Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 4. 2019, sp.zn.7 Afs 321/2018 , www.nssoud.cz
Identifikace daňové ztráty (chybějící daň)
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Převážná většina skutečností doložených správcem daně a žalovaným tudíž nijak nesvědčí o tom, že transakce mezi stěžovatelkou a Dynavision byly součástí řetězce, který byl stižen podvodem na DPH. Podle výše citované judikatury daňové orgány sice nemusí identifikovat konkrétního dodavatele v řetězci, kterým byl spáchán podvod, na druhou stranu však musí prokázat přinejmenším existenci takového řetězce a existenci souvislosti mezi nárokovaným odpočtem a neodvedením daně. Stěžovatelce proto nelze upřít nárok na odpočet jen proto, že obchodovala s Dynavision a transakce této společnosti se zcela jinými společnostmi mohly být stiženy podvodem na DPH. Jakákoli souvislost s plněními, u kterých stěžovatelka nárokovala odpočet DPH, nebyla tvrzena, natož prokázána. Daňové orgány rovněž zcela rezignovaly na vyčíslení chybějící daně. Soud proto uzavírá, že žalovanému a správci daně se nepodařilo prokázat, že to byly právě transakce mezi stěžovatelkou a Dynavision, které byly součástí řetězce stiženého podvodem na DPH.
Chce-li správce daně činit spoluodpovědným daňový subjekt za daňovou povinnost jeho obchodních partnerů, musí mj. prokázat, že je zde vztah k chybějící dani. U složitějších řetězců to tak znamená, že správce daně musí prokázat vztah prověřovaného k subjektům, kde k daňové ztrátě došlo. Na tomto místě však tyto podmínky naplněny nebyly. Nejvyšší správní soud proto po právu výsledek daňového řízení zrušil.