541/20.03.19
Výklad § 15 zákona o DPH ve vztahu
ke stravenkám
Ing.
Tomáš
Brandejs,
daňový poradce, číslo osv. 3191
1. Cíl příspěvku
Cílem příspěvku je nalézt základní definiční znaky poukazů dle
§ 15 Zákona o DPH1) ve
znění, v jakém by měl být po přijetí novely, která se v současné době nachází v legislativním
procesu schvalování2) (dále „Novela“), respektive dle odpovídající úpravy pro
poukazy na základě Směrnice o Poukazech3), která pravidla pro zdanění poukazů
včlenila do EU DPH Směrnice4) k 1. 1. 2019.
Vzhledem k přechodným ustanovením Novely, podle nichž jsou pro poukazy vydané po 1. 1.
2019 za určitých okolností použitelná pravidla EU DPH Směrnice již od 1. 1. 2019, jde o téma, které
je nutno urychleně vyjasnit. Je nezbytné sjednotit názor, zda poukazem dle
§ 15 Zákona o DPH, respektive EU DPH Směrnice, jsou
rovněž i v praxi velmi rozšířené poukázky na stravování5) vydávané
společnostmi zajišťujícími různými formami jejich distribuci a zpětný odběr6)
(dále „Společnosti“), kdy každá ze Společností má s vybranými restauračními zařízeními provozovanými
na území České republiky smlouvy o zpětném odběru daných poukázek.
Pro účely tohoto příspěvku konkrétně předpokládám následující
vymezení7):
-
Společnost vlastním jménem vydává poukázky, aby s nimi mohly být hrazeny služby
poskytované restauračními zařízeními (dále „Stravenky“ a „Partneři“);
-
Stravenky Partneři přijímají jako úplatu nebo část úplaty za jimi poskytnuté služby.
Související dokumentace specifikuje služby, které je možné Stravenkou u Partnerů zaplatit, jako
stravovací služby s místem plnění v ČR (a to v podobě, ve které podléhají jediné sazbě
DPH);