411/13.11.13 - Problematika zařazení kogeneračních jednotek pro účely daně z příjmů

Stanovisko upraveno, příspěvek uzavřen s rozporem

Tento příspěvek se zabývá otázkou povahy technologií kogeneračních jednotek¹⁾ z hlediska jejich zařazení do odpisové skupiny pro účely daně z příjmů, a to vzhledem k povaze a účelu těchto zařízení a v kontextu pokynu D-6 a judikatury správních soudů.

Tento příspěvek má za cíl odstranění nejasností ohledně způsobu daňového zatřídění kogeneračních jednotek či obdobných zařízení pořizovaných podnikateli k provozování jejich podnikatelské činnosti, které jsou využívány k výrobě elektřiny a zároveň k vytápění vybraného již dříve zkolaudovaného objektu nebo skupiny objektů.

V praxi se totiž v posledních několika letech významně rozvíjejí energetické projekty založené na instalaci kogenerační jednotky (či jiného obdobného zařízení) do již existujících objektů nebo vně těchto objektů s tím, že toto zařízení buďto nahradí nebo doplňuje stávající zdroj vytápění těchto objektů.

Příspěvek se netýká tzv. malých kogeneračních jednotek, které jsou umisťovány zpravidla v rodinných domech nebo jiných menších objektech s cílem spotřebovat přímo v těchto objektech teplo i veškerou nebo významnou část elektřiny vyrobené v tomto zařízení, ani komplexních kogeneračních systémů instalovaných jako součást elektráren a tepláren.

Kogenerační jednotkou se rozumí zařízení umožňující kombinovanou výrobu elektřiny a tepla. Princip fungování těchto zařízení je založen na skutečnosti, že při výrobě elektrické energie formou spalování paliv vzniká velké množství ztrátového tepla, které je z hlediska zachování funkčnosti motoru nebo turbíny za