlášky. V technickém osvědčení a
výpisu technického osvědčení je povinen potvrdit správnost
popisu vozidla a jiného vozidla a jeho shodnost se schváleným
nebo osvědčeným typem a modelem zapsáním čísla schválení nebo
osvědčení a data schválení nebo osvědčení. Tento zápis potvrdí
otiskem razítka, uvedením datumu vypsání a podpisem oprávněné
osoby.
Držitel osvědčení, z něhož je patrno, že má schválenou výrobu
nebo dovoz pouze strojového spodku určeného k dostavbě, potvrdí
shodnost pouze v kolonce "výrobce vozidla" a držitel osvědčení,
z něhož je patrno, že má schválenou výrobu nebo dovoz nástavby,
po provedení montáže, potvrdí shodnost v kolonce "výrobce
nástavby".
Oba však musí vepsat datum a číslo schválení v kolonce
k tomuto určené.
Výpis technického osvědčení je tiskopis Ministerstva dopravy
ČR a vydává se pro účely případné silniční kontroly, kde by jej
měl mít řidič vozidla při provozu na pozemních komunikacích
s sebou a na požádání jej předloží ke kontrole.
Tiskopis, jehož vzor stanovuje Ministerstvo dopravy ČR, se
vydává v ochranném pouzdru a držitel osvědčení jej kupuje spolu
s ochranným pouzdrem a vypisuje stejným způsobem jak je uvedeno
v bodě 2. až 4. tohoto oddílu. Tento tiskopis není přísně
zúčtovatelným tiskopisem, na místě k tomu určeném se zapisuje
číslo technického osvědčení, jehož je výpisem. V pověřené
tiskárně je vedena evidence počtů vydaných tiskopisů a jejich
odběratelů.
5. Držitel osvědčení výměnné nástavby je povinen k nástavbě
vystavit podle osvědčení výměnné nástavby a ZTP, osvědčení o
výměnné nástavbě, a to ve dvojím vyhotovení (modré barvy, pro
držitele či majitele vozidla, červené barvy k prokázání se
oprávněnosti provozu (užití) kontrolním orgánům přímo v
silničním provozu) a jedno ochranné pouzdro pro tiskopis určený
pro řidiče (obsluhu) vozidla. Osvědčení o výměnné nástavbě, je
tiskopis Ministerstva dopravy ČR, který se vydává k výměnným
nástavbám. Výměnné nástavby jsou takové nástavby, které se
nedopisují do technického průkazu nebo technického osvědčení
strojového spodku vozidla.
6. Držitel osvědčení výměnné nástavby kupuje osvědčení o výměnné
nástavbě a ochranné pouzdro u Ministerstvem dopravy ČR pověřené
tiskárny. Tato tiskárna vede evidenci vydaných osvědčení o
výměnné nástavbě, podle série a výrobního čísla a podle
odběratele. Oba výtisky musí mít shodné číslování a shodnou
sérii. Tiskárna neprodá tento doklad tomu, kdo nepředloží
platné osvědčení výměnné nástavby.
V osvědčení o výměnné nástavbě potvrdí držitel osvědčení
výměnné nástavby shodnost nástavby se schváleným typem, uvede
typy vozidel, pro něž je nástavba schválena, stanovené
podmínky provozu vozidla s nástavbou. Dále uvede základní
technické údaje o nástavbě.
Veškeré údaje zapíše do osvědčení o výměnné nástavbě
a potvrdí otiskem razítka, datumem zapsání a podpisem
pracovníka pověřeného vypisováním tohoto dokladu.
3. Tiskopis osvědčení o výměnné nástavbě se vyrábí ve dvojím
provedení, a to
a) bianco,
b) s dotiskem.
Osvědčení o výměnné nástavbě bianco vypisuje držitel
osvědčení výměnné nástavby podle osvědčení výměnné nástavby
a ZTP přesně podle oddílu I. této přílohy.
Osvědčení o výměnné nástavbě s dotiskem (vtištěné technické
údaje k vozidlu) si objednává a kupuje držitel osvědčení
výměnné nástavby v Ministerstvem dopravy ČR určené tiskárně.
Text dotisku musí být schválen Ministerstvem dopravy ČR.
Korektury tisku provádí držitel osvědčení výměnné nástavby
v tiskárně sám.
7. Údaje do osvědčení o výměnné nástavbě musí být psány výhradně
dotiskem nebo psacím strojem nebo výpočetní technikou.
8. Držitel osvědčení o technické shodnosti typu pracovního stroje
neseného (dále jen osvědčení S-Sn), z něhož vyplývá, že má
schválenou výrobu nebo dovoz pracovního stroje neseného (dále
jen S-Sn), je povinen k tomuto Sn vystavit podle osvědčení
a ZTP osvědčení o pracovním stroji neseném (dále jen osvědčení
o S-Sn) ve dvojím vyhotovení (tiskopis žluté barvy) označen
římským číslem I. a II. Tiskopis č. I. je určen pro uložení
u držitele S-Sn a č. II. k prokázání se oprávněnosti provozu
(určení) kontrolním orgánům přímo v silničním provozu.
K osvědčení o S-Sn č. II. dále vydá jedno ochranné pouzdro.
Osvědčení o S-Sn je tiskopis Ministerstva dopravy ČR, který
se vydává k S- Sn.
9. Držitel osvědčení S-Sn kupuje osvědčení o S-Sn a ochranné
pouzdro u Ministerstva dopravy ČR určené tiskárny. Tato
tiskárna vede evidenci vydaných osvědčení o S-Sn, podle série a
výrobního čísla a podle odběratele.
Oba tiskopisy musí mít shodné číslo a shodnou sérii. Tiskárna
neprodá tento tiskopis tomu, kdo nepředloží platné osvědčení
S-Sn.
10. V osvědčení o S-Sn potvrdí držitel osvědčení S-Sn shodnost
pracovního stroje neseného s osvědčeným typem, uvede typy
vozidel, pro něž je schválen, stanovené podmínky provozu
vozidla s pracovním strojem neseným. Dále uvede základní
technické údaje o S-Sn.
Veškeré údaje zapíše do osvědčení o S-Sn a potvrdí otiskem
razítka, datumem vystavení a podpisem pracovníka pověřeného
vystavováním těchto dokladů.
11. Tiskopis osvědčení o S-Sn se vyrábí ve dvojím provedení, a to
a) bianco,
b) s dotiskem.
Osvědčení o S-Sn bianco vypisuje držitel osvědčení S-Sn podle
osvědčení S-Sn a ZTP přesně podle oddílu I. této přílohy.
Osvědčení o S-Sn s dotiskem (vtištěné technické údaje
k vozidlu) si objednává a kupuje držitel osvědčení S-Sn
u Ministerstvem dopravy ČR určené tiskárně. Text dotisku musí
být schválen Ministerstvem dopravy ČR. Korektury tisku provádí
držitel osvědčení S-Sn v tiskárně sám.
12. Údaje do osvědčení o S-Sn musí být psány výhradně dotiskem
nebo psacím strojem nebo výpočetní technikou.
13. Objednávka všech tiskopisů s dotiskem musí být u tiskárny
uplatněna nejpozději měsíc před uvažovaným odběrem.
14. Náhradní technické osvědčení, výpis technického osvědčení,
osvědčení o S-Sn nebo osvědčení o výměnné nástavbě za doklad
ztracený, zničený a poškozený vydává držiteli nebo majiteli
vozidla, nástavby nebo pracovního stroje neseného držitel
osvědčení, osvědčení S-Sn a osvědčení výměnné nástavby.
O tomto vydání je povinen vést evidenci.
15. Dnem účinnosti této vyhlášky musí být vydávány všemi držiteli
osvědčení a osvědčení výměnné nástavby jen tiskopisy (průkazy)
zavedené touto směrnicí. Tiskopis osvědčení o S-SN budou
výrobci a dovozci pracovních strojů nesených vydávat až po
vyčerpání zásob stávajících tiskopisů "osvědčení o přípojném
pracovním stroji - neseném (PPS-N) s tím, že budou v jeho
názvu škrtat slovo "přípojný".
ODDÍL IV.
Zásady nakládání s tiskopisy technických průkazů
motorových - přípojných vozidel, technických osvědčení
vozidel nebo jiných vozidel, výpis technického osvědčení
vozidel nebo jiných vozidel, osvědčení o S-SN a osvědčení
o výměnné nástavbě a vedení jejich evidence.
1. Tiskopisy technických průkazů, technických osvědčení
a osvědčení o výměnné nástavbě jsou přísně zúčtovatelné
tiskopisy opatřené sérií a číslem. Tyto tiskopisy včetně
tiskopisu osvědčení o S-Sn, jsou opatřeny dále jistícími prvky
pro znesnadnění padělání a jištěny proti kopírování. Vzory
a provedení technického osvědčení, jeho výpisu, osvědčení
o S-Sn a osvědčení o výměnné nástavbě jsou stanoveny
Ministerstvem dopravy ČR.
2. Držitel osvědčení nebo osvědčení výměnné nástavby po odebrání
tiskopisů uvedených v odstavci 1) tohoto oddílu je neprodleně
zapíše (podle série a čísla) do zvlášť k tomuto účelu vedené
evidenci (např. na karty ve zvlášť k tomuto účelu založené
kartotéce nebo do autentizované knihy a zabezpečí jejich
bezpečné uložení. Držitel osvědčení S-Sn po odebrání tiskopisů
osvědčení o S-Sn je neprodleně zapíše do stejné evidence s tím,
že uvede pouze počet kusů, které zakoupil.
3. Držitel osvědčení, osvědčení S-Sn nebo osvědčení výměnné
nástavby je povinen vést evidenci vydaných průkazů na
jednotlivé typy vozidel, evidenci poškozených, zničených
a neupotřebitelných průkazů.
4. Ministerstvo dopravy ČR je oprávněno provádět kontrolu vedení
evidence těchto tiskopisů, jejich uložení a dále správnost
a úplnost vypisování ve vztahu ke schvalovacím dokumentům
(osvědčení, osvědčení S-Sn, osvědčení nástavby nebo osvědčení
výměnné nástavby a ZTP). U tiskopisů technické osvědčení,
jejich výpisů, osvědčení o S-SN a osvědčení o výměnné nástavbě
pak dále kontrolu vedení evidence vydaných průkazů, evidenci
zničených, poškozených a neupotřebitelných průkazů.
5. Držitel osvědčení, osvědčení S-Sn a osvědčení výměnné nástavby,
který vydává technické osvědčení, osvědčení o S-Sn nebo
osvědčení o výměnné nástavbě je povinen jedenkrát za rok (vždy
k 15. prosinci) zaslat na Ministerstvo dopravy ČR, odbor
silniční dopravy seznam zničených, ztracených a poškozených
průkazů podle jeho evidence. V seznamu musí být uvedeno vedle
druhu tiskopisu jeho série a číslo, druh vozidla, datum
události a zda jde o doklad zničený, ztracený nebo
neupotřebitelný. Pro účely tohoto hlášení se rozumí dokladem:
a) zničeným - doklad byl zničen v důsledku živelné pohromy
apod.,
b) ztraceným - při přepravě, krádeží v organizaci apod.,
c) neupotřebitelným - poškozen při vypisování, chybný tisk nebo
číslování z výroby, které zjistí odběratel až po převzetí
tiskopisu z výrobního závodu, chybně vypsán při výdeji apod.
Součástí hlášení jsou i doklady vydané podle oddílu III. bodu
14) této části přílohy.
Neupotřebitelné nebo částečně zničené tiskopisy technické
osvědčení, jeho výpisu, osvědčení o S-Sn nebo osvědčení o výměnné
nástavbě skartuje organizace sama, o čemž provede zápis, který
založí pro další kontrolu v evidenci.
6. Stanovení zásad nakládání s tiskopisy technických průkazů,
zejména vedení jejich evidence, skartace apod. je v působnosti
Policie ČR.
Ministerstvo dopravy ČR v této oblasti kontroluje pouze
ukládání tiskopisů a jejich správnost vypisování podle
schvalovacích dokumentů ke konkrétním vozidlům.
ČÁST B
POSTUP
pro číselné označení schváleného typu vozidla
nebo
osvědčeného typu vozidla
1. Číslo schváleného nebo osvědčeného typu vozidla je složeno ze
čtyřmístného základního čísla označujícího obvykle určitou
typovou řadu a z dvoumístného čísla označujícího variantu typu,
oddělenou pomlčkou.
Zápis variant je možný až do třímístného čísla. V případě, že
však dojde k překročení dvoumístného čísla, může být v místech
určených pro verzi použito pouze jednomístné číslo.
