V tomto příspěvku se zaměříme na výkon samostatné výdělečné činnosti našimi občany v zahraničí na straně jedné a osobami z ciziny v České republice na straně druhé. Z hlediska řešení zdravotního pojištění je důležité, o které osoby (resp. státy) se jedná. Bude-li se jednat o výkon podnikatelské činnosti v rámci států Evropské unie, případně ve státech Evropského hospodářského prostoru (což je Norsko, Island a Lichtenštejnsko), ve Švýcarsku nebo ve Spojeném království, postupuje se podle těchto právních předpisů upravujících sociální zabezpečení osob migrujících na „evropské“ úrovni: 1.nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. 4. 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, a2.nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. 9. 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 , obě ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012 ze dne 22. 5. 2012 (u všech předpisů budu v dalším textu uvádět jen „Nařízení“). Jiné podmínky pak platí v situaci, kdy je podnikatelská činnost vykonávána ať už našimi občany v tzv. „třetí“ zemi, tedy mimo státy výše uvedené, anebo když se osoby z těchto států rozhodnou podnikat u nás. Nejprve si probereme možnosti, které přicházejí v úvahu v situaci, když se náš občan rozhodne pro výkon podnikatelské činnosti v zahraničí.
Samostatná výdělečná činnost v kontextu Evropské unie a zdravotního pojištění
Vydáno:
17 minut čtení
Samostatná výdělečná činnost v kontextu Evropské unie a zdravotního pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
Podnikání českého občana na území států EU, EHP, Švýcarska a Spojeného království
Jestliže občan České republiky vykonává výdělečnou činnost (samostatnou výdělečnou činnost nebo zaměstnání) na území státu, na který se vztahuje působnost výše vyjmenovaných Nařízení, po brexitu i ve Velké Británii a v Severním Irsku, pak platí, že osoba je pojištěna ve státě, na jehož území vykonává výdělečnou činnost. Pokud má český občan v úmyslu vycestovat za účelem zahájení podnikání v některém ze států, ve kterých se postupuje podle Nařízení, je českým pojištěncem do okamžiku, kdy začne v dané zemi vykonávat výdělečnou činnost. V případě potřeby může do doby zahájení podnikání čerpat zdravotní péči v této zemi na základě EPZP - Evropského průkazu zdravotního pojištění (European Health Insurance Card – mezinárodní zkratka EHIC), vystaveného mu českou zdravotní pojišťovnou. Jakmile začne český pojištěnec vykonávat v daném státě samostatnou výdělečnou činnost, podléhá právním předpisům (všem systémům sociálního zabezpečení) příslušného státu. Stává se pojištěncem státu, ve kterém je výdělečně činný, a je mu vystaven místní doklad o nároku na zdravotní péči. V této souvislosti přestává být českým pojištěncem a ztrácí nárok na zdravotní péči z titulu EPZP, vystaveného českou zdravotní pojišťovnou. Zahájení výkonu samostatné výdělečné činnosti v příslušném státě je český občan povinen oznámit v zákonné osmidenní lhůtě své dosavadní české zdravotní pojišťovně a současně vrací vystavený český EPZP. Pokud je tedy českému občanovi jednoznačně známo, od kterého data začne vykonávat výdělečnou činnost v zemi s působností Nařízení, odhlásí se k příslušnému datu z českého systému zdravotního pojištění. Po ukončení výdělečné činnosti v tomto státě oznamuje