Důvodová zpráva k zákonu č. 41/2009 Sb., o změně některých zákonů v souvislosti s přijetím trestního zákoníku

Tento návrh zákona upravuje novelizace zákonů souvisejících s přijetím nového trestního zákoníku.

K bodu 1.:

Jde o změnu navazující na označení trestného činu neoprávněného nakládání s údaji podle § 178 trestního zákoníku.

K bodu 2.:

Vymezení věcné příslušnosti krajského soudu je v § 17 provedeno označením trestných činů, a proto, v důsledku nového označení trestných činů v trestním zákoníku, na které se vztahuje věcná příslušnost krajského soudu, bylo nutné nově vymezit jednotlivé trestné činy. Rozsah věcné příslušnosti krajského soudu se podstatně nemění, v zásadě byla rozšířena jen o trestné činy neoprávněného odebrání tkání a orgánů, nedovoleného nakládání s tkáněmi a orgány, odběru tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu, nedovoleného nakládání s lidským embryem a lidským genomem a obchodování s lidmi, a to s ohledem na jejich povahu a složitost. Přitom byla úprava sjednocena tak, že jsou uvedeny pouze názvy trestných činů bez označení paragrafů. Bez věcné změny byl ponechán i odstavec 2, v němž bylo pouze provedeno v souladu s trestním zákoníkem nové označení § 45 trestního zákoníku upravující ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu.

K bodu 3.:

V návaznosti na úpravu zabezpečovací v trestním zákoníku se upravuje nutná obhajoba v řízení, ve kterém se rozhoduje o uložení nebo změně zabezpečovací . Podobně se rozšiřuje nutná obhajoba i v řízení ohledně ochranného léčení, a to pokud jde o změnu ochranného léčení, a to jak při změně způsobu výkonu ochranného léčení, tak i při změně ústavního ochranného léčení na zabezpečovací detenci. V souvislosti s tím se toto ustanovení i logicky uspořádává.

K bodu 4. a 5.:

Obdobně jako v případech propuštění odsouzeného z výkonu trestu nebo jeho útěku doplňují se ustanovení zakládající právo poškozeného nebo svědka být o této skutečnosti informován.

K bodu 6. :

V ustanovení o doručování bylo nutno provést, k zásadní připomínce Ministerstva vnitra poukazující na značné zatížení policie doručováním zásilek pro orgány činné v trestním řízení, takovou formulační změnu, která jednoznačně vyjádří, že policejní orgán by měl být využíván pro doručování zásilek jen v těch případech, kdy nelze zásilku doručit jiným způsobem.

K bodu 7.:

V ustanovení § 71 odst. 8 písmeno c) jde o nahrazení pojmu „zvlášť závažný úmyslný trestný čin“ pojmem „zvlášť závažný zločin“ v návaznosti na § 14 odst. 3 trestního zákoníku.

K bodu 8.:

V ustanovení § 71 odst. 8 písmeno d) jde o nahrazení pojmu „trestný čin“ pojmem „zločin“ v návaznosti na § 14 trestního zákoníku a dále se zrušují slova „zvláštní části“, a to v souvislosti s § 109 trestního zákoníku.

K bodu 9.:

V § 71a bylo nutno nahradit dosud užívaný termín „zvlášť závažný úmyslný trestný čin“ nově trestním zákoníkem zaváděným termínem „zvlášť závažný zločin“.

K bodu 10.:

V tomto bodě jsou v návaznosti na trestní zákoník nově vymezeny trestné činy, kdy při důvodu vazby podle § 67 písm. c) nelze přijmout peněžitou záruku. Rozsah trestných činů zde byl logicky rozšířen o další velmi závažné trestné činy, kdy obava z útěku je vzhledem k jejich povaze zvlášť odůvodněna.

K bodu 11.:

Úprava § 88 souvisí s novým rozdělením trestných činů na zločiny a přečiny, kdy u zločinů je rozlišována kategorie „zvlášť závažných zločinů“ (srov. § 14 odst. 3 věta za středníkem trestního zákoníku).

K bodu 12.:

Úprava § 89 odst. 1 písm. c) souvisí s nahrazením pojmu společenské nebezpečnosti činu pojmem „povaha a závažnost“ činu. Tato změna souvisí s přechodem z materiálního na formální pojetí trestného činu, kdy podstatné okolnosti vztahující se k povaze a závažnosti činu je třeba zjišťovat z hlediska ukládání trestu za spáchaný trestný čin, přičemž tyto okolnosti, vedle dalších okolností vztahujících se k poměrům pachatele, mají podstatný význam pro stanovení druhu a výměry trestu.

K bodu 13.:

Tato změna navazuje také na bipartici trestných činů, které se rozlišují podle § 14 trestního zákoníku na zločiny a přečiny. Označení, zda jde o zločin nebo přečin, je třeba uvádět ve výroku rozsudku.

