V tomto článku autoři navazují na svůj předchozí článek publikovaný v časopisu UNES č. 9/2022 na s 3, který se zaměřoval na problematiku whistleblowingu a ochranu oznamovatele dle směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. 10. 2019, o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (dále jen „směrnice“). V období od publikace předchozího článku došlo k významné změně spočívající ve vydání zákona č. 171/2023 Sb. , o ochraně oznamovatelů, a k 15. 12. 2023 již povinnosti dle zákona dopadají na všechny povinné subjekty. Právě některým otázkám vyplývajícím z této nové vnitrostátní právní úpravy bude věnován tento aktuální článek.
Praktické (ne)zkušenosti s právní úpravou ochrany oznamovatelů dle zákona č. 171/2023 Sb.
Mgr.
Tomáš
Večerek,
Krajský úřad Moravskoslezského kraje, plní úkoly příslušné osoby na Krajském úřadě Moravskoslezského kraje.
JUDr.
Petr
Pospíšil,
Ph.D., LL.M.,
Slezská univerzita v Opavě, Obchodně podnikatelská fakulta v Karviné
Úvod
Whistleblowing sahá svými kořeny do 80. let 20 století, přirozeně zejména v oblasti západních právních úprav, především v USA. Jak jsme již popsali v našem předchozím článku
Whistleblowing a ochrana oznamovatele v českém právním prostředí
, v zemích západního světa v současnosti whistleblowing představuje zavedený protikorupční nástroj, který má jistým způsobem ustálenou tradici. Tyto právní řády s whistleblowingem počítají, zohledňují jeho funkcionality, mechanismy a zákonodárci v rámci normotvorby počítají s tím, že se jedná o klasickou formu boje proti korupčnímu jednání. Rovněž široká společnost má povědomí o tom, jak whistleblowing funguje a k čemu primárně slouží.Obecně k nové právní úpravě
V rámci vývoje evropských právních kultur lze přirozeně spatřovat rozdílnost mezi západními a východními státy Evropy. Zejména nejednotnost, členitost a rozdílnost jednotlivých právních úprav evropských států měly za následek, že boj s korupcí zvládaly západoevropské státy lépe a dokázaly se tak vypořádat s protiprávním jednáním mnohem efektivněji než státy poznamenané historickou nadvládou totalitních režimů. Obecně konstatováno, není zatím na whistleblowing ve východoevropských státech nahlíženo jako na efektivní protikorupční nástroj. Širší společností je v těchto zemích (včetně Česka) vnímán spíše negativně, a to i přesto, že zkušenosti, které whistleblowing může v boji s protiprávním jednáním přinést, se dají využít zejména, avšak nejen, v oblasti veřejného hospodaření, kdy v tomto sektoru dochází k častým finančním ztrátám s dopadem právě na celou širší společnost. Problémem je nízké povědomí veřejnosti ohledně praktického využívání tohoto nástroje.
Dle názoru autorů si tohoto faktu byli velmi dobře vědomi i evropští zákonodárci, kteří boj s korupcí kladou na přední př&i