Řada daňových subjektů obchoduje se zahraničím, což má pochopitelně i své daňové dopady. Finanční orgány si mezistátně vyměňují informace, obtíže s tím spojené se dostávají i na pořad jednání soudů. Výběru z judikatury na toto téma je věnován dnešní příspěvek. V našem časopise jsme se tomuto tématu již věnovali v č. 11/2022 v článku „Mezinárodní dožádání – výběr z judikatury správních soudů“. V úvodu tedy tradičně krátce shrneme rozsudky z předchozího příspěvku.
Nad judikaturou správních soudů z oblasti mezinárodního dožádání
Ing.
Zdeněk
Burda,
daňový poradce BD Consult, s. r. o.
Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2022, čj. 10 Afs 383/2021-52 (obdobně rozsudek ze dne 7. 2. 2022, čj. 10 Afs 127/2021-70) jsme se dozvěděli, že
informace od zahraniční daňové správy jsou využitelné i v případě, že při jejich získávání není přítomen sám kontrolovaný daňový subjekt.
Tyto závěry však v daňovém řízení není možno využít jako hlavní důkaz, aniž by bylo zřejmé, jak k nim zahraniční finanční úřad došel.
Takové informace mohou mít hodnotu pouze pro dokreslení celého případu.
V daném případě bylo řešeno splnění podmínek při pořízení a dodání zboží formou třístranného obchodu podle § 17 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Žalovaný i krajský soud považovali závěry polské daňové správy za významný důkaz v projednávané věci. Zmíněné posouzení bylo dle Nejvyššího správního soudu nesprávné, nicméně i ostatní okolnosti svědčily v neprospěch žalobce, který tak se svým názorem nebyl úspěšný.Otázku důvodnosti mezinárodního dožádání ve vztahu k prekluzi řešil Nejvyšší správní soud ze dne 23. 8. 2022 pod čj. 3 Afs 24/2021-75.
Po dobu vyřizování mezinárodního dožádání neběží
z hlediska získání důležitých informací pro posouzení případu. Účelnost dožádání se posuzuje podle jeho zadání, nikoli podle odpovědi zahraničního správce daně, která může být bezvýznamná např. pro nekontaktnost zahraničního daňového subjektu.prekluzivní lhůta
pro vyměření (doměření) daně. Nejvyšší správní soud však neumožňuje prodloužení této lhůty, pokud mezinárodní dožádání nemělo smyslStejný problém řešil Nejvyšší správní soud i v rozsudku ze dne 26. 11. 2020, čj. 10 Afs 228/2019-53. České finanční orgány kontaktovaly slovenského správce daně se žádostí o informace od společnosti, která nebyla žalobkyní vůbec zmiňována ani nemohla prokázat, zda bylo sporné reklamní plnění dodáno dodavatelem deklarovaným žalobkyní. Mezinárodní dožádání tak bylo neúčelné a nestavělo prekluzivní lhůtu pro vyměření daně.
Výsledkem byla právní věta:
„
Žádost o mezinárodní spolupráci
při správě daní (§ 9 odst. 1 a 2 zákona č. 164/2013 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní) podaná ve věci, v níž správce daně zkoumá oprávněnost výdajů na reklamu,
staví lhůtu pro stanovení daně jen tehdy, pokud může přinést odpověď na otázku, kdo reklamu zhotovil a umístil.
“Naopak, v kauze řešené Nejvyšším správním soudem ze dne 14. 6. 2017, čj. 1 Afs 362/2016-36 žalobce s námitkou neúčelnosti dožádání úspěšný nebyl. Finanční orgány se obracely, mimo jiné, na správní orgány místně příslušné pro místa nakládky zboží do Německa a Polska. Získané informace přitom byly pro následný postup a rozhodnutí žalovaného stěžejní.
Problémem, zda
je možno uzavřít kontrolu i v případě, že ještě nejsou k dispozici výsledky mezinárodního dožádání,
se Nejvyšší správní soud zabýval dne 25. 6. 2020 pod čj. 9 Afs 108/2020-49. Finanční orgány využily mezinárodního dožádání do Francie, ze které jim přišla nedostatečná odpověď, a tak bylo nutno jej opakovat. Problematická byla jednak skutečnost, že český finanční úřad sám sobě potvrzoval, že nebyl nečinný a dožádání urgoval, pouze jím vyhotoveným úředním záznamem, což Nejvyšší správní soud označil za nepřípustné. Dále zdůraznil, že v každém jednotlivém případě se musí posoudit, zda je nutno čekat na výsledky mezinárodního dožádání, nebo zda (v případě, že se jeho vyřízení protahuje) je možno kontrolu uzavřít a celou kauzu případně následně znovu otevřít např. pomocí obnovy řízení či přezkoumání daňových rozhodnutí (pokud by dodatečně získané výsledky mezinárodního dožádání vedly k nutnosti změnit závěry kontroly).Nejvyšší správní soud dne 7. 2. 2019, čj. 7 Afs 288/2017-36 posuzoval názor žalobce, který namítal, že překračování lhůt pro vyřízení mezinárodního dožádání ze strany zahraničních finančních orgánů je nečinností českého správce daně. V daném případě byla žalována nečinnost finančního úřadu. Nejvyšší správní soud korigoval názor městského soudu o aplikaci zákona o mezinárodní spolupráci při správě daní, neboť ten nešlo v daném případě použít.
Správně se postupuje dle čl. 10 unijního nařízení č. 904/2010, dle kterého musí být dožádané informace poskytnuty co nejrychleji, nejpozději do tří měsíců od podání žádosti. Nedodržení této lhůty však dle názoru Nejvyššího správního soudu samo o sobě nezpůsobuje nezákonnost pokračující daňové kontroly.
Podobnou situaci řešil Nejvyšší správní soud dne 11. 2. 2020 pod čj. 9 Afs 70/2018-38. Na rozdíl od předchozího případu, který odkazoval na lhůty dle čl. 10 unijního nařízení č. 904/2010 zde bylo argumentováno lhůtami danými směrnicí Rady 2011/16/EU o správní spolupráci v oblasti daní, které hovoří o dvou měsících v případě předání informací, které jsou již k dispozici, popř. o max. šesti měsících v ostatních případech.
Dle názoru Nejvyššího správního soudu překročení těchto lhůt v zásadě v praxi nic neznamená,
po dobu vyřizování mezinárodního dožádání neběží
prekluzivní lhůta
pro vyměření daně ani není automatickou povinností správce daně např. kontrolu uzavřít, když se výsledků dožádání nemůže dočkat. (V daném případě šlo o prodlení italského správce daně, které trvalo cca 2 roky.)