Pro odpočet DPH z pozemku je nutno prokázat reálný záměr využití - prověřeno soudem

Vydáno: 23 minut čtení

Plátce DPH koupil pozemek za účelem jeho podnikatelského využití, a proto standardně nárokoval plný odpočet DPH na vstupu. Správce daně ale měl pochyby, zda je tvrzený záměr plátce reálný, tedy pravdivý. Dnešní soudnička nám (ne)hezky předvede, jak v praxi může vypadat názorový střet zastánce své jediné pravdy a jejího úředního oponenta, kterým už naštěstí není středověká inkvizice. A šlo o hodně – co do kvality (časté téma), i kvantity (kupa zlaťáků). Spor se obvyklým kolečkem dostal až na stůl Nejvyššího správního soudu..., avšak nepředbíhejme, než prozradíme „kdo je vrah“, osvěžíme si stručně základní pravidla a podmínky nároku na odpočet DPH. Předesílám, že nepůjde o daňový podvod, ale právě o posuzování pravdivosti tvrzení.

 

Pro odpočet DPH z pozemku je nutno prokázat reálný záměr využití – prověřeno soudem
Ing.
Martin
Děrgel
Mluvíte pravdu? Vždy? Vím, je to složité. Nechceme urazit (Vypadáš báječně!), zarmoutit (To víš, že tě miluji), nebo naopak chceme zůstat ve své sociální bublině (Patříme na Západ, resp. Všichni kradou), být zvolení (Zachráníme vás...) apod. Také víme, jak dopadli se svými pravdami Giordano Bruno a Jan Hus, ostatně i na prezidentské standartě není „Pravda zvítězí“, ale jen, že „vítězí“, takže někdy, když to vyjde. Lhaní je holt lidem přirozené, s čímž počítá i správa daní, a moc dobře dělá... Proto
není pravdou
a priori
to, co daňový subjekt napíše do daňového přiznání – jde jen o jeho (verzi) tvrzení
. Které musí berňák nahlížet kriticky s nedůvěrou, případné (důvodné) pochybnosti namítat a požadovat jejich odstranění. Pokud se to dotyčnému poplatníkovi či plátci daně nepodaří – bez ohledu na to, zda má objektivně pravdu – pak oficiálně o pravdu nejde a přijde postih.
 
Význam odpočtu DPH
Aby byla daň z – přidané hodnoty – (dále jen „
DPH
“) hodna svého jména, měli by její plátci odvádět do státní kasy daň pouze z vlastní „přidané“ hodnoty a nikoli z celé ceny zdanitelných plnění. Například Prodejce nábytku od Výrobce – oba plátci DPH – koupí stůl za 1 000 Kč a prodá jej s obchodní přirážkou (ziskem) 10 % za 1 100 Kč, obě částky jsou zatím bez DPH v základní sazbě 21 %. Aby Prodejce přiznal a odvedl DPH jen ze své „přidané“ hodnoty – tedy z navýšení ceny o 100 Kč – měla by jeho daň být 21 Kč. Problémem je, že Výrobce musel k prodejní ceně stolu 1 000 Kč připočíst svou DPH 210 Kč. Prodejce za stůl tudíž zaplatil 1 000 Kč + DPH 210 Kč, proto jej nemůže zákazníkovi prodat za nižší konečnou cenu 1 100 Kč + DPH 21 Kč, to by byl ve ztrátě.
Naštěstí na to systém DPH pamatuje tím, že jednou ze základních zásad je nárok plátce na odpočet DPH z jeho nákupu od jiného plátce, tzv. DPH na vstupu („
DPHin
“). Prakticky řečeno
je odpočet daně pohledávkou vůči správci daně
. Pro našeho Prodejce nábytku – v daném případě stolu – proto DPH uplatněná Výrobcem není nákladovou položku, kterou zahrne do kalkulace své prodejní ceny. Jeho nákladem tak zůstává pouze kupní cena stolu v úrovni bez DPH uplatněné jeho Výrobcem, tedy v modelovém příkladě částka 1 000 Kč. K ní si připočte požadovaný zisk z prodeje 10 %, čímž dojde ke své prodejní ceně stolu – ještě v úrovni bez daně – 1 100 Kč. Tím to ale ještě nekončí, coby plátce
de facto
musí konečnou prodejní cenu navýšit o svou daňovou povinnost k DPH z titulu prodeje
alias
dodání stolu. (Poznámka: Sice by ji nemusel přenášet na zákazníka a uhradit z vlastní kapsy, ale to je v praxi výjimečné...) Jde o DPH