Stěžovatel zčásti ve svém rozhodnutí, především však poté v doplnění kasační stížnosti jednotlivá opatření učiněná žalobkyní odmítl jako zcela nedostatečná, respektive irelevantní z hlediska možného vyvinění z účasti na podvodu. K tomuto závěru však dospěl na základě izolovaného rozboru jednotlivých opatření podpořených odkazem na fragmenty judikatury NSS. Opatření, jimiž daňový subjekt prokazuje, že jeho účast na daňovém podvodu nebyla zaviněná, však nelze hodnotit izolovaně, nýbrž je třeba posuzovat je v jejich souhrnu a ve vazbě na míru obezřetnosti potřebnou v konkrétním případě. Tato míra poté pramení z konkrétních objektivních okolností vzbuzujících v daném případě pochybnosti o legitimitě posuzovaných obchodních transakcí.
Posuzování přiměřených opatření ve svém souhrnu
JUDr. Ing.
Ondřej
Lichnovský,
Specialis s.r.o., advokátní kancelář
K předpisům:
Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 7. 2024, sp. zn. 10 Afs 150/2023
Že je třeba důkazy prokazující účast na podvodu hodnotit nikoliv izolovaně, ale ve svém souhrnu, zaznívá z úst Nejvyššího správního soudu opakovaně. Nyní ale soud ukázal, že v tomto „píská rovinu“. Stejný metr je totiž třeba použít i na posuzování toho, zda daňový subjekt přijal dostatečná opatření pro vyhnutí se účasti na podvodné transakci. Ani zde nelze hodnotit jednotlivé úkony izolovaně, avšak správce daně je musí zohlednit ve svém souhrnu.