Úředníci územních samosprávných celků

Úředníkem se pro účely zákona o úřednících¹⁾ rozumí zaměstnanec územního samosprávného celku podílející se na výkonu správních činností zařazený do obecního úřadu²⁾. Dle zákonné definice je pak správní činností plnění úkolů v samostatné nebo přenesené působnosti územního samosprávného celku³⁾. Pojem úředník je tedy širokým pojmem a ne vždy je zcela zřejmé, kteří konkrétní zaměstnanci skutečně úředníky jsou. Jisté vodítko lze najít v důvodové zprávě k zákonu o úřednících, kde zákonodárce uvedl příklady činností, které jsou pokládány za činnosti správní a jež odůvodňují zařazení zaměstnance mezi úředníky. Nejedná se o výčet absolutní, správní činností tedy může být i jiná činnost v oblasti samostatné či přenesené působnosti vykonávaná zaměstnanci obce⁴⁾. K upřesnění může přispět negativní vymezení tohoto pojmu v zákoně o úřednících, které stanoví, na které zaměstnance se zákon nevztahuje⁵⁾. Toto negativní vymezení umožňuje zcela jasně a bez dalších pochybností vymezit, kteří zaměstnanci nebudou mít úředníka. Jak vyplývá z důvodové zprávy k zákonu o úřednících, důvodem pro takovéto rozdělení byla pro zákonodárce snaha rozlišit rozsah požadavků kladených na zaměstnance, jejichž převážná činnost spočívá ve výkonu činností samosprávných či v rámci přenesené působnosti v zájmu zvýšení kvality výkonu veřejné správy⁶⁾.

Otázkou, které zaměstnance obcí lze považovat za úředníky, resp. kdy je naplněna podmínka výkonu správních činností zaměstnancem, se zabýval Nejvyšší soud⁷⁾. Konstatoval, že pro naplnění znaků úředníka dle zákona o úřednících je nutné kumulativní naplnění třech vymezených znaků, a to (i) zaměstnanec pracující na základě pracovní smlouvy, (ii) zaměstnanec zařazený do úřadu územního samosprávného celku a (iii) zaměstnanec podílející se na správních činnostech. Osoby pracující na základě dohod o pracích mimo pracovní poměr, a to i pokud se v rámci své činnosti podílí na výkonu správních činností, nejsou dle zákona o úřednících úředníky. Soud uvedl, že definice správních činností v zákoně o úřednících neposkytuje jednoznačnou a konkrétní odpověď, zároveň však uvedl, že s ohledem na široký rozsah zejména samosprávních činností obce nelze očekávat uvedení taxativního výčtu činností, které by tento pojem definovaly. Zároveň dle něj není řešením ani demonstrativní výčet takových činností přímo v zákoně a nelze bez dalšího vycházet ani z příkladného výčtu správních činností uvedených zákonodárcem v důvodové zprávě (viz poznámka pod čarou č. 4). Dle Nejvyššího soudu je pro stanovení jasné odpovědi rozhodující část definice úředníka uv&aacute