Přirozené úbytky zásob a ztratné v maloobchodě

Přirozené úbytky zásob a ztratné v maloobchodě jsou , a to ani s maximálním úsilím. Vzhledem k tomu, že jsou prakticky nevyhnutelné, je nutné na ně pohlížet tak, že při správném stanovení jejich norem , a to velmi důležitou. Problém je především v tom, že se v této oblasti podnikatelé dopouštějí mnoha zbytečných chyb, které často bývají předmětem doměření daně z příjmů a případných dalších sankcí ze strany správce daně. Jde tedy o to, poukázat na význam vnitropodnikových předpisů a pomoci stanovit možný postup, jak takovou normu přirozených úbytků a ztratného v maloobchodě vymezit a prakticky používat tak, aby nedocházelo ke zbytečným problémům pro poplatníka. Postupy uvedené v dalším textu na příkladu maloobchodu lze analogicky použít i v oblasti stravovacích služeb.

Přirozené úbytky zásob a ztratné v maloobchodě patří mezi případy, které podle daňových předpisů . Stanovení ekonomicky zdůvodněných norem přirozených úbytků a ztratného v maloobchodě umožňuje, že úbytek zásob zjištěný při jeho inventarizaci, avšak nepřevyšující tyto stanovené normy, může být kvalifikován jako úbytek, který nevznikl zaviněním hmotně odpovědné osoby, nýbrž přirozenou povahou zásob, tedy přirozeným úbytkem nebo úbytkem vzniklým z objektivních příčin, jako jsou úbytky, ke kterým došlo i přes to, že byly dodrženy veškeré technické, technologické, bezpečnostní, manipulační a hygienické normy.

vznikající např. rozprachem, vyschnutím v rámci technologických úbytků ve výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu, ale jde o úbytky zásob v rámci norem přirozených úbytků (Český účetní standard, dále jen „ČÚS“ č. 007 bod 2.2.). Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) to v § 25 odst. 2 definuje obdobně s tím, že kromě těchto úbytků , a to do výše ekonomicky zdůvodněné normy přirozených úbytků a ztratného stanovené poplatníkem.

Pokud jde o , a je tedy nanejvýš nutné, aby při velkoobchodním prodeji, stejně jako při výrobě a ostatních činnostech, které nejsou maloobchodem, byly dobře zpracované normy přirozených úbytků jednotlivých druhů zásob a normy technologických a technických ztrát při výrobním, zásobovacím a odbytovém procesu.

V příloze č. 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, se v oboru činnosti č. 48 Velkoobchod a maloobchod uvádí, že velkoobchod obsahuje činnosti spojené s nákupem a prodejem zboží za účelem jeho dalšího prodeje k další podnikatelské činnosti a maloobchod obsahuje činnosti spojené s nákupem a prodejem zboží za účelem jeho prodeje přímému spotřebiteli a prodej tohoto zboží.

Úbytky zásob v rámci norem přirozených úbytků nelze zaměňovat:

Vzhledem k tomu, že škodou v provozní oblasti je podle § 28 vyhlášky fyzické znehodnocení, to je neodstranitelné poškození nebo zničení majetku, se (např. zásoby zboží) . V případě, že k rozvahovému dni nebude toto zboží opraveno, je třeba postupovat podle § 26 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“) a vyjádřit sníženou hodnotu opravnou položkou (vyjma např. případu kdy vznikl obdobný reklamační nárok vůči dalšímu dodavateli).

