Finanční analytický úřad (dále jen „FAÚ“) vydává obecné stanovisko k výkladu příslušných ustanovení zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AML zákon“) k otázce postupu při zjištění nesrovnalosti v rámci procesu kontroly klienta dle § 9 AML zákona, a to v reakci na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1368/2024-56 ze dne 25. 8. 2025.
FAÚ, ve spolupráci s Ministerstvem spravedlnosti, odůvodňuje právní názor, že pro povinné osoby ve smyslu § 2 AML zákona se nic nemění ve vztahu k plnění zákonné povinnosti dle § 15a AML zákona – Postup při zjištění nesrovnalosti.
FAÚ k dané věci uvádí, že v rozhodnutí se Nejvyšší soud vyjadřuje primárně k nemožnosti aplikovat sankci za nesplnění evidenční povinnosti a k vynucování jejího splnění (viz body 44, 45). Nejvyšší soud spatřuje rozpor s čl. 7 a 8 Listiny základních práva EU. Rozpor má spočívat právě ve vynucování plnění evidenční povinnosti vůči evidenci skutečných majitelů. Předmětné články obecně upravují respektování soukromého a rodinného života a ochranu osobních údajů. Plněním povinnosti podle § 15a AML zákona spočívající v oznamování nesrovnaností ze strany povinných osob však do soukromí skutečných majitelů nijak zasáhnout nelze. Postup oznamování nesrovnalostí nesouvisí pouze s evidencí, ale sleduje i účel AML zákona zakotvený v jeho § 1 a je úzce svázán s procesem kontroly klienta ve vztahu ke zjišťování skutečného majitele.
S ohledem na uvedené se domníváme, že povinnost dle § 15a AML zákona nadále platí, stejně jako že se pro účely plnění povinností dle AML zákona nadále uplatní definice nesrovnalosti podle § 2 písm. l) zákona č. 37/2021 Sb., o evidenci skutečných majitelů. Ostatně ani Nevyšší soud ve svém rozhodnutí povinnost podle § 15a AML zákona nijak nezpochybňuje.
Zdroj: Finanční analytický úřad