Dominujícím základním cílem ekonomické činnosti podnikatelského subjektu je dosažení zisku1). K naplnění tohoto cíle vede řada cest. V běžném podnikatelském životě jsou nicméně často sledovány paralelně i cíle jiné. Při výkonu ekonomické činnosti podnikatelského subjektu není možné odhlížet ani od dalších faktorů, jakými jsou například motivace managementu (jehož benefity mohou být odvozovány od zisku, ale také od obratu, od tržního podílu apod.), požadavky dalších subjektů (peněžní instituce, státní orgány) či názor veřejnosti. Svou roli často hraje také logická snaha utajit svůj podnikatelský záměr před konkurencí. Přestože shora nebyly zdaleka vyjmenovány veškeré momenty, které motivují rozhodování managementu a vlastníků podnikatelského subjektu, lze konstatovat, že prostředky, kterými budou tyto různé cíle naplněny, jsou obdobně pestré. Ačkoli se (zpravidla) nejedná o legislativně zapovězené cíle, prostředky, které k jejich dosažení podnikatelský subjekt používá, mohou hraničit s literou, smyslem a účelem hmotného daňového práva, či se již dokonce nacházejí za touto hranicí.
Legislativní a judikatorní základ
Předmětem daně z přidané hodnoty je dle
§ 2 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty č.
235/2004 Sb. (dále jen „
ZDPH) zjednodušeně dodání zboží či poskytnutí služby. Vždy se tím míní skutečné dodání existujícího zboží a faktické poskytnutí reálné služby. Předmětem daně pak logicky není prosté vystavení faktury – daňového dokladu (byť by měl všechny zákonem požadované náležitosti) či provedení platby, která nesouvisí se skutečným dodáním zboží či poskytnutím služby (nejedná se tedy terminologií
ZDPH o úplatu za zdanitelná pl
