Vzhledem k tomu, že stěžovatel měl dostatek času k dobrovolné úhradě částky stanovené v zajišťovacích příkazech, přičemž žalovaný si byl vědom postupného převádění podnikatelských aktivit stěžovatele na personálně propojenou společnost a útlumu jeho vlastní ekonomické činnosti, nelze mu vytýkat, pokud se nespoléhal na případný budoucí prodej nemovitých věcí zatížených jemu svědčícím zástavním právem, které byly navíc v době vydání napadených exekučních příkazů v podstatě jediným stěžovatelovým zdrojem příjmů, a namísto toho se rozhodl postihnout exekucí likvidnější majetek stěžovatele v podobě peněžních prostředků na jeho bankovních účtech, které stěžovatel nezbytně nepotřeboval k výkonu své ekonomické činnosti.
Zástavní právo versus prodej nemovitosti