Dle § 85 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb. , daňový řád (dále jen „daňový řád “), jsou předmětem daňové kontroly daňové povinnosti, tvrzení daňového subjektu nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné zjištění a stanovení daně vztahující se k jednomu daňovému řízení. Výzvy správce daně jsou jedním ze základních prostředků komunikace, který směřuje právě ke shora uvedenému cíli.
Výzvy správce daně v souvislosti s daňovou kontrolou
Ing.
Jiří
Pšenčík
1 Výzva k podání dodatečného daňového přiznání – postup správce daně před zahájením daňové kontroly
Podle § 145 odst. 2 daňového řádu může správce daně vyzvat daňový subjekt k podání dodatečného daňového tvrzení,
pokud lze důvodně předpokládat, že předmětná daň bude doměřena
. K tomu správce daně stanoví náhradní lhůtu. Sloveso „může“ je ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nutno vnímat jako oprávnění správce daně k vydání výzvy, nikoliv jako jakousi eventualitu. Existuje-li důvodný předpoklad doměření daně, správce daně výzvu k podání dodatečného daňového přiznání vždy vydá. Zrcadlově je daňový subjekt dle § 141 odst. 1 daňového řádu povinen podat dodatečné daňové přiznání, pokud zjistí, že daň má být vyšší než poslední známá daň, a to do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém tuto skutečnost zjistil.
Vydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání je jednoznačně legislativně a judikaturně upřednostňováno před zahájením některého z kontrolních postupů.
K tomu lze odkázat na body 59, 60 a 61 usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu čj. 1 Afs 183/2014:„[59] ... Pokud se tedy správce daně jinak než na základě daňové kontroly (zejména z poznatků při správě jiných daní, z informací od jiných orgánů či soukromých subjektů či z vlastní vyhledávací činnosti) dozví o skutečnostech či důkazech nasvědčujících tomu, že by daňovému subjektu měla být určitá daň doměřena, je zásadně povinen daňový subjekt o tom zpravit a vyzvat jej k podání dodatečného daňového tvrzení.
[60] Jen výjimečně, pokud by samotné zpravení daňového subjektu o tom, jaké informace má správce daně k dispozici, mohlo vést ke zmaření cíle správy daní, tedy správného stanovení daně, lze od výzvy k podání dodatečného daňového tvrzení upustit a bez dalšího u daňového subjektu zahájit daňovou kontrolu. O takové případy se bude jednat zejména tehdy, bude-li mít správce daně poznatky ukazující na předchozí podvodné jednání daňového subjektu související se zjištěnými informacemi či na to, že daňový subjekt by se snažil následným jednáním (typicky úpravami svých povinných evidencí nebo jinými kroky nepřípustně zakrývajícími skutečný stav věci) zmařit správné stanovení daně.
[61] Teprve v případě, že správcem daně učiněná výzva k podání dodatečného daňového tvrzení bude oslyšena, je na místě, aby správce daně uvážil, zda bude postupovat podle § 145 odst. 2 věty druhé daňového řádu a stanoví daň kvalifikovaným odhadem podle pomůcek, anebo zahájí daňovou kontrolu a podle jejích výsledků stanoví daň (dokazováním, anebo opět podle pomůcek). Úvahy o dalším postupu by přitom neměly pokračování být založeny na svévoli a měly by vycházet z toho, jaké informace má správce daně o daňovém subjektu k dispozici. Pokud jsou skutečnosti či důkazy získané správcem daně mimo daňovou kontrolu takového druhu, že naznačují izolované pochybení v tvrzení daně daňovým subjektem, které se omezuje jen na tyto skutečnosti resp. důkazy, je na místě stanovení daně podle pomůcek; jimi mohou být samozřejmě i dotyčné skutečnosti či důkazy. Pokud však informace dostupné správci daně naznačují nedostatky obecného rázu ve stanovení daňové povinnosti daňového subjektu, je vhodné provést u něho daňovou kontrolu. V tomto ohledu správci daně přísluší široké uvážení, limitované nicméně základní zásadou správy daní již vícekrát zde zmíněnou, a sice stanovit daň správně.“
