164/2013 Sb. o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů

Schválený:
164/2013 Sb.
ZÁKON
ze dne 2. května 2013
o mezinárodní spolupráci při správě daní a o změně dalších souvisejících zákonů
Změna: 344/2013 Sb.
Změna: 105/2016 Sb.
Změna: 188/2016 Sb.
Změna: 92/2017 Sb.
Změna: 305/2017 Sb.
Změna: 80/2019 Sb.
Změna: 299/2020 Sb.
Změna: 343/2020 Sb.
Změna: 386/2020 Sb.
Změna: 527/2020 Sb.
Změna: 527/2020 Sb. (část)
Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:
 
ČÁST PRVNÍ
MEZINÁRODNÍ SPOLUPRÁCE PŘI SPRÁVĚ DANÍ
 
HLAVA I
OBECNÁ USTANOVENÍ
 
§ 1
Předmět úpravy
(1) Tento zákon upravuje postup a podmínky, za nichž správce daně spolupracuje s příslušnými orgány jiných států, a to
a) v souladu s předpisem Evropské unie upravujícím správní spolupráci v oblasti daní1) ve vztahu k jinému členskému státu Evropské unie (dále jen „jiný členský stát“), nebo
b) na základě mezinárodní smlouvy v oblasti daní, která je součástí právního řádu České republiky (dále jen „mezinárodní smlouva“), ve vztahu ke státu nebo jurisdikci, s nimiž byla mezinárodní smlouva uzavřena (dále jen „smluvní stát“).
(2) Mezinárodní spolupráce při správě daní (dále jen „mezinárodní spolupráce“) se poskytuje nebo přijímá ve formě
a) výměny informací na žádost,
b) automatické výměny informací,
c) výměny informací z vlastního podnětu,
d) doručování písemností,
e) účasti při úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech správce daně, nebo
f) provádění souběžných daňových kontrol.
(3) Informacemi se pro účely tohoto zákona rozumí informace, u nichž může správce daně důvodně předpokládat jejich význam pro správu daní.
(4) Daní se pro účely tohoto zákona rozumí
a) peněžité plnění, které zákon označuje jako daň,
b) místní poplatek,
c) peněžité plnění obdobného charakteru jako peněžité plnění podle písmen a) nebo b) uložené jiným členským státem nebo jeho územním nebo správním celkem, nebo
d) peněžité plnění stanovené mezinárodní smlouvou s výjimkou povinných příspěvků na sociální pojištění.
(5) Podle tohoto zákona se nepostupuje při
a) vzájemné pomoci mezi příslušnými státy v trestních věcech, nebo
b) mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek,
c) mezinárodní spolupráci při správě daní v rozsahu, v jakém ji upravuje přímo použitelný předpis Evropské unie3).
(6) Na zákon upravující zamezení dvojímu zdanění ve vztahu k jurisdikci, která není státem, se pro účely mezinárodní spolupráce při správě daní hledí jako na mezinárodní smlouvu podle odstavce 1 písm. b).
 
§ 2
Jiný stát a jeho kontaktní místo
(1) Jiným státem se pro účely tohoto zákona rozumí
a) jiný členský stát, nebo
b) smluvní stát.
(2) Kontaktním místem jiného státu se pro účely tohoto zákona rozumí orgán příslušný k provádění mezinárodní spolupráce
a) v souladu s příslušným předpisem Evropské unie upravujícím správní spolupráci v oblasti daní1) nebo
b) na základě mezinárodní smlouvy.
 
§ 3
Vztah k daňovému řádu
Při provádění mezinárodní spolupráce se postupuje podle daňového řádu, pokud tento zákon nestanoví jinak.
 
HLAVA II
ORGANIZAČNÍ ZABEZPEČENÍ
 
§ 4
Ministerstvo financí
(1) Ministerstvo financí (dále jen „ministerstvo“) zabezpečuje provádění mezinárodní spolupráce.
(2) Ministerstvo bezodkladně informuje Evropskou komisi o tom, který orgán vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu a působnost kontaktního orgánu; tuto informaci zašle současně příslušným orgánům jiných členských států.
(3) Ministerstvo zveřejní ve Finančním zpravodaji orgán, který vykonává působnost kontaktního orgánu.
 
§ 5
Kontaktní místo
Kontaktním místem je ústřední kontaktní orgán nebo kontaktní orgán.
 
