Z uvedeného tedy vyplývá, že vyhledávací činnost správce daně vybočí ze svých zákonných limitů tehdy, jestliže správce daně v rámci tohoto postupu přistoupí k ověřování a zjišťování daňového základu nebo jiných okolností rozhodných pro správné stanovení daně – tedy k dokazování.
Obsahem vyhledávací činnosti proto může být pouze zjišťování a shromažďování podkladových informací a nikoli jejich vlastní hodnocení a zjišťování či ověřování správnosti stanovení daňové povinnosti či její části.
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 3 Afs 8/2020-41 , www.nssoud.cz
Vyhledávací a kontrolní činnost
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský
K předpisům:
–
Vyhledávací činnost je v praxi některými správci daně stále zaměňována za činnost kontrolní. Přitom rozlišovací kritérium je velmi jednoduché. Dokud se podklady jenom sbírají, nejsou meze vyhledávací činnosti překročeny. Jakmile ale přijde na jejich hodnocení, již se fakticky jedná o činnost kontrolní.
Správci daně by se tak měli vyvarovat toho, že si potajmu ohledně nějakého pochybení vše zjistí, a teprve následně u daňového subjektu zahájí daňovou kontrolu. Přitom právě k takovému případu došlo zde, kde si správce daně nejdříve objasnil zapojení daňového subjektu do podvodu na DPH. A teprve následně zahájil daňovou kontrolu, v rámci které již šel zcela najisto. Může se jim totiž stát, že datum zahájení „faktické“ daňové kontroly, a s tím spojené přerušení lhůty pro stanovení daně, se jim posune o velký kus do minulosti.