Důvodová zpráva k zákonu č. 418/2021 Sb., změna zákona o Policii České republiky ,
zákona o Celní správě České republiky a o obecní policii
OBECNÁ ČÁST
1. Název právního předpisu
Předložený návrh, kterým se upravuje působnost Policie České republiky a orgánů Celní
správy České republiky (dále jen „orgány celní správy"), je souborem novel těchto zákonů:
1)
zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen
„zákon o Policii ČR") a
2)
zákona č. 17/2012 Sb., o Celní správě
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o Celní správě ČR").
Současně se navrhuje i související novela
3)
zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách
provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č.
168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu
způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů
(zákon o pojištění odpovědnosti z provozu
vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích");
4)
zákona č. 111/1994 Sb., o silniční
dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o silniční dopravě");
5)
zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na
pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o silničním provozu");
6)
zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních
komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon o pozemních
komunikacích").
2. Popis a zhodnocení stávající právní úpravy
Za současné právní úpravy mohou orgány celní správy vymáhat pokutu pouze tehdy, pokud u
přestupce zjistí majetek v České republice (např. mzda, účet u banky, nemovitost – viz „Daňová
exekuce
", § 178 odst. 5 zákona č. 280/2009 Sb.,
daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen
„daňový řád"), což je u pokut uložených
cizinci výjimečné. V první fázi řízení probíhá ověřování základních identifikačních údajů uvedených
v nezaplacených příkazech. Velmi problematické je ověřování údajů především u cizinců vzhledem k
tomu, že dostupné údaje z cestovního dokladu nejsou úplné, nelze z nich zjistit přesnou adresu a
přestupce není povinen doložit adresu jiným dokladem (uvádí se pouze název státu, číslo cestovního
dokladu a datum narození).Policista nebo celník, mohou při kontrole vozidla využít institut
kauce
, případně
zabránění v jízdě vozidla, ale pouze tehdy, je-li řidič podezřelý ze spáchání přestupku a je-li
důvodné podezření, že se bude vyhýbat řízení o tomto konkrétním přestupku nebo v případě, že by
vymáhání uložené pokuty za tento přestupek bylo spojeno s nepřiměřenými náklady, popřípadě nebylo
možné vůbec.Policista nemá v současné době přístup do evidence nezaplacených pokut uložených příkazem
na místě a předaných do dělené správy, tj. nemůže při kontrole zjistit, zda řidič nebo provozovatel
kontrolovaného vozidla má či nemá jiné nedoplatky. Současné legislativní řešení
kauce
a zabránění v
jízdě vozidla se vztahuje pouze na právě řešený dopravní přestupek, nikoliv na vymahatelnost
pravomocně uložených nezaplacených pokut.Institut kaucí a zabránění v jízdě vozidla jsou upraveny v
§ 35c a násl. zákona o silniční dopravě,
§ 43a a násl. zákona o pozemních komunikacích a v
§ 124a a násl. zákona č. 361/2000 Sb., o
silničním provozu.
Obecní úřady obcí s rozšířenou působností projednávají nejvíce dopravních přestupků podle
§ 124 odst. 5 písm. j) zákona o silničním
provozu. V případě obcí, které využívají kamerové systémy, je značná část těchto přestupků
dokumentována těmito automatizovanými systémy a řešena na základě objektivní odpovědnosti
provozovatele vozidla podle § 10 odst. 3, resp.
§ 125f a násl. zákona č. 361/2000 Sb., o
silničním provozu.
Cca 56 - 62 % pokut pravomocně uložených obecním úřadem obce s rozšířenou působností je
uhrazeno. Vymahatelnost práva v případě zahraničních subjektů, pokud byl učiněn alespoň jeden úkon
ve věci (výzva k uhrazení určené částky, popř. výzva k podání vysvětlení za účelem zjištění
totožnosti řidiče), se pohybuje mezi 28 až 57 %.
Unijní právní předpisy související s vymahatelností dopravních přestupků upravují pouze
poskytování informací a s tím související spolupráci členských států EU. Z těchto předpisů lze uvést
směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU)
2015/413 ze dne 11. března 2015 o usnadnění
přeshraniční výměny informací o dopravních přestupcích v oblasti bezpečnosti silničního provozu a
směrnici Evropského parlamentu a Rady (EU)
2019/520 ze dne 19. března 2019 o interoperabilitě
elektronických systémů pro výběr mýtného a usnadnění přeshraniční výměny informací týkajících se
nezaplacení silničních poplatků v Unii. Směrnice upravují výměnu informací o osobách zapsaných v
registru vozidel a povinnost zaslat informační dopis týkající se předmětného řízení. Transpoziční
lhůta směrnice (EU) 2015/413 uplynula 6. května
2015, přičemž předmětná směrnice je transponována do českého právního řádu zejména
zákonem o silničním provozu (viz
§ 125j odst. 1 a
2) a
zákonem o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích (viz § 5 odst. 8).
Transpoziční lhůta směrnice (EU)
2019/520 uplyne až 19. října 2021, směrnice
doposud nebyla do českého právního řádu transponována.
Jak vyplývá ze Zprávy Komise Evropskému Parlamentu a Radě o uplatňování směrnice (EU)
2015/413 o usnadnění přeshraniční výměny informací
o dopravních deliktech v oblasti bezpečnosti silničního provozu1), zpracované
na základě bodu 18 Směrnice2) „přibližně u 50 % vyšetřovaných dopravních
deliktů spáchaných zahraničními pachateli se v současnosti nedaří vymáhat sankce". Za hlavní příčiny
Komise uvedla fakt, že rozhodnutí o přestupcích vydaná členskými státy nespadají pod působnost
rámcového rozhodnutí 2005/214/SVV v důsledku
přetrvávající právní nejistoty výkladu pojmu „přezkum soudem, který je příslušný taktéž ve věcech
trestních", a nedostatečnou spolupráci mezi členskými státy při vyšetřování dopravních
deliktů.