§ 6
Ústřední kontaktní orgán
(1) Generální finanční ředitelství vykonává působnost ústředního kontaktního orgánu.
(2) Ústřední kontaktní orgán zajišťuje komunikaci s kontaktními místy jiného státu.
(3) Ústřední kontaktní orgán vede seznam kontaktních orgánů a tento seznam zveřejňuje způsobem umožňujícím dálkový přístup.
(4) Ústřední kontaktní orgán může převzít vyřízení žádosti o poskytnutí mezinárodní spolupráce, i když je k jejímu vyřízení příslušný kontaktní orgán. O tomto postupu uvědomí tento kontaktní orgán a informuje dožadující kontaktní místo jiného státu.
 
§ 7
Kontaktní orgán
(1) Ministerstvo může pověřit správce daně výkonem působnosti kontaktního orgánu; o tomto pověření informuje bezodkladně ústřední kontaktní orgán a Evropskou komisi.
(2) Kontaktní orgán je při provádění mezinárodní spolupráce podřízen ústřednímu kontaktnímu orgánu.
(3) Kontaktní orgán uvědomí ústřední kontaktní orgán o žádosti odeslané přímo kontaktnímu místu jiného státu nebo o žádosti obdržené přímo od kontaktního místa jiného státu, jakož i o odpovědi na obdrženou žádost.
(4) Pokud kontaktní orgán obdrží žádost o poskytnutí mezinárodní spolupráce, která vyžaduje přijmout opatření, jež nespadají do jeho působnosti, postoupí žádost bezodkladně ústřednímu kontaktnímu orgánu a uvědomí o tom dožadující kontaktní místo jiného státu. Lhůta pro vyřízení žádosti stanovená v § 10 odst. 2 nebo 3 začíná v případě tohoto postupu běžet prvním dnem následujícím po postoupení žádosti ústřednímu kontaktnímu orgánu.
 
§ 8
Správce daně
(1) Úkony, dílčí řízení nebo jiné postupy při poskytování mezinárodní spolupráce provádí správce daně určený kontaktním místem.
(2) Správcem daně je Specializovaný finanční úřad, jde-li o automatickou výměnu informací oznamovaných
a) finančními institucemi,
b) nadnárodními skupinami podniků, nebo
c) zprostředkovateli přeshraničních uspořádání.
(3) Správce daně bezodkladně informuje kontaktní místo o provedených úkonech, dílčích řízeních nebo jiných postupech a předává mu nezbytné podklady pro poskytnutí mezinárodní spolupráce, popřípadě může prostřednictvím kontaktního místa požádat dožadující kontaktní místo jiného státu o doplnění podkladů.
(4) Správce daně při automatické výměně informací podle odstavce 2 předá ústřednímu kontaktnímu orgánu informace získané na základě podaného oznámení.
(5) Správce daně může žádat o mezinárodní spolupráci pouze prostřednictvím kontaktního místa, kterému předá zpracovanou žádost, popřípadě doplní podklady nezbytné k provádění mezinárodní spolupráce.
 
HLAVA III
VÝMĚNA INFORMACÍ
Díl 1
Výměna informací na žádost
 
§ 9
Postup při výměně informací na žádost
(1) Kontaktní místo může dožádat kontaktní místo jiného státu o poskytnutí informací vztahujících se ke správě daní, pokud vlastní zdroje informací již byly vyčerpány nebo by jejich získání ohrozilo cíl správy daní.
(2) Ode dne odeslání žádosti kontaktního místa do dne obdržení odpovědi na tuto žádost nebo do dne odeslání oznámení o ukončení mezinárodní spolupráce v dané věci lhůta pro stanovení daně podle daňového řádu neběží.
(3) Na žádost kontaktního místa jiného státu poskytne kontaktní místo informace vztahující se ke správě daní, které má k dispozici. V opačném případě provede úkony, dílčí řízení nebo jiné postupy nezbytné k získání požadovaných informací.
(4) V žádosti podle odstavce 1 nebo 3 lze dožádat provedení určitých úkonů, dílčích řízení nebo jiných postupů nezbytných k získání požadovaných informací; toto dožádání musí být zvlášť odůvodněno.
(5) Pokud se kontaktní místo domnívá, že určité úkony, dílčí řízení nebo jiné postupy, o jejichž provedení bylo podle odstavce 4 dožádáno, není nutné nebo je nelze provést, sdělí to kontaktnímu místu jiného státu bezodkladně včetně uvedení důvodů.
(6) Pokud nelze vyhovět výslovné žádosti kontaktního místa jiného státu o poskytnutí originálu písemnosti, poskytne kontaktní místo její kopii nebo stejnopis.
 