Příklad: 3305-01
nebo 3305-1002. Číslo schváleného typu nástavby vozidla je složeno ze
základního pořadového čísla označujícího obvykle určitou
typovou řadu a z dvoumístného čísla označujícího variantu typu,
odděleného pomlčkou, avšak před tímto číslem je vždy "N" (psáno
velkým písmenem).
Příklad: N - 305-01
nebo N - 305-1003. Z hlediska číselného označení se základní typ vozidla vždy
označuje jako "varianta" -01.
4. Dojde-li během platnosti Základního technického popisu
schváleného nebo osvědčeného typu vozidla (dále jen "ZTP")
k podstatným změnám, které ovlivňují např. typ motoru,
provedení karosérie apod., pokládá se pak vozidlo za další
variantu, která se od původní odliší jiným dvoučíslím varianty.
Příklad: 3305-02
5. Dojde-li během platnosti ZTP k nepodstatným změnám - zejména
v rubrice "Poznámka" (např. ke zrušení některé výjimky nebo
povolení nové výjimky apod.) - připojí se k původnímu číslu
typu (ZTP) ještě pořadové číslo verze.
Příklad: 3305-01-01
nebo 3305-110-8
6. Změní-li se, v rámci organizačních nebo jiných změn, název
držitele osvědčení o technické způsobilosti nebo shodnosti typu
vozidla (dále jen "osvědčení"), toto se vydá vždy nové, avšak
pod stejným číslem. ZTP, jestliže se mění držitel osvědčení
během jejich platnosti, zůstávají zpravidla platné, je však
možné vydat nové.
Jestliže však totéž vozidlo začne vyrábět beze změny (tj.
podle stejné dokumentace) ještě další výrobce, musí být pro
toto vozidlo vystaveno nové osvědčení a ZTP s novým číslem
typu. Za "dalšího výrobce" se pokládá i pobočný závod téže
firmy, vyrábějící stejný typ vozidla na území jiného státu,
pokud se nejedná o montážní závod stejného výrobce, který
vyrábí vozidla pod stejným kódovým číslem VIN.
7. U všech vozidel musí být celé číslo typu (č. ZTP) vyznačeno
i na výrobním štítku vozidla, popřípadě na zvláštním štítku
trvanlivě připevněném v blízkosti výrobního štítku.
8. U vozidel dovážených do ČR musí být před číslem typu předřazena
písmena CZ, označující tzv. "české provedení" vozidla. Označení
zavedené a schválené před účinností této směrnice (CS) zůstává
po dobu platnosti osvědčení nadále zachováno.
Příl.3
POSTUP A NÁLEŽITOSTI PŘI SCHVALOVÁNÍ TECHNICKÉ
ZPŮSOBILOSTI PŘÍSLUŠENSTVÍ
ve smyslu § 20 vyhlášky
ČÁST A
Postupu pověřených zkušeben
při zpracování schvalovacích dokumentů potřebných
ke schválení technické způsobilosti příslušenství
a součástí vozidel k provozu na pozemních komunikacích.
1. Část A, této přílohy stanovuje postup pověřených zkušeben při
zpracování schvalovacích dokumentů potřebných ke schválení
technické způsobilosti příslušenství a součástí vozidel ve
smyslu § 20 vyhlášky (dále jen "příslušenství").
2. Pro účely této přílohy se příslušenstvím k vozidlům rozumí typ
doplňkového příslušenství a výbava. Doplňkovým příslušenstvím a
výbavou se rozumí (§ 20 vyhlášky) technický celek, ústrojí nebo
díl vozidla, kterým je vozidlo opatřeno nad rámec schváleného
typu a provedení, a jehož použití na vozidle není povinně
předepsáno mezinárodními předpisy nebo touto vyhláškou, a které
při provozu vozidla ovlivňují jeho aktivní a pasivní bezpečnost
a životní prostředí a nebo bezpečnost jiných účastníků
silničního provozu přímo v provozu.
Samostatnému schvalování technické způsobilosti nepodléhá
příslušenství, které je s vozidlem schváleno v rámci
schváleného typu vozidla nebo individuálního schválení vozidla
příslušným orgánem státní správy.
3. Výrobcem se pro účely tohoto postupu rozumí tuzemský výrobce
nebo v případě zahraničního výrobce jím pověřený zástupce,
který je právnickou nebo fyzickou osobou s oprávněním podnikat
a se sídlem v České republice.
4. Prvky, které ovlivňují aktivní bezpečnost jsou prvky, které
přímo ovlivňují funkci vozidla a jeho ovládání v jeho provozu.
např. brzdy, řízení, osvětlení, výhledy apod.
5. Prvky, které ovlivňují pasivní bezpečnost jsou prvky, které
přímo neovlivňují funkci vozidla a jeho ovládání při provozu,
ale mají vliv na ochranu řidiče vozidla, posádky a ostatní
účastníky provozu.
např. vytvoření výčnělků na a ve vozidle, provedení a
upevnění sedadel, potahy sedadel apod.
6. Prvky ovlivňující životní prostředí jsou takové prvky, které
mají vliv na funkci spalování paliva motoru vozidla, čistotu
výfukových plynů, těsnicí materiál apod., a to jak v provozu,
tak i vozidla v klidu.
ODDÍL I.
Věcná příslušnost pověřených zkušeben ke schvalování technické
způsobilosti příslušenství k vozidlům.
1. Výrobce příslušenství (dále jen "žadatel") žádá písemnou formou
o schválení technické způsobilosti příslušenství k vozidlům
Ministerstvo dopravy České republiky prostřednictvím pověřených
zkušeben:
a) Ústavu silniční a městské dopravy a.s., Jánský Vršek 11,
118 20 PRAHA 1, pracoviště Türkova ul. 1001, 140 00 PRAHA 4.
- pro ověřování prvků příslušenství, které ovlivňují aktivní
nebo pasivní bezpečnost vozidla a životní prostředí.
b) EZÚ - Elektrotechnický zkušební ústav, Pod lisem 129, 171 02
PRAHA 7.
- pro ověřování prvků, které ovlivňují aktivní bezpečnost
vozidel (světelná technika apod.).
c) Ústav pro výzkum motorových vozidel Consulting, a.s.,
Lihovarská 12, 190 00 PRAHA 9.
- pro ověřování prvků příslušenství, které ovlivňují aktivní
nebo pasivní bezpečnost vozidla a životní prostředí.
d) IGTT - Institut gumárenské technologie a testování, a.s.,
Třída T. Bati 229, ZLÍN 4 - Louky.
- pro ověřování prvků, které ovlivňují aktivní bezpečnost
vozidel (pneumatiky, obnovené pneumatiky, opravné
prostředky pneumatik apod.).
V případě, že k vyřízení žádosti je věcně příslušná jiná
zkušebna, než ta, která žádost obdržela, postoupí ji
bezodkladně věcně příslušné zkušebně a žadatele o tomto
vyrozumí. V případě osobního jednání zástupce žadatele, jej
přímo odkáže na příslušnou zkušebnu. Při osobním jednání
současně zástupce žadatele přiměřeně poučí o dalším postupu
schvalování tohoto příslušenství.
Pokud se na zkoušce podílí více zkušeben, zpracovává
celkovou výslednou dokumentaci ta zkušebna, která přijala
žádost podle předchozího odstavce, v úzké součinnosti se
zkušebnou kooperující (např. funkčnost a zástavba do vozidla).
2. Na každý typ (druh) příslušenství podává žadatel samostatnou
žádost, toto platí i u podání žádosti jedním žadatelem o
schválení technické způsobilosti jednoho typu (druhu) od více
výrobců.
3. Pověřená věcně příslušná zkušebna je povinna provést příslušné
zkoušky a ověření plnění platných technických předpisů podle
předepsaných postupů a zpracovat dokumentaci potřebnou pro
schválení technické způsobilosti k provozu na pozemních
komunikacích jako podklad pro konečné rozhodnutí Ministerstva
dopravy ČR.
Náležitosti, rozsah a obsah schvalovacích dokumentů je
uveden v dalších oddílech této části přílohy. Odchylky od
postupů podle této části je zkušebna povinna předem projednat
se schvalovacím orgánem, pokud v jednotlivých částech této
přílohy není stanoveno jinak.
ODDÍL II.
Náležitosti schvalovacích dokumentů sloužících jako podklad
pro schválení technické způsobilosti příslušenství k vozidlům.
SCHVALOVACÍ DOKUMENTACE MUSÍ OBSAHOVAT
1. Žádost o schválení technické způsobilosti příslušenství k
vozidlu pro provoz na pozemních komunikacích podanou žadatelem
v předepsané formě (viz Část B, Oddíl II).
2. Ověřená kopie výpisu z obchodního rejstříku nebo obdobného
dokladu (živnostenský list apod.).
3. Zástupce zahraničního výrobce k žádosti musí přiložit
originál, popřípadě ověřenou kopii pověření zahraničního
výrobce k jeho výhradnímu (exkluzivnímu) zastupování na území
ČR, z kterého je mimo jiné patrno, že je pověřen jménem
výrobce projednávat záležitosti související se schválením
technické způsobilosti příslušenství v ČR.
4. Technická dokumentace předložená žadatelem.
5. Obchodní dokumentace předložená žadatelem.
6. Seznam montážních pracovišť předložený žadatelem.
7. Doklady o již provedených homologacích nebo zkouškách.
V případě, že žadatel má již k předloženému výrobku
provedenou některou z povinných homologací nebo zkoušku v
zahraniční zkušebně (pro národní schválení v zemi původu nebo
prodeje), jsou tyto dokumenty samostatnou částí schvalovací
dokumentace.
K těmto protokolům provede pověřená zkušebna vždy
posudek, který tvoří nedílnou součást schvalovací dokumentace.
Pokud je výrobek opatřen některou národní schvalovací
značkou, která je nesnímatelně připevněna na výrobku nebo je
na výrobku přímo vyhotovena, upozorní na tuto skutečnost
pověřená zkušebna schvalovací orgán v závěrečné zprávě a
navrhne, zda tuto značku uznat i pro výrobky uváděné na český
trh. Současně navrhne, zda bude výrobek opatřen ještě českým
značením. V případě, že navrhne, že nebude české značení
vyžadováno, upraví požadavky pro předložení dokumentace
žadatelem v tomto smyslu. V případě, že však žadatel na tuto
skutečnost neupozorní včas a veškerý postup bude již řízen
touto přílohou, nebude k otázce jiného značení přihlíženo.
8. Upřesnění způsobu a místa povinného značení a případně návrh
výrobního štítku.
9. Protokol o zkoušce příslušenství v pověřené zkušebně.
Formální a obsahové náležitosti protokolu jsou uvedeny v
jednotlivých postupech schvalovací zkoušky a musí být
dodrženy. V případě, že dosud nebyl vytvořen postup
schvalovací zkoušky, budou formální a obsahové náležitosti
protokolu o zkoušce obsahovat údaje použité přiměřeně podle
postupů obdobného výrobku.
10. Doklad výrobce o shodnosti výrobku se schváleným typem
výrobku.
Tato podmínka platí pouze v případě dovozu výrobku.
Podrobnosti k jednotlivým schvalovacím dokumentům jsou
uvedeny v části B této přílohy.
ODDÍL III.
Rozsah schvalovací dokumentace příslušenství k vozidlům.
1. Rozsah schvalovací dokumentace je určován charakterem
schvalovaného příslušenství, rozsahem ověřovaných ustanovení
technických předpisů a právních norem. Rozsah musí být
zpracován tak, aby celý podklad umožňoval přijmout jednoznačné
rozhodnutí o schválení technické způsobilosti.
2. V dokumentaci musí být odstraněny veškeré rozpory a musí být
opatřena všemi doklady potřebnými pro schválení nebo zamítnutí
schválení technické způsobilosti.
3. Pověřená zkušebna je oprávněna vyžadovat další potřebné doklady
neuvedené v části B této přílohy, která upravuje postup výrobců
při schvalování technické způsobilosti příslušenství vozidel a
stanovení náležitostí potřebných k tomuto schválení, popřípadě
některý z podkladů nevyžadovat. O tom, který dokument žadatel
nemusí nebo naopak musí předložit rozhoduje zkušebna podle
charakteru zkoušeného výrobku a jeho určení na vozidlo.
ODDÍL IV.
Obsah schvalovací dokumentace příslušenství k vozidlům.
1. Obsah schvalovací dokumentace musí být seřazen vždy jednotně.
2. Jednotlivé části dokumentace musí být ve zvlášť k tomuto účelu
popsané obálce, která musí být očíslována v horním pravém rohu
číslicí o velikosti nejméně 15 mm (např. otiskem razítka). Na
každé obálce musí být v její střední části napsán název části
dokumentace.
