Dotaz
Město, které je plátcem DPH, je vlastníkem kina, provozovatelem je ale Městem zřízená příspěvková organizace (také plátce DPH), které je kino svěřeno. Kino prochází komplikovanou výměnou střechy. Dočasně se musela vyrobit a zabudovat (provizorní) dřevěná střecha, resp. zakrytí střechy (Účet 042-Nedokončený dlouhodobý hmotný majetek). V měsíci srpnu 2025 bude tato provizorní střecha demontována a bude aktivován materiál na skladě v hodnotě materiálu (dřeva), který Město nabídne k prodeji jako řezivo. V průběhu stavebních prací Město přiznává daň v režimu přenesení (ř. 10), ale neuplatňuje si žádný nárok na odpočet daně, protože v souvislosti s kinem vykonává ekonomickou činnost příspěvková organizace, jiný plátce DPH. Konkrétně ve vztahu k provizorní dřevěné střeše Město přijalo dva daňové doklady na stavební práce (služby) a přiznalo na ř. 10 daň na výstupu bez nároku na odpočet daně. V jakém režimu by měl být uskutečněn případný prodej řeziva (zboží) po demontáži provizorní střechy, ke kterému může docházet od měsíce srpna 2025 a dále? Půjde o zdanitelné plnění (DPH na výstupu) v běžném režimu? Bude možné si pak uplatnit nějaký nárok na odpočet daně a v jaké hodnotě? A za jaké zdaňovací období? Město hodlá inzerovat nabídku prodeje řeziva. Která ustanovení zákona o DPH jsou v tomto případě relevantní? Nebo by bylo možno aplikovat § 62 odst. 1 zákona o DPH a prodeje řeziva považovat jako osvobozené plnění bez nároku na odpočet daně (ř. 50), protože při pořízení nemohl byt uplatněn nárok na odpočet daně? Zhoršilo by to sice koeficient z celkové ekonomické činnosti města, ale to by tak nevadilo. Uvažovali jsme o také o vyrovnání dle § 77 zákona o DPH , ale tam to první použití (dřeva) odpovídalo původnímu účelu, takže nelze zřejmě takto postupovat. Situaci navíc komplikuje skutečnost, že přijaty byly stavební práce, ale (pravděpodobně) dojde k prodeji řeziva(zboží), které ale zase na druhou stranu bylo součástí předmětných přijatých stavebních prací.