§ 10
Lhůty
(1) Kontaktní místo potvrdí obdržení žádosti o poskytnutí informací kontaktnímu místu jiného členského státu bezodkladně, nejpozději však do sedmi pracovních dnů ode dne obdržení žádosti, a to zpravidla prostřednictvím společné sítě elektronických komunikací Evropské unie (dále jen „společná komunikační síť“).
(2) Kontaktní místo poskytne informace podle § 9 bezodkladně, nejpozději do dvou měsíců ode dne obdržení žádosti, a nemá-li takové informace k dispozici, poskytne je nejpozději do šesti měsíců ode dne obdržení žádosti, nedohodne-li se s kontaktním místem jiného státu na lhůtě delší.
(3) Pokud kontaktní místo nemůže poskytnout informace kontaktnímu místu jiného státu ve lhůtě stanovené podle odstavce 2, vyrozumí jej bezodkladně, nejpozději však do tří měsíců ode dne obdržení žádosti, o důvodech neposkytnutí informací a o datu, kdy lze předpokládat, že požadované informace poskytne.
 
§ 11
Doplnění žádosti
(1) Kontaktní místo oznámí kontaktnímu místu jiného státu do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti o poskytnutí informací případné nedostatky v žádosti a vyžádá si její doplnění.
(2) Lhůty stanovené v § 10 odst. 2 začínají běžet prvním dnem po obdržení potřebných doplňujících informací.
 
§ 12
Podmínky odmítnutí poskytnout informace
(1) Kontaktní místo může odmítnout poskytnutí informací, pokud dožadující kontaktní místo jiného státu
a) nevyčerpalo možnosti získání informací podle právního řádu tohoto jiného státu s výjimkou případů, kdy by jejich vyčerpání ohrozilo účel získání těchto informací, nebo
b) není oprávněno podle právního řádu tohoto jiného státu obdobné informace poskytovat.
(2) Pokud kontaktní místo nemá požadované informace k dispozici a nemůže je žádným způsobem získat nebo odmítne poskytnout informace z důvodů stanovených v odstavci 1, vyrozumí bezodkladně o důvodech neposkytnutí informací dožadující kontaktní místo jiného státu, nejpozději však do jednoho měsíce ode dne obdržení žádosti.
(3) Kontaktní místo nesmí odmítnout poskytnutí informací z důvodu, že tyto informace nemají význam pro účely správy daní v České republice.
Díl 2
Automatická výměna informací
Oddíl 1
Obecná ustanovení pro automatickou výměnu informací
 
§ 12a
Vymezení automatické výměny informací
Automatickou výměnou informací se rozumí pravidelné a systematické poskytování předem určených informací ústředním kontaktním orgánem kontaktnímu místu jiného státu, které probíhá v pravidelných obdobích bez předchozí žádosti.
 
§ 12b
Předmět automatické výměny informací
(1) Předmětem automatické výměny informací jsou informace
a) podle druhů příjmu a majetku,
b) oznamované finančními institucemi,
c) o daňových stanoviscích s přeshraničním prvkem,
d) oznamované nadnárodními skupinami podniků,
e) oznamované zprostředkovateli přeshraničních uspořádání.
(2) Na základě mezinárodní smlouvy mohou být předmětem automatické výměny informací také informace neuvedené v odstavci 1.
 
§ 12c
Sdělování informací Evropské komisi
Ústřední kontaktní orgán sdělí jednou ročně Evropské komisi statistické informace o objemu automatických výměn ve vztahu k členským státům. Pokud jsou dostupné, poskytne současně informace o nákladech, přínosech a změnách souvisejících s prováděním této formy mezinárodní spolupráce.
 
§ 12d
Postup ústředního kontaktního orgánu při přijímání informací
Ústřední kontaktní orgán přijímá a používá informace od kontaktního místa jiného státu.
 
§ 12e
Mimořádné prodloužení lhůty
Vláda může v rozsahu stanoveném předpisem Evropské unie nařízením stanovit prodloužení lhůty pro plnění povinnosti související s automatickou výměnou informací s jiným členským státem.
Oddíl 2
Automatická výměna informací podle druhů příjmu a majetku
 
