Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr představují již dlouhá léta poměrně intenzivně využívaný pracovněprávní institut, jakkoli je v ustanovení § 74 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. , zákoníku práce, stanoveno, že plnění svých úkolů má zaměstnavatel zajišťovat především prostřednictvím zaměstnanců v pracovním poměru. Jak dohoda o pracovní činnosti (DPČ), tak dohoda o provedení práce (DPP) musí být uzavřeny písemně, jinak jsou neplatné. Jedno vyhotovení předává zaměstnavatel zaměstnanci. V dohodě musí být specifikována doba, na kterou se uzavírá. Každá z dohod může být uzavřena jak na dobu určitou, tak na dobu neurčitou – tuto okolnost je nutno v dohodě uvést.
„Státní“ kategorie a dohody ve zdravotním pojištění
Ing.
Antonín
Daněk
„Státní pojištěnci“ ve zdravotním pojištění
Osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát, jsou taxativně vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“). Mezi tyto osoby řadíme například poživatele důchodů, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené, studenty, uchazeče o zaměstnání, osoby pečující o závislou osobu podle zákona o sociálních službách a další. Zaměstnavatelé z více důvodů využívají právě pracovněprávní vztahy jdoucí mimo pracovní poměr, tedy dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce.
Za každou takovou osobu obdrží zdravotní pojišťovna od státního rozpočtu měsíčně příslušnou platbu, ovšem za podmínky, že je jí známo zařazení této osoby v kategorii osob, za které hradí pojistné stát, a tudíž může tento nárok uplatnit. Z tohoto důvodu je důležité plnění oznamovací povinnosti neboli oznamování skutečností rozhodných pro povinnost státu platit pojistné, a to buď zaměstnavateli (je-li jim daná skutečnost známa a zaměstnancem doložena)