Důvodová zpráva k zákonu č. 84/2025 Sb., změna zákona o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a dalších souvisejících zákonů.

Navrhovaná novela zákona č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o DS"), který je účinný od roku 2014, reaguje na potřebu podpory služeb péče o děti, zejména do tří let věku, jejich dostatečnou kapacitu a dostupnost, jak místní, tak finanční.

Služby péče o děti jsou stěžejním předpokladem pro sladění profesního a rodinného života rodičů s malými dětmi. Dětské skupiny se v rámci systému péče o děti v České republice etablovaly, jejich počet postupně narůstal, především také díky podpoře Evropského sociálního fondu, Operačního programu Zaměstnanost. V roce 2021 vstoupila v účinnost dlouho připravovaná novela zákona o DS, zákon č. 329/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 247/2014 Sb., o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony (dále jen "zákon č. 329/2021 Sb."), která reflektovala skutečnosti vzešlé z vyhodnocení provozu dětských skupin a částečně z pilotního ověření fungování mikrojeslí¹⁾. Úpravy směřovaly především ke garanci kvality péče o předškolní děti, zavedeno bylo systémové státní financování těchto služeb. Legislativní proces návrhu tohoto zákona zahrnoval uplatnění komplexního poslaneckého pozměňovacího návrhu.

Na základě aplikační praxe bylo zjištěno několik oblastí, které je třeba upravit či zásadně zpřesnit, a to jak v oblasti podmínek poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, tak v části poskytování příspěvku na provoz dětské skupiny ze státního rozpočtu a souvisejícího správního řízení. Jako další klíčovou oblast je nezbytné upravit typ péče o dítě v malém kolektivu 4 dětí, tzv. sousedskou dětskou skupinu, kdy poskytovatelem služby je fyzická osoba, která zároveň pečuje o děti. Jedná se o úpravu stávajícího ustanovení týkajícího se poskytovatele jako fyzické osoby a současně úpravu dalších podmínek včetně možnosti péče o děti v obydlí poskytovatele. Takovýto typ péče je součástí systému péče o děti ve většině evropských zemí.

Při přípravě novely se vychází rovněž ze strategických dokumentů, jako je Koncepce rodinné politiky (2017), Evropský pilíř sociálních práv či Doporučení Rady o předškolním vzdělávání a péči: Barcelonské cíle pro rok 2030 (dále jen "Barcelonské cíle").

Návrh zákona je plně v souladu s upraveným programovým prohlášením vlády z 1. března. 2023, kde se v části Sociální a rodinná politika uvádí: "

Současně je také za účelem podpory služeb péče o děti a efektivního sladění profesního a rodinného života navrhována novelizace zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů, ve smyslu úpravy podmínek současného pobírání rodičovského příspěvku směrem k možnosti využít pro dítě mladší dvou let umístění v zařízení péče o dítě, vzdělávacích zařízeních apod. bez časového omezení.

V souvislosti s úpravami parametrů rodičovského příspěvku (čerpání do 3 let věku) se navrhuje posílit dostupnost kapacit předškolních zařízení pro rodiče dětí od dosažení 3 let věku, kdy se pro dobu mezi třetími narozeninami a počátkem školního roku stanovuje obcím povinnost zajistit rodičům na žádost podmínky pro výchovnou péči o dítě, které nebylo přijato do spádové mateřské školy v termínu zápisu podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "školský zákon"), včetně .

Navrhuje se také terminologická změna zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o daních z příjmů"), aby se předešlo situacím, kdy benefit vlastním zaměstnancům v podobě příspěvku na provoz zařízení péče o děti předškolního věku nebo mateřské školy je zdaněn, zatímco související náklad je u zaměstnavatele daňově neuznatelný.

Z Evropského pilíře sociálních práv²⁾, který má občanům Evropské unie (dále jen "EU") zajistit nová a účinnější práva, vyplývá mimo jiné právo dítěte na cenově dostupné a kvalitní vzdělávání a péči v raném věku.

Právo dětí na dostupné a kvalitní předškolní vzdělávání a péči je považováno za klíčovou intervenci nejen pro podporu rozvoje dětí a zaměstnanosti rodičů, ale také pro řešení chudoby a snižování nerovností.