Ze shora citovaného usnesení jednak plyne povinnost správce daně vydat výzvu k podání dodatečného daňového přiznání, disponuje-li údaji o tom, že poslední (tj. současná) daň má být stanovena v jiné výši, a zároveň, že
zpravidla
(až na výjimečné situace, kdy by mohlo vydáním výzvy k podání dodatečného daňového přiznání zjednodušeně dojít k maření cíle daňového řízení)
má vydání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání přednost před zahájením daňové kontroly
. Podle § 87 odst. 4 daňového řádu platí, že dojde-li k zahájení daňové kontroly bez předchozí výzvy k podání daňového tvrzení, ačkoli byl naplněn důvod pro vydání této výzvy,
nemá tato skutečnost vliv
na účinky tohoto zahájení. Daňovému subjektu však
nevzniká povinnost uhradit penále
z částky daně stanovené na základě takto zahájené daňové kontroly.Vyzve-li správce daně daňový subjekt k podání dodatečného daňového přiznání, musí být tato
výzva odůvodněna
. Správce daně proto musí v odůvodnění předmětné výzvy uvést své
pochybnosti
o tom, že současná, tj. poslední, daňová povinnost je stanovena nesprávně a v odůvodnění předmětné výzvy uvede též
konkrétní skutečnosti, které o tomto závěru svědčí
. Jelikož se jedná o důvodný předpoklad (a nikoliv jistotu správce daně), že daňová povinnost má být stanovena odchylně, nastávají v daňové praxi běžně situace, kdy daňový subjekt má za to, že mu byla daň stanovena ve správné výši, a tedy že důvody, ve kterých správce daně spatřuje důvodné předpoklady doměření daně,
nejsou opodstatněné
. I za této situace
je jeho povinností daňové přiznání podat
v zákonné formě, ve kterém uvedené
nulové
údaje. Je vhodné, aby k takto podanému dodatečnému daňovému přiznání připojil
vysvětlující komentář
. Bude-li daňový subjekt na vydanou výzvu reagovat pouze sdělením, správce daně toto
sdělení
dle jeho obsahu
posoudí
dle ustanovení § 70 odst. 2 daňového řádu
jako dodatečné daňové přiznání
.Pokud tedy správce daně vydá výzvu k podání dodatečného daňového přiznání, měl by daňový subjekt z obsahu této výzvy silně vycházet a na výzvu v každém případě dodatečné daňové přiznání podat. Pokud tak neudělá, vystavuje se riziku případné daňové kontroly.
Podáním dodatečného daňového přiznání se efektivně vyhne povinnosti uhradit penále
, kterým by v případě, že by správce daně zahájil daňovou kontrolu, zatížen ze zákona byl. Už z těchto důvodů se skutečně vyplácí výzvu správce daně k podání dodatečného daňového přiznání brát vždy velmi vážně a vždy na ni racionálním a pravdivým způsobem reagovat.Ve výzvě k podání dodatečného daňového přiznání správce daně ukládá daňovému subjektu
lhůtu
, ve které má být dodatečné daňové přiznání podáno. Pokud daňový subjekt ve stanovené lhůtě nereaguje, je
uplynutím této lhůty zahájeno doměřovací řízení
a správce daně může daň doměřit na základě údajů, které má k dispozici, nebo může oznámením zahájit daňovou kontrolu.Pokud daňový subjekt ví o tom, že lhůta, která mu byla uložena ve výzvě, je pro řádnou reakci nedostatečná,
může požádat o její prodloužení
dle standardních pravidel uvedených v § 36 daňového řádu, k tomu viz níže.Proti výzvě k podání dodatečného daňového přiznání se
nelze samostatně odvolat
– k tomu viz ustanovení § 109 odst. 2 daňového řádu. To však neznamená, že by daňový subjekt neměl obranu proti jejímu vydání. Vydáním výzvy k podání dodatečného daňového přiznání se sice doměřovací řízení nezahajuje, neboť se zahajuje dnem, kdy dodatečné daňové přiznání došlo správci daně nebo dnem marného uplynutí lhůty stanovené pro jeho po