3. Řazení jednotlivých obálek je:
č. 1 Žádost o schválení technické způsobilosti příslušenství k
vozidlu pro provoz na pozemních komunikacích podanou
žadatelem v předepsané formě.
č. 2 Ověřená kopie výpisu z obchodního rejstříku nebo
obdobného dokladu (živnostenský list apod.).
č. 3 Originál, popřípadě ověřenou kopii pověření zahraničního
výrobce k jeho výhradnímu (exkluzivnímu) zastupování na
území ČR, z kterého je dále patrno, že je pověřen jménem
výrobce projednávat záležitosti související se schválením
technické způsobilosti příslušenství v ČR.
č. 4 Technická dokumentace předložená žadatelem.
č. 5 Obchodní dokumentace předložená žadatelem.
č. 6 Seznam montážních pracovišť (pokud je třeba).
č. 7 Doklady o již provedených homologacích nebo zkouškách.
č. 8 Povinné značení a návrh výrobního štítku.
č. 9 Protokol o dílčí zkoušce příslušenství v pověřené
zkušebně.
Výše uvedené obálky musí být vloženy do vhodných desek. Tento
svazek musí být nadepsán názvem pověřené zkušebny a názvem
schvalovaného příslušenství.
Jestliže nebude některá část schvalovací dokumentace
vyžadována, číslo pro ní určené se vynechá. V případě, že bude
vyžádána další dokumentace, obálka s touto se označí následujícím
volným číslem a zařadí se na konec celé dokumentace, např.
fotodokumentace, dílčí protokoly jiných odborných pracovišť apod.
Jako prvním materiálem v celé schvalovací dokumentaci bude
závěrečná zpráva o provedených zkouškách a kontrole materiálů
(podkladů), z které musí být patrno, jaký závěr navrhuje pověřená
zkušebna přijmout. Zpráva musí být stručná a výstižná. Zpracovává
ji pověřená zkušebna, která je věcně příslušná zpracovat celkový
materiál a podepisuje ji vedoucí zkušebny nebo jím pověřený
pracovník. Tato závěrečná zpráva nebude číslována.
ČÁST B
Postupu výrobců při
schvalování technické způsobilosti příslušenství vozidel
ve smyslu § 20 vyhlášky a stanovení náležitostí
potřebných k tomuto schválení.
Část B této přílohy stanovuje postup výrobců při schvalování
technické způsobilosti příslušenství vozidel ve smyslu § 20
vyhlášky a náležitosti potřebné k tomuto schválení.
ODDÍL I.
Žádost o schválení technické způsobilosti příslušenství
k vozidlům a její podání.
1. Výrobce příslušenství (dále jen "žadatel") žádá písemnou formou
o schválení technické způsobilosti příslušenství k vozidlům
Ministerstvo dopravy České republiky prostřednictvím pověřených
zkušeben uvedených v oddílu I., části A této přílohy.
V případě, že k vyřízení žádosti je věcně příslušná jiná
zkušebna, než ta, která žádost obdržela, postoupí ji
bezodkladně věcně příslušné zkušebně a žadatele o tomto
vyrozumí. V případě osobního jednání zástupce žadatele, jej
pověřená zkušebna přímo odkáže na věcně příslušnou zkušebnu.
2. Na každý typ (druh) příslušenství se podává samostatná žádost,
toto platí i u podání žádosti jedním žadatelem o schválení
technické způsobilosti jednoho typu (druhu) od více výrobců.
3. Žadatel uvede v žádosti prohlášení o tom, že výrobek splňuje
technické podmínky stanovené touto vyhláškou, a pokud žádá
výjimku z některých podmínek, pak její specifikaci se
zdůvodněním.
ODDÍL II.
Náležitosti žádosti o schválení technické
způsobilosti příslušenství k vozidlům.
1. Formální náležitosti žádosti
a) Žádost musí být podána na hlavičkovém papíře s uvedením
přesného názvu a adresy žadatele (název a sídlo žadatele
musí být totožné se sídlem a názvem uvedeným v dokumentu
opravňujícím podnikatelskou činnost - obchodní rejstřík,
živnostenské oprávnění apod.) a telefonním popř. faxovým
spojením.
b) Žádost musí být adresována Ministerstvu dopravy ČR, odboru
silniční dopravy, nábřeží Ludvíka Svobody 12/22, 110 15
PRAHA 1.
c) Žádost musí být opatřena otiskem razítka organizace (firmy)
a podepsána oprávněným zástupcem.
2. Žádost musí dále obsahovat
a) Název výrobku,
b) Typové označení výrobku (příslušenství),
c) Název výrobce (pokud není současně žadatelem),
d) Pro jaké druhy a typy vozidel je výrobek (příslušenství)
určen.
ODDÍL III.
Povinné přílohy k žádosti o schválení technické
způsobilosti příslušenství vozidel.
1. Ověřená kopie výpisu z obchodního rejstříku nebo obdobného
dokladu (živnostenský list apod.).
2. Zástupce zahraničního výrobce k žádosti musí přiložit originál,
popřípadě ověřenou kopii pověření zahraničního výrobce k jeho
výhradnímu (exkluzivnímu) zastupování na území ČR, z kterého je
dále patrno, že je pověřen jménem výrobce projednávat
záležitosti související se schválením technické způsobilosti
příslušenství v ČR.
3. TECHNICKÁ DOKUMENTACE, která musí obsahovat:
a) technický popis výrobku
- materiály,
- funkce,
- použití apod.
b) Výkres resp. výkres sestavy s rozpiskou - kusovníkem
hlavních konstrukčních dílů a s hlavními rozměry
schvalovaného výrobku.
Na výkresu musí být upřesněno umístění značek, které
musí být povinně na každém příslušenství (výrobku) uvedeno.
c) Další technická dokumentace (podle povahy schvalovaného
příslušenství),
- např. schéma elektrického zapojení (elektrického napětí
12 V, 24 V apod.),
- detailní výkresy významných konstrukčních dílů,
d) Písemné vyjádření souhlasu výrobce vozidla nebo jeho
výhradního zástupce v případě, že příslušenství svou funkcí,
konstrukcí nebo zástavbou výrazně ovlivní vlastnosti,
funkce, konstrukci nebo udělené mezinárodní homologace
vozidla, pro něž jsou určeny.
Technická dokumentace může být doplněna katalogem
příslušenství (jestliže obsahuje veškeré potřebné údaje). Potom
musí být v žádosti uvedeno katalogové číslo příslušenství nebo
pokud půjde o více výrobků stejné skupiny např. autorádia,
elektrické doplňky apod. musí být k žádosti přiložen jejich
seznam s katalogovými čísly.
Zásadní technickou dokumentaci (zejména její popisnou
část) žadatel předkládá zásadně v českém jazyce, může však k
překladu přiložit i její originál.
4. OBCHODNÍ DOKUMENTACE
- tato musí obsahovat:
a) Návod k obsluze, jehož součástí musí být mimo jiné i
- základní technické údaje výrobku,
- prohlášení o shodnosti výrobku s typem schváleným
Ministerstvem dopravy ČR pod číslem schválení.
b) Návod k montáži.
Návod k montáži se nemusí vydávat v případě, že jde o
příslušenství, které vyžaduje náročnější montáž a zásah do
vozidla a proto je zabezpečována odborným montážním
pracovištěm.
c) Návod k údržbě.
Návod k údržbě se vydává pouze u příslušenství, které
vyžaduje v průběhu používání údržbu.
5. SEZNAM MONTÁŽNÍCH PRACOVIŠŤ
Jestliže svou povahou schvalované příslušenství vyžaduje
odbornou montáž, uvede se v návodu k obsluze seznam pověřených
odborných pracovišť, které ji zabezpečují. V tomto případě
odpovídá žadatel za náležité proškolení pracovníků těchto
pracovišť. Za správnost a kvalitu montáže odpovídá vůči
schvalovacímu orgánu vždy žadatel.
Seznam montážních pracovišť a její postupné rozšiřování je
žadatel povinen pravidelně, nejdéle jedenkrát za rok písemně
oznamovat schvalovacímu orgánu.
6. VZOREK VÝROBKU
Žadatel je povinen předložit příslušné zkušebně potřebný
počet výrobků, na kterých bude prováděná zkouška, pokud
pověřený zástupce zkušebny s žadatelem nedohodne jinak.
V případě, že je nutno odzkoušet funkčnost nebo montáž
výrobku na vozidle, je žadatel povinen přistavit toto vozidlo
zkušebně, pokud se s ní nedohodne jinak.
7. DOKLADY O JIŽ PROVEDENÝCH HOMOLOGACÍCH NEBO ZKOUŠKÁCH
V případě, že žadatel má již k předloženému výrobku
provedenou některou z homologací nebo zkoušku v zahraniční
zkušebně (pro národní schválení v zemi původu nebo prodeje), je
povinen k žádosti přiložit příslušné protokoly o těchto
zkouškách. Pověřená zkušebna uzná homologační protokoly
(osvědčení o homologaci podle předpisů EHK - OSN nebo
příslušných Směrnic EU). Protokoly o zkoušce provedené v
zahraniční zkušebně pro národní schválení může pověřená
zkušebna uznat v případě, že v zemi původu zkoušky je právní
úprava shodná s právní úpravou v ČR. K těmto protokolům provede
vždy posudek.
8. POVINNÉ ZNAČENÍ A NÁVRH VÝROBNÍHO ŠTÍTKU
a) Každý kus schváleného příslušenství musí být označen na
viditelném místě (bez nutnosti demontáže výrobku) níže
popsanými značkami
- znakem výrobce (logo, nápis apod.) a typem výrobku
(obchodní označení, katalogové číslo výrobce apod.),
- podle druhu výrobku je v některých případech nutné další
označení, např. značka Českého telekomunikačního úřadu,
nosnost v kg, elektrické napětí apod.,
- ČR schvalovací značka v provedení
Žadatel odpovídá za to, že na výrobcích bude na každém
kusu viditelně umístěna výše popsaná značka. Tato značka
musí být na výrobku umístěna tak, aby byla čitelná a pevně
připevněna. Způsob připevnění značky není předepsán.
Návrh výrobního štítku (je-li potřeba) musí žadatel
přiložit na zvlášť k tomu provedeném výkresu.
b) provedení schvalovací značky: čtvercový rámeček, poměr písma
"ATEST" k výšce "8 SD" je cca 2:3, čtyřmístné číslo platného
osvědčení o technické způsobilosti - stejná výška jako
"ATEST". Velikost značky není předepsána, musí však
zabezpečovat čitelnost.
c) podléhá-li schválené příslušenství samostatně mezinárodně
uznávané homologaci podle Předpisu EHK - OSN nebo podle
Směrnice EU, musí být na každém výrobku uvedena příslušná
homologační značka v předepsaném tvaru. Mezinárodní
homologační značka plně nahrazuje ČR schvalovací značku.
d) pokud je výrobek opatřen některou národní schvalovací
značkou, která je nesnímatelně připevněna na výrobku nebo je
na výrobku přímo vyhotovena, upozorní na tuto skutečnost
žadatel pověřenou zkušebnu.
9. ZMĚNY V PROVEDENÍ SCHVÁLENÉHO PŘÍSLUŠENSTVÍ
a) Jakékoliv změny na schváleném příslušenství (změny
provedení, značení, názvu) je žadatel povinen písemně
oznámit schvalovacímu orgánu a to před jejich uvedením na
trh se žádostí o schválení resp. provedení změny.
Schvalovací orgán rozhodne, zda bude nutné provést nové
zkoušky a schválení, a v případě, že ano, tak v jakém
rozsahu.
b) Jakékoliv změny v názvu, telefonním spojení nebo sídle
žadatele je povinen tento rovněž oznámit písemně
schvalovacímu orgánu bez zbytečného odkladu.
c) V případě, že povinnosti uvedené v předchozích odstavcích
nebudou bez závažného důvodu oznámeny, může schvalovací
orgán pozastavit platnost Osvědčení o schválení technické
způsobilosti příslušenství nebo jeho platnost zrušit.
d) Schvalovací orgán je oprávněn provést kontrolu plnění
předpisů a schválených parametrů kdykoliv v průběhu výroby a
prodeje výrobku. Žadatel je povinen předložit schvalovacím
orgánem určený počet kusů výrobků k této kontrole, a to na
vlastní náklady.