V návaznosti na Evropský pilíř sociálních práv připravila Komise nový komplexní politický rámec EU k zajištění ochrany práv všech dětí a bezpečného přístupu k základním službám pro ohrožené děti s názvem Strategie EU pro práva dítěte a evropská Záruka pro děti³⁾. Evropská Záruka pro děti má za cíl předcházet sociálnímu vyloučení a bojovat proti němu tím, že potřebným dětem zaručí přístup k předškolnímu vzdělávání a péči.

Organizace vzdělávání a péče o děti raného věku není upravena právně závazným sekundárním právem EU. Členské státy stanoví právními předpisy podmínky v této oblasti dle svých národních zvyklostí a potřeb, řídí se přitom vytyčenými strategiemi a doporučeními orgánů EU. Jedná se zejména o Doporučení Rady ze dne 22. května 2019 o vysoce kvalitních systémech předškolního vzdělávání a péče⁴⁾, kterými se zde rozumí různé právně upravené formy péče o děti a předškolního vzdělávání, bez ohledu na typ poskytovatele a způsob financování. Dále již výše zmíněné Barcelonské cíle.⁵⁾

Z výše uvedených právních předpisů EU tedy nevyplývá přímo nutnost přijetí vnitrostátních předpisů, Česká republika se však jako členský stát EU zavázala vytvářet podmínky pro naplňování stanovených cílů.

Lze shrnout, že dostupnost vysoce kvalitního předškolního vzdělávání a péče má zásadní význam pro zajištění komplexního rozvoje všech dětí od raného věku. Otázka dostupnosti předškolního vzdělávání a péče úzce souvisí také s mírou zaměstnanosti a účastí na trhu práce, zejména u žen. V rámci EU má Česká republika jeden z nejvyšších rozdílů v míře zaměstnanosti žen a mužů a také jeden z nejvyšších podílů ekonomicky neaktivních žen z důvodu pečovatelských povinností.

Navzdory rostoucí poptávce po službách pro nejmenší děti má Česká republika jednu z nejnižších měr zápisu do předškolního vzdělávání a péče pro děti ve věku 0-3 roky v EU, kdy tuto péči/vzdělávání navštěvuje pouze 6,8% dětí (2022), průměr EU je 35,9%. Nedostatečné kapacity, nedostatek lokálně dostupných a cenově dostupných kvalitních zařízení předškolního vzdělávání a péče (zejména ve věku 0-3 roky) byly označeny za jedny z hlavních příčin nerovností mezi muži a ženami.

V rámci právního řádu České republiky jsou právní úpravou ukotveny mateřské školy jako vzdělávací zařízení, služby péče o dítě v dětské skupině (tj. poskytování péče o děti od 6 měsíců do zahájení povinné školní docházky na nekomerční bázi) a služby péče o dítě poskytované za účelem zisku, tzv. "péčové živnosti".

Zákon o DS v současném platném znění upravuje službu péče o děti na neziskové bázi jako službu, která je pravidelná a umožní za stanovených podmínek poskytovat péči o děti od 6 měsíců do zahájení povinné školní docházky. Tento právní předpis upravuje jak okruh poskytovatelů, podmínky poskytování péče, její minimální rozsah, tak také například odbornou způsobilost pečujících osob, podmínky týkající se plánu výchovy a péče, standardů kvality a povinnosti uzavření smlouvy mezi rodičem a poskytovatelem. Současně je část právní úpravy věnována oblasti oprávnění a kontrole, rovněž také významná část upravuje státní příspěvek na provoz dětské skupiny.

Počet dětských skupin od roku 2014 postupně narůstal také díky podpoře Evropského sociálního fondu, Operačního programu Zaměstnanost. Nárůst dětských skupin je v souladu s postupným rozvojem služby reagující na poptávku rodičů, ač v některých místech by bylo potřebné tento růst zrychlit pro uspokojení potřeb všech rodičů. V roce 2021 pak vstoupila v účinnost novela zákona o DS (zákon č. 329/2021 Sb.), která zavedla předvídatelné financování provozu dětských skupin prostřednictvím nárokového státního příspěvku. Legislativní proces návrhu tohoto zákona zahrnoval uplatnění komplexního poslaneckého pozměňovacího návrhu.

Na základě aplikační praxe bylo následně zjištěno několik oblastí, které je třeba upravit či zpřesnit, a to jak v oblasti podmínek poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, tak především při poskytování příspěvku na provoz ze státního rozpočtu a souvisejícího správního řízení.