Normy přirozených úbytků zásob a u maloobchodu i ztratného mají účetní jednotky možnost stanovit si ve vnitřním předpisu jako maximální hodnoty, v rámci kterých nezaviněné úbytky zásob nejsou z hlediska účetnictví ani daně z příjmů mankem ani škodou. Je to obvykle obtížný problém. Takové normy si musí účetní jednotka stanovit na základě víceletých zjišťování ve svých konkrétních podmínkách, přičemž vychází z průběhu skladování těchto zásob, ochrany obalem, způsobu skladování, distribuce apod. Není možné stanovovat normy přirozených úbytků na základě paušálních odhadů nebo okopírováním od jiných účetních jednotek. Stanovené normy musí být a musí být objektivní. Měly by být podloženy, pokud možno technickými propočty, popřípadě je lze doložit statistickým sledováním v delším časovém intervalu a mají být srovnatelné s hodnotami stanovenými jinými subjekty s obdobnou strukturou majetku a používaných technologií. Normy přirozených úbytků mají spíše technologický charakter, takže při jejich stanovení lze vycházet i z fyzikálních, popř. chemických vlastností materiálu (např. množství odpařené kapaliny za určitý čas po určitou dobu). Ztratné v maloobchodě má i svou ekonomickou rovinu a je třeba brát zřetel na to, aby norma nebyla stanovena nepřiměřeně, tj. zpravidla neobvykle vysoká vzhledem ke srovnatelným podmínkám u ostatních poplatníků s obdobným předmětem činnosti. Není na škodu ani prostá logika – vyšší nezaviněné ztráty jistě budou v rozsáhlé samoobslužné prodejně u rozměrově malých balení potravin, hraček a drogistického zboží. Naproti tomu u pultového prodeje, kde zákazníci nemají fyzický přístup k vystavenému zboží, bude norma podstatně nižší. A stěží normu ztratného obhájí například prodejce automobilů či kotlů ústředního topení.

Do výpočtu ani aplikace normy vzniklá v důsledku působení lidského faktoru, například manka v důsledku nedodržování předepsaných pracovních postupů, předpisů pro manipulaci s materiálem, bezpečnostních předpisů, záměny při evidenci příjmů a výdejů, početní chyby. Nejobjektivnějším způsobem stanovení těchto norem jistě bude změření či zvážení konkrétní položky zásob v určitém okamžiku a protokolární záznam výsledku. Tyto zásoby se pak sledují v běžných provozních podmínkách, a v předem vymezených intervalech se pak opět změří či zváží a výsledek se zaznamená do protokolu. Rozdíl představuje normu přirozeného úbytku. Není vyloučena ani kontrola s ověřeným výstupem provedená autorizovanými zkušebnami, je to ovšem organizačně i finančně náročná záležitost.

Účetní jednotka musí , přičemž tyto normy každoročně posuzuje na základě vývoje skutečnosti a v důsledku toho je upravuje podle změněných podmínek. Přirozené úbytky zásob je nutno zohlednit ještě před vyčíslením manka. Žádný platný právní předpis v současné době způsob stanovení těchto norem neřeší. Stanovené normy by měly zahrnovat jednak normy přirozených úbytků, ale je nutné pamatovat také částí na obchodní rizika (např. drobné neodhalené krádeže v samoobsluhách, vyblednutí zboží aranžovaného ve výkladní skříni, rozbité křehké zboží dopravou či manipulací apod.). Taktéž při stanovení norem je nutné brát v úvahu i podmínky, v nichž jednotlivé podniky a jejich provozovny vykonávají svoji činnost, např. normy nezaviněných ztrát zvlášť např. pro pojízdné prodejny, kiosky a stánky pevné a sezónní, provozovny veřejného stravování, velkoobchodní činnost, nákupní činnost, výrobny potravin. Normy jsou vždy stanoveny jako maximální, účetní jednotka ji stanovuje svým vnitřním aktem řízení.

zásob se účtují na vrub účtu 549-Manka a škody v provozní oblasti, pak u nákupu od jiných subjektů na vrub příslušného účtu skupiny 50 – Spotřebované nákupy nebo u zásob vlastní výroby na vrub účtů skupiny 58 – Změna stavu zásob vlastní činnosti a aktivace.

Pro naše účely zaměření se na maloobchod je třeba legislativní vymezení těchto pojmů, které bylo uvedeno v předcházejícím textu, doplnit o jejich . V maloobchodě budeme uvažovat o zásobách v intencích rozvahové položky „C.I.3.2. Zboží“ vymezené v § 9 odst. 5 vyhlášky.

jsou úbytky zboží vzniklé vysušením, vypařením, vychlazením, vymražením, prosakováním, táním, rozlitím, vypečením, rozptýlením, rozsypáním, rozdrobením, krájením, porcováním, řezáním, sekáním, rozkladem, těkavostí, tvrdnutím, usazením a ulpěním na obalech nebo jiných předmětech. K přirozeným úbytkům může docházet v jakékoliv fázi výrobního nebo obchodního procesu. S normou přirozených úbytků v oblasti obchodu je možné pracovat jak v oblasti velkoobchodní, tak i maloobchodní činnosti (na rozdíl od ztratného). Pro maloobchod jsou normy přirozených úbytků jedním z nutných předpokladů i pro správné stanovení normy ztratného v maloobchodě vzhledem k tomu, že ztratné se posuzuje obdobně.

