Po nějaké době jsem zaměřil svou pozornost na svou oblíbenou oblast nemovitých věcí v daních. Kromě turbulentní doby covidu a aktuálního významného vlivu inflace na tuto oblast jsem však zaznamenal celkem zajímavé posuny ve výkladech zákona o daních z příjmů k problematice technického zhodnocení provedeného nájemcem na nemovité věci, konkrétně nemovité kulturní památce. A právě seznámení se s těmito výklady ve světle závěrů souvisejících jednání Koordinačního výboru s Komorou daňových poradců bych vás rád seznámil.
Co nového v otázce daňového odepisování technického zhodnocení provedeného nájemcem na nemovité kulturní památce
Ing.
Petr
Koubovský,
daňový poradce, č. osv. 3891 – Rödl & Partner Tax, k. s.
1.Obecná úprava odepisování technické zhodnocení na nemovité kulturní památce
Zákon o daních z příjmů stanoví specifická pravidla pro tento typ provedeného technického zhodnocení v rámci ustanovení § 29 odst. 3 a dále pak v § 30 odst. 6 ZDP1). S účinností od 1. 1. 2004 bylo citované ustanovení § 29 odst. 3 ZDP změněno, a to dvěma změnami. Blíže viz citace znění bodu 206 zákona č. 438/2003 Sb., který provedl novelu uvedeného ustanovení:
„V § 29 odst. 3 větě první se slova ‚uvedeno do užívání podle zvláštního předpisu20)‘ nahrazují slovy ‚dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání‘ a na konci se doplňují slova ‚; přitom poplatník, který samostatně eviduje a odpisuje technické zhodnocení hmotného majetku podle § 26 odst. 3 písm. a) nebo výdaje vymezené v § 26 odst. 3 písm. c) zvyšuje o každé další technické zhodnocení dokončené na původním majetku vstupní cenu a zároveň u majetku odpisovaného podle § 32 i zůstatkovou cenu již evidovaného jiného majetku v tom zdaňovacím období, kdy je technické zhodnocení dokončeno a uvedeno do stavu způsobilého obvyklému užívání‘.“
2) Tato novela měl