§ 13
Rozsah a podmínky automatické výměny informací
(1) Při automatické výměně informací podle druhů příjmu a majetku se poskytují informace týkající se osob, které jsou podle právních předpisů jiného státu podrobeny v tomto jiném státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu, sídla nebo místa vedení, a to podle druhů příjmu nebo majetku uvedených v příslušném předpise Evropské unie upravujícím správní spolupráci v oblasti daní2) a stanovených vyhláškou ministerstva.
(2) Informace podle odstavce 1 se poskytují pouze o druzích příjmu nebo majetku, u nichž jsou informace dostupné. Tyto druhy sdělí ústřední kontaktní orgán Evropské komisi a ministerstvu.
(3) Pokud není stanoveno jinak, poskytuje ústřední kontaktní orgán informace podle odstavce 1 alespoň jednou za kalendářní rok, a to nejpozději do šesti měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém informace získal.
(4) Pokud Česká republika poskytuje informace o jiných druzích příjmu nebo majetku, než stanovených vyhláškou podle odstavce 1 jinému členskému státu na základě jejich vzájemné dohody nebo na základě mezinárodní smlouvy, oznámí ústřední kontaktní orgán tuto skutečnost Evropské komisi a poskytne jí tuto dohodu nebo mezinárodní smlouvu.
(5) Ústřední kontaktní orgán může sdělit ústřednímu kontaktnímu orgánu jiného členského státu, že požaduje, aby mu nebyly poskytovány informace týkající se určitého druhu příjmu nebo majetku stanoveného vyhláškou podle odstavce 1; o tomto informuje Evropskou komisi a ministerstvo.
Oddíl 3
Automatická výměna informací oznamovaných finančními institucemi
Pododdíl 1
Obecná ustanovení
 
§ 13a
Úvodní ustanovení
Při automatické výměně informací oznamovaných finančními institucemi se poskytují informace týkající se osob, na které se v jiném státě vztahují daňové povinnosti a o nichž jsou informace oznamovány finančními institucemi.
 
§ 13b
Pojmy
(1) Pokud je pojem použitý v tomto oddíle vymezen v případě automatické výměny informací
a) s jiným členským státem v příloze č. 1 k tomuto zákonu, má vždy význam daný touto přílohou,
b) se smluvním státem Úmluvy o vzájemné správní pomoci v daňových záležitostech v příloze č. 1 k tomuto zákonu, má význam daný touto přílohou, pokud mezi tímto smluvním státem a Českou republikou není použitelná dvoustranná mezinárodní smlouva upravující automatickou výměnu informací oznamovaných finančními institucemi,
c) se smluvním státem v mezinárodní smlouvě, má význam daný touto mezinárodní smlouvou, i když je vymezen v tomto oddíle; pokud smlouva pojmy nevymezuje, má význam daný přílohou č. 1 k tomuto zákonu.
(2) Seznam smluvních států podle odstavce 1 písm. b) a c) zveřejní ministerstvo ve Finančním zpravodaji.
 
§ 13c
Oznamující česká finanční instituce
(1) Oznamující českou finanční institucí se rozumí finanční instituce v České republice neuvedená v odstavci 2.
(2) Neoznamující českou finanční institucí se rozumí
a) finanční instituce v České republice, která je neoznamující finanční institucí podle článku B přílohy č. 1 k tomuto zákonu, nebo
b) právnická osoba nebo jednotka bez právní osobnosti, u níž je nízké riziko, že jejím prostřednictvím bude ohroženo správné zjištění a stanovení daně nebo zabezpečení její úhrady.
(3) Finanční institucí ve státě nebo jurisdikci se rozumí finanční instituce, která je
a) rezidentem tohoto státu nebo jurisdikce, kromě jakékoliv její pobočky, která se nachází mimo území tohoto státu nebo jurisdikce, nebo
b) pobočkou finanční instituce, která není rezidentem tohoto státu nebo jurisdikce, pokud se tato pobočka nachází v tomto státě nebo jurisdikci.
(4) Seznam neoznamujících českých finančních institucí podle odstavce 2 písm. b) stanoví ministerstvo vyhláškou a oznámí ho Evropské komisi. Ministerstvo Evropskou komisi uvědomí o změnách, k nimž v seznamu dojde.
 
§ 13d
Oznamovaný účet
(1) Oznamovaným účtem se rozumí finanční účet vedený oznamující českou finanční institucí držený oznamovanou osobou nebo pasivní nefinanční entitou, jejíž ovládající osoba je oznamovanou osobou, vyhledaný podle postupů náležité péče nebo jiných srovnatelných postupů stanovených v příloze č. 2 k tomuto zákonu.
(2) Ovládající osobou se pro účely tohoto zákona rozumí skutečný majitel podle zákona upravujícího evidenci skutečných majitelů.
(3) Pasivní nefinanční entitou se rozumí