Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 7 Afs 267/2018 , www.nssoud.cz
Věrohodnost svědecké výpovědi
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
–
Jedním z hlavních důvodů, proč žalovaný dospěl k závěru o nesplnění podmínek pro uznání odpočtu DPH, bylo zpochybnění pravosti podpisů na akceptačních protokolech E. U. Městský soud však souhlasil s námitkou žalobce, že hlavní snahou E. U. mohlo být neuškodit sám sobě v probíhajícím trestním řízení, v němž mu hrozilo odsouzení za podíl na daňových podvodech, a proto je nutné s jeho výroky nakládat s ohledem na tuto skutečnost.
Nejvyšší správní soud však s městským soudem souhlasí, že pouhé tvrzení E. U. nemohlo postačovat pro zpochybnění pravosti podpisů na akceptačních protokolech. Je tomu tak především proto, že s ohledem na činnost orgánů činných v trestním řízení ve vztahu k osobám spojeným s činností společnosti ETB, včetně D. T. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 8 Tdo 897/2017), a na to, že snahou E. U. mohlo být v co největší míře popřít jakoukoliv účast na činnostech společnosti ETB, nelze na svědeckou výpověď E. U. pohlížet bez dalšího jako na věrohodnou.
Oba svědci nicméně uvěřitelným způsobem popsali zejména proces výběru dodavatele díla, uzavírání smlouvy o dílo a přebírání zdanitelného plnění. Drobné nesrovnalosti ve výpovědích pak lze, jak uvedl již městský soud, připsat na vrub časovému rozestupu mezi výpověďmi a předmětnými událostmi. Nelze se přitom ztotožnit s názorem stěžovatele, že výpovědi těchto dvou svědků jsou nevěrohodné již proto, že si svědci nevybavili základní skutečnosti týkající se milionových transakcí. Svědci totiž vysvětlili právě takové základní skutečnosti, jako byl způsob výběru zhotovitele či předávání díla; jsou to naopak právě detaily těchto transakcí, které ve svých svědeckých výpovědích neuvedli, a to z již uvedených ospravedlnitelných důvodů.
Je-li předmětem daňového řízení prokazování účasti na podvodu na DPH, je třeba věnovat pozornost věrohodnosti svědeckých výpovědí. Zejména jde-li o subjekty, které měly podvod fakticky spáchat, potažmo vystupovaly-li u subjektů, kde se ztratila daň. Lze totiž, stejně jako v tomto případě, předpokládat, že svědek bude prioritně chránit sám sebe před dopady trestního řízení. Výpověď popírající jakoukoliv činnost, obzvláště existují-li jiné důkazy opaku, je proto třeba posuzovat jako obhajobu s velmi malou mírou věrohodnosti.
Další oblastí jsou pak výslechy uskutečněné po mnoha letech. Bývá obvyklou praxí Finanční správy, že se ptá svědků na podrobnosti. A čím větší podrobnosti, tím větší pravděpodobnost, že si svědek nebude pamatovat. Toto nepamatování se však nelze vykládat za důkaz nevěrohodnosti. I v případě, kdyby se jednalo o transakce v obrovských částkách. Stěžejní jsou totiž základní skutečnosti, u kterých lze předpokládat, že si je svědek bude pamatovat i s odstupem času. Za tyto pak Nejvyšší správní soud v tomto případě považoval způsob výběru zhotovitele či předávání díla.