Důvodová zpráva k zákonu č. 297/2021 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky osobám sterilizovaným v rozporu s právem a o změně některých souvisejících zákonů

Sterilizací se rozumí zdravotní výkon zabraňující oplodnění bez odstranění nebo poškození pohlavních žláz.¹⁾ Sterilizace je tudíž zákrok výrazně zasahující do tělesné integrity dané osoby²⁾ a potažmo i do jejího soukromého a rodinného života³⁾, neboť výrazně ovlivňuje podmínky jeho realizace, tj. založení samotné biologické rodiny.⁴⁾ Tato práva jsou přitom jedněmi z centrálních lidských a osobnostních práv vůbec.

Provádění sterilizací jako zdravotnického zákroku bylo v minulosti upraveno zákonem o péči o zdraví lidu⁵⁾ a jeho provádějícími směrnicemi Ministerstva zdravotnictví. Podle zákona bylo možné sterilizaci provést jen se souhlasem nebo na vlastní žádost dotčené osoby za podmínek stanovených Ministerstvem zdravotnictví.⁶⁾ Zákon rovněž stanovil, že každý lékařský výkon, který není v bezprostředním zájmu osoby, na které má být proveden, lze provést pouze s předchozím písemným souhlasem takové osoby. Před udělením souhlasu musí být osoba úplně informována o povaze výkonu a jeho rizicích.⁷⁾ Bližší podmínky pak stanovily směrnice o provádění sterilizace.⁸⁾ Podle směrnic byla sterilizace přípustná na vlastní žádost nebo se souhlasem dané osoby a po indikaci lékařem, v případě, že se sterilizace prováděla na nemocných pohlavních orgánech muže či ženy za léčebným cílem podle pravidel lékařské vědy nebo po indikaci odbornou lékařskou komisí v případech ostatních.⁹⁾

Pro posouzení, zda je v případě konkrétní osoby sterilizace indikována, zajistil předseda komise odborné vyšetření, na základě jehož závěrů komise rozhodla o zamítnutí či schválení žádosti a o svém rozhodnutí pořídila protokol.¹⁰⁾ Pokud bylo o žádosti rozhodnuto kladně, byl pacient poslán předsedou komise s doporučením na ženské (urologické nebo chirurgické) oddělení. Na oddělení byl rovněž zaslán opis protokolu, který se stal součástí chorobopisu. Před samotným zákrokem pak pacient, u něhož měla být sterilizace provedena, popřípadě jeho zákonný zástupce (opatrovník) podepsal prohlášení, že s provedením sterilizace souhlasí a že bere na vědomí písemné poučení o tom, do jaké míry je sterilizační zákrok reparabilní.¹¹⁾

Právní úprava tedy vždy již od počátku předepisovala jako základní podmínku pro provedení sterilizace souhlas dotčené osoby, které měla být sterilizace provedena.¹²⁾ Souhlas pacienta s lékařským zákrokem lze bezpochyby považovat za právní úkon ve smyslu (nejen) občanského práva, neboť je projevem vůle směřujícím ke vzniku, změně nebo zániku práv a povinností,¹³⁾ v tomto případě vzájemných práv a povinností lékaře a pacienta. Poskytování zdravotní péče pacientům je v tomto směru nutné považovat za plně soukromoprávní vztah, kde oba účastníci vztahu mají rovné postavení a oba proto musí dospět k vzájemné dohodě o způsobu léčby.¹⁴⁾ Z toho plyne, že souhlas s jakýmkoliv zdravotnickým zákrokem musel rovněž od počátku splňovat základní podmínky platnosti právního úkonu podle obecných požadavků (nejen) občanského práva, tj. být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně.¹⁵⁾ Projev vůle obsahující souhlas musel být jednoznačně učiněn, ať již jednáním nebo opomenutím, avšak natolik výslovně nebo jiným způsobem, který nevzbuzuje pochyb o tom, co chtěla daná osoba (v daném případě pacient) projevit.¹⁶⁾ Svobodný a informovaný souhlas opravňuje lékaře k provedení zákroku a zároveň prokazuje pacientovo svolení k jeho provedení, čímž zároveň chrání práva a oprávněné zájmy lékaře.¹⁷⁾ Proto musí být jeho skutečné udělení postavené najisto.

Vážnost úkonu poté předpokládala plnou informovanost o všech jeho souvislostech. Informovaný souhlas poučeného pacienta tedy zahrnuje poučení o účelu, povaze, důsledcích a rizicích zákroku.¹⁸⁾ K platnosti takového právního úkonu je nutné, aby měl pacient před udělením souhlasu všechny výše uvedené informace. Vliv na požadovaný rozsah poučení bude mít složitost nebo jednoduchost vyšetřovacího nebo léčebného úkonu. U zákroků, při kterých dochází k intenzivnímu porušení tělesné integrity pacienta, je přitom důkladné poučení se všemi jeho složkami v nejvyšším zájmu pacienta i lékaře. Právě takovýmto zákrokem je bezesporu i sterilizace, jejímž důsledkem je trvalé zbavení plodnosti. Pokud by byly podané informace v podstatné míře nepravdivé nebo neúplné, pacient by uděloval souhlas v právně relevantním omylu, který je schopen přivodit neplatnost právního úkonu, tedy neplatnost souhlasu se zákrokem.¹⁹⁾

Stejně významnou otázkou je svobodnost souhlasu, který musí být prostý jakéhokoliv nátlaku či donucení. Právní úkon tedy musí plně korespondovat s vnitřní vůlí a přesvědčením pacienta a nesmí být tudíž učiněn v tísni, pod nátlakem či donucením způsobeným jakýmikoliv okolnostmi, jinak je opět neplatný.²⁰⁾ Konkrétně v případě pacientů je třeba připomenout, že pod tlakem určitých okolností jako například oslabující vliv nemoci nebo ovlivnění léky či stresová situace v bezprostřední souvislosti s podstoupením lékařského zákroku není možné nikdy udělit skutečný svobodný a informovaný souhlas se zákrokem, neboť pacient nemůže dostatečně zvážit jeho následky a další související okolnosti.²¹⁾ Za příklad tohoto stavu lze označit i fázi první doby porodní, během které ženě porodní bolesti a medikace brání v řádném zvážení všech následků svého rozhodnutí²²⁾, případně další stavy.

Význam svobodného a informovaného souhlasu potvrzuje i výše popsaná konstrukce zákona o péči o zdraví lidu a sterilizačních směrnic. V případech neterapeutické sterilizace, tj. sterilizace provedené na zdravých pohlavních orgánech, mělo podle směrnic dojít k podání žádosti o provedení sterilizace, následnému posouzení sterilizační komisí, z