Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 925/26 rozhodl, že advokátní tajemství požívá ústavní ochrany i v daňovém řízení. Správce daně proto nesmí podmínit uznání nákladů na právní služby tím, že se firma vzdá této ústavní ochrany nebo sdělí podrobnosti o obsahu právního poradenství nad rámec nezbytný pro řádné vyměření daně.
Rozhodnutí se týká společnosti, které finanční úřad doměřil daň a penále, protože podle něj neprokázala, že právní služby skutečně obdržela a že souvisely s jejími příjmy. Správní soudy její námitky odmítly s tím, že advokátní tajemství ji nezbavuje důkazního břemene. Ústavní soud však jejich rozhodnutí zrušil, protože daňové orgány dostatečně nezohlednily ústavní význam advokátního tajemství a trvaly na příliš rozsáhlém zpřístupnění právních služeb.
Advokátní tajemství samo o sobě neprokazuje daňovou uznatelnost výdajů. Klient musí přijetí a daňovou relevanci právních služeb doložit jinými prostředky, například neutrálním popisem služeb, dokumenty s vynecháním citlivých údajů nebo dalšími důkazy, které tajemství neporušují. Případ se vrací k novému projednání, při němž musí finanční orgány zvolit přiměřený postup respektující důvěrnost vztahu mezi advokátem a klientem.
Zdroj: Advokátní deník