1/1991 Sb. o zaměstnanosti

Schválený:
1/1991 Sb.
ZÁKON
ze dne 4. prosince 1990
o zaměstnanosti
Změna: 305/1991 Sb.
Změna: 578/1991 Sb.
Změna: 231/1992 Sb.
Změna: 307/1993 Sb.
Změna: 39/1994 Sb.
Změna: 118/1995 Sb., 160/1995 Sb.
Změna: 289/1997 Sb.
Změna: 167/1999 Sb.
Změna: 167/1999 Sb. (část)
Změna: 118/2000 Sb.
Změna: 369/2000 Sb.
Změna: 155/2000 Sb.
Změna: 474/2001 Sb.
Změna: 2/2002 Sb.
Změna: 220/2002 Sb.
Změna: 151/2002 Sb., 198/2002 Sb., 311/2002
Změna: 220/2002 Sb. (část)
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
 
ČÁST PRVNÍ
Úvodní ustanovení
 
§ 1
Právo na zaměstnání
(1) Právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, zdravotního stavu, věku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině. Je zakázáno též takové jednání, které diskriminuje nikoliv přímo, ale až ve svých důsledcích, jakož i jednání spočívající v navádění k diskriminaci. Za diskriminaci se nepovažují případy, kdy to stanoví tento zákon nebo zvláštní právní předpis nebo je pro to věcný důvod spočívající v povaze zaměstnání, které by měl občan vykonávat, a který je pro výkon tohoto zaměstnání nezbytný.
(2) Účastníkům právních vztahů vznikajících podle tohoto zákona není dovoleno činit nabídky zaměstnání, které jsou v rozporu s ustanovením odstavce 1.
(3) Právem na zaměstnání se rozumí právo občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a o práci se skutečně ucházejí,
a) na zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání,
b) na rekvalifikaci nezbytnou k pracovnímu uplatnění,
c) na hmotné zabezpečení před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání.
(4) Občan má právo na zabezpečení vhodného zaměstnání odpovídajícího jeho zdravotnímu stavu, s přihlédnutím k jeho věku, kvalifikaci a schopnostem, délce předchozí doby zaměstnání a možnosti ubytování (dále jen "vhodné zaměstnání").
(5) Občan má právo svobodně si zvolit své zaměstnání a vykonávat je na celém území České republiky, nebo si může zabezpečit zaměstnání v zahraničí.
(6) Právo občana na zaměstnání se zabezpečuje především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu. Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce; to neplatí o plnění běžných úkolů, které fyzická osoba zajišťuje sama nebo s pomocí svého manžela nebo dětí nebo právnická osoba prostřednictvím svých společníků nebo členů anebo je-li plnění běžných úkolů právnickou nebo fyzickou osobou svěřeno jiné právnické nebo fyzické osobě, která je povinna toto plnění zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce. Běžnými úkoly vyplývajícími z předmětu činnosti se pro tyto účely rozumí zejména úkoly přímo související se zajištěním výroby nebo poskytováním služeb a obdobnou činností při podnikání podle zvláštních předpisů, které právnická nebo fyzická osoba provádí v zařízeních určených pro tyto činnosti nebo na místech obvyklých pro jejich výkon, pod vlastním jménem a na vlastní odpovědnost. Jinou právnickou nebo fyzickou osobou se pro tyto účely rozumí pouze osoba, jejíž předmět činnosti zahrnuje i činnosti, které ve smyslu věty druhé má svými zaměstnanci v pracovních vztazích zajišťovat.
 
§ 2
(1) Účastníky právních vztahů vznikajících podle tohoto zákona jsou
a) Ministerstvo práce a sociálních věcí a územní orgán práce (dále jen "úřad práce"),
b) občané,
c) právnické a fyzické osoby zaměstnávající občany, jakož i cizince a osoby bez státní příslušnosti (dále jen "zaměstnavatelé"); za zaměstnavatele se považují právnické osoby a fyzické osoby uvedené ve zvláštním právním předpise31) a dále organizační složky zahraniční právnické osoby nebo zahraniční fyzické osoby oprávněné podnikat na území České republiky podle zvláštních právních předpisů,1)
d) právnické a fyzické osoby, které vykonávají činnosti podle tohoto zákona, zejména při zprostředkování zaměstnání, rekvalifikaci a pracovní rehabilitaci, pokud zákon nestanoví jinak.
(2) Občané jako účastníci právních vztahů podle tohoto zákona jsou občané České republiky. Stejné právní postavení mají cizinci a osoby bez státní příslušnosti (dále jen "cizinci"); do zaměstnání mohou být přijati a zaměstnání na území České republiky však mohou cizinci vykonávat jen tehdy, jestliže jim bylo uděleno povolení k zaměstnání a povolení k pobytu,32) pokud zákon nestanoví jinak. Udělení povolení k zaměstnání cizinci podléhá správnímu poplatku podle zvláštních právních předpisů.33)
(3) Povolení k zaměstnání a povolení k pobytu se vyžaduje též, má-li cizinec vykonávat práci na území České republiky v pracovním vztahu k zahraničnímu zaměstnavateli, který ho k výkonu této práce vyšle na základě obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené s tuzemskou právnickou nebo fyzickou osobou.
(4) Občané členských států Evropské unie (dále jen "občané Evropské unie") a jejich rodinní příslušníci mají stejné právní postavení v právních vztazích upravených tímto zákonem jako občané České republiky, pokud tento zákon nestanoví jinak.
(5) Rodinný příslušník občana Evropské unie má bez ohledu na svou státní příslušnost stejné právní postavení v právních vztazích upravených tímto zákonem jako občan České republiky, pokud je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, který
a) na území České republiky vykonává zaměstnání nebo je osobou samostatně výdělečně činnou,
b) má povolení k trvalému pobytu na území České republiky, není zaměstnán ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, ale využil v souladu s právem Evropských společenství33a) právo zůstat na území České republiky po skončení zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti, nebo
c) má povolení k trvalému nebo přechodnému pobytu podle zvláštního právního předpisu.33b)
(6) Rodinným příslušníkem občana Evropské unie se pro účely uvedené v odstavci 5 písm. a) a b) rozumí jeho manžel nebo manželka, dítě do věku 21 let a dítě starší, pokud se podle odstavce 7 považuje za nezaopatřené. Pro účely uvedené v odstavci 5 písm. c) se rodinným příslušníkem rozumí manžel, manželka nebo dítě, jen pokud splňuje podmínku nezaopatřenosti podle odstavce 7.
(7) Za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě, které
a) se soustavně připravuje na budoucí povolání, je-li odkázáno výživou na občana Evropské unie,
b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, nebo
c) z důvodů dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je neschopno vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.
 
§ 2a
(1) Povolení k zaměstnání může vydat cizinci úřad práce,2) v jehož obvodu bude zaměstnávání vykonáváno, s přihlédnutím k situaci na trhu práce a za předpokladu, že se jedná o volné pracovní místo, které s ohledem na požadovanou kvalifikaci nebo dočasný nedostatek volných pracovních sil nelze obsadit jinak.
(2) Povolení k zaměstnání obsahuje místo výkonu práce, druh práce, označení (jméno) a sídlo (mís