Příl.4
SPOJOVÁNÍ VOZIDEL DO JÍZDNÍCH SOUPRAV
Z HLEDISKA BRZDĚNÍ
Diagram 1
TAŽNÁ VOZIDLA A PŘÍVĚSY
[§ 28, odst. 3, písm. b), d) a e) vyhlášky]
Poznámka:
1. Mezi hodnotami TM/PM=0 a TM/PM=0.1 nebo TR/PR=0 a TR/PR=0.1
nemusí být úměrnost mezi poměrnou brzdnou silou TM/PM nebo
TR/PR a tlakem vzduchu v místě spojkové hlavice ovládací větve
spojovacího potrubí.
2. Závislosti požadované diagramem se musí aplikovat úměrně pro
stavy zatížení mezi naloženým a nenaloženým stavem a musí se
dosáhnout automatickým způsobem.
Diagram 2
TAHAČE NÁVĚSŮ
[§ 28, odst. 3, písm. c) vyhlášky]
Poznámka:
1. Mezi hodnotami TM/PM=0 a TM/PM=0.1 není nutné, aby byla
úměrnost mezi poměrnou brzdnou silou TM/PM a mezi tlakem
vzduchu v místě spojkové hlavice ovládací větve spojovacího
potrubí.
2. Závislosti požadované diagramem se musí aplikovat úměrně pro
stavy zatížení vozidla mezi naloženým a nenaloženým stavem a
musí se dosáhnout automatickým způsobem.
Diagram 3 A
NÁVĚSY
[§ 28, odst. 3, písm. f) vyhlášky]
Poznámka:
1. Mezi hodnotami TR/PR=0 a TR/PR=0.1 není nutné, aby byla
úměrnost mezi poměrnou brzdnou silou TR/PR a mezi tlakem v
místě spojkové hlavice ovládací větve spojovacího potrubí.
2. Závislost mezi poměrnou brzdnou silou TR/PR a tlakem vzduchu pm
v ovládací větvi spojovacího potrubí pro vozidlo v naloženém a
nenaloženém stavu se určí takto:
a) Součinitelé Kc (pro naložený stav) a Kv (pro nenaložený
stav) se určí z diagramu 3 B,
b) Pásmo pro vozidla v naloženém a nenaloženém stavu se
sestrojí tak, že horní a dolní hranice šrafovaného pásma,
znázorněného na diagramu 3 A, vynásobí určenými součiniteli
Kc a Kv.
Diagram 3 B
NÁVĚSY
[§ 28, odst. 3, písm. f) vyhlášky]
Poznámka:
1. Podrobnosti k tomuto diagramu a k předcházejícím diagramům
obsahuje zvláštní předpis 11).
2. Pro přesnější stanovení hodnot součinitelů Kc a Kv lze použít
následujícího vztahu:
0,7PR 0,96 g.P PR hR-1
Kc,v = [1,7 - -----] [1,35 - ---- (1,0 + k ---)]-[1 - ----] [----]
PRmax ER PR PRmax 2,5
kde:
k = (hR - 1,2) (m)
P = hmotnost návěsu (kg)
PR = zatížení vozovky koly návěsu (N)
PRmax = PR při návěsu v naloženém stavu (N)
hR = výška těžiště nad vozovkou (m)
ER = rozvor mezi osou spojovacího čepu návěsu
a osou náprav (případně středu více náprav) (m)Příl.5
PŘEHLED NÁZVŮ, DAT ÚČINNOSTI A APLIKACE JEDNOTNÝCH HOMOLOGAČNÍCH
PŘEDPISŮ OSN EHK A POVĚŘENÝCH ZKUŠEBEN V ČR
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|OSN|Homologační | Účinnost | ČR | Pověřená |
|EHK|Předpis OSN EHK | 1.znění | aplikuje |homologační|
| č.|Jednotná ustanovení pro | od | od | zkušebna |
| |homologaci ... | | | |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
| 1 |světlometů motorových | | | |
| |vozidel s asymetrickým | | | |
| |potkávacím a/nebo dálkovým| | | |
| |světlem s žárovkami | | | |
| |kategorie R2 |08.08.1960|08.05.1961| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
| 2 |elektrických žárovek do | | | |
| |světlometů s asymetrickým | | | |
| |nebo potkávacím světlem | | | |
| |nebo do obou |08.08.1960|08.05.1961| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
| 3 |odrazek pro motorová | | | |
| |vozidla a jejich přípojná | | | |
| |vozidla |01.11.1963|16.02.1964| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
| 4 |zařízení pro osvětlení | | | |
| |zadní registračních | | | |
| |tabulek mot. vozidel | | | |
| |(s výjimkou motocyklů) | | | |
| |a jejich příp. vozidel |15.04.1964|17.06.1969| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
| 5 |světlometů "sealed beam" | | | |
| |(SB) mot. vozidel | | | |
| |s evropským potkávacím | | | |
| |nebo dálkovým světlem | | | |
| |nebo obou |30.09.1967|15.04.1968| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
| 6 |směrových svítilen | | | |
| |motorových vozidel a | | | |
| |jejich přípojných vozidel |15.10.1967|17.06.1969| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
| 7 |předních a zadních | | | |
| |obrysových svítilen, | | | |
| |brzdových svítilen a | | | |
| |doplňkových obrysových | | | |
| |svítilen mot. vozidel | | | |
| |(s výjimkou motocyklů) a | | | |
| |jejich přípojných vozidel |15.10.1967|17.06.1969| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
| 8 |světlometů motorových | | | |
| |vozidel s asymetrickým | | | |
| |potkávacím nebo dálkovým | | | |
| |světlem nebo obou, | | | |
| |vybavených halogenovými | | | |
| |žárovkami (žárovky H1, H2,| | | |
| |H3, HB3, HB4 a/nebo H7) |15.11.1967|17.06.1969| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
| 9 |tříkolových vozidel | | | |
| |z hlediska hluku |01.03.1969|01.03.1969| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|10 |vozidel z hlediska | | | |
| |radiového odrušení |01.04.1969|15.07.1969| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|11 |vozidel z hlediska | | | |
| |zámků a závěsů dveří |01.06.1969|14.04.1972| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|12 |vozidel z hlediska ochrany| | | |
| |řidiče proti mechanismu | | | |
| |řízení v případě nárazu |01.06.1969|14.04.1972| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|13 |vozidel kategorií M, N a O| | | |
| |z hlediska brzdění |01.06.1970|18.09.1982| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|14 |vozidel z hlediska | | | |
| |kotevních míst | | | |
| |bezpečnostních pásů | | | |
| |v osobních vozidlech |01.04.1970|14.04.1972| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|15 |vozidel se zážehovým nebo | | | |
| |vznětovým motorem | | | |
| |z hlediska emisí plynných | |odstoupila| |
| |škodlivin motoru |01.08.1970| 1992 | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|16 |bezpečnostních pásů | | | |
| |a zádržných systémů pro | | | |
| |dospělé osoby v motorových| | | |
| |vozidlech |01.12.1970|14.04.1972| ÚSMD |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|17 |vozidel z hlediska | | | |
| |sedadel, jejich úchytů | | | |
| |a opěrek hlavy |01.03.1970|14.04.1972| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|18 |motorových vozidel | | | |
| |z hlediska jejich ochrany | | | |
| |proti neoprávněnému užití |01.03.1970|14.04.1972| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|19 |mlhových světlometů | | | |
| |motorových vozidel |01.03.1970|14.04.1972| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|20 |světlometů motorových | | | |
| |vozidel s asymetrickým | | | |
| |potkávacím nebo dálkovým | | | |
| |světlem nebo obou, | | | |
| |vybavených halogenovými | | | |
| |žárovkami (žárovky H4) |01.05.1971|14.04.1972| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|21 |vozidel z hlediska jejich | | | |
| |vnitřních výčnělků |01.12.1971|30.07.1972| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|22 |ochranných přileb a jejich| | | |
| |hledí pro řidiče a | | | |
| |cestující na motocyklech | | | |
| |a mopedech |01.06.1972|26.05.1995| ÚSMD |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|23 |zpětných světlometů | | | |
| |motorových vozidel a | | | |
| |jejich přípojných vozidel |01.12.1971|30.07.1972| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|24 |vznětových motorů | | | |
| |z hlediska emise | | | |
| |viditelných nečistot |01.12.1971|09.12.1975| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|25 |opěrek hlavy, které jsou | | | |
| |anebo nejsou spojené se | | | |
| |sedadly vozidla |01.03.1972|09.12.1975| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|26 |vozidel z hlediska jejich | | | |
| |vnějších výčnělků |01.07.1972|09.12.1975| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|27 |výstražných trojúhelníků |15.09.1972|26.05.1995| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|28 |zvukových výstražných | | | |
| |zařízení a motorových | | | |
| |vozidel z hlediska jejich | | |část I EZÚ |
| |zvukové signalizace |15.01.1973|03.11.1985|částII ÚVMV|
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|29 |vozidel z hlediska ochrany| | | |
| |cestujících v budce | | | |
| |nákladního automobilu |15.06.1974| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|30 |pneumatik motorových | | | |
| |vozidel a jejich | | | |
| |přípojných vozidel |01.04.1975|26.09.1977| IGTT |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|31 |halogenových světlometů | | | |
| |"sealed beam" (HSB) mot. | | | |
| |vozidel s potkávacím nebo | | | |
| |dálkovým světlem nebo obou|01.05.1975| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|32 |vozidel z hlediska chování| | | |
| |nosné konstrukce | | | |
| |naraženého vozidla při | | | |
| |nárazu zezadu |01.07.1975|17.09.1976| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|33 |vozidel z hlediska chování| | | |
| |nosné konstrukce vozidla | | | |
| |při jeho čelním nárazu |01.07.1975|17.09.1976| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|34 |vozidel z hlediska ochrany| | | |
| |proti nebezpečí požáru |01.07.1975|18.09.1982| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|35 |vozidel z hlediska | | | |
| |uspořádání nožních | | | |
| |ovládacích orgánů |10.11.1975|18.09.1982| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|36 |autobusů z hlediska jejich| | | |
| |celkové konstrukce |01.03.1976|10.02.1992| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|37 |žárovek k užití | | | |
| |v homologovaných světlech | | | |
| |motorových vozidel a | | | |
| |jejich přípojných vozidel |01.02.1978|11.11.1980| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|38 |zadních mlhových svítilen | | | |
| |motorových vozidel a | | | |
| |jejich přípojných vozidel |01.08.1978|20.07.1981| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|39 |vozidel z hlediska jejich | | | |
| |vybavení rychloměrem | | | |
| |včetně jeho montáže |20.11.1978|29.12.1981| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|40 |motocyklů vybavených | | | |
| |zážehovým motorem | | | |
| |z hlediska emisí plynných | | | |
| |škodlivin z motoru |01.09.1979|18.09.1982| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|41 |motocyklů z hlediska hluku|01.06.1980|01.06.1980| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|42 |vozidel z hlediska jejich | | | |
| |předních a zadních | | | |
| |nárazníků |01.06.1980|18.09.1982| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|43 |bezpečnostních skel a | | | |
| |zasklívacích materiálů |15.02.1981|12.09.1981| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|44 |zádržných zařízení pro | | | |
| |dětské cestující | | |část I ÚSMD|
| |v motorových vozidlech |01.02.1981|17.11.1982|částII ÚVMV|
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|45 |čističů světlometů a | | | |
| |motorových vozidel | | | |
| |z hlediska čističů | | |část I EZÚ |
| |světlometů |01.07.1981|03.11.1985|částII ÚVMV|
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|46 |zpětných zrcátek a | | | |
| |automobilů z hlediska | | | |
| |montáže zpětných zrcátek |01.09.1981|18.09.1982| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|47 |mopedů vybavených | | | |
| |zážehovým motorem | | | |
| |z hlediska emisí plynných | | | |
| |škodlivin z motoru |01.11.1981|18.09.1982| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|48 |vozidel z hlediska montáže| | | |
| |zařízení pro osvětlení | | | |