vyjadřuje jednak přirozené úbytky zásob vyplývající z jejich povahy uvedené výše a jednak úbytek zásob vzniklý např. poškozením zboží při manipulaci s ním v rámci zásobovacího a odbytového procesu, přičemž nelze zjistit odpovědnou osobu ani uplatnit reklamaci u dodavatele zboží. Ztratné tedy zohledňuje i určité ztráty způsobené lidským faktorem, jako je rozbití nebo znehodnocení zákazníkem, neodhalené krádeže části zboží z prodejny při maloobchodním prodeji apod.

jako celkově vypočtené a ekonomicky zdůvodněné procento z objemu maloobchodního obratu má objektivně stanovit množství nezaviněných (objektivních, uznaných) úbytků na zboží zjištěných při inventarizaci zásob v maloobchodě. Úbytky zboží tak představují jednak snížení užitných vlastností zboží při skladování a manipulaci s ním, jakož i fyzické, chemické a bakteriologické znehodnocení a zničení zboží (přirozená zkáza zboží – plísně, hniloba, napadení různými škůdci atd.).

Je však třeba mít na paměti, že , pokud dojde ke ztrátám na zboží nebo jeho poškození v důsledku subjektivních příčin, jako je např. špatné skladování, ale i přemrštěně vysoký odhad nakoupeného množství zboží, vysoká cena zboží apod., v důsledku čehož se zboží neprodalo a časem tak bylo znehodnoceno a následně likvidováno zničením, např. odvozem na skládku. V těchto případech jde o škodu, která je daňově uznatelným výdajem pouze za podmínek vymezených zákonem o daních z příjmů, např. § 24 odst. 2 písm. zg). Tuto škodu může hradit pojišťovna, může být předepsána k náhradě odpovědnému pracovníkovi, zboží lze prodat za sníženou cenu. Zcela nepostradatelnou podmínkou platnou pro každého obchodníka je povinnost vedení evidence zásob a provádění inventarizace ať vede podvojné účetnictví podle účetních předpisů, nebo daňovou evidenci podle zákona o daních z příjmů. Při vedení účetnictví je vymezen způsob vedení zásob a jejich inventarizace zákonem o účetnictví a prováděcími předpisy; v daňové evidenci záleží na poplatníkovi, jakým způsobem bude postupovat při evidenci zboží v maloobchodní prodejně, přičemž je povinen zjistit skutečný stav majetku k poslednímu dni zdaňovacího období a o tomto zjištění vyhotovit zápis.

Aby byla norma ztratného v maloobchodě objektivně a racionálně stanovena, je dále nezbytné především vycházet ze obratu maloobchodní jednotky a důsledného a průkazného sledování skutečných ztrát na prodávaném zboží. Pro správné zpracování normy je základní podmínkou , což pro obchodníka znamená mít záznamy, kolik výrobků (zboží) a v jaké ceně se muselo vyhodit z důvodu prošlé doby použitelnosti či jeho znehodnocení v důsledku přirozené zkázy, dále by měl fyzicky ověřit, kolik zboží ztratí na váze např. sesycháním, vzít v úvahu sezónnost takových ztrát apod.

Norma by měla obsahovat také , tj. měla by odkazovat na odpovídající evidenci, jejíž nezbytnost byla naznačena. Vždy platí, že čím více je norma průkazněji podložena, tím je pro správce daně a jeho kontroly přijatelnější.

