Rozdíly při vyplácení cestovních náhrad mezi veřejnou a soukromou sférou

Vydáno: 13 minut čtení

V následujícím příspěvku bych se rád blíže zaměřil na oblast cestovních náhrad a upozornil na odlišnosti mezi dvěma skupinami zaměstnavatelů. Protože se jedná o velmi širokou problematiku, věnoval bych se pouze některým vybraným aspektům, které jsou typické pro rozdíly mezi poskytováním cestovních náhrad mezi oběma sférami.

Rozdíly při vyplácení cestovních náhrad mezi veřejnou a soukromou sférou
Ing.
Zdeněk
Morávek,
daňový poradce
 
Právní úprava
Cestovní náhrady jsou upraveny
v § 156 až 189 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“)
. Zaměstnavatelé se pro účely poskytování cestovních náhrad dělí na dvě skupiny, a to zaměstnavatele, kteří jsou uvedeni v § 109 odst. 3 zákoníku práce (tzv. veřejná či nezisková sféra), a ostatní zaměstnavatele. Podnikatelské subjekty mají v tomto postupu jasno, vždy patří mezi ostatní zaměstnavatele, ovšem neziskové organizace to mají složitější. Některé patří do první skupiny zaměstnavatelů, konkrétně se jedná o stát, územní samosprávné celky, státní fondy, příspěvkovou organizaci, jejíž náklady na platy a odměny za pracovní pohotovost jsou plně zabezpečovány z příspěvku na provoz nebo poskytovaného z rozpočtu zřizovatele či z úhrad podle zvláštních právních předpisů, školskou právnickou osobu zřízenou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí podle školského zákona a regionální radu regionu soudržnosti. Tito zaměstnavatelé poskytují cestovní náhrady podle stejných pravidel jako ostatní zaměstnavatelé, ovšem s některými odlišnostmi, které jsou upraveny v