Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 8. 2018, sp. zn. 9 Afs 216/2018 , www.nssoud.cz
„Závadnost“ virtuálních sídel
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Daňové spory, a. s.
K předpisům:
Soud souhlasí se stěžovatelkou, že v dnešní době není nutné, aby v sídle společnosti byl stále přítomen její zástupce a vykonával zde obchodní agendu. V době internetu, mobilních telefonů, on-line obchodů apod. si lze představit řadu ekonomických činností, které nevyžadují trvalé kancelářské či provozní prostory. Podnikání, které není přímo závislé na konkrétním místě, jakými jsou výrobní hala, či kamenná prodejna, lze vykonávat v podstatě odkudkoli. V takovém případě je přesné určení sídla v rámci České republiky z hlediska registrace k DPH irelevantní. Využijí-li tito podnikatelé pro účely zápisu ve veřejných rejstřících službu tzv. office house, tedy virtuální sídlo, která mimo pronájmu sídla společnosti může nabízet i řadu dalších služeb (od přebírání pošty po kompletní účetní a právní servis), neshledává Nejvyšší správní soud tuto skutečnost nijak problematickou a nedomnívá se, že by mělo být bráno k tíži podnikatele, jestliže takové sídlo využívá v případě, že všechny další okolnosti podnikání probíhají standardně a v souladu se zákonem.
Virtuální sídla mají v očích správce daně vždy negativní nádech, kdy za nimi vidí nějaký daňový neřád. Jak ale ukazuje Nejvyšší správní soud, takovýto paušalizující přístup není správný. V praxi existuje mnoho subjektů, které virtuální sídla využívají zcela vhodně, tudíž je nelze za to podezírat. A už vůbec ne „sankcionovat“ ve své podstatě nesmyslnými výzvami na sdělení skutečného sídla ve smyslu zákona o DPH.