Vyměřování místních poplatků po novele zákona účinné od 1. 1. 2024
Mgr.
Petr
Taranda
Zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (dále jen „zákon“), oslavil v tomto roce 32 let od svého přijetí, a v rámci našeho právního řádu proto drží z hlediska tohoto parametru jistý primát. I když se původně uvažovalo, že by byly místní poplatky převedeny do podoby místních daní a za tím účelem byl dokonce v prvním pololetí roku 2000 projednáván v Poslanecké sněmovně zákon o obecních daních, nebyl nakonec tento záměr realizován. V současné době jsou proto místní poplatky jedinou platbou daňového charakteru, o jejímž zavedení rozhodují do značné míry samy obce, resp. jejich zastupitelstva. Oproti daním, které jsou vybírány ve stejné výši na celém území ČR, by pak místní poplatky měly v daleko větší míře odrážet místní podmínky a priority té které obce. S ohledem na stáří tohoto zákona proto ani nemůže překvapit, že tato právní norma prošla od doby svého přijetí celou řadou změn a novel, které byly též vyvolány nálezy Ústavního soudu. Zatím poslední novela zákona, která byla provedena zákonem č. 252/2023 Sb., nabývá účinnosti od 1. 1. 2024. Tato novela se zásadním způsobem dotkla též problematiky vyměření místního poplatku, resp. nastoluje jasná pravidla pro situace, kdy je místní poplatek poplatkovému subjektu vyměřen, popř. doměřen a kdy dochází ke zvýšení tohoto poplatku. V následujícím článku bychom se proto podívali podrobněji na ustanovení novely tohoto zákona, která tyto změny s sebou přináší.
K stanovení místního poplatku po 1. 1. 2024
Již zmíněná novela zákona se promítla do ustanovení § 11 zákona.
ustanovení zákona prošlo zásadní změnou. Tato právní úprava bude
právní úprava má zohlednit všechna potřebná specifika, která jsou spojena se správou místních poplatků.
Zmíněné
relevantní
s účinností od 1. 1. 2024. V oblasti vyměření místního poplatku díky tomu dochází k přijetí zvláštní právní úpravy, která je
lex specialis
vůči zákonu č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DŘ“).
Dále popisovaná
Právní úprava vychází ze stávající praxe – z toho důvodu by mělo platit, že ve většině případů
nedojde ze strany správce poplatku k jinému úkonu než k předepsání správné výše místního poplatku do evidence místních poplatků, pakliže správce daně nebude mít o jeho výši důvodné pochybnosti. Tento úkon se nově označuje jako vyměření předepsáním do evidence poplatků bez vydání rozhodnutí.
Koncepce zákona vychází z toho, že
ve vymezených případech bude možno místní poplatky vyměřit rozhodnutím, tj. platebním výměrem nebo hromadným předpisným seznamem, a to buď z moci úřední (podle odst. 2), nebo na žádost poplatkového subjektu (§ 11a).
Takto by mělo být postaveno najisto, které úkony správce daně jsou činěny v nalézací rovině při správě místního poplatku, tj. kdy dochází k jeho vyměření. Dochází též k úpravě možnosti
doměření místního poplatku.
V případě místního poplatku postačí místní šetření, popř. jiný vyhledávací či kontrolní postup, čímž se doměření místního poplatku odlišuje od samotného doměření daně dle příslušných ustanovení DŘ. Je tomu tak proto, že při správě místních poplatků nedochází k podání poplatkového tvrzení (resp. daňového tvrzení), jako je tomu v případě klasického daňového řízení. Opakované doměření je pak možné pouze za podmínek obdobných jako v § 85a odst. 1 DŘ, kde je upravena možnost provádění opakované daňové kontroly. Novela zákona respektuje i skutečnost, že místní poplatky mohou být jak vyměřovány, tak i doměřovány – a z toho důvodu používá v určitých případech společný pojem „stanovení místního poplatku“. Vztahuje-li se právní úprava výlučně k vyměření místního poplatku, je zákonodárcem použit pojem „vyměření“.Zjednodušený postup při stanovení místního poplatku
V § 11 odst. 1 zákona je stanoveno, že správce poplatku vyměří poplatek poplatkovému subjektu jeho předepsáním do evidence poplatků ve správné výši bez vydání rozhodnutí, je-li splněna případná ohlašovací povinnost a nemá-li pochybnost o jeho výši, a to ke dni jeho a)
splatnosti, pokud je k tomuto dni zcela zaplacen nebo odveden, nebo b) opožděného zaplacení nebo odvedení, pokud je k tomuto dni zcela zaplacen nebo odveden, aniž by dosud vydal rozhodnutí o vyměření poplatku.
V tomto ustanovení zákona je tak zakotven tzv. zjednodušený postup stanovení poplatku. Ten ve své podstatě znamená, že
ze strany správce poplatků nedochází k odůvodnění výše místního poplatku, který je předepsán do evidence poplatků, ani k jakémukoli jinému postupu, který by vyměření místního poplatku navenek sděloval.
Zákonod&aacu