Článek se zabývá popisem procesních postupů správce daně se zaměřením na daňovou kontrolu DPH a její průběh. Tento text navazuje na článek z minulého vydání časopisu, ve kterém se autor věnoval jednak kontrolní činnosti správce daně obecně, ale také procesním aspektům k zahájení daňové kontroly na DPH. V níže uvedeném textu se autor zabývá prokazováním nároku na odpočet daně podle § 72 a § 73 zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH “ či „zákon o DPH “). Další, navazující článek se bude týkat přenášení důkazního břemene mezi správcem daně a daňovým subjektem a daňového podvodu.
Specifika daňové kontroly daně z přidané hodnoty – 2. část
Ing.
Petr
Kupčík,
Ph.D.
Podmínky nároku na odpočet daně
V minulém článku jsme si popsali situaci, kdy došlo k formálnímu i k faktickému zahájení daňové kontroly DPH za vymezené zdaňovací období. Správce daně sepsal s daňovým subjektem protokol o zahájení daňové kontroly, přičemž daňový subjekt doložil správci daně primární důkazní prostředky. V případě prokazování uplatnění nároku na odpočet daně by měl daňový subjekt předložit daňový doklad [viz § 73 odst. 1 písm. a) ZDPH]. Výše uvedené vychází ze zásady, že daňový subjekt má jednak povinnost sám daň přiznat [„břemeno tvrzení“, které je zakotveno především v § 135 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“)], ale též povinnost toto své tvrzení doložit („břemeno důkazní“).
Fakticita plnění
Předložení formálně správného daňového dokladu ovšem neznamená, že má daňový subjekt automatický nárok na odpočet daně, jinými slovy
„daňový doklad nepředstavuje poukázku na daňový odpočet“
. K tomu, aby mohl daňový doklad svědčit jako důkaz k prokázání nároku na odpočet daně, musí obsahovat všechny náležitosti stanovené v § 29 ZDPH a tyto jednotlivé náležitosti musejí odpovídat skutečnému stavu
. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) k tomuto uvádí, že je třeba respektovat soulad skutečného stavu se stavem formálněprávním (viz např. rozsudky NSS sp. zn. 9 Afs 57/2013 ze dne 25. 9. 2014 a sp. zn. 1 Afs 96/2016 ze dne 25. 5. 2016). Jak již bylo řečeno, nárok na odpočet daně nemá základ ve formálním dokladu, ale v existenci zdanitelného plnění (viz např. rozsudek NSS sp. zn. 2 Afs 7/2006 ze dne 25. 10. 2006 a odst. 24 rozsudku NSS sp. zn. 7 Afs 125/2017 ze dne 19. 4. 2018). To znamená, že pokud se zdanitelné plnění neuskutečnilo, či se uskutečnilo jinak, než jak je na daňovém dokladu uvedeno, daňový doklad se všemi náležitostmi nepředstavuje automaticky nárok na odpočet daně. Důvodem je především samotná konstrukce systému DPH, pokud se tedy mezi dvěma plátci uskutečnilo nějaké zdanitelné plnění, nárok na odpočet daně vznikne dle