Neprokázání nároku na odpočet

Vydáno: 21 minut čtení

Nárok na odpočet je předpokladem neutrality daně pro plátce, který uskutečňuje zdanitelná plnění nebo osvobozená plnění s nárokem na odpočet. Nad oprávněností nároku bdí správce daně. Někdy lze jeho pochybnostem rozumět, ale jsou případy, jako například v článku uvedené zpochybnění nároku na odpočet při rekonstrukci nemovitosti, kdy závěry správce daně jsou velmi překvapivé. O to více, když jejich autorem je Odvolací finanční ředitelství.

Neprokázání nároku na odpočet
Ing.
Petr
Vondraš
 
Úvod
Požadovat odpočet DPH na vstupu je právem plátce daně. K uspokojení tohoto práva dochází obvykle do 30 dnů po podání daňového přiznání. Při pochybnostech správce daně se toto čekání na odpočet může protáhnout na roky. V následujícím textu je vybráno několik sporů o odpočet DPH na vstupu, které se dostaly až k Nejvyššímu správnímu soudu. Důvody pochybností byly různé, rozhodnutí soudu byly ve prospěch i neprospěch daňového subjektu. Ale i z těch, kde daňový subjekt neunesl důkazní břemeno, lze čerpat. Třeba informaci o rozsahu poskytnutých údajů v knize jízd, který musí dát správci daně možnost tyto údaje ověřit.
 
Rozsah poskytované služby (5 Afs 67/2023-35 MONZAS)
Rozsah a předmět plnění je povinnou součástí daňového dokladu [§ 29 odst. 1 písm. f) zákona o dani z přidané hodnoty]. Předmětem sporu daňového subjektu a správce daně, projednávaného Nejvyšším správním soudem pod označením 5 Afs 67/2023-35, byl rozsah poskytnutých reklamních služeb. Správce daně tedy nezpochybňoval faktické provedení těchto služeb, nýbrž to, v jakém rozsahu byly poskytnuty. Podle správce daně deklarovaným rozsahem daňový subjekt neprokázal splnění podmínek daných § 72 a 73 zákona o dani z přidané hodnoty, a nebyl mu proto uznán nárok na odpočet.
Správci daně byly předloženy daňové doklady, které ve vztahu k předmětu a rozsahu plnění obsahovaly odkaz na čl. IV rámcové smlouvy o reklamní a marketingové spolupráci. Předmětem plnění tedy byly reklamní a marketingové služby. Jejich konkrétní rozsah byl uveden v čl. II odst. 2 rámcové smlouvy. Jednalo se např. o zajištění reklamních ploch pro umístění loga daňového subjektu v dosahu záběru televizních kamer při kulturních a sportovních akcích, výrobu nápisů, bannerů, plakátů, uvádění loga a sponzorských odkazů ve vysílání konkrétně vyjmenovaných televizních programů. Nejvyšší správní soud v rozsudku citovaném čl. IV podtrhl slovo „p