Z výše uvedeného je zřejmé, že ke stanovení příslušných norem ztratného v maloobchodě, včetně způsobů a postupů, jak je využívat, je zcela nezastupitelná úloha dobře zpracovaného . Je to jedna z oblastí, která bývá v maloobchodních jednotkách a v pohostinství, především v těch menších, zanedbávána. Jejich zpracování je především důležité pro vlastní činnost podnikatele a neměly by mít pouze funkci, která by sloužila jen k účelu splnění povinnosti dané některým obecně platným předpisem. Interní směrnice musí být především nástrojem zkvalitnění vnitřního řízení firmy, což se následně promítne do její průhlednější, srozumitelnější a jednodušší kontroly vnitřní i vnější, do zlepšení zprůhlednění či zjednodušení případného auditu nebo daňové kontroly. V maloobchodě se jedná se především o interní předpis upravující způsob oceňování, evidence a inventarizace zásob a zcela samostatně stanovené normy ztratného. Celý význam těchto interních předpisů by se dal velmi zjednodušeně shrnout jako vyjádření vůle odpovědných pracovníků firem postupovat v určitých daných situacích „tak, a ne jinak“. V tomto případě plní interní směrnice také úlohu pravidel, kterými se musí řídit všichni zaměstnanci firmy a případně i další, kteří zajišťují různé operativní evidence nebo vedou účetnictví firmy a nejsou přitom jejími zaměstnanci. Jednotný postup řešení stejných situací je potřebný pro správné vyhodnocování skutečnosti. Podstatný je tedy vždy jejich obsah, nikoli forma. Tvorba interních předpisů by tak měla vyplývat především z vnitřních potřeb účetní jednotky, tudíž rozhodujícím kritériem pro jejich vypracování jsou především jedinečné a specifické podmínky konkrétní firmy. Nejde tedy o kopírování zákonných ustanovení, nýbrž o jejich rozpracování zejména v oblastech, které zákon výslovně neupravuje anebo je upravuje alternativně.

Při sestavování normy ztratného je nutné se opírat o průkaznou sortimentní skladbu obratu zásob, podle individuálních potřeb každé prodejny tak, aby bylo sestavení normy ztratného co nejméně pracné či zdlouhavé. Z dále uvedených příkladů a tabulek lze případně dovodit i vzory tiskopisů pro zajištění odpovídající evidence, přičemž je lze upravit či dále rozčlenit podle konkrétních potřeb či požadavků, neboť nejsou nikterak závazné.

Samotné stanovení výše normy ztratného je pak založeno na a . Tyto dva činitele jsou pak podkladem pro velmi jednoduchý výpočet procenta normy ztratného pro danou konkrétní prodejnu.

je nepochybně specifická charakteristika každé maloobchodní prodejny, která se s největší pravděpodobností bude více či méně lišit. Je dána tím, jaké zboží je v ní nabízeno a jaký podíl má to které zboží na jejím obratu. Proces zjištění této charakteristiky prodejny se značně zrychlí a zjednoduší při znalosti sortimentní skladby pomocí podrobnější a přehlednější evidence.

:

Nutné jsou také:

a v neposlední řadě také

Nyní je třeba zjistit, kolik a jakého zboží se za dané období prodalo a jaký objem tržeb byl tak jeho prodejem získán, a to následovně:

.

Tento výsledek se poté vynásobí příslušnou prodejní cenou daného zboží a tím se dostane tržba, která byla dosažena prodejem tohoto zboží, tedy:

.

Jestliže se prodejní cena daného zboží v průběhu roku měnila, je možné použít cenu průměrnou, protože, kolik kusů a za jakou cenu bylo prodáno, je zpětně nezjistitelné, pokud není prodejna vybavena software na detailní vedení skladové evidence.

Po výpočtu je znám obrat dosažený prodejem každého druhu zboží. Aby bylo možno při následném výpočtu vlastní normy ztratného použít dříve platné normy nezaviněných ztrát podle sortimentů, je třeba nyní prodávané zboží rozdělit do a . Stupeň podrobnosti členění zboží záleží i na velikosti prodejny a ostatních podmínkách její činnosti. Obecně lze rozlišit tyto sortimentní skupiny:

Po zařazení jednotlivých druhů zboží do jednotlivých sortimentních skupin se sečtou v každé skupině obraty za zboží do ní začleněné, a tak se dostane , který je pro konečné zjištění sortimentní skladby obratu rozhodující. V této fázi je možno již přistoupit k vyjádření podílů obratů jednotlivých sortimentních skupin na celkovém obratu prodejny. Tento podíl pro každou jednotlivou sortimentní skupinu se vypočte jako:

.

Když se pro kontrolu vypočtené podíly jednotlivých skupin sečtou, měl by jejich součet být roven 1. Je však možné, že se součet bude od této hodnoty mírně odchylovat, a to zejména v případech, kdy bylo při výpočtu tržeb za jednotlivé druhy zboží použito průměrných cen daného zboží nebo z důvodu zaokrouhlování.