| |a světelnou signalizaci |01.01.1982|18.09.1982| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|49 |vznětových motorů a | | | |
| |vozidel vybavených | | | |
| |vznětovými motory | | | |
| |z hlediska emisí plynných | | | |
| |škodlivin z motoru |15.04.1982|15.04.1982| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|50 |předních obrysových | | | |
| |svítilen, zadních | | | |
| |obrysových svítilen, | | | |
| |brzdových svítilen, | | | |
| |směrových svítilen a | | | |
| |zařízení k osvětlení zadní| | | |
| |registrační tabulky pro | | | |
| |mopedy, motocykly a | | | |
| |podobná vozidla |01.06.1982|18.12.1983| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|51 |automobilů s nejméně | | | |
| |čtyřmi koly z hlediska | | | |
| |emisí jejich hluku |15.07.1982|04.01.1983| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|52 |nízkokapacitních autobusů | | | |
| |z hlediska jejich celkové | | | |
| |konstrukce |01.11.1982|10.02.1992| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|53 |motocyklů z hlediska | | | |
| |montáže jejich zařízení | | | |
| |pro osvětlení a světelnou | | | |
| |signalizaci |01.02.1983|30.07.1984| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|54 |pneumatik užitkových | | | |
| |vozidel a jejich | | | |
| |přípojných vozidel |01.03.1983|18.12.1983| IGTT |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|55 |mechanických spojovacích | | | |
| |součástí souprav vozidel |01.03.1983|03.11.1985| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|56 |světlometů mopedů a shodně| | | |
| |posuzovaných vozidel |15.06.1983|18.12.1983| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|57 |světlometů motocyklů a | | | |
| |shodně posuzovaných | | | |
| |vozidel |15.06.1983|18.12.1983| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|58 |zadních ochranných | | | |
| |zařízení proti podjetí |01.07.1983|03.11.1985| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|59 |náhradních systémů tlumení| | | |
| |hluku výfuku |01.10.1983|18.10.1992| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|60 |dvoukolových motocyklů | | | |
| |a mopedů z hlediska | | | |
| |řidičem ovládaných | | | |
| |ovladačů, včetně | | | |
| |identifikace ovladačů, | | | |
| |sdělovačů a indikátorů |01.07.1984|01.07.1984| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|61 |nákladních automobilů | | | |
| |z hlediska jejich vnějších| | | |
| |výčnělků před zadním | | | |
| |panelem kabiny |15.07.1984|03.11.1985| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|62 |motorových vozidel | | | |
| |s řídítky z hlediska | | | |
| |jejich ochrany proti | | | |
| |neoprávněnému užívání |01.09.1984|18.10.1992| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|63 |mopedů z hlediska hluku |15.08.1985|15.08.1985| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|64 |vozidel, vybavených | | | |
| |náhradními koly / | | | |
| |pneumatikami pro dočasné | | | |
| |užití |01.10.1985|18.10.1992| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|65 |zvláštních výstražných | | | |
| |světel motorových vozidel |15.06.1986|26.05.1995| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|66 |velkých autobusů | | | |
| |z hlediska pevnosti jejich| | | |
| |nosné konstrukce |01.12.1986|26.05.1995| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|67 |specifického vybavení | | | |
| |motorových vozidel, | | | |
| |užívajících ve svém | | | |
| |pohonném systému | | | |
| |zkapalněné ropné plyny |01.06.1987|25.08.1991| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|68 |motorových vozidel | | | |
| |z hlediska maximální | | | |
| |rychlosti |01.05.1987| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|69 |desek zadního značení | | | |
| |pomalých vozidel | | | |
| |(konstrukčně) a jejich | | | |
| |přípojných vozidel |15.05.1987| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|70 |desek zadního značení | | | |
| |těžkých a dlouhých vozidel|15.05.1987| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|71 |zemědělských traktorů | | | |
| |z hlediska pole výhledu | | | |
| |řidiče |01.08.1987|18.10.1992| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|72 |světlometů motocyklů | | | |
| |s asymetrickým potkávacím | | | |
| |nebo dálkovým světlem, | | | |
| |vybavených halogenovými | | | |
| |žárovkami (HS1) |15.02.1988| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|73 |nákladních automobilů, | | | |
| |přívěsů a návěsů | | | |
| |z hlediska jejich boční | | | |
| |ochrany |01.01.1988|09.06.1991| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|74 |mopedů z hlediska montáže | | | |
| |jejich zařízení pro | | | |
| |osvětlení a světelnou | | | |
| |signalizaci |15.06.1988|15.06.1988| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|75 |pneumatik motocyklů | | | |
| |a mopedů |01.04.1988|01.04.1988| IGTT |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|76 |světlometů mopedů | | | |
| |s dálkovým a potkávacím | | | |
| |světlem |01.07.1988| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|77 |parkovacích svítilen | | | |
| |motorových vozidel |30.09.1988| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|78 |vozidel kategorie L | | | |
| |z hlediska brzdění |15.10.1988|01.01.1990| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|79 |vozidel z hlediska | | | |
| |systému řízení |01.12.1988|09.06.1991| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|80 |sedadel autobusů a | | | |
| |autobusů z hlediska | | | |
| |pevnosti sedadel a jejich | | | |
| |ukotvení |23.02.1989| [1995] | ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|81 |zpětných zrcátek a | | | |
| |homologaci motorových | | | |
| |vozidel se dvěma koly | | | |
| |s postranním přívěsným | | | |
| |vozíkem nebo bez | | | |
| |postranního přívěsného | | | |
| |vozíku z hlediska montáže | | | |
| |zpětných zrcátek | | | |
| |na řídítka |01.03.1989|18.11.1992| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|82 |světlometů mopedů | | | |
| |s halogenovými žárovkami | | | |
| |(HS2) |17.03.1989| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|83 |vozidel z hlediska emisí | | | |
| |škodlivin dle požadavků | | | |
| |na motorové palivo |05.11.1989|10.08.1990| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|84 |osobních automobilů se | | | |
| |spalovacím motorem | | | |
| |z hlediska měření spotřeby| | | |
| |paliva |15.07.1990|27.08.1991| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|85 |spalovacích motorů, | | | |
| |určených k pohonu | | | |
| |automobilů kategorií M a | | | |
| |N, z hlediska měření | | | |
| |netto výkonu |15.09.1990|27.08.1991| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|86 |zemědělských a lesnických | | | |
| |traktorů z hlediska | | | |
| |montáže zařízení pro | | | |
| |osvětlení a světelnou | | | |
| |signalizaci |01.08.1990|18.10.1992| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|87 |denních svítilen | | | |
| |motorových vozidel |01.11.1990| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|88 |reflexních pneumatik pro | | | |
| |dvoukolová vozidla |10.04.1991| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|89 |vozidel z hlediska omezení| | | |
| |jejich maximální rychlosti|01.10.1992|26.05.1995| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|90 |souprav náhradního | | | |
| |brzdového obložení pro | | | |
| |motorová vozidla a jejich | | | |
| |přípojná vozidla |01.11.1992|26.05.1995| ÚVMV |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|91 |bočních obrysových | | | |
| |svítilen motorových | | | |
| |vozidel a jejich | | | |
| |přípojných vozidel |15.10.1993|26.05.1995| EZÚ |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|92 |náhradních výfukových | | | |
| |systémů pro motocykly |01.11.1993| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|93 |zařízení proti podjetí | | | |
| |zepředu |27.02.1994| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|94 |vozidel z hlediska ochrany| | | |
| |cestujících při čelním | | | |
| |nárazu |01.10.1995| ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
|95 |vozidel z hlediska ochrany| | | |
| |cestujících při bočním | | | |
| |nárazu | | ---- | ---- |
+---+--------------------------+----------+----------+-----------+
Názvy a adresy pověřených mezinárodních homologačních zkušeben v
ČR:
+------+ Ústav pro výzkum motorových vozidel - Consulting, a.s.
| ÚVMV | Lihovarská 12
+------+ 180 68 Praha 9
+------+ Ústav silniční a městské dopravy, a.s.
| ÚSMD | Jánský vršek 11
+------+ 118 20 Praha 1
+------+ Elektrotechnický zkušební ústav
| EZÚ | Pod lisem 129
+------+ 171 02 Praha 7
+------+ Institut gumárenské technologie a testování, a.s.
| IGTT | tř. Tomáše Bati 299
+------+ 764 22 Zlín 4 - Louky
+------+ Státní zkušebna zemědělských, potravinářských |SZZPLS| a lesnických strojů | | Třanovského 173 +------+ 163 04 Praha 6-Řepy
HOMOLOGACE VOZIDEL KATEGORIE M, N A O,
JEJICH SOUČÁSTÍ A PŘÍSLUŠENSTVÍ
+-------+--------------------+--------+-----------------------------+--------+
|Předpis| Předmět |Zkušebna| Platí pro kategorie vozidel |Pro info|
|OSN EHK| |homol./ +--+--+--+--+--+--+--+--+--+--+Směrnice|
| č. | |pověřená|M1|M2|M3|N1|N2|N3|O1|O2|O3|O4| EU/EHS |
+-------+--------------------+--------+--+--+--+--+--+--+--+--+--+--+--------+
| 1 |Světlomety s dálk. a| | | | | | | | | | | | |
| |asym. potk. světlem | EZÚ | x| x| x| x| x| x| | | | | 76/761 |
| 2 |Žárovky pro | | | | | | | | | | | | |
| |světlomety dle EHK 1| EZÚ | x| x| x| x| x| x| | | | | 76/761 |
| 3 |Odrazky | EZÚ | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 76/757 |
| 4 |Svítilny pro | | | | | | | | | | | | |
| |osvětlení z. reg. | | | | | | | | | | | | |
| |tabulky | EZÚ | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 76/760 |
| 5 |Světlomety | | | | | | | | | | | | |
| |"Sealed beam" | EZÚ | x| x| x| x| x| x| | | | | 76/761 |
| 6 |Směrovky | EZÚ | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 76/759 |
| 7 |Svítilny obrysové | | | | | | | | | | | | |
| |a brzdové | EZÚ | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 76/758 |
| 8 |Světlomety | | | | | | | | | | | | |
| |H1, H2, H3 | EZÚ | x| x| x| x| x| x| | | | | 76/761 |
| 10 |Odrušení vozidel se | | | | | | | | | | | | |
| |zážehovými motory | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 72/245 |
| 11 |Zámky a závěsy dveří| ÚVMV | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 70/387 |
| 12 |Bezpečnostní | | | | | | | | | | | | |
| |mechanismus řízení | ÚVMV | x| | | x| | | | | | | 74/297 |
| 13 |Brzdění | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 71/320 |
| 14 |Kotevní úchyty | | | | | | | | | | | | |
| |bezpečnostních pásů | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 76/115 |
| 16 |Bezpečnostní pásy | ÚSMD | x| x| x| x| x| x| | | | | 77/541 |
| 17 |Pevnost sedadel | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 74/408 |
| 17 |Opěrky hlavy | ÚVMV | x| | | x| | | | | | | 78/932 |
| 18 |Zařízení proti | | | | | | | | | | | | |
| |zneužití vozidla | EZÚ | x| x| x| x| x| x| | | | | 74/ 61 |
| 20 |Světlomety H4 | EZÚ | x| x| x| x| x| x| | | | | 76/761 |
