Ovšem trochu šířeji, než je v současnosti prezentováno např. v souvislosti s částečným zrychlením vyřizování jednotlivých soudních kauz, což lze samozřejmě velmi uvítat, a do budoucna plánovaným zrychlováním např. stavebního řízení.

Legislativa – přehledný systém nebo lidová tvořivost?

Troufám si tvrdit, že v právním řádu České republiky se v současné době komplexně nevyzná ani profesionální právník (z řad top advokátů, soudců, podnikových právníků apod.). Jak z toho ven, tedy jak začít čistit „plevel“, bude jistě velkým závazkem příštích politických reprezentací, které by si toto měly stanovit jako jednu z vlajkových lodí. I kdybychom čekali, že jednotlivé rezorty budou na tomto pečlivě pracovat, pak zlepšení na nějakou rozumnou míru bude určitě na roky. Do té doby však bude nejen profesionální právník, ale i běžný občan, bloudit spletí různých právních předpisů. Ptám se ale, jakou má vůbec běžný občan možnost podívat se do zákona, když toto nabízí zpravidla jen placené právní systémy, které samozřejmě pro profesionály nabízí významnou nadstavbu v podobě např. judikatury a literatury. V základu fungují služby jako Nové ASPI či Zákony pro lidi, což považuji za skvělé, ovšem pokud takový systém, který zdůrazňuji (bohužel) neposkytuje stát, který po občanovi chce dodržování právních norem, je zdarma, logicky neposkytuje již uživateli rozšířené služby jako například zobrazení různých časových znění, a rovněž zobrazení vazby na jiný právní předpis.

Řešení problému nedostatku přístupu k legislativě by měl do značné míry plnit Elektronický systém Sbírky zákonů a mezinárodních smluv, který bude provozovat Ministerstvo vnitra. Předpokládá to § 6 zákona č. 222/2016 Sb., o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv a o tvorbě právních předpisů vyhlašovaných ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv (zákon o Sbírce zákonů a mezinárodních smluv), který měl nabýt účinnosti již k 1. 1. 2020, v současnosti je účinnost posunuta na 1. 1. 2022 a já tedy spouštím odpočítávání a zároveň věřím, že v roce 2022 bude mít každý v České republice dálkový přístup k platné legislativě.

Další poměrně probíranou záležitost představuje stanovení účinnosti stěžejních zákonů. Měl by do budoucna panovat úzus, že stěžejní zákony budou účinné od začátku roku, přičemž legisvakanční doba, tedy doba mezi platností nastávající vyhlášením ve Sbírce zákonů a účinností takového předpisu, by měla činit minimálně 3 měsíce. Názorně vidíme lidovou tvořivost, která se právě strhla s tzv. daňovým balíčkem, kdy je slibováno, že se bude jednat i o vánočních svátcích. Asi bychom na oplátku měli politikům zaslat děkovný dopis a pochválit vzorovou koncepční práci.

Sečteno podtrženo, nejen že se každý musí prodírat nepřehlednou džunglí předpisů, ale ještě se následně dozví závazné pravidlo chování s několikadenním předstihem. Velký úkol na příští desetiletku pro oblast legislativy = přehlednost a předvídatelnost. Byl bych rád, kdyby si politické strany tento úkol zapsaly, ale nikoliv jen do politických programů, aby to nedopadlo jako s důchodovou reformou.

Abychom nekončili tuto část pouze negativně, tak leccos se během posledních let poměrně vydařilo, například vydání několika stěžejních kodexů jako občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích, a nakonec vlastně i trestní zákoník. Trochu nedostatkem je však již to, že k těmto zákonům nebyly ruku v ruce vydány příslušné procesní předpisy, tedy nový občanský soudní řád nebo trestní řád.

Fungování soudů – vyhovující nebo je prostor pro změny?