Takto vypočtené podíly jednotlivých skupin tedy představují požadovanou charakteristiku prodejny nazývanou . Jak je vidět, zjištění této charakteristiky maloobchodní provozovny není nijak složité, avšak časově poměrně náročné. Tuto činnost však lze usnadnit, a to zejména vhodně vedenou analytickou evidencí dodacích listů, nákupů zboží dle sortimentních skupin zboží apod.

si ukážeme dále včetně závazného stanovení titulů a případů, které je možné započítat do objemu vyřazeného zboží, při stanovení procenta úbytků v dané sortimentní skupině.

Konkrétní výše norem ztratného ani postupy jejich stanovení, jak již bylo řečeno, nejsou nijak legislativně vymezeny. K tomu, aby poplatník naplnil dikci zákona o daních z příjmů, je nezbytné, aby si stanovil, tj. vypočítal pro konkrétní sortimentní skupinu. Podstata objektivního způsobu jejich stanovení je změření či zvážení konkrétních druhů zboží prokazatelným způsobem v běžných provozních podmínkách a zaznamenání výsledků tohoto měření. Protokolárně je tyto práce možné zajistit kontrolou provedenou oficiálními zkušebnami, to je však příliš drahé a také je otázkou, do jaké míry je toto řešení praktické z hlediska času, četnosti nebo velikosti či významu prodejny. Proto se pokusím , který je k tomu kvalifikován, protože nejlépe zná podmínky své činnosti.

Běžné provozní podmínky však nastávají až po určité době provozu prodejny. A tak z krátkodobého hlediska, tj. zejména z pohledu roku (období), v němž prodejna vznikla, či v ní byla prvotně zaváděna nezbytná evidence pro určení normy, je třeba si v provozovně odpovědně , tzn. pro toto první období výši normy stanovit na základě dané evidence i zpětně, nebo tyto přirozené úbytky a ztráty vyhodnotit za část tohoto „počátečního období“ a výsledky jako takové vztáhnout k období celému a na jejich základě poté určit výši normy pro období následující.

Z hlediska dlouhodobého si pak tuto normu pro jednotlivé skupiny sortimentu musí každá prodejní jednotka upravovat, nebo dokonce takovou normu stanovit pro samostatné druhy zboží. Pro toto je ale nezbytné zavedení a důsledné vedení odpovídající , zejména nákupů, se všemi možnými eventualitami, jako např. evidence vyřazeného zboží včetně důvodu jeho vyřazení a způsobu likvidace. Nelze opomenout ani na průkaznou evidenci tržeb; případné vzory tiskopisů jsou v prodeji nebo přístupné na internetu.

Je tedy logické, že daná , bude takříkajíc „šitá na míru“. Ze zavedené evidence musí být zcela jednoznačně patrné:

V prodejnách, ve kterých , je následným problémem při tvorbě normy odlišit vliv přirozených úbytků zásob od úbytků způsobených jinými vlivy. Průkazným podkladem pro stanovení normy pak mohou být výsledky několika po sobě jdoucích inventur zásob, ze kterých by bylo možno dovodit, že k úbytku konkrétních položek zásob došlo v důsledku jejich přirozeného úbytku, a oddělit tak úbytky zásob způsobené jinými než objektivními vlivy (např. anonymní drobné krádeže nebo poškození zboží zákazníky).

zejména zaviněná manka vzniklá v důsledku působení lidského faktoru, tzn. zboží vyřazené z příčin, které neodpovídají povaze nezaviněné ztráty či přirozeného úbytku. Těmi jsou např. případy, kdy lze určit viníka – osobu nesoucí odpovědnost za případnou ztrátu nebo znehodnocení zboží způsobené špatným skladováním, nadhodnocením prodejní ceny, které zapříčinilo jeho neprodejnost, ale i vyřazení zboží, které bylo nakoupeno v nadměrných objemech neodpovídajících poptávce apod. Normu nelze vztahovat ani například na schodky v důsledku nedodržování předepsaných pracovních postupů, popř. předpisů pro manipulaci s materiálem, bezpečnostních předpisů, záměny při evidenci příjmů a výdejů, početní chyby. Nepřípustné je rovněž jejich využití v případech zboží, které skladem pouze prochází, stejně tak u zboží přejímaného a vydávaného v původních obalech.

.

Tímto způsobem může obchodník sledovat, zda některé zboží ze své sortimentní skupiny nevybočuje extrémními hodnotami přirozených ztrát a normu celé skupiny tak nezkresluje. Pak jej popřípadě může z dané skupiny vyřadit a vést jej samostatně.

