Tvrzení odběratele vs. ostatní důkazní prostředky

K předpisům:

Proti tvrzení žalobce stojí pouze tvrzení odběratele, přičemž to, jak je uvedeno již výše, je v rozporu s uskutečněnými platbami.

V rozsudku sp. zn. 8 Afs 74/2009 zdejší soud konstatoval: „Při kolizi mezi jednotlivými důkazními prostředky je správce daně povinen v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně uvést, proč přisuzuje některému z důkazů nižší důkazní hodnotu, či jej vůbec neosvědčuje za důkaz.“ Jakkoli stěžovatel na uvedený rozsudek odkazuje, není zřejmé, proč uvěřil bez dalšího tvrzení odběratele o tom, že v roce 2008 vůbec neobchodoval, doklady nepodepsal a žalobce nezná, resp. zjištěním polské strany, a to za situace, kdy žalobci se s ním nedostalo. Stěžovatel měl při svém rozhodování o oprávněnosti uplatněného osvobození od daně k dispozici dva ne zcela korespondující důkazy – tvrzení odběratele (per informace polské finanční správy) a tvrzení žalobce podložené nezpochybněným účetnictvím a prokazatelně uskutečněné platby z účtu odběratele. Nehodlal-li stěžovatel tento důkazní návrh osvědčit za důkaz nebo mu nepřiznat důkazní hodnotu, musel tak učinit za splnění požadavků, které daňový řád klade na proces dokazování, které jsou obsaženy zejména v § 1 odst. 2 a § 8 daňového řádu. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by správce daně měl při svém rozhodování na výběr, které z důkazů provede a které nikoli, a o které z provedených důkazů opře své skutkové závěry a které prohlásí za nerelevantní či nadbytečné. Nelze totiž připustit, aby posuzující orgán připustil pouze takové důkazy, které svědčí jen ve prospěch či jen v neprospěch daňového subjektu. Stěžovatel však přisoudil vyšší vypovídací a důkazní hodnotu formuláři SCAN 2004 (viz informace polských orgánů) oproti žalobcem předloženým důkazům, jimiž bylo prokázáno jak dodání zboží, tak i provedení platby z účtu tvrzeného odběratele.