Za účelem další podpory služeb péče o děti a maximálního rozšíření spektra služeb v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí vyvstala potřeba, i s ohledem na poznatky z praxe a projektů, které Ministerstvo práce a sociálních věcí realizovalo v předchozích letech (projekt "Mikrojesle", "Podpora implementace dětských skupin"), upravit samostatně podmínky poskytování služby péče o dítě v dětské skupině, kterou poskytuje poskytovatel jakožto fyzická osoba pro maximálně 4 děti, včetně možnosti pečovat o ně ve svém obydlí. V rámci této úpravy jsou navrženy podmínky pro poskytování služby úměrně počtu dětí s ohledem na zajištění garance kvality, které se týkají jak podmínek poskytování péče (plnění standardů kvality), tak splnění podmínek pro zápis do evidence (nově například doložení odborné způsobilosti poskytovatele - pečující osoby) a rovněž podmínek prostorových. Vzhledem k větší flexibilitě služby odpovídající úpravou požadavků je vhodné rozlišit tuto službu názvem sousedská dětská skupina.

Předkladatel má za to, že navržené úpravy v rámci změny zákona o DS přispějí k dalšímu rozšíření služeb péče o nejmenší děti, zejména tam, kde jsou služby méně dostupné, úpravy ohledně zpřesnění ustanovení či změny týkající se poskytování státního příspěvku na provoz dětské skupiny umožní efektivnější proces přiznání příspěvku a jeho následného vyplácení a související snížení administrativní zátěže.

Z hlediska úpravy předškolního vzdělávání v České republice obsahuje současné platné znění školského zákona ustanovení o povinnosti obcí přednostně přijímat do mateřské školy děti, které před začátkem školního roku dosáhnou nejméně třetího roku věku. Dále zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů, obsahuje úpravu, která říká, že obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů; při plnění svých úkolů chrání též veřejný zájem. V rámci samostatné působnosti obec pečuje v souladu s místními předpoklady a s místními zvyklostmi o vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče a pro uspokojování potřeb svých občanů, včetně potřeby informací, výchovy a vzdělávání, celkového kulturního rozvoje a ochrany veřejného pořádku.

S cílem podpořit dostupnost služeb předškolní péče a vzdělávání se navrhuje zakotvit povinnost obce zajistit podmínky pro výchovnou péči o děti, které nebyly přijaty k předškolnímu vzdělávání do spádové mateřské školy, a to do vzniku povinnosti obce zajistit podmínky pro předškolní vzdělávání dětí dle školského zákona. Povinnost může obec naplnit více způsoby, včetně uhrazených nákladů na zajištění péče rodiči, a to do výše maximální úhrady za službu péče o dítě v dětské skupině, tj. do výše jedné třetiny měsíční minimální mzdy.

Návrh zákona není v rozporu a nestanovuje odchylky ve vztahu k zákazu diskriminace. Rovněž není v rozporu se zákonem č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů.

Také návrh zákona nebude mít negativní dopad ve vztahu k rovnosti mužů a žen. Naopak se zaměřuje na specifické problémy, které vyplývají z nerovného postavení žen a mužů ve společnosti. Těmi jsou překážky pro slaďování rodinného a pracovního života, které představuje nedostatečná kapacita služeb péče o děti v předškolním věku, a genderové stereotypy, na základě kterých jsou ženy vnímány jako hlavní pečovatelky. Cílí také zároveň na problémy domácností samoživitelů a samoživitelek (kde ženy tvoří 90%). Materiál má tedy pozitivní dopad na rovnost žen a mužů.

Předkládaný návrh zákona je v souladu s ústavním zákonem č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů, respektuje obecné zásady ústavního pořádku České republiky a není v rozporu s nálezy Ústavního soudu České republiky.

Návrh zákona není v rozporu s předpisy EU. V roce 2002 se hlavy států a předsedové vlád zemí EU v závěrech ze zasedání Evropské rady v Barceloně shodli, že: "Členské státy by měly odstranit překážky účasti žen na trhu práce a s přihlédnutím k poptávce po zařízeních péče o děti a struktuře nabídky těchto služeb na vnitrostátní úrovni usilovat o to, aby do roku 2010 byly schopny poskytovat péči pro nejméně 90% dětí ve věku od tří let d