Předmětem daně z přidané hodnoty není správa osobního majetku. Fyzická osoba se může rozhodnout, zda konkrétní majetek bude považovat za svůj obchodní majetek a určí jej k uskutečňování ekonomické činnosti. V praxi se můžeme setkat i s majetkem, který fyzická osoba neurčí za obchodní majetek, ale ponechá si jej jako majetek privátní. Nicméně pokud využitím daného majetku bude získávat pravidelné příjmy, budou tyto příjmy ekonomickou činností fyzické osoby a budou se jí započítávat do obratu pro registraci. V případě judikátu C-213/24 E.T. se manželé stali vlastníky několika zemědělských pozemků na základě bezplatného převodu od rodičů. Po 22 letech vlastnictví se manželé rozhodli pozemky prodat, ale nikoliv jako zemědělské pozemky, které od rodičů získali, ale jako stavební pozemky. V horizontu dalších 6 let měl manželi najatý příkazník za úkol rozdělit pozemky na menší parcely, usilovat o změnu územního plánu ze zemědělských pozemků na stavební, zavést na pozemky inženýrské sítě, provádět reklamu směřující k prodeji pozemků a připravit nezbytné dokumenty s nabyvateli pozemků. Daňová správa byla názoru, že prodeje těchto pozemků představují ekonomickou činnost manželů, zatímco ti se domnívali, že jde o pouhou správu jejich osobního majetku, která nepodléhá dani z přidané hodnoty.
Prodej pozemků získaných darem
Vydáno:
3 minuty čtení
Prodej pozemků získaných darem
Ing.
Petr
Vondraš,
daňový poradce BDO Czech Republic
Soudní dvůr, jemuž bylo posouzení postoupeno, byl názoru, že zavedení inženýrských sítí a používání marketingových nástrojů jsou prostředky, které používají obchodníci s pozemky, takže plnění z nich plynoucí v podobě prodejů pozemků nelze považovat za pouhý výkon vlastnického práva neboli pouhé správy osobního majetku. Klasifikaci prodeje pozemků jako ekonomické činnosti nebrání ani skutečnost, že pro tento účel nebyly pozemky nabyty. Manželé byli podle Soudního dvora v rámci prodejů pozemků vykonavateli ekonomické činnosti, byť přípravou prodejů byl pověřen příkazník, který prováděl aktivní kroky k dosažení prodejů.
Zajímavá byla v tomto případě druhá otázka předložená Soudnímu dvoru a sice, kdo je osobou vykonávající ekonomickou činnost, když prodávané pozemky měli manželé ve společném jmění. Soud nejdříve v bodě 34 rozsudku připomenul, že pouhá skutečnost, že je majetek součástí společného jmění manželů, nebrání, aby byl zdaněn odděleně. Vnitrostátní praxe v Polsku umožňuje zacházet se společností občanského práva, která nemá právní subjektivitu (zde společné jmění manželů), jako se samostatnou osobou povinnou k dani, oddělenou od každého z jejích společníků. To je rozdíl od české úpravy, která novelou č. 170/2017 zrušila postavení společnosti (ve smyslu dříve používaného termínu sdružení) jako samostatné osoby povinné k dani. Z tohoto důvodu ani manželé, kteří v rámci prodeje pozemků vystupují společně, nemohou být podle českého zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zákon o DPH“), osobou povinnou k dani. Tou může být buď jeden z manželů, nebo oba samostatně.
Je otázka, zda
judikát
C-213/24 E.T. nemůže jako osobu povinnou k dani opět vrátit společnost ve smyslu dřívějšího sdružení. Podle rozhodnutí Soudního dvora musí být článek 9 odst. 1 směrnice 2006/112 (kdo je osobou povinnou k dani) vykládán v tom smyslu, že prodej kvalifikovaný jako ekonomická činnost ve smyslu této směrnice nebrání tomu, aby za osobu povinnou k dani vykonávající samostatně ekonomickou činnost bylo považováno zákonné společenství tvořené manželi spoluvlastníky, pokud se tito manželé třetím osobám jeví jako osoby, které společně uskutečnily prodej pozemku patřícího do jmění tohoto společenství, který představuje ekonomickou činnost, a pokud uvedené zákonné společenství majetku nese ekonomické riziko spojené s výkonem této činnosti. Uvidíme, zda s ohledem na názor Soudního dvora se najde společnost, která se bude dovolávat přímého účinku evropské směrnice a bude se v duchu tohoto judikátu považovat za jednu osobu povinnou k dani.