| 21 |Vnitřní výčnělky | | | | | | | | | | | | |
| |ve vozidlech | ÚVMV | x| P| P| P| P| P| | | | | 74/ 60 |
| 23 |Zpětné světlomety | EZÚ | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 77/539 |
| 24 |Kouř vznětových | | | | | | | | | | | | |
| |motorů | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 72/306 |
| 25 |Opěrky hlavy | ÚVMV | x| P| P| x| P| P| | | | | 78/932 |
| 26 |Vnější výčnělky | | | | | | | | | | | | |
| |vozidel | ÚVMV | x| P| P| P| P| P| P| P| P| P| 74/483 |
| 28 |Zvuková výstražná | | | | | | | | | | | | |
| |zařízení | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 70/388 |
| 29 |Pevnost kabin | | | | | | | | | | | | |
| |nákl. automobilů | ÚVMV | | | | | x| x| | | | | |
| 30 |Pneumatiky | IGTT | x| | | x| | | x| x| | | 92/ 23 |
| 32 |Náraz na vozidlo | | | | | | | | | | | | |
| |zezadu | ÚVMV | x| | | | | | | | | | |
| 33 |Náraz na vozidlo | | | | | | | | | | | | |
| |zepředu | ÚVMV | x| | | P| | | | | | | |
| 34 |Snížení rizika | | | | | | | | | | | | |
| |požáru | ÚVMV | x| P| P| P| P| P| | | | | |
| 35 |Rozmístění nožních | | | | | | | | | | | | |
| |ovladačů | ÚVMV | x| P| P| x| P| P| | | | | |
| 36 |Autobusy | ÚVMV | | x| x| | | | | | | | XX/X |
| 37 |Žárovky pro homol. | | | | | | | | | | | | |
| |světlomety a svít. | EZÚ | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 76/761 |
| 38 |Mlhovky zadní | EZÚ | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 77/538 |
| 39 |Rychloměr (v EHS | | | | | | | | | | | | |
| |též zpětný chod) | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 75/443 |
| 42 |Přední a zadní | | | | | | | | | | | | |
| |nárazníky | ÚVMV | x| | | | | | | | | | |
| 43 |Bezpečnostní skla | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 92/ 22 |
| 46 |Zpětná zrcátka, | | | | | | | | | | | | |
| |výhled dozadu | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 71/127 |
| 48 |Montáž světelné | | | | | | | | | | | | |
| |techniky na vozidlo | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 76/756 |
| 49 |Emise vznětových | | | | | | | | | | | | |
| |motorů | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 88/ 77 |
| 51 |Vnější hluk | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 70/157 |
| 52 |Malé autobusy | ÚVMV | | x| | | | | | | | | |
| 54 |Pneumatiky | IGTT | | x| x| | x| x| | | x| x| 92/ 23 |
| 58 |Zadní ochrana | | | | | | | | | | | | |
| |proti podjetí | ÚVMV | | | | | x| x| | | x| x| 70/221 |
| 59 |Náhradní výfukové | | | | | | | | | | | | |
| |systémy | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 70/157 |
| 61 |Vnější výčnělky | | | | | | | | | | | | |
| |kabin | ÚVMV | | | | x| x| x| | | | | 92/114 |
| 66 |Pevnost karosérie | | | | | | | | | | | | |
| |autobusu | ÚVMV | | x| x| | | | | | | | |
| 67 |Pohon zkapal. rop. | | | | | | | | | | | | |
| |plyny | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | |
| 73 |Boční ochrana | ÚVMV | | | | | x| x| | | x| x| 89/297 |
| 77 |Svítilny parkovací | EZÚ | x| x| x| x| x| x| | | | | 77/540 |
| 79 |Řízení vozidel | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 70/311 |
| 83 |Emise - M1, N1 | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 70/220 |
| 84 |Spotřeba paliva | | | | | | | | | | | | |
| |M1, N1 | ÚVMV | x| | | x| | | | | | | 80/1268|
| 85 |Výkon motoru | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 80/1269|
| 89 |Omez. rychlosti - | | | | | | | | | | | | |
| |montáž na vozidlo | ÚVMV | | | X| | X| X| | | | | 92/6 |
| 89 |Omez. rychlosti | | | | | | | | | | | | |
| |(N2, M3) > 10 t, N3 | ÚVMV | | | X| | X| X| | | | | 92/24 |
| 90 |Náhradní brzdová | | | | | | | | | | | | |
| |obložení | ÚVMV | x| x| | x| x| | | | | | |
| 91 |Boční obrys.svítilny| | | | | | | | | | | | |
| |(vozidla > 6 m) | EZÚ | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| |
| 93 |Zařízení proti | | | | | | | | | | | | |
| |podjetí zepředu | ÚVMV | | | | | x| x| | | | | |
| |Palivové nádrže | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 70/221 |
| |Místo pro zadní | | | | | | | | | | | | |
| |registr. tabulku | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 70/222 |
| |Povinné štítky | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| x| x| x| x| 76/114 |
| |Úchyty pro odtažení | | | | | | | | | | | | |
| |vozidel | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 77/389 |
| |Výhled dopředu | ÚVMV | x| P| P| P| P| P| | | | | 77/649 |
| |Označení ovladačů | ÚVMV | x| x| x| x| x| x| | | | | 78/316 |
| |Odmrazování / | | | | | | | | | | | | |
| |odmlžování | ÚVMV | x| P| P| P| P| P| | | | | 78/317 |
| |Ostřik/stírání | ÚVMV | x| P| P| P| P| P| | | | | 78/318 |
| |Vytápěcí soupravy | ÚVMV | x| P| P| P| P| P| | | | | 78/548 |
| |Kryty kol | ÚVMV | x| P| P| P| P| P| P| P| P| P| 78/549 |
| |Hmotnosti a rozměry | | | | | | | | | | | | |
| |(mimo M1) | ÚVMV | | x| x| x| x| x| x| x| x| x| 85/3 |
| |Zařízení proti | | | | | | | | | | | | |
| |rozstřiku | ÚVMV | | | | | x| x| | | x| x| 91/226 |
| |Hmotnosti a rozměry | | | | | | | | | | | | |
| |M1 | ÚVMV | x| | | | | | | | | | 92/21 |
| |Hořlavost materiálů | | | | | | | | | | | | |
| |interiérů vozidel | ÚVMV | | | x| | | | | | | | XX/X |
| |Tachograf (M3, N2, | | | | | | | | | | | | |
| |N3) > 7 t | ÚVMV | | | x| | x| x| | | | |3821/85 |
+-------+--------------------+--------+--+--+--+--+--+--+--+--+--+--+--------+
1. Výklad tabulky
a) x značí, že Předpis OSN EHK nebo Směrnice EU/EHS se na daný typ
plně vztahuje P značí přiměřenou aplikaci Předpisu/Směrnice,
b) požadují se jednotlivé homologace dle Předpisů OSN EHK
uvedených v seznamu,
c) jednotlivými Předpisy OSN EHK ve výše uvedeném seznamu se
rozumějí vždy Předpisy v jejich nejposlednějším znění. Pro
termíny uplatňování změn platí ustanovení obsažená v příslušné
změně. Pokud změna určitého Předpisu neobsahuje přechodná
ustanovení, vstupuje poslední změna v platnost:
- pro nové homologace od data platnosti změny,
- pro uvedení vozidel do provozu po uplynutí jednoho roku ode
dne vstupu změny v platnost,
d) jednotlivými Směrnicemi EU/EHS ve výše uvedeném seznamu se
rozumějí vždy základní Směrnice se všemi Směrnicemi, které ji
upravují až do nejnovějšího data. V seznamu jsou, z důvodu
přehlednosti a úprav Směrnic, k nimž může dojít po vydání
vyhlášky, uvedeny jen základní Směrnice.
2. Pokud jsou na vozidle součásti a příslušenství, které nejsou
mezi povinnými položkami v tabulce v odst. 1, musí takové
součásti a příslušenství být homologovány dle Předpisů OSN EHK
nebo Směrnic EU/EHS nebo schváleny dle Směrnic EU/EHS, které se
týkají daného případu a které jsou uvedeny v následující
tabulce.
+-------+-----------------+-----------------------------+--------+
|Předpis| Předmět | Platí pro kategorie vozidel |Pro info|
|OSN EHK| +--+--+--+--+--+--+--+--+--+--+Směrnice|
| č. | |M1|M2|M3|N1|N2|N3|O1|O2|O3|O4| EU/EHS |
+-------+-----------------+--+--+--+--+--+--+--+--+--+--+--------+
| 19 |Přední mlhovky | x| x| x| x| x| x| | | | | 76/762 |
| 44 |Dětská zádržná | | | | | | | | | | | |
| |zařízení | x| | | | | | | | | | |
| 45 |Zařízení pro | | | | | | | | | | | |
| |čištění | | | | | | | | | | | |
| |světlometů | x| x| x| x| x| x| | | | | |
| 55 |Zařízení pro | | | | | | | | | | | |
| |mechanická | | | | | | | | | | | |
| |spojení vozidel | x| x| x| x| x| x| | | | | 94/20 |
| 64 |Náhradní kola | | | | | | | | | | | |
| |pro dočasné užití| x| | | | | | | | | | 92/23 |
| 65 |Zvláštní | | | | | | | | | | | |
| |výstražná světla | x| x| x| x| x| x| | | | | |
+-------+-----------------+--+--+--+--+--+--+--+--+--+--+--------+
I zde platí ustanovení pod písm. a) až c) odstavce 1, této
přílohy.
HOMOLOGACE VOZIDEL KATEGORIE L,
JEJICH SOUČÁSTÍ A PŘÍSLUŠENSTVÍ
+-------+-----------------------+--------+--------------+--------+
|Předpis| Předmět |Zkušebna| Platí pro |Pro info|
|OSN EHK| |homol./ +--+--+--+--+--+Směrnice|
| č. | |pověřená|L1|L2|L3|L4|L5| EU/EHS |
+-------+-----------------------+--------+--+--+--+--+--+--------+
| 3 |Odrazky | EZÚ | x| x| x| x| x| 76/757 |
| 6 |Směrovky | EZÚ | x| x| x| x| x| 76/759 |
| 9 |Vnější hluk | | | | | | | |
| |tříkolových vozidel | ÚVMV | | | | | x| XX/X |
| 10 |Odrušení | ÚVMV | x| x| x| x| x| |
| 28 |Zvuková výstražná | | | | | | | |
| |zařízení | EZÚ | x| x| x| x| x| 93/30 |
| 37 |Žárovky pro hom. | | | | | | | |
| |světlomety a svítilny | EZÚ | x| x| x| x| x| 76/761 |
| 38 |Mlhovky zadní | EZÚ | x| x| x| x| x| 77/538 |
| 39 |Rychloměr | ÚVMV | x| x| x| x| x| 75/443 |
| 40 |Plynné škodliviny | | | | | | | |
| |motocyklů | ÚVMV | | | x| x| x| XX/X |
| 41 |Vnější hluk motocyklů | ÚVMV | | | x| x| x| 78/1015|
| 47 |Plynné škodliviny | | | | | | | |
| |mopedů | ÚVMV | x| x| | | | XX/X |
| 50 |Obrysová, brzdová | | | | | | | |
| |světla, směrovky | | | | | | | |
| |a osvětlení zadní | | | | | | | |
| |registrační tabulky | EZÚ | x| x| x| x| x| XX/X |
| 53 |Montáž zařízení pro | | | | | | | |
| |osvětlení a světel. | | | | | | | |
| |signalizaci motocyklů | ÚVMV | | | x| x| x| 93/92 |
| 56 |Světlomety mopedů | EZÚ | x| x| | | | XX/X |
| 57 |Světlomety motocyklů | EZÚ | | | x| x| x| XX/X |
| 60 |Ovladače, identifikace | | | | | | | |
| |ovladačů, sdělovačů | | | | | | | |
| |a indikátorů | ÚVMV | x| x| x| x| x| 93/29 |
| 62 |Zařízení proti zneužití| ÚVMV | x| x| x| x| x| 93/33 |
| 63 |Vnější hluk mopedů | ÚVMV | x| x| | | | XX/X |
| 72 |Světlomety halog. HS1 | | | | | | | |
| |motocyklů | EZÚ | | | x| x| x| |
| 74 |Montáž zařízení pro | | | | | | | |
| |osvětlení a světel. | | | | | | | |
| |signalizaci mopedů | ÚVMV | x| x| | | | 93/92 |
| 75 |Pneumatiky motocyklů | IGTT | | | x| x| x| XX/X |
| 76 |Světlomety mopedů | EZÚ | x| x| | | | XX/X |
| 78 |Brzdění | ÚVMV | x| x| x| x| x| 93/14 |
| 81 |Zpětná zrcátka | ÚVMV | x| x| x| x| x| 80/780 |
| 92 |Náhradní výfukové | | | | | | | |
| |systémy motocyklů | ÚVMV | | | x| | | |
+-------+-----------------------+--------+--+--+--+--+--+--------+
| |Hmotnosti a rozměry | | | | | | | |
| |vozidel | ÚVMV | x| x| x| x| x| 93/93 |
| |Stojánky dvoukolových | | | | | | | |
| |mot. vozidel | ÚVMV | x| | x| | | 93/31 |
| |Montáž zadní | | | | | | | |
| |registrační tabulky | ÚVMV | x| x| x| x| x| 93/94 |
| |Povinné štítky a značky| ÚVMV | x| x| x| x| x| 93/34 |
| |Držadla spolujezdců na | | | | | | | |
| |dvoukolových vozidlech | ÚVMV | x| | x| | | 93/32 |
| |Max. konstr. rychlost, | | | | | | | |
| |moment a výkon motoru | ÚVMV | x| x| x| x| x| XX/X |
| |Opatření proti | | | | | | | |
| |neoprávněnému | | | | | | | |
| |seřizování motoru | ÚVMV | x| x| x| x| x| XX/X |
| |Palivová nádrž | ÚVMV | x| x| x| x| x| XX/X |
| |Závěsná zařízení a | | | | | | | |
| |jejich úchyty | ÚVMV | | | x| x| x| XX/X |
| |Vnější výčnělky | ÚVMV | x| x| x| x| x| XX/X |
| |Okna, stírání a | | | | | | | |
| |omývání, odmrazování | | | | | | | |
| |a odmlžování | | | | | | | |
| |tříkolových vozidel | | | | | | | |
| |s karosérií | ÚVMV | | x| | | x| XX/X |
| |Kotevní úchyty | | | | | | | |
| |bezpečnostních pásů | | | | | | | |
| |tříkolových vozidel | | | | | | | |
| |s karosérií | ÚVMV | | x| | | x| XX/X |
+-------+-----------------------+--------+--+--+--+--+--+--------+
Požadují se jednotlivé homologace jak je uvedeno na straně 7.
