Přerod místního šetření v daňovou kontrolu

Při místních šetřeních správce daně po stěžovatelce požadoval předložení evidencí pro účely DPH vedených podle § 100 zákona o DPH za jednotlivá zdaňovací období. Stěžovatelka těmto požadavkům vždy vyhověla. Při místím šetření dne 12. 10. 2015 tak správci daně předložila na CD požadované evidence za zdaňovací období duben až srpen roku 2015 (zdaňovací období duben 2015 však není pro tuto věc relevantní). Při místním šetření dne 6. 11. 2015 předložila správci daně na CD požadované evidence za zdaňovací období leden až březen a září 2015. Při místním šetření dne 11. 12. 2015 stěžovatelka předložila správci daně CD s požadovanou evidencí za zdaňovací období říjen 2015. Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatelkou poskytnuté informace poskytovaly kompletní přehled o jednotlivých zdaňovacích období. Správce daně si navíc informace a evidence tímto způsobem vyžadoval a obstarával opakovaně. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že se při uvedených místních šetřeních již jednalo o zjišťování a ověřování daňové povinnosti, nikoli pouze o získávání předběžných a podkladových informací. Nejvyšší správní soud má za to, že s ohledem na textaci § 148 odst. 4 písm. c) daňového řádu a právě citovanou důvodovou zprávu není rozhodné, že trestní stíhání bylo vedeno proti osobě odlišné od stěžovatelky [srov. k tomu též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2018, č. j. 22 Af 13/2017 -23, byť se zabýval výkladem § 148 odst. 4 písm. b) daňového řádu ]. Podstatné je naopak to, že se jednalo o trestní stíhání pro daňový trestný čin a že skutek, pro který bylo trestní stíhání vedeno, přímo zahrnoval účast obviněného na realizaci obchodních transakcí, které byly důvodem vyměření (doměření) daně v projednávané věci. Proto je třeba uzavřít, že po dobu označeného trestního řízení se stavěla lhůta pro stanovení daně.