K bodu 14.:

V návaznosti na změny provedené trestním zákoníkem se upravuje i toto ustanovení. Výslovně se také zdůrazňuje, že i výrok o spáchání trestného činu pachatelem ve prospěch organizované zločinecké skupiny je nutno rovněž pojmout do rozsudku.

K bodu 15.:

Tento bod novely navazuje na úpravu společného trestu za pokračování v trestném činu v ustanovení § 45 trestního zákoníku, kdy je třeba označit ty dřívější rozsudky, v nichž soud zrušuje výrok o vině o pokračujícím trestném činu a o trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad a nahrazuje je novými výroky, včetně výroku o společném trestu za pokračování v trestném činu.

K bodu 16.:

Vzhledem k nedostatečné praxi soudů při odůvodňování rozsudku se blíže rozvádí odůvodnění rozsudku tak, aby byly zřejmé okolnosti, s kterými se soud v tomto odůvodnění musí vypořádat. Mimo jiných podstatných okolností se konkrétně v této souvislosti zmiňuje v návaznosti na rozhodovací praxi Evropského soudu pro lidská práva i povinnost vypořádat se s délkou trestního řízení a zejména s průtahy v řízení, které byly zaviněny orgány činnými v trestním řízení. Pokud k těmto průtahům soud přihlédl, měl by konkrétně v odůvodnění rozsudku vyjádřit, zda a v jakém směru se to projevilo v ukládaném trestu, což pak lze namítnout proti případné stížnosti na průtahy u Evropského soudu pro lidská práva.

K bodu 17.:

Úprava § 142 odst. 2 trestního řádu navazuje na institut zabezpečovací , neboť je třeba i ohledně tohoto ochranného opatření rozšířit okruh osob, které mohou podat stížnost ve prospěch obviněného.

K bodu 18.:

Úprava ustanovení § 158 odst. 6 vztahující se na povinnost vyhovět ihned výzvě k podání vysvětlení navazuje na rozdělení trestných činů na zločiny a přečiny v § 14 trestního zákoníku, přičemž uvedenou povinnost novela v souladu s požadavky z praxe rozšiřuje na všechny zločiny.

K bodu 19.:

V souladu s požadavky praxe se upravuje ustanovení § 158 odst. 8 trestního řádu tak, aby bylo již z textu zákona zřejmé, které osoby je možno vyslýchat do protokolu v průběhu postupu před zahájením trestního stíhání. Současně se upřesňuje i odkaz na ustanovení upravující čtení takových protokolů a jejich předestření.

K bodu 20.:

Také úprava § 158e odst. 1 trestního řádu navazuje na rozdělení trestných činů na zločiny a přečiny v § 14 trestního zákoníku. Toto ustanovení trestního řádu upravuje podmínky pro použití agenta, kde pojem „zvlášť závažného úmyslného trestného činu“ je nahrazen pojmem „zvlášť závažného zločinu“ (viz § 14 odst. 3 věta za středníkem trestního zákoníku).

K bodu 21. až 23.:

V návaznosti na úpravu obsaženou v § 172 odst. 2 písm. c) se navrhuje poskytnout státnímu zástupci právo odložit ze stejných důvodů věc před zahájením trestního stíhání, neboť není ekonomické, aby při naplnění důvodů pro zastavení trestního stíhání pouze formálně trestní stíhání zahájil, a krátce poté jej ze stejných důvodů zastavil. V souvislosti s tím se upravuje i číslování odstavců v tomto ustanovení.

K bodu 24.:

Toto ustanovení navazuje na nový pojem „organizovaná zločinecká skupina“, jenž nahradil pojem „zločinného spolčení“ (srov. § 127 trestního zákoníku).

K bodu 25.:

Návrh odstavce 6 § 161 reaguje na situace, kdy ozbrojené síly České republiky plní úkoly v zahraničí a jejich policejní ochranu na základě zákona č. 124/1992 Sb. zabezpečuje Vojenská policie. Vyšetřování povede pověřený orgán Vojenské policie do doby vojáka, který trestný čin spáchal. Toto řešení reaguje na situace vzdálenosti a charakteru místa (země) nasazení jednotek. Vytváří se tím také podmínky k realizaci neodkladných a neopakovatelných úkonů podle § 160 odst. 3, 4 trestního řádu.

K bodu 26.:

Ustanovení § 163 o trestním stíhání se souhlasem poškozeného bylo také nutno upravit s ohledem na nové označení trestných činů v trestním zákoníku, u kterých může poškozený nedáním souhlasu vyloučit trestní stíhání obviněného. Rozsah těchto trestných činů se v zásadě nemění.

K bodu 27.:

V návaznosti na změnu pojetí trestného činu z materiálního na formální se upravuje a doplňuje i ustanovení § 172 odst. 2 písm. c) tak, aby „bagatelní“ trestné činy, u nichž je jejich závažnost velmi nízk