HOMOLOGACE VOZIDEL KATEGORIE T,
JEJICH SOUČÁSTÍ A PŘÍSLUŠENSTVÍ
+-------+-----------------------+--------+--------+
|Předpis| Předmět |Zkušebna|Pro info|
|OSN EHK| |homol./ |Směrnice|
| č. | |pověřená| EU/EHS |
+-------+-----------------------+--------+--------+
| 71 |Výhled z místa řidiče | ÚVMV | 74/347 |
| 86 |Montáž zařízení pro | | |
| |osvětlení a světel. | | |
| |signaliz. | ÚVMV | 78/933 |
| |Určité části a | | |
| |charakteristiky | | |
| |traktorů | ÚVMV | 74/151 |
| |Max. konstr. rychlost | | |
| |a plošiny pro náklad | ÚVMV | 74/152 |
| |Zpětná zrcátka | ÚVMV | 74/346 |
| |Systém řízení | ÚVMV | 75/321 |
| |Odrušení traktorů se | | |
| |zážehovými motory | ÚVMV | 75/322 |
| |Elektrické přípojky pro| | |
| |nářadí a přípojná | | |
| |vozidla | EZÚ | 75/323 |
| |Brzdová zařízení a | | |
| |brzdění | ÚVMV | 76/432 |
| |Sedadla spolujezdců | ÚVMV | 76/763 |
| |Hluk působící na řidiče| ÚVMV | 77/311 |
| |Ochranné rámy účinné | | |
| |při převrácení | ÚVMV | 77/536 |
| |Emise škodlivin ze | | |
| |vznětových motorů | ÚVMV | 77/537 |
| |Sedadlo řidiče | ÚVMV | 78/764 |
|1,2,3, |Jednotlivá zařízení pro| | |
|4,6,7, |osvětlení a světelnou | | |
|19,23, |signalizaci určená | | |
|38,77 |pro traktory | EZÚ | 79/532 |
| |Zařízení pro spojení | | |
| |vozidel a pro jízdu | | |
| |dozadu | ÚVMV | 79/533 |
| |Ochran. rámy účinné | | |
| |při převrácení | | |
| |(stat. zkoušky) | ÚVMV | 79/622 |
| |Pracovní prostor, | | |
| |přístup k místu řidiče,| | |
| |dveře a okna traktorů | ÚVMV | 80/720 |
| |Vývody pro odběr výkonu| ÚVMV | 86/297 |
| |Ochranné rámy účinné | | |
| |při převrácení traktorů| | |
| |s úzkým rozchodem kol | ÚVMV | 86/298 |
| |Instalace, umístění, | | |
| |ovládání a identif. | | |
| |ovladačů | ÚVMV | 86/415 |
| |Ochranné rámy účinné | | |
| |při převrácení traktorů| | |
| |s úzkým rozchodem kol, | | |
| |umístěné před sedadlem | | |
| |řidiče | ÚVMV | 87/402 |
| |Určité části a | | |
| |charakteristiky | | |
| |traktorů | ÚVMV | 89/173 |
+-------+-----------------------+--------+--------+
1. Ve výše uvedeném seznamu Směrnice EU/EHS č. 74/151 "Určité
části charakteristiky traktorů" obsahuje ustanovení pro tyto
předměty:
- maximální hmotnost v zatíženém stavu,
- umístění a montáž zadní tabulky státní poznávací značky,
- palivové nádrže,
- přídavná závaží,
- zvuková signalizace,
- vnější hluk a výfukový systém.
Směrnice EU/EHS č. 89/173 "Určité části a charakteristiky
traktorů" obsahuje ustanovení pro tyto předměty:
- rozměry a hmotnosti,
- regulátory otáček,
- krytí části pohonu,
- výčnělky a kola,
- ovládání brzd přípojných vozidel,
- mechanická zařízení pro spojení s přípojnými vozidly,
- čelní skla a ostatní okna,
- umístění a montáž povinných štítků a označení.
2. Jednotlivé Předpisy OSN EHK nebo Směrnice EU/EHS, jejichž
rozsah platnosti je omezen na určité druhy traktorů se užijí
jen pro tyto druhy traktorů.
3. Jednotlivé homologace, příp. schválení dle Směrnic EU/EHS, dle
výše uvedeného seznamu, se požadují tak, jak je uvedeno v
příloze 1, odst. 1 písm. b) až d).
NÁZVY DOPORUČENÝCH TECHNICKÝCH NOREM POUŽÍVANÝCH
V ODKAZECH VYHLÁŠKY
+-------------+--------------------------------------------------+
| Číslo normy | Název doporučené technické normy |
+-------------+--------------------------------------------------+
| ČSN 30 0026 |- Základní automobilové názvosloví. Rozměry |
| | vozidel. Definice základních pojmů. |
| | |
| ČSN 28 0312 |- Obrysy pro kolejová vozidla s rozchodem 1435 mm |
| | a 1520 mm. Technické předpisy. |
| | |
| ČSN 30 0552 |- Zjišťování stopových a obrysových průměrů |
| | zatáčení a průjezdnosti kruhových oblouků |
| | silničních vozidel pro motorovou dopravu. |
| | |
| ČSN ISO 3583|- Silniční vozidla. Přípojky pro tlakové zkoušky |
| | brzdových zařízení a stlačený vzduch. |
| | |
| ČSN 30 2008 |- Motory automobilové. Zkoušky na brzdovém |
| | stanovišti. |
| | |
| ČSN ISO 2280|- Zemědělské traktory a stroje. Zkoušky motoru |
| | na zkušebním stavu. Výkon netto. (ČSN 30 0410) |
| | |
| ČSN 27 7521 |- Stavební stroje. Stroje na kolovém podvozku. |
| | Zkoušky ovládání řízení. |
| | |
| ČSN 30 0029 |- Základní automobilové názvosloví. Údaje |
| | o vozidle. Názvosloví. |
| | |
| ČSN 27 8009 |- Stavební stroje a zařízení. Výhledový prostor |
| | z pracovního místa. Hodnoty a metody měření. |
| | |
| ČSN 27 7012 |- Lopatová rýpadla a nakládače. Provoz, údržba |
| | a opravy. |
| | |
| ČSN ISO 3457|- Stroje pro zemní práce a lopatová rýpadla. |
| | Kryty a štíty. Názvosloví a technické požadavky.|
| | (27 7523) |
| | |
| ČSN 64 0001 |- Plastikářské a gumárenské názvosloví. |
| | |
| ČSN 63 1910 |- Protektorování a opravy diagonálních plášťů |
| | pro motorová vozidla. |
| | |
| ČSN 63 1912 |- Opravy pneumatik. Protektorování a opravy |
| | radiálních plášťů pro motorová vozidla. |
| | |
| ČSN ISO 3795|- Silniční vozidla. Traktory, zemědělské a |
| | lesnické stroje. Stanovení hořlavosti materiálů |
| | použitých v interiéru vozidla. |
| | |
| ČSN 30 0725 |- Silniční vozidla. Figurina a kreslící šablona. |
| | |
| ČSN 65 6507 |- Biopalivo pro vznětové motory. Metylestery |
| | řepkového oleje. Technické požadavky. |
| | |
| ČSN 65 6482 |- Propan - butan. |
| | |
| ČSN 47 0004 |- Zemědělské stroje. Držáky přenosné soupravy |
| | světelných zařízení pro zemědělské stroje |
| | a nářadí. Rozměry a volný prostor. |
| | |
| ČSN 34 2875 |- Předpisy pro odrušení motorových vozidel a |
| | jiných zařízení se spalovacím motorem. |
| | |
| ČSN ISO 6489|- (30 7054) Zemědělská vozidla. Mechanická závěsná|
| | zařízení na tažných vozidlech. Rozměry. |
| | |
| ČSN ISO 1726|- (30 3605) Silniční vozidla. Mechanické spojení |
| | tahačů a návěsů. Zaměnitelnost. |
| | |
| ČSN 30 3665 |- Návěsné čepy automobilových návěsů. Typy a |
| | základní rozměry. |
| | |
| ČSN 30 0417 |- Zemědělské a lesnické traktory. Metody |
| | zkoušení ochranné kabiny nebo rámu dynamickým |
| | zatěžováním. Bezpečnost práce. |
| | |
| ČSN 30 0418 |- Zemědělské a lesnické traktory. Metody |
| | zkoušení ochranné kabiny nebo rámu statickým |
| | zatěžováním. Bezpečnost práce. |
| | |
| ČSN 30 0421 |- Zemědělské a lesnické traktory. Metody zkoušení |
| | ochranného oblouku. Bezpečnost práce. |
| | |
| ČSN 30 0422 |- Zemědělské a lesnické úzkorozchodné traktory. |
| | Metody zkoušení přední ochranné konstrukce |
| | proti převrácení. Bezpečnost práce. |
| | |
| ČSN 30 0423 |- Zemědělské a lesnické úzkorozchodné traktory. |
| | Metody zkoušení zadní ochranné konstrukce |
| | proti převrácení. Bezpečnost práce. |
| | |
| ČSN ISO 3450|- (27 8150) Stroje pro zemní práce. Brzdové |
| | systémy. Technické požadavky. Metody zkoušení. |
| | |
| ČSN ISO |- (47 0064) Zemědělské a lesnické stroje a |
| 4254-1 | traktory. Technické prostředky pro zajištění |
| | bezpečnosti. |
| | |
| ČSN EN 23411|- (27 8007) Stroje pro zemní práce. Tělesné |
| | rozměry řidičů a minimální obklopující prostor. |
| | |
| ČSN 83 2046 |- Pracovní ochrana. Kabiny výrobních zařízení. |
| | Všeobecné bezpečnostní požadavky. |
| | |
| ČSN 27 7012 |- Stavební, zemní stroje a rýpadla. Provoz a |
| | údržba. Bezpečnost práce a ochrana zdraví. |
| | |
| ČSN 27 8015 |- Stavební stroje a zařízení. Osvětlení pracovní |
| | zóny. Hodnoty a metody měření. |
| | |
| ČSN 27 8012 |- Stavební stroje a zařízení. Sedadla obsluhy. |
| | Ergonomické požadavky. |
| | |
| ČSN ISO 6683|- (27 7539) Stroje pro zemní práce. Bezpečnostní |
| | sedadlové pásy a jejich kotevní úchyty. |
| | |
| EN 474-1 |- Stroje pro zemní práce. Bezpečnost. část 1 - |
| | všeobecné požadavky. |
| | |
| ČSN 47 0004 |- Zemědělské stroje. Držáky přenosné soupravy |
| | světelných zařízení pro zemědělské stroje |
| | a nářadí. Rozměry a volný prostor. |
| | |
| EN 1078 |- Přilby pro cyklisty |
+-------------+--------------------------------------------------+Příl.6
OBSAH LÉKÁRNIČKY
pro poskytnutí předlékařské dočasné první pomoci.
1. Lékárnička pro motorová vozidla kategorie L (motolékárnička)
+--------------------------------------------+-------------------+ | Zdravotnický materiál | Množství (ks) | +--------------------------------------------+-------------------+ | a) Obvaz hotový sterilní č. 2 | 1 | | b) Obvaz hotový sterilní č. 4 | 1 | | c) Šátek trojcípý | 1 | | d) Náplast s polštářkem 8 cm x 4 cm | 3 | | e) Obinadlo škrticí pryžové, délka 70 cm | 1 | | f) Rouška resuscitační | 1 | | g) Rukavice pryžové (latexové) chirurgické | | | v obalu | 1 | | h) Špendlík zavírací v antikorozní úpravě | 2 | +--------------------------------------------+-------------------+
2. Lékárnička pro ostatní motorová vozidla (autolékárnička)
+--------------------------------------------+-------------------+ | Zdravotnický materiál | Množství (ks) | | +-------------------+ | |velikost lékárničky| | +-----+------+------+ | | I. | II. | III. | +--------------------------------------------+-----+------+------+ | a) Obvaz hotový sterilní č. 2 | 2 | 5 | 10 | | b) Obvaz hotový sterilní č. 3 | 2 | 5 | 10 | | c) Obvaz hotový sterilní č. 4 | 2 | 5 | 10 | | d) Šátek trojcípý | 2 | 3 | 6 | | e) Obinadlo elastické 10 cm x 5 m | - | 3 | 6 | | f) Náplast hladká cívka 2,5 cm x 5 m | 1 | 2 | 4 | | g) Náplast s polštářkem 8 cm x 4 cm | 6 | 12 | 18 | | h) Obinadlo škrticí pryžové, délka 70 cm | 1 | 3 | 5 | |ch) Dezinfekční roztok ve spreji | 1 | 1 | 2 | | i) Obvaz hotový sterilní 5 cm x 7,5 cm | 1 | 3 | 5 | | j) Rouška resuscitační | 1 | 2 | 4 | | k) Rouška PVC 20 x 20 cm | 1 | 2 | 4 | | l) Rukavice pryžové (latexové) chirurgické | | | | | v obalu | 1 | 2 | 4 | | m) Špendlík zavírací v antikorozní úpravě | 2 | 2 | 4 | | n) Nůžky | 1 | 1 | 1 | +--------------------------------------------+-----+------+------+
Pozn. Autolékárničku velikosti III. je možno nahradit dvěma
autolékárničkami velikosti II.
