Zákon č. 331/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 159/2020 Sb., o kompenzačním bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2, ve znění pozdějších předpisů
Cílem novely zákona o kompenzačním bonusu je prostřednictvím kompenzačního bonusu zmírnit dopady událostí souvisejících se vznikem a rozšířením onemocnění COVID-19 způsobeného koronavirem SARS-CoV-2 na osoby vykonávající práci na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti, u nichž došlo z důvodu mimořádné situace způsobené epidemií koronaviru ke snížení či úplnému výpadku příjmů z této činnosti, a tento výpadek jim nebyl kompenzován žádným ze série podpůrných opatření. Současně musí jít o takovou práci, která zakládá účast na nemocenském pojištění, a tedy i vznik příslušného odvodu do veřejných rozpočtů. Tato vazba zajišťuje nezbytnou minimální úroveň kontrolovatelnosti ze strany veřejné správy. Navrhované opatření má současně za cíl nejen materiálně podpořit osoby, které se náhle a nečekaně ocitly v nelehké situaci, ale současně má být i určitým gestem adresné solidarity a podpory všech přispěvatelů do veřejných rozpočtů. Současně je třeba zdůraznit, že se jedná o další krok postupného zajišťování podpory dalším skupinám osob, kdy vláda v návaznosti na rychle se měnící vývoj současné situace usilovala přednostně o podporu větších a jasně definovaných skupin osob při současném přizpůsobování časového rámce podpory. Kompenzační bonus tak byl v první fázi zacílen na jednoznačně definovaný a početný okruh osob samostatně výdělečně činných, ve druhé fázi došlo k prodloužení časového období, za které je bonus poskytován, a v třetí fázi došlo k rozšíření subjektů kompenzačního bonusu o společníky vybraných společností s ručením omezeným, v jejichž případě vyžadovalo poskytování podpory větší adresnost a přesnější zacílení.

Zákon č. 335/2020 Sb., o mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů v Evropské unii
Návrh zákona je předkládán především v návaznosti na nutnost transpozice směrnice DRM. Stávající mechanismy řešení daňových sporů, jež vznikly na základě dvoustranných daňových dohod a Arbitrážní konvence, nemusí ve všech případech dosáhnout včas účinného řešení takových sporů. Situace, kdy různé členské státy odlišným způsobem vykládají nebo uplatňují ustanovení dvoustranných daňových smluv a úmluv, včetně Arbitrážní konvence, mohou vytvářet závažné daňové překážky bránící podnikům v přeshraniční činnosti. Tyto daňové překážky vytvářejí nadměrnou daňovou zátěž pro podniky a je pravděpodobné, že narušují ekonomické podmínky, způsobují ekonomickou neefektivnost a mají negativní dopad na přeshraniční investice a růst. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby v Evropské unii existovaly mechanismy, které zajišťují účinné řešení sporů týkajících se výkladu a uplatňování těchto dvoustranných daňových smluv a Arbitrážní konvence, a zejména pak sporů vedoucích ke dvojímu zdanění. Protože v důsledku implementace směrnice DRM dojde k výslovnému zakotvení právních institutů upravujících mezinárodní spolupráci při řešení daňových sporů, které byly doposud aplikovány zejména přímo podle mezinárodní smlouvy, je nutné tyto instituty v nezbytné míře vymezit i ve vztahu k nečlenským státům Evropské unie, aby nedošlo k rozevření nůžek mezi právním režimem této spolupráce s členskými státy Evropské unie a právním režimem spolupráce s ostatními státy, se kterými má probíhat řešení daňových sporů zásadně obdobným způsobem.

Zdroj: Nové ASPI, https://www.noveaspi.cz

Další aktuality