Přestože na první pohled trestní řízení v daňových věcech a daňové řízení prováděné finančními orgány sledují obdobné cíle, mají svou vlastní samostatnou právní úpravu i různé státní orgány včetně soudů. Dnešní výběr z judikatury správních soudů je věnován zajímavým případům z oblasti, kde se působnost těchto samostatných řízení protíná.
Nad judikaturou zachycující vztah trestního a daňového řízení
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
K minulé judikatuře
V našem časopise jsme se touto problematikou již zabývali v č. 10/2023 v článku
„Důkazy od orgánů činných v trestním řízení a jejich využitelnost v řízení daňovém“.
Na úvod tedy provedeme tradiční stručné shrnutí judikátů z předchozího příspěvku. Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2023, čj. 4 Afs 79/2022-75, jsme se dozvěděli, že žalobkyně nesouhlasila s využitím informací od policie finančními orgány, přičemž i v případě, že bylo získání těchto informací zákonné, neměla být zahájena daňová kontrola, ale vydána výzva k podání dodatečného přiznání. Nejvyšší správní soud označil využití informací od policie za zákonné, finanční orgány ale neuspěly s argumentací, že podnět od policie nebyl žádným jejím rozhodnutím, a proto relevantnost těchto informací nebyla dostatečná k podání výzvy k podání dodatečného daňového přiznání.
Ohledně vydání výzvy namísto zahájení kontroly se dle názoru NSS krajský soud nedostatečně zabýval otázkou, zda toto pochybení mělo vést ke zrušení rozhodnutí o odvolání žalovaného. V kauze řešené NSS dne 2. 5. 2023 pod čj. 1 Afs 259/2022-29
žalobce
, kterému nebyl uznán nárok na odpočet DPH z provedené rekonstrukce nemovitosti, navrhl jako důkaz fotografie nemovitosti pořízené v rámci domovních prohlídek
ze strany Policie ČR a Celní správy ČR, které dle něj měly prokázat uskutečnění tvrzené rekonstrukce. Finanční orgány i soudy však tento důkaz odmítly s tím, že ani tyto fotografie nemohou prokázat, že nemovitost byla užívána k ekonomickým činnostem žalobce, což je nutný předpoklad pro uznání nároku na odpočet DPH.V rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2023, čj. 6 Afs 125/2021-56, byla řešena otázka neuznání nákladů na dodávky stříbra od dodavatele pro jejich neprokázání.
Žalobkyně však odkázala na rozsudek trestního soudu, který dodávky potvrdil. Finanční orgány prohlásily, že se necítí být tímto rozsudkem vázány.
Nejvyšší správní soud sice na jedné straně nesouhlasil s tvrzením krajského soudu, že finanční orgány byly ve smyslu § 99 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, (dále jen „daňový řád“) povinny chápat zmíněný rozsudek jako předběžnou otázku rozhodnutou jiným orgánem, kterou jsou vázány. Na straně druhé ale finančním orgánům vytkl, že se zmíněným rozsudkem nezabývaly a nevymezily se k němu, neboť to byla jejich povinnost. Pokud s tímto rozsudkem nesouhlasily, měly uvést proč a jeho argumenty vyvrátit, jelikož i zmíněný rozsudek mohl být chápán jako důkaz v daňovém řízení.Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2023, čj. 9 Afs 187/2022-55, podával
odpověď na otázku, zda může být podání vysvětlení v trestním řízení bráno jako důkaz v řízení daňovém.
Správce daně použil jako důkaz i policejní úřední záznamy o podání vysvětlení. Podstatné dále bylo, že správce daně vyhověl návrhu žalobkyně a provedl výslechy dotčených osob i v rámci daňového řízení, ty však buď odmítly vypovídat pro hrozbu jejich trestního stíhání, popř. jejich výpovědi byly nedostatečně podrobné. Nejvyšší správní soud za této situace akceptoval jako důkazy i výše uvedené úřední záznamy o podání vysvětlení.Podobně NSS dne 23. 3. 2022 pod čj. 7 Afs 114/2020-29 a obdobně i dne 21. 7. 2022 pod čj. 9 Afs 79/2020-45 řešil použití výslechu svědků z trestního řízení jako důkazu v daňovém řízení. I zde NSS jejich využití připustil. Za negativní výsledek si však
žalobkyně
mohla do jisté míry sama, protože zřejmě spoléhala na to, že správce daně automaticky všechny výslechy svědků provede znovu v daňovém řízení,
namísto toho, aby o to výslovně požádala. Daňový řád totiž takové právo daňovým subjektům přiznává, musí se ho však aktivně domáhat. Kromě toho si finanční orgány obstaraly samy další potřebné dokumenty a provedly i jejich vyhodnocení.V rozsudku ze dne 28. 1. 2021, čj. 2 Afs 375/2018-42, Nejvyšší správní soud poukázal na rozdíly mezi daňovým a trestním řízením a
marné bylo poukazování žalobkyně na skutečnost, že trestní soud část obžalovaných zprostil viny
. Nejvyšší správní soud konstatoval, že ke zproštění viny v trestní oblasti mohlo dojít proto, že státní zástupce neměl k dispozici dostatek důkazů o vině obžalovaných, a zde nese důkazní břemeno on. V daňovém řízení však nese důkazní břemeno daňový subjekt, nelze tedy automaticky výsledek trestního soudu aplikovat v řízení daňovém.
Svou roli sehrál i fakt, že v trestní oblasti byly viny zproštěny jiné osoby než odpovědné osoby žalobkyně, a i tento rozsudek byl vyšším soudem zpochybněn. A nyní již k dalším rozsudkům.
1. Porušené policejní pečetě na zabavených dokladech a vztah k daňovému řízení
(podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2023, čj. 10 Afs 356/2022-68)
Komentář k judikátu č. 1
Žalobkyně poukázala na skutečnost, že u dokladů, které zabavila policie při domovní prohlídce, došlo k porušení jejich zapečetění. Nejvyšší správní soud však došel k závěru, že finanční orgány nemohou být odpovědné za činnost jiných státních úřadů. Pokud však má správce daně pochybnosti o úplnosti převzatých důkazů, nemůže zůstat nečinný. V daném případě však dle názoru soudu nebyla prokázána žádná manipulace se zabavenými listinami. Jako nadbytečné byly zamítnuty i návrhy na výslech osob činných v trestním řízení (policejního rady a vrchní inspektorky), neboť by v otázce případné manipulace se spisem nepřinesly nic nového.
Stěžovatelka poukazovala na možnou manipulaci s listinami v trestním spisu, z čehož dovozuje nezákonn