Příl.7
PODMÍNKY
PRO BRZDĚNÍ NĚKTERÝCH DRUHŮ SILNIČNÍCH VOZIDEL A JÍZDNÍCH
SOUPRAV
Silniční vozidla, jejichž celková hmotnost převyšuje povolené
hodnoty pro jednotlivé druhy a kategorie vozidel uvedené v § 24
vyhlášky MD ČR č. .../1995 Sb. a jízdní soupravy takových vozidel,
musí z hlediska brzdění splňovat dále uvedené podmínky.
ČÁST I
VOZIDLA A JÍZDNÍ SOUPRAVY O CELKOVÉ
HMOTNOSTI DO 250 t
Oddíl 1
Motorová vozidla
článek 1
Motorová vozidla o celkové hmotnosti do 70 t včetně a
motorová vozidla, která mohou být spojována do souprav o celkové
hmotnosti do 70 t včetně, musí splňovat podmínky stanovené
zvláštním předpisem1) (dále jen "Předpis"). Ustanovení § 5.2.1.15
Předpisu se považuje za splněné, pokud při poruše ovládání brzdění
přípojného vozidla nebo při porušení spojovacího potrubí mezi
motorovým a přípojným vozidlem zůstane zachováno brzdění
motorového vozidla s účinkem předepsaným pro provozní brzdění.
článek 2
Motorová vozidla o celkové hmotnosti nad 70 t nejvýše však do
250 t včetně a motorová vozidla, která mohou být spojována do
souprav o celkové hmotnosti nad 70 t nejvýše však 250 t včetně,
musí splňovat podmínky stanovené Předpisem s těmito odchylkami:
a) pro účinky provozního brzdění platí ustanovení § 2.1 přílohy 4
Předpisu stanovená pro vozidla kategorie N3 2), přičemž při
vozidle zatíženém na celkovou hmotnost, může být střední plné
zpomalení sníženo z 5,0 m.s-2 na 3,3 m.s-2; v tomto případě se
nejvyšší povolená rychlost vozidla nebo soupravy omezí na
45 km.h-1;
b) pro soustavu parkovacího brzdění platí ustanovení 2.3.1 až
2.3.5 přílohy 4 Předpisu; avšak soustava nemusí splňovat
§ 2.3.2 přílohy 4 Předpisu pokud splňuje obě následující
podmínky
- je schopna sama udržet jízdní soupravu o celkové hmotnosti
nad 70 t na svahu (ve stoupání a klesání) o sklonu nejméně
12 % a
- je vybavena ovládacím orgánem umožňujícím uvést v činnost
jízdní soupravu na svahu předepsaného sklonu; v tomto případě
brzdová soustava přípojného vozidla po jejím uvedení v
činnost musí zůstat v zabrzděném stavu mechanickým způsobem i
když ve vzduchojemech přípojného vozidla není tlak vzduchu;
- pro kapacitu zdrojů energie platí § 2 přílohy 7 Předpisu. U
souprav o celkové hmotnosti nad 70 t nemusí být splněno
ustanovení § 2.3.3 přílohy 7 Předpisu za podmínky, že
přípojná vozidla jsou vybavena doplňkovými zařízeními
(kompresory).
Oddíl 2
Přípojná vozidla
článek 3
Přípojná vozidla o celkové hmotnosti do 50 t musí splňovat
podmínky stanovené Předpisem.
článek 4
Přípojná vozidla o celkové hmotnosti nad 50 t musí splňovat
podmínky stanovené Předpisem s těmito odchylkami:
a) pro účinky provozního brzdění platí podmínky stanovené pro
účinky provozního brzdění motorových vozidel v § 2 písm. a);
b) pro soustavu parkovacího brzdění platí § 3.2 přílohy 4
Předpisu, je však přípustné, aby pro ovládání bylo použito
- více ovládacích orgánů, aniž by byla na některém z nich
překročena nejvyšší přípustná ovládací síla, stanovená
Předpisem,
- pružinové válce,
- válce s blokováním pístnice;
c) pro náběh brzdného účinku platí příloha 6 Předpisu, přičemž při
aplikaci § 3.4 přílohy 6 Předpisu se připouští doba náběhu
brzdného účinku nejvýše 1,5 s; pokud je doba náběhu delší než
0,4 s, omezí se nejvyšší povolená rychlost na 45 km.h-1.
ČÁST II
VOZIDLA A JÍZDNÍ SOUPRAVY O CELKOVÉ
HMOTNOSTI NAD 250 t
článek 5
Pokud vozidla a jízdní soupravy o celkové hmotnosti nad 250 t
nesplňují podmínky stanovené v části I. stanoví Ministerstvo
dopravy ČR při schválení technické způsobilosti zvláštní provozní
podmínky 3).
článek 6
Zvláštní ustanovení
Ministerstvo dopravy ČR při schválení technické způsobilosti
typu vozidla uvede v "Osvědčení o technické způsobilosti typu" a v
"Základním technickém popisu schváleného typu vozidla" též
podmínky pro přípojná vozidla, s nimiž mohou být spojena.
1) V souladu s doporučením Souhrnné rezoluce o konstrukci vozidel
- R.E.3 - č. TRANS/SC1/WP29/78.
1) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (Předpis OSN EHK č. 13)
2) Zákon č. 124/1992 Sb., o Vojenské policii, ve znění pozdějších
předpisů.
2) § 5 vyhlášky
3) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 176/1960 Sb., o Dohodě
o přijetí jednotných podmínek pro homologaci (ověřování
shodnosti) a o vzájemném uznávání homologace výstroje
a součástí motorových vozidel, Ženeva 1958 (dále jen "Vyhláška
č. 176/1960 Sb.").
3) § 12 až 16 vyhlášky
3a) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 105).
4) Vyhláška Ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú.l., o provozu na
silnicích, ve znění pozdějších předpisů.
5) ČSN 30 0026.
6) ČSN 28 0312.
7) ČSN 30 0552.
8) Zákon č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční
zákon), ve znění pozdějších předpisů.
9) Zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění
pozdějších předpisů.
10) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 13, 78, 90).
10a) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 13 H).
11) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 13 - příloha 10).
12) ČSN ISO 3583.
13) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 13 - příloha 13).
14) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 13 - příloha 14).
15) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 13 - příloha 12).
16) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 85), ČSN 30 2008, ČSN ISO
2288.
17) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 79), ČSN 27 7521.
18) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 12).
19) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 60, TRANS/SC1/WP29/R.1/Rev.
3).
20) ČSN 30 0029.
21) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 46, 71 a 81,
TRANS/SC1/WP29/R.43), ČSN 27 8009.
22) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 46 a 81), ČSN 27 7012.
23) ČSN ISO 3457 (27 7523).
24) ČSN 64 0001.
25) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 30, 54 a 75).
25a) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 106).
26) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 64).
27) § 41 odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních
komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č.
60/2001 Sb.
28) ČSN 63 1910, ČSN 63 1912.
28a) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 108 a 109).
29) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 29, 32, 33, 66, 94 a 95).
30) Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 13/1977 Sb.,
o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací
(dále jen "Vyhláška č. 13/1977 Sb.").
Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. j.
HEM-344.3-5.1.77, č. j. HEM-321.6-5.1.77 a č. j.
HEM-327.2-5.1.77 ze dne 1. 2. 1977 č. 41/1977, č. 42/1977 a č.
43/1977 sb. Hyg. př. (reg. v částce 4/1977 Sb.).
Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. j.
HEM-344.3-2.7.1979 ze dne 14. 8. 1980 č. 53/1980 sb. Hyg. př.
(reg. v částce 32/1980 Sb.).
31) ČSN ISO 3795.
32) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 21).
33) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 26 a 61,
TRANS/SC1/WP29/R.90/Rev.1).
34) ČSN 30 0725.
35) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 52).
36) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 36).
36a) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 107).
37) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 66).
38) Vyhláška č. 13/1977 Sb.
39) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 17 a 80).
40) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 35).
41) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 25).
42) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 11).
43) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 34).
44) ČSN 65 6507.
45) ČSN 65 6482.
46) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 59 a 92).
47) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 15, 40, 47, 83 a 101).
48) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 24, 49 a 83).
49) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 24 a 96).
49a) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 103).
50) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 9, 41, 51 a 63).
50a) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 92).
51) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (TRANS/SC1/WP29/R.12 a R.90/Rev.1).
52) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 1 až 8, 19, 20, 23, 38, 50,
56, 57, 65, 72, 76, 77, 82, 87, 91, 98, 99 a 37 - světelné
zdroje).
53) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 48, 53, 74 a 86), ČSN 47
0004.
53a) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 69).
53b) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 70).
53c) § 2 a 31 vyhlášky č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na
pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu), ve
znění pozdějších předpisů.
53d) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 104).
54) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 65).
55) Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. j.
HEM-341.4-26.11.84 ze dne 27. 12. 1984 č. 65/1985 sb. Hyg. př.
(reg. v částce 7/1985 Sb.).
56) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 28).
57) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 71, EHK
TRANS/SC1/WP29/R.36/Rev.2 a R.44/Rev.1).
58) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 45).
59) Zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích.
Vyhláška č. 111/1964 Sb., kterou se provádí zákon
o telekomunikacích.
ČSN 34 2875.
60) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 10).
61) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 43).
62) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 39).
63) Vyhláška ministra zahraničních věcí č. 108/1976 Sb.,
o Evropské dohodě o práci posádek vozidel v mezinárodní
silniční dopravě (AETR), ve znění pozdějších předpisů.
64) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 89).
65) Vyhláška Ministerstva vnitra č. 145/1956 Ú.l., ve znění
vyhlášky Federálního ministerstva vnitra č. 34/1984 Sb.
66) Zákon č. 211/1993 Sb., o ochraně ozonové vrstvy.
67) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 18).
68) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 62).
69) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 97).
70) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK TRANS/SC1/WP29/R.90/Rev.1).
71) ČSN ISO 6489 (30 7054).
72) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 55).
ČSN ISO 1726.
73) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 102).
74) ČSN 30 3665.
75) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 42).
75a) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 93).
76) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 58).
77) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 73).
78) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 14, 16, 36 a 52).
79) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 44).
80) ČSN 30 0417, ČSN 30 0418, ČSN 30 0421, ČSN 30 0422, ČSN 30
0423.
Vyhláška č. 13/1977 Sb.
Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. j.
HEM-341.4-26.11.84 ze dne 27. 12. 1984 č. 65/1985 sb. Hyg. př.
(reg. v částce 7/1985 Sb.).
81) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 86).
82) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK v dokumentu TRANS/SC1/WP29/R.274).
83) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 13 - přílohy 6, 7).
84) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK v dokumentu
TRANS/SC1/WP29/R.274).
ČSN ISO 3450 (27 8150).
85) ČSN ISO 4254-1, ČSN EN 23411, ČSN 83 2046, ČSN 27 7012,
ČSN 27 8015, ČSN 27 8012, ČSN ISO 6683, EN 474-1.
Směrnice Ministerstva zdravotnictví ČSR č. j.
HEM-341.4-26.11.84 ze dne 27. 12. 1984 č. 65/1985 sb. Hyg. př.
(reg. v částce 7/1985 Sb.).
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví ČSR č. 13/1977 Sb.
86) ČSN 47 0004.
87) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 67).
87a) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 100).
88) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 3).
89) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č.22), EN 1078.
90) § 16 odst. 1 vyhlášky č. 187/1994 Sb., kterou se provádí zákon
o silniční dopravě.
91) Zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění
pozdějších předpisů.
92) Vyhláška č. 176/1960 Sb. (EHK č. 27).
93) Vyhláška Ministerstva dopravy č. 145/1958 Ú.l. (Ú.v.),
o podmínkách provozu vozidel na silnicích.
Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 32/1972 Sb.,
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 90/1975 Sb.,
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.
Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 41/1984 Sb.,
o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve
znění vyhlášky č. 248/1991 Sb.
Vyhláška Federálního ministerstva dopravy č. 10/1991 Sb.,
o podmínkách provozu silničních motorových vozidel poháněných
stlačeným plynem.
94) Úmluva o silničním provozu (Vídeň 1968).