Dnešní soudnička nepotěší asi žádného plátce DPH, resp. jeho interní nebo externí daňaře a účetní. Inu, považte, finanční správě a posléze soudům nestačil pro uznání nároku na odpočet DPH z nákupů zboží obvyklý důkaz fakturou dodavatele, dodacími listy a rámcovou kupní smlouvou. Důvodem bylo pár zdánlivě „drobných“ pochybností, které – což je hlavní – odběratel neodstranil. Přitom nešlo o daňový podvod, do něhož by byl plátce zapojen aktivně nebo pasivně, „pouze“ hodnověrně neprokázal, že k tvrzenému přijetí zboží došlo. Nepomohlo dobrozdání jednatele ani jeho dotyčného dodavatele, ani to, že faktura byla uhrazena. A ruku na srdce, jak jsou na tom vaše firmy, dokážou opravdu hodnověrně prokázat uskutečnění všech přijatých zdanitelných plnění? Pokud ano, nezbývá, než pogratulovat a připlatit personálu, obávám se však, že většina si důkazy až tak jistá nebude…
Podmínkou odpočtu DPH je také prokázání přijetí zboží – prověřeno soudem – 1. část
Význam odpočtu DPH
Plátce daně z přidané hodnoty má řadu povinností, z nichž tou hlavní je přiznání DPH z jeho prodejů (až na výjimky) a její odvedení správci daně. Naopak jeho prakticky jedinou, ale významnou výhodou je možnost odpočtu – zjednodušeně řečeno „vrácení“ – DPH z nákupů od jiných plátců. Odpočet daně je přitom zcela zásadní podmínkou neutrality DPH pro plátce, kteří jsou fakticky v nemilé roli výběrčích daní zaplacených zákazníky. Cesta plátce za odpočtem se však podobá legendární plavbě Odyssea mezi Charybdou a Skyllou. A úskalím nejsou jen více méně srozumitelné i spravedlivé podmínky stanovené zákonem č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „
ZDPH“), ale také často dosti mlhavé procesní daňové aspekty, hlavně zmíněné unesení důkazního břemene. Přitom předkládané jakkoli pádné a hodnověr