Plynule můžeme na předchozí část navázat z hlediska fungování soudů, jelikož nový občanský soudní (trestní) řád tedy zatím chybí, ale pokud není kodex, tak mohou být provedeny dílčí změny stávajících předpisů, ale zejména je třeba ze strany soudů dodržovat stávající úpravu, což by v současné době zkracujícím se soudním řízením ještě významně pomohlo. Jedná se především o koncentraci civilního řízení, kdy by strany měly de lege předkládat svá tvrzení a k tomu příslušné důkazy do konce prvního jednání ve věci¹, případně do uplynutí soudem dodatečně stanovené lhůty. Vůbec protahování řízení konáním mnoha ústních jednání, nota bene v řízeních, kdy je často všechno předkládáno v listinné podobě, považuji za zbytečné. S tím souvisí i to, že by účastníci mohli častěji dávat souhlas s projednáním věci zcela bez jednání², což by ovšem soud měl adekvátně reflektovat přednostním zpracováním případu, jelikož nemusí čekat na závěry následně nařízeného ústního jednání.

Novým projektem v gesci Ministerstva spravedlnosti, který byl nyní spuštěn v testovacím provozu, je databáze rozhodnutí okresních a krajských soudů, což by mohlo do budoucna přispět ke kvalitě soudních rozhodnutí, zejména co se týká jejich odůvodnění.

Podnikatelům lze v současné poměrně nejisté době přesto doporučit své závazky dostatečně zajišťovat, například složením dostatečné jistoty (zálohy či záloh) v průběhu realizace zakázky, popřípadě do smluv o zápůjčce či úvěru inkorporovat doložku vykonatelnosti (formou notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti³). Tím získá zapůjčitel či úvěrující nástroj, kdy případný soudní spor nemusí vůbec absolvovat a v případě nesplnění závazku ve sjednaném termínu má v ruce vykonatelný exekuční titul, se kterým se případně může obrátit přímo na exekutora, aby jeho pohledávku vymohl.

Fungování státní správy – elektronizace a je prostor pro zjednodušení?

Výše zmíněné cíle a budoucí efekty se samozřejmě velmi dotýkají i fungování orgánů státní správy. Postupná elektronizace procesů bude nepochybně pozitivním krokem. Stejně tak postupné propojování databází tak, aby konkrétní žadatel nemusel opakovaně vyplňovat své osobní údaje, které se po řádné identifikaci příslušnému orgánu mají generovat automaticky, ale hlavně, aby si sám mohl stáhnout potřebné podklady pro své řízení od dalších orgánů.

Samotné faktické postupy státní správy by rovněž měly tendovat ke zjednodušení, tedy nejen výše uvedená identifikace žadatele a stažení potřebných příloh, ale rovněž řešení samotné záležitosti jako takové, pokud to alespoň trochu půjde.

Vstup žadatelů do řízení by také měl tendovat ke zjednodušení, tedy například revizí tradičně nesmyslných formulářů. Typickým příkladem mohou být daňová přiznání k dani z nemovitých věcí. V podstatě se jedná o několik údajů: o jakou nemovitou věc se jedná (např. bytová jednotka, číslo LV), jaká je její výměra (zde podlahová plocha), a to je v podstatě celé. Zbytek by již měl systém automaticky dle místního koeficientu doplnit. Skutečně pouze velký formulářový fanoušek by měl zájem vyplňovat pět stránek zcela zbytečných údajů. Případnou kontrolu lze opět provádět zpravidla z podkladů, které má již státní správa rovněž k dispozici.

Závěrem

Společného jmenovatele pro zlepšení stavu legislativy, soudnictví a státní správy by tedy v příštím období měly tvořit tři body: Přehlednost, předvídatelnost a zjednodušení procesů. Nezbývá než doufat, že se situace na tomto poli začne v těch následujících letech rapidně zlepšovat. Nakonec výhodu propojování a elektronizace jistě mnoho občanů či firem ocenilo právě v současné situaci.

Nyní tedy přeji všem do nového roku 2021 zejména pevné zdraví, ale i mnoho osobních a profesních úspěchů.

¹ Srov. § 118b občanského soudního řádu.
² Srov. § 115a občanského soudního řádu.
³ Srov. § 71a zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Další aktuality