Fenomény spojené s negativními vztahy a kulturou na pracovišti, jako je zejména šikana, diskriminace nebo sexuální obtěžování, se v posledních letech dostávají do popředí zájmů personalistů, právníků, ekonomů i kontrolních orgánů. Souhrnně se o těchto fenoménech může hovořit jako o tzv. sociálním bezpečí. V tomto článku se zaměříme na ekonomické a právní aspekty a povinnosti zaměstnavatele v této oblasti.
Sociální bezpečí a šikana na pracovišti z pohledu odpovědnosti zaměstnavatele
Mgr. et Mgr.
Šárka
Homfray,
právnička, 2. místopředsedkyně Odborového svazu státních orgánů a organizací
Pokud budeme operovat pojmem sociální bezpečí, je nezbytné si definovat jeho obsah. Ačkoli některé jeho složky (například diskriminace nebo obtěžování) mají své právní ukotvení, o jiných – zejména o šikaně – to neplatí a ani vymezení zastřešujícího pojmu celého fenoménu není obsahem právního řádu. Pojem sociálního bezpečí se v české odborné debatě začal etablovat zejména v akademickém prostředí a definici právě z této oblasti můžeme velmi dobře využít pro potřeby tohoto textu. Sociální bezpečí tak můžeme chápat jako „ideální stav prostředí, ve kterém je chování a jednání všech přítomných přirozeně vedeno principy kolegiality, integrity, rovnosti, respektu, otevřenosti a pozornosti k ostatním a kde jakákoliv forma nežádoucího chování, zastrašování, agrese, šikany nebo diskriminace je považována za nepřijatelnou.“ (Viz https://www.upol.cz/files/userdata/cm/ferova/CZ_socialni_bezpeci_final_www.pdf.)
Zaměstnavatelé by o vytvoření a kultivaci takového prostředí měli usilovat z celé řady důvodů, mezi které patří i důvody spojené s jejich právními povinnostmi. Ve stručnosti totiž lze konstatovat, že právní úprava ukládá zaměstnavatelům povinnost zajistit, aby k narušení sociálního bezpečí některým z definovaných způsobů (zejména diskriminací) nedocházelo. Pokud k tomu přeci jen dojde, může zaměstnavatel nést různé následky, zejména odpovědnost za škodu způsobenou tomu, kdo byl takovému jednání vystaven, a v některých případech je zde i riziko veřejnoprávní sankce, nejčastěji pokuty.
Ekonomické a organizační důsledky
Negativní aspekty pracovní kultury neovlivňují pouze dodržování právních norem, ale