Nejvyšší správní soud souhlasí s krajským soudem v tom, že odepření nároku na odpočet je primárním opatřením. Zároveň má ovšem za to, že prostor pro případné zohlednění zásady proporcionality způsobem, na který se dotázal Soudního dvora usnesením č. j. 2 Afs 157/2023-80, je dán pouze v řízení o výzvě k úhradě daně z titulu ručení za zaplacení daně dodavatelem, nikoliv v řízení o nároku na odpočet daně. Jak vyplývá z výše citované judikatury Soudního dvora, osobě zapojené do daňového podvodu musí být bezvýjimečně odepřen nárok na odpočet (samozřejmě za předpokladu, že jsou splněny všechny podmínky dovozované judikaturou Soudního dvora pro případ odmítnutí nároku na odpočet z důvodu zapojení do daňového podvodu). Nejvyšší správní soud proto souhlasí s žalovaným, že i kdyby souběžné uplatnění ručení vůči dlužníkovi a odepření jím uplatněného nároku na odpočet v nalézacím řízení nebylo shledáno za určitých okolností jako přiměřené, bylo namístě upřednostnit právě odepření podvodně uplatněného nároku na odpočet.