Úroky z prodlení hrazené správci daně - výběr z judikatury

Nejvyšší správní soud dne 30. 5. 2019, čj. 1 Afs 271/2016-77, řešil situaci, kdy daňový subjekt podal žádost o posečkání doměřené daně, ta mu však byla zamítnuta. Proti zamítavému rozhodnutí podal odvolání, které nebylo zatím vyřízeno. Přesto správce daně přistoupil k exekuci nejen dlužné daně, ale i úroku z prodlení. Před zahájením žalobci neposlal ani upozornění na možnou exekuci dle § 153 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), ani nevystavil platební výměr na úroky z prodlení dle § 252 odst. 6 daňového řádu. Nejvyšší správní soud neshledal na tomto postupu nic závadného a odlišnost od dřívějších rozsudků téhož soudu zdůvodnil jinou formulací odpovídajících ustanovení v zákoně o správě daní a poplatků a jinou v daňovém řádu. Z tohoto rozsudku tedy plyne, že pokud víme o tom, že nám byla daň doměřena, musíme počítat i s možnou exekucí nejen daně, ale i úroků z prodlení ještě před vystavením platebního výměru na tyto úroky. Nejvyšší správní soud konstatuje, že výši našich nedoplatků můžeme zjistit z daňové informační schránky či si podat žádost o sdělení stavu osobního účtu. Jistou úlevou z nesporné tvrdosti tohoto rozsudku může být odkaz na jiné soudní rozhodnutí uvedené v judikátu naznačující nutnost vydání předchozího upozornění správcem daně např. v případech spolupracujících daňových subjektů či bagatelních nedoplatků.

Podobně z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2019, čj. 45 Af 30/2016-52, ve Sbírce rozhodnutí NSS 7-8/2019 pod č. 3899/2019, vyplynula právní věta:

Naopak další rozsudek, tentokrát z dílny Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2018, čj. 22 Af 2/2017-41, zveřejněný ve Sbírce rozhodnutí NSS 7/2018 pod č. 3747/2018, je již k daňovým subjektům vstřícnější a posiluje jejich pozici před případnou okamžitou exekucí v případě, že je platební výměr na úrok z prodlení vydán. Jeho právní věta:

Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2018, čj. 6 Afs 398/2017-33, jsme se dozvěděli, že nelze exekuovat úroky z prodlení v případě, že proti doměření samotné daně bylo podáno odvolání, které nebylo ještě v okamžiku vydání exekučních případů vyřízeno. Jestliže daň nebyla doposud stanovena pravomocně, nelze zatím vymáhat úroky z prodlení k ní se vztahující. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5 2019, čj 7 Afs 141/2018–28, potvrdil skutečnost, že . To je možno učinit v odvolání proti (dodatečnému) platebnímu výměru na daň, a nikoli proti platebnímu výměru na úrok z prodlení. Rozsudek NSS ze dne 16. 5. 2019, čj. 9 Afs 40/2018–40, zkoumal vliv přeplatku na DPH za jedno zdaňovací období na nedoplatek za jiné zdaňovací období.

Díky dodatečným přiznáním na DPH vznikl za červenec 2013 přeplatek na DPH a za srpen 2013 naopak nedoplatek. Žalobkyně měla za to, že předepsaný úrok z prodlení z nedoplatku daně za srpen 2013 byl nezákonný, protože měl být vykompenzován použitím přeplatku za červenec 2013. Žaloba však nebyla úspěšná, neboť finanční správa i soudy došly k závěru, že dodatečně stanovená daň nižší, než byla poslední známá daňová povinnost, se vyměřuje až k poslednímu dni měsíce následujícího po zjištění důvodu pro podání dodatečného daňového přiznání (§ 141 daňového řádu) - tedy v našem případě při dodatečném přiznání za červenec, nikoli zpětně k 25. 8. 2013. Naopak úrok z prodlení z dodatečně vyměřené daně se dle zákona počítá již ode dne původní splatnosti daně (§ 252 daňového řádu). Přestože státní rozpočet skutečně evidentně o žádné peníze nepřišel, soudy po aplikaci doslovného znění zákona vyměření úroku z prodlení akceptovaly jako oprávněné. V kauze řešené NSS dne 25. 8. 2016 pod čj. 9 Afs 73/2016–35 byla odmítnuta možnost napadnout úroky z prodlení pomocí žaloby proti nezákonnému zásahu státního orgánu. Bylo konstatováno, že mělo být nejprve využito odvolání proti platebnímu výměru na úroky a následně využita žaloba proti rozhodnutí správního orgánu. „Zásahová“ žaloba zde nepřichází v úvahu.

(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2021, čj. 7 Afs 351/2019–24)