Příspěvek se věnuje prokazování v daňovém řízení, která ve firemní praxi nejvíce tíží poplatníky, ovšem určité důkazní břemeno nesou také správci daně. Praktická potíž je v tom, že posouzení dostatečnosti důkazních prostředků berními úředníky bývá subjektivní a podnikatelům se tak zdá, že nemají nikdy dost. Nedávný soudní verdikt vyjasnil pravidla hry „Na prokazování“ s tím, že jistota je nedosažitelná a postačí důkazy nenechávající prostor pro rozumné pochybnosti. Dále soudci vyvrátili zažitý nepřesný obrat „přechod“ důkazního břemene.
Prokazování aneb Tyhle důkazy už stačí
Ing.
Martin
Děrgel
Co neprokážeš, to daňově neuplatníš!
Ctění podnikatelé a jejich účetní, vzpomenete si na obchodní zakázku před třemi lety? Snadná pomoc, nahlédnete do účetních knih a ejhle, záležitosti se projasní. Ovšem do jakých detailů? Zvládnete bez pochybností prokázat vše podstatné kolem? S kým jste na tom dělali, pro koho, kdo řídil auto, kde to přesně bylo, máte o tom nějaké věrohodné písemnosti nebo jen fakturu, ověřili jste si (jak?) identitu jednajících osob, kdo komu platil hotově a proč… Tohle není žádná
fikce
, ale vcelku běžné „inferno“ zažívaných daňových kontrol. Berní úředníci nejsou a priori
zlí, snaží se pečlivě prověřit každého „sprostého podezřelého“, naštěstí je umí umravnit soudy ...Každý rodič malého dítěte zažil zprvu milé, avšak po čase značně otravné neustálé „Proč?“. Podobně je tomu – samozřejmě až na tu počáteční roztomilou fázi – často u prověřování daňových výdajů berními úředníky. Ostřílený praktik proto holt považuje za normální, že „Co neprokážeš, to daňově neuplatníš!“. Potíž je v tom, že úplně všechno není prakticky (ani filozoficky) možné jednoznačně prokázat. Přičemž mnohé důkazy by někdy navíc bylo záhodno ještě silněji podložit něčím dalším. Pár let jsem byl přísedícím trestního senátu a soudce měl zásadu – Raději vinného propustit, než nevinného odsoudit – která vychází z právní teze „V pochybnostech ve prospěch obviněného“. Zdá se, že správcům daně je bližší zásada „V pochybnostech v neprospěch poplatníka“.
Pokud mají pochyby o daňových výdajích poplatníka třeba jen proto, že dodavatel není kontaktní nebo jinak problémový, pak se nebohého odběratele stále doptávají na podrobnosti, požadují další a nové důkazy. Což postihlo i živnostníka v kovovýrobě, jemuž byla doměřena daň z příjmů kvůli – podle berních úředníků – hodnověrně neprokázaným výdajům. Nepomohlo odvolání ani správní žaloba. Naštěstí ale narazil na rozumnější stanovisko u kasačního Nejvyššího správního soudu, který správcům daně zatrhnul neustále žadonění „Proč?“.
Je třeba hned zkraje vyjasnit, že rozhodně nebudeme mít na mysli vědomé podvody, kdy odběratel moc dobře ví, že reálně žádné tvrzené plnění ani jeho dodavatel neexistují a uplatněný výdaj je od počátku smyšlený za účelem snížení základu, potažmo daně z příjmů. Půjde nám o zcela běžné případy poctivých firem, které jen holt nezvládnou správci dan