Zkušenosti ze zahraničí:
1) Většina zemí EU má nastavený systém, který motivuje přestupce sníženou sazbou pokuty,
pokud pokutu zaplatí na místě přestupku (obdoba našeho příkazu na místě). V řadě států je rovněž
legislativně upravena objektivní odpovědnost provozovatele vozidla (např. Nizozemsko, Řecko, Polsko,
Estonsko, Francie, Irsko), která umožňuje subsidiárně přenést odpovědnost na provozovatele vozidla.
V Německu je možné v případě nesdělení řidiče nařídit provozovateli vozidla vést knihu jízd. V
některých zemích je povinnost vlastníka, resp. provozovatele vozidla sdělit řidiče, který vozidlo
řídil v době přestupku (např. Francie, pokud se jedná o služební vozidla).
2) Pokud přestupce na místě dlužnou částku neuhradí, přistupuje oprávněný orgán k použití
zajišťovacího, resp. donucovacího institutu – např. zadržení řidičského průkazu, tabulek státní
poznávací značky (dále jen „registrační značka"), movitých věcí (např. vozidla, osobních věcí) nebo
k použití institutu
kauce
.Např. ve Slovenské republice existuje systém, který fungoval v minulosti i v České
republice. Pokud nemá řidič na místě hotovost na zaplacení splatné pokuty, je mu přímo na místě
zajištěn řidičský průkaz, vystaven náhradní doklad, který platí pouze na území Slovenské republiky,
a stanovena 15ti denní lhůta, do kdy musí pokutu uhradit. Pokud pokutu do stanovené doby neuhradí,
je mu řidičský průkaz do 30ti dnů zadržen rozhodnutím. (§ 71 a § 72 zákona č. 8/2009 Z.z., o cestnej
premávke a o zmene a doplnení niektorých zákonov, ve znění pozdějších předpisů). V zákonem
stanovených případech je možné zajistit i osvědčení o registraci vozidla nebo registrační značky
vozidla (např. pokud řidič vozidla neuhradí mýto a je mu uložena pokuta, kterou nemůže na místě
zaplatit; zajištění je možné i tehdy, pokud řidič poruší sociální předpisy, vozidlo přesáhne
přípustnou celkovou hmotnost, řidič nepředloží potvrzení o povinném ručení apod.).
-
Německo: Pokud nemá podezřelý z přestupku trvalé bydliště nebo pobyt na území
Německa, musí zplnomocnit osobu v působnosti příslušného soudu k převzetí doručovaných písemností a
složení peněžité záruky za uhrazení pokuty (§ 132
Abs
. 1 S. 1 Nr. 2 StPO i. V. m. § 46 OWiG). Pokud
dotčená osoba odmítne uhradit pokutu, může jí být zabaven dopravní prostředek a jiné věci ve
vlastnictví, které má u sebe (§ 132 Abs
.. 2 S. 1 StPO i. V. m. § 46 OWiG). Musí být však dodržena
zásada proporcionality (tj. hodnota zabavených věcí nesmí překročit očekávanou pokutu včetně
poplatků a výdajů).Pokud není pokuta dobrovolně zaplacena, je zahájeno exekuční řízení, které je vedeno
finančními úřady. Pokud dotčená osoba nebude ochotna zaplatit stanovenou pokutu, může být osoba
vzata do donucovací vazby v délce do 6ti týdnů, resp. 3 měsíců dle výše pokuty, pokud pokuta není
uhrazena a osoba nepředložila důkazy o své platební neschopnosti (§ 95 a 96 OWiG).
-
Obdobná úprava platí i v Rakousku. I podle § 37 rakouského zákona o trestním právu
správním (VStG, 1991 ve znění z 8. 10. 2019) je možné nařídit složení
kauce
, existuje-li podezření,
že se osoba bude vyhýbat potrestání nebo vymáhání trestu nebo pokud by stíhání nebo vymáhání trestu
nebylo možné nebo by vyžadovalo úsilí nepřiměřené významu poškození či ohrožení chráněného právního
zájmu. V případě, že není uhrazena pravomocně uložená pokuta, je dlužníku zaslána upomínka
(zpoplatněná paušální částkou) peněžitá sankce je vymáhána. Není-li možné peněžitý trest vymoci,
musí být stanoven náhradní trest odnětí svobody (§ 16 a § 54b a násl. VStG). Náhradní trest odnětí
svobody nesmí překročit maximální trest odnětí svobody uložený za správní přestupek a, není-li
stanoveno jinak, nesmí překročit dva týdny. Náhradní odnětí svobody delší než šest týdnů není
přípustné. Na náklady spojené s výkonem trestu vězni přispívají, pokud ve výkonu nepracují. V
případě, že osoba není schopna uhradit najednou celou částku, lze povolit splátkový
kalendář.3) Třetí systém je založený na uplatnění zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a
pokut podle Rámcového rozhodnutí Rady 2005/214/SVV
o uplatňování zásady vzájemného uznávání peněžitých trestů a pokut. Předmětem uznání a výkonu na
území České republiky může být pravomocné rozhodnutí jiného členského státu EU, kterým byla uložena
některá z těchto peněžitých sankcí nebo pen