Tato specifická evidence bude vyžadovat určitý čas, avšak bude-li vedena průběžně, podle toho, jak se určité skutečnosti vyskytnou, nezabere jistě víc, než několik minut denně a chod prodejny nijak neohrozí.

V této fázi výpočtu již jsou k dispozici oba potřebné činitele – i v této prodejně zastoupené. Lze proto začít se samotným . Tento jednoduchý výpočet je založen na stanovení váženého průměru norem jednotlivých sortimentních skupin a provádí se takto:

= norma sortimentní skupiny 1 × podíl skupiny 1 na obratu +

+ norma sortimentní skupiny 2 × podíl skupiny 2 na obratu +

+ norma sortimentní skupiny 3 × podíl skupiny 3 na obratu +

… + norma sortimentní skupiny n × podíl skupiny na obratu.

Tento výpočet je prakticky použitelný pro všechny prodejny bez rozdílu, ať je kombinace sortimentů v nich jakákoli. Lze jej rovněž provést ve formě následující přehledné tabulky.

Sortimentní skupina	Norma sortimentní skupiny	Podíl sortimentní skupiny na obratu prodejny	Výpočet	Součin
CELKEM = celková norma nezaviněných ztrát (ztratného) pro danou prodejnu

Tímto způsobem tedy bude určeno v maloobchodě, kterou lze zahrnout do daňově uznatelných výdajů (nákladů) v situaci, bylo-li při inventarizaci zásob zboží zjištěno manko. Zároveň má daňový subjekt (maloobchodník) k dispozici doklad, jak tuto normu stanovil, a údaje o tom, z čeho vycházel.

Ze stanoveného procenta normy nezaviněných ztrát a ročního obratu se dále které lze zahrnout do základu daně jako daňově uznatelný výdaj (náklad), a to:

Nejdůležitější při zavedení této normy ztratného do praxe je mít neustále na paměti těchto norem. To znamená, že Teprve však ), který se dále posuzuje podle občanského zákoníku a zákoníku práce o odpovědnosti za škodu. Výše vypočtenou maximální částku daňově uznatelných nákladů představujících ztratné v maloobchodě tedy nelze uplatnit vždy jako jakýsi „paušální výdaj (náklad)“ např. s tím, že do výše vypočtené hodnoty si mohou zaměstnanci zboží „rozebrat“ pro svoji potřebu.

Důležité je také pravidlo, že norma ztratného se stanoví pro dané účetní období vždy předem, tzn., že , na jehož konci může být podle výsledku inventarizace zásob použita. Při popsaném výpočtu procenta normy ztratného, tedy především při stanovení sortimentní skladby obratu, předpokládáme, že tato skladba bude v následujícím období podobná. V delším časovém horizontu, kdy již máme k dispozici více údajů o sortimentní skladbě obratu za několik let, lze celou proceduru stanovení normy ztratného zjednodušit tím, že podíly jednotlivých skupin sortimentu na obratu za minulá období, za která je již známe, se zprůměrují a pokud v prodejně nedojde k výrazným změnám v sortimentu nabízeného a prodávaného zboží, není nezbytné tyto podíly stanovovat vždy znovu. Je možné provádět jen jejich ověření, pro kontrolu, zda sortimentní složení zhruba odpovídá stanoveným průměrům a ve vnitřním předpisu potvrdit platnost této normy pro dané období.

Problém zde může nastat u zcela nových prodejen, kdy nejsou známy údaje o obratu a jeho skladbě. V tomto případě není nezbytné normu ztratného stanovit ještě před začátkem provozu prodejny. Avšak je možné doporučit, aby již za zhruba tři měsíce jejího fungování, kdy jsou o možné skladbě obratu již dostatečné informace, sortimentní skladbu obratu alespoň přibližně zjistit. Správce daně by v této situaci zřejmě nic nenamítal, ani kdyby norma byla stanovena až na konci roku, v němž prodejna vznikla, tzn. zpětně. Tato „zpětná“ norma by byla zároveň i normou pro příští období.

Zřejmě poslední věcí, nikoliv však méně podstatnou, je, mít normu ztratného stanovenou průkazným způsobem, tzn. ve . Ze směrnice upravující normy ztratného v maloobchodě pak hlavně musí být patrný způsob výpočtu této normy s doložením všech souvisejících dokumentů. Je třeba rovněž doplnit další údaje, jako jsou:

Směrnice může být více či méně podrobná podle potřeb každé firmy – maloobchodní prodejny, pohostinství atd.